CULT OF FIRE - The One, Who Is Made of Smoke
CD 2025, Beyond Eyes
for english please scroll down
Ruce špinavé od popela, tvář plná hebkých slz. Ztratit někoho blízkého bývá vždy niterně bolestivý zážitek. Odešel do nebe? Do jiné dimenze? Rozplynul se v temnotě? Narodí se jednou znovu, převtělí se? Navštíví mě? Těch otázek je mnoho a různá náboženství se na ně snaží odpovídat. Tentokrát se čeští epičtí black metalisté s nezaměnitelným rukopisem, věnovali příběhu mahavidjské bohyně Dhumavati, kterou Šiva odmítl a proklel, aby přijala podobu vdovy. Na novém albu budete sledovat příběh ženy, která byla zavržena po smrti svého muže. Její bolest a utrpení budou přímo hmatatelné. Z reproduktorů k vám poteče velké množství zlé krve, temnoty, chladu, naděje i hledání duchovní cesty.
Pokaždé, když jsem si nové album "The One, Who Is Made of Smoke" poslechl, tak jsem se usmíval. Jako mnich ve stádiu obrody, jako malé dítě, které poprvé spatřilo slunce a ucítilo jeho sílu. Novinka je, jak už to u téhle kapely bývá, velmi emotivní zážitek. Musíte být nastaveni na vesmírnou energii, musíte hledat naději v odlescích hladiny horského jezera. Potom pochopíte.
Těch nálad, různých odstínů, emocí, je opravdu velké množství. Doporučuji vám klid, samotu, okno otevřené do tmy a potom nové album vynikne nejvíce. Alespoň u mě to tak fungovalo. Jednotlivé motivy jsou složeny velmi precizně a zároveň působí vznešeně, vzdušně, s nadhledem i lehkostí. Jakoby ke mě hudba plynula tak nějak samozřejmě. Stačilo několik okamžiků (ano, seděl jsem v pochmurné továrně a zrovna se začalo rozednívat) a propadl jsem téhle nahrávce naplno. Byl to zásah přímo do mého podvědomí. S chutí jsem se vznášel na lehkých vlnách řeky věčnosti. Pochopil jsem, o čem kapela hraje, zpívá. CULT OF FIRE mají svůj rukopis, image, výraz, což jsou věci, které dnes zase tolik kapel nemá. Starodávná mytologie se zde potkává s black metalem. Je to činěno velmi zajímavým, neotřelým, citlivým způsobem. Z jednotlivých nápadů doslova tryská nadšení, hudba je zde pestrou paletou různých odstínů, které byly přetaveny ve skladby, které jsou chladné i žhavé zároveň. Nové album "The One, Who Is Made of Smoke" se pro mě stalo spíše mantrou, kterou jsem si odříkával a pomalu se dostával do stavu mezi sněním a bděním, který lze velmi těžko vysvětlit, než jen obyčejnou hudbou. Pochopíte jej, až strávíte s novým albem nějaký čas. U někoho možná ke vzájemnému přenosu nedojde, ale nezoufejte, fantazie a emoce nelze uchopit a zotročit. Musí přijít samy, stejně jako tahle nahrávka. Nesmím zapomenout také na vynikající zvuk, který dodává nahrávce na ještě větší uvěřitelnosti (Bruno Varea - mixing, mastering, Zdeněk Šikýř - remastering). O grafice ani motivu na obalu netřeba diskutovat (Eko Margon). Povedl se také na výbornou. Zmínit musím i pro black metal netypické nástroje jako Hammondovy varhany nebo djembe, které jsou nedílnou součástí téhle kapely a krásně doplňují jednotlivé skladby, stejně jako vokály. Nicméně, tohle album je nutné poslouchat jako celek. Nechat se jím unést, vnímat jej všemi póry celého těla, otevřít svoji mysl, nastavit se na stejnou vlnu. Potom se stanete doslova součástí transcendentálního zážitku. Ruce špinavé od popela, tvář plná hebkých slz. Ztratit někoho blízkého bývá vždy niterně bolestivý zážitek. Odešel do nebe? Do jiné dimenze? Rozplynul se v temnotě? Narodí se jednou znovu, převtělí se? Navštíví mě? Ta, která je tvořena kouřem a zakryla skutečnost, přišla, aby vám přinesla vznešený, majestátní i temný epický black metal! Kosmická mocnost extatické prázdnoty!
Asphyx says:
Hands dirty with ashes, face full of soft tears. Losing someone close to you is always an intimately painful experience. Has he gone to heaven? To another dimension? Disappeared into the darkness? Will he be born again one day, reincarnated? Will he visit me? These questions are many, and different religions try to answer them. This time, the Czech epic black metallers, with their unmistakable signature, have dedicated themselves to the story of the Mahavidian goddess Dhumavati, whom Shiva rejected and cursed to take the form of a widow. On the new album, you will follow the story of a woman who was rejected after the death of her husband. Her pain and suffering will be palpable. A great deal of bad blood, darkness, coldness, hope and the search for a spiritual path will flow from the speakers to you.
Every time I listened to the new album "The One, Who Is Made of Smoke" I smiled. Like a monk in a state of rebirth, like a little child seeing the sun for the first time and feeling its power. The novelty is, as it usually is with this band, a very emotional experience. You have to be attuned to the cosmic energy, you have to look for hope in the reflections of the surface of a mountain lake. Then you will understand.
There are a lot of moods, different shades, emotions. I recommend peace, solitude, a window open to the darkness and then the new album will stand out the most. At least for me it worked that way. The individual motifs are composed with great precision and at the same time they seem sublime, airy, and light. As if the music flowed to me somehow naturally. It only took a few moments (yes, I was sitting in a gloomy factory and it was just starting to dawn) for me to fall into this recording fully. It was a direct hit to my subconscious. I floated with gusto on the light waves of the river of eternity. I understood what the band was playing, singing about. CULT OF FIRE have their own signature, image, expression, which are things that not so many bands have today. Ancient mythology meets black metal here. It's done in a very interesting, novel, sensitive way. The enthusiasm literally oozes from the individual ideas, the music here is a variety of different shades that have been translated into songs that are cool and hot at the same time. The new album, "The One, Who Is Made of Smoke", became more of a mantra for me to recite to myself, slowly slipping into a state between dreaming and waking that is very hard to explain other than simple music. You'll understand it after you've spent some time with the new album. For some, the mutual transfer may not happen, but don't despair, imagination and emotion cannot be grasped and enslaved. They have to come on their own, just like this record. I mustn't forget the excellent sound that adds even more believability to the recording (Bruno Varea - mixing, mastering, Zdeněk Šikýř - remastering). There is no need to discuss the graphics or the motif on the cover (Eko Margon). It was also excellent. I have to mention also the untypical instruments for black metal like Hammond's organ or djembe, which are an integral part of this band and beautifully complement the individual tracks, as well as the vocals. However, this album must be listened to as a whole. Let yourself be carried away by it, feel it through all the pores of your body, open your mind, set yourself on the same wave. Then you will literally become part of a transcendental experience. Hands dirty with ash, face full of soft tears. Losing a loved one is always a viscerally painful experience. Has he gone to heaven? To another dimension? Disappeared into the darkness? Will he be born again one day, reincarnated? Will he visit me? The one that is made of smoke and obscured reality has come to bring you sublime, majestic and dark epic black metal! The cosmic power of the ecstatic void!
tracklist:
01. Loss
02. Mourning
03. Anger
04. Dhoom
05. Blessing
06. Joy
07. There Is More To Lose
band:
Vladimír Pavelka - Guitars, Bass, Keyboards, Sitar
Vojtěch Holub - Vocals, Lyrics
Peter Heteš - Drums
Natalie Koskinen - Vocals (clean) (on tracks 3 and 4)
Anhalas - Vocals (on tracks 3 and 7)
Ankit Sinha - Vocals (chanting) (on track 7)
Zdeněk Šikýř - Hammond organ
Peter Bubák - Djembe
