THROUGH VOID - Forsaken
CD 2026, Maledict Records
for english please scroll down
Ulice jsou plné lidí s prázdnými pohledy. Neví odkud přišli a kam jdou. Jsou ztraceni ve velkém zlém světě a chytají se každého stébla naděje. Jsi sám uprostřed davu. Snažíš se přežít, vyhýbat se zlým stínům, ale nakonec stejně skončíš zubožený na hřbitově, kde se modlíš k dávno padlým předkům. Muziku vnímám pokaždé velmi osobně, musí mě zasáhnout, stát se mojí součástí, dostat se mi do hlavy. Toulal jsem se ulicemi našeho šedivého města a poslouchal jsem debutové album portugalských doom death metalistů THROUGH VOID.
Novinka se mi ihned dostala do kostí, zmrazila mi je a najednou jsem se kýval spokojeně do rytmu a na tváři jsem měl pochmurný úsměv těch, kteří vědí. Smutek, melancholie, samota těla i duše. Zalezl jsem si ve svém pokoji do kouta, znovu pustil play a četl si knihy o starých časech, když k sobě lidé mívali blíž. Tuhle smečku jsem si pro sebe objevil víceméně náhodou a zaujala mě natolik, že jsem se rozhodl o ní napsat pár slov. Je totiž vynikající, zádumčivá, pochmurná, jako počasí, které je právě za oknem.
Pánové ctí bezezbytku veškerá nepsaná pravidla stylu zvaného doom death metal. Čerpají ze starých archívů, ale přidávají i kus sebe samých, svých nápadů a invence. Novinka se kolem mě nejdřív převalovala jako špinavá řeka smrti. Stál jsem na břehu a sledoval, jak na hladině plavou děsivé vzpomínky. Možná jsem zahlédl i nějaká mrtvá těla, ale nejsem si s tím jistý, vše je zahalené do krvavé mlhy. Napadá mě spousta obrazů, moje mysl je rozdrásána, nahrávka na mě působí až uhrančivým dojmem. Svět je najednou zase jednou hodně zvrácený, zničený a nihilismus získává další rozměr. Líbí se mi zvuk, motiv na obalu, ale i jednotlivé motivy. Každým dalším poslechem si pro sebe objevuji další a další odstíny šedé a černé barvy. "Forsaken" je přesně tím druhem propracovaného a zároveň velmi živočišného díla, které bych doporučil všem přemýšlivým fanouškům. Všem, kteří se i v dnešním chaotickém a neosobním světě dokáží zastavit, zklidnit a naslouchat stínům. Jako bych vnímal všemi póry svého těla ozvěny z onoho světa. Kolem mě probíhají další války, další násilné činy, pochodují zástupy pozůstalých se slzami v očích. Stojím ve větru a moc dobře už vím, že lidi nikdy nezměníte. Jsme zvláštní druh, určený k sebezničení. Ještě, že jsou zde kapely jako THROUGH VOID, které mi dávají alespoň malou naději. Ta se ukrývá v samotě a ve smutku. Nové album v sobě obsahuje vše, co mám na hudbě rád. Drive, sílu, tlak, energii, chvění i vibrace. Poslouchejte pozorně! Ulice jsou plné lidí s prázdnými pohledy. Neví odkud přišli a kam jdou. Jsou ztraceni ve velkém zlém světě a chytají se každého stébla naděje. Jsem sám uprostřed davu. Chladný, melancholický a smutkem nasáklý doom death metal, u kterého se rozpadnete v prach! Mrazivá definice samoty!
Asphyx says:
The streets are full of people with empty stares. They don't know where they came from or where they're going. They're lost in a big, bad world and clinging to every straw of hope. You are alone in the middle of the crowd. You try to survive, avoid the evil shadows, but in the end you end up miserable in a cemetery, praying to your long-dead ancestors. I always perceive music very personally; it has to affect me, become a part of me, get into my head. I wandered the streets of our gray city listening to the debut album of Portuguese doom death metal band THROUGH VOID.
The new release immediately got under my skin, froze me to the bone, and suddenly I was swaying contentedly to the rhythm with the gloomy smile of those who know. Sadness, melancholy, loneliness of body and soul. I curled up in a corner of my room, pressed play again, and read books about the old days when people used to be closer to each other. I discovered this pack more or less by accident, and it intrigued me so much that I decided to write a few words about it. It is excellent, brooding, gloomy, like the weather outside the window.
These gentlemen honor all the unwritten rules of the style known as doom death metal. They draw from old archives, but also add a piece of themselves, their ideas, and their inventiveness. At first, the new album rolled over me like a dirty river of death. I stood on the bank and watched terrifying memories float on the surface. Maybe I even saw some dead bodies, but I'm not sure, everything is shrouded in a bloody fog. A lot of images come to mind, my mind is torn apart, the recording has an almost mesmerizing effect on me. Suddenly, the world is once again very twisted, destroyed, and nihilism takes on another dimension. I like the sound, the motif on the cover, but also the individual motifs. With each listen, I discover more and more shades of gray and black. "Forsaken" is exactly the kind of sophisticated and at the same time very animalistic work that I would recommend to all thoughtful fans. To all those who, even in today's chaotic and impersonal world, are able to stop, calm down, and listen to the shadows. It's as if I can feel the echoes of that world with every pore of my body. Around me, other wars are raging, other acts of violence are taking place, crowds of bereaved people are marching with tears in their eyes. I stand in the wind and know very well that you can never change people. We are a strange species, destined for self-destruction. Thankfully, there are bands like THROUGH VOID that give me at least a little hope. It is hidden in solitude and sadness. The new album contains everything I love about music. Drive, power, pressure, energy, tremors, and vibrations. Listen carefully! The streets are full of people with empty eyes. They don't know where they came from or where they're going. They're lost in a big, bad world and clinging to every straw of hope. I'm alone in the middle of the crowd. Cold, melancholic, and sadness-soaked doom death metal that will reduce you to dust! A freezing definition of loneliness!
tracklist:
1. My Demise
2. Bringer of Death
3. Echoes of the Forsaken
4. Whispers in the Shadow
5. Bloodstained Battlefield
6. Whirlwind of Torment
