DEADLY STORM zine: #MessiahParatroops

MESSIAH PARATROOPS - Legions of Tomorrow

CD 2025, Inverse Records

for english please scroll down

Držím se za břicho a snažím se dostat svá střeva dovnitř. Samozřejmě to nejde, nikdo mi nikdy nepomůže. Čekali jsme celou noc. Napnutí jako struny jsme nevěděli, kdy přijde další útok. Dívali jsme se do tmy a v duchu bojovali s přízraky. Potom to přišlo. První vlna násilí a zabíjení nás šokovala. Utrhané ruce i nohy, mozky vystřelené z hlavy. Lhali nám, slibovali nám vítězství. Teď tu ležím, hned vedle svých kamarádů a pomalu umírám. Další zbytečná válka, další bolest, která nepůjde ještě dlouho vymazat.

O finských MESSIAH PARATROOPS jsem zaslechl poprvé někdy v devadesátých letech. Pamatuji si ale spíše jen ručně kopírovanou kazetu. Hudbu bohužel ne. Bylo tedy na čase si oživit staré vzpomínky a naplno se ponořit do jejich temného, syrového a prašivého death metalu. Stačilo mi jen několik společných setkání, abych věděl, že tady se hraje přesně pro mě. Poctivě, reálně, surově, s temnou a krvavou jiskrou v oku.

Z hudby těchto Finů je samozřejmě takový ten poctivý feeling z devadesátých let cítit. Tohle je death metal pro staré veterány nebo pro ty, co ještě stále uznávají spíše pohřby do země, než jen neosobní kremaci. Ostré riffy, chladné melodie, dunivé bicí i chorobný vokál, tohle všechno zde naleznete. Válečné útrapy, smrt, bolest i utrpení jsou zde znázorněny velmi naléhavě a uvěřitelně. Nezlobte se na mě, ale takhle hrát umí jen staří psi, kteří kdysi zažili největší slávu stylu zvaného death metal. Finové mají navíc svůj vlastní výraz, ksicht chcete-li. Nezbývá mi nic jiného, než se spokojeně kývat do rytmu, sledovat staré černobílé dokumenty o různých špinavých válkách a samozřejmě k tomu poslouchat tuhle nahrávku. Hudba se zde sune kupředu jako tank, který nezná slitování. Zůstává po něm jenom spálená země, stejně jako po téhle desce. Pokud jste, stejně jako já, sběratelé a vymetete každý kout v záhrobí, album "Legions of Tomorrow" by rozhodně nemělo chybět ve vaší sbírce. Smrt je zase jednou velmi blízko, jsem přímo na bojišti a kolem umírají další lidé. Možná mám tenhle styl za ty roky už dávno zapsaný v genech, ale nemůžu jinak, než vám tyhle maniaky doporučit. Hudba je zde totiž velmi návyková, krutá, špinavá a prašivá. Jsem opravdu na frontě, v zákopech, v pekle. Držím se za břicho a snažím se dostat svá střeva dovnitř. Samozřejmě to nejde, nikdo mi nikdy nepomůže. Čekali jsme celou noc. Napnutí jako struny jsme nevěděli, kdy přijde další útok. Dívali jsme se do tmy a v duchu bojovali s přízraky. Potom to přišlo. Dokonalá esence starého, chladného, temného válečného death metalu! Smrt má v ruce zbraň a čeká ve stínu!

Asphyx says:

I hold my stomach and try to push my intestines back inside. Of course, it's impossible, and no one ever helps me. We waited all night. Tense as strings, we didn't know when the next attack would come. We stared into the darkness and fought ghosts in our minds. Then it came. The first wave of violence and killing shocked us. Torn-off arms and legs, brains blown out of heads. They lied to us, promised us victory. Now I'm lying here, right next to my friends, slowly dying. Another pointless war, more pain that won't go away for a long time.

I first heard about the Finnish band MESSIAH PARATROOPS sometime in the 1990s. But I remember more the hand-copied cassette. Unfortunately, I don't remember the music. So it was time to revive old memories and immerse myself fully in their dark, raw, and mangy death metal. It only took a few meetings for me to know that this was exactly my kind of music. Honest, real, raw, with a dark and bloody spark in the eye.

The music of these Finns naturally evokes that honest feeling of the nineties. This is death metal for old veterans or for those who still prefer burials to impersonal cremations. Sharp riffs, cold melodies, thundering drums, and morbid vocals - you'll find it all here. The hardships of war, death, pain, and suffering are depicted here in a very urgent and believable way. Don't get mad at me, but only old dogs who once experienced the greatest glory of the style called death metal can play like this. The Finns also have their own expression, their own face, if you will. All I can do is nod contentedly to the rhythm, watch old black-and-white documentaries about various dirty wars, and, of course, listen to this recording. The music here moves forward like a tank that knows no mercy. All that remains is scorched earth, just like after this album. If, like me, you are a collector and scour every corner of the underworld, the album "Legions of Tomorrow" should definitely not be missing from your collection. Death is once again very close, I am right on the battlefield and more people are dying around me. Maybe I've had this style written into my genes for years, but I can't help but recommend these maniacs to you. The music here is very addictive, cruel, dirty, and mangy. I'm really on the front lines, in the trenches, in hell. I'm holding my stomach and trying to get my guts back inside. Of course, it's impossible, no one will ever help me. We waited all night. Tense as strings, we didn't know when the next attack would come. We stared into the darkness and fought ghosts in our minds. Then it came. The perfect essence of old, cold, dark war death metal! Death has a weapon in his hand and waits in the shadows!