DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 24. března 2026

Rozhovor - KADAVEREICH - Temný, záhadný, tajemný black death metal, kolem kterého se vznáší krvavá aura!


Rozhovor s black death metalovou skupinou KADAVEREICH.

Odpovídal Daemorph a Kist, děkujeme!

Recenze/review - KADAVEREICH - Perversa Mysteria (2026):

Ave KADAVEREICH! Právě poslouchám vaši novinku „Perversa Mysteria“ a mám neodbytný pocit, že jsem na zlé černé mši. Hrajete black death metal a jedná se o vaše první dlouhohrající album. Prozradíš nám, jak nová nahrávka vznikala a jakým směrem jste se chtěli posunout od vynikajího předchozího EP „Radiance of Doom“? Chtěli jste být ještě víc rychlejší, temnější, ďábelštější?

Ahoj a moc děkuji za tvůj zájem. Je skvělé, že to takhle cítíš. Znamená to, že se naše poselství dostalo k lidem. Veškerý materiál byl hotový do roku 2022 a na začátku roku jsme už plánovali jít do studia a zvažovali možnosti nahrání. Začátek války nás všechny ohromil a s rodinou jsme se rozhodli opustit Rusko. Zpočátku se mezi mnou a kluky věci trochu pokazily, ale později jsem si uvědomil, že se ve skutečnosti neshodneme na tom, jak se na události díváme. Takže po nějaké době se znovu objevila myšlenka dokončit album, na kterém bylo vynaloženo tolik času a úsilí. Vlastně jsem si KADAVEREICH hned na začátku představoval jako primitivnější a přímočařejší válečný bestiální metal. Snažil jsem se psát riffy, které byly co nejprimitivnější, a záměrně jsem je zjednodušoval. Ale během procesu psaní – a do značné míry i během procesu nahrávání – jsem se vzdal vlastních omezení a neustálých starostí o to, jak dobře hudba zapadá do stylu, a začal jsem tvořit, jak jsem cítil. Pokud jsem chtěl věci hned zpomalit a použít doomový riff, prostě jsem do toho šel. Totéž platí pro klávesové samply. Obvykle se to v tomto žánru moc nepodporuje, ale říkal jsem si: „Co to sakra je?“ Když jsem psal „Tauroctony“, chtěl jsem ji zpočátku nabídnout GROND – kapele, kde jsem tehdy hrál na basu. Zdálo se mi, že je pro KADAVEREICH příliš pomalá a trochu vyčnívá ze zbytku materiálu. Ale GROND už v té době měli kompletní sadu písní pro své připravované album a kromě toho jsem si myslel, že tato skladba bude sloužit jako jakýsi „epilog“ alba a podobně jako „Perversion Of The Mysteries“ je polointro.


Víš, co mě ihned doslova praštilo do obličeje? Zvuk na nové nahrávce. Je organický, prašivý, album má v sobě černou jiskru. V dnešní době přeřvaných a komprimovaných formátů je doslova osvěžením. Podle mě takhle zní pravé peklo! Prozraď mi prosím, kde a jak jste nahrávali? Jak jste takového zvuku dosáhli?

Celkově jsme s výsledkem velmi spokojeni. Mix a zvukový design zvládl Sasha Borovykh z TsunTsun Productions. Je to prostě vynikající zvukař a profesionál; neměli jsme žádné nedorozumění – okamžitě pochopil vizi, jak by naše album mělo znít. Chtěli jsme, aby byl zvuk co nejpřirozenější a „syrovější“ – a to v dobrém slova smyslu. Bicí jsme sotva narovnali, jak je dnes běžnou praxí, takže je slyšet pár nedokonalostí a drsných hran. Musím ale přiznat, že během mixování, když mi zvukař poslal mixované stopy jako MP3, jsem s tím syrovým a špinavým zvukem byl naprosto v pohodě. Ale když jsem dostal master soubory ve formátu WAV, zvuk mi připadal až moc čistý, haha. Takže v tom „špinavém“ zvuku je ještě kam jít.

Jsem přesně tím druhem fanouška ze staré školy, který přistupuje k hudbě tak, že když se mu album líbí, tak si kupuje CD i tričko. Musím říct, že motiv na obalu letošního alba je opravdu povedený. Takhle nějak si představuji opravdové peklo. Prozradíš nám, jak jste motiv vybírali a jakým způsobem souvisí s muzikou? Daemorph odvedl jako vždy skvělou práci, přesto mi přijde, že je motiv pro něj trošku netypický, jiný.

Ano, byl to pro mě těžký úkol; navrhnout motiv pro vlastní album je z nějakého důvodu mnohem těžší než pro kohokoli jiného. Pravděpodobně proto, že mi chybí smysl pro odstup a pohled zvenčí. Udělal jsem šest nebo sedm „návrhů“, ale žádný z nich mě neuspokojil; pořád jsem přemýšlel, jestli tohle by na obálce opravdu mělo být. Nakonec, na osmý pokus, jsem přišel s tím, co vidíte na obálce. Hlavní myšlenkou bylo zprostředkovat pocit šílenství a temného rituálu. Později jsem některé prvky z neúspěšných návrhů obálek použil jako součást digipaku a bookletu. Obecně mě téma šílenství v mé tvorbě vždy fascinovalo; je to vidět na některých mých obálkách, kde není jasné, co přesně se děje a jak jedna věc přechází do druhé. Bohužel od příchodu umělé inteligence s ní v této oblasti nemohu konkurovat. Mohu jen říct, že jsem se o to snažil dlouho předtím, než se z toho stala technologie umělé inteligence.


O KADAVEREICH se píše, že u zrodu této kapely stál Daemorph a kapela byla původně ukrajinská, ale díky napadení této země Ruskem, se přesunula do Německa, Turecka? Můžeš nám prosím o historii vaší kapely prozradit víc? Sleduji válku na Ukrajině pravidelně a pro mě, jako pro Čecha, je to něco hrozného, co se mě osobně dotýká. Jak vaši tvorbu ovlivnila válka? Nemůžu si pomoc, ale z novinky cítím takovou zvláštní temnotu.

Není pochyb o tom, že právě teď procházíme těžkými časy. Jsem Ukrajinec; narodil jsem se v Charkově. Po absolvování Charkovské univerzity jsem se oženil s Ruskou a přestěhoval se do Moskvy, i když jsem Charkov stále několikrát ročně navštěvoval. Takže se dá říct, že jsem půlku života strávil v Rusku s ukrajinským pasem. Nikdy jsem se „nestal Rusem“ a vždycky jsem se cítil jako Ukrajinec. V roce 2012 jsem se připojil k oldschoolové death metalové kapele GROND jako baskytarista. Kolem roku 2018 začala kapela zažívat období stagnace, tvůrčího ustrnutí a změn v sestavě. Z různých vnitřních důvodů jsem v kapele nemohl realizovat svůj tvůrčí potenciál, a tak tehdy vznikl nápad založit si vlastní kapelu, ale s agresivnějším a extrémnějším směrem. Kytaristu Panzera jsem našel přes inzerát a měli jsme s ním velké štěstí; ukázal se jako vynikající hudebník, i když mu chvíli trvalo, než se do stylu dostal. Nejtěžší bylo najít bubeníka. Po dlouhém a neúspěšném hledání jsem požádal Kista – bývalého zpěváka a bubeníka z GROND, který se mezitím stal pouhým zpěvákem – aby mi pomohl s bicími, alespoň s nahráváním. Když souhlasil, nahráli jsme demo Radiation Of Doom, které vyšlo jako EP na Godz Ov War v roce 2021. V té době jsme se považovali za plnohodnotnou kapelu s potenciálem hrát živě. Proto se v sestavě objevili dva kytaristé a zpěvák. V den, kdy Rusko bombardovalo mé rodné město Charkov, jsme se s rodinou rozhodli opustit Rusko. Téhož dne jsme si koupili letenky na večerní let do Kazachstánu – v té době to byl jediný dostupný let. Měli jsme s sebou jen dva kufry s věcmi. V Kazachstánu jsme byli jen týden, ale nevěděli jsme, jak by se kazašská vláda zachovala ve válečné situaci, protože byli součástí CSTO – vojenské aliance s Ruskem. Takže jsme z Kazachstánu odjeli do Turecka a žili tam přes rok – čtrnáct měsíců. Tam jsem pracoval na kreslení obalů alb – mého jediného zbývajícího zdroje příjmů. Stala se pro mě spásou, i když jen psychologickou; vrhl jsem se do práce a na chvíli unikl hrozné realitě. Moje žena, zaměstnankyně a kurátorka Treťjakovské galerie, přirozeně opustila své předchozí zaměstnání a hledala příležitosti k dalšímu kariérnímu postupu. Po nějaké době dostala nabídku od muzea v Berlíně, a tak od května 2023 žijeme v Německu. Ještě když jsem žil v Turecku, znovu se objevila myšlenka konečně dokončit album, do kterého jsme vložili tolik úsilí. Sestavu jsme zredukovali na nezbytné minimum. Bicí byly nahrány někdy v polovině roku 2022. Kist je nahrál sám; nemohl jsem být u nahrávání, abych na cokoli dohlížel. Ale protože materiál už byl víceméně vybroušený, všechno šlo dobře. Kytary byly nahrány asi o rok později; na tom jsem se podílel online a postupně jsme se radili a dělali drobné změny. Později jsme nahráli vokály a na podzim roku 2024 jsem nahrál basu. Zbytek roku 2024 jsme strávili mixováním alba. Začátkem roku 2025 jsem požádal Grega z Godz Ov War, aby vydal naše album, a on okamžitě souhlasil. Vydavatelství však už mělo plány na dalších šest měsíců, takže vydání bylo naplánováno na podzim. Na podzim jsme ale museli kvůli problémům s vydavatelstvím plány znovu změnit a odložit ho na únor 2026. Byla to dlouhá a náročná cesta.


Když se podívám na vaši sestavu, tak jste kapelou, která je tvořena samými zkušenými muzikanty. Jak vlastně tvoříte novou hudbu? Jak probíhá samotný proces tvorby nového materiálu? Nemáte problém s tím, se dohodnout? Přeci jen, zkušenosti bývají občas překážkou. Znáš to, ego a tak.

Obvykle píšu riffy na basu, často současně s bicí partem, a někdy i s nápady, co by mohla hrát kytara. Když se mi skladba zdá víceméně hotová, pošlu ji kytaristovi a on přes ni nahraje kytarovou stopu. Poslechnu si výsledek a upravím strukturu nebo samotné riffy, protože je rozdíl mezi tím, jak riff zní na basu a jak zní na kytaře. Pak ji s úpravami pošlu zpět kytaristovi. A tak dále, dokud není skladba hotová. Takže by se dalo říct, že Panzer je plnohodnotným spoluautorem. Často navrhuje zajímavé aranžmá, jako tomu bylo například u skladby „Radiation Of Doom“. Pokud jsou ale nápady v rozporu s hlavním konceptem skladby, pak je buď zamítnu, nebo je přepracujeme.

Zajímalo by mě, jaké to je na Ukrajině, co se týká muziky? Jak si se k hudbě dostal a kdo byl tvým vzorem? Co vaše scéna, kluby, fanoušci?

Před válkou byla hudební scéna na Ukrajině v podstatě stejná jako v kterékoli jiné evropské zemi, s několika drobnými rozdíly. Například v Německu musíte jako hudebník vlastnit absolutně veškeré své vybavení – zesilovač, skříň, bicí soupravu, pokud jste bubeník – a zkušebny se pronajímají dlouhodobě jako bydlení, zatímco na Ukrajině je systém trochu jiný. Stačí vám nástroj a nějaké pedály a zkušebny se pronajímají na hodinu se vším potřebným vybavením. Ve všech ostatních ohledech je hudební scéna stejná. Od začátku války a uzavření hranic měly ukrajinské kapely problém s evropskými turné – myslím tím ty, které své kapely udržely při životě. Jinak je celá hudební rutina úplně stejná. Přesně proto jsem se snadno začlenil do berlínské hudební scény. Svou hudební kariéru jsem začal už dávno, když jsem byl student, jako zpěvák. Bylo to na začátku devadesátých let, zlatý věk extrémního metalu. Hráli jsme nějaký druh death-doomu. Později, když jsem se přestěhoval do Moskvy a pokračoval v hudební kariéře, nemohli jsme najít vhodného basistu a shodou okolností jsem se musel chopit basy. Moji oblíbení basisté jsou Steve DiGiorgio a Timmy Hansen (Mercyful Fate/King Diamond); také se mi moc líbí basové party na raných albech Rainbow a Ozzyho Osbournea.


Ve vašich textech jste také velmi temní. K death metalu a blacku to samozřejmě patří a líbí se mi to, ale mě by zajímal původ a vznik textů. Jak vznikaly texty k novému albu? O čem jsou?

Naším celkovým koncepčním tématem je jakási postnukleární Římská říše. Vaši otázku jsem přeposlal Kistovi, našemu zpěvákovi a bubeníkovi, který píše texty, a toto napsal: „Během práce na albu mě fascinovala literatura o mitraismu – mystickém náboženském kultu, který byl rozšířený v římské armádě v 1. až 4. století n. l. To do značné míry ovlivnilo texty, z nichž některé obsahují přímé odkazy na kult Mithry (například „Perversion of the Mysteries“, „Sun-Horned God“ a „Tauroctony“). Některé z písní jsou temné, zvrácené fantazie na téma antiky. Například „Panzercletian“ vypráví příběh o tom, jak císař Dioklecián po své smrti skončí v jakémsi pekle, kde se za své celoživotní „úspěchy“ promění v tank podobný, dokonalý stroj na vraždu. „Arrows of Ahriman“ se zabývá Angrou Mainyu – božstvem a ztělesněním zla v mazdaismu a později zoroastrismu. Obecně platí, že podstatou textů KADAVEREICH jsou temné příběhy, které jsme vytáhli z propasti...“ minulost s využitím háčků fantazie a bolesti.“

V historii metalu došlo již mnohokrát k tomu, že byly některé kapely zakazovány, protože šokovaly, měly odlišné názory od většinové společnosti. Měli jste někdy problémy? V dnešní době internetu je hrozně jednoduché někoho ihned odsoudit, vypustit fámu, zničit ho. Jak vnímá extrémní metal ukrajinská veřejnost, média apod.?

Metalová scéna se vždy pohybovala v oblasti provokací a vzpoury proti konvenčním normám. A současné trendy – zejména ty, které pocházejí od mladší generace – dělat „metal bezpečným“, přijatelným pro sociální média a podléhat autocenzuře – to vše je samozřejmě nechutné a hodné opovržení. Mohou si najít důvod, proč vás obvinit z „fašismu“ a začít vás rušit. Například jsem nikdy nebyl velkým fanouškem BURZUM; Varg není zrovna nejchytřejší chlap a pamatuji si, když byly jeho směšné texty publikovány na konci 90. a začátku roku 2000 – nevyvolávaly nic jiného než blahosklonný, ironický úsměv. Ale to, co z něj udělali teď – téměř „druhého Hitlera“, přičemž i samotné jméno bylo cenzurováno – je prostě idiocie. Nemám rád „antifa“, protože používají agresivní metody proti komukoli, koho nemají rádi z jakéhokoli důvodu. V Rusku existovaly (nebo stále existují?) skupiny „Antifa“, které „bojovaly proti nacistům“. A teď má Rusko totalitní fašistický režim, který vede válku nejen proti Ukrajině, ale už i proti zbytku Evropy (jen ještě nezačala „horká“ fáze). A kde jsou všichni tihle klauni, „ruská Antifa“? Obecně řečeno, nemám rád ani krajní pravici, ani krajní levici. Historie nám ukazuje, že obě strany nakonec skončí v koncentračních táborech a na masových popravách. Mimochodem, na Ukrajině je mnohem větší svoboda projevu než v současné době v Evropě. Alespoň tomu tak bylo před válkou. Nelíbí se mi, že se najednou nejdůležitějším stalo pohlaví a genitálie dominantním, určujícím tématem nové reality. Mám pocit, že lidstvo rychle hloupne. Je dobře, že už jsem dost starý a nebudu to já, kdo bude sklízet plody tohoto „statečného nového světa“.


Jak jsou na tom KADAVEREICH s koncerty? Vystupujete vůbec naživo? Neláká vás třeba tour po Evropě? Dovedl bych si vás představit po boku třeba takových POSSESSED, DEICIDE, ti k nám jezdí poměrně často.

Zatím nejsou žádné plány na koncerty, jednoduše proto, že členové kapely jsou roztroušeni po celé zemi. Nevím, jestli se mi podaří dát kapelu dohromady v Německu, ale pokud ano, pak se můžeme začít bavit o živých koncertech.

Daemorph, musím se zeptat i na tvoji práci, kterou odvádíš jako ilustrátor a grafik. Máš nějaké oblíbené techniky? Kde bereš pro své obrazy inspiraci? Jak si se vlastně k malování dostal? Proveď nás prosím svojí kariérou a prozraď nám, kde nalezneme tvé obrazy? Kdybych od tebe chtěl třeba motiv na obal nové desky, kam se na tebe mám obrátit? Vybíráš si kapely třeba podle svého vkusu?

Vystudoval jsem univerzitu s titulem v oboru architektury, takže technicky vzato jsem podle diplomu architekt. Ale architekturu jsem vždycky nenáviděl – nemám ani to „inženýrsko-designové“ smýšlení. Hlavní výhodou programu bylo, že zahrnoval kurzy malby a kreslení. Takže už během studia na vysoké škole jsem věděl, že nebudu pracovat jako architekt – budu ilustrátor. Nejdříve jsem pracoval ve webdesignu, pak jsem se stal nezávislým umělcem. Většinou jsem dělal storyboardy pro reklamy a celovečerní filmy. Obzvlášť se mi líbily ty druhé, protože jsem filmový fanoušek. Kreslení obalů alb bylo spíše takovou „třešničkou na dortu“. Co se týče komiksů, tam byl můj úspěch poměrně omezený. Kdysi jsem snil o tom, že se stanu profesionálním komiksovým umělcem, ale všechny mé pokusy prorazit v komiksovém průmyslu byly neúspěšné a časem jsem o tuto kariérní dráhu prostě ztratil zájem. Poté, co začala válka a já opustil Rusko, jsem přirozeně přišel o práci storyboardového umělce a momentálně jsou mým jediným zdrojem příjmů obaly metalových alb. Tvořím pouze digitální ilustrace, ale v poslední době se ve mně znovu probudil zájem o klasickou malbu – uvidíme, co z toho vzejde. Můžete mě kontaktovat jakýmkoli způsobem – e-mailem, přes Instagram Messenger nebo Facebook.


Co pro tebe znamená death metal, black metal? Jak bys jej definoval a jak tyto styly vnímáš ty, jako zkušený muzikant? Nechci po tobě popis techniky hraní, spíš by mě zajímal tvůj pohled, pocity, předaná energie a podobně. Zkus být na chvilku filozofem.

Metal jsem objevil v raném mládí, protože jsem se začal zajímat o satanismus a všechno okultní. Black a death metal (stejně jako dark ambient) pro mě tedy vždy sloužily jako brána do jiné, nadpozemské reality. Zpočátku jsem se dokonce snažil chránit před informacemi o samotných hudebnících, aby hudba zůstala co nejabstrahovanější a nebyla svázaná s pozemskými záležitostmi. Proto stále nemám moc rád sociální témata, natož politická. A mimochodem, v hudbě nemám rád ani krvavá témata, i když se na ně jako metalový ilustrátor prakticky specializuji. A ačkoli se už dlouho nepovažuji za satanistu – od té doby jsem ušel dlouhou cestu duchovně a všichni se s věkem měníme – stále mám pro tuto estetiku slabost.

Co chystají KADAVEREICH v nejbližších měsících? Pokud máš něco na srdci, co bys rád vzkázal fanouškům, labelům, promotérům, tak zde je prostor…

V tuto chvíli je těžké říct cokoli s jistotou. Mám pár riffů, ale žádné hotové písně. A není jasné, zda bude projekt pokračovat – se stejnou nebo jinou sestavou. Čas ukáže. Prozatím jsme jen rádi, že album konečně vyšlo.

Děkuji ti moc za rozhovor. Opravdu si vážím toho, že sis pro naše stránky našel čas. Přeji celé vaší kapele hodně pekelné inspirace, prodaných nosičů a nadšených fanoušků. Ať se vám daří i v osobním životě. Doufám, že vás někdy uvidím i naživo.

Díky za rozhovor! Všichni se těšíme na budoucí živá vystoupení! Zůstaňte brutální!

Recenze/review - KADAVEREICH - Perversa Mysteria (2026):

Recenze/review - KADAVEREICH - Radiance of Doom (2021):






---------------------------------------------------------------------------------------------------

pondělí 23. března 2026

Recenze/review - PROTRUSION - The Last Suppuration (2026)


PROTRUSION - The Last Suppuration
CD 2026, Sevared Records, Iron Fortress Records, Unholy Domain Records

for english please scroll down

Zohavená těla bez kůže. Umírání muselo být dlouhé a velmi bolestivé. Nikdy už nezapomenu na hromady mrtvol, pohozených jako nějaké loutky kousek od cesty. Kusy zbytečného masa, napadlo mě jako první. Ne, tohle nebyla děsivá noční můra, ani žádná středověká představa. Byla to hnusná realita současnosti. V lidech je pořád spousta zvířecích, zabijáckých pudů, které nás nutí mučit, ponižovat a dokazovat moc. Ve jménu slepé víry, ve jménu špinavé politiky, vyberte si sami. Důvod se vždycky najde.

Debutové album PROTRUSION z Indiany ve mě podobné myšlenky evokuje. Pokaždé, když zapnu play na svém přehrávači a z reproduktorů začne vytékat smrt jako zkažená krev z hnisající rány, tak si vzpomenu, co jsem viděl ve večerních zprávách. Jakoby se přede mnou odehrávala apokalypsa v přímém přenosu. Tohle je hnusný, ohavný, surový death metal, zahraný s elegancí starých zkušených mistrů. S krvavou jiskrou v oku a spoustou zajímavých nápadů. 


O tom, co budou pánové hrát, již mnohé napovídalo ohavné demo z roku 2023. PROTRUSION se potom museli na nějaký čas zavřít na stará opuštěná jatka a napsat tam skladby, které řežou tou správnou stranou nože. Základem je prašivý pradávný smrtící kov, velmi šikovně je potom přidávána potřebná brutalita, ale i temnota a chlad, které můžete potkat právě na jatkách a nebo na patologických sálech. Hudbu téhle smečky lze s klidem sice přirovnat ke kapelám typu SUFFOCATION, MORTAL DECAY, MONSTROSITY, OBSCENITY, DISAVOWED, DEFEATED SANITY, PATHOLOGY, GORGASM, DEEDS OF FLESH, CANNIBAL CORPSE, ale pánové do skladeb vkládají i spoustu svých vlastních morbidních nápadů a invence. Za velmi povedený považuji zvuk (Tony Tipton - micxing, mastering), který je ostrý jako břitva, hutný, masivní a obsahuje v sobě staroškolský feeling, který máme my, prašiví metaloví psi, tolik rádi. Jon Zig zase namaloval velmi stylový motiv na obalu a vy tak máte naprostou jistotu, že o veškeré formální věci je zde opravdu profesionálně postaráno. "The Last Suppuration" ale není jen dalším albem v řadě. Naopak, má v sobě něco zkaženého, shnilého, mokvajícího, takovou tu podmanivě hnusnou atmosféru, které v sobě měly staré smečky a dnes už se to zase tolik často neslyší. Navíc, z hudby je zde cítit, že kapela hraje opravdově, reálně, upřímně, ryze a naprosto autenticky. Za moji maličkost mohu jen potvrdit, že se nahrávka velmi dobře poslouchá a rád a často se k ní vracím. Až mám zase jednou bude úzko ze současného divného světa a bude okolo vás moc uctívání násilí, doporučuji vám se zavřít do svého pokoje a vypláchnout si hlavu touhle deskou. Funguje to na sto procent. Zohavená těla bez kůže. Umírání muselo být dlouhé a velmi bolestivé. Nikdy už nezapomenu na hromady mrtvol, pohozených jako nějaké loutky kousek od cesty. Kusy zbytečného masa, napadlo mě jako první. Surový, temný a masivní death metalový útok na samou podstatu smrti! Brutální album, které zabíjí na potkání!


Asphyx says:

Mutilated, skinless bodies. Their deaths must have been long and excruciatingly painful. I will never forget the piles of corpses, tossed aside like puppets just off the road. “Pieces of useless flesh,” was my first thought. No, this wasn’t a terrifying nightmare, nor some medieval fantasy. It was the hideous reality of the present. There are still plenty of animalistic, murderous instincts in people that compel us to torture, humiliate, and assert power. In the name of blind faith, in the name of dirty politics—take your pick. There’s always a reason.

The debut album PROTRUSION from Indiana evokes similar thoughts in me. Every time I hit play on my player and death begins to pour out of the speakers like rotten blood from a festering wound, I remember what I saw on the evening news. It’s as if the apocalypse were unfolding before me live. This is nasty, vile, raw death metal, played with the elegance of seasoned veterans. With a bloody gleam in their eyes and plenty of interesting ideas. 


The gruesome 2023 demo already gave plenty of clues as to what these guys would be playing. PROTRUSION then had to lock themselves away for a while in an old, abandoned slaughterhouse to write songs that cut deep with the right edge of the knife. The foundation is raw, ancient, deadly metal, to which the necessary brutality is skillfully added, along with the darkness and coldness you might encounter in a slaughterhouse or a morgue. The music of this pack can certainly be compared to bands like SUFFOCATION, MORTAL DECAY, MONSTROSITY, OBSCENITY, DISAVOWED, DEFEATED SANITY, PATHOLOGY, GORGASM, DEEDS OF FLESH, CANNIBAL CORPSE, but the guys also inject plenty of their own morbid ideas and creativity into the tracks. I consider the sound (Tony Tipton – mixing, mastering) to be very well done; it’s razor-sharp, dense, massive, and carries that old-school vibe that we, the mangy metal dogs, love so much. Jon Zig has once again painted a very stylish cover art, so you can be absolutely certain that all the formal aspects have been handled with true professionalism. But "The Last Suppuration" isn’t just another album in the lineup. On the contrary, there’s something rotten, decaying, and oozing about it - that captivatingly repulsive atmosphere that old bands used to have, and which you don’t hear very often these days. What’s more, you can tell from the music that the band plays with genuine, raw, sincere, pure, and utterly authentic energy. For my part, I can only confirm that the recording is a pleasure to listen to, and I gladly and often return to it. The next time you feel anxious about the strange world we live in today and are surrounded by the glorification of violence, I recommend locking yourself in your room and clearing your head with this album. It works one hundred percent. Mutilated, skinless bodies. Dying must have been long and very painful. I will never forget the piles of corpses, tossed aside like puppets just off the road. Pieces of useless flesh, was my first thought. A raw, dark, and massive death metal assault on the very essence of death! A brutal album that kills on sight!


Tracklist:
01. Confined To Anguish 
02. Accursed Skin 
03. Exhumer's Romance 
04. Morbid Mortality 
05. Boiled At Birth 
06. Slugs Of Decadence 
07. Scorned Vengeance 
08. Sacrament 
09. The Last Suppuration 
10. Anthropophilic Anomaly

band:
Colin Foster - guitar, main vocals
John Elston - bass
Kyle Christman - guitar, backing vocals
Kevin Baum - drums

Music written and performed by Protrusion
Mixed and mastered by Tony Tipton
Produced by Tony Tipton and Protrusion
The Last Suppuration artwork by Jon Zig
Logo by John Elston




A few questions - interview with death metal band from United States - PROTRUSION.


A few questions - interview with death metal band from United States - PROTRUSION.

Answered Colin Foster (guitars, vocals), thank you!

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

- My name is Colin and my band Protrusion formed around 2021. We are formed by members of other bands from around our area like Sarcophagy, Emulsified, and Found Hanging. We basically play an early to mid 90s death metal style.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

- We recorded the album with Tony Tipton (Regurgitation) in his studio in Ohio. Tony handled the engineering, mixing and mastering, while the production and tone crafting was more collaborative in getting the sounds we wanted.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

- Two editions of the tape were made at 150 copies each, and the CD edition was 1000 copies. The upcoming LP version by Extremely Rotten Productions and Unholy Domain Records will be 600 vinyl double LP copies.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

- I write all the lyrics. Most of the lyrics are dark short stories that I composed. My goal is to write in a way that can be easily visualized or experienced, and I usually try to incorporate a sort of dark humored twist.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

- Our bass player John Elston designed our logo, and the artwork was created by Jon Zig. Social media is a total plague upon human civilization, but for a small band like us it is a necessary evil in order to promote ourselves the best we can.


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

- We chose Sevared Records for the CD edition of our album because of previous workings with that label. We also contacted Unholy Domain Records for the tape edition because of an ongoing relationship with them for our demo. Unholy Domain additionally introduced us to Extremely Rotten Productions and together we negotiated the vinyl edition. Iron Fortress Records contacted us shortly after and proposed a United States based edition of the cassette tape.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

- We were heavily inspired by Morrisound Recordings albums produced by Scott Burns such as Gorguts - Considered Dead and Cannibal Corpse - Tomb of the Mutilated. However, we have a much longer list of inspirations that includes many American and Scandinavian bands.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

- We didn't really go label shopping, and instead we relied on continuing using trusted labels that were already within our network.


How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether its (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

- I've lost count. My best guess would be about 40 shows? Festivals are our favorite, but club shows can be fun too depending on the line-up.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

- This Summer we are traveling to Denmark to perform at Extremely Rotten Death Fest 26. We plan to play a number of shows this year to promote the release of our debut album. We may also start writing new music soon. Ultimately, wejust want to have fun creating some old school death and utilizing our talents to express our inner darkness.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

- We are on Facebook at https://www.facebook.com/Protrusiondeath and Instagram at https://www.instagram.com/protrusionofficial/. Fans may find our music and merch at https://protrusion.bandcamp.com/ for shirts, CDs, and more.

Thanx for the interview.

Thanks for supporting Protrusion!

Cheers.

---------------------------------------------------------------------------------------------------

neděle 22. března 2026

Recenze/review - HELLFUCK - 9 Nails Hammered into the Flesh of God (2026)


HELLFUCK - 9 Nails Hammered into the Flesh of God
CD 2026, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Byla to kdysi jedna z tvých nočních můr. Oblečený do džínové vesty, s nábojnicemi kolem pasu a šedivými vlasy skáčeš z pódia. Jsi už starý pes a umíráš na koncertě. Ležíš v otevřené rakvi a sleduješ pozůstalé. Usmívají se, nežil si nadarmo. Celý život si zasvětil ostrým riffům, divokým bicím a chorobnému řevu. Stával si před stěnou plnou marshallů a vždycky ses cítil živý. Ta energie, ten tlak, ta příjemná bolest. Začínal si jako mladý kluk, na konci osmdesátých let a věrný si zůstal dodnes. Thrash metal, black metal, death metal, byly tvoji pravou vírou. Svět kolem mohl hořet, ale ty si byl stále opravdový.

K polským maniakům HELLFUCK mám skoro až osobní vztah. Několikrát jsem je viděl v našem městě a pokaždé jsem si jejich koncert neskutečně užil. Mám s kapelou i rozhovor. Vše si můžete přečíst, když kliknete na odkazy dole pod dnešním článkem. Pánové pokračují o letos ve své ďábelské jízdě. Směřují dolů, do undergroundu a jsou naštvanější než kdy dřív. Poslové z pekla, jinak působící v kapelách jako AZARATH, EMBRIONAL, STILLBORN, THRONEUM, SQUASH BOWELS i tentokrát působí jako démoni ze starých časů. Víka od rakví nadskakují a svěcená voda se vaří ušpiněná zkaženou krví. Kříže jsou obráceny směrem dolů a vy si můžete vychutnat opravdový, ryzí, surový thrash metal s vysokým oktanovým číslem. 


Vyrůstal jsem na podobné muzice, toulal jsem se s partou mě podobných kdysi dávno ulicemi panelového socialistického města a kapely jako SODOM pro nás byly tenkrát svaté. Kazeťák na ramenou, pivo v ruce, příliš se toho u mě za ty roky nezměnilo, jen jsem starší a využívám modernější technologie k poslechu. Srdce mám, stejně jako HELLFUCK, ale pořád na té správné straně. Nově pohání tuhle mašinérii Inferno, bubeník, kterého všichni znají z AZARATH, BEHEMOTH, WICTHMASTER. Odvedl, stejně jako ostatní, perfektní práci. Jeden můj, dnes již dávno mrtvý kamarád, o podobných nahrávkách vždycky říkal: "Kurva, je to tam, je to skvělý, řeže to tou správnou stranou nože". U nového alba "9 Nails Hammered into the Flesh of God" mohu jeho slova jenom potvrdit. Pokud máte rádi již jmenované SODOM, SLAYER, KREATOR, PROTECTOR, AURA NOIR, WARFIST, HELLHAMMER, NIFELHEIM, DESTROYER 666 a další smečky, které vždy uvěřitelně koketovaly s peklem, potom vám podepíšu vlastní krví, že jste zde správně. Tohle je přesně ta odrůda thrash metalu, ušpiněného blackem, který je už asi navěky zakódován i v mé DNA. O zvuku, motivu na obalu a dalších formalitách, netřeba hovořit, pánové jsou profesionálové každým kouskem svého těla a je na ně spolehnutí. Osobně pak nejvíc oceňuji takovou tu těžko definovatelnou živočišnost, odhodlání, surovost, tlak a morbidní energii, které z nové desky odtékají jako hnis z čerstvě proříznutého vředu. Je asi jedno, jestli jste mladí, silní a nebo ležíte v otevřené rakvi, tahle smečka vás probudí, dostane se vám do hlavy i do podvědomí a navěky vás prokleje. Koneckonců, Boha nikdo nikdy neviděl, ale Satan se usmívá na každém rohu. Byla to kdysi jedna z mých nočních můr. Oblečený do džínové vesty, s nábojnicemi kolem pasu a šedivými vlasy skáču z pódia. Jsem už starý pes a umírám na koncertě. Ležím v otevřené rakvi a sleduji pozůstalé. Usmívají se, nežil jsem nadarmo. Surový, ostrý a divoký black thrash speed metal, u kterého se obracejí všechny kříže směrem dolů! Album, které vás navěky prokleje!


Asphyx says:

It used to be one of your nightmares. Dressed in a denim vest, with bullet casings around your waist and graying hair, you jump off the stage. You’re an old hand now, dying at a concert. You lie in an open coffin and watch the mourners. They’re smiling - you didn’t live in vain. You dedicated your whole life to sharp riffs, wild drums, and a maniacal scream. You stood in front of a wall of Marshalls and always felt alive. That energy, that pressure, that pleasant pain. You started out as a young guy in the late eighties and have remained faithful to this day. Thrash metal, black metal, death metal—they were your true faith. The world around you could burn, but you remained true to yourself.

I have an almost personal connection to the Polish maniacs HELLFUCK. I’ve seen them several times in our city, and I’ve always enjoyed their shows immensely. I also have an interview with the band. You can read it all by clicking on the links below today’s article. The guys are continuing their devilish ride this year. They’re heading down into the underground and are angrier than ever. Messengers from hell, otherwise active in bands like AZARATH, EMBRIONAL, STILLBORN, THRONEUM, and SQUASH BOWELS, once again come across as demons from the old days. Coffin lids are popping off, and holy water is boiling, tainted with corrupted blood. Crosses are turned upside down, and you can enjoy true, pure, raw high-octane thrash metal. 


I grew up listening to music like this; long ago, I used to roam the streets of a socialist prefab city with a bunch of like-minded friends, and bands like SODOM were sacred to us back then. A boombox slung over my shoulder, a beer in my hand—not much has changed for me over the years; I’m just older and use more modern technology to listen to music. My heart is in the right place, just like HELLFUCK’s, but still on the right side. Powering this machine now is Inferno, the drummer everyone knows from AZARATH, BEHEMOTH, and WITCHMASTER. He, like the others, did a perfect job. A friend of mine, long since dead, always used to say about recordings like this: “Fuck, it’s got it, it’s great, it cuts with the right side of the knife.” With the new album “9 Nails Hammered into the Flesh of God”, I can only confirm his words. If you like the aforementioned SODOM, SLAYER, KREATOR, PROTECTOR, AURA NOIR, WARFIST, HELLHAMMER, NIFELHEIM, DESTROYER 666, and other bands that have always credibly flirted with hell, then I’ll sign with my own blood that you’re in the right place. This is exactly the kind of thrash metal, tainted with black metal, that is probably forever encoded in my DNA. There’s no need to talk about the sound, the cover art, or other formalities—these guys are professionals through and through, and you can count on them. Personally, what I appreciate most is that hard-to-define animalistic energy, determination, rawness, intensity, and morbid energy that oozes from the new album like pus from a freshly lanced boil. It probably doesn’t matter if you’re young, strong, or lying in an open coffin—this pack will wake you up, get into your head and your subconscious, and curse you for eternity. After all, no one has ever seen God, but Satan smiles on every corner. It used to be one of my nightmares. Dressed in a denim vest, with bullet casings around my waist and gray hair, I jump off the stage. I’m an old dog now, and I’m dying at a concert. I lie in an open coffin and watch the mourners. They’re smiling - I didn’t live in vain. Raw, sharp, and wild black thrash speed metal that turns every cross upside down! An album that will curse you forever!



about HELLFUCK on DEADLY STORM ZINE:



Recenze/review - HELLFUCK - Diabolic Slaughter (2022):

INTERVIEW:

ROZHOVOR:


tracklist:
1. Self-Cheat Absolution
2. Master of the Decaying World
3. The Nuclear Final Gaze 
4. Rebel Desecration 
5. Wonderful Stench of Death 
6. The Scourge of Existence 
7. Destroyer of Heaven 
8. Holy Whore's Prayer 
9. The Temple of Deceit Burns Bright ¨

band:
Skullripper • Vocal,Guitar 
Nelek • Guitar 
Armagog • Bass 
Inferno • Drums



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý šedesátý druhý - Zadoomaný pochmurný večer


Příběh pětistý šedesátý druhý - Zadoomaný pochmurný večer

Otevírali v devět ráno a já byl zase po nějaké době sám v Plzni. Šel jsem rychlou chůzí, mrazilo mě v zádech. U nás v Boleslavi byly jen dva komíny a občas kouřil jen jeden z teplárny, ale tady v Plzni to bylo zamořené smogem až běda. Cítil jsem na jazyku divnou pachuť a přitáhl jsem si křiváka víc ke krku. Vytahaný svetr, který mi kdysi upletla babička, se stal včera zase jednou terčem posměchu mých spolužáků. Byla to pro mě vcelku nová pozice. Na základce se mi sem tam nějakej debílek posmíval kvůli brýlím, ale vyřídil jsem si to sám. Byl jsem sice hubený, ale už na druhém stupni jsem dostal pružiny, se kterými cvičím dodnes. Naučil jsem se bránit. Chodil jsem do školy, plné dělnických dětí. Některé měly hodně tvrdý život. Naučil jsem se bránit a nebavit se s blbcema. Přemýšlím nad tím a otřepu se chladem. Proč na mě byli všichni ve škole tak hnusní? Dva namachrovaný blbečci, kteří by neustáli ani pár facek, se do mě naváželi, že jsem vágus, že bych se měl ostříhat a že mezi ně nepatřím. To měli pravdu. Přišlo mi něco zkaženého, divného. Nebo jsem byl jiný já? Možná ano. 

Zvonek nad dveřmi zacinká a já vlezu nejdřív do oddělení českých nahrávek. Dělám to tak vždycky. Prolezu regály, poctivě si zapíšu jména, která mě zajímají. Slečna za pultem se na mě usměje. Má na sobě vypasované tričko a hodně silné líčení. Přejete si něco? Zeptá se a tak si odnesu aspoň nějaké kazety Kryptor, které jsou ve slevě. Přeběhnu chodbu a ocitnu se v ráji. V Music Records v té době měli desky, které nešly snad ani jinde koupit. Kluci se o metal velmi dobře starali. Byl to můj soukromý rituál. Vytáhl jsem notes a nejdřív se zeptal, jestli mají věci na mém seznamu. Měli. Tak mi je dal na hromádku s tím, že kouknu ještě na novinky. Ty byly vždycky vepředu. Nejlepší ale byla sluchátka, do kterých jste si mohli pustit alba, po kterých jste toužili. Tímto způsobem jsem za poslední roky objevil asi nejvíc nových kapel. Dnes ale bylo všude plno. Musel jsem čekat. A tak jsem si prohlížel obaly, obracel je nábožně v ruce a sem tam si napsal do notesu několik poznámek.

Byla to víceméně náhoda, ale když už jsem si myslel, že jsem na řadě (trvalo to fakt dlouho, byl tu jeden asi padesátiletý chlápek, co hrozně zdržoval). Jenže přišla ona. Párkrát jsem ji už někde potkal. Možná na koncertě, na chodbě univerzity nebo možná i na baru na koleji. Zvenčí vypadala jako gotička. Černé oblečení i šminky. Bělostná kůže, ale také ladné pohyby. byla hodně hubená, skoro žádná prsa, ale když se na mě podívala, tak měla na tváři tak krásný úsměv, že jsem jí dal přednost. Vytáhla neskutečně ladným pohybem z hromady, která ležela bokem, jedno CD a nasadila si sluchátka. Na tváři se jí rozhostil výraz, který znají všichni fanoušci hudby. Blaženost. Kývala se lehce do rytmu, pohupovala se. Žádné přehnané pohyby. To se mi na ní hned líbilo. Moc dobře věděla, že na ní všichni zíráme jak hladoví vlčáci. Byla úkazem. Holka, co poslouchá metal, uff. Po čtvrt hodině, která byla nekonečná, ale taky moc hezká, protože ke mě stála zády a mě pořád pohled sjížděl na její zadek. Mávla na mě rukou. Poděkoval jsem a když mi podávala sluchátka, lehce zavadila o mojí ruku.

Zajiskřilo to. Přísahám, že ano. Něco mi řekla, ale já byl jak opařený. Testosteron jsem měl někde v krku. Kdyby jen v krku. Uff. Prosím, nerozuměl jsem, vykoktal jsem ze sebe a ona zopakovala. Hele, zkus tohle, je to fakt hodně dobrý. A tak jsem poznal kapelu Novembers Doom. Album, respektive EP "For Every Leaf That Falls" jsem vložil do přehrávače, zapnul play a čekal jsem nějakou gotiku, něco, co by sedělo k image téhle krásné holky. Byl jsem překvapený. Nečekal jsem to. Propadl jsem muzice. Víte, já když mám sluchátka na uších, tak jsem mimo. Hudba, která mě baví, mě pokaždé odsekne od světa, přenese někam jinam, do sfér, které poletují někde v meziprostoru. Asi jsem se tvářil fakt divně. Musel jsem poslouchat asi hodně dlouho, protože mi nějaký kluk zaťukal na rameno. Už bys měl jít, nejsi tu sám. Řekl to vyčítavě, ale přívětivě. Uznal jsem, že jsem tu strávil spoustu času, dnes už nestihnu ani antikvariát. Nesu si CD s tváří kamenné sochy na obalu skoro až nábožně. Ani nevím, jak zaplatím a ocitnu se venku. Jsem  jak v mátohách. Opět mě obejme mlha. Je to dobrý co, ozve se kousek ode mě. Na parapetu tam sedí Marcela černokněžnice, možná i čarodějka, co mě uhranula. Cvrnkne nedopalek do vzduchu a on se rozprskne v mlze na vlhké dlažbě.

Kam jdeš? Zeptá se mě a já se pomalu uklidňuji. No, knížky už nestihnu, tak asi do hospody na oběd. Co bys řekl na to, kdybych se připojila? Moc lidí tu neznám. Jsem z Moravy a studuji na peďáku. Hodím pár vtípků. Najednou jsem oslňující. Usmívá se, bože, ta má tak krásný úsměv. Plné rty, jemné zoubky, jako lasička. To je přesně ono. Jestliže je moje milá lvice, tak je tahle dívka lasičkou. Jak chodí, jak se vlní. Ty oči. Možná se jí kluci trošku bojí, přeci jen, ta vizáž. Povídáme si. Je o dva roky mladší, z malé vsi odněkud od Přerova. Má lehký přízvuk, ale není humpolácky rudolící, ale spíše roztomilý. Hergot, na tebe musejí letět kluci, co? Zeptám se jen tak mezi řečí a ona posmutní. Nojo, letí. Vycítím nějaký problém, ale neptám se. Známe se chvilku. Jak si se dostala k Novembers Doom? Má staršího bráchu, co žere metal, je to jeho život. Teď je na vojně, ale pokaždé, když přijede, tak objeví něco nového. Mám ráda PARADISE LOST, víš. A já mám zase jednou dvě možnosti. Buď jít na kolej, najíst se tam, pokecat s budoucími ajťáky a nebo strávit nějaký čas s krásnou holkou. Co byste si vybrali vy? 

Hele, asi jako každý mívám občas sny. Mě se na ženských líbí oči, úsměvy, postavy, zadky i prsa. Jsem normální obyčejný chlap. Jen nemám žádný vyhraněný typ. Někdy je krásná oplácaná malá prsatice, jindy, jako třeba teď, hubená slečna s temnou vizáží. Pije piva. Velký. Dá si i rum. A povídá. Nikoho tu fakt moc nezná, je snad potřetí ve městě a hledala nějakou prodejnu s muzikou. To je taky věc. Většina sběratelů a takových těch echt metalistů jsou chlapi. Ono je to logické. Drsná muzika se hraje hlavně proto, aby na vás letěly holky, ne? Marcelka je doslova úkazem. Mluví asi půl hodiny a pořád mě nepřestává překvapovat. Má neskutečný rozhled, ale i nadhled. Máme hodně podobný vkus, nečekal bych, že někdo takový jako ona bude znát a poslouchat třeba Carcass. Kde si se tu zjevila? Kde jsi byla, když jsem byl sám? A proč, když někoho hledáme, tak potkáváme jen samé nekompatibilní jedince a když jsme zadaní, tak by bylo z čeho vybírat. Máme už nějaké to pivo v sobě, když z ní vyleze, že se jí kluk zabil na motorce. 

Byla to první láska, o tom něco vím. Nechám ji mluvit i plakat. Vyslechnu ji. Snažím se být citlivý, zažil jsem tu křehkost, tu bolest, ten strach, kdy nevíte kam dál a máte v sobě něco  hrozně prázdného. Mlhavý den za oknem se přehoupne pomalinku do pochmurného večera. Potřebovala jsem někam zmizet, viděla jsem ho za každým rohem a teď, teď nevím, jestli jsem udělala dobře. Jsem tu sama. Úplně sama. Ani holka nevíš, jak tě chápu. Byli jsme jak dva ztracenci. Jen s tím rozdílem, že já měl aspoň chvilku v životě štěstí a potkal jsem blondýnku. Polehounku jí o tom řeknu. Aby bylo od začátku jasno. Možná se mi to zdá, ale zase trošku posmutní. Netrap se, ono se ti to teď zdá všechno pochmurné, ale čas tvoje rány zahojí. Bude to ale trvat. Co ti pomohlo? Zeptá se mě a já o tom přemýšlím. Vlastně ani nevím, ale určitě jsem se nezbláznil díky muzice, kamarádům, knížkám a přírodě. Objevila se se sluchátky na uších a vrátila mi spoustu bolestivých vzpomínek. Uběhla další hodinka a poprosila mě, jestli se můžeme obejmout.

Bylo by to pro mě tak jednoduché. Přiznám se, že jsem měl i hříšné myšlenky. Měla hrozně jemnou pleť a když se přitiskla, tak v tom byla spousta bolesti. Byla jak malé ptáče, co vypadne z hnízda. Křehounká a jemná. Víte, ona se krása a síla ukrývá někde uvnitř nás. Pingl vedle nás hodil na kameninové tácky dva další půllitry a pronesl něco o tom, že se tu rodí něco nového a hezkého. Rozesmál nás. Bylo to zvláštní, až snové. Původně jsem byl trošku rozmrzelý z počasí a z toho, že jsem tu sám. Nečekal jsem, že se den přehoupne tímto směrem. Ale na to, že se mi lidé svěřují, jsem si začínal pomalu zvykat. Snažím se jí zvednout náladu. Třeba se už nikdy neuvidíme. Možná odejde ze školy. Vyměnil jsem zase jednou malé dobrodružství za čest. Dal jsem slib. Ale bylo to těžké. Když totiž doplakala a přehodila list, tak byla moc zábavná a sexy. Prý, co nějaký bar, tanec, klub. Nechtělo se mi. Měl jsem rozečtenou knihu. Ale bylo mi dvacet a nebylo mi to vůbec nepříjemné. Naopak.

Ono když nakráčíte do klubu a máte na sobě stále stejný svetr po babičce, vlasy frajersky povlávající kolem hlavy, bradku a dívka, co s vámi jde,  je krásná až oči přecházejí, tak se na vás automaticky upřou všechny pohledy. Ano, mí spolužáci v košilkách a s gelem na hlavě vypadali o hodně lépe než já. Akorát byli všichni stejní. Dělalo mi fakt dobře, že já vágus, si vedu do klubu studentíků takovou kost. Sedli jsme si bokem. Teď už to byla jenom zábava. Občas, když jsem šel na záchod, tak za ní někdo přišel, pronesl něco vtipného, ale ona jej odpálkovala. Debílci. Kdyby aspoň byli originální. Navíc neznají Novembers Doom, dodám a pak se už jen smějeme, lejeme do sebe levné pití, protože peníze z brigády přijdou až za několik dní. Když přijdou na řadu ploužáky, vyzve mě na parket. Jsem nemotorný, držím jí opatrně. Ale ona se tiskne blízko, až musím zatajit dech. Dá mi moje ruce na zadek. Ať vidí blbečci. A já je tam nechám a nemám žádné výčitky. Nebo ano? Končíme až k ránu, když pomalu probleskuje mezi mlhou ocelové slunce. U nás na Moravě je tedy o hodně lepší vzduch.

Dojdeme na kolej. Marcelka se tedy několikrát zlomí v pase a zvrací. Je to vlastně dobře, protože to ve mě utlumí démony, kteří mě přemlouvají, abych využil situace. Rozloučíme se před jejím pokojem. Ona fakt bydlí na našem patře? Jsem už fakt tak slepý nebo zahleděný, že si nevšimnu takové kočky? Lehnu si na postel a pořád cítím její objetí. Jsem jak kdybych byl v pubertě. Srdce mi tepe hlasitěji. Už asi neusnu. Vytáhnu ze žebradla Novembers Doom. Otevřu okno a dívám se do smogu. Muzika mě obejme jako chladné pavučiny. Ocitnu se v tom krásném, bolestivém světě mezi sněním a bděním. Jsem v tomhle stavu celý den. Nejdu se najíst, ani napít. Moje blondýnka mě najde, prý ležím jak v rakvi. Dá mi pusu a když mě obejme, tak málem bouchnu uvnitř. Jsem moc rád, že jsi tady. Jak bylo? Zeptá se jemně, protože vycítí, že jsme rozechvělý. Zažil jsem takový zvláštní zadoomaný pochmurný večer. Vše ji vyprávím, jen některé příliš kritické detaily pro jistotu vynechám. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 21. března 2026

Recenze/review - NECROGORE - Ectoplasmic Rape Phenomena (2026)


NECROGORE - Ectoplasmic Rape Phenomena
CD 2026, Awakening Records

for english please scroll down

Pokaždé, když se setmělo, tak jej doslova zachvátil neodbytný pocit, že musí ven. Toulal se ulicemi, stával ve stínu, nasával pach smrti. Toužil po krvi. Přes den byl obyčejným, milým a váženým člověkem. Měl rodinu, přátele, byl považovaný za vtipného, i když někteří vnímavější jedinci často hovořili o jeho chladných očích. Ano, měl v nich zlo, absolutní nenávist. Nosil s sebou nůž, útočil ze zálohy. Byl monstrem, byl přeludem, byl démonem.

Hodně často jsem si na něj při poslechu nového alba italských tmářů NECROGORE vzpomněl. Skladby jsou zde totiž stejným způsobem mrazivé i nasáklé zkaženou krví. Pokud hledáte stále, jako moje maličkost, přesnou definici toho, čemu my, staří psi říkáme pravý old school death metal, tak jste právě narazili na album, které je trefou přímo do živého. Ostré riffy, chorobný vokál, zabijácké bicí a hlavně nálady, které lze s klidem přirovnat k těm, které se vznáší nočními ulicemi, když se vydá na lov monstrum z úvodu dnešní recenze. 


Jsem hrobníkem i posluchačem podobné hudby již skoro 35 let a stále si ji užívám. Pokaždé, když zazní úvodní skladba z alba "Ectoplasmic Rape Phenomena", přecházím postupně do záhrobí, do nekonečné říše temnoty, bolesti a utrpení. Skladby jsou zde napsány velmi uvěřitelně, opravdově, s tradičními příchutěmi i ingrediencemi. Jednotlivé motivy smrdí jako rakve plné zkaženého masa. Do nečisté hry vás uvede již samotný obal, pod kterým je podepsán jeden z nejpovolanějších - Paolo Girardi. Perfektně je postaráno i o masivní, surový a dobře čitelný zvuk. Pokud jste fanoušci třeba takových PAGANIZER, PUTREVORE, VOMITORY, TORTURE DIVISION, potom jste zde správně. Tohle je přesně odrůda syrového death metalu, která koluje i v mých žilách. NECROGORE jsou autentičtí, jako hromada prašivých mrtvol, kterou je potřeba každou noc rozdrtit, aby jejich hroby uvolnily místo pro nová těla. Italové na to jdou ostře, nekompromisně, velmi naléhavě, ale nezapomínají ani na tmu a naprostý chlad, který všichni známe nejen z počátku devadesátých let, ale také z prokletých hřbitovů. Zkrátka a dobře, pokud u muziky stále hledáte poctivost a opravdovost, tak neváhejte ani chvilku. Budete rozsekáni na kusy, rozemleti na prach a spáleni na popel. Tohle není obyčejná nahrávka, ale spíše deska od kapely, která svým výrazem připomíná perfektně seřízený stroj na zabíjení. Až zase jednou půjdete v noci ven, tak dávejte pozor na postavy, co stojí ve stínu. Pokud budete mít štěstí a přežijete, tak si potom pusťte doma tohle album. Je totiž po okraj narvané skvělými nápady, hnisem, špínou a bolestí. Nemohu tedy opět jinak, než vám kapelu doporučit. Pokaždé, když se setmělo, tak jej doslova zachvátil neodbytný pocit, že musí ven. Toulal se ulicemi, stával ve stínu, nasával pach smrti. Toužil po krvi. Surové, temné a kruté death metalové album, které vás rozseká na kusy a pohřbí zaživa! Shnijete zevnitř!


Asphyx says:

Every time night fell, he was literally overcome by an irresistible urge to go out. He wandered the streets, stood in the shadows, and breathed in the scent of death. He craved blood. During the day, he was an ordinary, kind, and respected man. He had a family, friends, and was considered funny, though some more perceptive individuals often spoke of his cold eyes. Yes, there was evil in them, absolute hatred. He carried a knife with him, attacking from ambush. He was a monster, he was a phantom, he was a demon.

I thought of him quite often while listening to the new album by the Italian dark metal band NECROGORE. The tracks here are just as chilling and steeped in rotten blood. If you’re still searching, like yours truly, for the exact definition of what we old-timers call true old-school death metal, then you’ve just stumbled upon an album that hits the nail on the head. Sharp riffs, sickly vocals, killer drums, and above all, an atmosphere that can easily be compared to the one that hangs over the night streets when the monster from the beginning of today’s review goes out hunting. 


I’ve been both a gravedigger and a listener of this kind of music for nearly 35 years, and I still enjoy it. Every time the opening track from the album "Ectoplasmic Rape Phenomena" plays, I gradually drift into the afterlife, into an endless realm of darkness, pain, and suffering. The songs here are written very believably, authentically, with traditional flavors and ingredients. The individual motifs stink like coffins full of rotten meat. The cover art alone, signed by one of the most qualified artists - Paolo Girardi - will draw you into this unclean game. The massive, raw, and clear sound is also perfectly executed. If you’re a fan of bands like PAGANIZER, PUTREVORE, VOMITORY, or TORTURE DIVISION, then you’ve come to the right place. This is exactly the kind of raw death metal that runs through my veins. NECROGORE are as authentic as a pile of mangy corpses that need to be crushed every night so their graves can make room for new bodies. The Italians go at it hard, uncompromisingly, and with great urgency, but they don’t forget the darkness and utter cold that we all know not only from the early nineties but also from cursed graveyards. Long story short, if you’re still looking for honesty and authenticity in music, don’t hesitate for a second. You’ll be torn to pieces, ground to dust, and burned to ashes. This isn’t just any old recording—it’s an album by a band whose sound is like a perfectly tuned killing machine. The next time you go out at night, watch out for the figures standing in the shadows. If you’re lucky enough to survive, then play this album at home. It’s packed to the brim with brilliant ideas, pus, filth, and pain. So once again, I can’t help but recommend this band to you. Every time it got dark, he was literally overcome by an insistent urge to go outside. He wandered the streets, stood in the shadows, and breathed in the scent of death. He craved blood. A raw, dark, and brutal death metal album that will tear you to pieces and bury you alive! You’ll rot from the inside out!


tracklist:
1. Intro 
2. Raptured, Tortured and Chained 
3. Offered to the Dead 
4. Forced to Eat Shit 
5. Leeches on My Dick
6. Ectoplasmic Rape Phenomena 
7. Mediumistic Intercession 
8. One Foot in the Grave
9. Sulphureal Morbid Corpse 
10. The Texas Chainsaw Massacre 2 Main Theme (The Texas Chainsaw Massacre 2 cover) 


Line-up:
Lucas – Bass/Vocals
Alex – Guitar/Backing Vocals
Chris – Drums
Guest guitar on Sulphureal Morbid Corpse by Patrik Fernlund




A few questions - interview with death metal band from Italy - NECROGORE.


A few questions - interview with death metal band from Italy - NECROGORE.

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

The band was formed in 2022 by Chris and Lucas with the intention of playing raw, aggressive death metal, deeply rooted in the European scene of the ’90s. The lineup was completed shortly after with Alex, a longtime friend, and from there things moved fast. We immediately started writing our first stuff that became our early releases. We’re not trying to reinvent anything, we just channel the sound we grew up with and push it in our own way. Our sound is straightforward and uncompromising, no overproduction, no boring technicism, just pure death metal the way we like it.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

The entire process took place across our home regions. The drums were recorded at Dark Wave Recording Studio by Federico “Ferro” Ferretti in the province of Ascoli Piceno (Marche). Bass, guitars, and vocals were recorded at Horned Viper Studio in Teramo (Abruzzo), where we also handled the album’s mixing and mastering ourselves. We already had the technical skills, and in the past we often struggled to make sound engineers and professional studios understand the tones we were aiming for, so we decided to take care of everything on our own to achieve exactly what we wanted. The recordings were completed in just a few days, but the mixing and mastering process took several months. We deliberately took our time, especially since we began working on “Sulphureal Morbid Corpse” with Patrik from GOREMENT as special guest, after the main recording sessions were finished.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

The album is out on CD only for now, limited to 1000 copies, and it will also be available in digital format.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

The lyrics are written by Lucas and Alex. We don’t stick to a single theme, we pull inspiration from anywhere we can: real-life events, especially violent crimes, and everything that revolves around horror cinema and literature. We take those elements and twist them into something deliberately sick, grotesque, and disturbing. The goal isn’t just to tell a story, but to create something that feels wrong, uncomfortable, and hard to digest.


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

The band’s logo was created by our longtime friend IginoArt_tattoo. As for the visuals on social media, everything is handled entirely by us. We manage our own social media profiles. We’re aware that they’re extremely important nowadays, especially in terms of visibility, but we don’t depend on them and we don’t let them influence what we create.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

We were directly contacted by Awakening Records right when we had just started writing material for a debut album, back in 2024. At that point, we barely had one complete track and a few rough ideas, but once the opportunity came up, we immediately focused on writing with determination. We can definitely say that we’re very satisfied and proud of what Awakening Records is doing for us. We’re also glad we’ve been able to work with a sense of stability and confidence, taking all the time we needed to do things properly.


Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

We mainly draw inspiration from the European death metal scene of the ’90s, like Vomitory, Fleshcrawl, Asphyx, etc., but we’re also partly influenced by grindcore and crust for their aggressive and fast nature. Our idiolisation, of course, goes to all the classic metal albums that made history, it’s impossible to name someone in particular, because there are truly too many, that would require a separate interview.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

No, like I as said before, Awakening Records reached out to us even before we’d finished writing the album, and we jumped on the opportunity right away. We were extremely lucky in that regard, we didn’t have to move a finger to find a label. Honestly, we probably wouldn’t have even tried to contact anyone else, considering how awful our experiences were with the previous two EPs.


How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

To date, we’ve played very few live shows, mostly in small clubs, and local venues, and grim, shady squats. Of course, we’d prefer festivals, but every gig can leave a mark, it helps you grow, meet new people, bands and organizers. What really matters is keeping the underground alive, something that, unfortunately, is becoming more and more difficult here in Italy.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

Our only plan is to keep pushing forward, more shows, more new stuff, always old school shit, no frills, just chainsaw-like ear torture without compromise. We’re also going to push the album as much as possible and get it out there the right way.

 

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

You can find us on our social media pages (Istagram or Facebook, just search the word Necrogore and you will find us) and get in touch with us directly there via pm, we usually reply without too much delay. You can also reach us via email [necrogoreit@gmail.com] for any inquiries, like collaborations, show, merch.

Thanx for the interview.

Thank you too for this nice talk.






---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER