Rozhovor s českou black death metalovou kapelou MALLEPHYR.
Odpovídal Opat.
Ave
MALLEPHYR! Loňské album „Assailing the Holy“ je už nějakou dobu venku, proběhla
první řada recenzí, skladby z něj hrajete naživo. Osobně jsem snad nikde
na něj nečetl a neslyšel špatnou reakci (Nebo byla? A pokud ano, tak jaká?).
Jak nahrávku vidíte s odstupem vy?
Zdravím Deadly Storm. Vyloženě záporných reakcí jsem si
nikde nevšiml, ale jak už jsem dříve v nějakém rozhovoru říkal, ty negativní
názory si třeba lidé spíše nechají pro sebe nebo je přímo nepředávají interpretům. Samozřejmě
záporné reakce jistě existují a je to tak správně. Ale co se týče recenzí,
dosud všechny byly veskrze pozitivní, až překvapivě.
V současnosti si samozřejmě dokážu určité věci představit
jinak, ale deska vznikala v určitém rozpoložení a v dané době to byl přirozený
výsledek. Na příštím počinu bude leccos jinak, „Assailing the Holy“ je ale
výsledkem tehdejšího cítění.
Vzešli jste
z undergroundu a povedla se vám na české poměry nebývalá věc. Ví se o vás,
máte poctivě vybudovanou značku. I když jste teprve na začátku a čeká vás ještě
velká spousta dřiny, dostali jste se do povědomí. Jsou kapely, kterým se to
nepovede za deset let, některým nikdy. Máte na to nějaký recept, radu pro
začátečníky?
To se neptáš toho
pravého. Za prvé jsme sami začátečníci, vždyť hrajeme naživo dva a půl roku. A
za druhé já sám nechápu, že se MALLEPHYR tímto způsobem docela rozjeli. Myslím
si, že nějaký recept neexistuje a že vlastně cílem při budování kapely by neměl
být nějaký okamžitý úspěch, ale spíše vlastní vize, kterou chce daná skupina
následovat a stát si za ní i v případě, že si najde jen málo posluchačů. S tím
jsem do MALLEPHYR šel: skládat a hrát to, co cítím, že ze sebe potřebuji
dostat, s tím, že to chci dělat pořádně, že to chci dělat po svém a neustále na
sobě pracovat. Ohlas, jaký nastal, jsem ani v největších snech nečekal. Tím víc
si jej možná poté člověk váží.
Nakonec jste zakotvili u
labelu Mad Lion Records, což je velmi solidní polské vydavatelství. Nejvíc CD
prodáváte asi v České republice, ale pomohl vám label i v získání
povědomí o MALLEPHYR v zahraničí? Máte nějaký přehled, kolik CD se
prodalo? A co digitální formát?
Nevím, jak moc různě v zahraničí, ale minimálně v Polsku
určitě. Za prvé tam Przemek objíždí a pořádá různé akce, kde dělá promo mimo
jiné i MALLEPHYR, ale zejména jsme díky němu v Polsku už čtyřikrát hráli. Kolik
alb se celkově prodalo netuším, pouze těch z balíku, který jsme od Mad Lion po
vydání dostali, a tyto zásoby se začínají tenčit. Doufám, že Przemek teď
nelituje, že se rozhodl pro vydání v podstatě neznámé kapely, a nějaké CD se
občas prodá (úsměv). Digitálně už je album také k dispozici. Bylo tam nějaké
zpoždění, ale už by to na různých e-servisech mělo být dostupné (třeba Spotify).
Bohužel, na bandcampu „Assailing the Holy“ nebude.
Na vaší kapele se mi líbí
jedna věc. Ať už jsem vás viděl, že jste hráli pro sto nebo dvacet lidí,
pokaždé jste odvedli perfektní pekelný výkon. Žádné znuděné ksichty, jak to
občas vídávám, ale totální nasazení, energie. Jak často cvičíte ve zkušebně a
máte nějak promyšleno, jak mají vaše show vypadat?
Jsem rád, že to říkáš. Podle mě i když kapela hraje pro
pět lidí, musí podat naprosto plnohodnotný výkon. I při takovém počtu
návštěvníků může probíhat obrovská výměna energie.
Zkoušky jsou spíše nepravidelné, podle toho, kolik je
koncertů, případně zda je potřeba secvičit novou skladbu. Občas je to jednou za
dva týdny, občas jednou za měsíc, někdy je ten interval i delší. Když hrajeme
koncerty několik víkendů po sobě, tak mezi nimi zkoušky neděláme atd.
Show promyšlenou nemáme, až na naprosto základní věci,
jako například v jakém oblečení vystupujeme. To jsme teď trochu pozměnili
vzhledem k tomu, že to vypadá, že v plzeňských obchodech nemají poslední dobou
v prodeji nic jiného, než černé mikiny s kapucí (úsměv). Jinak ale žádnou
choreografii rozhodně nesecvičujeme, já bych na to stejně asi v daný moment
zapomněl, protože jsem při koncertech tak nějak v transu.
Vaše hudba se pohybuje
někde na pomezí death a black metalu. Posluchači obou žánrů bývají dost často
hodně vyhranění, nebál bych se říct i ortodoxní. U koho máte vlastně větší
odezvu?
Já si myslím, že taková ta orthodoxnost black vs. death
metal už rozhodně není tak pravověrná, jako tomu bylo v minulosti. Moc se s tím
nesetkávám. Tím pádem ani nejsem schopen odpovědět na otázku ohledně odezvy.
Myslím, že hudebně máme trochu blíže k black metalu, ale jak říkám, o vkusu
jednotlivých posluchačů často příliš přehled nemám. Občas přijde třeba po koncertě
člověk, který řekne „moc neposlouchám ani black, ani death“ a přesto se
mu třeba vystoupení líbilo. Domnívám se, že takové to „ryzí škatulkování“ už v
současnosti pominulo. A hlavně na tom vlastně nezáleží.
Vaše texty jsou zaměřeny
proti náboženství. To začíná být v dnešní době zase pěkně ošemetná věc. Mě
by zajímalo, jakým způsobem texty vlastně vznikají? Opate, kde vlastně bereš
témata pro texty?
To bych trochu poupravil. Vyloženě protináboženské jsou
tak dva texty z „Assailing...“, a to jsou ještě spíše zaměřeny proti lidskému
fanatismu a zaslepenosti (obecně, nikoliv v návaznosti na současnou
politicko-náboženskou situaci, nic takového v našich textech nemá místo), než
proti náboženství jako celku. Inspirací pro texty na „Assailing...“ mi jinak byly
různé knihy, které jsem v té době četl, a zejména prapodstata všeho zla kolem
nás, tedy člověk. Toto téma bude více rozvíjeno na příštím počinu.
Poměrně často
koncertujete, mnohdy jsou to opravdu dlouhé cesty. Asi budeme stejného názoru,
že i v dnešní době je důležité lidem přivézt muziku až pod nos, získat si
s fanoušky osobní kontakt. Přesto si někdy říkám…stovky kilometrů, stojí
to peníze a pak hrajete pro pár lidí. Jak to zvládáte a kombinujete se studiem,
prací, hraním v ostatních kapelách? Opat a Sinneral musí být dost vytíženi
i v dalších smečkách, ne?
Já bych to úplně nenazýval „přivézt muziku až pod nos“,
ono to funguje oboustranně. Stejně tak fanoušci jezdí za muzikou do jiných
měst, však zrovna ty bys mohl vyprávět. (úsměv) Navíc oproti kapelám, které
jezdí různě po světě, my zas tak dlouhé cesty zatím neabsolvovali, dosud to
vždy byla otázka maximálně osmi hodin autem.
Občas je to obtížné skloubit, to je samozřejmě pravda.
Zatím příliš kolizí nenastalo, občas jsme samozřejmě nějaký koncert nemohli z
těchto různých důvodů přijmout, případně jsme věc vyřešili jinak. Je možné, že
s tím, jak koncertní aktivita MALLEPHYR poslední dobou roste, bude těch
peripetií vícero, ale nepřivolávejme to. Chceme hrát co nejvíce a podřizujeme
tomu leccos.
Když jsme ještě u těch
koncertů, uvědomil jsem si ještě jednu věc. Vám chodí na vystoupení holky,
ženský, dámy. Já to chápu, jste mladí, příjemní, usměvaví a zároveň temní:). Dokonce jsem někde něco
slyšel i o vašem fanklubu. Opravdu existuje? To mi řekni, jak se dokáže
black/death metalová kapela dostat do povědomí i něžného pohlaví?
Hahahaha, teď jsi
mě opravdu rozesmál. Jestli myslíš dámský fanklub, tak o tom opravdu nic
netuším. Adam (kytarista) hodně chodí do posilovny, tak jestli něco takového
existuje, tak možná proto, co já vím. (smích) Ve skutečnosti si ale myslím, že
pokud dámy přijdou na koncert, tak kvůli hudbě, proč by přece nemohly
poslouchat tyto žánry? Navíc mi nepřijde, že by na nás chodílo více žen, než na
jiné kapely v daném stylu. Podle mě jde prostě o hudbu... pochybuju, že na
black či death metalové koncerty chodí dámy pozorovat prdele zpocených maniaků
na pódiu. (smích)
Abych vás ale jen
nechválil, musím se zeptat i trošku nepřívětivěji. Mám raději vaše skladby,
které jsou špinavější, drsnější, rezavější. Snad jedinou věcí, kterou bych vaší
novince vytkl, je zvuk. Pro to, co hrajete, bych si představoval rozervanější
produkci, zběsilejší. Přijde mi, že s novinkou jste na pomyslném
„rozcestí“. Buď se vydáte nelehkou cestou špinavosti a nebo ve stylu čistějšího
a přehlednějšího zvuku. Jak to v současnosti vidí MALLEPHYR? Jakým směrem
se chcete vydat?
Já jsem s výslednou produkcí alba naprosto spokojen.
Pravdou je, že ty váhy, které jsi zde nastínil, se na „Assailing...“ převažují
spíše na stranu čistšího zvuku. Podle mě to ale k daným skladbám sedí. Nemyslím
si totiž, že jsou nějak extra nepřístupné, a tomu je přímo úměrný též sound.
Nepovažoval bych to tedy za rozcestí, spíše za to, co bylo v danou chvíli
nejvhodnější a nejpřirozenější (stejně, jako jsem to už popisoval v začátku
rozhovoru pro album jako celek).
A protože skladby pro další počin jsou v jistých ohledech
dost odlišné od debutu, bude odlišná i produkce. A směrem k čistotě to
nepovede...
Připravujete nový
materiál? Skládáte, máte už nějakou vizi, kdy nahrajete a vydáte další album?
Materiál pro
příští počin je z velké části hotový a jak už jsem nastínil, bude od debutu z
velké části dosti odlišný, přesto MALLEPHYR samozřejmě zůstanou v intencích
black/death metalu. Termínovou představu nahrávání nějakou máme, ale zatím to
necháváme tak nějak otevřené. Bude za tím ještě dost práce a po zkušenostech s
neustálým oddalováním vydání debutu bych nerad dopředu avizoval jakékoliv
termíny.
Máte už na jaro a léto
domluvené koncerty, festivaly? Poprosil bych o jejich přehled, ať si vás můžou
fanoušci pořádně užít.
Hodně koncertně nabitý byl únor, kdy jsme mimo jiné
poprvé vyrazili do Rakouska, Slovenska a znovu dvakrát zahráli v Polsku. Teď už
toho v blízké budoucnosti nebude tolik. 18. března hrajeme v Praze na akci
firmy MetalGate před řeckým triem ROTTING CHRIST, ACHERONTAS a HAIL SPIRIT NOIR
společně s plzeňskými doomaři SELF-HATRED, o dva týdny později v Táboře na
klasické a velmi příjemné akci Žižkův vraždící palcát. Další akce je 22. dubna
v Jičíně atd. Co se týče festivalů, potvrzena je zatím jedna příjemná akce, na
které jsme dosud nikdy nevystoupili, zatím ale nemohu prozradit více. Jinak je
bohužel léto zase tak trochu prázdné, na podzim ale máme několik plánů.
Děkuji moc za rozhovor,
přeji MALLEPHYR jen samé vyprodané koncerty, tuny prodaných CD a merchandise a
budu se těšit někde na koncertě. Ať se vám daří i v osobním životě!
Díky
moc za zajímavé otázky a za podporu od našich úplných začátků! Ať se daří s
blogem i se vším ostatním. Díky!
