DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 30. června 2025

Rozhovor - REPUGNATOR - Temný, syrový, devastující black death metal, u kterého potkáte své vlastní démony!


Rozhovor s black death metalovou skupinou z Portugalska - REPUGNATOR.

Recenze/review - REPUGNATOR - Foul Transfixation (2025):

Ave REPUGNATOR! Zdravím do portugalského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos první skvělé EP své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku ty? Mohl bys prosím představit vaší kapelu?

Zdravím! Moc děkujeme za rozhovor. Nejprve bych chtěl poděkovat za tyto otázky, jsou skvělé, pocházejí od někoho, komu na nás opravdu záleží a kdo rozumí tomu, o co nám jde. Nyní k odpovědi na vaši otázku: jsme Repugnator, hnilobná black death metalová kapela z Porta v Portugalsku, kterou tvoří Scourge Degragator (zpěv), Sulfuric Wraith (kytara), Cryptic Smog (basa) a Poisonous Fumes (bicí). Jsme opravdu hrdí na naše album; věříme, že skutečně demonstruje naši sílu. Vložili jsme do něj celou svou duši a je úžasné vidět, že se tolik lidem líbí. Jedním z našich cílů bylo vytvořit něco zlovolného, spastického a jedinečného, a myslím, že se nám to podařilo.


„Foul Transfixation“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého black death metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál REPUGNATOR?

Sulfuric Wraith: Kapela vznikla z mé touhy vytvořit barbarskou a primitivně znějící black/death metalovou kapelu se všemi správnými vlivy, která by ale zároveň nějakým způsobem vyčnívala a nebyla jen kapelou uctívající své vzory. Nakonec jsem tedy zavolal ostatním členům, se dvěma z nich jsem už předtím hrál ve dvou různých kapelách, a prostě jsme to rozjeli. Jedním z aspektů, který nás opravdu motivoval a donutil udělat vše pro to, aby to fungovalo, bylo co nejdříve domluvit koncert, abychom měli termín, na který jsme se mohli soustředit a tvořit hudbu. Byla to skvělá příležitost, protože první koncert byl s finskou kapelou Morbific, kterou opravdu respektujeme. Co se týče uměleckého procesu, obvykle jsem doma složil kytarové riffy a struktury skladeb a pak jsme vrstvu po vrstvě přidávali další prvky. Poisonous Fumes a já jsme začali tím, že jsme jamovali struktury písní, neustále je měnili a přeskupovali riffy, abychom dosáhli dokonalé kompozice písně. Pak jsme zapojili ostatní členy, kteří vymýšleli texty a basovou linku. Texty píše náš zpěvák Scourge Degradator a všichni se podílejí svými názory na jejich tvorbu.

Musím potvrdit, že se mi líbí produkce EP. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Kdo vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Jsem rád, že se ptáš. Foul Transfixation produkoval André Fernandes ve svém studiu Tanoaria (Instagram: tanoaria_music.complex). EP jsme nahráli v jeho studiu jako živý záznam s několika overduby, aby byl zvuk co nejpřirozenější a nebyl příliš trhaný. Vybrali jsme si ho, protože jsme slyšeli samé dobré věci o jeho profesionálních metodách a studiu. Jelikož ho náš projekt opravdu zaujal a měl velkou chuť ho produkovat, museli jsme se rozhodnout pro něj a upřímně řečeno, byla to perfektní volba.


Album je opatřeno temným obalem. Představuji si, vnímám, obraz jako kdysi znesvěcený kostel. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Autorkou obalu je Maria Madalena (ig: nosfewatuwu), která je úžasnou umělkyní a naší jasnou první volbou pro obal alba. Umělecké dílo je v podstatě vizuálním ztvárněním skladby „Foul Transfixation“. V našich textech popisujeme alternativní pekelnou dimenzi degradace a rozkladu a svým způsobem se snažíme propojit tuto alternativní realitu s naší současnou společností. Všechno v našich textech je čistá morbidní fantazie, která má být vnímána jako metafora špíny, kterou je lidstvo, a v jistém smyslu jako trest za všechny jeho špatné skutky.

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Portugalska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se extrémnímu metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Je legrační, že to říkáš, protože my naši scénu takhle opravdu nevnímáme. Máme pocit, že naše extrémní metalová scéna má několik skvělých kapel, ale opravdu jí chybí originalita a primitivní a syrový pocit, který na extrémním metalu opravdu oceňujeme. Upřímně řečeno, metalovému publiku někdy na většině koncertů chybí vášeň a emoce. Neřekl bych, že extrémní metal v Portugalsku vzkvétá, a dokonce bychom řekli, že punkové publikum je mnohem nadšenější a je zábavnější pro něj hrát, ale vždy existují výjimky.


Počet obyvatel Portugalska je dle wikipedie deset miliónů. Nás, Čechů je stejně. U vás je ale až osmdesát procent populace křesťanů. U nás jsme skoro všichni ateisté. Zasahuje nějak církev do vašich životů? A co do muziky? Měli jste někdy třeba problémy s koncerty apod.? Jaký máš vlastně vztah k víře?

No, i když je Portugalsko náboženská země, není konzervativní. Necítíme, že by nám to bylo vnucováno, i když se s nástupem fašistické chátry v celé Evropě stává konzervativnější... Kulturně je to tam stoprocentní, protože jsme všichni vyrůstali v náboženském prostředí a dokonce i většina kulturního dědictví má náboženský podtext. Ale i když pohrdáme křesťanstvím a katolicismem (a jakýmkoli jiným náboženstvím), nemá to žádný vliv na náš každodenní život ani na naše koncerty. Nenávidíme však útlak a pro nás je náboženství jen další formou útlaku, která samozřejmě podněcuje naši nenávist vůči lidstvu.

Hrajete death/black metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit REPUGNATOR, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Na otázku ohledně historie Repugnatoru jsme již odpověděli výše a je zřejmé, že touha založit kapelu vycházela z naší neochvějné oddanosti tomuto hudebnímu žánru. I když máme svou identitu, samozřejmě máme mnoho kapel, které uctíváme a které se promítají do naší hudby. Abychom jmenovali alespoň některé, které milujeme: Necrovore, Order From Chaos, Profanatica, Sarcófago, Vulcano, Sex Messiah, Bestial Warlust, Blasphemy, Mortuary Drape, Von, Rottrevore, Revenge, Impetigo, Repulsion, Autopsy, Incantation atd. Chceme jezdit všude a hrát s mnoha různými kapelami, které se shodují s naším zvukem. Budeme hrát na velkém festivalu, pokud tam budou skvělé kapely a nebude to plné pozérských keců, abych to zjednodušil.

Když jsem před osmi lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Všichni jsme velcí hudební fanatici, každý z nás má i jiné projekty a jiné zájmy, ale rozhodně sdílíme tuto vášeň a všichni milujeme nákup fyzických nosičů a merchandisingu. Pokud jde o propagaci, děláme trochu obojí, sami rozesíláme merchandising a CD a také důvěřujeme labelům, že se postarají o svou část propagace, ať už je to Noxious Ruin nebo Gods ov War.

Věříme, že pro fanoušky undergroundové hudby je povinností podporovat svou scénu, i když někdy hudba neodpovídá úplně jejich vkusu, jako například v Portugalsku, kde je undergroundová scéna takovým tavícím kotlem různých žánrů. I my někdy hrajeme s kapelami, které nemají nic společného s black nebo death metalem, ale pokud respektujeme jejich ducha, rozhodně hrajeme. Musíme to udržovat naživu, musíme chodit na koncerty, pařit a kupovat věci jiných kapel. Co se týče paření, samozřejmě pařit milujeme, ale nikdy to nenecháme ovlivnit náš konečný cíl s kapelou. Mám pocit, že někdy kapely ztrácejí svou vášeň kvůli alkoholu a drogám, a my osobně se rádi soustředíme.


Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako REPUGNATOR ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Upřímně řečeno, v dnešní době je díky internetu mnohem více příležitostí k zviditelnění a my toho samozřejmě využíváme, ale pro nás jsou důležité lidské interakce, provádění našich životních rituálů, osobní prodej zboží, vášnivé diskuse o hudbě s ostatními fanatiky. Pro nás je scéna nasycená a hudba se obecně stává postupně bezduchou. Samozřejmě, že scéna je zatím stoprocentně živá a každý rok se objevují úžasné kapely, ale online platformy mění i tu nejundergroundovější hudbu v něco jako fast food – všichni všechno znají, ale nikdo k tomu nemá vášeň. Zdá se, jako by každá kapela byla na jedno použití, protože se nikdo nesnaží hudbu hledat a je příliš mnoho kapel a málo fanoušků. Z těchto důvodů nejsou undergroundové magazíny zdaleka tak podporovány jako dříve. Mám pocit, že technologie může být někdy nepřítelem undergroundové hudby, například v podobě umělé inteligence. Undergroundová hudba by měla být oslavou lidských pocitů, od poslechu undergroundových demonahrávek s chybami a nedostatky, po amatérská umělecká díla, vše je syrové a organické a musíme to přijmout tak, jak to je. Když poslouchám kapelu jako Necrovore, to, co mi na ní přijde krásné, jsou syrové emoce v každém jejím kousku. Pro nás je urážkou žánru, když kapely jako Deicide a Pestilence používají ke své tvorbě jen zasranou mašinu. Umělecká tvorba je stejně důležitá jako hudba a umělci mají na scéně stejný podíl jako hudebníci. Pokud bychom z death a black metalu odstranili syrovou vizuální estetiku, přestal by mě tento žánr zajímat.

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death/black metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Pro mě tento subžánr přináší to nejlepší z metalu. Mystickou a okultní energii black metalu a growling a jeskynní pocit death metalu. V tomto subžánru se snažíme vyvážit vše z každého žánru, nepřetržitý impuls black metalu a spastickou energii death metalu. V jistém smyslu je to způsob, jakým můžeme identifikovat naši kapelu a vyjádřit naši lásku k této hudební scéně a kapelám, které ji vytvořily v 80. a 90. letech, ale může to být i mnohem víc. Repugnator přesahuje to, do čeho je zařazen, je to vlastní forma života bez pout a omezení. Chceme využít vše, co máme, abychom byli barbarští, ale také originální, a pro nás tento malý subžánr není víc než jen nálepka na naší kapele, aby lidé pochopili, o co nám jde.

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají REPUGNATOR v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy navštívíte Českou republiku?

Nové album a nové koncerty na různých místech, doufejme i mimo Portugalsko. Byli bychom velmi rádi, kdybychom mohli hrát v České republice, a pokud se nám podaří najít někoho, kdo nás zarezervuje, určitě se to podaří.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Foul Transfixation“ zase narvat do hlavy!

Moc děkujeme za rozhovor! Je jasné, že opravdu rozumíš tomu, o co se s REPUGNATOR snažíme. Velmi si vážíme tvých milých slov a jsme nadšení, že tě „Foul Transfixation“ stále tak dostává! Kdokoli má zájem o naše vystoupení v Evropě, může nás kontaktovat na e-mailu: repugnator.band@gmail.com.

Recenze/review - REPUGNATOR - Foul Transfixation (2025):


---------------------------------------------------------------------------------------------------

neděle 29. června 2025

Recenze/review - PAINSTORM - Fun and Violence (2025)


PAINSTORM - Fun and Violence
CD 2025, Base Record Production

for english please scroll down

Moje kroky mě nakonec vždy zavedou do míst, na kterých se stalo něco zlého. Děsivé krvavé vraždy, hnusné násilné činy nebo znásilnění těla i duše. Najednou, mnohdy ani nevím jak, stojím ve starých opuštěných domech, na starodávných pohřebištích nebo v alejích sebevrahů. Jako bych byl součástí nějakého šíleného hororu, který se přede mnou začne odehrávat pokaždé, když poslouchám druhé dlouhohrající album španělských tmářů PAINSTORM. 

Opět se jedná o surový death metal se spoustou morbidní a temné atmosféry. Nahrubo nasekaná tma a zlo pokaždé vyplují na povrch, jako těla nafouklých utopenců. A tak se opět dívám do tmy, postupně přidávám hlasitost a užívám si do krvavé mlhy zahalené nálady tohoto alba. 


"Fun and Violence" mě asi nejvíce zaujala tím, že je plná zajímavých momentů. Základem je tradiční, klasický death metal staré školy, ale přidávány jsou i kousky nových neotřelých momentů. PAINSTORM mají svůj vlastní výraz, rukopis, ksicht chcete-li. Navíc se novinka velmi dobře poslouchá. Španělé dokáží být jednou pořádně divocí, nekompromisní, podruhé zase podmanivě temní a chladní. Jako ruka dobře uleželé mrtvoly. Zajímavý je i hororový obal, užívám si prašivý zvuk, zkrátka a dobře, po formální stránce byla odvedena velmi dobrá práce. Vy se tak můžete soustředit na jednotlivé motivy, užívat si všechnu tu krev odkapávající z čerstvých ran. O tom, že existují nemrtví, ví každý zkušenější posluchač metalu. Tihle maniaci mě chytili za vlasy a vymáchali mi obličej v kaluži plné krve. Věřím jim každý tón, každou notu. Užívám si jednotlivé morbidní ingredience, takový ten smradlavý odér zahnívajícího masa, který vždy býval jasným poznávacím znamením dobrých smrtících kapel. Hroby jsou znovu otevřeny a zombie lezou z děr. Touží i po vás, k smrti vás milují. Nezbývá než jim i téhle nahrávce podlehnout. Pokud máte rádi opravdový, reálný, z té nejkvalitnější oceli ukovaný death metal, tak je to bez debat. Jsem opravdu hodně rád, že jsem na svých toulkách podsvětím tuhle kapelu objevil. Rozhodně se na ně podívejte a poslouchejte zásadně ve tmě a chladu. Nejlépe v plné márnici. Moje kroky mě nakonec vždy zavedou do míst, na kterých se stalo něco zlého. Děsivé krvavé vraždy, hnusné násilné činy nebo znásilnění těla i duše. Najednou, mnohdy ani nevím jak, stojím ve starých opuštěných domech, na starodávných pohřebištích nebo v alejích sebevrahů. Rakve jsou exhumovány a v nich leží zetlelý, shnilou krví nasákly death metal zahraný morbidně krutým způsobem! Nemrtví touží po čerstvém mase! 

Asphyx says:

My steps always lead me to places where something terrible has happened. Horrific bloody murders, disgusting acts of violence, or rape of body and soul. Suddenly, often without even knowing how, I find myself standing in old abandoned houses, ancient burial grounds, or avenues of suicides. It's as if I'm part of some crazy horror movie that starts playing out in front of me every time I listen to the second full-length album by Spanish dark metal band PAINSTORM. 

Once again, it's raw death metal with a lot of morbid and dark atmosphere. Roughly chopped darkness and evil always rise to the surface, like the bodies of bloated drowned men. And so I look into the darkness again, gradually turning up the volume and enjoying the bloody fog-shrouded mood of this album.


"Fun and Violence" caught my attention most because it is full of interesting moments. The basis is traditional, classic old-school death metal, but there are also bits of new, fresh moments added. PAINSTORM have their own expression, style, face, if you will. What's more, the new album is very easy to listen to. The Spaniards can be really wild and uncompromising at times, and at other times captivatingly dark and cold. Like the hand of a well-aged corpse. The horror-themed cover is also interesting, and I enjoy the raw sound. In short, a very good job has been done on the formal side. This allows you to focus on the individual motifs and enjoy all the blood dripping from fresh wounds. Every experienced metal listener knows that the undead exist. These maniacs grabbed me by the hair and washed my face in a pool of blood. I believe every tone, every note. I enjoy the individual morbid ingredients, the stench of rotting flesh, which has always been a clear sign of good death metal bands. The graves are reopened and the zombies are crawling out of their holes. They crave you too, they love you to death. All that's left is to succumb to them and this recording. If you like real, authentic death metal forged from the highest quality steel, then there's no question about it. I am really glad that I discovered this band on my wanderings through the underworld. Definitely check them out and listen to them strictly in the dark and cold. Preferably in a full morgue. My steps always lead me to places where something evil has happened. Horrific bloody murders, disgusting acts of violence, or rape of body and soul. Suddenly, often without even knowing how, I find myself standing in old abandoned houses, ancient burial grounds, or avenues of suicides. Coffins are exhumed, and inside them lies decayed, rotten blood-soaked death metal played in a morbidly cruel manner! The undead crave fresh flesh!



Tracklist:
1. Warning (01:20)
2. Dr. Shiro (03:14)
3. Fun and Violence (03:23)
4. Anthropophagus (03:53)
5. Cavemen Riot (01:32)
6. Scaphism (03:34)
7. A.B.S.C.E.S.O. (feat. Aaron Taake) (02:14)
8. Zombification (04:01)
9. Synodus Horrenda (03:13)
10. All my Friends are Dead (feat. Aaron Taake) (02:22)

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý dvacátý pátý - Růžový panter


Příběh pětistý dvacátý pátý - Růžový panter

Měl jsem strach, aby mi nepopraskaly šlachy v těle. V noci byla opravdu pěkná kosa. Vyložit a zase naložit. Tahat těžké pytle s uhlím, dřevem i kamením. Když už jsem si myslel, že je konec, tak přijel další nákladní vlak. Nikdo nemluvíme. Někdo žvýká tabák, ti starší hekají pod tíhou nákladů. Jsem trénovaný sportovec v nejlepší formě i věku, přesto, když jdu na kolej, tak mě pálí všechny svaly, o kterých jsem ani nevěděl, že je mám. Doplazím se do pokoje, ve sprše se klepu jako ratlík a potom si lehnu na záda. Místo spánku třeštím oči do stropu. Usnu jen na pár hodin a probudí mě podivné sténání. Měl bych tu být sám, naskočí mi ihned v hlavě. Blondýnka je doma u rodičů a sousedky by měly být také pryč. Jenže se očividně někdo vrátil. Ona pláče? Co se zase proboha stalo? Chci se jít podívat, jenže se mi seknou záda. Tuhle brigádu, i když dobře placenou, asi už nebudu moc dělat. Nechci se úplně odrovnat.

Klepou se mi ruce, ale sousedky mám rád. Jsou to hodný holky, snad je v pořádku. Zaťukám na dveře, ale nic, nikdo neodpoví. Je slyšet jenom pláč a vzdychání. Naschvál si odkašlu, abych o sobě dal vědět. Přede mnou se odehrává scéna jak z nějakého pornofilmu. Roztažené nohy, mezi nimi vibrátor a hlava zvrácená dozadu. Trapná situace. Konečně mě zaregistruje a usměje se. Nechceš jít ke mě? Jsem zmatený. A tak normálně uteču. Tohle jsem asi neměl vidět. Lehnu si znovu do postele a teď už nezaberu vůbec. Jsem v takovém tom podivném stavu mezi spánkem a bděním. Netuším, jak to dlouho trvalo, ale nakonec zaťukala. Nese mi na tácu snídani a kafe. Dáš si? Sedneme si a já nevím kam s očima. Má na sobě jen noční košilku a vidět je všechno. Hergot, co to děláš, řeknu jí. Zatím co jím, zapálí si cigáro. A začne vyprávět, že jí zase odkopnul nějaký kluk. Ona je moc hodná, z malé vsi, stará se o nemohoucí rodiče. Hledá asi jako každý v našem věku někoho k sobě, protikus. Jenže má takové ty submisivní oči a chodí za ní buď starší pánové nebo magoři. Dojím, omluvím se a jdu do sprchy.

Když vylezu, trošku se mi uleví. Byla takovým tím typem ženy, které neumí být samy. Chtěl jsem si číst, vyčistit hlavu od práce i školy. Taky jsem musel někdy odpočívat, jenže mi opět nebylo přáno. Měl by sis otevřít psychologickou poradnu, říkala mi vždycky moje milá. Je fakt, že lidé za mnou chodí, svěřují se mi. Nechápu proč, možná umím naslouchat, ale rozhodně nikomu neradím. Asi jim to stačí. Ona mi tu pláče a já se ji bojím obejmout, protože je moc hezká a asi bych to nevydržel. Podám jí raději kapesník a přejdu její otázku, jestli se mi líbilo, co jsem viděl, když jsem ji překvapil. Jasně, že jo, bylo to moc hezký, pomyslím si, ale nahlas řeknu něco opatrného. Nechci ji dávat nějaké naděje. Vždycky, když jsem slýchával starší kluky, jak machrovali, s kým vším spali, tak jsem si říkal, že machrujou, že kecaj, protože holky nikdy jejich řeči nepotvrdily. Jenže ony jsou některé opravdu do větru. 

Nebudeme to nikomu říkat, pokračuje a já mám co dělat, abych odolal. Zase ty oči, achjo. Nevím, co mám dělat, tak řeknu, že bychom měli vyrazit ven. Konečně se oblékne a touláme se Plzní. Dorazíme do borského parku a ona mi vypráví o tom, že ji každej balí, ale jenom samí debilové. Nechám ji povídat a je mi trošku trapně, protože ji chvílemi ani nevnímám. Nezajdeme někam? Kývnu souhlasně hlavou. Na sídlišti je taková klasická knajpa, kde už sedí dělníci z nedaleké stavby. Dáme si pivo, já tlačenku, ale moc to do mě neleze, jsem z brigády šíleně hotovej. Tělo mám ale mladý a postupně únavu přepiju. Když je pozdní odpoledne, tak se přesuneme do baru na kolej. Tam sedí holky od nás z kruhu a připravují se na večer. Jé ahoj, to je ta tvoje holka? Vždyť není blonďatá? Nechám je, aby si spolu promluvily a jdu za barmanem, který mi pustí metal. Pomalu se dostávám zase do rytmu. Takhle se musí cítit staří alkáči, pomyslím si, když čůrám do žlábku. Ale co, zapaříme. 

Nejdřív mě vezmou na nějakou kapelu do Anděla. Moc to tam nemusím. Samý studenti a hraje se pro intouše. Nezávislé, avantgardní, vůbec tomu nerozumím. Ale holky jsou nadšený. Tančí přede mnou, svíjejí se, pohazují hlavou. Dívám se na ně přes sklo půllitru a konečně je mi docela fajn. Dokonce, i když nerad, se nechám pozvat na parket. Moc mi to nejde, jak se mi muzika nelíbí, ale tak aspoň předvedu pár klasických kroků, co jsem se kdysi naučil v tanečních. Musím vypadat jako pitomec. Ale mám v sobě spoustu piv i nějakého toho panáka, tak mi to vůbec nevadí. Když konečně kapela skončí, vyslechnu si spoustu keců od kluků kolem. Jak to, že takovej vlasatej vágus má kolem sebe tolik krásnejch holek? A my, mladí a v košilkách nic? Nevím, nechápu to. Já si jen dělám ze všeho prdel a nežeru se. Jde se do Růžového pantera! Vylezu na ulici a tančím v dešti. Jo, někdy je se mnou fakt sranda. 

Už jsem v tomhle podniku několikrát byl. Občas jsem tam skončil. Sám bych tam nikdy nešel, ale takhle v partě. Uvnitř jsou různé kouty a poměrně levné pivo. Sedí se tu na gaučích a vypadá to, že sem chodí moje kolegyně i sousedka dost často. Aha, tak tady se všichni dávají dohromady. Jak jsem se svojí holkou už docela dlouho a nejsem z Plzně, tak bych ani nevěděl, kde se seznámit. Chodím převážně do rokáčů a na koncerty a tam jsou úplně jiné dívky než tady. Vždycky jsem měl pro metalový víly slabost. A není to jen díky muzice. Pořád si myslím, že jsme většinou tvrďáci navenek, ale uvnitř jsme dobráci. Sem tam na metalu taky nějakou svini potkáte, ale celkově hrozně na pohodu. Alespoň takovou zkušenost mám já. Tady to je ale úplně jiný. Takový upocenější, vyzývavější. Nechám všechny samotné, abych jim neodrazoval případné nápadníky a popíjím na baru. Pivo tu mají dobré. Během hodinky i ke mě, vlasaté metle přijde několik dívek, a jestli bych jim nekoupil něco k pití a odkud jsem a co dělám, vždyť to znáte. 

Odmítnu všechny, raději se dívám. Zajímavé je, jak tu mají úspěch pánové, co mi přijdou na mé kolegyně staří. Je tu i několik partiček kluků tak v mém věku, ale ti se moc nechytají. Je to pro mě takový zajímavý sociální experiment. Překvapuje mě, na co ženský letí. Nechápu to, někomu, kdo mě přijde vyloženě odpornej, stačí přijít, usmát se a povýšeně kývnout a ony s ním jdou. Takový ty hodní dobráci jsou skoro bez šance. Vlastně je mi jich tak trošku líto. Ale asi je to fakt jinej biotop, než jsem zvyklej. Sousedka se zrovna zavěsí do takového pupkatého chlápka, co by jí mohl dělat klidně tátu nebo strejdu. Když mě míjí, tak se usměje. Ještě chvilku posedím a pak už mě to nebaví. Vylezu ven a nadechnu se čerstvého chladného vzduchu. Jsem na sebe hrdej, že jsem se s žádnou nespustil a hrozně se těším do postele. Ani nevíte jak. Když jdu kolem parku, uslyším křik. Vydám se tím směrem a uvidím tam sousedku, jak se brání chlápkovi, co s ním odešla. Chytnu ho za límec a zvednu. Co to kurva děláš? Přišel jsem právě včas. On byl takovej milej a měl peníze. Vyprávěl mi o tom, jak je nešťastnej s manželkou, jak ho nechápe. A že já jsem jiná. Kroutím nevěřícně hlavou. Nechápu to. Taková chytrá a vzdělaná slečna, navíc fakt hezká, ale pokud jde o vztahy, tak má inteligenci nula. Možná kdybys si pokecala s tím vysokým klukem z FAVky, co na tebe celý večer koukal, našla bys někoho normálního. Odvedu ji na kolej a zamknu se na pokoji. Pro jistotu.

Když se mi vrátí blondýnka, všechno jí vyprávím. Některé detaily vynechám, ale zajímá mě hlavně, jak je možný, že letí holky na takový namachrovaný magory. Usměje se na mě a řekne, že vůbec netuší. Hodně nad tím potom přemýšlím, ale nakonec nepřijdu vůbec na nic. Jedná se o záhadu, která zůstane nevyřešená. Znám tolik krásných, chytrých ženských, co jsou potřetí rozvedený. Pokaždé je jejich partner mlátil, někdy i týral. Nedávno měli moje děti nějakou akci od školy. Pak šly do Růžového pantera. Nezbývá mi, než se modlit, aby dcera nepotkala nějakého magora a syn krávu. Snad budou mít dost rozumu i štěstí. Snad jsou po mě a po mámě.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 28. června 2025

Interview - DESTRUKTOR - A blasphemous, savage, devastating black death thrash metal assault from the deepest underground!


Interview with black death thrash metal band from Australia - DESTRUKTOR.

Answered Glenn Destruktor (vocals, guitars), thank you!

Recenze/review - DESTRUKTOR - Indomitable (2024):

Ave DESTRUKTOR! Hello to the Australian underground. Before we look at your album, I must thank you. I first heard the new album "Indomitable" one Friday when I was walking home from work totally pissed off. You know, everything was coming at me. People around me seemed dumb and stupid. I felt like putting the speakers up against them and turning your music up. You've made a record that breaks bones! How and where did you want to move on from the previous album "Opprobrium"? I find the new one more raw, wilder.

Hails Jakub! Thank you for your words and support man! Your simple analysis is very much what the intention was with the album. Nothing in particular was over-thought, but Jared and I decided early that the next album was going to be a bit wilder, and basically by that, we just got into the songs quicker with minimal epic sort of build ups. The next album, once again, will have the Destruktor trademarks, but might be a touch more varied, maybe a bit more mood, a little more black, we shall see though. I will be pulling some riffs from years ago, which no doubt means we won’t venture too far from what we have done the last 3 decades.


Not to forget, could you please introduce your band? Honest fans of death metal and black metal probably know you, but for the rest. Please take us through the history of DESTRUKTOR? How did you guys get together back in 1997 and why this particular style of music? Please reminisce for us.

DESTRUKTOR came to be around the the end of the year 1996, from the ashes of APHASIA. Jarro (original drummer) managed to tune into the radio show I was doing at the time, “Armageddon”, and got in touch. We both played instruments, but lived far away from each other and could not drive so we only jammed once and did a demo as Aphasia 1995. Jarro left, then rejoined and we did another demo in 1997, this time as Destruktor. Jarro basically left to play with D666 whilst I spread the demo, made connections and did interviews all over the place 1997-99 and Regan joined the ranks on Bass whilst Jarro eventually completely dropped off from the band before Chris Volcano offered to do the drums for our Brutal Desecration EP and first live show around 2001. Jarro rejoined not long after this and we did another 2 gigs, released a split live 7" with Nunslaughter, and recorded Nuclear Storm, then Jarro left for the last time early 2002 after one last gig. I continued primarily solo again until 203/2004 when I met local metalhead and drummer Jared. This started a strong, consistant and trusted connection as not just muso's and metalheads, but top fucking mates!

A split 10"/MCD with Bestial Mockery was the last recording to feature Regan on Bass, and he left DESTRUKTOR when we moved to Geelong, and recorded Nailed as a 2 piece around the time we recruited Brad to handle Bass duties, which he did on our split 7" with Throneum, and then Opprobrium. We played some killer gigs including internationals in New Zealand and then the USA, before Brad was moved on. Jared on I kept things rolling slowly for a period before getting Chris on Bass, who has been in the fold for 5 years now, and was the first person I asked to replace Regan when we moved to Geelong back in 2007, but he was too busy at the time!

Why this music? I guess it all starts from what got me into the extreme metal back in the day. Death Metal like Deicide and Morbid Angel, Black Metal like Emperor and Dark Throne, more savage shit like Blasphemy, Beherit, Sarcofago, darker shit like early My Dying Bride, Paradise Lost, Anathema. Heavy, Dark, Intense, Evil shit. I was not interested in the softer elements that many bands of the mid-90's started gravitating to.


Let's get to the news. Probably everyone who discovers some new music, even I put a lot on the cover, they say the cover sells. Who's the author of this year's hilarious theme? How did you guys get together? And how does the cover theme relate to the music?

NOTE-(Hilarious means “Funny” in English)

The tried and trusted Mark Riddick was the man behind the art, as he has done for all 3 of our full length albums. We became aware of him as Hells Headbangers used his art for our split with Bestial Mockery. We work closely with him when the time comes. We'll put the idea theme to him, and let him go for it, then adjsut to suit our needs before he finalises it all. It is not "off the shelf" stuff, jsut like the first two full lengths.

The cover directly relates to the title track, being about Death itself, and the line “I am the poisoned arrow aimed at the target on your back” connects the two specifically.

As I mentioned before, the songs literally crush my bones. The sound contributes a lot to that. It's dirty, it's raw, it's like a bulldozer in a cemetery. Tell us, where did you record, who is signed for mastering and mixing?

This time around, we worked with Adam Calaitzis at Toyland Studio in Melbourne, which is an hour or so from where we live. It was our first time with this set up, and we went in with the intent of not cleaning things up too much, keeping it as "live” as possible. We did our thing, and he brought it all together with a little creative freedom. He has been doing some of the more extreme stuff for many years, and is a master of his art.

For Mastering, we used Dav Byrne at Iridium Audio in Ballarat. He has done a lot of things with a heavy sound, so trusted he would take care of that side of things with aplomb, and he also knew to not compromise on that sharpness we lean towards. He was also responsible for the mastering/re-mastering for all content in the “Unholy Trinity” Compilation CD. We have known him for years, and we had him lined up a long way out! Like Adam, he is a master of his craft, and it is great to be able to keep things local! It worked out very well indeed!


What are the lyrics on "Indomitable" about? Is it a death black classic - graves, bones, skulls, graveyards? Or are you trying to convey something, a message? Who is the author?

I have taken care of most lyrics over the years, and for Indomitable, I wrote them all. They were done towards the end of the process, but in the initial stages of putting together lyrics, it appeared that all themes were leaning towards death (surprise!), and when considering what was actually “Indomitable”, I came to the simple conclusion that “death” is indomitable so I did end up developing a theme throughout the album, and once I started zoning in on the lyrics, they just came out of me song by song at a steady pace.

At this age, fair to say I have lived a life, and unlike before, I drew a lot more from personal shit, and it is by far the darkest, deepest lyrics I have written for basically anything from past to present.

My favourite question and I think the readers' too. How does DESTRUKTOR create new songs? Please let us take a peek into your kitchen. Who is the author of the basic themes? Is everything created in the rehearsal room? I would be interested in the actual process of composing new songs.

Well, over the years it has happened in many ways, but at the centre of it all has been the riffs I have written/put together. Some of the early stuff was written by me before any rehearsals had taken place as we did not have a drummer for periods in the older days. That is not so much the case now.

Generally, I’ll have a riff that is of Destruktor quality, sometimes a couple, and we will start rehearsing that as a band. I tend to have a basic idea of beats and feel to get things moving along, and then things just take form from there. I always have ideas, but Jared will introduce some accent that adds a dynamic, might change how the feel of the song should be, or initiates a new idea with another beat whilst just rehearsing which then in turn changes how the song is going to come along. Vocally, I know early where the vocals will be, but the lyrics and patterns do not get done until late in the process.

Bit by bit Chris adds his thing, throws in ideas, and for Indomitable, he was great in working through the whole session, like an assistant engineer and also, in particular pushing me to go that bit harder and adding some creative input/feedback when I was laying down vocals.

Ultimately, the rehearsal room is where most songs get developed, but there are no rules on how things must be done. Due to my distance from the other 2 at the moment, I might have to knuckle down and do it the old way and get a majority of a song written, but I am close to seperating a heap of old usable riffs from old unusable riffs, and might take creative license to write something a little more epic on the side whilst we knuckle down and do a couple of typical Destruktor smashers. Really though, who the fuck knows? this tie we might do a bit of pre-production earlier in the piece, and that might change how we look at things. No rules!


I'm wondering a little bit about one thing. You're from Australia and I follow your scene quite closely. Most of your underground death metal bands play very dark, cold and at the same time their music has a certain wildness, animalism. For me that's the hallmark of Australian bands (at least that's how I perceive it). But you guys are "different", you have your own face! Raw, uncompromising. Do you feel music differently? Did you have other role models?

Oh yeah, I feel we have our own sort of spot man. I can say that most “underground” bands in Australia are not dark and cold, yet somewhat wild. Plenty of generic shit, wimpy melodic crap, but the “underground” as I knew it was Necrotomy, Corpse Molestation, Bestial Warlust, Sadistik Exekution, Martire, Abominator and the like, which we can source the more “wild” element to the local scene.

DESTRUKTOR for some time was driven almost exclusively by me, and I lived away from any scene. I was more a lone wolf in the wilderness on the outskirts of the desert. I had no one to impress apart from Jamie and another couple of mates. I absorbed myself in the underground with letters and buying/trading/selling

I grew up with a musical household. I saw Queen when I was 7 in 1985, I loved KISS when I was 4. My parents both played instruments/sang, We had instruments in the house, and music was pretty much the most important thing for me from a young age. Dad played Pink Floyd, Jethro Tull, The Beatles and the like on the stereo, Mum played Queen and lot’s of random stuff. I was given free reign when it come to my music. I liked a bit of pop music (and still don't mind some of the pop I grew up with), but I liked the themes and sound and feel of the heavier stuff from a young age. I might not be unreasonable to suggest that some of the song craft would come from earlier pop and rock influences, with KISS and Metallica shaping me for the first 15 years of my life primarily. I guess when I moved onto the extreme stuff, I found my influences from a wide range of death/black/thrash/doom metal mostly from the late 80’s to the mid 90’s.

There has been influence from other members in many different ways, and the occasional line up changes combined with our time between releases means every EP and full length recording has been recorded with a different line up. The next album will be a bit different again as every song will be crafted with the Indomitable line-up (Chris joined after we had some stuff written for Indomitable). I also have a different living arrangement, and we do not jam in the shed at my old house as we had done for the last few years, so we will approach the new songs in a slightly different manner, but it will be when we jam, as always, that things will get repeated, improved, completed etc.


Everybody started somehow, learning, discovering. DESTRUKTOR are a band of experienced musicians. But what were your beginnings like? What was your first impulse to pick up an instrument, what kind of bands did you listen to when you were young?

Well, I guess I answered that in the previous questions. I learnt a few chords when I was 10 and went from there. It was probably Ace Frehley and KISS that inspired me more than any other band for my first years of life. I have gone through some stuff I liked, but it was in 1988 when Poison, GNR, Skid Row, Motley Crue and the like ruled the world that really set me on a path towards heavier and harder stuff.

It is best Jared and Chris speak for themselves, but Jared certainly had a musicians upbringing, his Dad was a muso, and Jared discovered jazz and the like from a pretty young age. Fair to say he is the most musical of us all. Can play guitar, bass, sing, a bit of piano, whatever else you put in front of him. And Chris, well he is into a wide range of shit also, not blinkered by extremity only but metal is his absolute passion, and his field of expertise. I am musically a little more diverse than would be perceived, but I am stauncher, and less open to non-metal shit (and metal shit). I take a bit of the ignorance is bliss attitude with my metal.

You've already released your third album on the excellent Hells Headbangers Records. Great choice! The new album was released as a cassette, CD and digitally. The album will even be released on vinyl. What's your relationship with music media? Are you a collector? Do you support bands?

Of course, due to my delay in answering this interview, everything has been released and is available, though some stuff might be getting a bit low or sold out already. I am not too sure as we have nearly ran out of our supply. Hells Headbangers have stuck with us, and us them for over 2 decades. It was a pact made in hell!

In regards to media, I have been a collector for many years. I have my old mags, plenty of old tapes, CD’s, records, posters etc. I have thinned the collection out slightly over the last 5 years, but I can’t help myself from picking up the occasional new thing also. I only have so much space to work with, and I have enough to do me until I am dead really, so it is more replacing, updating, and finding the occasional gem. I care very, very little for the digital side of things. Apart from a bit of youtube, I don’t really use streaming services for music at all.

I from time to time chase up something by newer bands, but not so often. I have plenty to keep me occupied, responsibilities etc, so I try to get stuff I will use/listen to, I am not interested in building a crazy huge collection, I am quite happy with what I have.

 

I'm always interested in what the underground is like in the country a band comes from. How is Australia and death black metal? Do people go to a lot of shows? Do they buy records, merchandise? How's it going in Australia, for example, which you think is a very good gig?

Australia has a moderately strong scene when it comes to the underground scene. It is not big by any means, but people get out and support shows, and buy merch. But, some things never change, and unless you are any good (or at least build a following of bandwagoners), you won’t get many people coming to your gigs, and you will not sell much merch.

There have been many great/good bands over many years, and no point me mentioning them really, do a bit of digging for yourself, too many to mention really

If you mean by attendance, really, for a more local show with 3 or 4 bands, and not of big status, 100 or so people is generally OK for most of the bigger cities, but really, 150-200 is probably considered successful for something with a couple of stronger Aussie bands headling/co-headling. We sold out a venue with a 250 capacity in Sydney, and for our sort of stuff, that is certainly above expectations, and a rarity for us. Get the right bill, on the right night, at the right venue, and things can still go very well.

For the occasional bigger show (not festivals), sometimes a touring band, or one of the bigger Aussie bands such as Portal 500-1000, would be as good as it gets aside from a very rare exception.

What about you and gigs in general? How important are they for you? Are you more into big festivals or small clubs? What about any touring, will there be any? Maybe Obscene Extreme or Brutal Assault would be ideal festivals for you!

For me, they are just a part of the bigger picture. It helps spread the word further, helps sell merch, but not necessarily essential. It is not my favourite part playing in a band, but it is cool to get out to see other places. and see people I aint seen in ages, or never met (but know) Hopefully plenty more to see!

I prefer smaller local gigs. Give me 200 people getting into over 500 people with 100 getting into it. The vibe and atmosphere rules over motionless people just coming for the scenery. I hope to find out more so what some bigger gigs will be like. We have played a few, but not often.

Chris has made the journey from Australia to Brutal Assault more than once, and has expressed his desire to get over for that. I’m sure it would be killer. If the right offer is put up to do such things, we are very open to going anywhere basically.

There are discussions happening in regards to getting off Australian land, and hopefully we can make an announcement before years end. It could be Europe, maybe the Americas, and if not, we expect to at least get to parts of Asia. It is time we started speaking to more people as we are keen to do this over 2026/27! Promoters, get in touch if you think you might be able to assist in getting us to your lands!


Finally, I'll allow myself one slightly philosophical question. What does music mean to you? How would you define death black metal. Is it a rest, relaxation or lifestyle for you?

Music is the key to my life really. It has been there through thick and thin. Death/Black Metal can be all 3 of rest, relaxation and lifestyle. I have music for all moods, and sometimes it is not extreme stuff. It can be enjoyed alone, socially, can be quiet, loud, fast, slow, sad, happy. Different metal (and other styles of music) suit different moods. I mean, when I was younger, and more depressed and the like, I would listen to moody, and dark music. Doom stuff like My Dying Bride, Anathema, Worship, Skepticism etc. Depressive music for depressive people. Happy, energetic music does not suit that mood. I am sure many people understand what I mean.

Please tell us more about what DESTRUKTOR is planning in the next few months? Give a little hint to the fans.

We have a couple of gigs in our Sourthern most state, Tasmania, booked for early April, and headling the pre-Essence festival in the nations capital, Canberra, in October.

We may play other gigs over the coming months, but we have had a few recently, and it would be good to maybe just jam, add a couple of old songs to the live repertoire, and start working on a couple of new songs. Playing new lands is also on the agenda, and needs to be moved on sooner than later. I certainly don’t expect such a long timespan between albums next time, but still, it can’t be forced. I am keen to get something on the move with that soon.

Thank you very much for the interview. When I get pissed off at work again or when I watch the news and need to clear my head, I know what I'll be listening to - of course "Indomitable"! It's a great album, thanks so much for it too! Good luck to you!

Recenze/review - DESTRUKTOR - Indomitable (2024):

Rozhovor - DESTRUKTOR - Blasfemický, divoký, zničující black death thrash metalový útok z toho nejhlubšího podzemí!


Rozhovor s black death thrash metalovou skupinou z Austrálie - DESTRUKTOR.

Odpovídal Glenn Destruktor (zpěv, kytara), děkujeme!

Recenze/review - DESTRUKTOR - Indomitable (2024):

Ave DESTRUKTOR! Zdravím do australského podzemí. Ještě než se podíváme na vaše album, tak vám musím poděkovat. Novinku „Indomitable“ jsem slyšel poprvé jednou v pátek, když jsem šel totálně naštvanej z práce. Znáš to, všechno na mě padalo. Lidi kolem mi připadali tupí a hloupí. Měl jsem sto chutí postavit repráky proti nim a dát pořádně vaši hudbu nahlas. Povedla se vám deska, která láme kosti! Jak a kam jste se chtěli posunout oproti předchozímu albu „Opprobrium“? Mě připadá novinka surovější, divočejší.

Ahoj Jakube! Díky za tvá slova a podporu, kámo! Tvá jednoduchá analýza přesně vystihuje záměr alba. Nic konkrétního jsme příliš nevymýšleli, ale Jared a já jsme se brzy rozhodli, že další album bude trochu divočejší, a v podstatě jsme se tak dostali k písničkám rychleji, s minimem epických gradací. Příští album bude opět ponese značku Destruktor, ale možná bude o něco pestřejší, možná trochu náladovější, trochu černější, uvidíme. Vytáhnu nějaké riffy z minulých let, což bezpochyby znamená, že se příliš nevzdálíme od toho, co jsme dělali posledních 30 let.


Abych nezapomněl, mohl bys nám prosím vaši kapelu představit? Poctiví fanoušci death metalu a blacku vás asi znají, ale pro ostatní. Proveď nás prosím historií DESTRUKTOR? Jak jste se dali kdysi v roce 1997 dohromady a proč právě tenhle styl hudby? Zavzpomínej pro nás prosím.

DESTRUKTOR vznikl na konci roku 1996 z popela kapely APHASIA. Jarro (původní bubeník) se naladil na rozhlasovou show „Armageddon“, kterou jsem v té době moderoval, a ozval se mi. Oba jsme hráli na nástroje, ale bydleli jsme daleko od sebe a neuměli jsme řídit, takže jsme spolu zahráli jen jednou a natočili demo jako Aphasia 1995. Jarro odešel, pak se vrátil a v roce 1997 jsme natočili další demo, tentokrát jako Destruktor. Jarro v podstatě odešel, aby hrál s D666, zatímco já jsem v letech 1997–1999 rozšiřoval demo, navazoval kontakty a dělal rozhovory po celém světě. Regan se připojil na basu, zatímco Jarro nakonec úplně odešel z kapely, než se Chris Volcano nabídl, že bude hrát na bicí pro naše EP Brutal Desecration a první živé vystoupení kolem roku 2001. Jarro se brzy poté vrátil a odehráli jsme další dva koncerty, vydali split live 7" s Nunslaughter a nahráli Nuclear Storm, ale Jarro odešel naposledy na začátku roku 2002 po posledním koncertě. Pokračoval jsem opět hlavně sólově až do roku 2003/2004, kdy jsem potkal místního metalistu a bubeníka Jareda. Tím začalo silné, trvalé a důvěryhodné spojení nejen jako muzikantů a metalistů, ale také jako skvělých kámošů!

Split 10„/MCD s Bestial Mockery bylo poslední nahrávkou, na které se podílel Regan na basu, a ten opustil DESTRUKTOR, když jsme se přestěhovali do Geelongu, a nahráli jsme Nailed jako duo v době, kdy jsme přijali Brada, aby se ujal basy, což udělal na našem split 7“ s Throneum a poté Opprobrium. Odehráli jsme několik skvělých koncertů, včetně mezinárodních na Novém Zélandu a poté v USA, než Brad odešel. Jared a já jsme chvíli pokračovali pomalu, než jsme přibrali Chrise na basu, který je s námi už 5 let a byl první osobou, kterou jsem požádal, aby nahradil Regana, když jsme se v roce 2007 přestěhovali do Geelongu, ale v té době byl příliš zaneprázdněn!

Proč zrovna tahle hudba? Myslím, že všechno začalo tím, co mě kdysi přivedlo k extrémnímu metalu. Death metal jako Deicide a Morbid Angel, black metal jako Emperor a Dark Throne, divočejší věci jako Blasphemy, Beherit, Sarcofago, temnější věci jako raní My Dying Bride, Paradise Lost, Anathema. Těžké, temné, intenzivní, zlé věci. Nezajímaly mě měkčí prvky, ke kterým se v polovině 90. let začalo přiklánět mnoho kapel.


Pojďme k novince. Asi každý, kdo objeví nějakou novou muziku, i já dám hodně na cover, Říká se, že obal prodává. Kdo je autorem letošního povedeného motivu? Jak jste se dali dohromady? A jak souvisí námět obalu s hudbou?

POZNÁMKA – (Hilarious znamená v angličtině „vtipný“)

Za uměleckou stránkou stojí osvědčený Mark Riddick, který se podílel na všech třech našich albech. Poznali jsme ho, když Hells Headbangers použili jeho umění pro naše split album s Bestial Mockery. Až přijde čas, budeme s ním úzce spolupracovat. Předložíme mu námět a necháme ho, ať se do toho pustí, a pak to upravíme podle našich potřeb, než to dokončí. Nejedná se o „hotovou věc“, stejně jako u prvních dvou alb.

Obálka přímo souvisí s titulní skladbou, která je o samotné smrti, a verš „I am the poisoned arrow aimed at the target on your back“ (Jsem otrávený šíp mířící na cíl na tvých zádech) tyto dvě věci konkrétně propojuje.

Jak už jsem zmiňoval, songy mi doslova drtí kosti. Hodně k tomu přispívá zvuk. Je špinavý, surový, připomíná buldozer, který úřaduje na hřbitově. Prozraď nám, kde jste nahrávali, kdo je podepsán pod masteringem a mixem?

Tentokrát jsme spolupracovali s Adamem Calaitzisem ze studia Toyland Studio v Melbourne, které je asi hodinu cesty od místa, kde žijeme. Bylo to poprvé, co jsme pracovali v tomto uspořádání, a šli jsme do toho s úmyslem příliš věci neupravovat a zachovat je co nejvíce „živými“. My jsme udělali svou práci a on to všechno dal dohromady s trochou tvůrčí svobody. Adam se již mnoho let věnuje extrémnějším žánrům a je mistrem svého oboru.

Pro mastering jsme využili služeb Davida Byrnea ze studia Iridium Audio v Ballaratu. David má za sebou mnoho projektů s těžkým zvukem, takže jsme věřili, že se o tuto stránku věci postará s přehledem, a také věděl, že nesmí slevit z ostrosti, ke které inklinujeme. Byl také zodpovědný za mastering/remastering veškerého obsahu kompilace „Unholy Trinity“. Známe ho už léta a měli jsme ho v plánu už dlouho! Stejně jako Adam je mistrem svého řemesla a je skvělé, že můžeme spolupracovat s někým z místních! Vyšlo to opravdu skvěle!


O čem jsou texty na „Indomitable“? Je to death black klasika - hroby, kosti, lebky, hřbitovy? Nebo se jimi snažíte i něco sdělit, předat nějaké poselství? Kdo je autorem?

V průběhu let jsem se staral o většinu textů a pro Indomitable jsem je napsal všechny. Dokončil jsem je až ke konci procesu, ale v počátečních fázích psaní textů se zdálo, že všechna témata směřují k smrti (překvapení!), a když jsem přemýšlel o tom, co vlastně znamená „Indomitable“, dospěl jsem k jednoduchému závěru, že „smrt“ je nezdolná, takže jsem nakonec vyvinul téma pro celé album, a jakmile jsem se začal soustředit na texty, vycházely ze mě jedna píseň za druhou v rovnoměrném tempu.

V tomto věku mohu říci, že jsem prožil život, a na rozdíl od dřívějška jsem čerpal mnohem více z osobních zážitků, a jsou to zdaleka nejtemnější a nejhlubší texty, které jsem kdy napsal, od minulosti až po současnost.

Má oblíbená otázka a myslím, že čtenářů taky. Jak tvoří DESTRUKTOR nové skladby? Nech prosím nahlédnout do vaší kuchyně. Kdo je autorem základních motivů? Vzniká vše ve zkušebně? Zajímal by mě samotný proces skládání nových songů.

No, v průběhu let se to dělo mnoha způsoby, ale v centru toho všeho byly riffy, které jsem napsal/složil. Některé z raných věcí jsem napsal ještě předtím, než jsme začali zkoušet, protože v dřívějších dobách jsme neměli bubeníka. Teď už to tak není.

Obvykle mám riff, který má kvalitu Destruktoru, někdy i několik, a začneme ho zkoušet jako kapela. Mám tendenci mít základní představu o rytmu a pocitu, aby se věci hýbaly, a pak se to prostě vyvine. Vždy mám nějaké nápady, ale Jared přidá nějaký akcent, který dodá dynamiku, může změnit atmosféru skladby nebo během zkoušení přijde s novým nápadem s jiným rytmem, což zase změní směr, kterým se skladba ubírá. Co se týče vokálů, vím brzy, kde budou, ale texty a vzorce se dokončují až v pozdější fázi procesu.

Chris postupně přidává své nápady a pro Indomitable byl skvělý v práci během celé session, jako asistent zvukaře, a také mě zejména motivoval, abych se snažil ještě víc, a přidal nějaké kreativní podněty/zpětnou vazbu, když jsem nahrával vokály.

Nakonec se většina písní vyvíjí v zkušebně, ale neexistují žádná pravidla, jak se to musí dělat. Vzhledem k tomu, že jsem momentálně daleko od ostatních dvou, budu se možná muset pustit do práce a udělat to po staru a napsat většinu písně, ale jsem blízko tomu, abych oddělil hromadu starých použitelných riffů od starých nepoužitelných riffů, a možná si vezmu tvůrčí licenci a napíšu něco trochu epického, zatímco se pustíme do práce a uděláme pár typických Destruktorových hitů. Ale kdo to sakra ví? Tentokrát možná uděláme trochu předprodukce dříve, a to by mohlo změnit náš pohled na věci. Žádná pravidla!


Trošku mi vrtá hlavou jedna věc. Jste z Austrálie a já vaši scénu docela podrobně sleduji. Většina undergroundových death metalových skupin od vás hraje hodně temně, studeně a zároveň má jejich hudba v sobě určitou divokost, živočišnost. Pro mě je to poznávací znak australských kapel (alespoň tak to vnímám). Vy jste ale přeci jen „jiní“, máte svůj ksicht! Suroví, nekompromisní. Cítíte hudbu jinak? Měli jste jiné vzory?

Jo, mám pocit, že máme svůj vlastní styl, kámo. Můžu říct, že většina „undergroundových“ kapel v Austrálii není temná a chladná, ale spíš trochu divoká. Spousta generických sraček, slabých melodických blbostí, ale „underground“, jak jsem ho znal já, to byli Necrotomy, Corpse Molestation, Bestial Warlust, Sadistik Exekution, Martire, Abominator a podobní, u kterých můžeme najít „divočější“ prvky místní scény.

DESTRUKTOR byl nějakou dobu poháněn téměř výhradně mnou a já žil daleko od jakékoli scény. Byl jsem spíš osamělý vlk v divočině na okraji pouště. Neměl jsem nikoho, na koho bych mohl zapůsobit, kromě Jamieho a dalších pár kamarádů. Ponořil jsem se do undergroundu prostřednictvím dopisů a nákupu/prodeje/výměny.

Vyrůstal jsem v hudební rodině. V roce 1985, když mi bylo 7 let, jsem viděl Queen, a když mi byly 4 roky, miloval jsem KISS. Oba moji rodiče hráli na nástroje/zpívali, měli jsme doma nástroje a hudba pro mě byla od malička tou nejdůležitější věcí. Táta pouštěl na stereo Pink Floyd, Jethro Tull, The Beatles a podobné kapely, máma pouštěla Queen a spoustu dalších náhodných věcí. Co se týče hudby, měl jsem volnou ruku. Měl jsem rád trochu pop music (a některé popové písničky, na kterých jsem vyrůstal, mi dodnes nevadí), ale od malička se mi líbily témata, zvuk a atmosféra tvrdších žánrů. Není asi nepřiměřené tvrdit, že některé mé skladatelské postupy vycházejí z raných popových a rockových vlivů, přičemž KISS a Metallica mě formovaly především během prvních 15 let mého života. Když jsem přešel k extrémnější hudbě, našel jsem své vlivy v široké škále death/black/thrash/doom metalu, hlavně z konce 80. let až poloviny 90. let.

Ostatní členové mě ovlivnili mnoha různými způsoby a občasné změny v sestavě v kombinaci s časem mezi vydáním jednotlivých alb znamenají, že každé EP a každé album bylo nahráno v jiné sestavě. Příští album bude opět trochu jiné, protože všechny skladby budou vytvořeny v sestavě Indomitable (Chris se připojil poté, co jsme již měli napsáno několik skladeb pro Indomitable). Také mám jiné bydlení a nejamujeme v kůlně u mého starého domu, jak jsme to dělali posledních pár let, takže k novým skladbám přistoupíme trochu jinak, ale jako vždy to bude při jamování, kdy se věci budou opakovat, vylepšovat, dokončovat atd.


Každý nějak začínal, učil se, objevoval. DESTRUKTOR jsou kapelou ze zkušených muzikantů. Jaké ale byly tvoje začátky? Co bylo prvním impulsem, že si vzal do ruky nástroj, jaké smečky si jako mladý poslouchal?

No, myslím, že jsem na to odpověděl v předchozích otázkách. Když mi bylo 10, naučil jsem se pár akordů a od toho se odvíjelo všechno další. V prvních letech mého života mě asi nejvíc inspirovali Ace Frehley a KISS. Prošel jsem si několika obdobími, kdy se mi líbilo to či ono, ale teprve v roce 1988, kdy svět ovládaly kapely jako Poison, GNR, Skid Row, Motley Crue a podobné, jsem se vydal na cestu k tvrdšímu a drsnějšímu zvuku.

Nejlepší bude, když Jared a Chris promluví sami za sebe, ale Jared rozhodně vyrůstal v hudebním prostředí, jeho otec byl muzikant a Jared objevil jazz a podobné žánry už v poměrně mladém věku. Dá se říct, že je z nás všech nejmuzikálnější. Umí hrát na kytaru, basu, zpívat, trochu na klavír a cokoli jiného, co mu dáte před nos. A Chris, ten se také zajímá o širokou škálu věcí, není omezený jen extrémy, ale metal je jeho absolutní vášeň a jeho obor. Já jsem hudebně trochu rozmanitější, než by se mohlo zdát, ale jsem tvrdší a méně otevřený k nemetalovým věcem (a metalovým věcem). K metalu zaujímám trochu postoj „nevědomost je blaženost“.

Už třetí album jste vydali u vynikajících Hells Headbangers Records. Skvělá volba! Novinka vyšla jako kazeta, CD a digitálně. Album vyjde dokonce i na vinylu. Jaký je vlastně tvůj vztah k hudebním nosičům? Jsi sběratel? Podporuješ kapely?

Samozřejmě, kvůli mému zpoždění s odpovědí na tento rozhovor, už je všechno vydáno a dostupné, i když některé věci už možná docházejí nebo jsou dokonce vyprodané. Nejsem si úplně jistý, protože nám už téměř došly zásoby. Hells Headbangers s námi zůstali a my s nimi více než dvě desetiletí. Byl to pakt uzavřený v pekle!

Co se týče médií, jsem sběratelem už mnoho let. Mám své staré časopisy, spoustu starých kazet, CD, desek, plakátů atd. Za posledních 5 let jsem svou sbírku trochu zredukoval, ale nemůžu si pomoct a občas si pořídím i něco nového. Mám k dispozici jen omezený prostor a mám toho dost, aby mi to vystačilo až do smrti, takže spíš nahrazuji, aktualizuji a občas hledám nějaké skvosty. Digitální stránka věcí mě zajímá velmi málo. Kromě YouTube vůbec nepoužívám streamovací služby pro poslech hudby.

Občas sleduji něco od novějších kapel, ale ne tak často. Mám spoustu věcí, které mě zaměstnávají, povinnosti atd., takže se snažím pořizovat věci, které budu používat/poslouchat. Nemám zájem budovat šíleně obrovskou sbírku, jsem docela spokojený s tím, co mám.

 

Vždycky mě zajímá, jaký je underground v zemi, ze které kapela pochází. Jak je na tom Austrálie a death black metal? Chodí lidé hodně na koncerty? Kupují nosiče, merchandise? Jak probíhá třeba koncert v Austrálii, který považujete za hodně povedený?

Austrálie má poměrně silnou undergroundovou scénu. Není nijak velká, ale lidé chodí na koncerty, podporují kapely a kupují jejich merchandise. Některé věci se ale nikdy nezmění, a pokud nejste opravdu dobří (nebo si alespoň nevybudujete skupinu fanoušků), na vaše koncerty nepřijde moc lidí a moc merchandise neprodáte.

Za ta léta vzniklo mnoho skvělých/dobrých kapel a nemá smysl je všechny zmiňovat, zkuste si je vyhledat sami, je jich opravdu příliš mnoho.

Pokud máte na mysli návštěvnost, tak pro lokální koncerty se 3 nebo 4 kapelami, které nejsou příliš známé, je 100 lidí v větších městech obecně v pořádku, ale 150–200 lidí se považuje za úspěch, pokud vystupují silnější australské kapely jako hlavní nebo spoluhlavní hvězdy. V Sydney jsme vyprodali sál s kapacitou 250 lidí, což je pro náš žánr rozhodně nad očekávání a pro nás rarita. Stačí správný program, správný večer a správný sál a věci mohou jít velmi dobře.

Pro příležitostné větší koncerty (ne festivaly), někdy turné kapely nebo jedna z větších australských kapel, jako je Portal 500-1000, by to bylo nejlepší, co se dá, kromě velmi vzácných výjimek.

Co vy a koncerty celkově? Jak jsou pro vás důležité? Baví vás spíš velké festivaly nebo malé kluby? Co nějaké turné, bude? Třeba Obscene Extreme nebo Brutal Assault by pro vás byly ideální festivaly!

Pro mě jsou jen součástí většího celku. Pomáhají šířit povědomí o kapele, pomáhají prodávat merchandise, ale nejsou nezbytně nutné. Není to moje oblíbená část hraní v kapele, ale je fajn vyrazit ven a vidět jiná místa a potkat lidi, které jsem dlouho neviděl nebo nikdy nepotkal (ale znám). Doufám, že toho ještě uvidím mnohem víc!

Dávám přednost menším lokálním koncertům. Raději mám 200 lidí, kteří se do toho opřou, než 500 lidí, z nichž se do toho opře jen 100. Atmosféra a nálada jsou důležitější než nehybní lidé, kteří přišli jen kvůli scenérii. Doufám, že se dozvím víc o tom, jaké budou větší koncerty. Hráli jsme na několika, ale ne často.

Chris už vícekrát cestoval z Austrálie na Brutal Assault a vyjádřil přání se tam vrátit. Jsem si jistý, že by to bylo úžasné. Pokud dostaneme správnou nabídku, jsme v zásadě otevřeni cestovat kamkoli.

Probíhají diskuse o opuštění australské půdy a doufáme, že do konce roku budeme moci učinit oznámení. Může to být Evropa, možná Amerika, a pokud ne, očekáváme, že se dostaneme alespoň do některých částí Asie. Je na čase, abychom začali mluvit s více lidmi, protože to chceme udělat v letech 2026/27! Promotéři, ozvěte se, pokud si myslíte, že nám můžete pomoci dostat se do vašich zemí!


Na závěr si dovolím jednu trošku filozofickou otázku. Co pro tebe znamená hudba? Jak bys definoval death black metal. Je to pro tebe odpočinek, relax nebo životní styl?

Hudba je opravdu klíčem k mému životu. Byla se mnou v dobrém i ve zlém. Death/Black Metal může být odpočinkem, relaxací i životním stylem. Mám hudbu pro všechny nálady a někdy to nejsou extrémní věci. Může se poslouchat sama, ve společnosti, může být tichá, hlasitá, rychlá, pomalá, smutná, veselá. Různé druhy metalu (a jiných hudebních stylů) se hodí k různým náladám. Když jsem byl mladší a více depresivní, poslouchal jsem náladovou a temnou hudbu. Doomové věci jako My Dying Bride, Anathema, Worship, Skepticism atd. Depresivní hudba pro depresivní lidi. Veselá, energická hudba se k takové náladě nehodí. Jsem si jistý, že mnoho lidí rozumí, co tím myslím.

Ještě nám prosím prozraď, co chystají DESTRUKTOR v nejbližších měsících? Navnaď trošku fanoušky.

Na začátku dubna máme naplánováno několik koncertů v nejjižnějším státě Tasmánie a v říjnu budeme hlavními hvězdami festivalu Pre-Essence v hlavním městě Canberra.

V příštích měsících možná odehrajeme i další koncerty, ale v poslední době jsme jich měli několik, takže by bylo dobré si jen tak zahrát, přidat do živého repertoáru pár starých písní a začít pracovat na několika nových. Na programu je také hraní v nových zemích, a to je třeba realizovat co nejdříve. Určitě nečekám, že mezi alby bude příště tak dlouhá pauza, ale přesto to nelze vynutit. Rád bych brzy něco rozjel.

Děkuji moc za rozhovor. Až mě zase naštvou v práci nebo až se podívám na zprávy a budu potřebovat vyčistit hlavu, tak vím, co budu poslouchat – jasně, že „Indomitable“! Je to skvělé album, díky moc i za něj! Ať se vám daří!


Recenze/review - DESTRUKTOR - Indomitable (2024):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine