TOMBAL - Grave of the Damned
EP 2026, Blood Harvest
for english please scroll down
Ruce sepnuté na prsou. Práchnivějící kosti, dávno rozložené maso. Červi, kroutící se mezi vybělenými žebry. Smrt se neptá, přichází z nenadání a někdy bývá hodně krutá. Jsou nahrávky, které mě, i když je slyším teprve poprvé, přenesou ihned do starých katakomb. Sedávám dlouhé hodiny v podsvětí, přehrabuji se v rozpadajících se rakvích a hledám kapely, které jsou věrné ryzímu, opravdovému death metalu. Když projdou mojí soukromou sítí kvality, tak o nich napíšu pár řádek. Ale hlavně, opravdu je poslouchám.
Jsem starý fanoušek pohřbů do země a jako takový si nové debutové EP italských TOMBAL neskutečně užívám. Jakoby kapela vytáhla z márnice pytel plný kostí a začala s ním chřestit. Pokud uctíváte HM-2 švédský smrtící kov, potom se pohodlně usaďte, otevřete si pivo a přidávejte postupně hlasitost. Do žil i do podvědomí se vám postupně dostane chlad a nekonečná temnota.
Alespoň tak vnímám novinku já. Užívám si morbidní melodie, nasávám nasládlý pach rozkládajícího se masa. Italové se sice inspirovali u klasiků žánru, ale dělají to velmi přesvědčivě, uvěřitelně, ryze, opravdově a autenticky. Přidávají i porci svých vlastních nápadů a invence. Kývám se spokojeně do rytmu, užívám si ostré nekompromisní riffy, chladné melodie, řev bestie i drtivé údery bicích. Ve skladbách je obsažena potřebná energie a tlak, jsou napsány s jediným účelem, přikovat vás na zeď. Budete strženi do hlubiny, spáleni, zničeni, abyste nakonec vstali z popela silnější než kdy dřív. TOMBAL na to jdou ostře a nekompromisně, ale nezapomínají ani na morbidní chvilky záhrobní poezie. Navíc, a to je můj soukromý dojem, se "Grave of the Damned" opravdu dobře poslouchá a rád se k němu vracím. V závěru je to vlastně jednoduché jako vždycky. Každý večer, když se setmí, tak sestupuji dolů do chladného sklepa. Zavírám se před současným divným světem a pouštím si kapely, které mě baví. Tuhle italskou smečku jsem si ihned zařadil do svého playlistu. Splňuje totiž veškeré mé soukromé požadavky pro to, abych si hudbu těchto tmářů narval pod tlakem do hlavy. Má v sobě drive, potřebnou sílu, tlak a energii. Smrt je při poslechu velmi blízko, čeká spolu se Satanem ve stínu a jakmile zapnu play, tak se ztratím v záhrobí. Budiž to nejen pro mě důkazem, že je EP je opravdu velmi dobré po všech stránkách. Nechybí mu masivní, zabijácký zvuk, stylový motiv na obalu, ale hlavně spousta zajímavých nápadů. Tohle EP je opředeno pevnými pavučinami sahajícími až do devadesátých let minulého století. Morbidní, zahnívající death metalová záležitost ze starých prokletých katakomb! EP ostré jako břitva a chladné jako ruka mrtvoly!
Asphyx says:
Hands clasped across the chest. Crumbling bones, flesh long since decomposed. Worms writhing between bleached ribs. Death asks no questions; it comes without warning and can sometimes be very cruel. There are recordings that, even when I hear them for the first time, immediately transport me to the ancient catacombs. I sit for hours on end in the underworld, rummaging through crumbling coffins in search of bands that remain true to pure, authentic death metal. When they pass through my personal filter of quality, I’ll write a few lines about them. But most importantly, I really listen to them.
I’m an old fan of earth burials, and as such, I’m thoroughly enjoying the new debut EP by the Italian band TOMBAL. It’s as if the band pulled a sack full of bones out of the morgue and started rattling it around. If you worship HM-2 Swedish death metal, then sit back comfortably, open a beer, and gradually turn up the volume. A chill and endless darkness will gradually seep into your veins and your subconscious.
At least that’s how I perceive this new release. I’m enjoying the morbid melodies, breathing in the sweetish scent of decaying flesh. While the Italians drew inspiration from the genre’s classics, they do so in a very convincing, believable, genuine, and authentic way. They also add a dose of their own ideas and creativity. I’m nodding contentedly to the beat, enjoying the sharp, uncompromising riffs, the cold melodies, the beast’s roar, and the crushing drum beats. The songs contain the necessary energy and intensity; they’re written with a single purpose: to pin you to the wall. You’ll be dragged into the depths, burned, destroyed only to rise from the ashes stronger than ever before. TOMBAL takes a sharp and uncompromising approach, but they don’t forget to include morbid moments of otherworldly poetry. Plus and this is just my personal impression "Grave of the Damned" is a real pleasure to listen to, and I love coming back to it. In the end, it’s actually as simple as it always is. Every evening, when it gets dark, I head down to the cool basement. I shut myself off from this strange world and listen to the bands I enjoy. I immediately added this Italian band to my playlist. It meets all my personal requirements for cramming the music of these dark forces into my head under pressure. It has drive, the necessary power, intensity, and energy. Death feels very close while listening; it waits alongside Satan in the shadows, and as soon as I hit play, I lose myself in the afterlife. Let this serve as proof not just for me that this EP is truly excellent in every respect. It has a massive, killer sound, a stylish cover design, but most importantly, plenty of interesting ideas. This EP is shrouded in thick webs stretching all the way back to the 1990s. A morbid, rotting death metal affair from the old, cursed catacombs! An EP as sharp as a razor and as cold as a corpse’s hand!
tracklist:
01. Cryptic Invocations (Intro)
02. Grave of the Damned
03. Cemeterial Death Worship
04. Funebral Furnace
05. Cathedrals of Rot
band:
Massimiliano Falchi - Bass
Luca Barone - Drums
Luigi Cara - Vocals, Guitar
