Death
metal, stejně jako smrt má mnoho podob. Někdy je krutý, surový a drtivý jako
parní válec. Jindy komplikovaný a odlidštěný. Těch způsobů, jak tento styl
uchopit je velké množství a lze jej kombinovat s různými jinými druhy
extrémní hudby. Norští VREDEHAMMER
na svém druhém dlouhohrajícím albu předvádějí ty nejtemnější variace na smrtící
kov, proložený black metalem. A nejen to. V jejich tvorbě najdeme i odkazy
až někde u SLAYER, případně dokonce i to nejlepší z AMON AMARTH. Těch
vlivů je samozřejmě o hodně víc, ale tyhle dvě kapely (mimo IMMORTAL, KAMPFAR)
na mě vyskočily asi nejčastěji. Vokalista v některých vypjatých polohách
svojí barvou hlasu připomíná Randy Blytheho z LAMB OF GOD. Nenechte se ale
mýlit, groovy vsuvek zde zase tolik není, spíše jsou použity jen v „oddychových
časech“. Celkově je potom album neskutečně nadupané, pestré, pronikavé a
rozhodně odlišné od spousty dalších, která jsou každý den vyvržena mezi nás,
nebohé smrtelníky.
Zabíjí
se tady kruté, chladně, s odhodláním v srdci. Pro mě osobně je hrozně
důležité, že tu všechnu sílu kapele věřím. Je sice pravda, že zpočátku jsem se
občas ztrácel a měl neodbytný pocit, že je novinka na mě možná až moc
„progresivní“, ale když pak vylezly na povrch pasáže jako vystřižené
z DESTROYER 666, byl jsem ztracen. Ne, VREDEHAMMER nikoho rozhodně nekopírují, ale při poslechu jejich
desky mám neodbytný pocit, jako bych byl v nějakém obchodu
s hudebními nosiči, kde do mě rvou horem dolem to nejlepší, co za poslední
roky v extrémním kovu vzniklo. Norové nejsou ničím novátorští, ale album
se poslouchá více méně samo. Určitě to znáte, člověk se postupně začíná těšit
na každou další společně strávenou chvíli. Občas sice moje mysl těká někde mimo
tento svět, ale to nic nemění na tom, že desku hodnotím velmi vysoko.
Podupávám
si nohou a začíná se mi valit krev do hlavy. Líbí se mi ta atmosféra, která na
mě z reproduktorů dýchá. Někdy ledová, blackově nihilistická, jindy
thrashová, kopající a nakonec skoro až doomově smutná. Těch poloh, pestrých
momentů je zde opravdu velká spousta. Je jen na vás, zde album vstřebáte, či
nikoliv. Kapela to bude mít těžké. Na old school death metalisty je to moc
komplikované, na moderněji laděné posluchače zase moc „jednoduché“. Je to
vlastně jedno. Podle reakcí, co jsem kde na novinku četl, tak spoustu lidí
baví. A o to jde především. I přes zdánlivou prvotní nepřístupnost v sobě
má tahle smečka kus čehosi přitažlivého, možná až magického. Schválně, zkuste
si ji narvat do hlavy v různých svých náladách, v odlišných druzích
počasí, případně pokaždé v jiné denní době. Mně se osvědčily společné
ranní cesty do práce, kdy se do pološera začíná probouzet den. Ulice jsou ještě
ospalé, stejně jako davy šedivých lidí jdoucích do práce. V těchto
momentech zněl „Violator“ mocně a nebál bych se říct až monumentálně.
Death metal v podání VREDEHAMMER je lehký, vznešený. Útočí
spíše pomalu, nahlodává vás jako krysa uzavřená v kleci na vašem těle.
Jed proniká postupně, kroutí vás v křeči a vy jen bezbožně spínáte ruce
k nebi. Vynikající jsou bicí a zajímavý je také vokál. Kytaristé dodávají
opravdu ostré riffy, které vás zmrazí a doslova zašlápnou do země. Osvědčil se
mi poslech při ranních cestách do práce, kdy se den teprve probouzel a vítr byl
studený a šílený. Takhle nějak si představuji, že přichází Armageddon. Svět je
na „Violator“ velmi těžký, černý a mraky se dotýkají skoro země.
V dálce zvoní zvony na poslední cestu. Průvod nese rakev s prokletým
nebožtíkem. VREDEHAMMER dokážou
vytvořit atmosféru absolutního zmaru a beznaděje. Songy mají mnohdy až doom
metalovou náladu. Dejte si pozor, aby vám neztuhla krev v žilách! Death
metal, plný studených emocí a ozvěn ze záhrobí. Vynikající smrtící album!
Asphyx says:
The death metal played by the band VREDEHAMMER is light and majestic. It
attacks up and it will bite you like a rat closed in a cage in your body. The
poison will go step by step into your blood and it will make you twitch and you
will be only able to take your hand up to the sky. The drums are amazing and
the vocal is very interesting. Guitar players play very sharp riffs which will
freeze you and trample you in the ground. I would suggest listen to this in the
morning when you go to work when you are in the process of waking up and wind
is cold and crazy. This is how Armageddon would be like. The world is very
heavy on this album and it´s black with clouds touching the ground. In the
distance you can actually hear the bells for the last journey. The retinue is
holding a coffin with a cursed death man. VREDEHAMMER
can make the atmosphere of absolute ruin and desperation. Sometimes, their
songs have doom metal mood. Be careful, your blood could become ice! This death
metal is full of cold emotions and echo from the other world. Amazing deadly
album!
CD 2016, Dark Essence Records Pomalu sestupuji dolů po schodech. Dostal jsem nedávno vzkaz, že se sem mám dostavit. "V sedm večer u kostela, vejděte zadními dveřmi rovnou po schodech": stálo na malém papírku s ohořelými okraji. Lákalo mě to, pořád mi to leželo v hlavě a tak jsem šel. Teď sleduji pomalu plápolající svíčky na zdech, vnímám chladný průvan a moje zvědavost je nekonečná. Ocitám se ve sklepení a po několika odbočkách se přede mnou otevře obrovská podzemní místnost. Na jednom jejím konci stojí oltář a nad ním visí ukřižovaná postava. Jdu blíž a omámeně se snažím rozeznat, kdo to je. Ten nešťastník zvedne svoji tvář a do ticha kobky pronese:"Jsem rád, že jsi tu, jsem tvé svědomí!" A promění se v moje tělo, moji mysl, můj svět. Zařvu, padnu na kolena a pak se probudím zpocený ve svém pokoji. Chvíli zmateně přemýšlím, co je a co není pravda a pak do rána nemůžu přijít na to, co za muziku mě provázelo v tomhle šíleném snu. Teprve až druhý den ráno na to přicházím. Byli to norští SULPHUR. Členové téhle norské smečky působili a působí v takových kapelách, jako jsou VULTURE INDUSTRIES, GORGOROTH, AETERNUS a spoustě dalších. V roce 1999 se sešli poprvé a až po dlouhých osmi letech vydali svoje první album. To letošní je třetí dlouhohrající a navazuje tam, kde minule pánové přestali. Opět se jedná o progresivně laděný black metal, okořeněný různými experimenty, smrtícím kovem, rockem, roztodivnými kytarovými ruchy, šumy, vybrnkáváním. Účel toho všeho je ale jen jeden. Předat nám poselství o chladu a temnotě. Každá skladba je pečlivě vystavěným mramorovým pilířem, stojícím uprostřed podzemních chrámů. Vznešené melodie střídají ty zemitější, ostřejší. Padněte na kolena, zřekněte se všeho dobra a modlete se konečně k padlému andělu. Vězte, že apokalypsa brzy přijde, poslední činy lidí tomu odpovídají. "Omens of Doom" mi připomíná dusivou noční můru, ošklivé představy i nekonečnou krutou zimu.
Složit v dnešní době originální a zajímavou melodii není lehké. Troufám si tvrdit, že SULPHUR se to daří. Novinka není nijakou uspěchanou deskou pro peníze, ale pečlivě vybroušeným drahokamem, kouskem ledu, zčernalým odleskem z temnoty. Podobné hudbě je nutné se poddat, nechat se jí unášet, vnímat ji všemi póry svého těla. Užívat si ji bez vnějších ruchů, se zklidněnou myslí. Norové jsou zdatnými nálado-tvůrci. Umí přesně vystihnout atmosféru stínů v usínajícím klášteře. Pomalé, opakující se riffy pronikají do mé hlavy pomalu, s ledovou jistotou. Lehký experimentální přístup by mohl nadchnout i hledače nových, černých zákoutí. Jedná se přesně o ten druh muziky, kdy posluchač nic neřeší, jen s napětím a touhou ztrnule poslouchá. "Omens of Doom" je ohavně znějící modlitbou, kusem šílenství. A hlavně také zajímavým nejen blackovým příspěvkem v podzemí.
SULPHURpřinášejí na svém třetí nahrávce náladu opuštěných kostelů. Jejich black metal je kombinací tradičních a progresivních postupů. Výsledkem je pak neskutečně návykové album. Nápady pocházejí ze samotného pekla a svět je při poslechu hodně těžké místo k žití. Přijdu si, jako by mi někdo dupl okovanou botou na hrudník a dusil mě po celou dobu nahrávky. Vše plyne spíše v pomalém tempu, ale o to jedovatěji. Zahalte své tváře do kápí, sepněte ruce k obrácené modlitbě a velebte samotné peklo. Black metal je tady vytažený odněkud z nejvzdálenějších koutů podzemí. Deska, která drásá a bolí. Světlo během téhle nahrávky rozhodně neuvidíte. Black death metal s hodně zlou atmosférou. Skvěle!
Asphyx says:
SULPHUR bring us a mood of abandoned churches on their third album. Their black metal is a combination of traditional and progressive actions. The final product is amazingly addicting album. The ideas come from the Hell itself and the world is very difficult place to live in while listening to this album. I feel like someone stepped on my chest with an ironbound shoe and I am choking the whole time while the album is playing. Everything just flows in a slow tempo and all the more is this album poisonous. Cover your faces with capes, clasp your hands to pray and bless the Hell itself. This black metal is taken from the farthest corners of the underworld. This album hurts and scarify. You will definitely see no light during this album. Black death metal with a very cruel atmosphere. Great!
Tracklist: 1. The Force of our Fall 2. Gathering Storms 3. The Devils Pyre 4. Plague and Pestilence 5. Omens of Doom 6. Rise of the Mushroom Clouds 7. Alt svartner
Time: 46:45
Bands:
Thomas Skinlo Høyven - Vocals. Øyvind Madsen - Guitars, Keybords & Programming. Vegard Hovland - Bass. Erik Heggernes - Drums. Martin Lynn - Guitars.
CD 2016, Comatose Music Dějiny hudebního násilí nebudou zdá se nikdy ukončeny. Další a další smečky se snaží rozsekat nás ostrými riffy, předložit nám texty plné lidského hnusu a špíny. Tentokrát ve stylu slavných CANNIBAL CORPSE, DEFEATED SANITY, DISENTOMB, DISGORGE, PUTRIDITY, SUFFOCATION, DEICIDE ("Legion"), sem tam s příměsí DEVOURMENT. Zkrátka a jednoduše, taková dnešní brutální klasika. Nic výjimečného, s trošku až legračními texty a spoustou předvídatelného materiálu. Nevadí to, celek totiž řeže opravdu slušně a o to by nám mělo jít především. Sice mi občas přijde, že kapela ztrácí dech nebo dokonce jen dýchavičně lapá po vzduchu, ale jinak se jedná o vydařený materiál. Pro dnešní mladé posluchače možná až výborný. Mě trošku vadí zvuk, který bych si dovedl představit hutnější a mohutnější, ale to je samozřejmě věc názoru.
Kroutí se červi do rytmu, vylézají z hniloby nedávno mrtvých těl. Klasika a tradice se musí ctít, to je doufám všem jasné. ATROCIOUS ABNORMALITY rozhodně ano. Četl jsem různě po světě absolutně rozdílné recenze, od kritických až po do pekla vynášejících. Já to slyším tak nějak napůl, s tím, že to dobré mokvavé lehce převažuje. Smrt je sice blízko, ale nebojím se jí. Odehrána jsou veškerá potřebná schémata, ale chybí mi něco navíc, možná kus tmy, surovosti, těžko říct. Taky ty "slamové" chvilky jsou poměrně nezáživné. Je to sice taková ta "nechutná prasárna", ale tentokrát hodně záleží na úhlu pohledu a vaší vstřícnosti k podobným záležitostem. Já se k albu asi zase tak často vracet nebudu, přeci jen, existuje spousta lepších a nápaditějších smeček.
U podobných uskupení mívám největší problém asi s tím, že když mě jejich hudba vyloženě nechytne, tak pořád přemýšlím nad něčím jiným. Poslouchám ji, když mám náladu, tak si dokonce i užívám, ale když se pak vrátím s unaveným pohledem, mám sto chutí všechno přetáčet a přeskakovat v přehrávači. Přitom nějak vnitřně cítím, že od svých kamarádů uslyším jen slova chvály, spousty doporučení a nadšení. Jenže jak známo, lidské ucho je složitý orgán a naše vnímání konkrétně u extrémní muziky může být zcela odlišné. Neříkám, že je "Formed in Disgust" špatným albem, ale ani si z něj nesedám na zadek a nekoukám na přehrávač s otevřenou pusou do úžasu. Přeji všem příjemný poslech, nebudu vám jej už nadále kazit, užijte si to!
ATROCIOUS ABNORMALITYjsou další kapelou v řadě, hrající extrémní brutal death metal, grind, slam. Jejich tvorba je určena pro všechny extrémní nadšence, pro milovníky mokvajícího masa i zabíjení hudbou. Novinka je hodně šílená, má slabý zvuk a spoustu nápadů. Bohužel je také poměrně nezáživná. Pro poslech musíte být opravdu jen fanoušek stylu. Jinak budete šokováni, rozsekáni a zakopáni za nejbližším stromem. Chybí mi větší pestrost. Její nedostatek je ale nahrazen energií a šílenstvím. Album je hodně ostré, nekompromisní a rozseká vás na malé kousky. Budete mít co dělat, abyste se z toho vzpamatovali. Americký brutální masakr, který vás přenese na samotná jatka!
Asphyx says:
ATROCIOUS ABNORMALITY is the next band in line which plays extreme brutal death metal, grind and slam. Their music is for every extreme fans, for those who love weeping meat or killing with music. This new album is very crazy, it has weak sound and a lot of ideas. Unfortunately, it is a little bit boring. If you want to listen to it you should be a real fan of this kind of music. Otherwise you will be shocked, chopped and buried behind the closest tree. For me there is not enough colorfulness. It´s defects are replaced by energy and craziness. The album is very sharp, uncompromised and it will chop you on small pieces. You will have to do a lot to make yourself to get over it. The American brutal massacre which will bring you on slaughter house itself.
V pondělí odpoledne někdo zvoní u nás v bytě
u dveří. Jde otevřít devítiletý syn, vyhlížející manželku, která má brzy přijít
z práce. „Ahoj chlapečku, věříš v Boha?“: slyším do tónů nové desky
DESTRÖYER 666. „Už ti rodiče někdy vyprávěli o nebi?“: pokračuje dvojice
hlasů a já vybíhám rychlostí vzteklého nosorožce do chodby. O tom, co jsem těm
dvěma dámám od plic řekl, ani o tom, že to málem skončilo shozením dvou
Jehovistek ze schodů, raději pomlčím. Ještě dnes se mi při téhle vzpomínce
svírají ruce v pěst. Malému jsem vše náležitě vysvětlil, ale pořád to nějak
nechápu. Rvát dítěti do hlavy tyhle kecy by snad mělo být trestné.
Byla to taková poslední tečka, vyvrcholení
poslední doby. Přijde mi, že je toho čím dál tím víc. Pořád se mě snaží někdo
přesvědčit, čemu mám věřit, co mám jíst, jak mám žít. Všude samé směrnice,
nařízení, předpisy, až z toho jde hlava kolem. Je mi lehce přes čtyřicet a
myslím, že už jsem trošku toho rozumu snad pobral. Dnešní společnost si to asi
nemyslí. Přiznám se, někdy toho mám plné zuby. Ještě že tu máme metal a můžu
alespoň občas „uniknout“ pod pódia plná marshallů.
BÖLZER
DESTRÖYER
666
jsem loni na podzim propásl kvůli práci (a právě jedné debilní euro směrnici) u nás doma v
Plzni a tak byla pro mě zpráva, že vystupují v Praze, doslova poselstvím z
pekla. Moje těšení bylo potvrzeno vynikajícím posledním albem „Wildfire“.
Kolega Michal (děkuji za odvoz!) souhlasil a tak nebylo co řešit. Navíc, na
blacku jsem nebyl už hodně dlouho a už to trošku chtělo, aby moje duše
zčernala. Konečně je tu úterý večer a já jsem sice utahaný z práce, ale
spokojený, že vypadnu z toho všeho kolotoče všedních dní.
DESTRÖYER 666
Michal mě naložil v Plzni klasicky dole u
kostela na Lochotíně a už jsme si to směřovali do hlavního města. Klábosíme,
probíráme všechno možné, je pohoda. Nikde žádnej magor, jehovista ani manager.
Skvělý pocit sám o sobě. Za družného hovoru dorážíme do klubu Nová Chmelnice. O
téhle budově a sálu jsem toho napsal již tolik, že nemá cenu dodávat nic
jiného. Stále zde neumí natočit pivo (raději si žádné ani nedávám) a pořád mám
pokaždé strach, že to zvukař zase pokazí. Vcházíme do sálu a připravujeme se
vnitřně na první kapelu.
TREPANERINGSRITUALEN
TREPANERINGSRITUALEN byl (je to one man projekt) pro mě takovou
zvláštní předkapelou. Kombinuje ve své hudbě podivně znějící black
metal, rituální ambient (pro mě totální nuda) a smrtící industrial
(sem tam něco dobrého). Celkově se jednalo o hudbu, jejíž samotná existence
mě neoslovuje. Nejhorší je, že já vlastně ani nějak moc nevím, co napsat. Nic
to se mnou nedělalo, myšlenky mi těkaly jinde než u pódia a tak jsem udělal jen
pár fotek a šel do předsálí. Snažil jsem se, ale nešlo to. Bohužel. Pár jedinců sice pokyvovalo uznale hlavou, ale já byl mimo. Mě to přišlo jako spojení Hare Krišna a black metalu, nevím.
TREPANERINGSRITUALEN
BÖLZER mají všichni rádi.
Já tedy také, ale s výhradami. Z desek mě všechno úplně nebaví, ale
naživo to bylo jiné. Dokonce jsem si chvílemi říkal, že lehce poopravím svůj
názor na kapelu. Švýcarský black deathový buldozer předvedl pěkně temné
vystoupení. Undergroundová okultní seance v jejich podání se mi líbila.
Dokonce i skladby, které na jejich EP zrovna nemusím, zněly dobře a mokvavě.
Občas jsem se sice v tom všem lomozu ztrácel, ale to bych přikládal spíše
nazvučení. Oba pánové předvedli, zač je toho otevřená rakev. Bylo to rituálně
laděné, neučesané, jdoucí až na samou podstatu metalu. Někdy méně výrazné, jindy až
dokonale magické. Celkově u mě velmi dobré. Užil jsem si to vrchovatě.
DESTRÖYER
666
jsou pro mě v současnosti něco jako black thrashoví polobozi. Jejich
schopnost napsat ostrý a zároveň melodický song je až neskutečná. Naživo to
bylo ještě lepší než z desek. Nebo já jsem to tak alespoň cítil. Chlad,
temnota a špína se krásně potkávaly s thrashem. Od prvního songu až do
konce jsem vlastně jenom stál, sem tam pořídil nějakou tu fotku a jinak se plně
oddával tomuto obřadu. Chyběl snad už jen oltář, kozlí hlava a ruce semknuté do
pentagramu. Kopalo to pěkně, to vám povím. Věřím tomu, že v nejbližším
kostele se musely začít zdát jeptiškám pořádně temné sny. Byl jsem uhranut,
naplno jsem si to užíval a vlastně ani moc nevím, jak celý set uběhl, byl jsem
totiž v nějaké jiné, zlé a ošklivé dimenzi. Bylo to pro mě hodně mocné,
pohlcující, zákeřné i mrazivé.
DESTRÖYER 666
Takhle nějak si představuji skvělé vystoupení
(určitě jedno vůbec z nejlepších, jaké jsem za poslední dobu viděl - sem tam sice ujely čisté zpěvy, ale to se naživo asi ani dát nedá). Obsahovalo v sobě vše, co mám v metalu rád (k nejsilnějším momentům pro mě patřil cover "Iron Fist" od MOTORHEAD). Sem tam nějaká ta póza
navíc, ale to k tomu patří, jako obrácený kříž k nevěřícím. Skvělé to
bylo!
Zvuk byl bohužel Na Chmelnici tradiční, kolega jej přirovnal k nějaké lokální tělocvičně. Nejlépe ze všeho nakonec vyšli BÖLZER, kteří sice byli občas trošku nahlas, ale jinak v pohodě. Horší to bylo s hlavními hvězdami DESTRÖYER 666. Bylo to "přebasované", všechno moc "ohulené" a občas se i rezonovalo. Nenosím špunty do uší a někdy to hodně bolelo. Takže vlastně taková místní klasika. Návštěvnost čítala odhadem něco kolem 70 - 80 lidí. Zajímavá byla skladba účastníků seance. Dorazili lidi ze všech koutů republiky, jedna moc roztomilá Asiatka a kamarád původem z Hondurasu, plus spousta dalších cizinců - slyšel jsem jak němčinu, tak několikrát i francouzštinu. Čechů zase tolik nebylo. Překvapil mě poměrně velký počet dívek a žen (asi začnu chodit víc na black metal:)).
BÖLZER
Po organizační stránce bylo vše
v pořádku. Obscure promotion jsou profíci. Za mě bez připomínek. Opět musím ocenit konec před 23 hodinou, pro nás z daleka super!
Je konec a já trošku závidím pražským
fanouškům, že si můžou dát někde v klidu pivko, pokecat o koncertě, všechno
vstřebat a pak teprve jít v klidu do postele. Nás čeká ještě dlouhá cesta
do Plzně. Povídáme sice taky, ale už je na nás obou vidět, že jsme unavení, že
nám hlavou probleskují myšlenky na zítřejší práci. Cesta ubíhá pod koly a já se
tentokrát vyloženě těším, až konečně ulehnu. Večer to byl moc pěkný, rouhačský
a perfektní bylo, že jsem zapomněl na všechny všední starosti. Užil jsem si to
a když jsem pak doma vylézal z výtahu, napadla mě kacířská myšlenka, že
jsem měl ty dvě pomatené jehovistky vzít s sebou, aby konečně viděly, jak
vypadá pořádně peklo. Tedy alespoň hudební. Mějte se krásně temně.
MR. ASPHYX
Dovětek. Je středa půl šesté
ráno a já si to valím směr práce. Kousek od nemocnice U Mulačů v Plzni stojí
dvojice žen se Strážnou věží v rukou. Zatnu pěsti, pomyslím si něco o
debilech a přecházím v rámci zachování chladné hlavy raději na druhou
stranu chodníku. Rovnám si myšlenky ze včerejšího parádního obřadu. Na úterní
okultní večer budu vzpomínat hodně dlouho, s tím jsem si jistý už dnes. Přeji
vám hodně zdravého, selského rozumu, přátelé! Děkuji za pozornost. Setlist - bez záruky:
Wildfire , Traitor , A Breed Apart , I Am the Wargod (Ode
to the Battle Slain), Live and Burn , Sons of Perdition, The Calling , Satanic Speed Metal, Iron Fist (Motörhead cover),
Black City - Black Fire, Trialed by Fire, Lone Wolf Winter, přídavek: Australian
and Anti-Christ
