DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 20. března 2017

Rozhovor - BEHEADED - Album „Beast Incarnate“ je tematicky postaveno na konceptu inkarnace zla do našeho světa.


Rozhovor s brutal death metalovou skupinou BEHEADED z Malty.
- odpovídal Frank and Omar.

- přeložila Markéta, děkujeme!


Ave BEHEADED! Právě poslouchám vaši novinku „Beast Incarnate“ a říkám si, že takhle nějak bude znít hudba, kterou budou hrát při konci světa. Myslím, že se vám povedl opravdu mistrovský kousek. Jaké jsou tvoje pocity z novinky? Máš už nějaké zpětné vazby od fanoušků? Hráli jste už nové skladby naživo? A jak fungují?

FRANK: Ahoj Jakube! Díky za to, že s námi děláš rozhovor. Rád slyším, že si užíváš „Beast Incarnate“. Myšlenka, kdy „Beast Incarnate“ hraje jako soundtrack v pozadí při konci světa, skvěle sedí s tématem alba. To se totiž dotýká tématu dobra versus zla na tomhle světě, což je podle náboženství přesně to, co se stane při apokalypse.

Album bylo zatím přijato velice pozitivně a velká většina recenzí a zpětných reakcí je pozitivní. Co nás ale těší asi úplně nejvíc je to, že jak fanoušci, tak i kritici zřejmě pochopili, co se snažíme dělat s naší muzikou již od roku 2017, tedy 26 let od vzniku kapely. Někdo by možná mohl „Beast Incarnate“ vidět jako změnu, ale ve skutečnosti je to spíš další krok k tomu, aby BEHEADED našli a definovali svoji vlastní interpretaci a zvuk death metalu.

Už jsme některé písně hráli živě a to ještě před vydáním alba. Chtěli jsme otestovat, jak budou fungovat a i naživo jsme dostali pozitivní reakce.

Jak vlastně vznikají nové skladby pro BEHEADED? Jste tradiční kapelou, která se zavře do zkušebny a tam skládá nebo využíváte v dnešní době tolik oblíbený internet a posíláte si nápady emailem? Zajímá mě samotný tvůrčí proces.

FRANK: Bývali jsme v tomhle tradiční kapelou až k nahrání alba „Never to Dawn“. S novým albem jsme ale museli naše metody drasticky změnit a to jak psaní, tak skládání a celkové fungování a to proto, že máme v kapele Davida Billia (bubeník) a Simone Brigo (kytarista). Tím pádem je kapela BEHEADED rozprostřená po více zemích. Já jsem se vlastně teď přestěhovat do Anglie asi před dvěma lety, takže teď je kapela dokonce ve třech zemích.

Písně pro album „Beast Incarnate“ jsme psali především u mě v domě na Maltě. Omar za mnou chodil a společně jsme nahrávali riffy a dávali je do písňových struktur. Tak jsme vlastně napsali celé album, dokončili texty a vokály atd. Pak už jsme jen lítali tam a zpátky do Itálie, kde jsme zkoušeli, jamovali, probírali různé nápady a nakonec jsme také nahráli bubny, basy a sóla. Na příštím album budeme asi pracovat zrovna tak, ale rozhodně efektivněji.

Samostatnou kapitolou jsou u BEHEADED texty. O čem pojednávají na novém albu a kde jsi pro ně bral inspiraci? Na „Beast Incarnate“ perfektně sedí k muzice. Co bylo dřív, muzika nebo texty?

FRANK: Já píšu texty od doby, co jsem přišel ke kapele. Psal jsem je na „Never to Dawn“ a „Beast Incarnate“. Kdykoli píšu texty, které budou na jednom albu, pokaždé dbám na to, aby je spojoval stejný koncept.

Z hlediska psaní je dobré mít určitý směr a to pak spojí písně dohromady. Od „Ominous Bloodline“ k „Never to Dawn“ bylo mým cílem zaměřit se na post apokalyptická témata a použít je jako základní koncept, který obě alba spojuje. Také jsem se zaměřil na náboženská témata. Myšlenka vody pro mě byla přirozenou a je mi také hodně blízká, protože Malta, ten maličkatý ostrov, který obklopuje Středozemní moře, má velice bohatou historii a je to můj domov.

No a teď co u nás vzniká jako první, zda texty nebo hudba. To nemůžu říct, protože to prostě roste a vzniká společně.

Při přechodu z „Never to Dawn“ k „Beast Incarnate“ jsem alba spojoval myšlenkou „vody“. Je to element, který je jako loďka. Tohle jsme použili i na „Cursed Mediterranean“ a „The Black Death“, kde mluvíme o moru, který se dostal do Evropy a skoro vyhladil celou její populaci.

Ano, to je přesné a rozhodně máš body za to, že sis toho všiml. To je totiž hodně jemná záležitost a všimne si toho jen člověk, který jde opravdu hluboko do obou desek – „Never to Dawn“ a „Beast Incarnate“. To je prostě přesně to, co tyhle dva songy jsou. Slouží k tomu, aby téma vody, která je použita v „Never to Dawn“, jako spojení do více náboženské tématiky na „Beast Incarnate“. Malta totiž v historii křesťanů a muslimů sehrála obrovskou roli. Je to totiž ostrov ležící ve Středozemním moři a vše tak podpořila svojí lokací. Intro pro „The Black Death“ po kterém následuje „Cursed Mediterranean“ opravdu slouží jako „loď“.

„Beast Incarnate“ je tedy tematicky postaveno na konceptu inkarnace zla do našeho světa tak, jak je interpretováno v „Trinity of Evil“ v náboženských písmech, jako je The Dragon, The Seprent a The Beast. Proti těmto stojí Holy Trinity of Father, Son, Holy Spirit. To je základní koncept, který spojuje všechny písně a je tam docela silný odkaz na to, jak je zlo interpretováno na zemi a také jeho interpretace skrze pohledy rozdílných náboženství. Píseň „Crossing the house of knives“ je například inspirována Mayskou interpretací posmrtného života. Oproti tomu „Punishment of the grave“ se zase dotýká odkazů na Korán.

Musím se přiznat, že cover pro „Beast Incarnate“ je vynikající – sedne perfektně k hudbě! Jde z něj doslova strach. Jak jste obal vybírali a proč jste zvolili zrovna Gabriela Aůegria Sabogala? Slyšel třeba dopředu nové skladby pro inspiraci?

FRANK: Předlohu vytvořil Jose Gabriel Alegria Sabogal a bylo to poprvé, co jsme s ním pracovali. Pro album „Beast Incarnate“ jsme chtěli něco, co bude ručně malované, protože jsme měli pocit, že by to nejvíce sedělo s celkovým konceptem a tématem alba. Když jsme viděli práci Joseho tak jsme se okamžitě shodli na tom, že jeho styl je přesně to, co hledáme. Jose je velice talentovaný umělec a naše spolupráce byla skvělá. Poslali jsme mu několik textů a nějaký ten popis toho, co jsme měli v úmyslu. Domnívám se, že právě to je základem pro dobrý obal alba. Umělec by měl vždy dostat nějaké instrukce a materiály, aby on sám mohl texty a písně interpretovat na papír. Obal k „Beast Incarnate“ je právě Joseho interpretace textu z úvodní písně a vlastně i celého alba. Nám jeho výtvor perfektně sedl k tomu, co jsme si představovali.


Skvělý je zvuk celé nahrávky. Je temný, studený a ostrý zároveň. V jakém studiu jste album nahrávali? Mluvili jste jako kapela do výsledného zvuku, masteringu?

OMAR: Album jsme nahrávali v bubeníkově (Davide Billia) studiu v Itálii. Jmenuje se Mk II Recording Studio. Vokály nahrával Frank ve svém domě v Leedsu v Anglii. Simone se postaral o svá sóla zase u sebe doma v Itálii, no a já nahrával všechny moje části v malém lokálním studiu. Mastering a mix jsme tvořili v Enhanced Audio Production ve Švédsku a hlavním aktérem zde byl Ronnie Björnström. Nám se obecně líbí zvuk, který Ronnie umí, a věděli jsme, čeho je schopen. Zkusil několik možností a nápadů pro kytary, aby dosáhl toho nejlepšího zvuku. Skvěle se s ním pracovalo a jsme s výsledkem velice spokojeni, protože zvuk alba rozhodně našim písním lichotí.


Nové album vyšlo u amerických Unique Leader Records. Proč jste si vybrali právě tento label a jak jste s jeho prací spokojeni?

OMAR: Ano, máš pravdu. „Beast Incarnate“ je už třetím albem vydaným u Unique Leader records. Mají vybudovanou reputaci na tom, že vydávají kvalitní death metal a pomáhají kapelám se prosadit. Pracujeme s nimi už od alba „Ominous Bloodine“, které jsme vydali v roce 2004/5. „Beast Incarnate“ je posledním albem, na kterém spolupracujeme společně, a teď už nás zase čeká nová cesta. Unique Leader se umí přizpůsobit novotám a dokážou dát hudbu k dispozici se vším všudy – digitálně, fyzicky, posíláním kapel na turné apod. Jsme jim vděční za tu práci, co jsme spolu vytvořili.

Viděl jsem vás za poslední roky dvakrát v Praze a musím říct, že pokaždé bylo váš koncert vynikající – doslova peklo!  Jaký máte vztah k živému vystupování? Na brutal death metal zrovna davy nechodí. Máte raději malé kluby nebo velké festivaly?

FRANK: Ačkoli je nahrávání a vydávání alba skvělá zkušenost, pořád se to ale nevyrovná tomu „okamžiku“, kdy člověk hraje naživo před lidmi. To prostě zažíváš v ten okamžik, ale nemůžeš to nějak zachytit, změnit, nebo zopakovat. To je ten okamžik, kdy hudba ožívá a vytváří se spojení mezi umělcem a publikem.

Nemohu říct, že bych měl raději kluby nebo festivaly a myslím, že zbytek kapely to má stejně. Festival většinou znamená větší podium a víc diváků. Navíc tam člověk sdílí podium s mnoha dalšími skvělými kapelami a velikými jmény. Ale kvantita samozřejmě nepředčí kvalitu, stejně jako dělat něco ve větším zase neznamená dělat to lépe. Občas mám pocit, že osobnější koncert v malinkém klubu má pro mě větší váhu, než veliký festival. Ale každý koncert je jiný, je to jiná kapitola a my se snažíme dát fanouškům vždycky to nejlepší.

Historie kapely se datuje až do roku 1991. Jak vůbec vznikl nápad, hrát death metal? Kdo byl vaším vzorem? Zavzpomínej pro nás prosím! Jaké to bylo hrát v devadesátých letech death metal na Maltě?

OMAR: BEHEADED se objevili kolem roku 1991. Já se k nim připojil v roce 1995, takže jsem nebyl součástí té původní sestavy. Přesto jsem na jejich koncerty chodil a sledoval jsem jejich tvorbu. Když se objevil na konci 80. let a začátku 90. let death metal, byl až na samém konci hudební stupnice. Takže jako pro puberťáka pro mě bylo přirozené objevovat kapely, které spadaly do této extrémní hudby. A navíc jsem už trochu tíhnul k různým druhům metalu. Vrčící hlas, tíha muziky, intenzivní bubny, to bylo něco naprosto neslýchaného a samozřejmě to přitahovalo dost pozornosti. Taky se na začátku 90. let vydávala ta nejlepší alba a kapely nasadily laťku hodně vysoko. To přitáhlo hodně fanoušků k death metalu. Hrát tenhle styl v 90. letech v zemi, která byla silně katolická, a uzavřená z nás udělalo vlastně taková monstra. Uvedu asi jen jeden příklad, abyste pochopili, v jakém prostředí jsme hráli. Když jsme vydali naše debutové album „Perpetual Mockrey“ a dostali jsme naše první kopie, já a Davi Bugeja (zakládající kytarista) jsme museli jít k soudu ohledně cenzury, kde sedělo několik starých katolíků a kněz. V podstatě popsali naše album jako hrubě ateistické, apod. Dalo by se říct, že nám naznačili, že album prostě nejelo v souladu s Maltskou katolickou kulturou. Nakonec nám povolili vzít si naše alba. Takhle tenkrát vypadala situace, ve které se nacházeli aktivní kapely hrající death metal v 90. letech na Maltě.

No, a pokud jde o vzory, tak žádné konkrétní nemám. Mám rád lidi, kteří jsou motivovaní a jdou si za svými cíli. Ale zároveň to nemusí být vázáno na hudební scénu.


Na vaší kapele je hrozně vidět, jak se každé album postupně zlepšujete, vyvíjíte, jste stále lepší. Máte nějaký cíl, kterého byste chtěli dosáhnout? Pro někoho to je slavné vydavatelství, jiný si chce třeba zahrát se SLAYER.

OMAR: Nějaký konkrétní cíl asi nemáme. Chceme prostě psát hudbu, jak nejlépe dovedeme. Hudba je odrazem toho, jací bychom byli v určitém čase. Od začátku vzniku kapely se snažíme psát to nejlepší a nechceme se nikdy spokojit hned s prvními nápady. Během těch let jsme si už uvědomili, co by se mělo dostat na album a co zase ne. Budeme hrát dál, dokud nás to bude bavit a uspokojovat. Je přirozené hledat nové výzvy, abychom se pořád motivovali. Zatím je to skvělá cesta a rozhodně se neblíží ke konci.


Franku, na rozdíl od jiných death metalových zpěváků je ti při zpívání poměrně hezky rozumět. Death metalový zpěv všeobecně musí být hrozný nápor na hlasivky. Udržuješ je nějak, pečuješ o ně? Rozezpíváš se třeba před koncertem?

FRANK: Osobně považuji vokály za prvořadé. Musejí být srozumitelné (alespoň do určité míry) a myslím, že to platí i pro extrémní hudbu jako je death metal. Rozhodně nesouhlasím s tím, že čím nesrozumitelnější vokály, tím extrémnější muzika. Ono totiž není jednoduché zpívat extrémní vokály a do toho se snažit pořádně frázovat. Spousta vokalistů se tak vykrucuje a soustředí se spíš na tu intenzitu a to je na úkor srozumitelnosti. Já se při zpěvu soustředím na emoce a pocity. A každý člověk, který píše texty, přece chce, aby lidé těm textům rozuměli.

Už jsem si vytvořil takovou rutinu, která mi zahřívá hlasivky. Trénuji většinou, když jsem sám, ale pro mě je zpěv pokaždé velice intenzivní a silný zážitek. Kromě toho fyzična je tu ještě psychická stránka, kdy zamykám své emoce do toho správného stavu mysli a jako zpěvák se pak snažím být až na vrcholu mého vystoupení.

Když se řekne brutal death metalová kapela z Malty, přiznám se, že mě napadnete jenom vy. Hrají u vás i nějaké další dobré kapely? Myslím tím teď nejen smrtící kov, ale třeba i thrash, black.

OMAR: Doom metal tady docela kvete. Naši veteráni FORSAKEN hrají kvalitní doom už desetiletí. Další kapelou, která hraje oduševnělý doom death je VICTIMS OF CREATION. Další je WEEPING SILENCE a ti opravdu dřou a pravidelně vystupují v Evropě. Další death metalové kapely jsou REPUGNANCE, nováčci BOUND TO PREVAIL. Na poli black metalu musím zmínit MARYRIUM a THY LEGION.  

Jaké to vlastně je, hrát death metal na Maltě? Chodí u vás lidi na koncerty? Podporují vás, kupují CD? Když třeba uspořádáte nějakou akci, kolik přijde lidí?

OMAR: Od té doby, co je kapela rozložena do tří zemí (Malta, Itálie, Anglie), tak jsme na místní půdě hráli docela málo. Každý z kapely má svojí práci, akademické závazky, rodiny, apod. Takže si musíme vybírat dovolené a děláme turné po Evropě, nebo na festivalech, kde pro nás má smysl rozšiřovat povědomí o naší kapele. Umělecky to pomáhá i kapele, která tam vzrůstá. Většina lidí na koncertech naši hudbu už zná a podporuje nás právě kupováním merche – těm jsme samozřejmě velmi vděční.   

Jsou nějaké desky, které tě v poslední době oslovily?

FRANK: Miluji poslední WARFATHER, kde se spojili se Stevem Tuckerem a ten je pro mě dobrým znamením pro nové MORBID ANGEL. Budeme s nimi hrát na festivalech v červenci.

OMAR: Mě se líbila poslední MGLA „Exercises in Futility“ a to tedy opravdu hodně.

Znáš, posloucháš nějaké kapely z České republiky?

OMAR: Máme u Vás spřátelené kapely, které známe už několik let. FLESHLESS je jednou z nich – naše přátelství s Vladimírem je opravdu hodně stará záležitost. Další kapelou, kterou známe pekelně dlouho je GODLESS TRUTH.


Co chystají BEHEADED v nejbližších měsících?

FRANK: Budeme se chystat na 3 týdenní šnůru v červenci, která bude zahrnovat i několik velkých festivalů In Flammen, Circo Colony Fest, Gothoom Open Air, Stonehenge a další, které jsme už oznámili. Na to se tedy budeme v nejbližší době soustředit.

Děkuji moc za rozhovor a přeji BEHEADED spoustu prodaných nosičů a samé vyprodané sály. Ať se vám daří i v osobním životě. Budu se těšit na další death metalovou apokalypsu!

Děkujeme za tvůj čas a podporu, Jakube. Je vždycky skvělé vidět lidi, jako jsi ty, kteří věnují svůj čas podpoře a práci kolem extrémní muziky. Brzy se uvidíme v ČR!

Interview - BEHEADED - Album “Beast Incarnate” is thematically based on the concept of incarnation of evil in our world.


Interview with brutal death metal band from Malta - BEHEADED.
- answered Frank and Omar.



Ave BEHEADED! I am currently listening your new album “Beast Incarnate” and I can´t help but think that this is the kind of music which will be played during the end of the world. I think it is a great masterpiece. How do you feel about your new album? Have you received any feedbacks? From fans for example? Have you played new songs live already? Do they work?

FRANK - Hey Jakub. Thanks for having us for this interview. I am glad to hear that you have been enjoying “Beast Incarnate”. The idea of the album playing in the background (as a soundtrack) when the end of the world happens is a fitting premise with the subject of the album. It touches a topic of presence of evil vs good in the world which is after all what (according to religious scriptures) goes down in the apocalypse. 

The album has been received very well, by far and large the feedback has been positive and what pleases us the most is that both reviewers and fans seem to have understood what we are trying to do with our music in 2017 (26 years into the band's career). On the surface, one might look at “Beast Incarnate” as a change in direction but truly it is another step into BEHEADED finding and defining our own sound/interpretation of death metal.

We have played a few of the tracks live before the album was released. If nothing, at least we tested the waters and also in a live setting the reactions have been positive.


How do BEHEADED compose? Are you a traditional band who go to the rehearsal room and compose or you prefer going online and send your ideas via email? I am really interested in your composing process.

FRANK - We used to be until “Never to dawn”. But with this album we had to make a drastic change in the way we were writing, composing and operating. It was because the inclusion of Davide Billia on drums and SImone Brigo on guitars. At that point BEHEADED was not based in one country anymore. Furthermore, I moved to the UK about 2 years ago so now we are based in 3 different countries.

With “Beast Incarnate” most of the writing took place in my house when I lived in Malta. Omar used to come over and we recorded riffs making them into song structures. We pretty much wrote the album this way finishing off lyrics, vocals etc. From there we went back and forth flying to Italy to rehearse, jam, discuss ideas and finally lay out drums, bass, solos. As for the process for an upcoming album I would think that having a 'working structure' set in place we will operate in a similar way but more efficiently.


Lyrics are a separated topic of BEHEADED. Who is the author of your lyrics? And what are your lyrics about? Where do you find inspiration for your songs? The lyrics on “Beast Incarnate” just fit so perfectly to the music. What was first – music or lyrics?

FRANK - I've handled lyrics since I joined BEHEADED both on “Never To Dawn” and “Beast Incarnate”. Whenever I write songs, which are going to be on an album, I always make sure there is an overall concept which connects them.

From a writing perspective, it serves as guidance in giving the song writing a certain direction, ultimately gluing the songs together better with more consistency. Coming off “Ominous Bloodline” and going into the writing of “Never To Dawn”, my intention was to use the post-apocalyptic theme and use it as a segway into keeping that basic concept. But also touching on some religious themes. Being from the tiny island of Malta surrounded by the Mediterranean Sea, which is home to such rich history the use of the idea of water felt very natural and something that hit close to home.


And what comes first? Lyrics or music? I cannot give you an exact answer as I feel they grow and evolve together.

Transitioning from “Never to Dawn” onto “Beast Incarnate” my idea was to do the same thing and using the ‘water’ element as vessel. So the songs Cursed Mediterranean and The Black Death speak about the plague which travelled into Europe and almost wiped out its entire population through the sea.

Yes that is very accurate and props to you for noticing that because it is a subtlety that one can probably figure out, only if they dig deep into both “Never to Dawn” and “Beast Incarnate”. Truly that is what those 2 songs are. They serve the purpose of the water theme used in “Never to Dawn” to segway into the more religious heavy themed “Beast Incarnate” which if looking at the history of the Mediterranean Sea and Malta the country has played a pivotal role in the history of both Christian and Muslim religions, because of the geographical location. The sampled intro on The Black Death followed by Cursed Mediterranean serve quite literally as a 'vessel'.

Having said that, “Beast Incarnate” is thematically based on the concept of incarnation of evil in our world predominantly as interpreted the Trinity of Evil in religious scriptures as The Dragon, The Serpent and The Beast as opposes to the Holy Trinity of Father, Son, Holy Spirit. This is the basic concept that ties down all the songs in which there are also strong reference to how evil is interpreted on earth and in the afterlife from the perspective of different religions. The song ‘Crossing the house of knives’ for instance is inspired by the Mayans interpretation of afterlife while ‘Punishment of the grave’ touches on some reference from the Koran.


Also your cover is amazing and it fits with the music! I am frightened with the cover. How and why did you choose Gabriel Aůegri Sabogal? Did you hear any of your songs to create the cover?

FRANK - The artwork was done by Jose Gabriel Alegria Sabogal and this if the first time we have worked with him. For Beast Incarnate we wanted an artwork which was hand painted as we felt this would fit better with the overall concept and theme of the album. When we came across some of Jose’s works we instantly agreed that his style was exactly what we were looking for. Jose is a very talented artist and great to work with. We sent him lyrics from the songs and gave him a basic description of what we had in mind. I believe this is the crucial point for the creation of a good album art. How the artist comes back with his interpretation of what the final artwork would look like based on the materials you give him. The artwork of “Beast Incarnate” is Jose’s interpretation of the lyrics of the title track and ultimately of the album which fits perfectly with what we had in mind.

The sound of the album is great. It is dark, cold and sharp at the same time. Which studio did you chose for recording? Did you have any opinions about the final sound and mastering, were you able to change anything?

OMAR – We recorded the album at our drummer’s (Davide Billia) studio in Italy. It is called Mk II Recording Studio. The vocals were recorded by Frank himself in his home in Leeds UK, Simone took care of his solos in his home in Italy and I recorded all my lead parts at a small studio here locally. Then we mixed and mastered it at Enhanced Audio Productions in Sweden through hands of Ronnie Björnström. We knew the sounds that Ronnie can produce and generally like his benchmark sound. He tried a number of different solutions for guitars and went to and fro with a number of ideas to give these songs the best sound that fits them best. He’s a great guy to work with and ultimately we were very happy with the way the album turned out and in our opinion the sound is doing justice to the songs.


The new album was published by American Unique Leader Records. Why this label? Were you satisfied with their work?

OMAR – Yes you are right, “Beast Incarnate” is the third album we released on Unique Leader records. They have built a reputation for releasing quality death metal and they have helped spread the name of the band as well. We have been working with them since Ominous Bloodline released in 2004/5. “Beast Incarnate” is the last album we owe them and now we have a fresh road in front of us. Unique Leader has learned to update itself and make music available on all the means possible, be it digital, physical, putting its bands on the road etc. I am thankful to them for the work we did together.

I have seen you play in Prague over the past few years and I have to say that it was great – every time – just a certain Hell! How do you feel about live performances? There is not a lot of people on death metal concerts. Do you prefer small clubs or big festivals?

FRANK - Recording and releasing an album is truly a great experience but to me nothing compares to performing live. It is truly 'a moment in time' kind of thing that takes place. You experience it at that very moment but you cannot capture it, change it, alter it or repeat it precisely in every single motion and moment. It is when music comes to live in a connection between performer and audience. 

I cannot say I have a preference between small clubs or big festivals and I believe the rest of the band thinks very much the same. Festivals usually mean bigger stages, bigger audiences and sharing the stage with many other great bands and big names. But quantity doesn't necessarily equate to quality likewise doing things on a bigger scale doesn't necessarily mean they are better. On many occasions I felt that an intimate gig in a small venue can be a greater experience than a big festival. But every show is a different story, a different chapter and we do our best to deliver the goods in every setting.


You have been playing since 1991. How was the beginning of your band? How did you create the band and what was the first impulse to build something death metal? Did you have any idols? How was it to play death metal in Malta in 90s?

OMAR – BEHEADED came about in 1991. I joined them in 1995, so I was not part of the original line up. Nevertheless, I used to follow the band and go see them play when they had some gig back then. When Death Metal came about in the late 80’s, early 90’s it was the extreme end of the music scale. So as teenagers who were already into other sorts of metal, it felt natural to look for and discover this extreme form of art. The growling voice, the heaviness of the music, intense drumming were something totally unheard back then and of course this sparked a lot of interest. One also has to say that a lot of quality albums were released in the early 90’s which set the bar really, really high. This was another aspect that drew a lot of listeners to Death Metal. Playing Death Metal in the 90’s here, a country which back then was very close minded and catholic, we were seen as some kind of monster. I will just mention this example to give you an idea of the environment we had to confront ourselves with. When we released our debut album “Perpetual Mockery” and we got our first copies, myself and David Bugeja (founding guitar player) had to go to a censorship board, made up of a priest and several Old Catholic people. Basically they were describing the album content as grossly atheistic etc. and basically passing the message that the music did not blend with the Maltese catholic culture. In the end we were allowed to take our CDs, but that episode basically sums up what being an active death metal band was like in the 90s here. 

As for idols I have never had any particular ones. I just like people who are motivated and driven to reach their goals, not necessarily bound to the music scene either.

Your band is a great example of how people can develop. You can tell that you are getting better and better with each new album. Do you have any target which you want to hit? Someone wants a famous label, the other one might want to play with SLAYER.

OMAR – We don’t really have one specific target in mind. We just want to write music the best way we can. Music is a reflection of what we would be like at a particular point in time. It has always been in the band’s mentality to give our very best during the writing process and try not to settle with the first ideas that come to us. Along the years I sort developed a sense of what should make it on the record and what shouldn’t. As long as we’re still enjoying the music and we’re getting satisfaction from it we’ll keep on going. It is only natural to look for new challenges and new ventures to keep ourselves motivated. It has been a great journey so far and it’s far from over.


Frank, unlikely from the other death metal singers I can actually understand what you are singing. Singing death metal music must be very difficult for your vocal folds. Do you take a special care for your vocal folds? Like prepare singing before a concert?

FRANK – Personally, I always considered paramount the importance of vocals being intelligible (at least to some degree) even in extreme genres like death metal. I do not agree with the line of thinking that if it the vocals can be understood they are less extreme. I feel that it is a misconception that stems from the fact that keeping a high level of intensity when doing extreme vocals and properly phrasing out the words is actually not an easy thing to do. So I feel that many vocalists take the 'easy way out' of focusing on the intensity and giving less importance to the intelligibility of phrasing. I focus on feel and emotion when singing, and if as a singer you truly believe and are passionate about what the lyrics you write I believe you would want people to understand what you're screaming your heart out about.

I have developed some basic routine exercises which I use to warm up my vocal chords and practice when I'm alone. However, for me personally singing is a very intense and strong experience every time. Aside from the biophysical aspect it is more about locking my emotions into the right mind-set, I feel like I'm going for war and take on the world...BEHEADED´s music is very intense and to keep on top of it as a singer I have to be on top of my game.

When someone says – brutal death metal from Malta, you are the only band which comes to my mind. Do you have any other bands? Maybe not only death metal, but also trash or black bands.

OMAR - The doom metal scene is quite healthy here. Our veteran brothers FORSAKEN have been forging out quality doom metal for decades. VICTIMS OF CREATION is another awesome band who play a soulful blend of doom death done right – WEEPING SILENCE is another band which works hard and gigs very regularly on European soil. Other death metal bands are REPUGNANCE, newcomers BOUND TO PREVAIL. On the black metal spectrum I have to mention MARTYRIUM and THY LEGION.


How is it to play death metal in Malta? Do you have a lot of fans on concerts? Do fans support bands? Do they buy CDs, merchandise, etc.? When you organize an event how many people will come?

OMAR – Ever since the band has been spread on three different countries (Malta, Italy and the UK) we have played less on local soil. Everyone in the band has his own work, academic commitments, family life etc. This means that we have to prioritize with our work vacation days and so we opt to tour on mainland Europe, or elsewhere and hit festival stages that make sense for the band to spread the name out there. It helps the band grow on the artistic side as well. Hard to put figures on audience attending a gig, but usually people who come to watch us play would know our music already and they support us by buying merch as well – to whom we are very thankful. 

Do you have any albums which have caught your attention recently?

FRANK - I love the latest Warfather album featuring Steve Tucker which bodes well with me being excited for the new Morbid Angel including sharing the stage with them at some festivals in July.

OMAR – I liked the last MGLA, ‘exercises in futility’ quite a lot I must say.


Do you know and listen any Czech bands?

OMAR – We have been friends with bands over there for a number of years; FLESHLESS is one of them – our friendship with Vladimir goes a long way back. GODLESS Truth is another band we have known for a long time.

What are BEHEADED´s plans for the next few months?

FRANK - We will be preparing for a 3 week tour in July which will include a number of great festivals In Flammen, Circo Colony Fest, Gothoom Open Air, Stonehenge and more which we have already announced so that is what we will be mainly focused on in the coming months 

Thank you so much for the interview and I wish BEHEADED a lot of sold CDs and only sold out halls. Be happy in your personal life. I am looking forward for your next death metal apocalypse!

Thank you so much for your time and support Jakub it is always great to see people like yourself dedicated and putting their time, support and work in the extreme music scene. We will see you soon again in CZ!

neděle 19. března 2017

Děkujeme/thank you! - DEADLY STORM IN BOŽKOV 11 – SACRAMENTAL BLOOD, LECTERN, POPPY SEED GRINDER, INCINERATOR, CONGENITAL ANOMALIES, LAID TO WASTE, 1000 BOMBS, MURDER INC., INNERSPHERE - photos, video - 18. 3. 2017

Sacramental Blood
Děkujeme všem, kteří dorazili - byli jste úžasní a bylo vás hodně! Jsme moc rádi, že se ještě najdou lidé, fanoušci, kteří se v dnešní době chodí na metal bavit, popít, pokecat a poslechnout kapely. Odměnou nám budiž vaše rozesmáté obličeje! Bylo to super a patří vám za to velké díky. Poděkovat by se slušelo také hospodě, panu zvukaři a všem, kteří spolu se mnou akci propagovali a pomáhali s ní. Zvláštní a řekl bych i největší poklona patří Michalovi, protože bez něj a bez jeho dodávky by se v Božkově nedělo vůbec nic. Díky náčelníku! A HLAVNĚ, DÍKY MOC KAPELÁM, ROZSEKALY JSTE BOŽKOV!

 Thank you very much for all visitors, for all killer bands - you're the best!

- author of photos Jakub Asphyx

PHOTOS - FESTIVAL DEADLY STORM IN BOŽKOV 11
- author of photos Michal Radoš

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
https://www.youtube.com/user/jakubasphyx/videos

 A kapely? Zde pár fotek a videí, fotky od Michala brzy!:

INNERSPHERE


MURDER INC.



INCINERATOR



CONGENITAL ANOMALIES



POPPY SEED GRINDER


LECTERN



SACRAMENTAL BLOOD


LAID TO WASTE


1000 BOMBS



- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
https://www.youtube.com/user/jakubasphyx/videos






- author of photos Michal Radoš

- author of photos Jakub Asphyx

Recenze/review - NIDINGR - The High Heat Licks Against Heaven (2017)


NIDINGR - The High Heat Licks Against Heaven
CD 2017, Indie Recordings

 Nedoporučuje se toulat opuštěnými uličkami našeho města. Už s prvním stínem se totiž začínají v temných zákoutích probouzet ti, o nichž se nemluví. Jejich jméno je synonymem zla a jeho vyslovení by na vás uvalilo kletbu. Vznáší se mezi domy strach, jakoby samotná tma měla svoji vlastní tvář. Rozšklebenou, krvelačnou. Ráno je možné spatřit zohavená těla s děsivým výrazem v obličeji. 

 Black death metalisté NIDINGR se opět vydali na nelehkou cestu a předkládají nám další album plné satanismu, temnoty a šílenství. Kapela složená ze samých norských protřelých válečníků (Teloch, Sir, Myrvoll, Grasa) umí perfektně navodit atmosféru plnou zmaru. Troufám si směle a s hlavou vztyčenou tvrdit, že letošní album "The High Heat Licks Against Heaven" se opravdu povedlo.



"The High Heat Licks Against Heaven" má v sobě přesně ten poměr energie, síly, tmy a chladu, až je svým způsobem odpudivě přitažlivé. Stylově se kapela pohybuje někde mezi MAYHEM, ENSLAVED, SVART CROWN, ULVER, BEHEMOTH. Zkrátka, epesní záležitost pro všechny tmáře, nihilisty a odmítače dobra. Osobně považuji některé skladby za příliš rozvláčné, ale to je jen drobná připomínka. Možná ještě zvuk, ten bych lehce ušpinil. Každopádně, jako celek působí album skvělým dojmem, pokud se to tedy dá vůbec o black death metalové smečce říci. Nejčastěji mě při poslechu asi napadá slovo působivé. Užívám si temnotu a hledám svůj vlastní stín. Velmi dobré album!


sumarizace:

NIDINGR a jejich CD "The High Heat Licks Against Heaven" mi připomínají nějakou hodně zlou a  ošklivou okultní seanci. Mocné kytarové motivy, hlas povolaný z temnot a dobrý zvuk. Ano, při poslechu mám opravdu pocit, že peklo existuje. Jasně a hmatatelně, jako na novince NIDINGR. Tahle hudba by klidně mohla znít při uvítání zbloudilých duší při příchodu do podzemí. Oceňuji temnotu, všechny černé skladby i určitou nihilistickou náladu, kterou zde cítím z každého tónu. Obraťte všechny kříže směrem dolů, vyžeňte kněze z kostelů, už napáchali dost zla! Černé death metalové album, které je cítit sírou! Inferno!

Asphyx says:

 NIDINGR and their CD "The High Heat Licks Against Heaven" reminds me some very bad and ugly occult session. Powerful guitar motifs, voice called up from the darkness and good sound. Yes, when I 'm listening I really feel that the Hell exists. Clearly and tangibly like the news of NIDINGR. This music could easily sound when the lost souls come in the underground. I appreciate the darkness, all black tracks and certain nihilistic mood that I feel from each tone. Turn all crosses down, expell the priests from churches, they've already done evil enough! Black death metal album that smells of sulfur! Inferno!

Tracklist:
01. Hangagud
02. Surtr
03. The Ballad Of Hamther
04. On Dead Body Shore
05. Gleipnir
06. Sol Taker
07. Ash Yggdrasil
08. Heimdalargaldr
09. Valkyries Assemble
10. Naglfar Is Loosed

band:
Teloch
SIR
Myrvoll
Cpt.Estrella Grasa

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh osmdesátý čtvrtý - Domácí zabijačka plná metalu


Příběh osmdesátý čtvrtý - Domácí zabijačka plná metalu

"Já si dám jelito, že se mi nevejde do huby": smál se Prcalík v předtuše příjemného víkendu. "A já se narvu prejtem, až se mi budou dělat boule za ušima": přidal se hned Kytka. Holky si něco štěbetaly usazeny vedle sebe. My se předháněli, kdo toho víc sní, kdo vypije. Zatím jen teoreticky. Jelo se vlakem, na červených koženkových sedačkách, se skoro omrzlýma nohama. V Turnově zase jedno rychlý v nádražce, hezky půllitr do keramického tácku. S pěnou, která byla hustá jako smetana. Pak jen líbačka s Kačkou, protože měla zrovna týden, kdy se mnou stejně nic jiného dělat nemohla. 

Na baráku, který je dodnes hned kousek od chalupy, už nás čekala babička moje milá. Žena z vesnice, původem z Českého lesa, která šla po válce za prací do Jizerek mačkat sklo a potkala dědu, dostali vilu po Němcích a žili tam celý život. Nebo vlastně, dneska je už velmi stará v Karviné, ale to je úplně jiná historie. Těšíme se, protože Kytka má nový kazeťák, který už má i CD přehrávač a tak jsme celý týden vybírali nahrávky, které si vezmeme s sebou. Pozvání na zabijačku se neodmítá a když si s sebou můžete vzít i kamarády, není moc co řešit.

Aby to bylo stylové, děda, jinak sklář ve výslužbě, foukač skla a mimochodem jeden z nejlepších tvůrců tváří čerta na sklenice, pro nás přijel koňmo. Soused měl kočár, který půjčil i s párem tažných koní, se kterými se jinak jezdilo svážet dříví z lesa. "Nazdar mládenci, nazdar děvčata, k vašim službám, váš kočí!": smál se otec mého otce a já ho objal. Nebo vlastně neobjal, protože měl vždycky pupek přes půl těla a nikdo z nás neměl tak dlouhé ruce. "Koukám, že sis asi už opravdu vybral a si celej já, vybral sis dobře, máme stejnej vkus!": hlaholil, když dostal od každé holky pusu na jeho obrovskou pleš. Káču si pamatoval, párkrát jsme už u nich spali.

Jeli jsme pomalu, rozvážně, v rytmu tažných koní. Krajina pomalu tála od sněhu, ve vzduchu byl cítit tlející odér loňského listí a jehličí. "Hola hola, ženo má, chystej koláče, hosti jdou!": s tímhle pokřikem jsme vjeli do dvora. Tam už čekala babička, s havraními vlasy, které si celý život máčela v odvaru z ořechů a měla je jako uhel až do dlouhého stáří. Obrovská náruč malé ženy, pohostinnost, která se dnes už vidí málokde. K tomu vůně dětství. Makové buchty jsou moje, ostatní si klidně sežerte, prohlásí Prcalík a stane se na celý víkend oblíbencem mé babičky. Jdu provést své kamarády po celém statku.

Předvedu krocení berana, poškádlím králíky, rozeženu kachny a představím Vaška a Terezu. Dvě prasata, kvůli kterým jsme vlastně přijeli. Vždycky se jmenovala stejně a pokaždé se i stejně tvářila. Prcalík hned začne popisovat, co si zabírá za kousky. A už je tu děda, se slivovicí a pak Drápaninou, která je drsná jako život na horách. Rozproudí nám krev v žilách a za chvilku už stojíme nastoupeni v pozoru a čekáme, s čím můžeme pomoc. Jsme děti hlavně z dělnických rodin a žádné práce se nebojíme, s Kytkou navíc umíme z různých praxí ze školy i od babiček snad všechny hospodářské práce.

"To je krása, potřebovali bychom vás tu celý rok": sedí na zápraží mí prarodiče, děda kouří z dýmky a babička mele prsty mlýnek. Není zvyklá odpočívat. Doděláme, co je potřeba a děda nás znovu naloží na povoz a vydáme se přes kopec do Jablonce. Jedeme přes Kynast, koukáme vpravo na Špičák a sjedeme dolů kousek od přehrady. Tam už čeká obrovský řezník, s ještě většími taškami. Musíme mu pomoct do kočáru. Ještě, že máme tažné koně, pošeptá mi Kačenka a mě se začnou sbíhat sliny.

Kdo jste někdy zažil zabijačku, víte, že je to pro celou vesnici událost. Nebo alespoň bývala. Byla výsledkem dlouhé práce, setkáním sousedů, pohody, oslavy, radosti. Nikoho nepohoršovalo střelení obou prasat, ani jejich omývání, vykrvení, porcování. Patřilo to k životu, tradici, stejně jako jaro nebo zima. Pan řezník byl řemeslník, který patřil k nejlepším. Sice hodně pil, ale to nebylo na závadu. Když pak chodily naše holky na dvůr, s krvavými šmouhami na tvářích, které jim jako nějaké indiánské znamení udělal na tvářích, bylo to něco nádherného. 

Všude voněl prejt, dělala se jelita, jitrnice, mé oblíbené výpečky. Naše metalové krásky se hned zapojily a sousedky se mě pořád ptaly, kdy že se to budu ženit. Babička mě občas šťouchla, úplně stejně jako když mi bylo pět a šeptala, jak se jí Kačenka hrozně líbí. Zářil jsem štěstím, chodil uždibovat maso do kuchyně, ale pak nás vyhnali. Až prý bude hotovo. Tak jsme si vytáhli Kytkův kazeťák, batoh s CD a kazetami, děda pomohl s kabelem z drikety a pak se pařilo. Nejdřív něco jemnějšího, aby se staříci nevyděsili, ale kupodivu třeba takoví Black Sabbath se k zabijačce perfektně hodili. Úplně stejně jako S.D.I. nebo Iron Maiden. 

Zabijačka je dřina a stálo to celé hlavně na ženských a panu řezníkovi. My sice dělali, co bylo nutné, ale hlavně se pilo a já úplně cítil, jak jsem s celou okolní horskou přírodou propojený, že v ní mám kořeny, že tam patřím. Úplně stejné pohnutky mi přišla sdělit i Kačka, kterou museli odehnat, aby si taky mladá chvilku odpočinula. Říkali jsme si, jak by se nám líbilo v Jizerkách žít, mít tam třeba jen malou chalupu a já že bych chodil jako hajný po lesích se psem a Kačka by měla veterinu dole v Jablonci.

Řezník dodělal co měl, alespoň pro první den a šel spát nahoru pod půdu. My jsme ještě dlouho do noci seděli na dvoře, holky s ovčími vestami od babičky, my s Drápaninou v rukou, všichni veselí. Děda toho měl už dost, ale přesto nás vzal do drikety a ukázal své nejnovější sklenice, umělecká díla. Do kopců řval na plné pecky metal a moje babička se nechala od Prcalíka vyzvat k tanci. Ten smích pak slyším ještě dlouhé dny v uších.

Už je po půlnoci, když se podpíráme s Kačenkou a jdeme do naší světnice, jak říká děda a mrká na mě jako šibal. Jak je rozjetý, plácne Janu po zadku a ta se na něj usměje zeširoka a dá mu velkou pusu. Komu by se také nelíbila. Dělám trošku machry a vezmu poslední schody Kačku do náruče. Přenesu ji přes práh, dělám si srandu, že když s ní nic nemůžu mít, tak že budeme jako panic a panna. Moc mě nelíbá, aby mě nerozrušila, ale když ji vidím v té květované noční košili po babičce, mám opravdu co dělat.

V noci mě probudí chrápání mistra řeznického z vedlejšího pokoje. Vezmu baterku, kouknu ještě na Kačenku, která má vlasy rozhozené po celém posteli a vyhrnula se jí košile až do míst, které mám na ní hrozně rád. Povzdychnu si nad svým utrpením a jdu dolů, až do sklepa. Chodil jsem tam už jako dítě. Potkám cestou Janu, která hledá záchod. Vezmi ji s sebou a mlsáme pravou smetanu. Beru na prsty škraloup, dělím se se svoji kamarádkou a chvíli si vyprávíme. Je hrozně ráda, že jsem šťastný, prý je na nás krásný pohled. Usmívám se a na střídačku pijeme mléko z kameninového hrnce. Domácí zabijačka plná metalu je na nějakou dobu tím nejlepším, co jsme všichni zažili.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

sobota 18. března 2017

Report, photos, video - Grind Shampoons Down V - MORTALLY INFECTED, SHAMPOON KILLER, KANDAR, EFECTO DESPOTISMO - club Modrá Vopice, Prague - 17. 3. 2017

MORTALLY INFECTED
OSTATNÍ FOTKY ZDE / OTHER PHOTOS HERE
- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
https://www.youtube.com/user/jakubasphyx/videos
"Hele a co kdybychom vzali Taliány do Prahy na koncert do Vopice?": takhle zněl můj dotaz na Michala. V sobotu pořádáme v Plzni festival a hrají nám tam italští LECTERN. Přiletí v pátek odpoledne a tak se večírek sám nabízel. Dceři jsem dal za úkol vybarvit rudé logo skupiny, aby nás na letišti poznali. V pátek jsem ještě málem padl v práci za firmu vyčerpáním, ale povedlo se mi alespoň utrhnout dřív. Michal mě vyzvedl a už jsme se řítili ku Praze.
Lectern
Na letišti čekáme, probíráme ještě organizační věci našeho festivalu a máme jako každý rok trošku obavy, zda přijdou lidé. Vítání s Italy proběhne dobře a už se všichni těšíme do Vopice. Je to pro nás šedivce trošku všechno už na hraně našich fyzických možností, ale co by člověk pro underground neudělal, no nemám pravdu?

 Kluci chtějí do Metalshopu, kam dojedeme a pak následuje hospoda kousek od Václaváku. Guláše do nich padají a pochvalují si i české pivo - kecáme a opět se ukazuje, že hudba spojuje národy. Koukají po blondýnách a když jdeme k parkovišti u nádraží po točitých schodech, říkají, že to tam smrdí úplně stejně jako u nich v Římě. 
MORTALLY INFECTED
Modrá Vopice nás přivítala opět skvělou atmosférou, já zaplatil vstup a potom to už bylo hodně o pivu, o kamarádech, o kecání - pomalu jsem se uklidnil a začal smát. Zkrátka a jednoduše, věděl jsem, že druhý den bude náročný, ale šel jsem do toho po hlavě. Jak jinak taky, že ano?!

Kdybyste věděli, jak jsem vás všechny rád viděl! Ono se to nezdá, ale pro mě jsou podobné koncerty obrovským relaxem, duševním odpočinkem (i když  fyzicky náročným). Reálná setkání a ty chvíle pod pódiem vám nikdo nikdy nenahradí. Ale vám to nemusím říkat, vy to asi víte. Zakousla se do nás první kapela.

EFECTO DESPOTISMO - hard core death z Krupky. Kapela hrála hudbu zcela mimo  moji kompetenci. Přikládám tedy jen pár fotek.




KANDAR mě zavřeli do blázince, sebrali mi klíče a zahráli mi grind toho nejhrubšího zrna. Ano a ještě jednou ano! Takhle přesně to má vypadat! Byl jsem rozemlet, drcen, byly mi trhány vnitřnosti z těla. Brněnští předvedli klasickou grindovou mlátičku, která mě zcela přesvědčila. Bylo to zabijácké!







Na SHAMPOON KILLER jsem se hodně těšil. Mě se na téhle kapele hrozně líbí nadsázka a zároveň perfektně odvedené death grindové řemeslo. V Praze tomu nebylo jinak. Dva zpěváci, anti disco tématika, krutost, tlak a síla. Vtáhlo mě to do lisu, rozhýbalo mé staré kosti a opět jsem se přesvědčil, že tahle smečka patří k tomu nejlepšímu, co u nás máme. Chyběla snad už jen rozstřílená disko koule! Peklo!




MORTALLY INFECTED přišli, hrábli do strun a málem mi způsobili epileptický záchvat. Tedy přátelé, to bylo tak zničující, že jsem chvíli stál s otevřenou pusou. Zabijačka! Brutální death metal, který se mi zarýval až do morku kostí. Technicky parádně zvládnutý set a celkový maniakální výraz, který musel uhranout každého příznivce krutosti v death metalu. Vynikající, hodně přesvědčivé! Absolutní vyhlazení!






Organizace opět na výbornou a zvuk taktéž super. Lidí dorazilo hodně, hrubým odhadem ke stovce. Píšu to pokaždé a musím i tentokrát - ta atmosféra, hezký holky, to je něco tak šíleně příjemného, že se to nedá ani popsat. To se musí zažít!

Posbírali jsme nadšené Italy LECTERN, Michal mi dopředu řekl, že se mám jít loučit, protože mi to vždycky trvá dlouho a už se jelo do Plzně. Měl jsem nakoupeno a tak byla moje angličtina skvostná a plynule jsem přecházel z češtiny a zpět jako rodilý mluvčí. Chvílemi jsem měl dokonce pocit, že rozumím i Italsky. Klukům se akce hodně líbila a mě s Michalem také. Užil jsem si hudbu, atmosféru a kamarády. Víc takových koncertů, víc takové pohody! Díky za to!

OSTATNÍ FOTKY ZDE / OTHER PHOTOS HERE
- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
https://www.youtube.com/user/jakubasphyx/videos


------------------------
Promotion!

 info:
http://obscure.cz/cs/

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine