DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 24. ledna 2026

Recenze/review - ORACULUM - Hybris Divina (2026)


ORACULUM - Hybris Divina
CD 2026, Invictus Productions

for english please scroll down

Na oltáři jsou ještě stopy zaschlé krve. Ve stěnách starého opuštěného chrámu jsou otištěny nekonečné výkřiky bolesti. Pradávné symboly smrti, kosti vyskládané v úhledných hromadách. Lebky, smějící se do ticha jako děsivé svědectví. Čteš si příběhy starých čarodějnic. Ne, tohle nejsou žádné pohádky, ale spíše zhmotněné ty nejhorší noční můry. Rituály plné krve, bolesti a utrpení. Na konci je vždycky smrt a temnota. Potom následuje nicota a pravý, nefalšovaný, surový death metal. Přesně takový, jaký hrají i ORACULUM z Chile. Kapela, která letos přichází se svým prvním dlouhohrajícím albem.

Pánové mají na svém kontě ještě několik skvělých EP. Svět v podání těchto prokletých tmářů je zahalen do krvavé mlhy. Jejich hudba je přesnou definicí toho, co mám na tomto stylu rád. Postavena je na klasických, tradičních základech, které jsou potom velmi zajímavě a poutavě rozvíjeny. Ne, tohle není jenom obyčejné album v řadě, tady se skládá pocta silám, které nejsou z tohoto světa. Rituál může znovu začít, stačí jenom zapnout play a otočit volume zcela doprava. 


Vždycky jsem měl v oblibě kapely z Jižní Ameriky pro jejich opravdovou vášeň pro poslední věci člověka na zemi. I ORACULUM patří mezi vyvolené. Líbí se mi jejich touha zabíjet hudbou, jasný a zřetelný rukopis. Jasně, inspirace třeba takovými MORBID ANGEL, PESTILENCE, PANTAGRAM CHILE, BLASPHEMY, IMPRECATION, BOLT THROWER, je sice patrná a jasně rozeznatelná, ale to mi nijak nebrání v tom si novou nahrávku užít. Ona má v sobě totiž něco navíc, něco surového, reálného, autentického. Jako bych opravdu navštívil spolu s kapelou místa, na kterých se kdysi odehrávaly krvavé rituály. Správný smrtící kov má bolet, má se vám usadit hluboko v kostech i v podvědomí. Musí mít dobrý prašivý zvuk, zajímavý obal a musíte mít chuť se k němu vracet. ORACULUM tohle splňují na sto procent a ještě navíc přidávají jakousi těžko popsatelnou živočišnost, zvířeckost. Jednotlivé skladby jsou velmi propracované, opravdu dobře se poslouchají, mají v sobě potřebný drive, sílu i náboj. Svět se možná točí již dávno jiným směrem, ale podobné smečky, jako je tato, budu nadále podporovat. Utvrzují mě totiž v tom, že tenhle styl má pořád co nabídnout. "Hybris Divina" jsem poprvé slyšel velmi brzy ráno, když jsem šel kolem hřbitova v našem městě. Měl jsem najednou pocit, že z hrobů vylézají nemrtví a touží po čerstvé krvi. Za sebe, za starého metalového psa, který hlídá vstup do podsvětí již skoro 35 let, nemůžu jinak, než vám novinku doporučit. Hoří totiž zevnitř a na povrchu je chladná jako ruka mrtvoly. Starý, prašivý death metal nasáklý zkaženou krví! Pradávný rituál pro vyvolávání temných sil! 


Asphyx says:

There are still traces of dried blood on the altar. Endless cries of pain are imprinted on the walls of the old abandoned temple. Ancient symbols of death, bones stacked in neat piles. Skulls, laughing into the silence like terrifying testimony. You read stories of old witches. No, these are not fairy tales, but rather the worst nightmares made real. Rituals full of blood, pain, and suffering. In the end, there is always death and darkness. Then comes nothingness and true, unadulterated, raw death metal. Exactly the kind played by ORACULUM from Chile. The band is releasing their first full-length album this year.

The gentlemen also have several excellent EPs to their credit. The world as presented by these cursed obscurantists is shrouded in a bloody fog. Their music is the exact definition of what I like about this style. It is built on classic, traditional foundations, which are then developed in a very interesting and captivating way. No, this is not just another album in a series, it is a tribute to forces that are not of this world. The ritual can begin again, just press play and turn the volume all the way up. 


I have always liked bands from South America for their genuine passion for the last things of man on earth. ORACULUM is one of the chosen ones. I like their desire to kill with music, their clear and distinct style. Sure, the inspiration from bands such as MORBID ANGEL, PESTILENCE, PANTAGRAM CHILE, BLASPHEMY, IMPRECATION, and BOLT THROWER is obvious and clearly recognizable, but that doesn't prevent me from enjoying the new album. It has something extra, something raw, real, authentic. It's as if I really visited places with the band where bloody rituals once took place. Proper death metal should hurt, it should settle deep in your bones and subconscious. It must have a good dirty sound, interesting cover art, and you must want to return to it. ORACULUM fulfills this requirement one hundred percent and adds a certain indescribable animalistic quality. The individual songs are very well crafted, really enjoyable to listen to, and have the necessary drive, power, and energy. The world may have long since moved on in a different direction, but I will continue to support bands like this one. They confirm my belief that this style still has a lot to offer. I first heard "Hybris Divina" very early in the morning as I was walking past the cemetery in our town. I suddenly had the feeling that the undead were crawling out of their graves, craving fresh blood. As an old metalhead who has been guarding the entrance to the underworld for almost 35 years, I can't help but recommend this new release to you. It burns from the inside and is as cold as a corpse's hand on the surface. Old, mangy death metal soaked in rotten blood! An ancient ritual for summoning dark forces!



TRACKLIST
1. A Monument to Fallen Virtues
2. The Great One
3. Mendacious Heroism
4. Carnage
5. Dolos
6. The Heritage of Our Brotherhood
7. Spiritual Virility
8. Posthumous Exultation

LINE-UP
Scourge of God – Guitars, Vocals
Gaius Coronatus – Guitars
Magnified Wrath – Bass
Conqueror of Fear – Drums


pátek 23. ledna 2026

Recenze/review - MORAL IMPLANT - Delusion (2025)


MORAL IMPLANT - Delusion
CD 2025, Caligari Records

for english please scroll down

Co je pravda a co je lež? Pozná to ještě vůbec někdo? Falešné sliby provázejí lidstvo od nepaměti. Někdy toho mívám plné zuby. Mám raději, když se jedná na rovinu, když mě kapela dokáže přikovat na zeď, když cítím vibrace uvnitř vnitřností. Poslouchám hudbu hlavně srdcem a do svého přehrávače si pouštím už jen smečky, které mě zaujmou. Není čas ztrácet čas. Líbí se mi, když je death metal ohlodaný na kost a když je ještě ušpiněný grindcore, tak to potom trávím dlouhé hodiny ve sklepě, odstřihnutý od lží a falše současného podivného světa.

Do rukou se mi dostalo nové EP "Delusion" polských maniaků MORAL IMPLANT. Měl jsem jej v pořadí již několik měsíců, ale znáte to, práce je hodně a času málo. Teprve až teď, když venku mrzne a tma obejmula celé město do svých pavučin, jsem se k němu dostal. A ihned se mi zadřelo hluboko pod kůži i do podvědomí. 


Častokrát jsem si při poslechu vzpomněl na nedávnou pandemii, když jsem musel do práce a ulice byly prázdné. Jakoby se celý svět zastavil a možná to pro nás bylo takové malé, ale o to děsivější varování. Dystopie, to je slovo, které mě při poslechu "Delusion" napadá nejčastěji. Na povrchu bobtná a vře klasický death metal s krvavě černou aurou a pro ještě větší uvěřitelnost a autenticitu je vše ušpiněné surovým grindcore. Skladby jsou na první poslech jednoduché, ale když jim budete věnovat více pozornosti a více společných setkání, tak zjistíte, že pokaždé na povrch vyplují nové zajímavé pasáže, momenty. Jako utopenec, který ležel několik dní u dna. Hudba tak působí propracovaně, opravdově. Je jasným protikladem spoustě současných umělých nahrávek. Když si totiž MORAL IMPLANT rvu pod tlakem do hlavy, tak mám pocit, že sedím na nekonečně velkém hřbitově, na kterém jsou pohřbeni všichni ti, kteří uvěřili lžím a deziluzím. Zažil jsem ve svém životě již mnohé a jako starý pes zvedám hlavu jen v případech, když mě hudba opravdu zaujme. Tentokrát se mi líbí jak zvuk a rukopis kapely, tak i způsob provedení. Doufám, že se brzy setkáme u příležitosti vydání dlouhohrajícího alba. Sedmnáct minut, které jsme dostali tentokrát, je sice skvělých po všech stránkách, ale chci víc! Co je pravda a co je lež? Pozná to ještě vůbec někdo? Falešné sliby provázejí lidstvo od nepaměti. Tahle smečka vám nastaví zrcadlo. A nebude to hezký pohled. Mokvající, hnilobný, surový a zničující death grind metal s krvavě černou aurou! 


Asphyx says:

What is truth and what is lies? Does anyone even know anymore? False promises have accompanied humanity since time immemorial. Sometimes I get fed up with it. I prefer it when things are straightforward, when a band can pin me to the wall, when I feel the vibrations inside my guts. I listen to music mainly with my heart, and I only play bands that interest me on my player. There's no time to waste. I like it when death metal is stripped down to the bone and when it's still dirty grindcore, then I spend long hours in the basement, cut off from the lies and falsehoods of today's strange world.

I got my hands on the new EP "Delusion" by Polish maniacs MORAL IMPLANT. I've had it for several months now, but you know how it is, there's a lot of work and not enough time. Only now, when it's freezing outside and darkness has enveloped the whole city in its cobwebs, have I gotten around to it. And it immediately got under my skin and into my subconscious. 


While listening, I was often reminded of the recent pandemic, when I had to go to work and the streets were empty. It was as if the whole world had stopped, and perhaps for us it was a small but all the more frightening warning. Dystopia is the word that comes to mind most often when listening to "Delusion". On the surface, classic death metal with a blood-black aura swells and boils, and for even greater credibility and authenticity, everything is dirtied with raw grindcore. The songs are simple at first listen, but if you pay more attention to them and listen to them more often, you will find that new interesting passages and moments come to the surface every time. Like a drowned man who has been lying at the bottom for several days. The music thus comes across as sophisticated and genuine. It is a clear contrast to many of today's artificial recordings. When I blast MORAL IMPLANT into my head, I feel like I'm sitting in an endless cemetery where all those who believed in lies and disillusionment are buried. I have experienced a lot in my life, and as an old dog, I only raise my head when music really catches my attention. This time, I like both the sound and style of the band, as well as the performance. I hope we will meet soon on the occasion of the release of a full-length album. The seventeen minutes we got this time are great in every way, but I want more! What is truth and what is a lie? Does anyone even know anymore? False promises have accompanied humanity since time immemorial. This pack will hold up a mirror to you. And it won't be a pretty sight. Oozing, rotten, raw, and devastating death grind metal with a blood-black aura!


tracklist:
1. Intro 
2. Neglect 
3. Demiurge 
4. Zero Believer 
5. Obsecrate
6. Outro 

Lineup
PR - vocals, lyrics, intro, outro
Jurek Brokmann - drums
SM (Mortal_VVorx) - guitars/solos, bass



https://x.com/CaligariRecords

KNIŽNÍ TIPY - Ten druhý - Thomas Tryon (2025)


Ten druhý - Thomas Tryon
2025 (1974), Fobos

Venku napadly hromady sněhu a jako každý rok silničáři zaspali. O chodnících ani nemluvím, ty se v Plzni vlastně neuklízejí. Máme tu sice věznici plnou silných chlapů, ale ty by asi do mrazu nikdo nevyhnal. A tak kloužeme, padáme, lámeme si nohy, hýbáme si kotníky. Přesto jsem se byl projít. Nikde nikdo. Jenom sníh, stopy hladových zvířat a nekonečný klid. Včera jsem dočetl jednu knihu a když se vrátím, tak chvilku vychládám. Chodit v hlubokém sněhu je těžké. Koneckonců, každý ví, že na prvním místě hierarchie jsou vždy auta, pak cyklisté a pak dlouho nic. Chodci, ano, my chodci jsem skoro jak lovná zvěř. Přemýšlím o tom, kroutím hlavou nad lidskou hloupostí a najednou dostanu chuť na nějakou klasiku, na knížku, kterou jsem si koupil za 99,- Kč ve výprodeji v Knihách Dobrovský. Přihodil jsem ji do košíku, že si ji jednou přečtu. 

Už jsme měli kdysi spolu něco do činění. Jenže to je více než třicet let. Jako mladý natěšený student jsem hltal vlastně cokoliv, co se k nám po revoluci dostalo. Měl jsem kamaráda, který sice se mnou studoval jen dva roky, ale to stačilo k tomu, aby úplně změnil můj vkus. Býval jsem uzavřený jen ve svém sci-fi a historických knihách. Otevřel mi oči a nosil mi jen samé dobroty. Ten druhý je příběh o dvou bratrech. Jeden hodný, normální a ten druhý je zosobněním zla. Tak trošku jako Jekyll a Hyde, jen s tím rozdílem, že zde jsou postavy dvě. Navíc dvojčata. To vám je mimochodem zajímavá věc. Mám jedny, i kdy dvojvaječná doma a tak pro mě byla kniha o to děsivější. Opravdu jsem se chvílemi bál. Velmi teplé léto na venkově.

Dětské hry, pohoda, klídek. Tedy až na to, že se postupně začnou stávat podivné věci. Děj samozřejmě graduje, byl jsem zase jednou přilepený ke stránkám a vžil jsem se do knihy natolik, že jsem cítil slunce, i když za oknem bylo mínus deset. Víte, pokud mě knížka chytne, bývám úplně mimo. Prožívám jednotlivé kapitoly a musím uznat, že na mě Ten druhý funguje snad ještě víc, než kdysi. Asi jak už si člověk něco odžil a má sám děti, tak si beru vše víc osobněji. Navíc jsem se asi jako každý z vás setkal i se zlem, se špatnými lidmi. Dokonce jsem měl jednu dobu problém se jich zbavit, rozpoznat je. Pořád jsem naivně věřil v dobro, protože jsem byl tak vychovaný. Jako u každé dobré knihy jsem nad ní dlouho přemýšlel. Těch 320 stránek jsem nedal na jeden zátah, ale nutno také říci, že jsem k tomu napsal pár recenzí a jeden report i s fotkami z koncertu. 

Psát o knihách je pro mě stále hrozně zajímavé. Zrovna minulý listopad oslavily naše stránky deset let a psával jsem ještě několik let předtím. Vždy to bylo ale jen o muzice. Postupně jsem si naladil svůj styl a netušil jsem, jestli budou moje příběhy fungovat i o knihách. Zdá se ale, že ano. Nemyslete, jsem za to hrozně vděčný a pokaždé, když potkám někoho divného, což jako asi každý musím třeba v práci, tak je pro mě sepsání knižního tipu nebo recenze takovou soukromou terapií, abych se v současném divném světě nezbláznil. Ne, není to žádný únik, na to jsem již starý, ale je to mojí součástí, stejně jako třeba sport a pití piva. Kdysi dávno někdo napsal, že by vše mělo být v rovnováze. Snažím se to to, i když je jasné, že některé věci zkrátka neovlivníme. Je to podle mě i hlavní myšlenka téhle knížky. Jste dobří a nebo zlí? Kterému bratrovi jste víc podobní? 

Kontroloval jsem z okna auto, jestli ještě stojí před domem a na chodníku upadla jedna stará paní. Nemohla se postavit na nohy, už jsem chtěl seběhnout dolů, protože víte co, pomohli jí asi až patnáctý člověk. Zbytek se díval jinam a nebo do telefonu. Bylo mi z toho trošku smutno, ale když jsem pak viděl mladého puberťáka, jak jí pomáhá na nohy, všechno zmizelo. Snad ještě nejsme ztracení. Přeji vám všem, vášnivým čtenářům, jen vše dobré a opatrujte se. Ten druhý si určitě přečtěte, rozhodně stojí za to. Pro mě osobně je to doslova povinnost. Takhle nějak se mají psát horory. Děkuji vím za přízeň a pozornost. Mějte se co nejlépe. 

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Třináctiletí Niles a Holland jsou nerozlučná dvojčata; jsou na sebe opravdu hodně napojení, ale čtenář si spíš vzpomene na Jekylla a Hydea: zatímco Niles je hodný kluk schopný soucitu s nemocnou maminkou a vlastně i s ostatními, Holland je škodolibý darebák, který vše shazuje a ironizuje. Početná rodina se ve třicátých letech sjíždí do venkovského městečka v Connecticutu na pohřeb tragicky zesnulého otce a Holland všem tetičkám, dalším příbuzným i sousedům škodí, jak se dá – občas v jeho přítomnosti nepřežije nějaké zvíře nebo snad i člověk a očividně se vše, co s ním souvisí, vymyká z rukou. Není ale vyloučeno, že je to vlastně úplně jinak…

Autor mistrovsky buduje atmosféru žhavého léta na poklidném venkově, která však postupně houstne. A je také stále zřejmější, že dětské hry a prázdniny mohou mít k nevinnosti až nekonečně daleko.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 22. ledna 2026

Photos - HELLFUCK, BRUTALLY DECEASED, MOROUS - klub Divadlo pod Lampou, Plzeň - 23. 1. 2026

 

Author of photos - Michal Radoš (https://twitter.com/deadlystormzine)


MOROUS














BRUTALLY DECEASED
























HELLFUCK



































Author of photos - Michal Radoš (https://twitter.com/deadlystormzine)

---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER