 |
| Sadistic Intent |
author of photos – Michal Radoš
- for original size click on photos
- pro zvětšení klikněte na fotky
 |
| Cheers! |
DEHUMAN
 |
| Mr. Asphyx and Sadistic Intent |
 |
| Mr. Asphyx, Mejla and Dehuma |
 |
| Mr. Asphyx, Mejla and Dehuman |
SADISTIC INTENT
středa 14. prosince 2016
Photos - SADISTIC INTENT, DEHUMAN, HEAVING EARTH - club Modrá Vopice, Prague - 13. 12. 2016
author of photos – Michal Radoš
- for original size click on photos
- pro zvětšení klikněte na fotky
Recenze/review - WRETCHED SOUL - The Ghost Road (2016)
CD 2016, UKEM Records
Rána, hnisající už nějaký čas. Mokvající vřed, utvořený z té nejčernější krve. Průvodní znaky v podobě tepání žil, pocení, pocitů beznaděje, strachu. Stačilo malé škrábnutí a najednou je z toho boj o život. Verdikt lékařů zní ale jinak. Dlouhodobý poslech thrashových WRETCHED SOUL. Klasiků, kteří se shlédli v hudbě dávno minulé, pozvedli její prapor a rozhodli se zničit současný svět svojí energií. Jejich tvorba je opravdu jako nějaká pořádně zanícená rána, která se dostává postupně k sobě. Bolí, pálí, řeže. Novinku "The Ghost Road" jsem aplikoval do žil velmi často. Líbí se mi to nadšení, ten odjištěný granát, který vám každou chvíli bouchne v rukou.
Slyším zde vlivy JUDAS PRIEST, MERCYFUL FATE, ale i třeba takové CELTIC FROST. Skladby hezky odsýpají, poslouchají se více méně "samy". Člověk si najednou uvědomí, jaké to bylo krásné, celý život být oddaný stejné muzice. Já i WRETCHED SOUL máme v krvi metal, ctíme ho, jsme jím prolnuti. Britští maniaci jednoduše moc dobře ví, jak na mě. Navíc ty texty, plné literatury, historie, smrti a temnoty. Všechno sedí perfektně pohromadě (včetně parádního obalu) a ještě to má v sobě pro mě navíc tolik důležitou jiskru, heavy efekt.
Rána, hnisající už nějaký čas. Mokvající vřed, utvořený z té nejčernější krve. Průvodní znaky v podobě tepání žil, pocení, pocitů beznaděje, strachu. Stačilo malé škrábnutí a najednou je z toho boj o život. Verdikt lékařů zní ale jinak. Dlouhodobý poslech thrashových WRETCHED SOUL. Klasiků, kteří se shlédli v hudbě dávno minulé, pozvedli její prapor a rozhodli se zničit současný svět svojí energií. Jejich tvorba je opravdu jako nějaká pořádně zanícená rána, která se dostává postupně k sobě. Bolí, pálí, řeže. Novinku "The Ghost Road" jsem aplikoval do žil velmi často. Líbí se mi to nadšení, ten odjištěný granát, který vám každou chvíli bouchne v rukou.
Slyším zde vlivy JUDAS PRIEST, MERCYFUL FATE, ale i třeba takové CELTIC FROST. Skladby hezky odsýpají, poslouchají se více méně "samy". Člověk si najednou uvědomí, jaké to bylo krásné, celý život být oddaný stejné muzice. Já i WRETCHED SOUL máme v krvi metal, ctíme ho, jsme jím prolnuti. Britští maniaci jednoduše moc dobře ví, jak na mě. Navíc ty texty, plné literatury, historie, smrti a temnoty. Všechno sedí perfektně pohromadě (včetně parádního obalu) a ještě to má v sobě pro mě navíc tolik důležitou jiskru, heavy efekt.
WRETCHED SOUL jsou jako nějací vypravěči, kteří ke mě promlouvají jasně srozumitelnou řečí. Jsou melodičtí, studení, přesto žhaví jako čerstvá láva. Proti provedení, zvuku, nápadům nemám vlastně nic negativního. Je to svým způsobem staroba, povýšená díky současnému provedení k "dokonalosti". A hlavně, britští šílenci mají jednu obrovskou výhodu. Jsou jasně rozpoznatelní mezi ostatními. A toho si dnes cením o hodně víc, než třeba technické hudební zdatnosti. Skladba bude pořád skladba, atmosféra vás stále buď pohltí, či nikoliv. Osobně jsem z novinky "The Ghost Road" nadšen a užívám si ji rád a často. Takhle nějak si představuji skvělý melodický metal. Vynikající záležitost!
sumarizace:
Wov, tak tomuhle říkám poctivý, parádní reálný metal. Při poslechu vzpomínám, jsem dojatý a užívám si riffy ostré jako čerstvě nabroušené nože. Britští maniaci letos vydali album, které je rezavé, šíleně energické a obsahuje v sobě až magickou přitažlivost. Melodický metal v této podobě si nechám vždy a všude líbit. Syrové, poctivé, s velkým počtem hitových skladeb. Takové je album "The Ghost Road". Jsem šokován, kde se v těchto pánech bere tolik energie a síly. Přijdu si jako při zásahu elektrickým proudem. Vynikající nahrávka! Takhle nějak by měl znít metal! Satan s vámi! Až na věky, amen!
Asphyx says:
WOV, so this is the honest, awesome real metal. When listening I remember, I'm touched and I enjoy riffs sharp like fresh sharpened knife. British maniacs released an album this year that is rusty, insanely energetic and it contains magical attraction. Melodic metal in this form, I enjoy always and everywhere. Raw, honest, with a large number of hit songs. This is the album "The Ghost Road". Where can the masters take so much energy and strength? I feel like to be hit with an electric current. Excellent recording! This is sound of metal! Satan with you! For ever and ever, amen!
Tracklist:
01. Necromancer
02. War Wolf
03. The Silent God
04. The Great Destroyer
05. Bury the Heretic
06. I am the Thunderer
07. We Made the Gods
08. The Ghost Road
01. Necromancer
02. War Wolf
03. The Silent God
04. The Great Destroyer
05. Bury the Heretic
06. I am the Thunderer
07. We Made the Gods
08. The Ghost Road
Chris Simmons – Vocals
Steve Clifford – Guitar
Luke Mayell – Bass
Andy Clifford – Drums
úterý 13. prosince 2016
Recenze/review - OMNIZIDE - NekroRegime (2016)
CD 2016, Carnal Records / Daemon Worship Productions
Poprvé jsem byl zdrcen a znechucen. Říkali mi, ať si vyhrabu vlastní mrtvolu. Exhumace. Smrt, vznášející se nad paloukem, kde byl hromadný hrob. Všude, i po těch všech letech, bylo cítit násilí. Vzal jsem lopatu, zaryl jí do země a narazil hned na kost. Opatrně, abych neporušil jednotlivé části hnijícího těla, jsem odhrnoval zeminu. Mladá dívka, s prostřelenou hlavou byla mým prvním nálezem. Polámaná žebra, značící dlouhé mučení. Sepnul jsem ruce a marně se modlil k bohu. Čeho všeho jsou lidé ještě schopni? Jak říkám, bylo to poprvé, napodruhé už mi to tak nepřišlo.
Novinka švédských black/deatherů OMNIZIDE je doslova narvaná hudebním násilím, válkou s nebem, špínou, nenávistí a tmou. Druhé řadové album ocení převážně všichni fanoušci, kteří k ránu uléhají do svých rakví, velebí po nocích pána pekel a jejich oblečení ležela dlouhá léta ve starých hrobech. Ne, tohle není hudba pro slabé povahy, ale kus zahnívajícího masa, které vám někdo hodí bez varování do obličeje. Staré blackové, studené postupy jsou upěchovány dunivým death metalem. Netřeba k nikomu přirovnávat, podobnost vám zajisté ihned vytane na mysli. Raději poslouchejte.
Poprvé jsem byl zdrcen a znechucen. Říkali mi, ať si vyhrabu vlastní mrtvolu. Exhumace. Smrt, vznášející se nad paloukem, kde byl hromadný hrob. Všude, i po těch všech letech, bylo cítit násilí. Vzal jsem lopatu, zaryl jí do země a narazil hned na kost. Opatrně, abych neporušil jednotlivé části hnijícího těla, jsem odhrnoval zeminu. Mladá dívka, s prostřelenou hlavou byla mým prvním nálezem. Polámaná žebra, značící dlouhé mučení. Sepnul jsem ruce a marně se modlil k bohu. Čeho všeho jsou lidé ještě schopni? Jak říkám, bylo to poprvé, napodruhé už mi to tak nepřišlo.
Novinka švédských black/deatherů OMNIZIDE je doslova narvaná hudebním násilím, válkou s nebem, špínou, nenávistí a tmou. Druhé řadové album ocení převážně všichni fanoušci, kteří k ránu uléhají do svých rakví, velebí po nocích pána pekel a jejich oblečení ležela dlouhá léta ve starých hrobech. Ne, tohle není hudba pro slabé povahy, ale kus zahnívajícího masa, které vám někdo hodí bez varování do obličeje. Staré blackové, studené postupy jsou upěchovány dunivým death metalem. Netřeba k nikomu přirovnávat, podobnost vám zajisté ihned vytane na mysli. Raději poslouchejte.
Při společných setkáních s novinkou "NekroRegime" mám neodbytný pocit, jakoby někdo vrazil bez vyzvání do podzemí s tím, že vystřílí všechny zombie světa. Album je to mrazivé, s blackovým vokálem, spoustou temných melodií a takovou tou těžko popsatelnou krvavou jiskrou a feelingem. Je poledne a zase se setmělo. Vidím najednou kolem sebe stíny nemrtvých, loudám se podél hřbitovních zdí. Jsem v očekávání, natěšený na další skladbu. Poklekám na mramorovou desku starého hrobu. Velebím číslo ze samých šestek. Náhle se otevře nedaleko pohozená rakev, vylezou z ní OMNIZIDE a spálí mě na popel. Album opravdu připomíná exhumování desítek těl, zohavených lidskou nenávistí. Skvělá temná deska, která se klaní těm nejtemnějším silám. Inferno!
sumarizace:
OMNIZIDE a jejich CD "NekroRegime" mi připomínají nějakou hodně zlou a ošklivou okultní seanci. Mocné kytarové motivy, hlas povolaný z temnot a skvělý zvuk. Ano, při poslechu mám opravdu pocit, že peklo existuje. Jasně a hmatatelně, jako na novince OMNIZIDE. Tahle hudba by klidně mohla znít při uvítání zbloudilých duší při příchodu do podzemí. Oceňuji temnotu, všechny černé skladby i určitou nihilistickou náladu, kterou zde cítím z každého tónu. Obraťte všechny kříže směrem dolů, vyžeňte kněze z kostelů, už napáchali dost zla! Černé death metalové album, které je cítit sírou! Inferno!
Asphyx says:
OMNIZIDE and their CD "NekroRegime" reminds me some very bad and ugly occult session. Powerful guitar motifs, voice called up from the darkness and great sound. Yes, when I 'm listening I really feel that the Hell exists. Clearly and tangibly like the news of OMNIZIDE. This music could easily sound when the lost souls come in the underground. I appreciate the darkness, all black tracks and certain nihilistic mood that I feel from each tone. Turn all crosses down, expell the priests from churches, they've already done evil enough! Black death metal album that smells of sulfur! Inferno!
pondělí 12. prosince 2016
Recenze/review - DEBUSTROL - Válka (2016)
DEBUSTROL - Válka
CD 2016, vlastní vydání
"Pořád nějak nechápu, co je na tom špatnýho, si jednou za čas pořádně vožrat hubu a zařvat si doprdele!"
Tenhle citát pronesl kdysi v devadesátých letech jeden můj kamarád. Tenkrát DEBUSTROL kritizoval v nějakém plátku šíleně chytrý novinář, hudební kritik a tak vůbec. Pán nějak nepochopil, že přesně o tomhle thrash metal vždycky byl a je. O nespoutanosti, o pivu, o džískách, znovu o pivu. Pořádná pařba patřila k tomuhle stylu odjakživa, s tím nikdo nic neudělá, to je axiom. Boleslavští jsou jedněmi z kapel, kteří mě přivedli k metalu jako takovému. Mám doma všechna alba a někdy zkrátka dostanu chuť na to, si zase pořádně zařvat. Vytáhnu kompletní diskografii, zakřičím si z plných plic a občas vyrazím i na koncert. Nemám rád snad jen Chytrou past, která byla pro mě takovou slepou uličkou.
A o čem že je novinková "Válka"? Vlastně zase o tom samém. O nenávisti, o špatných lidských vlastnostech, o tom, jak jsme někdy horší než zvířata. Je to kritika, řečená hodně ostře a hlasitě. Spoustě lidem se to nebude líbit, budou se tvářit jako v úvodu zmíněný "pan intelektuál", jenže ono to tak zkrátka je. Hudebně pořád DEBUSTROL čerpají ze SLAYER a devadesátkového thrashe. Zvukově je album solidně ošetřené (kope to pěkně!) a s obalem, který si budete pamatovat.
"Pořád nějak nechápu, co je na tom špatnýho, si jednou za čas pořádně vožrat hubu a zařvat si doprdele!"
Tenhle citát pronesl kdysi v devadesátých letech jeden můj kamarád. Tenkrát DEBUSTROL kritizoval v nějakém plátku šíleně chytrý novinář, hudební kritik a tak vůbec. Pán nějak nepochopil, že přesně o tomhle thrash metal vždycky byl a je. O nespoutanosti, o pivu, o džískách, znovu o pivu. Pořádná pařba patřila k tomuhle stylu odjakživa, s tím nikdo nic neudělá, to je axiom. Boleslavští jsou jedněmi z kapel, kteří mě přivedli k metalu jako takovému. Mám doma všechna alba a někdy zkrátka dostanu chuť na to, si zase pořádně zařvat. Vytáhnu kompletní diskografii, zakřičím si z plných plic a občas vyrazím i na koncert. Nemám rád snad jen Chytrou past, která byla pro mě takovou slepou uličkou.
A o čem že je novinková "Válka"? Vlastně zase o tom samém. O nenávisti, o špatných lidských vlastnostech, o tom, jak jsme někdy horší než zvířata. Je to kritika, řečená hodně ostře a hlasitě. Spoustě lidem se to nebude líbit, budou se tvářit jako v úvodu zmíněný "pan intelektuál", jenže ono to tak zkrátka je. Hudebně pořád DEBUSTROL čerpají ze SLAYER a devadesátkového thrashe. Zvukově je album solidně ošetřené (kope to pěkně!) a s obalem, který si budete pamatovat.
Vždycky se mi líbily texty od DEBUSTROLU, které jsou stejně jako hudba přímočaré, plné vulgarismů, ale přesně zacílené. Je to rána přímo do obličeje, thrashový úder, který vás buď povalí nebo vámi proletí jako hozená kudla. Je sice pravda, že být to celé zpívané v angličtině, asi by Boleslavští takovou sílu neměli. Ne, novinka není ničím šokující, ani převratná. Je ale albem, na které jsme se všichni pěkně dlouho těšili a dostali jsme přesně to, co jsme chtěli. Starý dobrý DEBUSTROL se vším dobrým i špatným (pořád se jedná o skupinu, která cílí hlavně na české posluchače), co k němu patří. Zaplať Satan za to. Už dnes mám pár tipů, které si zajdu zase někdy na koncert pořádně zařvat ("Nasrat vám všem" je moje hymna podzimu v práci). Album "Válka" je útokem na všechny naše základní metalové pudy. Říkejte si co chcete, ale novinka má v sobě sílu. DEBUSTROL - model 2016 se myslím, vydařil. Víc dodávat netřeba.
sumarizace:
Nové album českých thrasherů DEBUSTROL "Válka" je o nenávisti, o špatných lidských vlastnostech, o tom, jak jsme někdy horší než zvířata. Je to kritika, řečená hodně ostře a hlasitě. Hudebně pořád kapela čerpá ze SLAYER a ostatních kapel devadesátých let. Zvukově je nahrávka parádně ošetřená (kope to pěkně!), s obalem, který si budete pamatovat. Je to rána přímo do obličeje, thrashový úder, který vás buď povalí nebo vámi proletí jako hozená kudla. Ne, novinka není ničím šokující, ani převratná. Je ale albem, na které jsme se všichni pěkně dlouho těšili a dostali jsme přesně to, co jsme chtěli. Starý dobrý DEBUSTROL se vším dobrým i špatným, co k němu patří. Zaplať Satan za to. Album "Válka" je útokem na všechny naše základní metalové pudy. Říkejte si co chcete, ale novinka má v sobě sílu. DEBUSTROL - model 2016 se myslím, vydařil. Víc dodávat netřeba.
Asphyx says:
The new album by Czech thrash band DEBUSTROL called “Válka” is about hate, bad human qualities and that we can be even worse than animals. It is a criticism which is very loud and strong. This band still draw their musical inspiration from SLAYER and other bands from the 90ths. In case of the sound – this album is solid treated (it kicks so great!) and the cover is very memorable. It is like a punch in the face, thrash punch which either takes your down or will pass through you like a thrown jack-knife. No, this new album is not shocking or even revolutionary. However, it is an album which makes us all very excited and we received what we wished for. The old good DEBUSTROL with all the good and the bad. Thank Satan! The album “Válka” is an attack on our basic metal instincts. I don´t care what you say, but this new album is strong. DEBUSTROL – the 2016 model is good, I think. No need to say more.
Tracklist:
1. Vraždící Kov
2. Kultovní Revoluce
3. Nasrat Vám Všem
4. Apokalypsa II.
5. Primitivně
6. Válka
7. Hlavně Ne O Lásce
8. Bůh Patří Mně
9. Zakuklenci
10. Genocida
11. Playbackshit
1. Vraždící Kov
2. Kultovní Revoluce
3. Nasrat Vám Všem
4. Apokalypsa II.
5. Primitivně
6. Válka
7. Hlavně Ne O Lásce
8. Bůh Patří Mně
9. Zakuklenci
10. Genocida
11. Playbackshit
band:
KOLINSS, TRIFID, ZED, HERR MILER
Recenze/review - SÖNAMBULA - Secuela (2016)
SÖNAMBULA- Secuela
CD 2016, Base Records
Říkali mi, abych nebral slovo Boží nadarmo. Nedbal jsem jejich připomínek, křižování, modliteb. Plně jsem se oddal okultním vědám a černé magii. Zahrával jsem si s ohněm, který mě nakonec spálil na prach. Hořel jsem, plápolal a potřeboval jsem nějakou hudbu, která by moji nenávist ochladila. Pustil jsem si prvotinu španělských death doomařů SÖNAMBULA a ocitl se někde mezi realitou a sněním.
Z přehrávače se na mě vyhrnula smršť riffů, drsných skladeb, které se hned od počáku zdály být inspirovány starými AUTOPSY, WINTER, ENTOMBED, TREBLINKA, CELTIC FROST. Před očima najednou ožívaly staří death doomoví předci, kývali souhlasně hlavou a dávali nám jasně na vědomí, že takhle se má tento styl hrát. Syrově, mrazivě a prašivě.
Za SÖNAMBULA stojí dvojice muzikantů, kteří jsou naplno oddáni základním myšlenkám záhrobí. Album "Secuela" je v jejich podání velmi chutnou, i když plesnivou krmí. Pánové sice nemají novátorský přístup, ale spíše se přehrabují ve starých kostech, vybírají ty nejlepší kousky, aby nás nakonec donutili ke kývání do rytmu. Úplně před sebou vidím ty zástupy prokletých, kteří po poslechutí téhle desky vezmou do ruky lopaty a krumpáče a jako nějaké krásně zohavené zombie vyrazí na nejbližší hřbitov. Nahrávka má mrazivou atmosféru a to se jak známo v podsvětí cení nade vše. Pokud máte chuť na něco málo nechutného snění a nedělá vám problém setkání s nočními můravi, tak rozhodne neváhejte. SÖNAMBULA hrají přesně pro vás. Parádně mokvající a studené CD!
sumarizace:
Album "Secuela" je plné toho nejsmrdutějšího old school death metalu se rozhodně povedla. Najdete na ní ty nejvybranější kousky zahnívajícího masa. Každý hrobník, fanoušek old school death metalu a doomu by měl zbystřit svoji pozornost. Na albu se totiž odehrávají ty nejtemnější okultní rituály, chrastí se s kostmi a drtí se lebky ostrými melodiemi. SÖNAMBULA pocházejí z toho nejhlubšího podzemí a na jejich hudbě je to znát. Je ostrá, studená a špinavá, jako opuštěný hrob. Vítejte v zemi zla a beznaděje! Death doomová nahrávka, která vás spálí na popel!
Asphyx says:
Album "Secuela" is full of the most stinking old school death metal is definitely succeeded. You can find here the primest pieces of rotting meat. Each gravedigger, a fan of old school death metal and doom should sharpen his attention. The album is the darkest place of occult rituals, the bones are rattling and skulls are crushed with sharp melodies. SÖNAMBULA come from the deepest underground and this is evident on their music. It is sharp, cold and dirty like abandoned grave. Welcome to the land of evil and despair! Death doom recording that will burn you to ashes!
Tracklist:
1. Satanás
2. Typhareth
3. Nido De suciedad 05:13
4. Hilen Argia
5. Esperpento
6. Lascivia
7. El laberinto De La Musa Verde
8. Siervos De Los Hombres De La Guerra
9. Luna Del Desierto
10. Hacia El Norte
band:
Rapha Decline (Guitarra y voz), Maider (Bateria)
https://www.facebook.com/Sönambula-1402838693286106/?ref=hlhttp://sonambula.bandcamp.com/releases
neděle 11. prosince 2016
Recenze/review - CHRIST AGONY - Legacy (2016)
CD 2016, Witching Hour Productions
Jdu pomalu tmou. Našlapuji tiše, jsem napnutý, co mě všechno čeká. Objímá mě chlad, nastavuji tvář ledovému větru. Někde tady, v severských hvozdech se ukrývá stará krypta, ve které naleznete temnou pravdu. Mám s sebou jen pár nezbytných věcí, včetně nové desky polských blackových melodiků CHRIST AGONY. Legendy, pro kterou mám dlouhá léta velkou slabost.
Novinka "Legacy" mě, ani vás, ničím nepřekvapí. Není to ani potřeba. My, staří a věrní fanoušci očekáváme jiskřivě studený černý kov, smíchaný s tmou. Další solidní album v řadě, které sice není nijak novátorské, ale pořád v sobě ukrývá sílu, kterou máme u téhle skupiny tolik rádi. Konečně jsem na místě. Čekají mě železná narezlá vrata, pak pár kroků dunivou chodbou a kamenný oltář na kterém je skříňka. Dřevěná, s rukopisy plnými black metalu, zaříkávání a smrti. Dosáhl jsem svého cíle. Kruh se uzavřel.
Jdu pomalu tmou. Našlapuji tiše, jsem napnutý, co mě všechno čeká. Objímá mě chlad, nastavuji tvář ledovému větru. Někde tady, v severských hvozdech se ukrývá stará krypta, ve které naleznete temnou pravdu. Mám s sebou jen pár nezbytných věcí, včetně nové desky polských blackových melodiků CHRIST AGONY. Legendy, pro kterou mám dlouhá léta velkou slabost.
Novinka "Legacy" mě, ani vás, ničím nepřekvapí. Není to ani potřeba. My, staří a věrní fanoušci očekáváme jiskřivě studený černý kov, smíchaný s tmou. Další solidní album v řadě, které sice není nijak novátorské, ale pořád v sobě ukrývá sílu, kterou máme u téhle skupiny tolik rádi. Konečně jsem na místě. Čekají mě železná narezlá vrata, pak pár kroků dunivou chodbou a kamenný oltář na kterém je skříňka. Dřevěná, s rukopisy plnými black metalu, zaříkávání a smrti. Dosáhl jsem svého cíle. Kruh se uzavřel.
CHRIST AGONY, v čele s charismatickým Cezarem přicházejí z dob, kdy světu vládly v devadesátých letech klasické black metalové kapely. Poláci jejich tvorbu vzali, smíchali a přidali svůj jasně rozpoznatelný ksicht. Mám rád jejich mrazivé melodie, působí na mě jako klidné, ale naléhavé zaříkávání. Jsou pro mě mantrou, obrácenou modlitbou, která se perfektně hodí do letošního podzimu. Zákeřné síly zla jsou opět vyvolávány, Satan se poťouchle usmívá a já se dál přehrabuji ve starých pergamenech. CHRIST AGONY nahráli přesně ten typ alba, které jsem po nich "chtěl". Vznešené, ledové, černé a temné. Klasika postavená na vlastních základech, s pořádným heavy feelingem. Zaplať Satan za to, že jsou ještě podobné skupiny. Kult!
sumarizace:
CHRIST AGONY letos přicházejí s dalším albem plným smutku, prokletých melodií, nekonečných procházek severskou krajinou a hlavně až magickou přitažlivostí. Melodický black metal je zde zvolen jako prostředek pro navození velice zvláštní nálady. Opakování temných motivů, bědování nad osudem člověka. Nálada nahrávky je velmi pochmurná, jakoby zahalená mlhou. Oceňuji velmi dobrý zvuk a zajímavý obal. K téhle muzice se musíte propracovat, není to záležitost na jeden poslech. Doporučuji všem, kdo se rádi toulají lesem. Melodické, black metalové album, které vám zmrazí vaše srdce! Kult!
Asphyx says:
CHRIST AGONY is coming this year with the next album full of sorrow, accursed melodies, endless walks through Nordic country and especially the magical attraction. Melodic black metal evokes very strange mood. Repeat of dark themes, lament over the fate of man. The mood of the recording is very sad, it seems to be enveloped in some fog. I appreciate very good sound and interesting cover.You can't get to this music easily, take your time for listening. I recommend to all who likes wandering in the forest. Melodic black metal album that will freeze your heart! Cult!
Tracklist:
1. Conjuration (07:37)
2. Sigillum Diaboli (06:50)
3. Seal Ov The Black Flame (07:26)
4. Black Blood Ov The Universe (06:52)
5. Devil Worship (06:35)
6. Coronation (05:57)
7. Legacy Ov Sin & Blood (09:03)
1. Conjuration (07:37)
2. Sigillum Diaboli (06:50)
3. Seal Ov The Black Flame (07:26)
4. Black Blood Ov The Universe (06:52)
5. Devil Worship (06:35)
6. Coronation (05:57)
7. Legacy Ov Sin & Blood (09:03)
Line-up for this recording -
Cezary "Cezar" Augustynowicz - Vocals, Guitars, Bass, Choir
Dariusz „Daray” Brzozowski - Drums
Dariusz „Daray” Brzozowski - Drums
PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh sedmdesátý - Mrdat a škodit
Pouštím si pořád dokola "The Temple in the Underworld" od Root a mám tak trošku puberťácké deprese. Doma je to v pohodě, rodiče se konečně po letech přestali hádat, mám krásnou holku, kamarády, ve sportu mi to jde jako nikdy, ale přestává mě bavit škola. Sice jsem nedávno vyhrál fyzikální olympiádu a nějakým záhadným způsobem získal medaili v atletice ve skoku do výšky pro náš ústav, ale začíná mě neskutečně štvát, že na zemědělce pořád panují socialistické poměry. Píše se rok 1992.
Kačenka je na gymplu a neustále vypráví, jaké je to tam super, jak se všechno mění, co dělají, že tam byli zahraniční studenti. My jsme stále nuceni v baretech nastupovat do dílen, poslouchat nekonečné řeči o tom, že se komunisti ještě mohou vrátit a že nám ukážou. Bublá ve mě vzdor, mám sto chutí roztrhat ty hnusný červený trenky a nátělník, ve kterých jak debilové pořád musíme cvičit. Ve třídě plné sedláků, které sem vyslali jejich otcové, aby vystudovali to, co budou dělat celý život, jsem víceméně sám a jediný z města. Chodím o přestávkách za Kytkou, ven do kuřárny. Sám nebáním, ale potřebuju si pokecat, probrat muziku, holky, život.
Zhoršil se mi trošku prospěch, třídní učitelka mi pořád opakuje, že by to chtělo méně těch slečen a dýchánků na panelech (vidí na nás z okna svého bytu) a více se učit. Jenže mě všechno to nekonečné technické blábolení přestává naplňovat. Zatím to dávám víceméně skoro bez učení, stačí vše přečíst o přestávce, ale často se přistihnu, že místo pozornosti sním. Sedím hned u okna, ve schodovité učebně chemie a sleduji venkovní stromy, jak se mění v čase. Mí spolužáci mi přijdou opoždění o několik let, teprve se oťukávají s holkama, probírají úplně jiné věci. Řeší teprve první opilecké opice, první sex.
Svěřuji se Sabathovi, který je už dlouho mým soukromým důvěrníkem. Přeci jen, má toho spoustu odžito a rodičům se těžko některé věci říkají. Vždyť to znáte. "Ty vole, ty budeš asi vyhořelej, ty bys potřeboval mrdat a škodit": řekne mi po chvíli moudrého pokyvování hlavou. Jo, mudrovat nad pivem, to můj kamarád uměl. Vyprávěl mi, jak když ho něco štvalo v práci, na vojně a podobně, tak si z toho začal dělat srandu. Mezi "sabaťákama" se říkalo, že systém se má nahlodávat zevnitř, že se má rozmrdat a rozškodit. Něco na tom bylo, ale musel jsem se na to vyspat.
Šel jsem ke Kačence, která měla ve všem jasno. Bude veterinářkou, jako její otec. Po gymplu by to i šlo. Nojo, to já chtěl být odmalička taky, ale po základce otec rozhodl, že prý technická škola. A já měl tenkrát úplně jiný starosti. "Jseš nějakej smutnej, takhle tě neznám, Smrťáčku, Kubo Kubovatej": zakousne se do mě moje milá. Jenže mám dneska místo chuti na ní alkoholovou slinu. Diví se tomu, protože se to stalo poprvé. Jsem zachmuřený, nevím co s tím a tak do sebe obrátím skoro celý rum, který má paní Kačenková schovaný na vánoce.
Nějak to na mě všechno padlo. Buzerace ve škole, tlupa samých kluků ve třech třídách, taková ta beznaděj, kdy nevíte co se životem. Odpočítával jsem minuty a dělal si čárky o spadaných listech z javoru hned vedle okna učebny. Odříkával jsem technické předměty bez duše, kreslil jsem na pauzák, aniž bych projevil jakoukoliv snahu. Pak jsme dostali za úkol sepsat slohovou práci, ve které jsme měli vyjádřit, co chceme dělat v budoucnosti. Sedl jsem si, okousal nejdříve tužku a pak hodil na papír slova, která by si nikdo z naší školy za rámeček rozhodně nedal. Slušně, vzletně, ale ostře a jedovatě. Nadpis zněl: "Mrdat a škodit".
Utekl týden, pak druhý a naše češtinářka byla pořád doma po operaci žlučníku. Vrátila se z nemocnice a první co udělala, tak si mě zavolala po vyučování do kabinetu. "Kubo, prosím tě, co to má znamenat?": zeptala se ihned, jakmile se ujistila, že jsou dveře zavřené. "To nemůžeš, takhle to v tomhle ústavu nejde": pokračovala a já zarytě mlčel. Koukal jsem do země, protože v místnosti není žádné okno. Byl jsem ve stavu, kdy mi bylo všechno jedno. Pak si sedla, ta jedna z mála hodných a vstřícných učitelek a začala mi vyprávět, že za celou svoji kariéru nic tak dobrého nečetla, ale že je to napsané moc ostře a že kdyby to četl pan ředitel, tak by mě vyhodili.
Odpověděl jsem něco v tom smyslu, že to bude asi tím, že jsme na zemědělce, protože na gymplu by slohovou práci napsali určitě lépe. To prý ne, že tam taky učila. Tak jsem zase mlčel a nevěděl co říct. Ono vůbec, já mimo svých kamarádů a hlavně Kačenky mlčel poslední dobou skoro pořád. "Dobře, Kubo, uděláme to takhle. Ty si teď sedneš, já ti dám dvě hodiny a ty to celé přepíšeš. Já tu původní práci roztrhám, zničím a odevzdám tu novou": mluvila mi do duše. Uvědomil jsem si, že bych asi jinak propadl a rok navíc bych už v blbákově nepřežil, tak jsem jen přikývl a sepsal slohovou práci jak ze žurnálu. Jmenovala se: "Mládí, budoucnost a svět."
Po dvou hodinách jsem vše odevzdal a šel domů. Lehl jsem si, zase pustil Root a usnul vyčerpáním. Druhý den jsme jeli s Kačkou do školy na kole. Já ji vždycky doprovázel a pak to švihl přes město k nám do pavilonu debilů, jak jsem někdy škole říkal. Ve dveřích stála paní učitelka, šíleně se smála a ihned mě zatáhla do kabinetu. "Já se z tebe zblázním, to je jak nějaká agitka. Je to skvěle napsané, slohově vynikající, s nadhledem, vtipně a zároveň ne tak ostré. Máš za jedna!": propustila mě a dodala: "Hlavu vzhůru!".
Pochopil jsem všechno po svém a stali jsme se spolu s Kytkou, který všechno viděl úplně stejně jako já, dalšími Švejky v řadě. Poslední dva roky školy jsme si dělali srandu ze všech předpisů, naschvál naoko žrali přehnaně veškeré směrnice a nařízení. Salutovali jsme "vojensky" založeným učitelům, podávali pořádně nahlas hlášení na tělocviku (řvali jsme jak krávy!), psali si na sešity hlášky o tom, jak nás škola baví. Byla to svým způsobem přetvářka, ale pomohla nám přežít. A to bylo důležité. Někdy sice bystřejší učitelé zapochybovali, ale stačilo malé ujištění a všichni tu bláznivou hru "Mrdat a škodit" dál vesele prováděli s námi.
Paní učitelka vyhodnotila mé Mládí, budoucnost a svět jako nejlepší dílo ročníku, dostal jsem dokonce knihu o chovu skotu, kterou prý zaplatil sám pak ředitel. A já se začal zase smát. Byl to vůbec divný podzim. Takový ten čas, kdy cítíte, že se dají věci do pohybu. Jel jsem po vyhlášení vítězů "literární soutěže" ze školy jako divej, zabrzdil skřípavě před gymplem a vylezl po parapetu do prvního patra, kde měla Kačenka třídu. Zaťukal jsem na okno, dělal na ní opičky a lehce oplzlé posunky a ona na mě začala ukazovat, ať rychle slezu a u toho se smála, až jí tekly slzy. Čekal jsem na ní asi dvacet minut, nasedli jsme na bicykly a šlapali rychlostí blesku k nim domů. "Jééé, to je super, že se zase směješ, já už si říkala, co ti je, já jsem tak ráda": šeptala mi mezi polibky a do jejího pokoje jsem s ní doslova běžel. Nesl jsem ji na rukách a shodili jsme nějakou hrozně drahou vázu.
Uteklo dlouhých dvacet čtyři let. Jdu se svoji současnou manželkou po Boleslavi, ukazuji ji místa, kde jsem jako mladý řádil a najednou mě za rukáv zatahá stařenka jak z pohádky. Ve tvářích vrásky plné laskavosti. "Kubo! Seš to ty?": zaskřehotá, jak už to tak starší dámy dělají. Poznám v tom hlase paní učitelku češtiny, představím svou ženu, chvíli povídáme. Vzpomíná se a jdeme kousek vedle do kavárny. Kupuji všem nějaké dortíky a abych si zachoval dekorum, tak si objednávám jednu předraženou lahvovou Plzeň. Povídáme a najednou se paní učitelka zahledí do dálky a řekne mi, že tu moji slohovku "Mrdat a škodit" (jak se stydí, tak mrdat vysloví hrozně rychle) nakonec neroztrhala, že si ji schovala na památku doma a že si ji jednou za čas přečte. Nevím, co na to říct, ale všechno se mi najednou vrátí nazpátek a koktám zmateně slova díků. Vděčím jí koneckonců za hrozně moc.
Večer musím všechno manželce vyprávět a nakonec mi to nedá a celý příběh sepíšu. Děkuji za pozornost, přátelé!
Uteklo dlouhých dvacet čtyři let. Jdu se svoji současnou manželkou po Boleslavi, ukazuji ji místa, kde jsem jako mladý řádil a najednou mě za rukáv zatahá stařenka jak z pohádky. Ve tvářích vrásky plné laskavosti. "Kubo! Seš to ty?": zaskřehotá, jak už to tak starší dámy dělají. Poznám v tom hlase paní učitelku češtiny, představím svou ženu, chvíli povídáme. Vzpomíná se a jdeme kousek vedle do kavárny. Kupuji všem nějaké dortíky a abych si zachoval dekorum, tak si objednávám jednu předraženou lahvovou Plzeň. Povídáme a najednou se paní učitelka zahledí do dálky a řekne mi, že tu moji slohovku "Mrdat a škodit" (jak se stydí, tak mrdat vysloví hrozně rychle) nakonec neroztrhala, že si ji schovala na památku doma a že si ji jednou za čas přečte. Nevím, co na to říct, ale všechno se mi najednou vrátí nazpátek a koktám zmateně slova díků. Vděčím jí koneckonců za hrozně moc.
Večer musím všechno manželce vyprávět a nakonec mi to nedá a celý příběh sepíšu. Děkuji za pozornost, přátelé!
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
sobota 10. prosince 2016
Recenze/review - ORDOG - The Grand Wall (2016)
CD 2016, MFL Records
Propadám pesimismu, padá na mě obrovská tíha. Neslyším nekonečný ševel prázdných hlasů. Straním se lidí, připadají mi tupí a zlí. Jakoby se svět ztratil z oběžné dráhy slunce. Čeká nás už jenom beznaděj. Plouží se stíny místo obličejů ranní krajinou. Další zbytečný den, další čas ztrávený v temnotě. Potkám ji náhodou. Zvedne ke mě své oči z černé kapuce a oba pochopíme, že jsme navěky ztraceni. Zbývá už jen death/doom metal a ona. Smrt.
Poslouchám novinku finských našeptávačů ORDOG a pořád se nemůžu zbavit podivného pocitu, že mě něco nahlodává. Přidávám hlasitost, kývám se do rytmu jako zlomený strom. Zvláštní, zvláštní, hodně zvláštní se mi zdá atmosféra alba "The Grand Wall". Přitažlivá, podmanivá, smutná, plynoucí. Dívali jste se někdy na zimní řeku? Tak k ní znovu sestupte. Na vlnách se zrovna vznášejí melodie z novinky finských smutkařů ORDOG, kousek vedle plave ve vodě mrtvá ryba se skelným pohledem. Slyšíte ten šustot nad jezem? Řeka, hudba i smrt jsou najednou propojeni v jedno.
Propadám pesimismu, padá na mě obrovská tíha. Neslyším nekonečný ševel prázdných hlasů. Straním se lidí, připadají mi tupí a zlí. Jakoby se svět ztratil z oběžné dráhy slunce. Čeká nás už jenom beznaděj. Plouží se stíny místo obličejů ranní krajinou. Další zbytečný den, další čas ztrávený v temnotě. Potkám ji náhodou. Zvedne ke mě své oči z černé kapuce a oba pochopíme, že jsme navěky ztraceni. Zbývá už jen death/doom metal a ona. Smrt.
Poslouchám novinku finských našeptávačů ORDOG a pořád se nemůžu zbavit podivného pocitu, že mě něco nahlodává. Přidávám hlasitost, kývám se do rytmu jako zlomený strom. Zvláštní, zvláštní, hodně zvláštní se mi zdá atmosféra alba "The Grand Wall". Přitažlivá, podmanivá, smutná, plynoucí. Dívali jste se někdy na zimní řeku? Tak k ní znovu sestupte. Na vlnách se zrovna vznášejí melodie z novinky finských smutkařů ORDOG, kousek vedle plave ve vodě mrtvá ryba se skelným pohledem. Slyšíte ten šustot nad jezem? Řeka, hudba i smrt jsou najednou propojeni v jedno.
Stylově se ORDOG pohybují někde na pomezí mezi doomem, funeralem a death metalem. Nejsou stylotvůrci, ale mají svůj výrazný otisk. Osobně je poznám (díky jejich rukopisu) během několika prvních tónů. Chybí sice vyloženě "hitové" skladby a hudba působí jako taková hodně ledová kulisa, ozvěna, kterou je možno slyšet ve starých opuštěných budovách. Ve Finsku zkrátka podobné záležitosti umí. Možná je to tamní přírodou, nedostatkem světla nebo jen náladami v jejich společnosti. Nevím, čím jsem si ale rozhodně jistý, tak je můj nový směr. Už teď se těším, až se vydám do sychravého počasí se sluchátky na uších. Budu našlapovat tiše, abych nenarušil všechnu tu křehkou a smutnou atmosféru. ORDOG letos vydali skvělé death doomové album! Mé srdce opět zmrzlo.
sumarizace:
ORDOG mi svým novým CD málem způsobili zástavu srdce. Jejich doom death metal je totiž neskutečně nakažlivý. Jsem albem doslova prokletý. Mohutné stěny z kytar, smutný hlas a nekonečnost. To jsou slova, která vystihují letošní nahrávku asi nejlépe. Pokud máte rádi pomalé melodie, staré hřbitovy a dokážete uklidnit svoji duši, budete s novinkou spokojeni jako já. "The Grand Wall" jsem si nejvíc užíval na dlouhých procházkách deštivou podzimní krajinou. Moje duše byla lehká, smutná a vznešená. Takhle nějak si představuji hudbu, která by měla znít na mém vlastním pohřbu. Jsme jenom prach, vznášející se věčností. Skvělé doom death metalové album, u kterého umrznete! Až na věky, amen!
Asphyx says:
ORDOG caused me almost a heart attack on their new CD. Their doom death metal is incredibly infectious. I'm cursed with this album. Huge walls of guitars, sad voice and infinity. These are words that describe this record probably best. If you like slow tunes, old cemeteries and you can soothe your soul, you will be satisfied with the news like me. "The Grand Wall" I enjoyed on my long walks in the rainy autumn landscape. My soul was light, sad and noble. This is how I imagine the music that should sound at my own funeral. We're just dust hovering in eternity. Great doom death metal album freezing to death! Forever, amen!
Tracklist:
1. Open The Doors To Red
2. Sundered
3. In The Looming Bitterness
4. The Perfect Cut
5. Wings In Water
6. The Grand Wall
1. Open The Doors To Red
2. Sundered
3. In The Looming Bitterness
4. The Perfect Cut
5. Wings In Water
6. The Grand Wall
band:
Aleksi Martikainen: Vocals (2005-), Keyboards (2005-2006) Valtteri Isometsä: Guitar & Drums (2005-), Bass (2005-2013) Jussi Harju: Keyboards (2006-) Tapio Hautalampi: Drums (2013-) Olli-Pekka Rissanen: Bass (2009, 2014-) Past members: Kimmo Huhtala: Bass (2007-2008) Risto Väänänen: Live Drums (2007-2008) Mikko Saastamoinen: Live guitar (2007) Jani Niemelä: Drums (2009) Ilkka Kalliainen: Bass (2013-2014), Guitar (2014-2015)
