Recenze/review - ETERNAL ROT - Putridarium (2020)

ETERNAL ROT - Putridarium
CD 2020, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Nejsem příznivcem spalování mrtvol. Mám raději pohřby do země, hezky postaru, tak jak se to dělávalo v dobách, kdy si ještě lidé vážili smrti. Vždyť co může být krásnějšího, než pomalu se rozkládající tělo. Je to podobné jako s muzikou. Ta mě také musí něčím zaujmout, musí v ní být obsažena temná jiskra. Polsko britskou skupinu ETERNAL ROT sleduji již od jejich počátků. Vydávají totiž desky, které jsou takovým soukromým death doomovým pohřbem do země. 

Představte si zmrzlou hlínu a zástup pozůstalých. Všechno se zdá být v pořádku, jen se vzduchem vznáší cosi podivného. Přidávám hlasitost na svém přehrávači a uvědomuji si, že z rakve se ozývá divný šramot. Vypadá to, že vstup do země stínů se opět vydařil. Stačí pár skladeb a již moc dobře vím, že pohřbení za živa má rozhodně něco do sebe. 

Morbidní, shnilé songy, dlouhé táhlé melodie. Inspirace třeba takovými ANATOMIA, DISMA, WINTER, COFFINS, AUTOPSY, HELLHAMMER, HOODED MENACE, UNDERGANG, DECOMPOSED, WINTER, ale i nějaké ty sludgeové pasáže. Tohle všechno dohromady je uvařeno ve vroucím kotli plným starých kostí. "Putridarium" je albem, které smrdí prašivinou. Kapele se povedlo zhmotnit atmosféru starých katakomb, znovu otevřených hrobů. Stačí se poddat. Je sice pravdou, že musím mít na podobné záležitosti náladu a nejlépe se mi nahrávka poslouchá brzy ráno, když ještě noc nedala sbohem, ale věřte tomu, že pokud se vám skladby jednou zadřou pod kůži, tak tam zůstanou navěky, amen. ETERNAL ROT jsou opět staří, prašiví, zvrácení, temní a chladní (se skvělým zvukem i obalem). Nevím, jestli jste se někdy procházeli v dlouhých chodbách podzemí, ale tahle hudba sem patří odnepaměti. Staré kosti pokryté staletými pavučinami. Ozvěny z onoho světa, zvrácená krása mrtvých těl. Nechte si chutnat. Obřad může opět začít. Vítejte v nekonečné temnotě! 

Asphyx says:

I'm not a fan of cremation. I prefer funerals into the ground, well taken care of, as was done at a time when people still valued death. After all, what could be more beautiful than a slowly decaying body. It's similar to music. It must also fascinate me with something, it must contain a dark spark. I have been following the British band ETERNAL ROT since their beginnings. They release records that are such a private death doom funeral into the ground.

Imagine frozen clay and a crowd of survivors. Everything seems to be fine, only something strange is floating in the air. I turn up the volume on my player and realize that there is a strange rumble from the coffin. It seems that entering the land of shadows has succeeded again. Just a few songs and I already know very well that burial alive definitely has something in it.

Morbid, rotten songs, long melodies. Inspiration such as ANATOMY, DISMA, WINTER, COFFINS, AUTOPSY, HELLHAMMER, HOODED MENACE, UNDERGANG, DECOMPOSED, WINTER, but also some of the sludge passages. All this together is cooked in a boiling cauldron full of old bones. "Putridarium" is an album that stinks of dust. The band managed to materialize the atmosphere of old catacombs, reopened graves. Just give up. It's true that I have to be in the mood for such matters, and the best way to listen to the recording is early in the morning, when the night hasn't said goodbye, but believe me, once the songs get stuck under your skin, they'll stay there forever, amen. ETERNAL ROT are again old, dusty, perverted, dark and cold (with great sound and cover). I don't know if you've ever walked in the long corridors of the underground, but this music has belonged here since time immemorial. Old bones covered with centuries-old cobwebs. Echoes from the other world, the perverted beauty of dead bodies. Bon appetite. The ceremony can begin again. Welcome to endless darkness!

about ETERNAL ROT on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - ETERNAL ROT - Cadaverine (2018)

A few questions - interview with death doom metal band ETERNAL ROT.

Tracklist:
01. Downward Among the Departed (09:10)
02. Serenity Through Maniacal Flagellation with Decomposing Limbs (07:59)
03. Endless Stream of Coffins (05:33)
04. Descent into Torment (07:58)

https://www.facebook.com/EternalRot
https://eternalrot.bandcamp.com/
http://godzovwar.com/

Recenze/review - JUPITERIAN - Protosapien (2020)

JUPITERIAN - Protosapien
CD 2020, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Vystoupil z mlhy a měl v ruce nůž. Celý od krve a se špinavým obličejem. Usmíval se. Démon temnoty. Záhadný a opředený legendami. Hrdina vašich zkažených představ a snů. Odnepaměti lidé zrůdy fascinovaly. On má navíc uhrančivý pohled a když promluví, tak zní jako hrom. Napřáhne svoji ruku a zve mě k sobě, do močálů. Vím moc dobře, že je to má poslední cesta, ale s chutí podléhám. Hrají nám totiž brazilští JUPITERIAN. Ti také hned ze začátku znějí jako nějaká magická a kouzelná mantra pro vyvolávání temných sil. 

Umírám a znovu se rodím a stále u toho poslouchám jen hudbu, která mi dělá době. "Protosapien" je surovým, neopracovaným sludge death doomovým kamenem. Dílem, kolem kterého se vznáší podivná chladná aura.

"Protosapien" je monolitem, hlukovou stěnou. Oparem, který se válí kolem hřbitovů. Také cítíte ten nasládlý pach rozkládajících se těl? Kolem ožívají staré legendy, mýty, které už měly být dávno pohřbeny. Bylo v nich až příliš bolesti a smutku. Deska, jak se od tohoto stylu očekává, plyne pomalu, našeptává, je dobře zvukově ošetřena, kapela nepodcenila ani obal. Máme tak před sebou komplexní a zdařilé dílo, které sice asi nezbourá scénu jako takovou, ale rozhodně se nejedná jen o dobré řemeslo. JUPITERIAN moc dobře ví, jak zacílit melodie, jakým způsobem vše poskládat tak, aby byly skladby zajímavé a měli jste chuť je poslouchat. Navíc mi připadá, že každý tón smrdí zatuchlinou, je zároveň ostrý a pronikavý. Líbí se mi, jakým způsobem jsou vměstnány sludgeové momenty. Zatímco u jiných smeček mi často vadí, tak Brazilci na to jdou velmi zkušeně a neotřele. Od těchto démonů přijmu pozvání vždycky rád. Umí mě totiž přenést na onen svět. Death sludge doomový obřad plný okultních nálad!

sumarizace:

Brazilská death doom/sludge metalová kapela JUPITERIAN vydala letos album, které vás zmrazí. Ostré, hutné, dunivé riffy, skvělý hlas a jasně hmatatelná temnota vás přenese do země stínů. "Protosapien" působí jako černá vzpomínka, jako noční můra, která najednou obživla. Jedná se teprve o třetí dlouhohrající album kapely. Je zde předkládán opravdu hodně návykový materiál. Hudba této nahrávky drásá, bolí, je krutá, chladná a zákeřná zároveň. Cítím v ní velký černý potenciál do budoucna. Album je jako nějaká temná mantra, opakovaná samotnou Smrtí. Sludge death doom metalová tryzna, která vás vezme na výlet do temných snů! Doporučuji!

Asphyx says:

Brazil death doom/sludge metal band JUPITERIAN released last year an album that freezes you. Sharp, dense, roaring riffs, great voice and clearly real darkness transport you to the land of shadows. "Protosapien" looks like a black memory, a nightmare that suddenly came to life. Considering this is the third full-length album of the band, there's presented really addicting stuff. The music of this recording lacerates, hurts, it is cruel, cold and vicious at the same time. I feel its big black potential for the future. The album is like a dark mantra, repeated by the Death itself. Sludge death doom metal remembrance ceremony, which will take you on a trip into the dark dreams! I recommend.

Line up -
G - Drums
R - Bass
A - Guitar
V - Guitars, Vocals and Synths

Artwork by Mariusz Lewandowski (Eremit, Bell Witch)

Track listing -
1. Homecoming
2. Mere Humans
3. Voidborn
4. Capricorn
5. Starless
6. Earthling Bloodline

Official Video Stream
Official Bandcamp
Transcending Obscurity Site
Transcending Obscurity Facebook
Jupiterian Facebook
Transcending Obscurity US Store
Transcending Obscurity Europe Store

Recenze/review - EREMIT - Desert of Ghouls (2020)

EREMIT - Desert of Ghouls

CD 2020, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Vstal jsem do mlhavého rána a přemýšlel, kdy jsem naposledy viděl slunce. Nějakou dobu žiji jenom ve tmě. Prokletý a zavržený se toulám podsvětím a nahlížím do temných kobek. Hledám hudbu, u které mi zpuchří kosti, u které se rozpadnu v prach. Již v roce 2018 jsem dlouho poslouchal album německých sludge doomařů EREMIT s názvem "Carrier of Weight". Usadila se mi tenkrát v hlavě jako nějaká zlá choroba.

Letošní EP "Desert of Ghouls" je vlastně takovým syrovým pokračováním věcí předešlých. Při poslechu opět dlouho neuvidíte žádné světlo a do morku vám pronikne nekonečný chlad. Dvě skladby, rozložené do dlouhých dvaceti jedna minut (a 21 sekund) mě přesvědčili již při prvním setkání. Nahrávka se stala na několik dní mým průvodcem mezi stíny a zcela jsem ji propadl. Je opět surová, drsná, nekompromisní, připomíná obrovský mlýn, ve kterém budou postupně rozdrceny všechny vaše kosti v těle.

Nahrubo nasekaná tma, temné šílenství. EREMIT k nám museli být posláni z onoho světa. Umí totiž svojí hudbou navodit atmosféru totálního nihilismu, smutku. EP je ale povedené i po zvukové stránce. O obalu ani nemluvě, díval jsem se na něj jako na obraz v morbidní galerii (autorem je Brandon Holt). "Desert of Ghouls" doporučuji poslouchat za dlouhých deštivých nocí, při procházkách po hřbitově, případně v lesích, ve kterých je lehké zabloudit. Skladby se valí kupředu a zbývá po nich jenom zničená země. Stylově lze Němce zařadit do stejných škatulek jako třeba takové BELL WITCH, THOU, EYEHATEGOD, JUPITERIAN, FISTULA. Samozřejmě, berte to jenom jako vzdálené přirovnání, jinak jsou EREMIT kapelou s vlastním výrazem a jinými si je jen tak nespletete. Sludge doom metal je zde ohlodán až na kost. Ničí, pálí a žhne a zároveň je temný a mrazivý. Chorobná záležitost!

Asphyx says:

I woke up into the foggy morning and wondered when I had seen the sun for the last time. For a while, I only live in the dark. Cursed and rejected, I roam the underworld and look in the dark dungeons. I am looking for music that makes my bones swollen and makes them break to dust. Already in 2018, I listened for a long time to the album of German sludge doom musicians EREMIT called "Carrier of Weight". It settled in my head back then like some evil disease.

This year's EP "Desert of Ghouls" is actually a raw sequel to the previous record. During the listening, you will not see any light for a long time and endless cold will penetrate your bones. Two songs, spread over twenty-one minutes (and 21 seconds), convinced me already at the first meeting. This record became my guide among the shadows for a few days and I became completely addicted. It is again raw, rough, uncompromising, and it reminds me of a huge mill, in which all your bones in the body will be gradually crushed.

Roughly chopped darkness, dark madness. EREMIT had to be sent to us from the other world. They can create an atmosphere of total nihilism and sadness with their music. However, the EP is also great in terms of sound. Similarly, the cover art is excellent, I looked at it as a painting in a morbid gallery (made by Brandon Holt). I recommend listening to "Desert of Ghouls" during the long rainy nights while walking around the cemetery, or in forests where it is easy to get lost. The songs are rolling forward, leaving only the ruined land behind. Considering the music style, Germans can be included in the same metal boxes as, for example, BELL WITCH, THOU, EYEHATEGOD, JUPITERIAN, FISTULA. Of course, just take it as a distant comparison, otherwise, EREMIT is a band with its own expression and you just won't confuse them with others. Sludge doom metal is gnawed to the bone here. It destroys, burns and glows, and at the same time, it is dark and cold. Sick record!

Track listing -
1. Beheading the Innumerous
2. City of Râsh-il-nûm

Line up -
Moritz Fabian - Guitar and Vocals
Pascal Sommer - Guitar
Marco Bäcker - Drums

Official Video Stream
Eremit Bandcamp
Eremit Facebook
Transcending Obscurity Site
Transcending Obscurity Facebook