CROCELL - Swarm of Insects
CD 2026, Emanzipation Productions
for english please scroll down
Na ulicích leží zohavená těla v různých stádiích rozkladu. Zpočátku, když všechno začalo, tak jsme se je snažili pohřbívat. Jenže jich je moc, moc prokletých. Podivná choroba, způsobená tím, že jsme se měli příliš dobře. Už dlouho byl klid a bylo zapotřebí, ostatně jako vždycky, začít nějakou válku, násilí, pustit zlo ven z temnoty. Zbyly nám jen zničená města, děsivá epidemie a vzpomínky na svět, který byl kdysi dávno v pořádku. Je tu nové album CROCELL, které působí jako novodobá morová rána, jako nahrávka, která nově definuje naprostou tmu a chlad.
Kdo tuhle dánskou smečku sledujete dlouhodobě, tak moc dobře víte, že se jedná o kapelu, která má svůj vlastní rukopis, výraz, která vždy umí svojí hudbou znázornit a vyvolat apokalyptické myšlenky. I u nové desky jsou mraky černé, skoro se dotýkají země a prší z nich zkažená krev. Poslouchejte pozorně a dávejte pozor, ulice jsou plné mrtvol.
Vždycky jsem měl a dodnes mám slabost pro kapely, které umí šikovně a zajímavě kombinovat plesnivou death metalovou surovost a chlad a ostrost black metalu. CROCELL nám letos umíchali velmi jedovatý, naléhavý, podmanivý a uhrančivý koktejl, který když vypijete, tak se na něm stanete závislými. Dokud nezemřete v děsivých křečích. Jako bych při poslechu nahlédnul za oponu, do jiné dimenze, do světa na druhé straně, do záhrobí. "Swarm of Insects" se pro mě stalo každodenním rituálem, u kterého jsem vždy potkával nemrtvé, oběti zla i své vlastní démony. Líbí se mi, jak jsou skladby napsány, jak postupně gradují, kolik v sobě mají zajímavých nápadů. Pokud jste fanoušci kapel typu GOD DETHRONED, NECROPHOBIC, MARDUK, BÖLZER, BELPHEGOR, IMMORTAL, potom vězte, že jste zde správně. Dánové vám i letos přinášejí příběhy plné bolesti a utrpení. To vše zabalené v ostrém, dobře čitelném zvuku, s velmi zajímavým motivem na obalu, ale hlavně s hudbou, která se vám postupně zadře pod kůži, dostane se do žil i do vašeho podvědomí. Svět je někdy velmi těžké a nehostinné místo pro život a je moc dobře, že stále existují kapely, které na to dokáží svojí hudbou upozornit. CROCELL mají již dávno svoje pevné místo v podzemí a novinkou svoji pozici jenom potvrzují. A také přidávají spoustu nových, morbidních zážitků, o kterých vím, že se k nim budu rád a často vracet. Na ulicích leží zohavená těla v různých stádiích rozkladu. Zpočátku, když všechno začalo, tak jsme se je snažili pohřbívat. Jenže jich je moc, moc prokletých. Podivná choroba, způsobená tím, že jsme se měli příliš dobře. Už dlouho byl klid a bylo zapotřebí, ostatně jako vždycky, začít nějakou válku, násilí, pustit zlo ven z temnoty. Kdo bude další na řadě? Do krvavé mlhy zahalená black death metalová morová rána! Smrt čeká ve stínu a brousí si svoji kosu!
Asphyx says:
Mutilated bodies in various stages of decomposition lie in the streets. At first, when it all began, we tried to bury them. But there are too many of them so many damned souls. A strange disease, caused by the fact that we had it too good. It had been peaceful for a long time, and it was necessary as always to start some war, some violence, to let evil out of the darkness. All we have left are ruined cities, a terrifying epidemic, and memories of a world that was once, long ago, all right. Here is the new CROCELL album, which feels like a modern plague, like a recording that redefines utter darkness and cold.
Those of you who have been following this Danish pack for a long time know very well that this is a band with its own signature style and expression, one that always knows how to depict and evoke apocalyptic thoughts through its music. On the new album, too, the clouds are black, almost touching the ground, and rotten blood is raining down from them. Listen closely and watch out the streets are full of corpses.
I’ve always had and still have a soft spot for bands that can skillfully and intriguingly blend the moldy rawness of death metal with the coldness and sharpness of black metal. This year, CROCELL has concocted a highly toxic, urgent, captivating, and mesmerizing cocktail that, once you drink it, you’ll become addicted to. Until you die in terrifying convulsions. It’s as if, while listening, I peeked behind the curtain, into another dimension, into the world on the other side, into the afterlife. “Swarm of Insects” has become a daily ritual for me, during which I always encounter the undead, victims of evil, and my own demons. I like how the songs are written, how they gradually build up, and how many interesting ideas they contain. If you’re a fan of bands like GOD DETHRONED, NECROPHOBIC, MARDUK, BÖLZER, BELPHEGOR, or IMMORTAL, then know that you’ve come to the right place. The Danes bring you stories full of pain and suffering again this year. All of this is wrapped in a sharp, clear sound, with a very interesting cover design, but above all with music that will gradually get under your skin, seep into your veins, and into your subconscious. The world can sometimes be a very harsh and inhospitable place to live, and it’s a good thing there are still bands out there that can draw attention to this through their music. CROCELL have long held a firm place in the underground scene, and their new release only serves to solidify that position. They also offer a wealth of new, morbid experiences that I know I’ll happily return to time and again. Mutilated bodies lie in various stages of decomposition on the streets. At first, when it all began, we tried to bury them. But there are too many of them, too many damned souls. A strange disease, caused by the fact that we had it too good. It had been peaceful for a long time, and it was necessary as always to start some war, some violence, to let evil out of the darkness. Who will be next? A black death metal plague shrouded in a bloody fog! Death waits in the shadows, sharpening his scythe!
Recenze/review - CROCELL - Of Frost, Of Flame, Of Flesh (2024):
tracklist:
1. Sarcophagus
2. Sculptor of Nations
3. Swarm of Insects
4. Traitors' Blood
5. Layrinthian Tunnels
6. Shredded Banners
7. Wolfen Man
8. Volcano
Lineup:
Andreas Posselt – drums
Tommy Christensen – guitars
Asbjörn Steffensen – vocals
Mads B. H. Gath – guitars
Uffe Laustsen-Jensen – bass
