Jakob - Satu Rämö
2026, HarperCollins (CZ)
Moje islandská mise pokračuje. Seděl jsem u počítače, což dělám pokaždé, když dočtu nějakou knihu a hledal nějakou novou. Pro mě dosud neznámá autorka Satu Rämö mě ale zaujala nejdřív hlavně názvem. Jmenuji se stejně a tak jsem si hodil knížku do košíku v eshopu Knihy Dobrovský. Pak mi začaly chodit emaily o tom, že obchod vše zknihaří, posílá, že už mám balík v Zásilkovně. Šel jsem domů s kartonovou krabicí, ve které se ukrýval tenhle příběh. Rozbaloval jsem skoro až nábožně. Nevěděl jsem vůbec nic. Neznal jsem styl spisovatelky, rytmus slov, délku kapitol, hlavní hrdiny ani příběh. Ale těšil jsem se, ostatně jako vždycky. Island musí být vskutku zajímavá země. Jen doufám, že se tam nevraždí tak často jako v knihách. Vzhledem k počtu obyvatel tohoto ostrova, by tam asi už nikdo nezbyl.
Naladil jsem v přehrávači nové RUNEMAGICK, kteří jsou sice ze Švédska, ale tak nějak se mi ke čtení hodili. Uvelebil jsem se v křesle a začal číst. Najednou koukám, že uběhly tři hodiny a já byl mimo. Toulal jsem se krásnou přírodou, vyšetřoval, byl jsem tím stínem v pozadí, kterým se stávám pokaždé, když čtu něco zajímavého, něco, co mě osloví, chytne, co je napínavé. Vyšetřovatelka Hildur Rúnarsdóttir i finský stážista Jakob Johanson jsou mi sympatičtí. Znetvořená mrtvola nalezená ve fjordech děsivá a když přibude další, je mi jasné, že se budu chvílemi i bát. Autorka píše napínavě, nahlíží do temné mysli pachatele a případ je komplikovaný. Přemýšlím na ním, když jedu tramvají do práce. Těším se domů, až zase usednu do křesla. Jsou to ty krásné okamžiky klidu, které poslední roky vyhledávám stále častěji.
Ti RUNEMAGICK jsou opravdu dobří, vložili do skladeb i folklórní prvky. Nějak se mi muzika zase spojila s příběhem. Mám to takhle nastavené pokaždé. Pamatuji si pak každou knihu podle situací, ve kterých jsem ji četl. Někdy bývá člověk veselý, jindy zase podivně smutný, jednotlivé kapitoly se do mě otiskují jako nějaký cejch, vypalují se do mé mysli a zůstává po nich stopa. Stejně to mám i s hudbou. Vnímám ji podobně, přes emoce, nedokážu to jinak a vlastně ani nechci. Myslím si, že každý spisovatel, hudebník, vloží do své tvorby kus sebe samých. Pokud zjistím, že jsme na stejné vlně, tak o nich napíšu. Nehledejte v tom nic složitějšího. Člověk jak stárne, tak si chce dělat hlavně radost. Ve světě je přeci kolem tolik bolesti a smutku, že je dobré být vděčný, když se nic neděje. Když je klid. Lampička svítí, okno je otevřené a v nedaleké školce řádí ječící děti. Nevnímám je, jsem na Islandu. Omluvte mě, dnes už se mnou nic nebude.
Zajímavý je i Jakobův příběh, jeho soud o syna. Je to psychologická sonda, je to smutek a bolest a hlavní hrdiny pro mě zlidšťuje, dělá je bytostmi z masa a kostí. Kolik jenom já vyslechl podobných příběhů ze svého okolí? Někdy na mě z toho padá smutek, je mi divně z některých lidí kolem. Když nad tím tak přemýšlím, tak jsem se od svých mladických let příliš nezměnil. Vždycky jsem byl bojovník, ale i ten potřebuje občas vypnout, zalézt si a relaxovat. Kniha a hudba, díky pane bože za to, jinak by nám bylo o hodně víc ouvej. Někdy se život tak divně semele, že hledáte záchytné body. Jdete do kostela, kde nechápete, co se vlastně děje a když mluvíte v Bohem, tak vám nikdy neodpoví. Připadá vám to celé falešné. Ale hudba a knihy? Ty nikdy nezklamou. Je v nich ukryta radost, smutek, vraždy, ale víte, že je to jen jako, že knihu zaklapnete a bude klid. I když je pravdou, že někdy, jako v případě Jakoba, si připadám natolik součástí příběhu, že snad ani nechci, aby příběh skončil.
Úplně to před sebou vidím. Krásnou přírodu. Vítr, čistá voda, moře, různá vřídla. A ležící mrtvolu, zuboženou, poníženou, osamocenou. Vypráví nám svůj příběh beze slov. Kdo to mohl udělat? Kdo má v sobě tolik zla? Knížku jsem dočetl a jak je mým zvykem, tak jsem jen chvilku seděl a vše vstřebával. Nechal jsem knihu, aby ve mě rezonovala. A pak jsem s menším odstupem napsal pár těchto řádků. Snad jsem vám svým dnešním tipem udělal radost. Mějte se co nejlépe a děkuji za přízeň.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Kde leží hranice, za níž už ani ty nejlepší úmysly neospravedlní použité prostředky? V Ísafjöruru nastává nejtemnější období roku. S blížícími se Vánocemi však klidem odlehlé islandské vesnice otřese děsivý nález – na lososí farmě v Západních fjordech je objeveno znetvořené tělo. Vyšetřovatelka Hildur Rúnarsdóttir spolu s finským policejním stážistou Jakobem Johansonem sotva stihnou zahájit vyšetřování, když v jiném odlehlém koutě Islandu dojde k další stejně znepokojivé vraždě. A brzy nato ještě k jedné. Při vyšetřování série brutálních násilných činů Hildur relaxuje surfováním v ledových vlnách Atlantiku, ale stále ji trápí, že se jí nedaří najít prostřední sestru Rósu.
Jakob mezitím dělá vše pro to, aby vyhrál náročný soudní spor o péči o syna. Jak daleko je ochoten v tomto nerovném boji o dítě zajít? Tuto otázku si Hildur klade ve chvíli, kdy z policejní stanice v Kolaru ve Finsku přijme ten nejhorší možný telefonát…
Román přesouvá pozornost od hlavní hrdinky Hildur k jejímu finskému policejnímu stážistovi Jakobu Johansonovi a přináší emotivní, psychologicky laděnou detektivku odehrávající se mezi Islandem a Finskem.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
