DEADLY STORM zine: #Putrescence

COPROLITH - Putrescence

CD 2026, Me Saco Un Ojo / Rotted Life

for english please scroll down

Smradlavé, hnusné, zahnívající a kompostované tělo. Kdysi krásný mladý člověk, zohavený mučením a nenávistí, vypadá jako nějaká bizarní loutka. Hnis a špína, zkažená krev, spousta odřezků masa. Ne, to není žádná děsivá noční můra, ani špatný horor, ale krutá, chladná a nekonečně temná realita. S kanadskými death metalisty COPROLITH jste se mohli na našich stránkách již setkat. A tak asi víte, že tahle smečka hraje surový, mokvající smrtící kov, po kterém se budete cítit, jako by vaše tělo hnilo zaživa.

I na letošní novince můžete potkat velmi podmanivou atmosféru patologických sálů, starých pohřebišť, dávno opuštěných lidských jatek. Velmi dobře napsané skladby se vám dostanou postupně do hlavy, pod kůži i do podvědomí. Je něco bažinatého, rozkládajícího se, co vás bude provázet během celého poslechu. Procesy hnití byly započaty, stačí jen přidat volume.

Kapela čerpala inspiraci v tom nejhlubším podzemí. Novinka má velmi masivní, prašivý a nekonečně surový zvuk. Praskají u něj kosti, odpadává maso ze tváře. Pokud bych potom měl zmínit nějaké smečky, kterými se COPROLITH pravděpodobně inspirovali, musel bych napsat jména jako SEDIMENTUM, DISMA, FUNEBRARUM, INCANTATION. Kanaďané potom, ve stylu zkušených patologů, velice vkusně a morbidně přidávají spoustu svých nápadů a invence. Pokud jste měli někdy na svém těle nějakou mokvající, zanícenou ránu, hnusný vřed, který vám byl nakonec proříznut a vytekla z něj černá, zkažená krev, tak asi víte o čem píšu. Poslech "Putrescence" je totiž velmi podobným zážitkem, srovnatelným snad jen s veřejnou pitvou z dob, kdy ještě nebyla anestezie. Je vám asi jasné, že pacient byl plně při vědomí a živý. Nejvíc se mi na novince opravdu asi nejvíc líbí atmosféra, takové ty plazivé nálady, velmi podobné ranním mlhám na hřbitově, případně smradlavým močálům nekonečné bolesti. Červi tančí v tkáních, krmí se zkaženým masem, všude kolem se vznáší nasládlý puch. Oči byly dávno vyklovány a já marně přemýšlím, kdo může něco tak ohavného udělat. Určitě znáte ten zvláštní pocit, když se v ulicích toulá šílený vrah a vy se bojíte vylézt ven. Lekáte se každého stínu, ohlížíte se za sebe, abyste se nakonec stejně stali obětí, která je velmi podobné té z úvodu dnešní recenze. Abych to nějak shrnul. Pokud máte rádi smrtící kov v tomto stylu, potom neváhejte ani chvilku. Kanaďané odvedli skvělou řeznickou práci po všech stránkách. Smradlavé, hnusné, zahnívající a kompostované tělo. Kdysi krásný mladý člověk, zohavený mučením a nenávistí, vypadá jako nějaká bizarní loutka. Hnis a špína, zkažená krev, spousta odřezků masa. Ne, to není žádná děsivá noční můra, ani špatný horor, ale krutá, chladná a nekonečně temná realita. Hnisavý, mokvající, surový death metal ve značném stádiu rozkladu! U tohoto alba budete kompostováni zaživa!

Asphyx says:

A stinking, disgusting, rotting, and decomposing body. Once a beautiful young person, disfigured by torture and hatred, he looks like some kind of bizarre puppet. Pus and filth, tainted blood, and piles of flesh scraps. No, this isn’t some terrifying nightmare or a bad horror movie, but a cruel, cold, and infinitely dark reality. You may have already come across the Canadian death metal band COPROLITH on our website. So you probably know that this pack plays raw, oozing, deadly metal that will make you feel as if your body is rotting alive.

On this year’s new release, you’ll once again encounter the deeply captivating atmosphere of pathology labs, old cemeteries, and long abandoned human slaughterhouses. The exceptionally well-written songs will gradually seep into your head, under your skin, and into your subconscious. There’s something swampy and decaying that will accompany you throughout the entire listening experience. The rotting has begun all you have to do is turn up the volume.

The band drew inspiration from the deepest underground. Their new album has a very massive, gritty, and endlessly raw sound. It makes your bones crack and the flesh fall off your face. If I were to mention some bands that COPROLITH were likely inspired by, I’d have to name acts like SEDIMENTUM, DISMA, FUNEBRARUM, and INCANTATION. The Canadians, in the style of seasoned pathologists, then very tastefully and morbidly add plenty of their own ideas and creativity. If you’ve ever had a weeping, inflamed wound on your body a nasty ulcer that was eventually lanced, releasing black, putrid blood then you probably know what I’m talking about. Listening to “Putrescence” is a very similar experience, comparable perhaps only to a public autopsy from the days before anesthesia. You probably realize that the patient was fully conscious and alive. What I really like most about this new release is the atmosphere those creeping moods, very similar to the morning mists in a cemetery, or perhaps the stinking swamps of endless pain. Worms dance in the tissues, feeding on rotten flesh, and a sweetish stench hangs in the air all around. The eyes had long since been gouged out, and I wonder in vain who could do something so hideous. You’re surely familiar with that strange feeling when a deranged killer is on the loose and you’re afraid to step outside. You flinch at every shadow, constantly looking over your shoulder only to end up as a victim very similar to the one described at the beginning of today’s review. To sum it up: If you like death metal in this style, don’t hesitate for a moment. The Canadians have done a brilliant job of butchering it in every way. A stinking, disgusting, rotting, and decomposing body. Once a beautiful young person, disfigured by torture and hatred, now looks like some kind of bizarre puppet. Pus and filth, rotten blood, piles of flesh scraps. No, this isn’t some terrifying nightmare or a bad horror movie, but a cruel, cold, and infinitely dark reality. Pus-filled, oozing, raw death metal in an advanced state of decay! This album will compost you alive!