Vdovy - Pascal Engman
2023, Vendeta
Moje mise, která započala v covidových časech, pokračuje. Když bylo víc času a sedával jsem dlouhé hodiny u počítače, zavřený a desinfikovaný, tak jsem se vracel zpátky do svého mládí a zkoušel jsem, jestli mě ještě budou bavit knihy, které jsem kdysi čítával a prožíval. Zajímavé bylo, že většina fungovala. Covid skončil a já se začal soustředit na novinky. Trošku jsem si naběhl, protože většina mých oblíbených autorů nestíhala moji každotýdenní kadenci vydávání článků. Musel jsem tedy vystoupit ze své komfortní zóny a objevovat nové a nové spisovatele. Má to několik výhod. Člověk nezakrní, rozšíří si obzory. Nevýhodou je, že někdy se zkrátka netrefím a kniha mě nebaví. V případě Vdov a Pascala Engmana to ale neplatí. Naopak. O autorovi jsem nevěděl vůbec nic. Hledal jsem někoho nového, zaujalo mě téma knihy a tak jsem naslepo objednal. A udělal jsem opravdu dobře.
V Plzni i Praze svítilo slunce. Nebylo vedro, ale příjemně. Jak jsem se blížil k Jizerkám, tak se začaly objevovat mraky. Hůlky ležely nahoře v zavazadlovém prostoru. Vedle mě seděla asi osmnáctiletá dívka s opuchlými rty. Neustále se fotila na instagram, dělala svůdné kukuče a dávala si prsa k sobě, aby nalákala víc sledujících. Byla mimo realitu, stejně jako já, jen s tím rozdílem, že moje maličkost zrovna vyšetřovala spolu s Vanessou Frankovou ve Švédsku. Tahle země mi je asi opravdu souzena. Poslouchám nové Sarcasm, taktéž ze severu a moje představy o vysněné zemi plné přírodních krás a milých lidí berou za své. Pascal Engman nám totiž představuje tak trošku jiné Švédsko. Plné násilí, teroristických činů, vyloučených lokalit, přistěhovalců, kteří nikdy nezapadnou. A vše to píše velmi zajímavě, poutavě, takovým tím způsobem, který mám velmi rád. Doslova visím na stránkách a je mi jedno, že vedle mě sedí kozatá blondýna s IQ houpacího koně a smíchem, který bolí.
Vylezu v Jablonci a čeká mě ustaraná máma. Prší, pronese po pozdravu a je z toho smutná. Nestihneme práci, kterou i přesto, že moje noha ještě není v úplné kondici, musím udělat. Nezoufej, já se k tomu nějak postavím, ale dnes už ne, byl jsem ráno na rehabilitaci a jsem vyřízený, jako bych složil náklaďák uhlí. Kecáme, probíráme život, vyprávím o svých dětech. Je to hezký večer a když jde stařenka spát, tak si sednu do křesla, probudím motýla, protože musíme topit. Za oknem prší jako z konve. Ne, neprší, leje. Unavím se četbou, hltám kapitoly a jsem spokojený jak děj hezky odsýpá. Mám rád detektivky a thrillery hlavně pro jejich napětí, pro tajemno a temnotu. Koneckonců, proto poslouchám i death metal. Ale to vy asi dávno víte. Usnu u kamen, utahaný a když se kolem jedné probudím, musím přiložit. V komíně zuří meluzína a usnu jako když mě do vody hodí. Nezdá se mi nic nebo si to vůbec nepamatuju. Spím ale málo, jsem probuzen a je mi oznámeno, že stále prší.
Nasadím si kapuci a jdu stříhat túje, upravovat keře. Jezdím s kolečkem, již bez hůlek a přemýšlím nad tím, kam se bude děj ubírat. Mám hotovo poměrně brzy a jdu se projít. Opatrně, protože je mokro a klouže to. Noha mě trošku bolí, ale klacky nechám doma. Ujdu dva tisíce kilometrů a když stojím nad sjezdovkou a dívám se na mraky, tak najednou nejsem v Jizerkách, ale ve Švédsku a případ mrtvého policisty i ženy, o které nikdo neví, kdo to je, se pěkně zamotává. Je na mě a na vyšetřovatelce i zbytku týmu, abychom vše vyřešili. Čtu si chvilku po obědě a pak jdeme do deště na menší procházku. Musím si ale vzít hůlky, je toho na mě moc. Nakonec ujdeme docela dost kilometrů a to i přesto, že pořád leje jako z konve. Nějak to nevadí, povídáme si a já plním své synovské povinnosti. Když se vrátíme do chalupy, jsem tak hotový, že si musím lehnout. Nasadím sluchátka a znovu se ztratím v knize. Nějak se začtu, protože najednou je tma a rozsvítím zase lampičku. Motýl odletěl neznámo kam a nahradila ho můra. Čtu si zase dlouho do noci.
Trošku mě mrzí, že díky téhle knize byly trošku narušeny moje romantické představy o Švédsku, ale zase na druhou stranu, celý příběh je o to syrovější, krutější a uvěřitelnější. Pacala Engmana budu sledovat i nadále. Zatím mu u nás v Čechách vyšlo pět knih. A protože mě Vdovy opravdu chytly a dostaly se mi do hlavy, určitě si pořídím do sbírky i zbytek. Není to špatné občas objevit i nějakého nového autora, kterého jsem dosud neznal. Třeba i vám přijde dnešní tip k chuti. Mohl by, kniha je opravdu velmi dobře napsaná a odsýpá jak má. Mějte se hezky, moji milí knižní závisláci. Děkuji vám za pozornost a ať se vám daří. Tak zase za týden.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
V Gärdetu je nalezen zavražděný policista. Jen kousek od místa činu je později objevena další oběť, mladá žena neznámé identity. Dvojnásobná vražda zavede policejní inspektorku Vanessu Frankovou do složitého vyšetřování, které se ukáže být osobnější, než si kdy dokázala představit. Když stopy postupně začnou směřovat k ISIS, nabývá případ na ještě větší hrůznosti.
Strach společnosti z teroristických činů roste zároveň s tím, jak se teroristické sítě zlepšují v tajném fungování. A když se sbližující schopnost smutku setká s touhou po pomstě, následky mohou být zničující.
Engmanova série o Vanesse Frankové se odehrává v současném Stockholmu a zobrazuje zcela jiné Švédsko – Švédsko s organizovaným zločinem, terorismem a extremismem, které má ke klidnému království hodně daleko. Je to ta tvář země, jež se v posledních několika letech objevuje také ve světových zprávách.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
