Uteč - Anders Roslund
2026, Kalibr
Kdysi dávno v dobách svého mládí jsem chodil s holkou, která studovala sociální vědy. Bylo ji 17, měla nejkrásnější zadek v ulici a byla s ní sranda. Sedávali jsme na pivu na malé terase kousek od našeho domu a klábosili dlouho do noci. Měla tenkrát praxi v pasťáku, jak se tenkrát nápravným zařízením říkalo. Nechtějte po mě přesnou definici názvu, jisté je jen to, že se starala o kluky, co něco provedli. Kradli, fetovali toulen, někteří za sebou měli násilnou činnost, prostě spodina společnosti. Děti z rozvrácených rodin, mnohdy znásilňované. Ano, násilí bylo jejich platidlem. Dodnes nechápu, jak mezi ně mohla tahle křehká dívka vůbec vstoupit. Pravdou ale je, že byla rázné povahy a dokázala být ostrá jako břitva. Když bylo potřeba. Vyprávěla mi hrozné příběhy. Vzpomněl jsem si na ní, když jsem si víceméně náhodou objednal novou knihu Uteč od mistra Anderse Roslunda.
Jako vždycky poslední dobou jsem dal na upoutávku, na téma, o kterém normálně zase tolik nečtu. Chtěl jsem zkusit něco nového. Je to příběh o násilí, o bolesti, o drogách, jsou tu gangy, zkrátka najednou jsem se ocitl ve světě, který nemám rád, který mě děsí a vyhýbám se mu. Místo chytrého vraha jsem potkával ztracené existence. Zažíval s nimi děsivé obrazy, které ale působily velmi autenticky. Vždycky, když o něčem podobném čtu nebo slyším, tak jsem rád za svůj stereotypní, spořádaný a pro mnohé nudný život. Za nastavená, psaná i nepsaná pravidla, které všichni dodržujeme. Nebo se aspoň snažíme. Co se stalo jedné noci v devadesátých letech? Kniha se čte víceméně sama. Až jsem byl překvapený. Chytla mě a už nepustila. A to i přesto, že jsem se k ní dostal až v sobotu odpoledne, když jsem měl za sebou pořád pro mě náročný pochod k rybníku, plavání a následný návrat domů. Zlomená noha pořád bolí. A tak jsem si ji podložil, nasadil brýle a dal se do toho. Najednou koukám, uběhly dvě hodiny, mám hlad a chce se mi na záchod. Tak jsem dal ještě pár kapitol.
Dole v Jablonci, když sjedete z chalupy v Jizerkách dolů, jeden takový ústav byl. Někteří kluci měli takový dementní výraz, připadali mi úplně mimo, ale jiní se dívali přímo nenávistně. Cenili zuby, když jsem chodíval okolo. Byli jako šelmy, neustále připravené k útoku. Nechtěl bych je potkat někde v temné uličce. Číst si o tom, koukat na filmy, je jedna věc, ale zažít to v reálu je druhá. Za svůj život jsem si všiml, že určitá zvířeckost některé ženy přitahuje. Nevadí jim, když je někdo třeba mlátí, ale věřte tomu, že v závěru toho nakonec litují. Proč o tom píšu? Protože, když knížku čtu, tak mi v hlavně naskakuje spousta obrazů a vzpomínek. Některé případy z mého okolí nedopadly příliš dobře. Anders Roslund je ze Švédska a píše opravdu přesvědčivě. Osobně se mi líbí i návrat do devadesátek, ke kterým mám pochopitelně osobní vztah. Vše je popsáno velmi autenticky a celý příběh je opravdu napínavý. Pořád jsem musel přemýšlet nad tím, jak vše dopadne.
Mám rád knihy, které jsou syrové, temné a ohlodané na kost. Uteč je povedenou záležitostí. A to po všech stránkách. Dostalo se mi do hlavy a zůstalo tam. Sedával jsem dlouhé hodiny v křesle, s muzikou za zády. Bývá to pro mě poslední roky ten nejlepší relax. Spolu se sportem a muzikou se jedná o čím dál tím srdcovější záležitost. Miluju ty chvíle, když jsem u stolu s někým, kdo je stejně prokletý jako já. Předháníme se v tom, co kdo četl, co by si chtěl přečíst. Rád diskutuji, klidně se i v dobrém pohádám. Zářím pak, jsem povznesený nad běžné věci. Návraty do reality pak bývají o to mrzutější. Poslední roky třeba moc nechodím do hospody s lidmi z práce, nebaví mě to. Baví se o věcech, které mě nezajímají. Raději si zalezu do svého koutku, naladím nějakou dobrou muziku (doom death metal je nejvhodnější) a pak se ztratím v jiné dimenzi. Uteč mě opravdu bavilo. To vám klidně podepíšu.
Dnešní tip je možná trošku netypický. Zajímavé slovní spojení, co? Ale pravdivé. Většinou tu píšu o jiném druhu knih. Myslím si ale, že i občasné úkroky z komfortní zóny jsou potřeba. A tenhle byl myslím velmi povedený. Musí to být hrozný život, vyrůstat v pasťáku. Mít špatnou startovací pozici. Jsem vděčný, že jsem si tohle nikdy nemusel prožívat. Pravdou ale je, že jsem si o tom hrozně rád přečetl. Třeba jsem se trefil i vám svým tipem do vkusu a nálady. Děkuji moc za pozornost, přeji vám hezký den, víkend. Ať se vám daří. Slunce v duši, přátelé. Jdu si zase objednat další knihu. Už se moc těším.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jedné noci v devadesátých letech zmizí ze zamčeného pokoje nápravného zařízení pro mladistvé patnáctiletý chlapec. Nikdo ho už nikdy nespatří. O mnoho let později sedí Piet Hoffmann ve vězeňské cele, odsouzený za držení omamných látek poté, co pomohl kriminálnímu inspektorovi Ewertu Grensovi infiltrovat drogový gang. Ve stejném vězení se ocitne i vůdce gangu přezdívaný Bráška, jehož starší bratr byl v mládí nejlepším přítelem Pieta Hoffmanna a je oním zmizelým chlapcem. Bráška svaluje veškerou vinu na Pieta, jehož rodina se náhle ocitá ve smrtelném nebezpečí. Zkušený infiltrátor musí urychleně zjistit, co se oné noci v devadesátých letech skutečně stalo. Existuje jen jediné východisko – musí utéct.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook: