DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 7. června 2017

Asphyxovy zápisky - Paštikový týden slaměného vdovce



Úvod:

Asphyxovy zápisky jsou krátkými povídkami, nad kterými jsem přemýšlel již dlouho. Občas mě něco napadne. Sem tam mám chuť sepsat pár postřehů ze současnosti. Jen tak si chodím, pozoruji život a pak najednou nadejde čas a musím usednout k počítači. Snad se budou líbit.
--------------------------------------

Paštikový týden slaměného vdovce

Odjeli jste mi k moři, do dalekých krajů a já tu zůstal sám, jen s chlebem a paštikou. Znáte mě dobře a víte - že zapomínám nakupovat, zapomínám pít, zapomínám spát. Poslouchám tu staré AUTOPSY a VADER, čtu knihy od Kinga a už jsem třikrát viděl film Big Lebowski - jeden z mála filmů, na který můžu koukat znovu a znovu.

Kluci v práci říkali, že prej mám jít s nima do hospody pivo pít. Jenže já šetřím peníze na páteční koncert a ve strip baru jsou stejně jen hubený holky s obrovskýma umělýma kozama a smutnými pohledy. Prý by mi taky, když jsem tu sám, klidně koupili orál za pár stovek, ale já si nedovedu představit všechnu tu umělou hmotu pode mnou a taky jsem starej věrnej pes.

Kolegyně v práci vycítila moji samotu a místo toho, aby mi přinesla svačinu, tak mě zve na pláž k vodě, kde bych se musel koukat na ty její obrovský prsa a poslouchat řeči o ničem. Namažu si raději chleba se sádlem a narvu se cibulí, abych pak s pivem v ruce večer četl vlastní vzpomínky, první samizdat, co si mi má ženo, vytiskla k narozeninám. Píšu tam o narození našich dětí, o strastech i radostech mladých rodičů - nás, píšu tam Paměti začínajícího otce. Usmívám se a vzpomínám.

Třetí den, když už je lednička vypleněna, odhodlám se do supermarketu. Nakoupím třetinu věcí, co potřebuji a osminu, co jsem chtěl. A tak je mou společnicí jen ošklivá paštika Májka, tupý nůž a okoralý chleba. Místo jídla a hospody přidávám volume na přehrávači a tančím na hudbu, co mi přišla na recenze. Přitom umím vcelku vařit a jsem svědomitý, jen má lenost zase zvítězila - pro sebe jídlo připravovat nebudu.

Pošlete mi fotku na mobilní telefon, tři vysmáté (moje!) bytosti v záplavě slunce. Rozjasní mi to den, ale jsem stará kvočna, která vás chce mít už zase u sebe. Vyperu si zmateně třikrát prádlo po sobě, protože vždy zapomenu, že už jsem ho pral. Upadnu v koupelně a v posteli marně čichám k polštáři. Kde jsi? Ptám se v polospánku a tulím se k nikomu.

Nejdřív jsem měl radost, že si odpočinu od rodiny, od starostí, od křiku dvojčat, od stereotypu. Jenže teď si pouštím muziku nahlas - jinak je v bytě ticho, chladno a zase ticho. Marně přemýšlím, proč si ten třicetiletý kluk pod námi pořád dokola pouští (japonské?) porno - proč nejde ven, sehnat si reálnou ženu (možná hledá Japonku)? Raději osolím novou desku LAID TO WASTE a přehlušujeme se, kdo koho překřičí. Nutno říci, že jsem dneska znovu vyhrál. Vyplývá z toho, že plzeňský thrash má větší koule, než zástupy umělohmotných hekajících otvorů.

Deset dní bez rodiny je na mě dost. Neumím být sám, jsem přece vůdce smečky, kterému kroutíš hlavou (jsi mým krkem) a kolem mají běhat vlčata - kousající, smějící se, hádající se. 

Televizi, tu co nám koupil tvůj táta a má úhlopříčku přes celou zeď, jsem pustil jen jednou. Omylem, když jsem si sedl na ovladač. Četl jsem zrovna po letech povídky od Charlese Bukowského a vnořily se mi takovým způsobem do nálady, že jsem se zase zapomněl najíst.

Nemám rád paštikové týdny slaměného vdovce, protože se mi stýská, nemám rád dny samoty, protože potřebuji kolem sebe ruch, šum, hukot, jiskření, život. 

Odpočítávám dny jako malý kluk, o víkendu si konečně vařím, uklidím, co to jde a v lese se pořád otáčím, přestože tam nejste. Vzpomínám na vás a přemýšlím, uvědomuji si, jak jsem vlastně šťastnej chlap.

V neděli vám pojedu konečně naproti, vy mě zahltíte objetím a já budu dělat, že nejsem dojatý. Prohodím pár tvrďáckých hlášek, ale budu moc rád, že už si nebudu mazat na chleba paštiku.

úterý 6. června 2017

Recenze/review - GURTHANG - Shattered Echoes (2017) 


GURTHANG - Shattered Echoes
CD 2017, Cimmerian Shade Recordings

Šlápl jsem bosou nohou do zetlelých kostí. Mezi prsty se mi začal proplétat lepkavý sliz. Stahovalo mě to pomalu dolů, leptalo mě, nahlodávalo, ničilo, drtilo. Nakonec jsem se rozpadl na tisíc kousků, zohavený vlastním svědomím. 

Podobné pocity mám i při poslechu black doomových GURTHANG. Kapela pochází z Polska a dráždí svět svými podivnými melodiemi od roku 2010. Přiznám se, že podobné záležitosti příliš nevyhledávám, pokaždé mě totiž napadne, že když je budu poslouchat stále dokola, tak se u mě spustí buď šílenství nebo depresivní stavy. Nutno ale také rovnou říci, že letošní deska "Shattered Echoes" mě svým způsobem oslovila. Ne každý den, ale když už to přišlo, tak jsem se kýval spokojeně do rytmu jako větev nad vaším vlastním hrobem.



GURTHANG vytvářejí svými riffy takové to zvláštní vlnobití, které si vás postupně podmaní. Nejedná se o nic prvoplánového, spíše si připadám jako otrávený nějakým pomaličku působícím jedem. Melodie jsou až nepříjemné, troufám si dokonce říct, že leckterý hudební intelektuál dojde nejednoho orgasmu. Já se občas ztrácím, některé motivy asi nikdy nepochopím a vlastně ani nechci. Nevadí to, v závěru jde u hudby stejně o emoce a nálady a těch je zde nepřeberné množství. Račte si vybrat! Black doomové album, které vám nahlodá mozek.


sumarizace:

"Shattered Echoes" je velmi zvláštním, zajímavým albem. Kombinace black metalu, doomu a smutku dělá z novinky hodně návykovou nahrávku. Připomíná mi setkání se stíny, případně chvilky, které musí zažívat sebevrah před svým činem. Svým způsobem hodně těžká, pomalá, přesto drsná, syrová. Taková je hudba GURTHANG. Varuji všechny, kdo mají labilnější povahu, aby si na tuhle desku dávali velký pozor. Není to nic pro slabé jedince! Na CD by měla být nálepka, že může způsobit deprese. Skladby mají až odlidštěný náboj. Jsou mocné, rozvláčné a obsahují v sobě velké množství hnisu. Poláci jednoduše umí navodit absolutní atmosféru zmaru a beznaděje. Black doom metalová deska, u které si budete muset dávat pozor, abyste si neprořízli tepny na rukou. Dobré album!

Asphyx says:

"Shattered Echoes" is a very interesting and unusual album. The combination of black metal, doom and sadness makes this album a very addicting record. It feels like a meet with shadows or the moments which suicidal person feels right before he do what he wants to do. In some way this is a very heavy, slow and yet cruel and raw – that is the music by GURTHANG. I must warn you – if you have an instable character, be careful with this record. This is not something for the weaks! There should be a sticker on the cover – “This might cause depressions”. The songs are unhuman. They are powerful, expatiative and contain a big amount of putridity. These Polish guys just know how to set the absolute ruin and hopelessness atmosphere. Black doom metal album which might cut your hand veins. Good album!


Line up: 
A.Z.V. - throat, whispers, clean & distorted guitars, all music & lyrics
Stormalv - bass guitars
G.H. - ambience & effects
Vojfrost - keys & effects
Turenn - drums & percussion


Track list: 
1. Closure 05:01
2. Denial 05:12
3. Advance the Disease 04:01
4. Paragon of Virtue 04:53
5. My Salvation 04:33
6. Departed 06:02
7. Inheritance - The Distress 05:45
8. Rebirth 04:54
9. Ignite 08:11
10. Pylon of Blaze 04:13
11. Inheritance II: Red Mourning 05:51

Recenze/review - DEUS OTIOSUS - Opposer (2017)


DEUS OTIOSUS - Opposer
CD 2017, Great Dane Records

Z nebe zase jednou začala padat špína, hnus a nenávist. Bohové se zlobí a plivají hnis mezi obyčejné lidi. V některých oblastech začalo docházet k nepřístojnostem, odporujícím křesťanskému desateru. Ve zprávách byly čím dál tím častěji k vidění sousedky, hovořící o tom, že to všechno nechápou. Vždyť to býval přece takový slušný chlapec a vždycky zdravil!, říkají s údivem. Tak jak mohl vraždit? Nechápou... Chodil jsem okolo toho všeho chaosu a přemítal o apokalypse.

Ta naše nepoučitelnost začínala být ve všemocném vesmíru už docela trapná. Přitom na ni upozorňovalo mnoho kapel, spisovatelů, vizionářů i obyčejných proroků. Jedněmi z nich jsou i dánští death metaloví klasici DEUS OTIOSUS. Jejich jméno není v našich krajích zase tolik známé, dovolte mi tedy nejdříve pár představujících slov. Tahle smečka pochází z Kodaně, smrtící kov drtí již od toku 2005 a zaobírá se jeho starším, poctivějším odvětvím. Na scénu zatím přispěla třemi alby (2010 – „Murderer“, 2012 – „Godless“ a "Rise" z roku 2014).



Pokaždé se jednalo o pravý nefalšovaný nářez ve stylu DEICIDE, MALEVOLENT CREATION, OBITUARY, MORBID ANGEL. Všechna alba bez výjimky obsahují i nepřeberné množství thrashových výjezdů, skoro až rockových postupů, ale hlavně obrovský kus energie, která by byla schopná utáhnout i menší jadernou elektrárnu. Paří, skáče, točí se zde velmi jadrně, syrově, nikde není ani památka po nějakých „novátorských podpůrných prostředcích“. Není tedy divu, že jsme se stali death metalovými „přáteli“ ihned po prvním poslechu. Byl jsem chycen, umlácen skoro až k imaginární smrti a pak jsem spolu s kapelou opět povstal z popela jako bájný Fénix. Otřepal jsem se, dal si pár facek, protože jsem o kapele měl jen mlhavé informace. Ihned jsem doobjednal celou diskografii a vyčlenil si jeden víkend na společné old schoolové orgie. 

+
V mých genech je old school death metal zakódován, pěstován, udržován a podporován neutuchajícím nadšením již mnoho let. Jsem vždycky moc rád a mile překvapen, když potkám ve svém „recenzentském životě“ novou kapelu, která to prokletí cítí stejně jako já. Není potřeba mnoho slov, žádných zcela zbytečných čísel dole pod textem, ani zběsilých diskuzí. DEUS OTIOSUS si hrají po svém, nikam se netlačí. Jen předkládají další desku, nevybočující z death metalového „normálu“. Přesto jsem po ní sahal mnohem častěji, než po vehementně propagovaných novinkách mnoha slavnějších současných death metalových štik. Oceňuji nadšení, poctivost, uvěřitelnost, tlak a smrt. Pro někoho možná málo, pro mě desatero vytesané do náhrobku. Album mi otevřelo dveře do onoho světa. Store dødbringende blodbad!


sumarizace:

Opposer je temným poselstvím z onoho světa. Pokud bychom hledali nějaké vyslance záhrobí, museli bychom zákonitě narazit na dánské death metalisty DEUS OTIOSUS. Fascinuje mě přístup, jakých uchopila kapela staré smrtící pořádky, přetransformovala je to dnešní doby a stvořila album, které připomíná rozzuřené monstrum. Peklo opravdu existuje! Novinka těchto maniaků je toho jasným důkazem. Narovnejte prašivé kosti do úhledných hromad, otevřete dveře do záhrobí a povolejte nemrtvé! Dánští uctívači old school death/thrash metalu jsou opět zde! Řvou mocně, hlasitě a jejich hlas je podobný samotné Bestii. Skvělé nápady, temná a zlá atmosféra, naléhavost, dravost. Tohle všechno dělá z posledního CD DEUS OTIOSUS absolutně zahnívající záležitost. Album bylo nahráváno snad někde v podzemí, v opuštěných chodbách vedoucích do obrovské márnice. Old school death/thrash metal, který vás na věky prokleje! Smrt je při poslechu velmi blízko! Zlo přichází. Excelentní nahrávka!

Asphyx says:

Opposer is a dark message from the world beyond. If you were looking for delegate from the world beyond you would have to find these Danish death metal band DEUS OTIOSUS. I am fascinated by their attitude – they hold the old deadly orders transformed them into today´s world and made an album which sounds like an angry monster. The Hell is real! This album proves it. Line up your ashy bones into neat lumps, open the doors into the world beyond and call the undead! These Danish maniacs which worship old school death/thrash metal are back! They are screaming so powerfully and loudly! Their voice is like the Beast itself. Great ideas, dark and cruel atmosphere, immediacy, drive. This is what makes the new album by DEUS OTIOSUS something absolutely mouldy. The album was recorded in the underground in abandoned halls which lead into an enormous dead house. Old school death/thrash metal which will curse you forever! The Death is very close when you listen to this album! The evil is coming. Excellent record!

Tracklist:
1. Kneel
2. Disturbing The Dead
3. Stand Your Ground
4. Haunter
5. Towering Flames
6. The Opposer
7. To The Graves
8. Return To Slavery
9. Greater Horror
10. March Of The Unworthy

band:
Anders Bo Rasmussen - vocals
Henrik Engkjær - guitar
Peter Engkjær - guitar
Jesper Holst - bass
Jesper Olsen - drums

pondělí 5. června 2017

Recenze/review - DISSOLUTION - The Opposite Of Progression (2017)


DISSOLUTION - The Opposite Of Progression
CD 2017, Bizarre Leprous Production

for english version scroll down

Krevní sraženiny jsou kousky krve, které vznikají tuhnutím tekuté krve do pevné formy.

Nové album "The Opposite Of Progression" českých death metalistů DISSOLUTION muselo vznikat stejným způsobem. Cítím z něj velkou dávku nadšení, jakousi zvláštní temnotu a hlavně syrovou oddanost brutalitě. Pánové nejen že zvládají velmi dobře své řemeslo, ale ještě navíc přidávají obrovskou porci smrti. Jsou zkrátka kapely, které mají v sobě schopnost složit zajímavé skladby. DISSOLUTION patří mezi ně. Je slyšet, že skupina přemýšlela nad celkovým konceptem, vyzněním, gradací. Zároveň vše působí přirozeně, jako čerstvá vražda.



DISSOLUTION čerpají ze stejně prohnilých zdrojů jako třeba DEEDS OF FLESH, SUFFOCATION, ORIGIN, BEHEADED a spousty dalších kapel, které dokáží propojit brutalitu a techniku s temnotou. Líbí se mi surový zvuk, beznadějná atmosféra i tlak, který je u tohoto stylu tolik důležitý. Album mi připomíná pitvu na živém těle. Podle kapek krve na zdi lze poznat, jaké jste použili nástroje. DISSOLUTION mají svůj vlastní výraz, poznáte je podle pár prvních tónů a to se v dnešní době cení nadevše. Hrozně rád bych na desce našel i něco negativního, to aby recenze nevyzněla jen pochvalně, ale kde nic špatného není, ani smrt nebere. Novinku mě baví poslouchat, doslova ji nasávám, jako hnis z čerstvě prasklého vředu. Inteligentní, temný brutální death metal, který vám vyrve vnitřnosti z těla! Skvěle!


english version:

Blood clots are a pieces of blood that are formed by solidifying of the liquid blood into a solid form.

New album “The Opposite Of Progression” by Czech death metal band DISSOLUTION had to be made in the same way. I feel a great enthusiasm, some strange darkness and most importantly a raw devotion to brutality. These guys know how to do their job but they also add a big amount of death. There are bands which knows how to compose interesting songs. DISSOLUTION are definitely one of those bands. You can hear that they thought over the whole concept, tone and gradation. At the same time, everything works naturally – like a fresh murder.






DISSOLUTION draw on the same sources like DEEDS OF FLESH, SUFFOCATION, ORIGIN, BEHEADED and other bands who know how to connect brutality and technique with darkness. I like the raw sound, hopeless atmosphere and the pressure which is very important for this music genre. This album feels like an autopsy on a living body. Thanks for the drops of blood on the wall, you can tell what instruments were used. DISSOLUTION have their own expression, you can recognize them from the first few tones and that is highly valued nowadays. I would like to find something negative on this album just to make sure the review does not sound only praiseworthy but there is nothing bad. I enjoy listening to this new album and I literally suck it inside, like a pus from a freshly cracked ulcer. Intelligent, dark, brutal death metal which will blow your bowels from your body! Great!

Tracklist:
01. Destroy Erase Improve
02. Empire of Dormant Eagerness
03. In the Name of Progress
04. The Avarice of Man
05. King of Illusions
06. Cluster of Digits
07. Dying Future
08. Last Kind Words


band:
Drums: Kopec
Guitars: Švany, Ondra
Vocals: Angelo
Bass: Kuba

Recenze/review - TRIUMVIR FOUL - Spiritual Bloodshed (2017)


TRIUMVIR FOUL - Spiritual Bloodshed
CD 2017, Invictus Productions

Řekl mi můj vlastní stín, abych jej následoval. Vodil mě dlouhé hodiny po nekonečných chodbách podzemí, to prý abych se očistil a předstoupil před poslední soud bez jakéhokoliv náznaku lidství. Poslouchal jsem jako věrný pes. Zavedl mě do staré opuštěné kobky, kde nyní čekám, až se na mě, nehodného, dostane řada. A vůbec mi nepřijde, že umírám v nekonečných křečích.

TRIUMVIR FOUL jsou opět zde a znovu jsou doslova napěchovaní sírou. Smrt má mnoho podob a v podání těchto black deathových Američanů je ošklivá, mokvající, připomíná chrčení podříznutého hrdla. Vidíte ty rudé bublinky krve a děs v očích? Tak si představte, že mrtvola bude již řádně odložena, začne zavánět a dostávat běloskvoucí barvu. Vidíte to před sebou? Tak potom pochopíte, o čem je tahle deska.

 

"Spiritual Bloodshed" vycházejí ze stejného chaosu, jako třeba TEITANBLOOD, AUTOPSY, NECROVORE, BLASPHEMY, ARCHGOAT, PROCLAMATION, PSEUDOGOD a další kapely, které se zhlédly v šílenství. Pro poslech je nutná velká dávka odvahy, vnímavosti a trpělivosti. Nahrávka totiž dozraje až časem, až po odkrytí těch nejtemnějších vrstev. Člověk si připadá opravdu jako archeolog, který má vyšetřovat dávnou násilnou smrt. Vražda je vždycky hnusná, ale tentokrát za ní stojí mocnosti pekelné. A s těmito silami je ne radno si zahrávat. Schválně, zkuste se zavřít do temné komory, omezte venkovní vlivy a plně se soustřeďte na hudbu. Cítíte ty černé vibrace? Black death metalové album, které je chladné jako ruka utopence. Smrt je tak blízko!


sumarizace:

TRIUMVIR FOUL se povedlo zhudebnit tmu. Jejich novinka je hodně zlým albem. Zákeřným a ošklivým. Připomíná našeptávání od samotného Satana. Americká kapela jasně dokazuje, kdo je pánem temnoty. Kombinace všech špinavých extrémních stylů a jasný cíl dodává CD neskutečnou sílu. Nahrávka je tak spíše okultním obřadem, než jen pouhým zážitkem. Na povrch vylézají všechny zlé lidské vlastnosti. Jakoby se země dotýkaly černé mraky. TRIUMVIR FOUL nám přinášejí hodně zlou modlitbu. Myslím, že tentokrát budou duše zemřelých povolány na tento svět. "Spiritual Bloodshed" je deskou, která smrdí sírou!

Asphyx says:

TRIUMVIR FOUL were able to set to music the darkness. Their new album is very bad. Malicious and ugly. It reminds the whispering of Satan. American band shows clearly who is the lord of darkness. The combination of all dirty and extreme styles and clear goal gives incredible power to the CD. The recording is more occult ritual rather than mere experience. All  bad human characters are coming out from the surface. Like  black clouds touching the groundTRIUMVIR FOUL bring us very bad prayer. I think this time the souls of the dead will be called  to this world"Spiritual Bloodshed" is album, that stinks of sulphur!

Tracklist:
01. Asphyxiation
02. Serpentine Seed
03. Entranced by Filth
04. Tyrannical Chains of Flesh
05. Disemboweled Pneuma
06. Vomitous Worship in Rotting Tombs
07. Spiritual Bloodshed
08. Vrasubatlatian Rites

band:
SVN - Guest Noise/Interludes
D.F. - Guest Noise/Interludes
T.T. - Guest Guitar/Vocals 

neděle 4. června 2017

Recenze/review - INVERTED MATTER - Detach (2017)


INVERTED MATTER - Detach
CD 2017, vlastní vydání

Kolem mého těla se vznáší hejna much. Už nějakou dobu hniji. Prý umírám, ale zatím si to ještě nepřipouštím. Ohlodán krysami, rozleptám červí kyselinou, pořád hledím na poslední kousek slunce. V mé kobce stékají po stěnách slizovité provazce vody, zapáchá celé moje já. Bez vody, bez jídla, opuštěný, vzpomínám na vše krásné, co jsem kdy zažil. Jsem jen kusem beztvárné hmoty, která je plně v moci mých mučitelů. Smrt mi bude vysvobozením.

INVERTED MATTER je smečka, ctící stejné postupy jako staří dobří MORBID ANGEL, SUFFOCATION, SKINLESS, NILE, IMMOLATION, HATE ETERNAL. Za nástroji nestojí žádní začátečníci, ale zkušení muzikanti, kteří si prošli mnohými slavnými kapelami. Ve výsledku je to znát hlavně na produkci, na celkovém vyznění. Tahle deska má neskutečnou sílu! Pronikne vám do podvědomí a rozloží vaši mysl. Hezky v klasickém brutálně temném stylu, přesně tak, jak to mám rád. Poslouchám "Detach" již nějaký čas a mám neodbytný pocit, že mě někdo zavřel do cely smrti.



Na "Detach" se hodně sází na temnotu, na zákeřné riffy, na černou atmosféru. Mám pocit, že mě pálí morek v kostech, kroutím se do rytmu mocných kytarových nástupů, pokouším se do dlaní chytit své vlastní běsy. Tohle je deska, která vás rozloží postupně, útočí ze zálohy, bez varování. O to víc mocněji a drtivěji. Mám rád, když mi dokáže kapela předat nějaké emoce a ty, které dostávám od  INVERTED MATTER jsou neskutečně návykové. Těším se do své cely, nemůžu se dočkat, až odpoledne přijdu domů a album si znovu pustím. Usednu do křesla, přidám volume a ze stěn se na mě začnou sápat bílé tváře umrlců. Naskládám své kosti na hromadu a zemřu v nekonečných křečích. Budu tomu rád, protože smrt v podobném stylu si nechám vždy líbit. Temný, propracovaný death metal, který zabíjí bez varování! Vynikající!

sumarizace:

INVERTED MATTER na letošním albu zhudebnili zlo a apokalypsu. Technicky náročné pasáže se střídají s temnými vyhrávkami a svět je při poslechu náhle hodně černý. Vynikající zvuk, perfektní produkce a všude se vznášející opar z nenávisti. Přesně takové jsou moje pocity z nové desky "Detach". Působí jako bodnutí nožem do břišní dutiny, jako úder pěstí na solar plexus. Procházíte se spálenou zemí a zdá se, že jste poslední člověk na zemi. "Detach" je soundtrackem ke konci světa. Zkáza, apokalypsa, smrt. Nic víc už nečekejte. Perfektní kytarová práce, bicí party od nového skvělého bubeníka a vokál ze záhrobí. "Detach" přináší jen utrpení, nářek nevinných a beznaděj. Nic jiného zde nečekejte. Zlo zase jednou zvítězilo a INVERTED MATTER jej přenesli na hudební nosič. Death metalové album, na kterém byla zhmotněna apokalypsa! Vynikající!

Asphyx says:

INVERTED MATTER have set the evil and apocalypse to music on their new album. The parts, that are technically difficult, are changing with  those dark and the world is very black when listening. Excellent sound, great production and mist of hate everywhere. These are my feelings from the new record "Detach". It is like stabbing with the knife to the belly, like a punch. You are going through the burnt land, you seem to be the last man on the world. Destruction, Apocalypse, Death. Don´t expect more. Perfect guitar, perfect drums from the drummer and vocals from the other world. "Infernus" brings suffering, despair and crying of innocents. The evil wins once again and INVERTED MATTER gives it on an album. Death metal album incarnating the Apocalypse. Great!

band:
Gianluigi Giacon - Vocals
Andrea Tocchetto - Guitar
Jason Nealy - Guitar...
Michael Smith - Drums
Livio "Lispio" Langaro - Bass
Marco " Bestia" Dal Pastro - live drums
Nicola Anselmi - live bass

Recenze/review - HORDE CASKET - Xenopocalypse (2017)


HORDE CASKET - Xenopocalypse
CD 2017, Sevared Records

Položil jsem hlavu na špalek a čekal. Mí kati se usmívali, dav se těšil na krev. Vlastně jsem ani nic necítil. Byl to okamžik, záblesk sekery, který jsem viděl jen koutkem oka. Potom jen jásot, který zanikl v krvavé tmě. Teď je má hlava nabodnuta na kůl a tupě zírá do šedých ulic. Píše se rok 2017.

Krutost se ukrývá v každém z nás. Jde jen o to, kdy se dostane na povrch. Je jako nějaký červ, většinu času zavrtaný někde v zadní části mozku. Občas se nedovedeme ovládnout. To se pak dějí věci. Potřebujeme upustit ventil. K relaxu, k odpočinku a vyčištění hlavy vám mohu doporučit americké brutální death metalisty HORDE CASKET. Smečku, která je syrová jako brzké ráno na popravišti.



Album "Xenopocalypse" je plné klasických, surových melodií. Odkazuje na klasiky žánru CANNIBAL CORPSE, DEEDS OF FLESH, FLESH CONSUMED, INHERIT DISEASE. Deska má v sobě hodně temnou atmosféru a i když se nejedná o nic převratného, poslouchá se více méně sama. Nemám vlastně k ničemu žádné zvláštní připomínky, jen se mi občas slévají nápady v jeden monolitický celek. Pro odpočinkový poslech to nijak nevadí, ale pokud bych sledoval u kapel i technickou zdatnost, chtělo by to ještě trošinku přidat. I tak si ale troufám smečku zařadit mezi své oblíbence. A to z jednoho prostého důvodu. Baví mě. Líbí se mi hutnost, neurvalost, špinavost a lpění na brutálně death metalových tradicích. Máte rádi zahnívající kousky masa? Milujete opuštěná jatka? Potom by se vám mohli líbit i HORDE CASKET. Nahrávka, která vás přinutí dát hlavu na špalek! Velmi dobře!



sumarizace:

HORDE CASKET letos vydali svoje čtvrté album. Je plné klasického brutálního death metalu, krutých melodií a všude přítomné smrti. Neočekávejte nic převratného, ani zbytečně technického. Hraje se zde poctivě, krutě, morbidně a houpavý rytmu je cítit z každého tónu. Osobně si poslech užívám, i když občas se přistihnu, že kapelu přirovnávám k jejich vzorům. Pokud máte rádi krvavé kousky masa v muzice, na nějakou tu špínu nehledíte a užíváte si pořádné hudební masakry, myslím, že budete hodně spokojeni. Album je velmi návykové, příjemné, jako návštěva jatek. V skladbách je kombinován přesně ten tolik důležitý poměr mezi rychlostí a tvrdostí, který je známkou dobré kruté hudby. Brutálně death metalová klasika ve velmi příjemném balení, která se povedla!


Asphyx says:

HORDE CASKET published their fourth album this year. It is full of classic brutal death metal, cruel melodies and ever-present death. Do not look for something revolutionary not even uselessly technical. These guys play fairly, cruelly, morbidly and you can feel a bouncy rhythm in every tone. Personally I like it and I enjoy the listening although sometimes I compare the band to their idols. If you like bloody pieces of fleshes in music and you don´t care about dirt and you enjoy the real music massacre, I think you would like this a lot. This album is very addicting, nice like visit in a slaughter house. Songs are full of combination of important relationship between speed and hardness which is the sign of a good and cruel music. Brutal death metal classic with very nice cover which is very good! 


Tracklist:
1. Earth Will Bleed (Intro)
2. The Plague Of Humanity
3. Shape-Shifters
4. Uprising
5. Behind You (Interlude)
6. Blood-Scorched Earth
7. Dissection
8. Planetary Obliteration
9. The Ritual
10. The Beyond
11. Nothingness (Outro)

Current Line up:
Steve Giddens - Guitars
Shane Fallon - Drums...
Micah Smith - Vocals
Justin Perry - Bass

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh devadesátý pátý - Brněnský výlet za thrashovými bohy METALLICA.


Příběh devadesátý pátý - Brněnský výlet za thrashovými bohy METALLICA.

Kousek nad Boleslaví, směrem na Kosmonosy kvetly zase šeříky. Tentokrát nikdo nevítal ruské vojáky, ani jim nelezl do zadku, ale voněly pořád krásně. Celá naše parta jela na kolech, různě jsme se předjížděli, dělali si srandu. Řídítka - berany frajersky nahoru, z kopce samozřejmě bez brždění. Jen kopec "kosmonosák" jsem musel brzdit i patou své čínské kecky. Brzdy nestíhaly. Bylo teplo a Káča měla tak přitažlivě propocené tričko Saxon, že ji nešlo nemilovat. 

"24.5. je v Brně Metallica": pronesl pak v hospodě Dallas, kde měli nejlevnější pivo ve městě a chodívali tam dělníci spláchnout zlobu, Kytka. On Metallicu miloval, občas to dokonce vypadalo, že možná víc, než svoji holku Mirku. Byl kvůli tomu často terčem různých vtípků, srandiček. "Měli bychom vyrazit, to se nemusí opakovat": dodal Prcalík a ve mě byla malá dušička, protože jsem měl mít za chvilku maturitu a hlavně, byl jsem chudý jak kostelní myš.

Metallicu jsem měl rád, ale německý thrash raději. Tenkrát se to tak nebralo, lidi byli víc otevřenější a styly byly natolik promíchané, že jste schroustali od prvních blackerů VENOM, přes BATHORY, CANDLEMASS, až po SAXON a IRON MAIDEN klidně v jeden večer. Byla to krásná doba, člověk byl mladý a neskutečně si vážil nově otevřených porevolučních možností. Začali jsme tedy s Kačenkou mojí, modro džínovou, šetřit. Nevím už přesně, kolik vstupenka stála, ale byly to pro nás velký peníze.

Dřel jsem tenkrát v boleslavském lihovaru, málem jsem tam vypustil duši a přes alkohol nevěděl, jak vypadá realita, ale nakonec jsem si za přispění kamarádů vydělal. Musel jsem. Parta se netrhá a hlavně, koncert Metallicy byl v roce 1993 něco jako zážitek ze říše snů.

Už na nádraží, dole v Boleslavi nás bylo tak padesát. Samé džínové postavy, modrá kavalerie. Vlastnoručně vyšité nášivky od našich holek, umolousané džíny, já už s křivákem a keckami, sem tam Prestiže. "Bude metal, hurá, bude metal": pořvával někdo za námi a už jsme se hrnuli do vlaku. Vyděšené tváře cestujících, zabrali jsme vagón a půl, protože postupně přistupovali další a další metly. Lahváče na zemi, už takhle brzy ráno poblité záchody. My, v té době už otrlí thrashoví vlci a vlčice, jsme s sebou měli šikovné svačiny od Jany, která se o nás vždycky uměla postarat. 

Zul jsem si boty, natáhl se na celé sedadlo, vedle mě Kačenka, voňavá a krásná jako nikdy dřív. Kytka s Mirkou - oba s až debilním úsměvem na tváři, tolik moc se těšili. Stále víc sprostí a roztomilejší Prcalík a Prcalinka. A samozřejmě Jana, moje druhá bohyně. Vzduchem se vznášelo nadšení, v kupé létaly vtípky a všude smrdělo pivo. Byla to spanilá jízda, křížová výprava za naším snem. 

V Praze přijel náš vlak ze severu a zrovna i od Plzně. Pamatuji si, že v čele davu šel kluk, který byl neskutečně podobný Kirku Hammettovi. A šíleně falešně řval texty od Metallicy. Nás to rozesmálo, ale hned se přidali všichni a pokračovalo se ve stejném duchu před nádraží. Tam v pražském Sherwoodu, mezi bezďáky a feťáky jsme se rozvalili na trávu. Čekalo se na spoj do Brna. Během té hodiny, co se pokuřovalo, popíjelo a kecalo, jsem se seznámil s několika lidmi, se kterými udržujeme kontakt dodnes. 

Všude bylo cítit obrovské nadšení, radost, přijeli totiž Bozi a těm se člověk zkrátka musí poklonit. Odmysleme si další směřování této skupiny, tenkrát byli vynikající. Jejich desky jsme pořád přehrávali dokola, znali každý text, skladbu, refrén.

Konečně zapískal průvodčí a vlak obsypaný modro černými pasažéry se pomalu vydal směrem na Brno. Došly nám dávno zásoby, protože jsme se jak o pivo, tak o svačiny se všemi podělili. S námi v kupé byla parta Plzeňáků, jejich copato, japato, tuto a pomááálu nás neskutečně rozesmávalo. Byli to ale skvělí pohodáři, kteří měli spoustu piva a jedna taková malá prsatá kočička z nějaké vsi u Plzně i ranec vynikajících klobás a bochník chleba. Všechno jsme sežrali už někde v České Třebové - Prcalík tak, po našich zkušenostech hned vyskočil ještě za jízdy z vlaku, aby byl v tamní nádražní hospodě jako první a mohl nakoupit mnoho piv.

Krajina kolem ubíhala nějak pomalu nebo nám to tak jen přišlo, dokonce jsem v tom všem řevu usnul a zachumlal se do Kačenky tak, že mě musela probudit, abych nebudil pohoršení. Najednou k nám do kupé vrazil kluk v triku Megadeth, vytáhl fanfulína a jal se nám močit na zem. Prcalík ho sice ihned vykopl, ale proud moči skropil jak mě, tak Janu i Káču, které vedle mě seděly. Prostě metal, kdo nezažil, nepochopí. Holky sice dělaly bléééé, blééé, ale pak se šly utřít na záchod, kde byly zase hromady hoven. Radši jsem Káču až do Brna neolíbával, jak jsem měl normálně ve zvyku.

V Brně bylo spousta policajtů, ale my to tam už znali, tak jsme vyrazili postranními uličkami. Utrhlo se s námi asi padesát modrých kovových duší a směrem na stadion Boby Brno se šlo pěšky. Možná jsme si trošku zašli, ale byl aspoň klid. Koncert začínal až asi za pět hodin a tak se všichni rozprostřeli po místních hospodách.

Prcalík už měl pěknou hladinku a tak jsme ho jen posadili ke stolu a nechali prospat. My popíjeli dál. Číšník se nás ptal, na co že to jdeme a my na to, že na setkání příznivců folklorní hudby. Kytka to vyšperkoval a dokonce vymyslel jméno našeho boleslavského souboru - Drápaninka, podle neskutečně hnusné vodky z našeho lihovaru. Všichni nám to věřili až do doby, kdy nastoupila večerní směnu velmi hezká mladá, jihomoravsky ztepilá dívka a prozradila všem, že jdeme na Metallicu.

Seděli jsme na betonových schodech u stadionu a dopíjeli posledního lahváče. Nevím, zda to bylo Starobrno, ale vím, že mi moc nechutnalo. Byl jsem zvyklý na jiné a Plzeňáci vyloženě nadávali. Bylo to jedno, šlo se na metal. Dovnitř jsme byli vpuštěni hned v první dávce. Předkapelu SUICIDAL TENDENCIS, kteří nahradili tuším ALICE IN CHAINS, jsem si hned oblíbil. Dokonce mě zaujala a zanechala ve mě velmi silný zážitek, skoro jako hlavní hvězdy, ale to jsem nesměl tenkrát nikomu říct, protože bych jinak dostal do držky. Zato THE CULT jsem vyloženě jako mladý thrasher odzíval.

Pak to přišlo. Narvaný stadion, spousta oslňujících světel a do toho Hetfieldovo: "HERE YOU ARE..., YOU MASTERS...METALLICA". Následoval neskutečný, až nelidský řev a první skladba. Tu si kupodivu nepamatuji (tuším Ecstasy of Cold?), ale rozsekala mě hned další:

"Slaves! Hebrews born to serve to the pharaoh
Heed! To his every word, live in fear
Faith! Of the unknown one, the deliverer
Wait! Something must be done, four hundred years"

Ano, slavná Creeping Death - hymna, která nás všechny vtáhla dovnitř do kotle a nepustila až do konce. Na holkách bylo vidět, jak jim tečou slzy po tvářích, Kytkovi také a vím, že v našem sektoru se spousta úplně cizích lidí pořád objímala. A taky pařila. Mávalo se hlavami, že hrozilo každou chvíli jejich ulítnutí. K tomu záplava světel, neskutečně nadržení muzikanti a neustálé Jamesovo "Fuck, fuck.". Skvělý byl zvuk, který doslova drtil kosti. K tomu nadšení a takové to thrashové šílenství, kterým tenkrát Metallica oplývala. Byli jsme navzájem propojeni, celý stadion skandoval, byl v euforii, někde v jiném, pro nás v té době lepším světě - to asi znáte. 

Jakoby jsme byli jedna jednolitá modrá a černá masa lidí, propojených dohromady všemi těmi riffy, tenkrát ještě solidními bicími a prskáním do mikrofonu. Byl to koncert, na který se nezapomíná a taky zážitek na celý život. Jen to uběhlo hrozně rychle. Několik přídavků, další notoricky známé skladby a byl konec. Metallica tenkrát Brno zbourala a ne že ne. Slýchával jsem pak po letech taková ta vymezující klišé, jak byli slabí, ale není to pravda. Byl to opravdový, šílený thrashový masakr. Viděl jsem pak Metallicu ještě na Sonisphere v Milovicích a tam o ní ztratil veškeré dobré mínění, ale tenkrát v roce 1993 byla úžasná, to vám klidně podepíšu vlastní krví.

Lidé pomalu odcházeli a na zemi vedle nás ležel Kytka. Nejdřív jsme měli strach, že mu něco je, ale byl pořád ještě v extázi, totálně mimo. Od slz, zpocený a s nahlas tlukoucím srdcem. Museli jsme ho postavit na nohy. Kolem se trousili postavy a spousta z nich měla také uplakané tváře. Jsou to takové ty okamžiky, které se vám navěky vryjí do paměti. Šlo se ven, pomalu, nikam se nám nechtělo. I mladý Smrťák, do té doby spíše odpůrce (měl jsem ji rád, ale nezbožňoval) Metallicy, ji vzal na milost. Kytka ještě poklekl směrem k pódiu a já, který jsem zůstal s ním, jsem slyšel, jak děkuje svému mrtvému tátovi, ke kterému se modlil, aby tenhle koncert viděl.

Byli jsem parta srdcařů, oddaných naplno hudbě. Mám před sebou pořád obrazy, kdy sedíme po koncertě u nádraží v hospodě na pivu, ládujeme do sebe jedno po druhém, protože jsme pořád ještě narvaní emocemi, zarýváme si nehty do dlaní, hladíme své holky a snažíme se před nimi nebýt dojatí - ale ony to na nás stejně poznají, protože to není poprvé a ani naposled a protože nás hrozně milujou. Házíme raději tvrďácké hlášky, já se mačkám k nelibosti Káči k té malé plzeňské kočičce a je nám všem neskutečně dobře.

Zvracím pak, když jsme nestihli první vlak na Prahu, kousek od nádraží, dostávám pokutu 200,- Kč, které ale u sebe už nemám a nemá ani Jana, která si vydělává a tak dostávám bloček a pokuta mi pak po nezaplacení naskáče na 2 tisíce. To ale ještě nevím, tak mám z policajta opilý legraci, až mě musí Káča krotit a uklidním se až ve vlaku, kde pro změnu usnu jako trám a po probuzení se opět pobliju. 

Vystřízlivím až u Prahy, Jana mi půjčí ze své kouzelné brašny walkmana značky Sony, ve kterém má tehdejší novinku metalového Zemětřesení. A já tak za zvuku cover verzí páně Milana Schelingera vydržím až do Boleslavi. Kazetu pak nikdy Janě nevrátím a mám ji doma dodnes. Jdu holky vyprovodit a pořád jim do ucha broukám skladbu "Co dělá indián":

"Co dělá indián, když mu squaw jediná zmizí v dáli?
Sedí a dýmku v ústech válí, zpívá si život jde dál
Co dělá indián, když oheň ten čtverák stan mu spálí
Sedí a dýmku v ústech válí, zpívá si život jde dál"

A ty moje křepelky se mi smějou, protože jsem pořád ještě přiopilý. Odvedeme Janu, chci ji líbat na pusu, ale prý to není vůbec roztomilý a tak si mě raději Kačenka moje, anděl můj po dobrém i s okřiknutím odvede. Pozvracím jim u nich doma ještě znenadání vchodové dveře, ale spát jdu už usměvavý. Viděli jsme totiž v Brně své thrash metalové Bohy.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 3. června 2017

Recenze/review - EXOCRINE - Ascension (2017)


EXOCRINE - Ascension
CD 2017, Great Dane Records

Vznáší se vzduchem neuchopitelné melodie. Snažím se je polapit, strhnout dolů a zavřít navěky do své hlavy. Popustil jsem uzdu své fantazie a užívám si tlakové vlny, které do mě narážejí s velkou vervou. Vše je vznešené, odlehčené, samozřejmé. Jako zrození a smrt.


Poslouchám druhou dlouhohrající desku francouzských technických death metalistů EXOCRINE a vyloženě si ji užívám. Je pro mě papírem, vyhozeným z okna a klouzajícím po větrných vírech do světa. Napojený na hudební přehrávač jsem poutníkem po hvězdách, strážcem vesmíru i tím, kdo drtivě dopadá na tvrdou dlažbu. Fantazii se meze nekladou. Album "Ascension" mě učarovalo svojí svěžestí, radostí z muziky jako takové, ale i zvláštním smutkem, který z něj cítím.

"Ascension" si pouštím stále dokola a přemýšlím, kdy dojdu svého cíle. Vypadá to, že asi nikdy. Nahrávka je totiž natolik elegantní a neuchopitelná, že jsem se v ní zpočátku zcela ztrácel. Rozkrýval jsem ji postupně, rostla přede mnou jako stromy v zrychlených záběrech trpělivých filmařů. Vlivy ATHEIST, GORGUTS, novějších PESTILENCE, případně starých DEATH jsou zde cítit spíše v pozadí. Jinak jsou EXOCRINE doslova erupcí nápadů. Obrovskou devizou je, že se kapela nepouští do zbytečných exhibicí a stále velmi vkusně a šikovně zachovává určitou srozumitelnost. Já vlastně ani neumím vysvětlit, proč se mi novinka neskutečně líbí. Jen jsem si sedl a nechal ji na sebe působit. Pak jsem se ztratil a zůstal navěky pohřben v jejich pestré říši, ve které se potkává chlad s temnotou a technikou. Úžasná nahrávka! Klaním se až k zemi.


sumarizace:

Před letošní novinkou francouzských EXOCRINE se klaním až k zemi. Je totiž po okraj naplněná žhavými, pálivými nápady, které vyvěrají ze samé podstaty death metalu. Skladby mají neskutečné množství vrstev a působí jako samotná symfonie zla. Ano, takhle nějak by hráli skladatelé vážné muziky, pokud by se rozhodli pro extrémní smrtící kov. Progresivní nápady je možné potkat na každém kroku. Přesto si pánové ponechali schopnost složit syrové a nekompromisní motivy. Album neskutečně řeže, pálí, transformuje samotnou smrt v čistou bolest. Je jako řeka, plná hnijící krve, která teče sice pomalu, ale s o to větší jistotou zničí vše živé. Na desce je možné pozorovat doslova erupci nápadů. Přesto není nic zbytečně komplikované a EXOCRINE se povedlo vyhnout zbytečným exhibicím. Všechno sedí na svém místě a z nahrávky se tak stává hodně ostré koření."Ascension" je pro mě na dlouhou dobu jedno z nejposlouchanějších alb vůbec. Progresivní death metal, který nepostrádá temnotu a je zahraný s neskutečnou silou! Masakr!


Asphyx says:

I bow down to this new album by French EXOCRINE. It is full of hot, spicy ideas which spew from the death metal itself. The songs have unbelievable amount of layers and they feel like a symphony of evil. Yes, this is how would classical musician played if they would decide to play death metal. Progressive ideas are everywhere on this album. However these gentlemen still have their ability to compose raw and uncompromising motives. This album cuts unbelievably, it burns, and it transforms the death itself into a clear pain. Like a river full of rotting blood which although flows slowly it will kill everything live on earth for sure. These guys managed to avoid some unnecessary exhibitions on this album. Everything is on its place so this album is like a very hot spice. "Ascension" is one of my most played albums at all for a very long time. Progressive death metal which doesn´t lack of darkness and it is played with an unbelievable power! Massacre!


TRACKLIST
1- Terra
Chapter I : exode
2- Alpha
3- The fall
4- Cryogenisation
Chapter II : the ascension
5- Eternal solitude
6- Amber
7- The hive
Chapter III : rebirth
8- Proceed
9- Garden of flesh
10- Empyre


EXOCRINE :
Jordy BESSE : bass & lyrics
Sylvain OCTOR PEREZ : guitars
Nicolas LA ROSA : guitars
Antoine FOURRE: drums 

Recenze/review - MINDFUCK - The Mass Religious Sickness (2016)


MINDFUCK - The Mass Religious Sickness
CD 2016, vlastní vydání

Hey bastards! Dnes bych vám rád představil death grindovou smečku MINDFUCK z daleké Kolumbie. Kapela, založená v roce 2010 má na svém kontě zatím pouze dnes recenzovanou desku "The Mass Religious Sickness". Ta je doslova narvaná pravým nefalšovaným staroškolským odhodláním, syrovostí, ošklivostí a špínou. Nic pro slabé povahy, nic pro pro fanoušky současných uhlazených skupin. Tohle je návštěva hudebního sado maso salónu, odkud budete odcházet seřezaní krutým práskáním riffujicích kytar, nelidského řevu a vaše hlava bude vymlácena jako čerstvé obilí.



"The Mass Religious Sickness" je někdy příliš monotónním albem, ale troufám si tvrdit, že jeho síla vynikne hlavně naživo. Staré postupy, melodie vytažené odněkud z prašivých hrobů, ale hlavně tlak, energie, síla, nenávist k čemukoliv lidskému. To jsou MINDFUCK. Kapela, jejíž tvorba mě přesvědčila díky své oddanosti undergroundu, nadšením a rouháním. Vyzvěte k tanci všechny krásně mokvající zombie! Tohle je mosh-pit v podsvětí, jednoduchý zásek sekyrou do vaší hlavy. Nic převratného, ale já mám podobné plesnivé nahrávky rád. Ocitáme se tak před klasickým problémem! Berte a nebo nechte být! Death grind zahraný sice ne dokonale, ale zato srdcem!



sumarizace:

Hey bastards! Kolumbijská death grindová mašina MINDFUCK je zde se svým albem "The Mass Religious Sickness"! Je až po okraj narvané těmi nejkrutějšími melodiemi a působí jako dlouhá, bolestivá smrt na opuštěných jatkách. Nahrávka se opravdu povedla. Pánové na ní kombinují to nejlepší, co kdy bylo v deathu a grindu nahráno. Tohle album je syrové jako srážka s náklaďákem plným shnilých kostí, masa a utrpení. Novinka je doslova povinností pro všechny fanoušky surového zvuku, morbidního vokálu a riffů, které vás rozsekají na malé kousky. "The Mass Religious Sickness" vám vyřízne srdce z těla a přibije jej na dveře od pitevny! Takhle si představuji hudbu, která bude znít při konci lidské civilizace. MINDFUCK jsou v dobré formě a tak vám mohu jejich loňský počin jen a jen doporučit! Death grindová exhumace lidské mysli! Morbidní album!



Asphyx says:

Hey bastards! The Columbian death grind machine MINDFUCK is here with album "The Mass Religious Sickness". It is full to the brim of the most cruel tunes and it is like the long, painfull death on the deserted abattoir. The recording has succeeded. The men connect the best what was played in grind and death. This album is raw like crash with a lorry full of rotten bones, flesh and suffering. The news is duty for all fans of raw sound, morbid vocals and riffs that cut you into small pieces. "The Mass Religious Sickness" cuts out your heart and nails it on the door of autopsy room! This is how I imagine the music playing at the end of human civilization. MINDFUCK are in their good form and I can their act only recommend. Death grind exhumation of human mind! Morbid album!


tracklist:
1. Intro
2. Beneath the Skin
3. Human Nature
4. Brain Maze
5. The Mass Religious Sickness
6. Mental Collapse
7. Rage and Worms
8. Social Cannibalism
9. Grotesque Perversion
10. Infertile Minds
11. Naturaleza Humana


TWITTER