12" vinyl 2016, Iron Bonehead Productions Znesvěcení kostela panny Marie. Postavy v dlouhých bílých pláštích, kozlí hlava nabodnutá nad oltářem. Oprýskaná zeď vedle kazatelny a stíny, nekonečné stíny. Vše je zdá se připraveno. Kohoutí hrdlo jest naříznuto a krev dopadá v pomalých krůpějích na holé tělo oběti. Velekněz pozvedá nůž a pak...Z ochozu se místo varhan a sborového zpěvu ozve první skladba novinky italských speed thrash metalistů BAPHOMET´S BLOOD. Jsou pravověrní, dávno prokletí špinavým metalem osmdesátých a devadesátých let. Mezi kostelními zdmi propukne ortodoxně laděné inferno. Padlí kněží se spolu se všemi stíny dávají do tance. Někdo otevře pivo a dosud nahá dívka, která měla být onou poctou Belzebubovi, se rouhá zběsile na stole.
"In Satan We Trust" je albem, které připomíná bakchanálie, uspořádané k vyvolání samotného Satana. Kapelu provází spousta pentagramů, chtěných póz i uvěřitelných melodií. Hudba BAPHOMET´S BLOOD je zahraná s citem pro starodávné postupy, je podobná té, kterou hrávaly kapely jako VENOM, BULLDOZER, RAZOR, SPEEDWOLF, MOTORHEAD, MIDNIGHT. Je opentlena patinou zemitosti, šílenou aurou zběsilého vyznání k našemu jedinému Pánu rohatému. Thrash metal je zde ovlivněn historií, okultními seancemi v opuštěných kryptách i takovou tou odpalovací náladou, kterou máme všichni u klasických skupin tolik rádi. Řeže se přímo do kůže, trhají se nehty, pálí se pravým nefalšovaných speed thrash metalem. Mladicky nerozvážný čtenář komerčních časopisů udiveně kývá hlavou, ale my dávno víme, že v podobných nahrávka se ukrývá pravý, nefalšovaný zlatý grál. Ortodox thrash/speed metal forever! Kult!
sumarizace:
"In Satan We Trust" je albem, které je takovým velmi příjemným výletem do starých časů. BAPHOMET´S BLOOD nám přinášejí další porci klasického thrash metalu, který bude pro spoustu mladých posluchačů působit jako zastaralá relikvie. Je to dobře, pánové hrají pro nás, staré old school thrash metalové fanoušky, kteří ještě nezapomněli na to, jak má znít poctivý, plesnivý thrash metal. Ne, žádnou progresi, změny stylu a podoby zde rozhodně nečekejte. Naleznete zde spíše odkaz starých časů, dávných postupů a vzpomínek. Albu by jistě slušela větší průraznost a energie, ale jako celek na mě působí nahrávka velmi solidně. Přiznám se, že si poslech rád a často užívám. Je to pro mě návrat do doby, kdy byl svět ještě v pořádku. "In Satan We Trust" je jako starý, znovu otevřený hrob, jako předčítání z dávných thrash metalových učebnic. Berte a nebo nechte být! Pro mě osobně, se jedná o skvělý zážitek. Plesnivý thrash metal, která nadzvedává víka od rakví! Jsem spokojený.
Asphyx says:
"In Satan We Trust" is an album that is like a very pleasant trip to the old times. BAPHOMET´S BLOOD bring us the next amount of classic thrash metal, which will be for many young listeners like an outdated relic. It's good, guys play for us old school thrash metal fans who haven't forgotten yet how the honest, moldy thrash metal should sound. No, no progression, don't expect turns in style and form. You will find here a link of old times, old methods and memories. The album can certainly stand more punch and power, but as a whole it is very solid record. I admit I enjoy listening very often. It's for me comeback to that times when the world was still in order. "In Satan We Trust" is like an old again open grave, like reading from the old thrash metal textbooks. Take it or let it be! For me personally it is great experience. Moldy thrash metal that opens the lids from the coffins! I'm satisfied.
tracklist:
1. Command of the Inverted Cross 2. In Satan We Trust 3. Hellbreaker 4. Underground Demons 5. Triple Six 6. Infernal Overdrive 7. Whiskey Rocker 8. Eleg (Farao cover)
Ave VIRTUAL VOID! Sedím
zrovna na chalupě v Jizerských horách pod kaštanem a mám nasměrované
reproduktory ven z okna. Řve mi tady k pivu, pohodě a létu vaše
letošní novinka „Rest in Piss“ a já ji střídám se starými alby Venom,
Motorhead, Celtic Frost, Hellhammer a pořád dokola si říkám, že jste ji měli
vydat před dvaceti lety, když jsem byl ještě mladý a plný síly. Vaše album na
mě působí až „omlazujícím účinkem“! Díky za to, jen si říkám, jak vaše nové CD
pobírá nová, mladá generace fanoušků? Jsou vůbec nějací? Ptám se, protože od
pár dříve narozených kamarádů jsem slyšel takové to.“Ty vole, tohle je muzika pro starý“ a pak si aktualizovali profil
na facebooku.
SEKERSSON:Pokud na Tebe naše deska působí
omlazujícím účinkem, tak je to paráda a velmi nás to těší. A pokud její poslech
střídáš s výše uvedenými ikonami, tak nás to těší o to víc a je to pro nás
čest. Tyhle kapely jsou pro nás absolutní modly, kterým se budem vždy klanět.
Před
tebou zmíněnými dvaceti lety vzniklo první demo Virtual Void s názvem "Kill
Your Memories", takže sis ho teoreticky mohl už tenkrát vychutnat. Z
tehdejší sestavy zbyl v kapele ale pouze Milan "Moloch". To je
zakládající a jediný původní člen.
No
a teď ohledně té mladé generace. Pokud jsou tím myšleni současní teenageři, tak
ty naše muzika nejspíš moc zajímat nebude. Ono s těma puberťákama je problém v
tom, že málokdo z nich něco hledá. Většinou naplno hltají všechny ty bezcenné
sračky, co jim do hlavy ze všech stran cpou média a ani si neuvědomují, že
existuje i něco jiného. Zkrátka trend diktuje, že zrovna teď je na vrcholu
sračka s názvem XY a tak všichni poslouchají sračku s názvem XY protože je to v
kurzu. Stejně tak to ale mají i s oblečením, filmy a vlastně s celým životním
stylem. Ale to je myslím nenápadný účel celého současného systému. Udělat z nás
konzumní idioty, kteří nad ničím moc nepřemýšlí a hlavně se snadno ovládají.
Ale zatím to těm zasraným "skrytým vládcům" ještě moc nevychází.
Zkrátka procento těch, kteří to prokouknou a jdou proti proudu je pořád dost velké:-).
Jak dlouho ale?
Přesto
si myslím, že se i mezi mladými najde pár takových, které naše hudba osloví,
nejsou jich davy, ale jsou. Vždycky se takoví našli. Já byl s pár kamarády na
základce taky za exota, když jsem nosil triko Iron Maiden a poslouchal metal.
Nicméně
my určitě neděláme muziku cíleně, abychom se někomu zalíbili a rozhodně ji
nepřizpůsobujeme žádným trendům ani módním vlnám. To že je teď v oblibě
obrovská retro vlna je jen náhoda a nikdo nás nemůže obvinit z toho, že se na
ní vezem. Jak říká Milan, Virtual Void dělal a dělá tu samou muziku se stejným
přístupem celých dvacet let existence. Skládáme hudbu tak, jak ji skládat chceme
a jak se líbí nám. Pokud to osloví i jiné lidi, je to skvělé no a pokud nás
pošlou do hajzlu s tím, že je to nezajímá stejně se z naší strany nic nezmění:-).
Jestliže jsem byl
z vaší předchozí desky „Ride to Hell on Fucking Whores“ nadšený a
spokojený, tak letošní počin „Rest in Piss“ mě doslova rozsekal. Normálně se
nebráním vlastně jakékoliv hudbě, která řeže a pálí, ale tentokrát mi přijde,
že jste ji nahráli snad „jen pro mě“. Doslova mě fascinuje zvuk. Kde jste
nahrávali a jakým způsobem? Novinka je snad ještě větší „plesnivina a rez“ než
minule. Mluvili jste hodně do zvuku?
SEKERSSON:
Nahrávali jsme opět u Martina Roženka v GM studiu v Jablunkově. Je to pro nás v
podstatě domovské studio a jít natáčet někam jinam nás ani nenapadlo. S
Martinem je skvělá spolupráce a myslím, že to vždy běží jak na drátkách. S
veškerými plody naší vzájemné spolupráce jsme doposud naprosto spokojení, takže
v tomhle směru opravdu nemáme důvod něco měnit. Základy jsme nahráli za dva dny
a pak po víkendech postupně dotáčeli zpěvy, druhou kytaru atd. Ono my se s tím natáčením
až tak moc nepářem. Většinou to naklepem na první dobrou a pak se jen opravují
drobné chybky. Naše muzika je přímočará a jednoduchá, takže si to můžem
dovolit. No a co se týká zvuku, tak byl náš záměr udělat to tentokrát syrovější
a špinavější než minule. Jirka si před časem koupil komplet kytarový aparát
Mesa Boogie z konce osmdesátých let, což se na výsledném zvuku jistě dost projevilo.
Můj vlastní aparát taky není žádná novinka, takže to do toho starého hávu taky
docela sedne. Navíc já už roky hraju pouze na Jolanu D-bass, která pomalu získává
kultovní statut:-). Ještě před pár lety si mě někteří zvukaři na akcích
dobírali řečmi jako "Člověče co to máš za basu, to ještě hraje?" no a
dneska už většinou drží hubu:-) Co se bubnů týká, tak tam taky upřednostňujeme
co nejpřirozenější zvuk. Takové ty extra čisté a vyšperkované nahrávky nejsou
nic pro nás. Já teď třeba hodně ujíždím na zvuku, který mají britští Conan, to
je prostě pecka.
Samozřejmě
to jak celá deska zní ve výsledku, je z velké části dílo Martina Roženka. Ale ten
to vše udělal podle našich představ a požadavků, takže můžem s klidem říct, že
jsme do zvuku mluvili dost. Milan chtěl původně natáčet naživo a v GM studiu je
to technicky možné, ale tentokrát jsme ještě vyměkli. Nicméně příště do toho zřejmě
půjdem, takže příští fošna bude ještě víc plesnivá, syrová a rezavá:-).
GEORGE:
Jak říká Sekersson, u Martina jsme doma. Je to skvělý zvukař, který přesně
trefí zvuk, jak si představujeme. Nejsme moc nároční, ale víme, jak to chceme.
Předchozí album jsem nahrál na kytarový aparát ENGL. Tímto děkuji za zapůjčení
Martinovi z GM Studia. Tehdy jsem ještě neměl svůj „opravdový“ kytarový
aparát. Mým snem byla právě Mesa a ten sen jsem si splnil po cestě na slovenský
Gothoom fest. Hned ten večer jsem ho zapojil a odehrál na něj koncert. Ze zvuku
jsem byl unešený, což přetrvalo doteď. Je zlý a syrový. To se nám do našeho
zvuku hodí. Asi měsíc potom, co jsem ho koupil, se ozval kluk, který mi ho
prodal. Chtěl ho koupit zpět. Měl smůlu :)
Vaším typickým poznávacím
znamením je divočák, který je znázorněn již na vašem druhém albu. Copak o to,
kresba je to pěkná, jen si říkám, jestli není pro vás trošku zavádějící. Pořád
si myslím, že cover by měl hlavně vyjadřovat, co se na albu odehrává. Nic
proti, ale neuvažovali jste třeba o něčem víc „retro“? Když slyším novinku,
seděl by mi tam spíš nějaký obal jako na DARKTHRONE.
MOLOCH
– To prase byl jenom takový momentální nápad, který měl hlavně evokovat ty 80
léta. Mejdni, na kterých jsem tehdy ujížděl měli svého Eddieho, Helloveen
dýni, německé thrashovky měly taky maskoty a řada dalších. No a hlavně první
deska Bathory,Venom a samozřejmě Motörhead! To byly jasné inspirace pro obal na
"Ride ti hell…..". Dokonce jsme měli i trička, které na první pohled
vypadaly jak od Motörhead, akorát pod prasetem bylo místo "England" "Freeland" (protože jsme
s Frýdlantu Nad Ostravicí).
SEKERSSON:
Divočák se stal našim maskotem, proto je na obalu desky znova. U předchozí
nahrávky to byla v podstatě parafráze na slavné obaly od Motörhead, Venom a
Bathory. Některým lidem se to líbilo, jiní nás za to zase kritizovali.
Každopádně v tradici jsme chtěli pokračovat a Pavel Ulrych nám nakreslil další
kresbu. Mě osobně se líbí moc, zkrátka obal metalové desky jak prase:-). Příště
bude na obalu určitě zase divočák. Třeba i víc undergroundový.
Jako kapela působíte
neskutečně pohodovým dojmem. Zase mi to připomíná staré časy, kdy se chodilo
normálně na pivo, tam se něco vypilo, založila se každý večer nová kapela a po
těch měsících nikdo mimo názvu (ten byl nejdůležitější) nevěděl nic. A další
pátek nanovo. Vy už jste pamětníci. Hrajete od roku 1995, mě by docela zajímal
recept na to, udržet tak dlouho kapelu pohromadě. Existuje něco takového?
MOLOCH
– No prostě jsem moc chtěl, ale taková idylka to zase nebyla. Po prvních dvou,
třech demáčích se kapela prakticky každou chvíli rozpadávala, neustále někdo
odcházel a já jsem pořád hledal nové a nové lidi. Ne vždy jsem měl ve výběru šťastnou
ruku. Zajímavé je, že sestava se ustálila až jsem přestal tlačit na pilu. Když
kapelu vlastně léta táhneš sám, logicky ti dojde energie. Proto jsem kapelu
před deseti lety v podstatě rozpustil, nikam to nevedlo. Myslel jsem si, že je
to konec, ale když mě po půl roce začaly zase svrbět ruce oslovil jsem Peťu
Sekerssona, se kterým jsme se už znali ze Skoričmass a že si jako zahrajem mé
oblíbené Venomy a tak. No a v tu chvíli, kdy jsem to všechno začal mít
daleko více v piči, to začlo fungovat a vlastně s jednou malou změnou
funguje sestava dodnes. Možná proto na tebe působíme dojmem, že jsme jako
v pohodě. Sice se občas navzájem naserem, ale není to tak zlé.
Včera jsem si byl večer
zaběhat. Potkal jsem cestou 25 lidí, většinou po skupinkách. Všichni čuměli do
mobilů. Normálně na mě padl splín a říkal jsem si, že začínám být těžce mimo.
Co jsem tak vyrozuměl z jednoho rozhovoru s vámi, budete na tom
podobně jako já. Jak vlastně vidí VIRTUAL VOID dnešní svět? A tím nemyslím jen
mladíky ve virtualitě, ale i co se týká hudby? Změnila se doba, vztahy,
promotéři, fanoušci apod. hodně?
SEKERSSON:
V tomhle jsem na tom úplně stejně jako ty. Já jsem mimo už pár let. Nemám
chytrý telefon, nemám fuckingbook, na horách se orientuju podle papírové mapy a
jsem ve všem těžce mimo:-). Vůbec mi to zatím nevadí, horší by bylo, kdybych do
toho rychle rozjetého vlaku dnešní doby měl znova nastoupit. To by byl asi
průser:-).
Co
se pohledu na dnešní svět týká, tak jsem docela velký pesimista. Všechno to
směřuje k nevyhnutelnému konci a já jen doufám, že budu mít to štěstí a dožiju
ještě v klidu a míru. Ale vzhledem k tomu jak vše v poslední době nabírá
obrátky tomu věřit přestávám. Ono ten můj pohled se odráží i v textech, takže
kdo je čte, ledacos mu to řekne.
GEORGE:
Když je řeč o lidech čumících do mobilů, tak se mi vždy představí cedule
v chatě u Popradského plesa v Tatrách. „Wi-Fi tu nemáme. Rozprávajte sa medzi sebou!“. To je trefné.
Nesnáším, když sednem do hospody a hned všichni položí mobily na stůl, je to
závislost. Je třeba jít s dobou, ale ne tímhle způsobem. V pohledu na
svět jsem taky pesimista. Svět se řítí do sraček. Jak už kdosi řekl, „Mír je,
když se střílí jinde“. Doufám, že tento stav u nás vydrží co nejdéle.
Pořád mi vrtá hlavou jedna
věc. Už druhé album jste vydali u Pařátu. Chápu, že je to dobré pro to, aby se
album dostalo k relativně velkému množství čtenářů, ale já si myslím, že by pro
vás byl asi nějaký klasický label lepší. Pařát je zaměřený jen na české
fanoušky, je to papírový magazín, ale vy hrajete muziku, která by si zasloužila
větší propagaci i v zahraničí. V dnešní době, kdy se vrací různé „retro
vlny“, by asi nebyl problém nějaký label oslovit. Neuvažovali jste o spolupráci
s nějakou zahraniční společností? Třeba by byl i vinyl, který by vaší
hudbě slušel asi nejvíce. Jak máte vlastně nastavena práva a povinnosti u
Pařátu?
MOLOCH
– Uvažovat o spolupráci se zahraničním labelem můžeš jak chceš, ale musí to
někdo udělat. Já jsem z kapely nejméně jazykově vybavený a ostatní na
takovou práci nemají čas ani chuť, takže se rochníme v malém českém
chlívku.
SEKERSSON:
No my jsme se spoluprací s Pařátem spokojeni. Je to prostě tak jak se vším
dneska. Je třeba to lidem naservírovat přímo pod nos. No a oni si toho buď
všimnou a nebo ne. Co se invaze do zahraničí týká, tak naše desky se dostaly i
tam. Ono ale záleží kdo je tam pak chytne do pazourů. Pokud to bude někdo, kdo
ujíždí na metal core, tak je nám jasné jak to dopadlo:-). Vinyl je náš velký
sen a věřím, že se nakonec splní. S našimi nahrávkami můžeme disponovat jak
chceme, takže pokud má nějaký vydavatel zájem určitě se domluvíme:-).
Když jsme spolu dělali
minule rozhovor, zmiňovali jste, že byste se nebránili vyrazit na víc koncertů,
případně zamířit i někam do zahraničí? To bylo v roce 2013. Splnil se vám
tenhle sen? A vůbec, já si myslím, že povědomí o kapele hodně zvedají koncerty.
Dnes je to těžké, mnohdy se hraje pro pár lidí, ale ti pak mají osobní zážitek,
koupí si CD, vyfotí se s kapelou apod. Jak jsou na tom vlastně VIRTUAL
VOID s koncerty? Máte pořád chuť vyrazit ven?
MOLOCH:
Na velké festy se bez podpory labelu nebo bez známých nedostaneš. Možná se
mýlím a jenom nejsme dost dobří :)). A
co se týče malých koncertů, míval jsem klukům za zlé, že se jim moc nechce
jezdit, že mají furt nějaké aktivity, ale dneska jsem vlastně rád. Než hrát na
akci někde ve dvě odpoledne pro nikoho, na to se můžem vysrat. Raděj dvakrát do
roka na povedené akci. No a taky mi začínají odcházet záda, takže musím opatrně. Už mi není 40.:))
Vypálil jsem si vaše CD do
auta, to aby mi originál případně neukradli, přepálil jsem si jej i do mp3
přehrávače, to abych mohl chodit ulicemi a pořád jej poslouchat. Mám ho vlastně
neustále k dispozici a když dostanu chuť, tak si jej pustím. Jak se vy
stavíte k ostatním formátům, ke stahování hudby, k dnešní digitální
produkci? Neuvažovali jste třeba o tom, dát album na bandcamp, kde by byla
možnost za poplatek stáhnout v dobré kvalitě mp3?
SEKERSSON:
Já se nebráním jakémukoliv dostatečně poslouchatelnému formátu, ale pravdou je,
že hudbu, která se mi opravdu líbí chci mít ve fyzické podobě. Na rozdíl od
Milana, který propadl kouzlu vinylů, stále kupuji CD. Mám prostě rád, když
vytáhnu obal a listuji si v něm. Kupovat si za peníze mp3ku by mě ani
nenapadlo. Měl bych pak strach, že mi klekne HDD a všechno bude v háji:-) Navíc
pro mě je příjemný a takřka sváteční obřad sednout si do křesla, pustit si CD,
kochat se obalem, číst si texty a prohlížet obrázky. Fyzický nosič je pro mě
zkrátka pořád důležitý.
Samozřejmě
nebudu lhát, taky si muziku občas stahuju, ale jako zloděj si nepřipadám. Album
si poslechnu a když mě zaujme, tak si ho objednám a koupím. Když mě to
nezaujme, tak to prostě smažu. Nevidím na tom nic špatného.
Všechny
naše starší desky jsou také k dispozici k volnému stažení ve formátu mp3. Alba
"Ride to hell... " a "Rest In Piss" zatím ne, teda aspoň ne
s našim vědomím:-), ale "Ride to hell..." si lidi můžou celé poslechnout
na našem bandzone profilu a "Rest in Piss" tam během nějaké doby taky
bude k dispozici. Obě tyhle desky plus album "Dictatorship" lze ale
stále koupit na fyzickém CD a to za velmi lidovou cenu.
Dopil jsem další pivo a
dočetl další knihu. Pořád mi hraje vaše novinka a chalupa se otřásá
v základech. Před chvílí si stěžovala jedna stará sousedka, ať prý „ten bordel vypnu“. Tak jsem přidal na
hlasitosti a říkám si, že o tomhle je rock´n´roll! Jak vlastně vnímáte
současnou muziku? Zajímáte se o dění na scéně, sledujete časopisy, koukáte na
pořady o metalu (třeba na Rebel)? Nebo jste konzervy jako já a řídíte se hlavně
instinktem?
MOLOCH:
Cha cha, Rebel to je síla co?? Zvláště ty
rádobyvtipné upoutávky. Znáš ten pocit, kdy je ti trapně za někoho a vlastně
k tomu nemáš nejmenší důvod. A ta
czechparáda. Mi to připadá jako by tam Pařízek dával jen ty největší agro
sračky, aby ten nový Citron mezi nima vypadal jako superhvězda.
SEKERSSON:
Nějak extra dění na scéně nesleduju, takže v tomhle se řídím hlavně tím
instinktem jak říkáš. Spoustu kapel jsem objevil a objevuji náhodně nebo mi
byly doporučeny. Pořady o metalu nesleduji, protože nemám televizi:-) Vzdal
jsem se této "vymoženosti" už před lety a vůbec mi nechybí. Články
občas samozřejmě čtu, psanou formu mám asi nejraději.
GEORGE:
Tele... co? :-D taky ten krám nemám. Současnost hudební scény mně moc
neoslovuje. Jsou samozřejmě výjimky. Nejvíce zajímavé muziky mám
z doporučení Molocha a Sekerssona. Nejraději se vracím ke starým nahrávkám
mých oblíbených kapel.
Jaký
je vlastně v současnosti ostravský/severomoravský underground? Žije to u
vás? Chodí lidé na koncerty? Od nás, z Plzně je to daleko, ale když už se
mi povede na Moravu vyrazit, tak mi „vaši“ lidé přijdou takoví „upřímnější“,
víc si hudbu i všechno to kolem užívají apod. Jak to vidíte, cítíte vy?
MOLOCH: My máme jeden problém, u nás ve FM a
okolí letí hlavně grindcore, který rozhodně nehrajeme. Známí a kámoši nás
podpoří, díky jim za to, ale málokdo ten náš old school black metal skutečně
žere. Občas se sice najde exot jako ty, ale těch je jako šafránu. Jinak scénu
moc nesleduju. Řeknu ti jednu úsměvnou historku. Nedávno jsem se potkal na
jednom koncertě s Rostičem, bubeníkem z Dobytčího moru. A teď se
podrž, bylo to na koncertě Marie Rottrové. Náš rozhovor probíhal asi
v takovémhle duchu: "hoooj, tebe bych tu nečekal" Rostič: "mi stači ten kraval na našich
koncertech" já: "no, já sem na
tom stejně, teď sem byl na Neckářovi" , Rostič : "já zase na
Nohavicovi" :)))
Žádnou paniku, zase tak moc "neměknem". Na
Venom inc do OV se určitě chystáme. Co, nepotkáme se tam jako v Brně?
GEORGE:Já hraju s kapelou, na koncerty občas chodím jako divák a dělám i
zvukaře, takže to vidím ze všech možných stran. Přijde mi, že koncertů a
festivalů je stále více a lidí chodí stále méně. Aspoň co se týče menších akcí
(neberu velké festivaly, kde se hraje mainstream, tam bude vždycky hodně lidí).
A když už přijdou, tak jsou takoví chladní. Nedávno jsem ozvučoval motorkářský
sraz a měl jsem pocit, že si tam chlapi přišli pokecat a že je ta hudba vlastně
ruší. Z našich koncertů nejraději vzpomínám na Huslenky na Valašsku. Tam
se fanoušci předvedli, tak to má vypadat. Perfektní atmosféra, hned se i
muzikantům líp hraje.
Už
jsem dopil všechno pivo a vaše deska snad po padesáté dohrála. Venku jsou nad
Ještědem červánky a štípou mě všude po těle komáři. Budu to muset celé ukončit.
Rád bych poděkoval za čas strávený s otázkami, popřál vám osobně i celé kapele
co nejvíc úspěchů, pohody, klidu a jen samé narvané sály plné fanoušků. Díky
moc za rozhovor, ať se vám daří!
SEKERSSON: Díky moc i Tobě za rozhovor a za
zájem. Jsme opravdu rádi, když se setkáme s kladnou reakcí na naši muziku. Ale
kdo by nebyl, že?:-)
Ať se daří i tobě a snad se konečně někde
potkáme a pokecáme u toho pivka, bez mobilů, bez internetu a bez televize:-)
Ave VIRTUAL VOID! I am
currently in my cottage in the Jizerské Mountains under a chestnut tree. My
speakers are directed out the window. There is beer, happiness and summer and
to this your new album “Rest in Piss” is playing. I mix it with old albums of
Venom, Motorhead, Celtic Frost, Hellhammer and I cannot help to think to myself
that your album should have been released 20 years ago, when I was young and
full of energy. You album feels like it has a “rejuvenating effect”! And I want
to thank you for that! However, I always wonder how is your album taken by the
new young generation of fans? Do you even have any of those young fans? I have
to ask this question because some of my older friends told me things like:
“Dude, this music is for the olders” and after that they updated their Facebook
profile.
SEKERSSON: If our album seems to have a
“rejuvenating effect” for you, that is great and we are happy about it. And if
you are mixing our albums with the old mentioned icons that is even better for
us and it is an honour. Those bands are our absolute idols who we will always
worship.
The 20 years ago you mentioned – that was the
time we released first demo by VIRTUAL VOID called “Kill Your Memories”. So
technically, you could have enjoyed it at that time. From the original band
members there is only Milan “Moloch”. He is the founding and only original
member.
And now about the young generation. If you
meant today´s teenagers, our music is probably nothing they would be interested
in. The problem with the teenage kids is that not a lot of them are looking for
something. Most of them just listen all of the useless shit which is given to
them through all the social medias. They don´t even realize there are other
kinds of music. After all, trends dictates that now the hit XY is on the top
and all of them just listen to the XY shit, just because it is in right now.
But it is the same with fashion, movies and basically with everything connected
with their lifestyle. But I think it is the unobtrusive purpose of the current
system. They want to make us consumerist idiots who don´t think about anything
and are easy to control. But yet, this is not really working for the “hidden
rulers” thankfully. The percentage of people who see through it and go against
the stream is still big enough. :)) But for how long?
Nevertheless, I believe that there are some
young people who would enjoy our music. There is not thousands of them, but
there are some. I was a weirdo in primary school with a few of my friends when
we had Iron Maiden T-Shirts and listen to metal.
However, we don´t do music somehow specifically
or directly aimed to people to love us. We don´t personalize our music to
trends or popular waves. The fact that now we have the retro wave is just a
coincidence and no one can accuse us of being on the wave. As Milan said,
VIRTUAL VOID did and do the same music with the same attitude since 20 years
ago. We compose our music as we want it to be and how we like it. If other
people enjoy our music, that is great. But if they say it is a piece of shit
and it is not interesting, there is nothing we can do:))
Your last album “Ride
to Hell on Fucking Whores” was a great album and I was so excited and your new
album “Rest in Piss” just totally ripped me off. Normally, I am not against any
music which cuts and burns but this time I feel like this album was made “just
for me”. I am literally fascinated by the sound. Where did you recorded and
how? The new album is even more like “mould and rust” than the last one. Did
you talked a lot about the sound?
SEKERSSON: We recorded in GM studio in
Jablunkov with Martin Roženek. It is basically our home studio and we have
never even thought about recording in other place. We always have a great
collaboration with Martin and everything is always very smooth. All the results
of our collaborations are great so far so there is basically no reason to
switch to someone else. We recorded the basics in 2 days and during weekends we
did vocals, second guitar, etc. We don´t put that much time into recording. We
usually do it in first take and then we just correct some small mistakes. Our
music is straightforward and simple so we can do that. And sound speaking it
was our aim to do more raw and dirty album than the last time. Jirka have
recently bought a full guitar amps Mesa Boogie from the end of the 80s which is
noticeable in the final sound of our album. My own amp is also a little bit
older so it is also something which fits the retro feeling. Additionally, for
years I had been playing only on my Jolan D-bass which is getting a cult
statute. :)) A
few years ago some sound engineers made fun of me at events by saying: “Man,
what bass do you have? Does it even play?” and now they mostly just shut up. :)) With drums we like to have the most
natural sound we can. We don´t like those extra clean and embellished records.
Nowadays I really like the sound of the British Conan band that is amazing.
Of course the whole sound of our album is
thanks to Martin Roženek. But he did everything according to our wishes and
requirements, so we can calmly say that we have something to do with the final
sound. Milan wanted to record live and it was technically possible in the GM
studio. But we chickened out. However, we want to do it with our next album. So
the future album will be more mouldy, raw and rusty. :))
GEORGE: As Sekersson said Martin´s studio is
our home. He is a great sound engineer who hits the sound how we want. We are
not too demanding but we know what we want. I recorded the last album on guitar
amp ENGL. So I would like to thank Martin from GM studio for lending it to me.
At that time I didn´t have my “real” guitar amp. I have always dream about
having Mesa and after going to the Slovakian Gothoom fest I bought it. I turned
it on and played my first concert with it that night. I was blown away by the
sound and I still am. It is cruel and raw. It fits our sound. Like a month
after I bought it the guy which sold it to me called. He wanted it back, too
late:)).
Your typical hallmark
is a wild boar sign which has been there since our second album. The drawing is
nice but I am just wondering if it is a little bit misleading for you. I still
think that cover should show what is happening on the album. I don´t mean it in
wrong way but have you ever thought about something more “retro”? When I listen
to the new album I would say that there should be a cover more lie DARKTHRONE
have.
MOLOCH: The pig was just a momentary ideas
which was supposed to evoke those 80s. Iron Maiden which we loved at that
moment had their Eddie, Halloween had a pumpkin, German trash bands had their
mascots and others had something. And mostly the first album by Bathory, Venom
and of course Motorhead! These were the clear inspiration for the “Ride to
Hell…” album. We even had T-Shirts which looked like Motorhead T-Shirts but
below the pig there was “ENGLAND” “FREELAND” (because we are from the Frýdlant
Nad Ostravicí).
SEKERSSON: Wild boar was our mascot and that is
why it is on the cover again. With the last records it was more like a
paraphrase of the famous covers by Motorhead, Venom and Bathory. Some people
like it, some criticise it. However, we wanted to continue with this tradition
and Pavel Ulrych drawn another picture for us. I personally really like it and
it is just a metal record cover as fuck (or as pig)! :)) The next time there will be the
wild boar again. Maybe more underground.
As a band you seem so
relaxed. Again, it seems like the good old days when people were going for a
beer to pubs, they drunk something and they were founding new bands every
night. And after months no one except title (which was the most important)
didn´t know anything about it. And the next Friday it was the same thing again.
You are like veterans. You have been playing since 1995 and I would love to
hear your recipe for such a long time playing band. How did you manage to hold
this band together for that long? Is there such thing as a recipe for that?
MOLOCH: Well I just wanted this so much, but it
doesn´t mean that it was easy. After the first two or three demo records was
the band basically always broke. There was someone leaving all the time and I
was just looking for new people. The choices were not always the best. The
interesting thing is that the band settle down after I started to take it easy.
When you are trying to lead a band by yourself you just loose energy in one
point. That was why we basically broke the band 10 years ago, because there was
no point in holding it together. I thought it was the end but in half a year my
hands started to itch and I contacted Petr Sekersson who I had known since
Skoričmass. I asked him to play my favourite Venoms and others with me, just
for fun. And when we didn´t give a shit anymore, it started to work so well.
Basically with only one small change the band is going on till today. Maybe
that is why you think we are “cool” and OK about everything. Sometimes we
pissed each other but it is not that bad.
Yesterday I went
jogging in the evening. I met like 25 people and all of them were staring on
their phones, although they were in groups. I felt so sad and I told to myself
that I don´t fit in this world. From one of the interviews with you I found out
that you feel almost the same. What VIRTUAL VOID think about today´s world? And
I don´t mean just teenagers in virtual world, but also music. The world has
changed, the relationships, promoters, fans, etc. A lot has changed, don´t you
think?
SEKERSSON: I am the same as you are. I have
been “out” for a few years now. I don´t have a smart phone, fuckingbook and
when I am in the mountains I orient myself by paper map. So I am basically out
in everything J.
But I don´t really care, it would be worse if I would try to hop on this modern
period train now. That would be a fail.:))
Looking at this world I have to say I am a
pessimist. I think everything leads to its end and I just hope that I would be
here to see just the peace and quietness. But considering today´s fast life I
don´t believe that I would not see the end of the world. You can hear what I
think about today´s world in my lyrics. So if you read them, you know.
GEORGE: Speaking about people staring at their
phones, I always remember a sign in cottage by Poprad´s Tarn in the Tatras: “We
don´t have WI-FI. Talk to each other!”. That is so poignant. I hate when you
sit in a pub and all of you just put phones on the table, interesting. I know
it is important to follow the world but not like this. I am also a pessimist
when speaking about the world. The world leads itself into a bag of shits. As
someone already said: “Peace is when the shooting is happening somewhere else”.
I hope this situation will last with us as long as possible.
I keep wondering about
one thing. I released a second album by Pařát. I understand that it is good
because it can get to a relatively large number of readers. But I believe that
having some classic label would be better for you. Pařát is focused on Czech
fans and that is it. It is a paper magazine and you play music which deserves
more publicity, even abroad. Nowadays there is probably is not a big problem to
find and reach a label because today there are a lot of “retro waves”. Have you
ever thought about working with a foreign company? You might get a vinyl which
would suit your music a lot. How about you and setting rights and obligations
by Pařát?
MOLOCH: You can thing about foreign
collaboration as much as you want, but there must be someone who would do that.
I have the least language practice from our band and the other don´t really
want to do that or they don´t have time for it. So we are happy in our small
Czech sty.
SEKERSSON: We are happy about our Pařát
collaboration. It is the same with everything today. You have to serve yourself
right in front of people´s faces. And then it is up to them – either they
notice you or not. About the abroad invasion, we have some albums in foreign
countries. But the other thing is who has them in hands there. If it is someone
who loves metal core, we know how it ended. :)) Having a vinyl is our big dream and
I believe it will eventually come true. We have freedom in our records so we
can work and dispose them as we want to. So if there is some label who is
interested, we can work something out.
When we did our last
interview you said that you would like to have more concerts, or having them
outside our country. It was the year 2013. Did you fulfilled this dream? And
anyway, I believe that people´s knowledge about band always rise thanks to
concerts. It is probably hard today and there are times when a band plays just
for few people, but those people then have a great experience, buy CDs, takes
pictures with the band, etc. How about VIRTUAL VOID and concerts? Do you still
desire to go outside our country?
MOLOCH: You need a big label´s support and
important friends to play on big festivals. Or maybe I am wrong and we are just
not good enough. J And about small concerts – I was always angry
about guys not wanting to go on concerts and having other activities. But
today, I am actually glad. Rather nothing than play at 2 in the afternoon
somewhere for no one. We rather play only two times a year but on a good event.
And my back hurts a lot so I have to be careful. I am not 40 anymore. :))
I made myself a copy
of your CD to put it in my car – just in case someone steals my car. And I put
it in my MP3 player so I can listen to it walking the streets. I just have it
with me all the time and when I want to, I play it. How about you and other
formats, downloading music and today´s digital production? Have you ever
thought about putting your album on bandcamp where people could download it in
a good MP3 quality for a little bit of money?
SEKERSSON: I am not against any sufficiently
listenable format. But the truth is that I always want to have music I like in
physical form. Unlike Milan, who love vinyl I always buy CDs. I just like when
I can take out the cover and read it. I would never buy MP3 song for money. I
would be afraid of my HDD dying and everything would be gone. J Additionally, it is a pleasant and
almost festive ceremony to sit in a chair, play a CD, enjoy the cover, read the
lyrics and look on the pictures. A physical medium is just very important for
me.
Of course, I also download music, but I don´t
feel like a thief. I listen to the album and when it is good, I buy it. When I
don´t like it, I just delete it and that´s it. I don´t think it is a bad thing
to do.
All of your older albums are available for free
in MP3 format online. Except for “Ride to hell…” and “Rest In Piss” – at least
not by us:)).
But you can listen to the album “Ride to hell…” on our bandzone profile and
“Rest in Piss” is going to be there as soon as possible. But you can buy both
of these albums plus the album “Dictatorship” as a physical CD for a really
good price.
I just finished
another beer and another book. And still I can hear your album in my head and
my cottage is shaken. A minute ago some old neighbour complained on me to “Turn
the mess off!”. So I added some volume and I told to myself that this is
rock´n´roll! How do you feel about today´s music? Are you interested about
music scene, do you read magazines, watch metal shows (like Rebel)? Or you are
just conservatives and go by your instinct?
MOLOCH: Haha, Rebel is cool right?? Especially
those pseudo-funny trailers. Do you know the feeling when you feel embarrassed
for someone else and you have no reason for it? And the Czechparade. I just
feel like Pařízek puts just the biggest agro shits ever so the new Citron
looked like a star.
SEKERSSON: I don´t really care about the
musical scene, so for me I follow my instinct. There are a lot of bands which
is find just by an accident or someone recommended them to me. I don´t watch
any metal programs, because I don´t have any TV. J I give up this “convenience” a few
years ago and I don´t miss it. Of course I sometimes read articles because I
probably like the written form the most.
GEORGE: Tele…what? :-D I also don´t have a TV.
Nowadays music scene is not very exciting for me also. Of course, there are
some exceptions. The most amazing music I know was recommended by Moloch and
Sekersson. I like to go back to the old records by my favourite bands.
How about today´s Ostrava/Northmoravian underground? Does it go well? Do people go on concerts?
From Pilsen it is far away but when I can I always like to go to Morava because
your people seem more “honest” and they enjoy everything more than us, even
music. What do you think about this?
MOLOCH: There is one problem. In our FM and
around there is mainly grindcore which we don´t play. Our friends always
support us and we have to thank them for that, but there is not a lot of people
who would absolutely love our old school black metal. Sometimes, there is some
crazy guy like you, but not enough. But I don´t really follow the scene. I will
tell you one funny story. A while ago I met Rostič (the Dobytčí Mor drummer) on
one concert. The concert was Marie Rotrová´s (old famous Czech pop singer). Our
conversation went like this: “Heeeey, I would not expect you here!” Rostič: “I
have enough of the noise in our concerts” Me: “Well, same. I was just on
Neckář´s (famous Czech pop singer) concert.” Rostič: “Well, I was on Nohavica´s
concert (famous Czech folk singer) :)))
But don´t panic we are not too soft. We are
going on Venom Inc to OV. Are we going to meet you, like in Brno?
GEORGE: I play with the band and sometimes I go
on concerts just as a listener and I do the sound engineering. So I can see it
from a lot of point of views. I think that there are more and more festivals
but less people. At least the small events (I am not talking about the big
festivals where they paly mainstream, there will always be a lot of people).
And when people come they are cold. A while ago I did the sound for motorcycle
event and I felt like there were people who went there to chat and the music
was distracting for them. The best of ours concerts for me was the one in
Huslenky on Wallachia. The fans were so great there, this is how it should look
all the time. Perfect atmosphere, it is just so great for the musicians to play
in such atmosphere.
I´ve finished all the
beer and your album finished for the fiftieth time. There is alpenglow over
Ještěd and all over my body are mosquito’s bites. I have to finish all of this.
I would like to thank you for your time and I wish you personally and to the
whole band as much success as possible, peace and quiet and a lot of halls full
of fans. Thank you so much for this interview!
SEKERSSON: Thank YOU for this interview and for
the interest. We are really glad to have some positive response to our music.
But who wouldn´t, right?:))
We wish you luck and hope to meet you soon and
get a beer together. Without any phones, internet and TV:)).
EP 2016, vlastní vydání Lidská mysl má nekonečnou fantazii. Hudba je krásná právě v tom, že nezná hranic. Stejně jako usedá malíř před své plátno a tvoří krásu nebo temnotu, tak jsou i kapely, které si ihned zamilujete. Jednou z nich je progresivní death/thrashový projekt/skupina KLONQUE. Stojí za ním pánové z HOLY MOSES - Thomas Neitsch a Peter Geltat. Oba maniaci jakoby měli tvůrčí přetlak a tak se zavřeli do studia a nechali své nápady doslova vyvřít na povrch. Vznikla tak jejich prvotina s názvem "Burn Particularity". Album, ke kterému se vyplatí najít cestu. Je to sice náročný poslech, ale je to také pestrý zážitek. Přirovnal bych jej k nějaké obrovské hostině, kde nejprve bezradně stojíte nad tabulí plnou spousty dobrot. Potom váhavě ochutnáváte a když se vaše buňky uklidní, nacpete se až k prasknutí.
U podobných nahrávek nemá cenu k někomu přirovnávat. Lepší je si sednout, nasměřovat své radary na vesmír a pak se všemu plně oddat. Musím se přiznat, že jsem byl vší tou energií doslova smeten z povrchu zemského. Nejdříve mi vadila lehká preludia a nemohl jsem hudbu uchopit. Pořád ve mě ale hlodat neklid, byl jsem přitahován. Je hrozně cítit, jak oba muzikanti skládali pro radost. Svět se najednou při poslechu neotáčel kolem své osy, ale rotoval jako centrifuga. Vypjatá, expresivní, matematická a zároveň neklidná a těžká, taková je nová deska.KLONQUE si mě rozebrali, dosadili do rovnice o několika neznámých a výsledkem je dvakrát podtržená vzájemná přitažlivost. "Burn Particularly" je jako rozžhavený kus železa, který vám někdo hodí do ruky. Klaním se pokorně k zemi a přidávám volume až na hranici snesitelnosti. Skvělé album!
sumarizace:
Otevřete svoji mysl! Jsou zde KLONQUE! Při poslechu je nejlepší si sednout, nasměřovat své radary na vesmír a plně se hudbě oddat. Musím se přiznat, že jsem vší tou energií doslova smeten z povrchu zemského. Je hrozně cítit, jak oba muzikanti skládali pro radost. Svět se najednou při poslechu neotáčel kolem své osy, ale rotoval jako centrifuga. Vypjaté, expresivní, matematické a zároveň neklidné a těžké, takové je nové album.KLONQUE si mě rozebrali, dosadili do rovnice o několika neznámých a výsledkem je dvakrát podtržená vzájemná přitažlivost. "Burn Particularly" je jako rozžhavený kus železa, který vám někdo hodí do ruky. Klaním se pokorně k zemi a přidávám volume až na hranici snesitelnosti. Skvělé album!
Asphyx says:
Open your mind! The KLONQUE are here! When listening the best thing to do is to sit down, direct your “radars” on the space and fully betake yourself do this music. I must admit that all of this energy swept me off the earth. You can feel how these two musicians compose for fun. The world didn´t rotate as it supposed to but it was moving like a centrifuges. Extreme, expressive, mathematical and at the same time restless and heavy – that´s the new album. KLONQUE dismantled me, fit me into an unknowns equation and the result is double-underlined mutual attraction. “Burn Particularly” is like a red-hot pieces of iron which has been thrown in your hand. I bow down humbly and I am turning the volume above the limit of tolerability. A great album!
Tracklist: 01. Klonque – Parasites (4:19) 02. Klonque – You Think You Know (4:09) 03. Klonque – The Hunt (5:02) 04. Klonque – The Last Stand (5:44)
