DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 15. listopadu 2016

Recenze/review - AGATHOCLES - Commence To Mince (2016)


AGATHOCLES - Commence To Mince 
CD 2016, Selfmadegod Records

 Pojďme, budeme dělat bordel! Tohle si řekli AGATHOGLES již poněkolikáté. Tato smečka, se snad největším počtem splitek na světě, přichází konečně také s řadovým albem. Belgická legenda se nemění, je stálicí, spolehlivým záchytným bodem v dnešním tolik rozervaném světě. Pokud máte rádi starý grind ve stylu NAPALM DEATH, REPULSION, UNHOLY GRAVE, TERRORIZER, CRIPPLE BASTARDS, EXTREME NOISE TERROR, tak neváhejte ani chvilku. Na novince naleznete 35 libozvučných nářezů rozprostřených do pouhých 34 minut. Co skladba, to šleha, hozená vám přímo do obličeje. K tomu texty, poplatné stylu. Chaos, hudební tlak, riffová surovost a máte před sebou klasiku v tom nejhnusnějším světle. Beru všemi deseti a dávkuji si album nejčastěji po večerních zprávách, to když vidím všude tu beznaděj.



Na novince opět nehledejte žádné "umění". Jedná se o vyloženě odpočinkovou grindovou záležitost, kterou ocení opravdu jen příznivci žánru. Já se při poslechu bavím, užívám si nevázanost, pohodu a tlak, který vyvěrá odněkud ze samé podstaty stylu. AGATHOCLES jsou dnes již klasici, po kterých chtějí fanoušci jediné. Další porci hudby, určené na pořádnou pařbu. Úplně vidím malý klub, kde lidé létají vzduchem. Jednoduchost, nasazení, energie, to jsou základní charakteristické rysy celé tvorby těchto šílených Belgičanů. Nemám s tím žádný problém a i když nejsem vyloženě fanoušek grindu, tak novinku "Commence To Mince" si dávám do uší poměrně často a s chutí. Líbí se mi, že si tahle parta na nic nehraje. Legenda, která nám letos předložila další pořádnou porci neučesaného grindu. Velmi dobře!


sumarizace:

AGATHOCLES letos nahráli album, které je doslova narvané šíleností. Ostré riffy, morbidní vokál a zběsilé tempo. Pro očistu vašeho mozku jako stvořené! Hudba zde připomíná svět po apokalypse. Zbylo nás jen pár věrných. Zbytek zemřel v nekonečných křečích. Brutalita, grindové pasáže a absolutní chaos. To jsou AGATHOCLES. CD bych doporučil všem, kdo se chtějí pořádně rozsekat. Novinka je jako rána pěstí přímo do obličeje. Porazí vás a rozdrtí! Velmi dobře!

Asphyx says:

AGATHOCLES recorded an album full of madness this year. Sharp riffs, morbid vocals and furious pace.  It is made for cleaning of your brain! The music here is like the world after the apocalypse. It has left  only a few devoted. The rest died in endless cramps. Brutality, grind passages and absolute chaos. These are AGATHOCLES. I would recommend this CD to everyone who wants to be cut up well. The news is like a punch in the face. It will defeat and crush you! Very well!

Tracklist:
1. Bathing In Hate
2. Noise Abatement Crusaders
3. Snobhunt
4. Bad Space Cake
5. Opportunist Swines
6. Lights Off
7. I Piss As Defence
8. No More Faith
9. Freeze, My Dear
10. Dark Marks
11. Black Evil Rays
12. From Market Place To More Space
13. Anarchist Spectrum Disorder
14. King Of The Scene
15. Thanks Man!
16. Orgulho Americano
17. Why Do They Gaggle?
18. Demons In My Head
19. (Sh)out
20. Wasted Words
21. Interrupted
22. Flag Up Your Arse
23. A Late Abortion
24. Different Direction
25. Opgefokt
26. The Only Honesty
27. Dadaesque Orange Attack
28. Hypotrips
29. Commence To Mince
30. Excellent Toilet Paper
31. And The Loser Is
32. Nazional Sozialist Security
33. In The City Of Opportunists
34. Kill Thrill
35. Chinese End

Recenze/review - AUROCH - Mute Books (2016)


AUROCH - Mute Books
CD 2016, Profound Lore Records

 Musel jsem od všeho utéct pryč. Už mě nebavilo poslouchat, jak je každý za každou cenu chytrý, jak se vyjadřuje ke všemu a jak mu z úst létají prázdná slova. Padl na mě stín pochybností, zda jsem schopen ještě v dnešní společnosti žít. Vyhledal jsem nejbližší kostel, vysvěcený teprve nedávno. Nikdo zde není, jen obrazy světců se dnes tváří poněkud divně. Uléhám na dřevěnou lavici a vychutnávám si to ticho. Pak mi hlavou projede jako nějaký ostrý hrot první tón kanadských black death metalistů AUROCH a konečně se ocitnu na druhé straně, v záhrobí.

 Kanaďané AUROCH to se mnou vždycky uměli. Už v dobách, kdy hrávali thrash metal, jsem z jejich střepů zla tušil něco velkého. Změnou stylu to přišlo. Našeptávání, mysticismus, okultní vědy zhudebněné letos na třetím dlouhohrajícím nosiči s názvem "Mute Books". Zemřel jsem, v tom opuštěném kostele. Bez utrpení, se samozřejmostí, jak to umí jen death metalisté. Potkávám své předky, klaním se podzemním modlám. Tady, v té změti špíny, strachu, chladu a smrtícího kovu je mi dobře. Nalezl jsem rozhřešení. V samotném hudebním pekle.
AUROCH jsou letos méně "zlí" než dříve. Nijak zbytečně netlačí na pilu, spíše se jen tak naléhavě houpou, vzývají, jsou rozvážní, jako kat před popravou. Cítím zde kousky MITOCHODRION, DIRE OMEN, ABYSSAL, ODEM, ale i třeba MORBID ANGEL, či IMMOLATION, GRAVE MIASMA. "Mute Books" je zpočátku těžkým albem, které se táhne jako nějaký krvavě černý sliz, ale když mu dáte čas a šanci, změní vaši mysl správným směrem. Do temnoty. Líbí se mi ty blackové vsuvky, miluji atmosféru letošní novinky. Připadá mi, že AUROCH jsou našeptávači, s rozeklanými jazyky. Stačí pár okamžiků a první uštknutí vás přenese mezi nás, nemrtvé. Nevím, jak uslyší tento počin pánové kritici, ale za mě se jedná o plnohodnotnou poctu temné síle. A to dokáži pokaždé ocenit. Desku "Mute Books" mě baví poslouchat, přijde mi, že ji mám usazenou někde vzadu v mozku. Je jako červ, který mi tam neustále hlodá. Okultní death metalové album, u kterého se proměníte v prach!


sumarizace:

"Mute Books" je temným poselstvím z onoho světa. Pokud bychom hledali nějaké vyslance záhrobí, museli bychom zákonitě narazit na kanadské death metalisty AUROCH. Fascinuje mě přístup, jakých uchopila kapela staré smrtící pořádky, přetransformovala je to dnešní doby a stvořila album, které připomíná rozzuřené monstrum. Peklo opravdu existuje! Novinka těchto maniaků je toho jasným důkazem. Narovnejte prašivé kosti do úhledných hromad, otevřete dveře do záhrobí a povolejte nemrtvé! Kanadští uctívači black death metalu jsou opět zde! Řvou mocně, hlasitě a jejich hlas je podobný samotné Bestii. Skvělé nápady, temná a zlá atmosféra, naléhavost, dravost. Tohle všechno dělá z posledního CD AUROCH absolutně zahnívající záležitost. Album bylo nahráváno snad někde v podzemí, v opuštěných chodbách vedoucích do obrovské márnice. Temný death metal, který vás na věky prokleje! Smrt je při poslechu velmi blízko! Zlo přichází. Excelentní nahrávka!

Asphyx says:

"Mute Books" is a dark message from the world beyond. If you were looking for delegate from the world beyond you would have to find these Canadian death metal band AUROCH. I am fascinated by their attitude – they hold the old deadly orders transformed them into today´s world and made an album which sounds like an angry monster. The Hell is real! This album proves it. Line up your ashy bones into neat lumps, open the doors into the world beyond and call the undead! These Canadians which worship black death metal are back! They are screaming so powerfully and loudly! Their voice is like the Beast itself. Great ideas, dark and cruel atmosphere, immediacy, drive. This is what makes the new album by AUROCH something absolutely mouldy. The album was recorded in the underground in abandoned halls which lead into an enormous dead house. Dark death metal which will curse you forever! The Death is very close when you listen to this album! The evil is coming. Excellent record!


Tracklist:
1.Billowing Vervain
2.He Wreaths The Cross
3.Say Nothing
4.Tipharethagirion
5.The Keeping
6.Her Bidding
7.Cup Of Hemlock

band:
Zack Chandler- Drums Shawn Hache- Bass/Vocals Sebastian Montesi- Guitars/Vocals

https://www.facebook.com/Aurochmetal/
https://www.facebook.com/profoundlorerecords/
http://auroch1.bandcamp.com/
https://profoundlorerecords.bandcamp.com/track/say-nothing
https://www.profoundlorerecords.com/
http://aurochband.tumblr.com/

pondělí 14. listopadu 2016

Recenze/review - DEATHSPELL OMEGA - The Synarchy of Molten Bones (2016)


DEATHSPELL OMEGA - The Synarchy of Molten Bones
CD 2016, Norma Evangelium Diaboli

 Nikdy bych nevěřil, že hudební apokalypsa může začít hozením kusu shnilého masa do větráku. Jenže princip kolibřích křídel, která ve svém důsledku nakonec způsobí katastrofu, pořád funguje. Vezměte si třeba francouzské avantgardní black metalisty DEATHSPELL OMEGA. Ti se doslova vyžívají v nechutných hudebních motivech, morbidních náladách i takovém tom ošklivém snění, které vás popadne snad jen při depresích. Už jen ten obal, znázorňující snad Pandořinu skříňku, dává jasně na srozuměnou, co se bude na novince odehrávat. Zlo, čisté a nekonečné zlo s kousky PORTAL, BLUTS AUS NORD, ULCERATE, DODECAHEDRON, GORGUTS.



Letos jsou DEATHSPELL OMEGA  víc death metalovější, hnusnější, ošklivější než dřív. "The Synarchy of Molten Bones" je zpočátku zcela neuchopitelným albem, připomínající hudbu z psychiatrických pavilónů. Chce čas, musí uzrát, postupně vyhnít. Nepřístupné riffy, neustálé opakování motivů až do úplného vyčerpání, naschvál zahrané disharmonické pasáže. Black metal, avantgarda, ambient, technika, spousta šílených momentů nasáklých špínou. Tohle všechno dělá z Francouzů morbidní těleso, od kterého mnohý posluchač uteče. Jiný zas bude velebit hlukové stěny, posouvání extrémního metalu do neprobádaných zákoutí. Poslechněte a uslyšíte sami. Podobné nahrávky se hrozně těžko hodnotí, protože nejsou již z tohoto světa. Byly stvořeny někde za temnou oponou. Osobně mě novinka rozložila na prvočástice a i když se občas dost ztrácím, vzývám "The Synarchy of Molten Bones" jako vzácný artefakt. Připomíná mi mantru, odříkávanou padlými mnichy. Teď už věřím, že apokalypsa opravdu přijde. Skvělé album!

sumarizace:

Na své nové desce "The Synarchy of Molten Bones" se francouzští DEATHSPELL OMEGA pokusili zhudebnit tmu. Svým způsobem se jim to povedlo, i když se podle mě jedná o desku, která není rozhodně pro každého. Pro poslech je nutné se naladit na vlnu zla, špíny a mít hlavu otevřenou lehkým experimentům. Francouzi nám přinášejí smršť různých zvuků, šílených riffů a nálady plné beznaděje. Album je opravdu hodně šílené. I přesto ho doporučuji poslouchat v kuse. Jinak kouzlo vyprchá. Dveře do pekla jsou sice pootevřeny, ale příště bych poprosil ještě víc nihilismu. Líbí se mi zvuk alba, i celkové provedení, ale některé nápady mě přeci jen trošku ruší. Jako celek je "The Synarchy of Molten Bones" ale dobrou deskou, která určitě dokáže zaujmout všechny příznivce stínů. Experimentální temný black metal, který je plný zkažené krve. Velmi dobře!

Asphyx says:

The new album "The Synarchy of Molten Bones" by French DEATHSPELL OMEGA is a musicalization of darkness. In its own way they did it, however personally I think that this is not album for everyone. If you want to listen to it you have to make yourself be in a state of mind where you can feel the evil, dirt and have to have your head open to light experiments. This French band brings us a cyclone of various sounds, crazy riffs and mood of hopelessness. This album is on the brink of madness  but I would suggest you to listen it in at one bite. Otherwise you would not be able to feel the magic. Doors in Hell are little bit open, however next time I would like to have more nihilism. I like the sound of this album and its accomplishment but some ideas disturb me. As a whole is this "The Synarchy of Molten Bones" album a very good album which can catch your attention if you are a fan of shadows. Experimental dark black metal which is full of bad blood. Very good!


Tracklist:
01. The Synarchy of Molten Bones 06:58
02. Famished for Breath 06:10
03. Onward where Most with Ravin I may meet 10:12
04. Internecine Iatrogenesis 05:52

Recenze/review - APOSTLES OF PERVERSION - Revenge Beyond The Grave (2016)


APOSTLES OF PERVERSION - Revenge Beyond The Grave
CD 2016, Pathologically Explicit Recordings

 Z nebe začali padat mrtví ptáci, řeky se zbarvily krví shnilých ryb. Pár posledních jedinců se zdravým rozumem se ukrylo v podzemí a čekalo, jak to celé dopadne. Shořeli. Shořeli stejně jako všichni ostatní. Země zůstala svým vlastním spáleným a pokřiveným zrcadlem. Proroctví o konci světa se konečně naplnilo. Můžeme si za to sami, chovali jsme se poslední dobou hůř než zvířata. Bylo na čase začít znovu.

 Podobné apokalyptické myšlenky mě při poslechu dlouhohrající prvotiny španělských brutalistů APOSTLES OF PERVERSION napadají nejčastěji. Jejich krutá hudba ve mě vzbuzuje pocity beznaděje, smutku a odevzdání se osudu. Podobnost se SUFFOCATION i ostatními slavnými brutálně death metalovými spolky mi dělá dobře. Co mi ale dobře zase tolik nedělá, tak je v určitých částech poměrně monotónní vyznění. Španělé se snaží, sází jeden ostrý riff za druhým, zpěvák řve jako o závod, ale albu přeci jen něco málo chybí. Oceňuji nasazení, dobrý (ne vynikající) zvuk, krásný do žluta hozený obal. Jen by to chtělo nějaké to ostřejší koření navíc.



APOSTLES OF PERVERSION odvedlo velmi dobrou práci. Je znát, že svému řemeslu rozumí jako málokdo. Jenže podobných smeček běhá po našem spáleném světě hrozná spousta. Všechny umí hrát, mají perfektní přístup a jsou plně oddáni základním krvavým myšlenkám stylu. Pánové se tak ocitli mezi spoustou ostatních, kteří jsou sice opravdu dobře poslouchatelní, ale na síň slávy to zatím není. Sám mám raději klasičtější brutální death metal a tak si tvorbu téhle kapely opravdu užívám, ale moc dobře vím, že v dnešní době se překračují hlavně všechny mantinely díky větší rychlosti, krkolomnosti a nepřístupnosti. A zde kapela přeci jen trošku zaostává. Každopádně, "Revenge Beyond The Grave" je solidním dílem, které potěší každého, kdo si občas rád s chutí hudebně "zapitvá". Dobrá deska. 


sumarizace:

APOSTLES OF PERVERSION na své první dlouhohrající desce jasně ukazují, že budou skládat hudbu vhodnou do nemocničních piteven. Španělé přehrávají všechny klasické motivy brutálního death metalu. Jejich novinka nepostrádá drive, sílu a energii. Problém mám snad jen se vzájemnou podobností jednotlivých songů. Produkce i zvuk jsou na velmi dobré úrovni. Vše je syrové, ošklivé a bolí to. A o to jde v tomto stylu death metalu především. Muzika je vhodná pro všechny nemocniční zřízence, pro patology, pro řezníky i pro všechny ty, kdo se rádi přehrabují ve vyhřezlých střevech. Krutost, zběsilost, absolutní nasazení. Takoví jsou APOSTLES OF PERVERSION na svém novém prvním albu. Brutální death metal, který sice není z nejoriginálnějších, ale řeže velmi dobře.

Asphyx says:

APOSTLES OF PERVERSION shows us on its first long-play album that they will compose music which fits in hospital dissecting room. These Spanish guys play all of the classic motives of brutal death metal. Their new album is not lack of drive, energy and power. The only problem I have is with the similarity of the songs. The production and the sound are on very good level. Everything is raw, ugly and it hurts. And that is the death metal about. This music is the best for the ones who are hospital attendants, for pathologists, for butchers and for everyone who likes to fork out in prolapse guts. Cruelty, fury, an absolute appointment. This is how APOSTLES OF PERVERSION sounds on their new album. The brutal death metal which is not very original, however it cuts very well.

Tracklist:
01. Revenge Beyond the Grave 02:38
02. Shoot 'Em All 02:59
03. Blessed Are the Raped Children 02:59
04. Masters of Decay 03:15
05. Portrait of a Serial Killer 02:42
06. Maggots on Your Putrid Skin 02:49
07. Blood on the Road 02:52
08. Gore-Whore 02:54
09. Trown in a Garbage Can 02:21

band:
Miguel Núñez (voz), Héctor Sena (guitarra), Alejandro Rodríguez (guitarra), Pedro Burgazzoli (bajo), Luis Les (batería)

neděle 13. listopadu 2016

Recenze/review - PHOSPHORUS - Dévastation (2016)


PHOSPHORUS - Dévastation
EP CD 2016, HSP Productions

 Probudil mě ze snů samotný posel smrti. Mám prý jít s ním. Představil mi kanadské black/thrashery PHOSPHORUS a nechal nás na pospas společnému osudu. Přidal jsem hlasitost, zaklekl na zem a jal jsem se kroutit hlavou až do bezvědomí. Tohle je peklo, přesně podle mého gusta, říkám si stále dokola a nic nedbám na připomínky ostatních, že tu už všechno dávno bylo. To víte že ano, jenže když ona má tahle hudba v sobě pořád takovou sílu. Jakoby znovu ožila doba, kdy na pódiích v plné síle řádili staří dobří VENOM, HELLHAMMER, CELTIC FROST, WARHAMMER, případně "novější" DESASTER, AURA NOIR. Záhrobí opět promluvilo. Špinavě, mocně a hlasitě. Vítejte na poctivé retro jízdě!



Jak je již v názvu samotného EP "Dévastation" uvedeno, novinka má opravdu ničící účinky. Nad ničím hlavně nepřemýšlejte, plně se oddejte hudbě. PHOSPHORUS vás praští kladivem přímo mezi oči, omráčí vás a odtáhnou do staré jeskyně, kde se ještě pár posledních šílenců snaží zakonzervovat ducha dávných časů. Odsýpá to pěkně, pálí také. Myslím, že si není na co moc stěžovat. Vím, že podobných smeček se poslední dobou vyrojilo spousta. Asi už mají lidé plné zuby "umělého metalu", ale tentokrát mi pánové zalezli pěkně hluboko pod nehty. Mám rád, když hudba řeže a když je syrová jako rána umrlcova. Všechny mé požadavky byly splněny, na tváři se mi rozhostil blahosklonný úsměv a paroháče jsem házel na všechny strany. Black/thrash metal, který vás vezme na výlet k vašim kořenům. Parádní deska.


sumarizace:

PHOSPHORUS jsou jako zlo z dávných dob. Archivní black/heavy thrashové postupy, rezavý zvuk, touha zničit tenhle svět. Tohle všechno v jejich novince "Dévastation" slyším. Album je určeno pro všechny hudební patrioty, pro milovníky starých časů. Hudba je to jednoduchá, zákeřná, ale má v sobě velkou sílu a energii. Berte a nebo nechte být. Dejte si pivo a nic neřešte! Na hromadě plesnivých kostí stojí kanadské komando PHOSPHORUS a snaží se nám vysvětlit, že peklo opravdu existuje. Věřím jim to! Black/thrash heavy metal, který je plesnivý jako stará rakev! Ďábelský rituál!

Asphyx says:

PHOSPHORUS are like some evil from ancient times. Archival black/heavy thrash methods, rusty sound, desire to destroy this world. These all I hear on their news "Dévastation". The album is for all music patriots, for lovers of old times. The music is simple, insidious, but it has a big strength and energy. Take or let it be. Have a beer and don't sweat anything! There is standing the Canadian squad PHOSPHORUS  on a pile of moldy bones and try to explain to us that the Hell really exists. I believe them! Black/thrash/heavy metal, that is musty like an old coffin! Diabolical ritual!

TRACKLISTING:
1. Intro
2. Dévastation I
3. Dévastation II
4. Dévastation III
5. Outro


BAND MEMBERS:
Pierre-Luc Blanchet:  Vocals
Stanislav Stefanovski: Guitar
Guillaume Lévesque: Guitar
Nicolas Gagné: Drums
Yvan Létourneau : Bass 


PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh šedesátý šestý - Princezna mnichovské noci - část I.


Příběh šedesátý šestý - Princezna mnichovské noci - část I.
"Prosímtě, když už jedeš s děvčetem na chalupu, tak se aspoň pořádně uprav. Seš pořád vlasatej, máš roztrhaný džíny, vypadáš jak vágus": klade mi máma zase na srdce. Pouštím to ale jedním uchem tam a druhým ven. Jsem rád, že nás vůbec s Kačenkou pustila. Těším se moc. Prodloužený víkend, sice za sychravého počasí, ale jen my dva, nová deska Obituary a moře piva. Mám pro svoji modro černou džínovou vílu překvapení.

Makal jsem na tom čtyři měsíce, bral si samé noční služby a uklízel i jeřáby, kam bych normálně jako mladý kluk ještě ani nesměl. Byly to hodně tvrdě vydřené peníze. Jenže Káča měla narozeniny a já si už cestou na nádraží představoval, jak před ní pokleknu, otevřu obálku a dám ji dárek. 

"Čau lásko, ty jediná, nejlepší, jediná zdááááááár, metáááál": řvu u Kačenky před barákem. Zvou mě radši nahoru, pan otec mi dává lehce výhružnou radu, abych byl na jeho dceru hodný (kdyby jen věděl, co už máme všechno za sebou). Maminka na mě kouká jako na svatej obrázek. Matky mých dívek mě měly vždy rády, ani nevím proč, ale platí to dodnes. Byl bych schopen slíbit všem všechno a jsme oba rádi, když za námi zaklapnou dveře. Otočím se a vidím, jak paní "Kačenková" stojí u okna s kapesníkem a pláče. "Pořád si myslí, že jsem panna": směje se má princezna. Vezmu ji za ruku, dáme si pusu a jdeme na nádraží.

Ve vlaku je šílená zima, jen samí divní lidé a když v Turnově přestoupíme, tak se radši zašijeme do úplně posledního vagónu. Každý jedno sluchátko na uších, walkman na plný koule a v nich Obituary. Jejich syrová a studená deska nám připomíná okolní přírodu, která pomalu utíká dozadu podél vlaku - Slowly we rot. Konečně Jablonec nad Nisou, bágly na záda a výšlap až nahoru na chalupu. Na louce je už jinovatka, klíč ještě tenkrát nahoře nad dveřmi, lidi si tak nějak všichni víc věřili. Otevřu dveře, zevnitř na nás dýchne zatuchlina a já ihned běžím ke kamnům. Kačenka mezitím dle mých instrukcí ohřívá vodu na plynové bombě. Romanticko sexuálně alkoholicky hudební víkend může začít.

Naše parta je na nás naštvaná, Prcalík dokonce sprostý, ale chtěli jsme být spolu. Jen spolu. Nebo spíš Kačenka, která na mě právě teď kouká těma nejnádhernějšíma kaštánkovýma očima, co jsem kdy viděl. První akce je v ledových peřinách. Intenzivní, lačná, úžasná. Ležíme vedle sebe, kecáme o všem možném a popíjíme pivo. Jdu zase přiložit a teplo je na chalupě až někdy kolem půlnoci. Venku leje a na mě přijde romantická nálada. Zamilovanej až po uši poklekám a přeji Kačence ke sladkým šestnáctinám. "Má milá, kočko moje, tady máš ode mě dárek": podávám ji obálku.

"Neeeeeeeee, to nemůžu přijmout, Smrťáku ty jsi blázen, to prostě nejde": dojatě říká zmatená slova a já vím, že jsem ji asi pořádně zaskočil. "To je hrozně moc, jako Kubo, dva lístky na koncert Saxon do Mnichova, jseš blázen, šílenej blázen": pokračuje a dodává, že je to snad nejkrásnější dárek, jaký kdy dostala. Hlavou mi probleskly všechny ty noci v továrně, v kanálech, při uklízení, pak to shánění přes Prcalíkova otce, ale dobré dílo se podařilo. "Doufám, že mě vezmeš s sebou": směju se a končíme zase v ručně draných peřinách. Povídáme si až do rána, usínáme a v kamnech praskají velká dubová polena.

Musím druhý den ukázat Káče všechny místa, kam chodím od svého dětství, každý kout, strom, ke všemu příběhy o prvním polibku, prvním sexu, prvním zlomeném kotníku. Znám kdejaký kámen, jména všech psů. Vylezeme nahoru na Černou studnici, jdeme i na rozhlednu, pak pár piv v hospodě a dlouhá noční procházka lesem na chalupu. Kamna nám vyhasla, ale nám to nevadí. Jsme tu jen jeden pro druhého. Další probdělá noc. Ráno bouchání na dveře, že mám přijít odpoledne do hospody, prý kontrola z domova.

Moc nejíme, ale o to víc pijeme. Rodiče volají v šest večer. Jsme po krásném dni, jednom smaženém lunch meatu, chlebu a ledové vodě z kohoutku. Znáte to, dva mladí, žijící jen ze své podstaty, jeden z druhého. "Tak už vám volaj, máš novou holku, Kubo?": křičí na mě výčepní a já se ženu k telefonu. Kačenky táta má pro mě jen pár odměřených slov a chce svoji dceru. Ta je u telefonu o hodně déle. "Musela jsem říct, co jsme jedli. Že máme teplo a že jsme byli na krásném výletě": jemně a milosrdně lhala moje milá svému otci, jak už se to rodičům dělává. Objednávám další pivo a večer se pomalu rozplývá nad lesklými půllitry. 

Opil jsem se jako carský důstojník, Kačenka mě vede domů a já pořád dokola opakuju, jak jsem s ní šťastný. Ulehnu a probudí mě někdy dlouho po půlnoci známá melodie. "Saxon, kde se tady vzali?": zamumlám a otevřu oči. Přede mnou stojí má tentokrát éterická víla, jen v takové té košilce, co holkám tolik sluší a tančí. Z kazeťáku řve Biff Byford a v chalupě je přetopeno. "Někdo se o tebe musel postarat a já ti budu dobrou ženou": směje se na mě a najednou mám co dělat, abych ji neumuchloval k smrti. Probíráme, jak se do Mnichova dostaneme, jak si to Káča zařídí u rodičů (těm mým to stačilo oznámit, měli svých starostí dost). "Neboj, s tím se počítá": uklidňuju ji a vůbec nevím, jak to zařídím. Tančíme, řveme spolu se Saxon a rozštěkáme tím psy v celé vesnici. 

Odvezu vlakem Kačenku až domů. Nemáme peníze, jsme v otrhaných džínách, v sepraných metalových tričkách. Batohy přes záda a v hrudi neskutečnou hrdost, že máme jeden druhého. Rozmluvím se před dveřmi a předvedu dosud jeden ze svých nejpřesvědčivějších projevů. Pan otec chvilku kývá hlavou, rozmýšlí, pak se mi podívá do očí, jakoby mě chtěl probodnout a řekne NE, s tebou nikam nepojede. Jsem skleslý a jdu pryč. Na schodech mě dohoní maminka Kačky (je v takové té skládané sukni a já si uvědomím, po kom je moje dívka tolik krásná). "Neboj se, my ho přesvědčíme, my to s ním umíme, on vždycky takhle zpočátku dělá tvrďáka, ale pro Kačenku by se rozkrájel....to je vztah otce a dcery...nemusíš mít strach a já vám pomůžu, jsi hodnej kluk": snaží se mě utěšit. Moc jí ale nevěřím.

"Hej, hej, hurá, sláva....já se snad zblázním.....Smrťákůůůůůůůůů, já tě tak miluju.........jedemeeeee na Saxon! Já uvidím Biffa Byforda!": ječela radostí Kačka druhý den, když šla po louce k panelům. Přemluvily svého tátu a manžela. Celá parta závidí, holky se shluknou k sobě a špitají si o našem víkendu na chalupě. My dáme s klukama pivo a já jsem tak trošku za tvrďáka, že jako jedu na Saxon hlavně kvůli Kačce, že jinak jsem o hodně drsnější, o čemž svědčí moje nášivka Vader na zádech (přitom už Saxon dávno miluju taky). Prcalík ještě prohodí něco vtipného, ale to už nemůže přerušit tok mých myšlenek. Už si představuji, co všechno budeme v Německu s Káčou dělat. O tom ale až v dalším příběhu příští týden. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 12. listopadu 2016

Recenze/review - UNCOFFINED - Ceremonies of Morbidity (2016)


UNCOFFINED - Ceremonies of Morbidity
CD 2016, Memento Mori Label

Houpou se do větru oběšenci, houpou a jejich oblečení vydává divný šustivý zvuk. Vyplazené jazyky, staré báby, odřezávající na památku kusy provazů. Kopec nad městem,  ze kterého je normálně krásný výhled do kraje, je černý, ošklivý ze své podstaty. Mezi povalující se mlhou se procházejí stíny. Prokletí, zatracení, opuštěni na věky věků, jsou všichni popravení. Už je tu první krkavec, ochutnává jako vždy nejdříve oči. Zítra mě čeká práce. Všechny je budu muset sundat a odvézt za hřbitovní zeď. Potom se o ně postará zvěř. 

 Vezměte si do ruky druhé album britských UNCOFFINED a nechte se přenést do mystického hororového filmu, poddejte se té mrazivé a strašidelné náladě, pojďte s námi na procházku, nahoru k umrlčlímu kopci. Bojíte se rádi? Milujete tmu? Pak je pro vás novinka "Ceremonies of Morbidity" jako stvořená. Pánové a zpívající bubenice přesně vědí, jak navodit atmosréfu známou snad jen z opuštěných pohřebišť. Britové se zaobírají hudebně posledními věcmi člověka a také vším, co přijde potom. V jejich poddání to nebude nic pěkného. Death doomová okultní seance může začít.


Z katakomb byly vytaženy postupy ASPHYX, PARADISE LOST, DECOMPOSED, CANDLEMASS, WINTER, HELLHAMMER, FOG, zkapalněny, utvářeny a opatřeny sirnatostí. Sáhněte rukou oběšencovi na tvář. Nebojte se. Nic vám neudělá. Jen budete prokleti, vaše dlaně zčernají a vypadají vám vlasy. Váš pohled bude skelný a o vašem mumlání neznámých temných slov ani mluvit nebudu. Tohle všechno vás ale od poslechu "Ceremonies of Morbidity" rozhodně neodradí. Naopak. Plnně se oddáte všem černým myšlenkám a každého výletu za těmi postavami, houpajícími se ve větru, se chopíte s chutí. UNCOFFINED se povedlo navzájem propojit tmu, záhrobí, chlad a smrt. A toho si u doom/death metalu cením nadevše. Album, ze kterého je cítit mrtvolný zápach! Vynikající.


sumarizace:

UNCOFFINED jsou dávnými posly ze starých časů. Hrají převážně pomalu, naléhavě, s magickou silou. Vítejte na okultním obřadu. Namalujte pentagram, obětujte kozla a sepněte ruce k obrácené modlitbě. Hudba je na první desce těchto Britů velmi chladná, odtažitá, temná a ponurá. Po celou dobu poslechu jsem ani na chvilku nevyšel ze stínu. Kdo jste bez viny, hoďte kamenem! Budete prokleti, naporcováni a rozemleti v nekonečný prach. Doom metal, prokládaný smrtícím kovem působí jako ostré hroty mučicích nástrojů. Proniká do těla lehce, jen s malým odporem. Tolik špíny, hniloby, tmy a nenávisti, jsem už hodně dlouho neslyšel. Fanoušci starých časů by měli zbystřit svoji pozornost, hraje se zde totiž pro všechny příznivce old school doom death metalu. Album, které zabíjí jako jed. S jistotou a krutostí. Vstup do země stínů se opravdu vydařil.

Asphyx says:

The UNCOFFINED are the past embassadors from the old days. They play more slowly and urgently with a magical power. Welcome to an occult ritual. Draw the pentagram, sacrifice a goat and clasp your hands together to the reverse prayer. Music on the first album by these British guys (and girl) is very cold, abstract, dark and sad. During the time I listen I´m in the shadow and I don´t go out of it. Let the one who is without sin cast the first stone. You will be cursed, carved and smashed in an infinite ash. Doom metal which is mixed with dead metal which seems like sharp peaks of torturing instruments. It sinks into your body easily with just a little grudge. So much dirt, blight, darkness and hate…so much that I haven´t heard it for a while. Fans of the old days should pay attention because this is the music for fans of the old school doom death metal. The album kills like a poison – with confidence and cruelty. The entry to the world of shadows is a very good job!

Track list:
1. The Horrors of Highgate
2. Plague of the Uncoffined
3. Ceremonies of Morbidity
4. Ill Omens of Death and Disease
5. Awakened from Their Dormant Slumber

Line up:
K.Shevil - Drums Of Doom/Growls/Howls/Screams Of Unholy Possession.
G.Hall - 5 Strings Of Morbidity
Jonny Rot - Lead 6 String Funeral Dirge
Gory Sugden - 4 Strings Of Coffin Shaking And Grave Upheaval

pátek 11. listopadu 2016

Report, photos, video - GORGASM, CONDEMNED, RECTAL SMEGMA, NERVOCHAOS, WHORETOPSY - club Modrá Vopice, Prague - 10. 11. 2016

Gorgasm
OSTATNÍ FOTKY ZDE / OTHER PHOTOS HERE
- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
https://www.youtube.com/user/jakubasphyx/videos

Agresivita je vlastnost, kterou má v určité míře každý člověk. Projevuje se útočným či nepřátelským jednáním vůči druhému člověku, skupině lidí nebo i proti sobě samému. Agresivita však může být chápána také jako cílevědomé jednání, jímž chceme něčeho dosáhnout. zdroj Wikipedie
Taky někdy máte chuť sevřít ruku v pěst a narvat ji pod tlakem svému šéfovi do obličeje? Nebo vytáhnout řidiče debila z auta a pořádně mu pocuchat fasádu? Někdy by si to dotyční zasloužili, nemám pravdu? Jenže to neuděláme, protože máme v sobě zakódované, že se podobné věci nesmí, jsme tak vychováni. Problém je, že se potom veškerá frustrace usazuje v nás, někde uvnitř. A jelikož by mělo být všechno v rovnováze, musí pak ten nahromaděný tlak a vztek občas taky ven.

Gorgasm
Osobně to  řeším sportem a hlavně muzikou. Tou brutální, agresivní nejlépe. Pořád mi to přijde lepší, než někomu přerazit čelist. Uvolňuje mě to. Proto jsou také posluchači podobných stylů tak milí lidé. Nepotřebují psychology, ani osobní kouče, stačí jim si pořádně zařvat na koncertě. Myslím, že čtvrteční brutálně hudební seanci by doporučilo deset z deseti psychologů.

Trošku mě děsila představa, že se ten večer představí sedm kapel (které stejně nestihneme), přijde mi to na akci v týdnu hodně. Chtěl jsem ale vidět GORGASM a tak nezbývalo nic jiného, než přesvědčit Michala, abychom vyrazili. Moc se tomu nebránil, asi už taky potřeboval trošku upustit ventil. 
Nervochaos
Míříme tak večer do Prahy, opravdu nestihneme dvě první kapely, protože nám práce zamotá celý den, cestou řešíme všechno možné (od života a vůbec, přes ženské až po hudbu) a je nám dobře, protože nejlepší vždycky je, když se věci říkají nahlas. Pojal jsem celou akci odpočinkově, chtěl jsem vidět vlastně jen dvě poslední smečky. 

Parkujeme před Modrou Vopicí, zdravíme známé obličeje a naplno se ponoříme do brutálně death metalové psychologické poradny. Vstup je díky spojení dvou turné poměrně vysoký (450,- Kč), ale zase na druhou stranu, kapely za to stály. Nebudu to dál zdržovat, pojďme se podívat, jak skupiny, které jsme viděli, hrály. Stojím pod pódiem a říkám si: "Celý týden to bylo v práci na nic, musím si dneska pořádně zařvat, abych srovnal svoji duševní rovnováhu, abych dodržel princip jing a jang". 

WHORETOPSY jako správní protinožci obrátili celý klub vzhůru nohama. Líbili se mi pasáže, hozené do brutal death metalu, jakmile se ale pánové otřeli o deathcore, moc mě to nebralo. Každopádně, nadupané to bylo jak kulturista, který to přehnal se steroidy. Masakr, masakr a zase masakr. Cítil jsem tam INGESTED, AMPUTATED. Skvělá práce.




NERVOCHAOS jsou death/thrashovou kapelou, kterou vidím poměrně často. A pořád mě ještě nezačala bavit. Jejich vystoupení zase nějak nemělo drive, nasazení, šťávu a ještě mi nesedělo hudebně. Tak možná příště. 


Minirecenze/minireview - NERVOCHAOS - The Art of Vengeance (2014)

RECTAL SMEGMA nám přivezli ten svůj holandský gore grind a celou Modrou Vopici roztančili. Představte si české GUTALAX ve smrtelné zběsilé křeči a mocný, točící se dav pod pódiem. Mě to tedy moc nebralo, ale tak, znáte to, proti gustu žádný dišputát. Odsýpalo to pěkně, všichni pařili a usmívali se. A o to šlo především.  



Na GORGASM mě vždy fascinovalo propojení brutality a temnoty. "Ošklivé" obaly, nechutné texty, ale hlavně hudba, která se nám vždy všem zaryla doslova pod kůži. V Praze jsem od Damiana Leskiho a jeho smečky dostal přesně to, co jsem chtěl. Dnes již kultovní skladby, odehrané s nasazením a velkou silou. Cítil jsem se opravdu jako v opuštěné uličce vašeho města, kde mi jdou po krku. Podřízli mě svými riffy, rozpárali údery bicích a zavrhli navěky do nekonečné tmy. Pak mě GORGASM pohodili mezi odpadky, zcela vyvrhnutého, bez krve. A já byl za to ještě rád. Tohle byla bestialita převlečená za hudbu a pro mě vynikající zážitek! Morbidní kult!






Odchytí mě Michal a že prý, co si má koupit za CD. Zjišťuji, že mají poslední album GORGASM - "Destined to Violate" a tak hned dva kousky pořizujeme. Na internetu je deska už dlouho vyprodaná a tak je ukojena i moje sběratelská vášeň.

Minirecenze/minireview - GORGASM – Destined to Violate (2014)

new CD in my collection
Na CONDEMNED jsem se hrozně těšil a byl jsem odměněn parádním americkým brutálním death metalem, který rozmetal klub i široké okolí totálním infernem. Obdivoval jsem skvělou práci bubeníka i zpěvákův nelidský murmur (šel z něj opravdu strach). Kapela mi připomínala nekompromisní smrtící komando, které se rozhodlo mě totálně zničit. Málem se jim to povedlo. Měl jsem po té výbušné směsi doslova rozdrcený mozek! Vynikající, skvělé, kruté!




Pod celou akcí byli podepsáni Hard Bones Productions, kteří jsou vždy zárukou kvality. Byli i tentokrát. Škoda jen spojení dvou turné dohromady, pro nás z daleka už bylo sedm kapel zkrátka moc. Zvuk byl celý večer parádní (tedy u smeček, co jsme viděli). Návštěvnost bych odhadoval na nějakých sedmdesát fanoušků, plus kapely. Dohromady všichni naplnili Modrou Vopici tak akorát. Šlo se hnout a zároveň působil klub "rušně". A co jsem se tak bavil, tak i vystupující byli nadšeni, pochvalovali si reakce fanoušků, rotyku pod pódiem.

 Musím opět  a znovu vyzdvihnout skvělou atmosféru, která celý večer v Modré Vopici panovala (už dávno vím, je to lidmi!). Všichni vysmátí, veselí, usměvaví. Člověka už při vstupu do klubu ihned popadla skvělá nálada. Pohodové byly i kapely. Jejich členové se potulovali klubem, s každým pokecali, udělali fotku. Zkrátka underground jak má být. 

 Speciální díky posílám všem svým kamarádům. Díky moc za pochvalu blogu, opravdu si toho vážím. Ani jsem nevěděl, že vás tolik znám - byl to super pocit, to vám povím! Zajímavé tento večer bylo, že se kolem mě objevovala samá krásná děvčata (asi nějaká dobrá konstalace hvězd nebo co). Holky, rád jsem vás viděl...já vám řeknu...já být mladší...a mít motorku...tak...bych vás svezl:)) Bylo mi ctí! Jen mě mrzelo, že jsem nemohl moc pít, tak snad všichni na NICE TO EAT YOU DEATHFEST 2017? Dáme, pivo? Dáme metal?
merchandise
Jsme oba hodně utahaní, ale zároveň spokojení. Druhý koncert v týdnu, to je pro nás už moc velká porce. Unavení se šineme do Plzně pomalu, opatrně, protože dálnice může být namrzlá (Michale díky moc za odvoz, já už bych to nedal!). V mysli mi pomalu odeznívají všechny ty ostré riffy a přemýšlím, jak to zítra zvládnu v práci. Vlastně se jen osprchuji a s ještě mokrou hlavou zase vstávám do rachoty. Spal jsem přesně dvě hodiny a pět minut.

Sedím v pátek celý den u počítače a kolem mě vzdáleně ševelí hlasy, jsem jak v nějakém nevyspalém snu. Asi jsme to fakt tentokrát trošku "přehnali", říkám si. Zůstanou ale zážitky, navždy vyryté v mozku (usmívám se). Vzpomínky na super brutální hudební večer, na skvělé kapely, na kamarády (usmívám se). A hlavně...mám hlavu zase na nějaký čas oproštěnou dočista dočista od zbytečností, relaxoval jsem hlukem - jsem bez agrese, hodný, klidný jako beránek nebo jako tibetský mnich po meditaci (usmívám se). Dobře bylo, parádní akce, kterou si budu dlouho pamatovat! 

- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

---------------------------------------------------------
Promotion!

FESTIVAL DEADLY STORM IN BOŽKOV 11
Oznámen datum konání festivalu:

Sobota 18. 3. 2017

- místo: Hospoda Pod kopcem, Plzeň Božkov

Budeme se na vás těšit!

facebook událost/event:
https://www.facebook.com/events/209306099485337/
info:
FESTIVAL DEADLY STORM IN BOŽKOV 11

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine