Recenze/review - OCTOBER TIDE - Winged Waltz (2016)

OCTOBER TIDE - Winged Waltz

CD 2016,  Agonia Records

Potřebuji být na chvilku sám. Beru si sluchátka, brýle a pochmurnou náladu nahoru na půdu. Jsem na horách a nad hlavami mi krouží rodinka jestřábů. Potřebuji se nadechnout a načerpat sílu z dávných dob. Těším se na zaprášené krabice černobílých fotografií. Našel jsem dokonce starou promítačku a potrhané pásky praskajících filmů. Stojím tam, pod stoletými trámy a ze šikmého vnitřku střechy mě sleduje motýl smrtihlav (evokující tak vzdáleně cikádu na obalu alba). Musí to být nějaký padesátý potomek, protože si ho pamatuji už jako dítě. Stráží nám rodinnou historii z rezavé plechovky od oleje, kde původně byly uloženy nějaké dopisy. Ty už dávno zpráchnivěly a dnes jen doplňují ospalou a pomalou atmosféru celého mého rozjímání. Usedám na zaprášené matrace, zapínám tlačítko play a přepínám mozek na doom metal. Nasávám atmosféru smutku, vzpomínek, nostalgie. Očišťuji se a nalézám svůj klid. Od podobné hudby nečekejte nic nového, ani stylotvorného, slouží spíše jako pevný, záchytný bod ve vesmíru.

OCTOBER TIDE popáté s dlouhohrajícím albem. A opět skvěle. U doom metalu hrozně záleží na vnitřním pnutí v kapele, na schopnosti předat emoce. Švédové mají v sobě něco mocného, neotřelého, melodicky zajímavého. Škatulka s názvem doom metal je plná podobných skupin. Jmenujme kolegy SATURNUS, NOVEMBERS DOOM, SWALLOW THE SUN, KATATONIA, INSOMNIUM, IN MOURNING, FOREST OF SHADOWS, DAYLIGHT DIES, SLUMBER. V této společnosti se hudebně OCTOBER TIDE pohybují s jistotou a přirozenou samozřejmostí. Smutek je v muzice hodně těžká disciplína (u Švédů ověřená i živým vystoupením - report zde). Pánové si s náladami hrají jako taneční mistr se svými kroky. Umí složit v podstatě dokonalou skladbu, jemnou, plnou pohlazení, ale dokážou i vycenit zuby a death metalově prskat. Těch nuancí, různých zajímavých meziher i "hraní si" s hlasem je spousta. Dohromady mi novinka připomíná krabici dávných vzpomínek, u které se smějete i máte pláč na krajíčku.

Jednotlivé desky ve stylu zvaném doom death metal jsou si hodně podobné. Hodně záleží na zvuku (zde skvělý, i když bych klidně bral i špinavější), provedení (tady vynikající), kompozici (OCTOBER TIDE dosahují až mistrovských schopností), přitažlivosti (album připomíná krásnou, ale tajemně nepřístupnou ženu). Myslím, že dnešní den se tady na půdě přehoupne v temnou noc. Počkám si na ty zvuky sto let staré chalupy. Hudba pak pokaždé vynikne do ticha usínajícího okolního lesa o hodně tajemněji, okultněji. Prosévám mezi prsty staré fotografie, focené ještě s rozvahou a talentem. Jsou pokryté patinou zapomnění a léty získaly šedivý nádech. Zítra se budu muset jít podívat na hřbitov, za příbuznými, vždyť mi toho do života tolik dali, přemítám a přidávám na přehrávači hlasitost. Těším se na noc, to budu psát tuhle recenzi a pustím si novinku "Winged Waltz" na staré hi-fi věži, abych vše ještě několikrát vstřebal. Nesmím ji zapomenout doporučit všem doomařům, všem neklidným duším, všem hledačům smutku.

V doom metalu je hrozně důležitý způsob, jakým kapela navodí pocit smutku. OCTOBER TIDE jsou mistry ve svém oboru. Jejich nová deska je neskutečně nakažlivá, plíživá a plná kousků ledu. Osvědčené a tradiční postupy jsou doplněny o mocně znějící hlas a svět jakoby při poslechu celý zčernal. Tohle je přesně ten druh nahrávky, kterou musíte milovat. Beru si ji na své výlety po lesních pěšinách. Propojuje se na ní svět lidí a stínů. Nutí mě k přemýšlení, zastavení a zklidnění mé duše. Příběhy, které OCTOBER TIDE vyprávějí, jsou plné tmy, smutku a soužení. Mlha se válí všude kolem, vítr vám čechrá tváře a ve vzduchu se vznáší těžký pach samoty. Nejsem v doom metalu častým hostem, ale za sebe mohu říct jediné. Tahle deska je vynikající, svým způsobem šíleně nakažlivá a zároveň uklidňující jako náruč vlastní matky. Smutný, vznešený doom metal, který pálí jako ten nejsilnější mráz!

Asphyx says:

The feeling of gloom is very important in doom metal and it´s important how the band managed to make this mood happen. OCTOBER TIDE are the best in this field. Their new album is unbelievably contagious, sneaking and full of pieces of ice. The well-proven and traditional methods are complemented with powerful voice and suddenly the world is black. This record is something you need to love. I like to take this record with me when I travel and walk around the forest. On this record the world of people and the world of shadows are connected. It makes me think, makes me stop and relax my soul. The stories which the OCTOBER TIDE tell are full of darkness, sadness and consonancy. Fog is all aourd and wind is brushing your cheeks and in wind is a heavy smell of loneliness. I don´t really enjoy the doom metal, however I have to say one thig: This album is amazing and it is in some way incredibly catchy and relaxing like a hug from your mum. Sad, royal doom metal which burns like the strongest cold. 

Tracklist:

01. Swarm
02. Sleepless Sun
03. Reckless Abandon
04. A Question Ignite
05. Nursed by the Cold
06. Lost in Rapture
07. Perilous
08. Coffins of November

Bands:

Alexander Högbom - vocals
Fredrik Norrman - guitars
Mattias Norrman - bass
Emil Alstermark - guitars
Jocke Wallgren – drums

http://octobertide.net/

http://www.facebook.com/pages/October-Tide/6123636025

http://myspace.com/octobertideband

https://www.reverbnation.com/octobertide

https://www.youtube.com/user/octobertideofficial

http://www.agoniarecords.com/

Několik otázek – rozhovor s PAIN PURIFICATION

Několik otázek – rozhovor s PAIN PURIFICATION

Recenze/review - PAIN PURIFICATION - Demo 2016 (2016)

Ave, představ prosím našim čtenářům vaši kapelu. Kdy byla založena, jaký styl muziky hrajete apod.?

STEVE: Ahoj Jakub. Pozdravujeme srdečne všetkých naozajstných fans dobrej extrémnej muziky. PP vznikol približne v jeseni 2015. Ja som popri Brute mal v hlave myšlienku na nejaký zbesilý bočný projekt, no potom ma oslovil náš bývalý spevák Pafo, že už mu to chýba a že či by som nevymyslel nejaké skladby a už to frčalo. Je to to extrémny a rýchli brutal death metal, možno so štipkou grindu.

Kde a za jakých podmínek jste novou desku nahrávali, kdo měl na starosti zvuk, produkci, mastering?

STEVE: Zatial je na svete iba prvé demo, či promo 2016 a na základe neho sme získali aj UG label Roommate Records z Indonézie a dohodu, že nám vydajú prvý album. Náhrávame stále v osvedčenom vranovskom štúdiu Tretradrot.

obal Demo 2016

Jakým nákladem a na jakých nosičích byla novinka vydána (CD, digital, vinyl, kazeta)?

STEVE: Demo sme si vytvorili sami. Je na CD´r. Teraz už ho propaguje aj label ROOMMATE RECORDS.

O čem pojednávají texty, kdo je jejich autorem a jakým způsobem vznikaly?

STEVE: Texty ako aj v Brute si beriem na starosť ja, ako aj celú muziku. Sú o nevávisti v ľudské činy, aj o živote.

Kdo vytvořil logo kapely, kdo se stará o grafiku a webové stránky? Co vy a sociální sítě? Přikládáte těmto věcem velký důraz?

STEVE: Sme na FB i BZ. Je to najrýchlejšia infikácia fans. Hold je taká doba. Ale stále posielame nahrávky a robíme rozhovory aj pre klasické tlačené ziny, ktorých tvorcov treba obdivovať. Na stránkach dávam novinky a všetké info ja. Logo nám robil Eko Fitriyanto, kamoš z Indonézie.

U jakého labelu jste svoji desku vydali a proč právě tato společnost? Jste spokojeni s tím, jak vás label zastupuje, propaguje a stará se o vás?

STEVE: Toto demo je naša prvá nahrávka a hneď sa nám ozval už zmienený UG label ROOMMATE RECORDS z Indonézie. Demo je taká príprava a predzvesť na album, ktorý pod týmto labelom výjde. Je to UG label a my sme spokojní nato, že PP je náš bočný projekt. Samozrejme dostaneme cd a zrejme aj merch.

Které kapely patří mezi vaše vzory, kde berete inspiraci?

STEVE: SUFFOCATION je moja topka. Ale je toho veľa.

Posílali jste svoji nahrávku na firmy (na které), jaká byla odezva?

STEVE: Po vypustení jednej skladny cez YOUTUBE sa hneď ozval ROOMMATE RECORDS, preto nebolo nutné dlho hľadať. Recenzie sú dosť kladne, keď nepočítam intro a outro.

Kolik máte za sebou koncertů, kde hrajete nejraději (klub, festival) a které vystoupení považujete za nejlepší?

STEVE: Koncerty nehráme. Možno výnimočne občas vystúpime. Ukáže čas a osud.

Jaké máte plány do budoucna, čeho chcete s kapelou dosáhnout?

STEVE: Aby sme boli zdraví hlavne a druhý cieľ je nahrať do septembra album, na ktorom pomaličku pracujem

Na jakých kontaktech vás fanoušci najdou?

EMAIL: brute.steve@azet.sk

www.bandzone.cz/painpurification

www.facebook.com/PAINPURIFICATION.esdm

Děkuji za rozhovor.

STEVE: My ďakujeme za prostor, fanúšikom za priazeň a takým UG maniakom jako ty Jakub

.

DEATH METAL TILL DEATH

Recenze/review - PAIN PURIFICATION - Demo 2016 (2016)

Recenze/review - VOMIT DISEASE – Tyrants Don't Beg (2016)

VOMIT DISEASE – Tyrants Don't Beg

CD 2016, vlastní vydání

Vyprávěla mi, že prý si byla zaběhat jako každý den. Byl večer, začínalo lehce mrznout a ona cítila v nohách natrénovanou sílu. Utíkala s větrem o závod, v neosvětlených koutech parku lehce vyděšená. Najednou uviděla do tmy zářící bílý kámen. Byla zvědavá a tak šla blíž. Nebyl to kámen, ale po dvaceti letech, jak záhy zjistil přivolaný doktor, časem vybělená lebka. Usedla na nedalekou lavičku, roztřesenýma rukama zavolala policii a znovu si nasadila sluchátka s německým death metalem v podání VOMIT DISEASE. Před očima se jí začínal odehrávat film toho nešťastníka, ležícího dlouhá léta pod korunami stromů. Odešel, již starý a s pocitem, že je nepotřebný, umřít. Měl dlouhý, bolestivý život. Podepsaly se na něm všechny společenské systémy, on se jim snažil čelit s hrdostí. Místo toho, aby ho prohlásili za hrdinu, protože bojoval proti zlu ve světové válce, smály se mu děti, kvůli stáří. Volil raději smrt, byl moc hrdý. Seděla tak dál v parku, přemítala nad životem a jeho koncem a do očí se jí pomalu vkrádaly slzy. Celé tohle zastavení, přemítání nad osudem a nespravedlností jako nějací strážci temnoty hlídali VOMIT DISEASE.

O tom, jací dovedou lidé být, jak si neumíme vážit opravdových hrdinů, o tom, jak se smějeme slabým, bylo napsáno již mnohé. Nějak toho na mě bylo také moc. Když mi vyprávěla tenhle příběh, měl jsem sto chutí utéct někam do lesů, živit se kořínky a jen v nějaké chatě navěky poslouchat muziku. Dopadla mi na prsa divná tíha, nemohl jsem chodit a připadal jsem si jako bájný Atlas, který musí držet nebeskou klenbu. Ta už se ale dávno zbortila, spadla nám na ty naše tupé hlavy. Naládoval jsem si raději do hlavy „Tyrants Don´t Beg“ a podlehl klasickému death metalu. Ten je v podání VOMIT DISEASE tradiční, sází na studené melodie, atmosféru. Najednou jsem já tím běžcem, řítícím se noční krajinou. Pod každým stromem, na všech lavičkách září do tmy očnice bílých lebek. Ne, to není zlý sen, to jen povstali nemrtví, kteří si přišli s námi vyřídit všechnu tu nespravedlnost, kterou jsme na nich kdy napáchali. Hudba zní mocně, ostře, naléhavě a s vypjatou náladou. Plně vystihuje to, co právě zažívám.

VOMIT DISEASE jsou jasným důkazem toho, že evropský (SINISTER, BOLT THROWER) a americký (IMMOLATION, MORBID ANGEL, SUFFOCATION, DEEDS OF FLESH) death metal je stále živý. Němci hrají kombinaci obou škol. Někdy jsou brutální, až na samou hranici bolesti, jindy zase rozvážnější a sázejí víc na atmosféru. Album je to velmi propracované, zvukově pro mě osobně dokonalé. Hlavni je ale to, že mě neskutečně baví. Má v sobě takovou tu těžko popsatelnou a definovatelnou jiskru, kousek černoty a nadšení, který se dnes často vytrácí. Sází zde „překvapivě“ na jasnou stavbu skladby, čitelný riff, gradaci, zkrátka na věci, na které se mnohdy zapomíná. Nahrávka je to svým způsobem hodně pestrá, chytlavá, s takovým tím drivem a feelingem. Zkrátka a jednoduše, kapela vás rozseká, rozdrtí, rozmělní, uhrane a vymáchá vám obličej v pěkně staré špíně. Nalezl jsem si v jejich muzice vše potřebné pro to, abych si ji užil doslova všemi póry svého těla. Masakr!

VOMIT DISEASE letos přišli s hudbou, která splňuje všechny moje požadavky na poctivý, reálný krutý death metal. Jejich nahrávka je plná neskutečné černé energie. Hroby se otvírají, zvony zvoní umíráček. „Tyrants Don´t Beg“ může být klidně soundrackem pro vaší poslední cestu. Podzemí opět ožilo a vyslalo na náš svět posly apokalypsy. Mrtví mi jdou po krku a zlo je cítit všude kolem. Death metal je zde starý a plesnivý a nepostrádá obrovskou dávku naléhavosti. Připadám si, jako bych ležel při okultním obřadu na oltáři smrti a byl navěky obětován. Člověk se při poslechu stává morbidním básníkem, tulákem po záhrobí. Přiznávám se bez mučení. Album mě neskutečně rozsekalo a stalo se mým průvodcem na onom světě. Zapalte svíce, exhumujte starý poctivý death metal! Chci tuhle nahrávku na CD, hned teď! Vynikající temný a morbidní death metal! Absolutní kult!

Asphyx says:

VOMIT DISEASE come this year with music fulfilling all my requirements for honest, real cruel school death metal. Their record is full of unreal black energy. The tombs were opened, bells ringing the death knell. „Tyrants Don´t Beg“ may be the soundtrack to your last trip. Underground came alive again and sent messengers of apocalypse to our world. Deads are hunting me and the evil is everywhere. Death metal here is old and moldy and doesn't miss a huge amount of urgency. I feel like I was lying at an occult ritual on the altar of death and I was forever offered. When listening it becomes a morbid poet, a wanderer on the other world. The album cut me up and it became my guide on the other world. Light a candle, exhume old fair death metal! I want this record on CD right now! Excellent dark morbid school death metal! Absolute cult!

Seznam skladeb:

1. Rejecting Trepidation
2. Succumbed To Wickedness
3. Laurel Crown
4. Obscure Heresy
5. Bliss' Demise
6. Pulpit Of Heterodoxy
7. Throne Of The Usurper
8. Shard Of Humanity
9. Supremacy Prevails

Čas: 47:04

 

Sestava/band:

Dominik - Vocals Danilo - Guitar Adrian - Drums Andreas - Bass

http://vomitdisease.bandcamp.com/

https://www.facebook.com/VomitDisease/

Minirecenze/minireview - PRIMITIV - Immortal & Vile (2016)

PRIMITIV - Immortal & Vile

CD 2016, Transcending Obscurity Distribution

PRIMITIV hrají ostrý, zlý death metal. Pocházejí z Indie, která mi poslední dobou přijde jako země, odkud ještě můžeme čekat spousty dobrých kapel. Desku uvádí rozmáchlé intro a potom to vypukne. Kombinace epochálních BEHEMOTH, válečných BOLT THROWER, thrashových základů a syrovosti, dělají z téhle desky velmi chutnou krmi. Pánové se ale nespokojí jen s old schoolovým přístupem, dodávají i nějaké ty modernější postupy a k tomu jako bonus perfektní zvuk. Nejdůležitější jsou ale nápady a těch mají PRIMITIV na rozdávání. Nejsou sice stylo - tvůrci, ani průkopníky, ale svoje řemeslo zvládají perfektně. První album na kontě, texty zaobírající se fantasy, smrtí a scient fiction jsou pro mě jasným důkazem toho, že tady bych měl zbystřit svoji pozornost.

Pokud budete desce věnovat delší čas, pomalu zjistíte, že je opravdu hodně návyková. Sice mi občas trošku vadí až příliš rozvláčné kompozice nebo vzájemná podobnost jednotlivých songů, ale to jsou počáteční nešvary, které se dají pro tentokrát odpustit. Důležitá je hlavně atmosféra a tu umí navodit PRIMITIV pořádně temnou. Troufám si tvrdit, že o téhle partě neznabohů ještě hodně uslyšíme. A když ne my, tak na východě rozhodně ano. Pánové sice nemají ještě zavedené jméno u nás v Evropě, ale cítím ve svých starých kostech, že ostruhy si časem vydobudou velké. Uvidíme, čas nám sám ukáže. Zatím mi nezbývá než jen chválit, sem tam podotknout nějakou tu jemnou připomínku. Výsledný dojem je víc než pozitivní.

První album indických death metalistů PRIMITIV je povedeným kouskem do mé morbidní sbírky. Některé motivy se sice stále opakují dokola a občas by skladby potřebovaly lehce zkrátit, ale nakonec mohu hovořit o spokojenosti. Líbí se mi temná atmosféra nahrávky, ostré riffy a dobrý zvuk. Cítím tady záhrobní talent, přátelé! CD má ještě své lehké nedostatky, ale ty dodávají skladbám na syrovosti a uvěřitelnosti. Album má drive, sílu, energii a jakési zvláštní jiskření, které jsem si hned oblíbil. Devastující death metal, který ničí vše živé! Velmi dobře!

Line up - 

Nitin Rajan - Vocals 

Riju Dasgupta - Bass 

Rajarshi Bhattacharya - Guitars 

Pushkar Joshi - Drums 

Kiron Kumar - Guitars 

Asphyx says:

The first album of Indian death metal PRIMITIV is well-done piece to my morbid collection. Some themes repeat still round and round, the tracks would sometimes need to short, but finally I can talk about satisfaction. I like the dark atmosphere of this recording, sharp riffs and good sound. I feel talent from the other world here, folks! The CD has its slight shortcoming, but they give the songs the rawness and believability. The album has the drive, strength, energy and some special spark that I immediately like. The devastating death metal, which destroys all living things! Very well!

https://transcendingobscurityindia.bandcamp.com/album/immortal-and-vile-death-metal

https://www.youtube.com/watch?v=suvDOXeZOm8

http://tometal.com/

https://www.facebook.com/transcendingobscurity

https://www.facebook.com/Primitivband/

Recenze/review - ZAKK WYLDE - Book Of Shadows II (2016)

ZAKK WYLDE - Book Of Shadows II

CD 2016, E1 Entertainment

Hladím ti vlasy, nasávám tvoji vůni. Jsem zamilovaný puberťák. Mladý, plný prvních dotyků, testosteronu a idealismu. Ještě nevím, že mě život otesá, postaví před různé zkoušky, zákeřnosti a vryje do mě jako nějaké ostří zkušenosti. Pro nás, pro mladé, odpočaté, pohodové, složil po dlouhých jedenácti letech kytarový mág ZAKK WYLDE svoji druhou sólovou desku. Je plná odlehčených melodií, ale i zakouřených sounthern rockových riffů. Vidím před sebou dálnici a dva měsíce prázdnin. Chci zastavit na opuštěné pumpě, dát si umaštěný řízek z papíru, zapít to pivem a sledovat tvé nohy, jak se chvějí na sedadle spolujezdce. Ano, jsem při poslechu nečekaným romantikem. Najednou jsou všechny lidské špatnosti, zbraně, ostrost, nervozita, nechutnosti uloženy mimo můj svět a já se vznáším, obdivuji jadrnost, špinavě "nedokonalý" hlas i rustikální zvuk do ticha se odvalujících pneumatik, znějící skrz jiskrnou kytaru.

ZAKK WYLDE na své novince vysekává poklonu obrovským pláním Ameriky, probodnutými nekonečným asfaltem dálnic. Ne, není to metal, ani nic ostrého. Je to pohoda, klídek, nohy podupávající v houpacím křesle na terase. Pohledy do dálky, takový ten nevysvětlitelný smutek smíchaný s radostí a pořád vtíravý pocit, že toho štěstí je kolem vás nějak moc. Máte najednou ve své hlavě lehké provinění, jako byste si taky nezasloužili kousek klidu. Píšu o spoustě druhů hudby, miluji ty chvilky společných setkání, kdy sedíte a čekáte, jak na vás bude působit. U Zakkových "Stínů" se procházím vesmírem, nic neřeším a "jen tak žiju". Mám všechno na háku a lituji, že nekouřím dlouhé doutníky uválené starými černoškami. Nalijte mi prosím, ještě jednu whiskey. Ještě chvíli pobudu. Možná i navěky.

ZAKK WYLDE je pohodář, dřevorubec, takový ten chlápek, co vypadá, že dovede rukou zabít býka, ale pak promluví (zahraje) a vy se cítíte hrozně bezpečně, usmíváte se a máte sto chutí všechny kolem sebe obejmout. Hergot, jsme tvrďáci, to se o nás ví, ale taky jsme jemné duše, které by mouše neublížili. Vstřebávám postupně veškerou pozitivní energii a dostávám na "Book Of Shadows II" chuť stále častěji. Plácnu manželku po zadku, usmějeme se na sebe a pak už jen tak spokojeně sedíme, kolem křičí jako tuři klubko dětí. Posloucháme, ťukáme prsty do taktu. Existuje na světě něco hezčího?

Sumarizace:
"Book Of Shadows II" je plné klasických, syrově příjemných melodií. Ožívá na nich nálada amerických plání, nekonečných lesů a úžasné Zakkovy kytary. Je to neskutečná pohoda, radost a odpočinek. Album má úžasnou atmosféru! ZAKK WYLDE si na nic nehraje, jen sedí a vypráví vám dlouhé zakouřené songy. Mám podobné desky moc rád, naplňují mě klidem. Nahrávka je starou zaprášenou knihou, plnou příběhů o stínech. Nechte se unášet na vlnách sounthern rockových melodií. Když novinku poslouchám, usmívám se! Co si přát víc?! Skvělé! 

Asphyx says:

"Book Of Shadows II" is full of classic raw pleasant melodies. The mood of the American Plains, of endless forests and amazing Zakk's guitar revives here.  It's unbelievable well-being, pleasure and relaxation. The album has an amazing atmosphere! ZAKK WYLDE don't put on anything, they sit there and tell you the long, smoky songs. I like similar records, they are filling me with calm. The recording is a dusty old book full of stories about shadows. Let you carry away on waves of sounthern rock tunes. When I'm listening to the news, I'm smiling! What more could you want ?! Great!

Tracklist:
1. Autumn Changes
2. Tears Of December
3. Lay Me Down
4. Lost Prayer
5. Darkest Hour
6. The Levee
7. Eyes Of Burden
8. Forgotten Memory
9. Yesterday's Tears
10. Harbors Of Pity
11. Sorrowed Regret
12. Useless Apologies
13. Sleeping Dogs
14. The King

Line up:
James LoMenzo - Bass (ex-Pride & Glory, Sweet & Lynch, ex-Black Label Society, ex-Megadeth, ex-Ozzy Osbourne, ex-David Lee Roth, ex-Lynch Mob, ex-White Lion)
Joe Vitale - Drums
Zakk Wylde - Guitars, Vocals (Black Label Society, ex-Pride & Glory, ex-Ozzy Osbourne, ex-Zyris)

http://www.zakkwylde.com/

https://www.facebook.com/zakkwylde

https://www.youtube.com/user/zakkwyldetv/featured

http://www.entertainmentonegroup.com/home

Minirecenze/minireview - NOMINON - Chaos in The Flesh....Live! (2016)

NOMINON - Chaos in The Flesh....Live!
Cassette 2016, HEXED CEMETERY RECORDS

Dobré autentické záběry ze záhrobních seancí nebývají zase tolik časté. Většina kapel na nahrávání živých vystoupení v undergroundu rezignuje a příliš se jimi nezabývá. Když mi přišla na recenzi kazeta švédských legendárních NOMINON, byl jsem poměrně překvapený a přiznám se i lehce skeptický. Obával jsem se zvuku, muchlající pásky a moc jsem toho neočekával. Vložil jsem kazetu do starého přehrávače, který je ještě schopen tento nosič pojmout a rázem jsem si vzpomněl na pražský koncert v Modré Vopici (report zde). Recenzovaná novinka je sice ze Stockholmu, ale ta atmosféra je hodně podobná. Vypadá to, že fanoušci to šílenství starého švédského plesnivého death metalu chápou všude na světě stejně. 

Záznam byl upraven a ošetřen v Moontower studiích a abych pravdu řekl, tak jsem spokojen. Zvuk je sice občas hodně undergroundový, ale zase na druhou stranu, plně vystihuje realitu. Líbí se mi švédsky pronášené hlášky mezi skladbami. Henric Skoog jasně potvrzuje své hlasové kvality a je tím malým velkým mužem, který všechno tlačí dopředu. Koncert má skvělou atmosféru, chvílemi se mi zdá až komorní, přesně znějící tak, jak to mám na death metalu nejraději. Je zde cítit síla a energie, slova, která s chutí opakuji u dobrých desek velmi často. Jenže ona platí i tentokrát. Vím sice, že podobné kousky jsou spíše jen sběratelskými artefakty pro pár fanoušků, ale tím spíš by se o nich mělo dávat vědět. Vždyť NOMINON jsou kapelou, která se už navěky zapsala do starých death metalových kronik pořádně ostře a krvavě.

Na "Chaos in The Flesh....Live!" je nahrán živý záznam z vystoupení legendárních NOMINON na švédském Death Kills Festivalu ve Stockholmu. Album je takovým malým dárkem pro všechny poctivé a věrné příznivce. Složení skladeb, perfektního zvuku a totální destrukce dělá z desky skvělý zážitek. Celý koncert má obrovskou energii. Povedla se úžasná věc, já se při poslechu opravdu cítím, jako bych stál dole pod pódiem. Vyzdvihnout musím i překrásný cover. NOMINON hrají jako o život, jsou zběsilí, šílení, smrtelně jedovatí. Nahrávku z limitované edice kazet bych doporučil všem, kdo jsou téhle legendě plně oddáni. Myslím, že není co řešit. Tohle album bude vystaveno na čestném místě v mé sbírce. Kultovní skladby od legendárních death metalistů! Vynikající záležitost pro všechny fanoušky, doporučuji!

 

Asphyx says:

On "Chaos in The Flesh....Live!" there is recorded live recording of the legendary NOMINON on  Death Kills Festival in Stockholm. The album is such a small gift for all honest and loyal fans. The composition of songs, perfect sound and total destruction makes from the album some great experience. The whole concert has huge energy. Some amazing thing has done, when listening I feel like to stand under the stage. I must also highlight the beautiful cover. NOMINON are playing like for their lives, they are furious, madmen, deadly poisonous. Recording in limited cassette version. I would recommend to all who are fully devoted to this legend. I think there is no problem to solve. This cassette will be displayed at the place of honor in my collection. Iconic songs by legendary death metal! Outstanding think for all fans, I recommend!

Track:

Side A:

1. In The Name Of Gomorrah
2. Sodom's fall
3. Mantra Reverse
4. Hordes Of Flies
5. Malicious Torment
6. Undead Beast

Side B:

7. Submit To Evil
8. Blaspheming The Dead
9. The Cleansing
10. Mausoleum
11. Release In Death
12. The Hammer

NOMINON on this recording:
Henric Skoog ­ Vokills.
AntiChristian ­ Guitar.
Simon Wizén ­ Guitar & Backing Vokills. (Session)
Perra Karlsson ­ Drums Ov Death.
Vlad Purice ­ Bass. (Session)

http://hexedcemetery.eu/

https://www.facebook.com/nominon666

http://www.nominon.com/

Recenze/review - THE WAKEDEAD GATHERING – Fuscus: Strings of the Black Lyre (2016)

THE WAKEDEAD GATHERING – Fuscus: Strings of the Black Lyre

CD 2016, I, Voidhanger Records

Hnilobný proces byl poprvé zahájen v roce 2007. To vznikla kapela/projekt THE WAKEDEAD GATHERING. Vše bylo zpečetěno dvěma alby plus letošním příspěvkem do podzemí. Kdo tuhle smečku alespoň trošku znáte, tak víte, že se zhlédla v death metalu, který čerpá základy z INCANTATION, DEAD CONGREAGTION, DISMA, AUTOPSY, FUNERUS, BLASPHERIAN, DEMIGOD, IMPRECATION. Zkrátka a jednoduše, klasická pekelná a temná vřava. Na rovinu je nutné ihned doplnit, že pánové se mezi slavnými jmény rozhodně neztratí. Jejich rouhání je pravé, uvěřitelné, nahrané ve stínu těch nejstarších hrobů. Celkové zpracování, výraz i provedení si nezadá s tím nejlepším, co bylo kdy v pekle stvořeno. Ponořte se tak se mnou a s kapelou do hlubiny těch nejkrvavějších močálů. Při poslechu si opravdu přijdu jako při návštěvě nějakého středověkého bojiště. Na stromech sedí krkavci a čekají, až se ranění nebudou moci bránit. Všude je cítit puch rozkládajícího se masa a již zmíněné hniloby.

THE WAKEDEAD GATHERING jsou (nebo vlastně je, protože za touhle kapelou stojí jeden člověk – Andrew Lampe) jako smečka psů hyenovitých, lovících své oběti obzvlášť krutým způsobem. Rozestoupili se zrovna kolem své kořisti a čekají na slabou chvilku, kdy opadne její pozornost. Pak postupně zaútočí. Jdou jí po hrdle. Po několika hodinách se to povede, hrdlo je prokousnuta a už ji trhají zaživa na kusy. S novinkou amerických death metalistů je to hodně podobné. Také jsem nejdříve zažíval pocity strachu i opovržení a teprve až po nějaké době jsem se jí poddal jako oběť svému vrahovi. Album je to postupně gradující, obestřené temnou aurou špíny a pokročilé plesniviny. Nepomáhají žádné léky, ani zaříkávání. Svěcená voda se sama vaří v miskách a kadidlo zhasíná jen při pomyšlení na další setkání. Ležím na zádech v pokoji, moje záda se dotýkají země a do žil mi proudí z reproduktorů černá energie. Až doomová nálada celé desky mi dodává skličující tíhu na prsou. Na stěně se samovznítil obrácený kříž a z potrubí je slyšet šepot pekelných hlasů. Bojím se dojít do temné chodby a neustále se za sebe ohlížím.

Jednou všichni stejně umřeme a pokud máme dojít svého spočinutí s jasnou myslí, bylo by spíše dobré podobné kapely neposlouchat. Zůstává mi z nich v hlavě zvláštní zmatek. Jsou ale také velmi přitažlivé, připomínají mi krásnou, ale uvnitř zlou ženu. Z CD jakoby temnota doslova odkapávala. Modlíme se dlouhodobě ke špatným bohům, vzýváme spolu se skupinou samotnou přírodu. Její zákony, stejně jako novinka „Fuscus: Strings of the Black Lyre“, jsou kruté, chladné a pracují s mnohdy ošklivou samozřejmostí. Přežívají jen ty silné kusy, ostatní jsou odsouzeny k vyhynutí. Schválně, podívejte se občas do historie lidského druhu. Smrt si nevybírá a já všechno tohle zlo a špínu z novinky THE WAKEDEAD GATHERING slyším. Pomalé, hutné, bažinaté riffy, smutně tajemný hlas a syrovost uhrabaných cest mezi márnicí a čerstvým hrobem. Všechno tohle zde naleznete. Takhle nějak si představuji death metal z onoho světa.

„Fuscus: Strings of the Black Lyre“ je pro mě morbidním old school death metalovým zážitkem. Na desce ožívají všichni zběsilí démoni i noční můry. Působí dojmem, že byla vytažena z nějakého hodně starého hrobu. Byl v něm pochován kněz, který byl vyhozen z církve svaté za to, že obcoval se samotným ďáblem. Ostré riffy, hluboký, smrtelný hlas, nápady, pocházející odněkud ze záhrobí. To jsou THE WAKEDEAD GATHERING. Mocní, tajemní a černí jako noc. Tohle je hudba, která by měla znít při spirituálních seancích. Novinku považuji za hodně silný, temný a zabijácký materiál. Death metal, který otvírá staré rány! Morbidní záležitost!

Asphyx says:

„Fuscus: Strings of the Black Lyre“ is for me morbid old school death metal experience. All furious demons and nightmares come alive on this album. It gives the impression that it was pulled from some very old grave. There was priest buried, who was expelled from the Church of the Holy consider because of lying with the devil himself. Sharp riffs, deep, deadly voice, ideas coming from the  beyond. These are THE WAKEDEAD GATHERING. Powerful, mysterious and as black as night. This is music that should sound by spiritual seances. I find the news to be very strong, dark and killer material. Death metal, which opens old wounds! Morbid stuff! 

Seznam skladeb:

01. Into the Gyre
02. Blood from the Earth
03. Deepwoods Nonesuch
04. Amnioticysts
05. Lungwort
06. The Harrowed Column
07. An Ancient Tradition

Čas: 37:19

 

Sestava/band:

Andrew Lampe – všechny nástroje, zpěv

http://thewakedeadgathering.bandcamp.com/

http://www.facebook.com/thewakedeadgathering

http://i-voidhanger.com/

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh třicátý sedmý - Kraba…Kraba…Krabathor!

Příběh třicátý sedmý - Kraba…Kraba…Krabathor!

„Ty vole, ty krávo, Kristova noho“: leknu se křiku za mnou a když se ohlédnu, tak vidím Kytku, jak na mě s něčím mává. Drží v ruce kazetu Krabathor  s názvem „Breath of Death“. „To je „nahraná originálka“ od bráchance z Moravy“: ihned mi hlásí a já jsem zvědavý, co z toho vyleze. Kytka měl čím dál tím lepší nápady, tedy co se týká muziky. A už jsme za neustálého vtipkování na panelech. Rozprávíme o jedný nový holce, co s náma začala chodit a  pochvalně jako správní „horňáci“ hodnotíme neslušně její poprsí. Bohužel nás, Mirka, jak se tohle stvoření jmenuje, slyší a nadává nám do sprosťáků. Smějeme se ještě víc a vkládáme kazetu do přehrávače. Spouští se „Imperátor“, na kterém byl pásek zrovna nastavený. Jsem asi jediný, kdo se začíná automaticky kývat do rytmu. „Ježíši, co to zase je?“: křičí na nás Prcalík a mačká Mirce její vnady. Ta ječí a hlásí něco o tom, že to máme vypnout a dát tam radši Running Wild.

Loukami zni: „Hundred masts, thirty flags“ (deska Port Royal 1988, u nás samozřejmě, stejně jako Krabathor, s ročním zpožděním) a všichni si tu melodii německých heavíkářů pobrukují. Je nám už některým skoro patnáct a je to pro nás samozřejmě hrozně „měkký, vole, ne?“. Jenže nepusťte to, když jsou holky potom víc přítulný. A taky že byly. Pomalu se stmívalo, já držel kolem pasu svoji černou vílu a bylo nám všem opravdu dobře. Půlka už odešla domů, já znovu poprosím Kytku, aby pustil Krabathor a doplnil jejich prezentaci přednáškou. Bývalo to zvykem. Každý, kdo přinesl nějakou novou hudbu, musel k ní dodat i informace. Hrozně nás to bavilo. Některý holky si to dokonce zapisovaly a dělaly si takový ty deníčky, co si dívky sepisují, jen s tím rozdílem, že se to v nich hemžilo lebkami, hroby a obrácenými kříži. Ten večer má bohyně nejen že měla na sobě krásně upnuté triko Sodom, ale také si zapsala jeden odstavec o téhle moravské smečce. Pamatuji si, jak tam nakreslila krásný obrázek hřbitova (uměla nádherně malovat), kde nad bránou byl napsaný právě název Krabathor.

Přidával jsem pomalu hlasitost a najednou se (jako již mnohokrát) stalo něco, co je vlastně svým způsobem nepochopitelné. Ti, kdo zůstali s námi dlouho do noci, začali podupávat nohou, pronášet slova chvály a pár jedinců se dokonce vrátilo zpět z cesty domů. Bylo to magické, kolem se vznášely oharky z cigaret, pánové do toho řezali způsobem, že nám málem vyskočily reproduktory z polského přehrávače. Všichni jsme byli semknuti dohromady v jeden celek. Cítil jsem, dodnes si to pamatuji přesně, jak mě pálily dlaně.  Nebylo to prokletí úplně na první poslech, ale spíš postupné oťukávání. Znal jsem do té doby jen zahraniční death metalové Vader a pár dalších z postupně se rodícího nového stylu, ale nějak podvědomě jsem cítil, že tohle je přesně druh hudby, který by jednou mohl „doplnit“ moji zálibu v thrashi. Ten sice zrovna (u nás) zažíval svůj vrchol, ale já už bažil po větším extrému. Zasunul jsem ruce do zadních kapes u džínů své dívky a mačkal ji zadek do rytmu bicích.

Krabathor se stal ten večer pravděpodobně nejkopírovanější kazetou ve městě. Sabath, který měl dobrou aparaturu, si mohl ruce ušoupat. Dostal jsem slavnostně a protekčně první kopii (kolikáté asi)? Představoval jsem si, že v páscích je hmatatelný otisk snad samotného prvního originálu přímo od kapely. Měl jsem ji až někdy do roku 2005, pečlivě ji ochraňoval jako vzácný artefakt (Kytka mi, spolu s mojí holkou, překreslili obal) a pak jsem ji při stěhování do Plzně ztratil (málem jsem to za nechápavých pohledů všech okolostojících obrečel). Bylo na čase navštívit koncert. Stalo se tak až po několika letech, to už byli Krabathor slavní a spolu s Debustroul nás v Praze totálně rozsekali na padrť. Do té doby jsem spolu s Kytkou, který si ihned vyrobil i tričko a stal se výrazným právě díky tomu nápisu, protože nikdo jiný takové neměl, byl asi největším propagátorem death metalu v Mladé Boleslavi. Znal jsem sice převážně jen Vader a zmiňované Moraváky, ale své vášní jsem navěky propadl. Pro spoustu mých kamarádů to už bylo moc extrémní. Mě fascinovala jakási temnota a rychlost, které mě v různých podobách provází celou mou hudební historií i současností.

Dokonce si ze mě kluci dělávali srandu, protože jsem o „své nové kapele Krabathor“ neustále vyprávěl, pořád se ptal Kytky, kdy nás jeho bratranec pozve na návštěvu i koncert a neustále všechny nutil, aby mi Krabathor pouštěli. Nakonec vše vyvrcholilo v časté skandování jednoho sloganu, to když jsem se ploužil od posledního městského asfaltu směrem na panely. Kamarádi, sedící jako krkavci na pyramidě betonu, nejdříve šeptali a postupně přidávali na hlasitosti: „Kraba, už jde náš Kraba, už je tady náš Kraba…Kraba, Kraba, Krabathoooooor!“ Já se tomu jenom usmíval pod lehké chmýří vousů a tiskl svoji kazetu „s Imperátorem“ v kapse. Každý jsme nějakou svoji kapelu, na kterou nedáme dopustit, měli. Já měl v té době Vader a Krabáče, jak jsem jim důvěrně říkal. Obě kapely se pro mě staly vstupní branou pro ještě extrémnější muziku. Když to vezmu kolem a kolem, zůstal jsem jim věrný vlastně až dodnes. Howgh, domluvil jsem. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

Report, photos, video - GORGUTS, PSYCROPTIC, DYSRHYTHMIA, NERO DI MARTE – club Nová Chmelnice, Prague – 15. 4. 2016

GORGUTS

OSTATNÍ FOTKY/ OTHER PHOTOS 

– author of photos – Jakub Asphyx

Slovník cizích slov vykládá slovo EXTRÉMNÍ jako výstřední, okrajový, krajní, hraniční. Troufám si tvrdit, že páteční večer, co se týká muziky, přesně odpovídal této definici. Měl jsem lístek dlouho dopředu a když jsem pak dostal pozvání do clubu Modrá Vopice na DECAPITATED, přiznám se, že jsem ho chtěl chvílemi vrátit (ve Vopici je větší pohoda, lepší pivo a vůbec). Váhal jsem, neustále si kladl otázky pro a proti. Nakonec zvítězili GORGUTS. Mám tyhle maniaky rád a ještě jsem je neviděl (v klubu také hráli vůbec v Čechách poprvé, velké festivaly už dlouhá léta bojkotuji). Druhý koncert v jednom týdnu a ještě v Praze je pro nás, postarší a pokročilé docela už výzva. Chodím normálně do práce, začínám každý den v šest a tak jsem byl v pátek po úterním koncertu DESTROYER 666, vyčerpaný (pěkně jsem si rozhodil biorytmus) a chvílemi jsem pospával i odpoledne v tramvaji.

PSYCROPTIC

Jenže nejeďte, když máte vše domluveno, lístek v kapse a zajištěný odvoz. A tak jsem mátožně zase došel na místo nabrání mé maličkosti do auta, opásal se popruhy s foťákem i brašnou DEICIDE a netrpělivě vyhlížel kolegu Michala (opětovné díky za odvoz náčelníku!). Pražáci v protisměru po dálnici zdrhají na víkend někam do přírody a my jako nějaká loď zase směřujeme do přístavu v klubu Nová Chmelnice. Pořád se nemůžu z toho svého old school death metalového rozpoložení nějak dostat do progresivní nálady. Nechce se mi, je pátek a to ze zásady už po tom všem týdenním počítání a kreslení v práci skoro "nemůžu" přemýšlet – raději bych nějakou jednoduchou, odlehčenou hudbu. Volím tedy spíše taktiku tichého pozorovatele.

DYSRHYTHMIA

Nová Chmelnice mi moc k srdci nepřirostla. Pivo z nevyčištěných trubek, lidi za výčepem zvláštní, zvuk často na pěst mezi oči. Potkávám pár kamarádů, zdravíme se, chvilku povídáme, ale asi působím trošku dojmem, že jsem mimo (rád jsem vás viděl!). Skoro usínám. Pak náhle, jakoby někdo vystřelil z pistole, zavětřím první kapelu a jsem najednou ohař, připravený sledovat svoji „kořist“ do úplného konce. Jdeme na to! Potřebuji svoji pravidelnou dávku brutálních emocí! Metáááál!

NERO DI MARTE – italská progresivní a deathově post metalová záležitost. Pro mě osobně hrála tahle kapela přesně ten druh muziky, ze které mi vstávají chlupy hrůzou. "Pomalé", utahané a zahuštěné melodie, extatický zpěvák, skvělý bubeník. Oklepal jsem se, na zádech mi vyskákaly pupínky a marně jsem hledal úkryt, kde bych se schoval. Sorry, ale tohle ne, já tyhle moderní, vypjaté, jakože progresivní a přemýšlivé věci nemusím. Na podobnou hudbu jsem byl opravdu moc unavený, hlava mi to nebrala.

NERO DI MARTE

DYSRHYTHMIA – vedlejší projekt/kapela pánů z GORGUTS. Skupina se pohybovala někde na pomezí techniky, progresivity a rocku. Spíše náladová věc. Někdy složitá, komplikovaná až na samou hranu vstřebatelnosti. Pro hudebníky asi super hudba, pro mě chaos, zmatek a zmar. Doma bych si to nepustil a nějak jsem chvílemi moc nevěděl, co si s vystoupením počít. Často jsem se v tom všem „instrumentálnu“ ztrácel a pořád přemýšlel, cože to tím vším vlastně chtějí pánové říct. Tak jsem raději vypnul mozek a šel pryč.

DYSRHYTHMIA

PSYCROPTIC jsou z Austrálie, hrají technický death metal a v našich končinách se těší velké oblibě. A pro mě nehrají vždy jen chutně. Jako ano, tihle hudební extrémisté jsou velmi zdatnými muzikanty, perfektně zvládají svoje nástroje, ale na moji maličkost je takováto muzika hrozně zmatená. Mám to nastaveno tak, že si z jejich tvorby vyzobu pokaždé jen něco. A naživo jsem to měl hodně podobné. Některé skladby super, některé méně a u některých pasáží jsem se ošíval, jako bych právě vdechl pyl plný alergie. Nasazení v pořádku, prstoklad také, výraz vypjatý, zpěvák "uštěkaný". Celkově pěkné, svým způsobem vlastně dokonalé, ale asi si jejich set dlouho pamatovat nebudu.

PSYCROPTIC

Recenze/review - PSYCROPTIC – Psycroptic (2015)

Konečně GORGUTS! Smečka, která mě hlavně v devadesátých letech srážela do kolen. Byl jsem sice při jejich koncertě zpočátku rozhozený předchozími kapelami, ale nedal jsem se. Postupně, řekněme od druhého songu jsem se naplno ponořil do všech těch jejich exhibičně komplikovaných skladeb, ocitl se v říši hudební fantazie za zrcadlem a vše pozoroval s nadšením (klidné přemýšlivé části vystoupení mi připomínaly skřehot velryb, krása!). Bavilo mě to a moc! Zajímavé bylo, že všechno to, co jsem předchozím kapelám vytýkal, tady ožilo v úplně jiném, lepším světle. Náročný poslech, to vám řeknu. Nebudu si hrát na chytráka a tvrdit vám, že jsem pochopil každou notu a tón - taky se hrálo hodně z nového EP, které jsem podrobně ještě neslyšel, ale pocitově mi byl set GORGUTS hodně příjemný. To byly death metalově progresivní orgie, přátelé! Přes všechnu tu složitost jsem pořád cítil pro mě tolik důležitý feeling a drive. Z rovnice o mnoha neznámých tak vyplývá, že výsledkem byla dvakrát podtržená jednička. Kanada, do toho!

GORGUTS

Zvuk je u progresivních death metalových kapel alfa a omega. A až na nějaké nesrovnalosti (zpěv nebýval moc často slyšet, nejvíc to bohužel "vyniklo" u GORGUTS) v pohodě. Byl jsem až překvapen, na Chmelnici velmi dobré!

GORGUTS

Organizace se u Obscure Productions snad ani nemusí hodnotit. Vše klapalo jak na drátkách a končilo se také v příjemný čas. Zkušenosti jsou zkrátka znát. Dobrá práce.

Návštěvnost jsem tedy čekal větší, ale myslím, že těch 100 - 120 ks lidí si to užilo. Bylo vidět, že přišli jen samí "fajnšmekři".

PSYCROPTIC

Končí se, klubem zní potlesk, všichni metalu chtiví „filharmonici“, hudební vědci i milovníci extrémního progresivního hluku se valí ven. Jsme mezi nimi. Michal startuje dodávku, míříme ven, k nám na západ, ztrácíme se na dálnici ve tmě a vynoříme se až doma v Plzni. Nějak se mi kupodivu nechce spát, jsem plný všech těch krkolomných riffů. V hlavě mi ještě dlouho do snů znějí různé vyhrávky, zběsilé prstoklady a usínám s pocitem, že jsem tak nějak vyčerpaně spokojený. Zvláštní, původně se mi moc nechtělo, ale nakonec vůbec nelituji. Viděl jsem GORGUTS a byl to pro mě zajímavý zážitek. Pěkný extrémní večer, není-liž pravda?!

OSTATNÍFOTKY/ OTHER PHOTOS 

– author of photos – Jakub Asphyx

VIDEOS – omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

Promotion!

http://obscure.cz/cs/

Promotion!

https://www.facebook.com/events/442019129327960/?active_tab=posts