RESUMPTION - The Respite
CD 2026, vlastní vydání
for english please scroll down
Netuším, kdy se začalo všechno kazit. Možná to bylo v době, kdy lidé přesunuli svoje životy na virtuální síť. Jakoby najednou vyplula na povrch veškerá nenávist, zlo, špína a temné pudy, které v sobě asi měli vždycky, ale tady dostaly konečně svůj prostor. Na jedné straně se všichni tvářili, jak jsou spokojení, usměvaví, jak se mají dobře, ale večer, když se setmělo, tak psali už jen jedovatý hnis a měnili se v děsivá monstra. Někteří jedinci jsou zkrátka toxičtí a jsou čím dál tím víc vidět. Publikum chce víc krve, víc šokovat. Zase tolik jsme se v historii nezměnili.
Když mi přišlo nové album od Wilhelma Lindheho na recenzi, tak jsem si jen tak sedl, četl jsem si knihu a nechával na sebe hudbu tohoto muzikanta původně ze Švédska, nyní žijícího v Portugalsku (The Gardnerz, ex: Tristitia, ex: Pandemonium, ex: Allamedah), působit. Po nějakém čase jsem věděl, že jsme stejná krevní skupina. "The Respite" je doom death metalovým zážitkem pro všechny, kteří mají rádi kombinaci smutku, pochmurnosti i surovosti.
U RESUMPTION se potkávají vlivy z klasických death metalových nahrávek od kapel typu BOLT THROWER, PYREXIA, ACHERON, s doomovými funerálními zážitky. Jako bych kráčel smradlavými močály a brodil se po kolena lidským odpadem. Někdy mi bývá smutno, při pohledu na to, co se kolem v současnosti ve společnosti a na světě děje. Raději se znovu a znovu zavírám s podobnými alby a čerpám pradávnou sílu, nakumulovanou v jednotlivých skladbách. Vždy pro mě bylo, je a bude nejdůležitější, aby mě kapelu bavilo poslouchat, abych se k ní rád a často vracel, aby ve mě zanechala hlubokou krvavou stopu a rozdrásala moji mysl až na dřeň, na samou podstatu. Tahle smečka pro mě splňuje vše, co mám na muzice rád. Je opravdová, reálná, syrová, podmanivá, ryzí, zahraná od srdce a naprosto autentická. Wilhelm Lindh sice nepřichází s novými postupy, není ani progresivní a nikam styl neposouvá. Jenže to mi vůbec nevadí. Debutové album "The Respite" ale není jen pouhým dobře odvedeným řemeslem. Naopak, má v sobě něco navíc, něco zajímavého, neotřelého. Z jednotlivých skladeb je cítit taková ta pradávná patina, kterou můžete potkat ve starých katakombách hluboko v podzemí. Zde jsou pohřbeni prokletí a budou zde jednou ležet i těla všech, kteří byli za svého nebohého života toxičtí a ubližovali ostatním. Když poslouchám tuhle nahrávku, která je mimochodem věnována otci hlavního protagonisty a skladatele, tak jí věřím. I přes chlad, který se mi během společných setkání pokaždé usadil v kostech, cítím v téhle hudbě naději. Možná se zatím krčí ve stínu, ale její šance určitě přijde. Za zmínku stojí i velmi povedený zvuk a zajímavý motiv na obalu. Za mě osobně se rozhodně jedná o album, které stojí za doporučení. Syrový, bažinatý, prašivý death doom metal, který nastavuje zrcadlo vašim nejtemnějším myšlenkám!
Asphyx says:
I have no idea when it all started to go wrong. Maybe it was when people moved their lives online. It was as if all the hatred, evil, filth, and dark instincts they’d probably always had inside them suddenly came to the surface and here, at last, they found a place to thrive. On the one hand, everyone pretended to be happy, smiling, and doing well, but in the evening, when it got dark, they wrote nothing but venomous bile and turned into terrifying monsters. Some people are simply toxic, and they’re becoming more and more visible. The audience wants more blood, more shock value. We haven’t changed that much throughout history.
When I received Wilhelm Lindhe’s new album for review, I just sat down, read a book, and let the music of this musician originally from Sweden, now living in Portugal (The Gardnerz, ex: Tristitia, ex: Pandemonium, ex: Allamedah) sink in. After a while, I knew we were on the same wavelength. "The Respite" is a doom death metal experience for anyone who loves a combination of sadness, gloom, and rawness.
RESUMPTION blends influences from classic death metal recordings by bands like BOLT THROWER, PYREXIA, and ACHERON with doom-laden, funeral-like atmospheres. It’s as if I were walking through stinking swamps and wading knee-deep in human waste. Sometimes I feel sad when I look at what’s happening in society and in the world today. I’d rather shut myself away again and again with albums like this and draw on the ancient power accumulated in each track. For me, it has always been, is, and will always be most important that I enjoy listening to a band, that I’m happy to return to it often, that it leaves a deep, bloody mark on me and tears my mind apart to the very core, to its very essence. This band fulfills everything I love about music. It is genuine, real, raw, captivating, pure, played from the heart, and completely authentic. Wilhelm Lindh doesn’t introduce new techniques, nor is he progressive, and he doesn’t push the genre in any new direction. But that doesn’t bother me at all. The debut album "The Respite", however, is not merely a well-executed piece of craftsmanship. On the contrary, there’s something extra to it, something intriguing and unique. Each track carries that ancient patina you might encounter in old catacombs deep underground. The damned are buried here, and one day the bodies of all those who were toxic and hurt others during their wretched lives will lie here as well. When I listen to this recording which, by the way, is dedicated to the father of the main protagonist and composer I believe in it. Despite the chill that always settled in my bones during our meetings, I feel hope in this music. It may be cowering in the shadows for now, but its chance will surely come. The excellent sound and the interesting cover art are also worth mentioning. For me personally, this is definitely an album worth recommending. Raw, swampy, mangy death doom metal that holds up a mirror to your darkest thoughts!
tracklist:
1.Self Reliance
2.Don't Come
3.Worship
4.Leave It Alone
5.The Respite - Instrumental
6.Rest At Last
7.Invest In Yourself
8.Some Things Are Too Broken
9.Everyone Rots Away
band:
Music and lyrics by Wilhelm Lindh
Wilhelm Lindh Guitar / Vocals
Troy Van Liefde Guitar
Tiago Silva Bass
Micael Sousa Drums
