DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkem#cultist. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkem#cultist. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 7. dubna 2026

Recenze/review - CULTIST - Spiritual Atrophy (2026)


CULTIST - Spiritual Atrophy
CD 2026, Awakening Records

for english please scroll down

Napojeni na temný a chladný vesmír, stojíme na obětišti, na kterém byly v průběhu věků pořádány krvavé rituály. Lidé se vždycky snažili spojit s oním světem, se záhrobím, s nekonečností. Umřela spousta nevinných, vyděšených obětí a i když jsme dnes na tom technologicky o mnohé lépe, tak jsou věci mezi nebem a zemí, které stále nedokážeme pochopit, ani definovat. Jednou z nich je hudba, která nezná hranice. Kanadské CULTIST jsem potkal poprvé v roce 2022, když vydali album "Manic Despair". Stalo se na dlouhý čas mým průvodcem po dnešním umírajícím světě.

Letošní novinka volně na předchozí počin navazuje. Pánové a dáma i nadále rozvíjejí své myšlenky, nebojí se říznout do živého a předkládají nám hudbu, která není tuctová. Naopak, CULTIST mají svůj jasně rozpoznatelný rukopis, výraz, krvavý ksicht chcete-li. A tak jsem zase jednou seděl ve svém pokoji, díval se na noční město a nasával energii, která se ke mě dostávala skrz jiné dimenze. 


Svět zrovna venku hořel, na různých místech naší planety se odehrávaly destruktivní, hnusné války, došlo ke spoustě vražd, násilí a vypadalo to, že apokalypsa začne každou chvíli. Nestalo se tak nebo ano? Netuším, byl jsem mimo tenhle prostor a čas. Vnímal jsem jen jednotlivé skladby, drive, tlak a energii, které jsou v nich obsaženy. Užíval jsem si jednotlivé hnisavé ingredience, hudba se mi dostávala postupně do žil i do podvědomí. V hudbě CULTIST lze vystopovat lehké vlivy kapel jako DEATH, THE CHASM, IMMOLATION, MERCYLESS, PESTILENCE, MORBID ANGEL, VASTUM, VOMITORY, SULPHUR AEON. Potkává se zde stará škola s tou novější, progresivnější. Některé momenty jsou složitější, na poprvé hůře pochopitelné, ale mají svoje místo a do hlavy se mi dostaly až časem, po delší době společného poslechu. Je to tak dobře, dle mého skromného úsudku má a bude mít album delší trvanlivost. Stále je co objevovat, nové momenty, pasáže, nuance. Dalo by se to shrnout jednodušeji - novinka "Spiritual Atrophy" mě zkrátka a dobře baví poslouchat, rád se k ní vracím. Troufám si ale tvrdit, že nebude asi úplně pro každého. Ocení ji spíše lidé s bujnější fantazií a představivostí. Nejvíc se mi potom osvědčil poslech ve sluchátkách, když jsem jen tak chodil městem a sledoval lidské životy a pohyb, který kolem mě probíhal. Jakoby bylo v novince něco vznešeného, majestátního, něco, co bych možná definoval jako neklid, který se vine celou nahrávkou jako jedovatý břečťan. Mimochodem, za velmi povedené považuji zvuk i motiv na obalu. Napojeni na temný a chladný vesmír, stojíme na obětišti, na kterém byly v průběhu věků pořádány krvavé rituály. Lidé se vždycky snažili spojit s oním světem, se záhrobím, s nekonečností. Umřela spousta nevinných, vyděšených obětí a i když jsme dnes na tom technologicky o mnohé lépe, tak jsou věci mezi nebem a zemí, které nedokážeme pochopit, ani definovat. Propracovaný, syrový death metal, který vás vezme na temný výlet do jiných dimenzí!


Asphyx says:

Connected to the dark and cold universe, we stand on an altar where bloody rituals have been performed throughout the ages. People have always sought to connect with that world, with the afterlife, with infinity. Many innocent, terrified victims have died, and even though we are technologically far better off today, there are things between heaven and earth that we still cannot understand or define. One of them is music, which knows no boundaries. I first encountered the Canadian band CULTIST in 2022 when they released the album "Manic Despair." It became my guide through today’s dying world for a long time.

This year’s new release loosely follows on from their previous work. The gentlemen and lady continue to develop their ideas, aren’t afraid to cut to the quick, and present us with music that is anything but run-of-the-mill. On the contrary, CULTIST have their own clearly recognizable signature, style a bloody face, if you will. And so, once again, I sat in my room, gazing at the city at night and soaking up the energy that reached me through other dimensions.


The world was burning right outside; destructive, hideous wars were raging in various parts of our planet, there were countless murders and acts of violence, and it seemed like the apocalypse was about to begin at any moment. Did it happen, or didn’t it? I have no idea—I was outside that space and time. I was only aware of the individual tracks, the drive, the intensity, and the energy they contained. I savored each festering ingredient; the music gradually seeped into my veins and my subconscious. In CULTIST’s music, one can trace subtle influences from bands like DEATH, THE CHASM, IMMOLATION, MERCYLESS, PESTILENCE, MORBID ANGEL, VASTUM, VOMITORY, and SULPHUR AEON. Here, the old school meets the newer, more progressive one. Some moments are more complex, harder to grasp at first listen, but they have their place and only sank in over time, after repeated listening. That’s a good thing; in my humble opinion, the album has and will continue to have a longer shelf life. There’s always something new to discover new moments, passages, nuances. I could sum it up more simply: I simply enjoy listening to the new album “Spiritual Atrophy”, and I like coming back to it. But I dare say it probably won’t be for everyone. People with a more vivid imagination are more likely to appreciate it. What worked best for me was listening on headphones while I was just walking through the city, observing the lives and movements of people around me. It’s as if there’s something noble and majestic in this new release—something I might describe as a restlessness that winds its way through the entire recording like poisonous ivy. By the way, I consider both the sound and the cover art to be very well done. Connected to a dark and cold universe, we stand on an altar where bloody rituals have been performed throughout the ages. People have always sought to connect with that world, with the afterlife, with infinity. Many innocent, terrified victims have died, and even though we’re technologically much better off today, there are things between heaven and earth that we can’t understand or even define. Sophisticated, raw death metal that takes you on a dark journey into other dimensions!


Recenze/review - CULTIST - Manic Despair (2022):


tracklist:
1. Divination Whispers 
2. Coursing Between Worlds 
3. Neophyte 
4. Reality Shaper 
5. Phenomena 
6. Perversion of Survival 
7. Ascension 
8. False Prophet 
9. Spiritual Atrophy 

Line-up:
Vanessa Grossberndt – Bass/Vocals
Betzi Poitras – Guitar/Vocals
Jim Petigo – Drums/Vocals
Guest lead guitar solo on Ascension by Scott Oliphant




středa 29. června 2022

Recenze/review - CULTIST - Manic Despair (2022)


CULTIST - Manic Despair
CD 2022, vlastní vydání

for english please scroll down

Chce to trpělivost, říkala stále dokola. Měla divný zastřený pohled. Jakoby se dívala do své temné duše. Netrpěla svědomím, ale její představivost byla bohatá. A také zahalená do tisíců odstínů černé. Dělala ji dobře bolest druhých, líbilo se ji, když někomu slezly vlasy, změnila se pleť a trpěl neskutečnými křečemi. Pomalé umírání má něco do sebe, říkávala vždycky. Jed dávala v přesně odměřeném množství. Trpělivost, ano trpělivost.

Starý death metal mám samozřejmě ze všech druhů muziky nejraději. Stejně jako kanadští maniaci CULTIST, kteří na tom jsou úplně stejně jako já. Hned na začátek musím zmínit, že jsem si kapelu oblíbil hlavně kvůli tomu, že nejsou jen obyčejnou retro smečkou dnešní doby, ale snaží se přeci jen dodat alespoň nějaké množství vlastních nápadů, invence a lehké progresivity. Tenhle jed mi opravdu velmi chutná. 


Během "Manic Despair" zažijete surové, syrové umírání. Budete se dívat do tmy i během slunného dne. Ve stylu starých dobrých DEATH, THE CHASM, IMMOLATION, ale třeba i MERCYLESS, PESTILENCE. S dobrým zvukem, obalem i produkcí. Se spoustou morbidních riffů, s vokálem, který řeže jako ostrá pila. Jasně, že se dá o podobných kapelách napsat jen pár odsuzujících vět (ale to bychom mohli dnes vlastně o úplně každém). Jenže CULTIST mě hlavně baví poslouchat. Jako kulisu v práci, cestou po městě i doma v klidu. Oceňuji černou jiskru, drive a sílu. Je hodně znát, že Kanaďany jejich práce baví. Jsou naplno oddáni temnotě. Zabíjejí ale s rozmyslem, s elegancí a nadšením. Možná právě proto mě zaujali a rozhodl jsem se o nich napsat. Je to old school jako řemen, ale zahraný přeci jen trošku jinak, odlišně, nápaditě. Dívám se do rozbitého zrcadla a moje tvář se postupně mění. Další song, další dávka jedu té nejvyšší kvality. Ne, já už se dávno smrti nebojím. Přeci jen, po tak dlouhé době poslechu death metal tak nějak vím, do čeho asi jdu. Navíc, do té doby, než se tak stane, můžu poslouchat právě nahrávky jako je "Manic Despair". Rád se nechávám pozvat do podobných katakomb. Parádní debut, to si zapište za uši vlastní krví. Těším se na jakoukoliv další muziku od téhle skupiny. Death metal, který je jako prudký jed!


sumarizace:

Máte rádi klasický death metal devadesátých let s lehkými progresivními prvky, když své nejlepší časy zažívaly kapely jako DEATH, THE CHASM, IMMOLATION, ale třeba i MERCYLESS, PESTILENCE a spoustu dalších, které kdysi utvářely i můj názor na hudbu jako takovou? Pak by se vám mohli líbit i CULTIST, které ctí staré pořádky bezezbytku. A to jak po zvukové stránce (produkce Jan Loncik), tak i obalem (Constance Knight). Deska je hudbou pro všechny staré prašivé psy, pro fanoušky temnoty. Nemrtví se usmívají, ve stoce se převalují další nafouklá těla. Smrt je při poslechu hodně blízko. Občas sice kapela možná až moc popustí uzdu své fantazii a některé momenty jsou trošku roztříštěné, ale to rozhodně nemůže pokazit celkový hnilobný dojem, který z nahrávky mám. Toulám se rád a často podzemím. Nahlížím do temných koutů, vyhledávám si pro sebe jen zkažené kousky masa. CULTIST se stali na nějaký čas mými velmi schopnými průvodci záhrobím. Jejich album má v sobě totiž pradávnou energii, kterou mám tolik rád. Dokáží zahrát neurvale, syrově, přikovat mě na zeď. Exhumovat mé tělo a znovu mě pohřbít. Death metal, který je jako prudký jed!


Asphyx says:

Do you like the classic death metal of the nineties with light progressive elements, when bands like DEATH, THE CHASM, IMMOLATION, but also MERCYLESS, PESTILENCE and many others experienced their best times, which once shaped my opinion of music as such? Then you might also like CULTIST, which honors the old order to the fullest. Both in terms of sound (produced by Jan Loncik) and cover (Constance Knight). The record is music for all old dusty dogs, for fans of darkness. The undead are smiling, other bloated bodies are rolling in the sewer. Death is very close when listening. Sometimes the band may unleash their imagination and some moments are a bit fragmented, but it certainly can not spoil the overall putrefaction impression I have from the recording. I wander around and often go underground. I look into the dark corners, looking for only rotten pieces of meat for myself. CULTIST became for a time my very capable guides to the grave. Their album has an ancient energy that I love so much. They can play rudely, raw, nailing me to the wall. Exhume my body and bury me again. Death metal, which is like a severe poison!


Tracklist:
01. Manic Despair
02. Synesthesia
03. Vicissitudes
04. Triumph
05. Missing A Soul
06. Locked In Time
07. Regression
08. Vexatious Seizures Of Thought

Cultist is:
Jim Petigo - Drums
Vanessa Grossberndt - Bass, Vocals
Brodie Wylie - Guitars (tracks 1, 2, 3, 4, 6), Backing Vocals
Depresor - Guitars (tracks 5, 7, 8, solo on track 6)

Artwork by Constance Knight
Recorded, Mixed and Mastered by Jan Loncik
Recorded at Richobo Studios


TWITTER