MAGGOD - Salvation Denied
CD 2026, neonarcis.com (l'inphantile collective)
for english please scroll down
Pokaždé, když se setkám s hudbou nějaké nové kapely, kterou jsem dosud neznal, tak si jen tak sednu a nechám na sebe nové skladby působit. Několikrát to opakuji, někdy si dělám poznámky, jindy pak usedám k bílé obrazovce a moje myšlenky létají jako zběsilé. MAGGOD jsou z českého podzemí. A hrají starý, prašivý death metal z přelomu osmdesátých a devadesátých let. Pokaždé, když jsem zapnul play na svém přehrávači, tak jsem se ocitl na jedné dávno opuštěné pitevně.
Moje tělo bylo právě vyvrženo a ostré riffy se mi zadíraly hluboko do vnitřností a podvědomí. Takhle nějak se hrálo, špinavě, upřímně, opravdově a autenticky, když jsem s muzikou kdysi začínal. Začnu se kývat spokojeně do rytmu a najednou se usmívám, zrovna mi vyndali z těla srdce a donutili mě jej sníst. Někde mezi hororovým snem a krutou realitou se tahle smečka pohybuje s elegancí starých mistrů v oboru.
Jedná se o velmi dobře napsané záhrobní rituály, volně inspirované tím, co hrávaly a hrají kapely z Floridy, ale třeba i v evropských katakombách. Těch odkazů na staré dobré časy zazní opravdu hodně, ale činěno je tak s nadhledem, s vlastními nápady i invencí. Nové album tak není jen obyčejnou kopií věcí minulých, ale má v sobě něco navíc. Takovou tu pověstnou, těžko definovatelnou energii, tlak a sílu, posbíranou na starých pohřebištích. U mě je vždy velmi důležité, abych kapele jejich morbidní práci věřil. V případě MAGGOD tomu tak je a klidně vám to podepíšu vlastní krví. Toulám se podsvětím již opravdu velmi dlouho, jsem starý šedivý a prašivý pes, který zvedne hlavu již jen v případě, když jej něco zaujme. "Salvation Denied" mě baví poslouchat, rád se k albu vracím, rvu si jej pod tlakem do hlavy. Nejvíc si jej ale užívám až když se setmí, stíny jsou dlouhé a na hřbitově začnou šeptat nemrtví. Nahrávka má v sobě vše, co požaduji, chci a musím mít, abych si muziku užil. Velmi dobře ošetřený plesnivý zvuk, zajímavý motiv na obalu, ale hlavně takovou tu prašivou, mokvající patinu, která je nutná pro to, abych byl pohřben zaživa. Nezbývá mi tedy nic jiného, než vzít znovu do rukou lopatu, počkat na půlnoc a vydat se na cestu bez konce. Země je zmrzlá a kopu si vlastní hrob. Soundtrackem je mi samozřejmě tahle deska, kterou si ve výsledku opravdu velmi užívám. Je něco tíživého, děsivého, co mě stále láká se k ní vracet. Album doporučuji všem, kteří mají rádi klasické, tradiční postupy a mrtvolně chladnou atmosféru. Poslouchejte v naprosté tmě a co nejvíce nahlas! Morbidní ozvěny ze starých death metalových pohřebišť! Hroby se otvírají a rakve jsou plné démonů!
Asphyx says:
Every time I come across music by a new band I haven’t heard of before, I just sit down and let the new songs sink in. I repeat this several times; sometimes I take notes, other times I sit down in front of a blank screen and my thoughts race like crazy. MAGGOD are from the Czech underground. And they play old, grimy death metal from the late ’80s and early ’90s. Every time I hit play on my player, I found myself in a long-abandoned morgue.
My body had just been torn open, and the sharp riffs were digging deep into my guts and subconscious. This is pretty much how it was played dirty, honest, genuine, and authentic back when I first started out in music. I start swaying contentedly to the beat, and suddenly I’m smiling they’ve just ripped my heart out of my body and forced me to eat it. Somewhere between a horror dream and cruel reality, this pack moves with the elegance of the old masters of the craft.
These are very well-crafted funeral rites, loosely inspired by what bands from Florida and even those in European catacombs used to play and still play today. There are indeed plenty of references to the good old days, but they’re handled with a sense of perspective, incorporating the band’s own ideas and creativity. The new album, therefore, isn’t just a mere copy of things past it has something extra. That legendary, hard to define energy, intensity, and power, gathered from ancient burial grounds. For me, it’s always very important that I believe in a band’s morbid work. In MAGGOD’s case, that’s exactly what I do, and I’d gladly sign off on it with my own blood. I’ve been wandering the underworld for a very long time now; I’m an old, gray, and mangy dog who only lifts his head when something catches his interest. I enjoy listening to “Salvation Denied"; I love coming back to the album, cramming it into my head under pressure. But I enjoy it most of all when darkness falls, the shadows grow long, and the undead begin to whisper in the cemetery. This recording has everything I demand, want, and need to enjoy the music. A very well-crafted, moldy sound, an interesting motif on the cover, but above all that shabby, oozing patina that’s essential for me to be buried alive. So I have no choice but to pick up the shovel again, wait for midnight, and set out on a journey with no end. The ground is frozen, and I’m digging my own grave. My soundtrack, of course, is this album, which I’m actually really enjoying. There’s something oppressive and terrifying about it that keeps drawing me back to it. I recommend this album to anyone who loves classic, traditional approaches and a deathly cold atmosphere. Listen to it in complete darkness and as loud as possible! Morbid echoes from the old death metal graveyards! The graves are opening, and the coffins are full of demons!
tracklist:
1. The Last Mortal Plague
2. Graves of the Forgotten
3. Sworm of the Rot
4. Worm's Abyss
5. Throne of Endless Pain
6. Whisper from the Grave
band:
Jurgg - guit.,vox
Miguel de Baño - bass
Cubegod - drums
