SISYPHEAN - Divergence
CD 2026, Edged Circle Productions
for english please scroll down
Odkud jsme přišli a kam směřujeme? Jsme opravdu jen kusy masa pochodující na porážku, které když jednou zemřou krutou smrtí, tak shnijí v temnotě? Nebo je v našich duších něco většího, neuchopitelného, éterického? Netuším, vím jen jediné. Když poslouchám nové album litevských black death metalistů SISYPHEAN, tak mě podobné otázky napadají. Je něco zvláštního, neklidného, divokého, nespoutaného v jejich muzice, co mě nutí se toulat krvavou mlhou děsivých představ.
S touhle smečkou jsem se setkal již dvakrát. Jednou, když jsem psal recenzi na jejich nahrávku "Colours of Faith" (2022) a potom o rok později na skvělém pražském koncertě. Obě seance dopadly na výbornou a zanechaly ve mě hlubokou bolestivou stopu. Letošní novinka je pokračováním věcí minulých. Ihned se mi dostala do žil i do podvědomí. Byl jsem prokletý a chycený do pevných sítí disonantních ostrých riffů, krutých melodií i chladné a temné atmosféry.
Na "Divergence" naleznete spoustu zajímavých momentů. Jedná se spíše o starodávný obřad pro vyvolávání sil, které nejsou z tohoto světa, než jen o obyčejnou nahrávku. Alespoň tak novinku vnímám já, starý pes, který hlídá vstup do podsvětí již několik dekád. Líbí se mi jak jsou jednotlivé skladby napsány, jaký v sobě mají drive, sílu, tlak i energii. Pravděpodobně se nebude jednak o desku, kterou by pochopili všichni, zpočátku je nepřístupná, komplikovaná na poslech. Doporučuji vám tedy klid, ticho a naprostou tmu. Album opravdu vynikne nejvíce v noci, když se budete dívat na umírající město a přízraky v ulicích. Velmi dobře je postaráno o zvuk, který je chladný, velmi dobře čitelný, hoří zevnitř a rozdrásá vás do krve (engineered and mixed by Wojtek Wieslawski at Hertz Studio). Malba na obalu mi zase připomíná obrázky ze starých kronik. Pokud bychom si měli promluvit o tom, k jakým dalším kapelám tvorbu Litevců přirovnat, určitě by musela padnout jména jako DEATHSPELL OMEGA, BLUT AUS NORD, MGLA, SVARTULVEN, SVARTIDAUDI, PANZERFAUST, MISTHYRMING. Má přirovnání ale berte jen jako lehké připodobnění. Jinak mají SISYPHEAN spoustu vlastních, originálních nápadů a invence. Hlavní je pro mě ale nakonec to, že mě baví se k novému album vracet, s chutí jej poslouchám uprostřed noci a myšlenky mi létají hlavou jako zběsilé. Odkud jsme přišli a kam směřujeme? Jsme opravdu jen kusy masa pochodující na porážku, které když jednou zemřou krutou smrtí, tak shnijí v temnotě? Nebo je v našich duších něco většího, neuchopitelného, éterického. Netuším, vím jen jediné. Tahle nahrávka je opravdu povedená po všech stránkách a já nemohu jinak, než vám ji doporučit. Mystický, temný a do krvavé mlhy zahalený black metal, který vás rozdrásá zevnitř! Album, které útočí na samou podstatu našeho bytí!
Asphyx says:
Where did we come from, and where are we headed? Are we really just pieces of meat marching to the slaughter, destined to rot in the darkness once we die a cruel death? Or is there something greater, intangible, and ethereal within our souls? I have no idea; I know only one thing. When I listen to the new album by the Lithuanian black death metal band SISYPHEAN, such questions come to mind. There is something strange, unsettling, wild, and untamed in their music that compels me to wander through a bloody fog of terrifying visions.
I’ve encountered this pack twice before. Once when I wrote a review of their album “Colours of Faith” (2022), and then a year later at a fantastic concert in Prague. Both experiences were outstanding and left a deep, painful mark on me. This year’s new release is a continuation of things past. It immediately seeped into my veins and my subconscious. I was cursed and caught in the tight nets of dissonant, sharp riffs, cruel melodies, and a cold, dark atmosphere.
You’ll find plenty of interesting moments on "Divergence". It’s more of an ancient ritual for summoning otherworldly forces than just an ordinary recording. At least that’s how I, an old hand who’s been guarding the entrance to the underworld for several decades, perceive this new release. I like how the individual tracks are written, the drive, power, intensity, and energy they possess. This is probably not an album everyone will understand; at first, it’s inaccessible and complicated to listen to. So I recommend peace, quiet, and complete darkness. The album truly shines brightest at night, when you’re watching a dying city and the ghosts in the streets. The sound is exceptionally well crafted it’s cold, crystal clear, burns from within, and tears you to shreds (engineered and mixed by Wojtek Wieslawski at Hertz Studio). The painting on the cover, in turn, reminds me of images from old chronicles. If we were to discuss which other bands to compare the Lithuanians’ work to, names like DEATHSPELL OMEGA, BLUT AUS NORD, MGLA, SVARTULVEN, SVARTIDAUDI, PANZERFAUST, and MISTHYRMING would certainly come up. But take my comparisons as just light analogies. Otherwise, SISYPHEAN have plenty of their own original ideas and creativity. Ultimately, though, what matters most to me is that I enjoy coming back to this new album; I love listening to it in the middle of the night, with thoughts racing through my head like mad. Where did we come from, and where are we headed? Are we really just pieces of meat marching to the slaughter, destined to rot in the darkness once we die a cruel death? Or is there something greater, intangible, and ethereal within our souls? I have no idea; I know only one thing. This recording is truly excellent in every way, and I can’t help but recommend it to you. Mystical, dark black metal shrouded in a bloody fog that will tear you apart from the inside! An album that attacks the very essence of our existence!
about SISYPHEAN on DEADLY STORM ZINE:
tracklist:
1. The Tower
2. A Point in the Abyss
3. Occultation
4. Stupor Mundi
5. Hunting for Answers
6. In Divergence
7. Black Bird That Brings No Joy
8. Sangfroid
