Pomocnice odvedle - Freida McFadden
2025, Kalibr
Je mi hrozný vedro, potím se a bolí mě hlava. Včera jsme byli v hospodě a pak na koncertě. Měl jsem víkend víceméně jen pro sebe. Možná by se očekávalo, a mnohé společenské konvence tomu nasvědčují, že bych měl jít někam lovit děvčata. Spousta mých kolegů to dělá. Být slaměným vdovcem pro mě ale znamená spíše více času na knihy. Venku sevřel Plzeň smog. Jdu si koupit něco ostřejšího a neustále dokola si říkám jak jsem blbej, jak ve svým věku pořád někdy nemám záklopku. Bavil jsem se dobře, v malém klubu v Plzni a teď trošku trpím. Zavodním se a zase je mi blbě od žaludku. Přísahám zase a znovu, že příště se budu krotit. Vrátím se z nákupu a měl bych dělat fotky. Měl bych sepsat report, měl bych vše nahodit na ďábelské sociální sítě. Nechce se mi. Místo toho hledám v hromadě dosud nepřečtených knih nějakou, která mě zaujme.
Po několika kapitolách mi dojde, že jsem zase začal od konce. Je to již třetí díl série. Achjo, mezi řádky vše ale chápu. Jen si v momentě, když dočtu jednu kapitolu, nahodím v prohlížeči další díly a objednám je. Kniha se čte totiž velmi dobře. Je to sice dost psycho, ale tak to mám koneckonců nejraději. Děj vám samozřejmě neprozradím, ale určitě mě kniha donutila k zamyšlení. Občas, když stoupám po schodech v našem domě, tak přemýšlím, co se ukrývá za dveřmi sousedů. Někdy zaslechnu slova, která bych neměl, ucítím divné vůně. Potkávám třeba matku se synem, již velkým, která ho pořád plácá po prdelce, líbá na pusu a čechrá mu vlásky. Oklepu se mrazem, takhle vyrůstala spousta sériových vrahů. Uff. Lidem do hlavy nevidíte. Ti pod námi působí jako správná dvojka, ale ze stoupaček je slyšet dost často pláč. Je to asi jako v každém domě, jen když jsem četl Pomocnici odvedle, všechno jakoby vyplulo na povrch.
Záměrně si neberu prášky na bolest. Přijde mi to po opici nemístné. Místo toho se proplachuji vodou a větrám na sebe. Někdy k večeru na chvilku usnu, ale pak občerstvený krátkým spánkem, pokračuji ve čtení. Tělo se zázračným způsobem restartuje. Venku začne do mlhy sněžit. Když se jdu protáhnout k oknu, tak si v hlavě odehrávám celý příběh. Je velmi napínavý, tak zvláštně temný. Navíc je to pro mě první setkání s autorkou a ihned si napíšu její jméno do diáře, co mám v telefonu. Až budu zase jednou hledat něco nového, co bych si rád přečetl, budu ji určitě vést v patrnosti. Teď už ale fakt nemůžu. Padla na mě únava ze včerejší akce. Pomalu se ukládám ke spánku a ještě, než zaberu, tak mám pocit, že někdo klepe na dveře. Pomocnice? Kdo ví? Spím jako dřevo a mám hodně divné sny.
Zkoušel jsem nedávno, na popud mé ženy, přečíst i nějakou klidnější literaturu. Jenže to nešlo, asi fakt potřebuji napětí, dobrodružství. Koneckonců, poslouchám celý svůj život metal a to rozhodně není moc pozitivní muzika. Asi to mám nějak v sobě, ale dělá mi fakt dobře, když cítím z knížek napětí, když se pomalu rozplétají temné myšlenky, které někteří z nás mají. Kousek u nás za lesem vybudovali satelitní městečko. Domy jsou postavené hodně blízko u sebe a pokaždé, když se jdeme projít tímhle směrem, je to takové divné. Bývá tam nebývale mrtvolno. Prázdno a ve vzduchu se vznáší napětí. Nechápu to, ale bývám v těch místech nesvůj. Možná je to ale jen můj dojem. Snad jen, ve zprávách psali, jak se tam nenávidí starousedlíci s těmi novými. Občas tam někdo někomu udělá něco natruc. Něco ošklivého.
Tak nějak podvědomě jsem si zasadil děj knihy to těchto podivných míst. Já vím, neměl bych soudit, ale fantazie je mrška, co mi nikdy nedá pokoj. Knihu jsem dočetl druhý den. Pak se vydal pro manželku na nádraží a cestou domů jsem jí básnil o koncertě i o nové knížce. Jen jsem jí a vlastně tak činím i pro vás, doporučil, aby začala od prvního dílu. Když dorazíme domů, tak potkáme v mlze před domem matku se svým mladým synem. Vede ho za ruku a po mém pozdravu na mě vycení zuby. Nebo se mi to zdálo? Někteří sousedé jsou fakt divní. Máte to také tak? Potom si Pomocnici od vedle určitě přečtěte. Děkuji vám moc za pozornost, přízeň a přeji vám, ať se máte co nejlépe. Jdu se zase chvilku přehrabovat v nových knihách. Jsem zvědavý, co si vyberu.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Třetí díl mrazivé série Pomocnice s bonusovou novelou! Má minulost už je dávno za mnou. A já udělám vše pro to, aby to tak zůstalo… Dřív jsem se starala o cizí domy a rodiny, teď mám vlastní krásný domov s velkou zahradou, kde si mohou hrát mé děti. Když nás pozve na večeři nová sousedka, dveře nám otevře její služebná v bílé zástěře a s vlasy staženými do pevného drdolu. Přesně vím, jaké to je být na jejím místě. Jenže její chladný pohled mě děsí… A to není jediná podivná věc v naší ulici. Mám pocit, že nás někdo pozoruje. Můj manžel se pozdě v noci vytrácí z domu. A když potkám ženu odnaproti, je jasné, co se mi snaží říct: Dávejte si pozor na své sousedy.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
