DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 9. července 2018

Report, video - SYMBOLIC OPEN AIR 2018 - Koupaliště Tři Dvory u Kolína - 5. 7. - 7. 7. 2018


info:

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
Dinosauři vyhynuli, protože všechno sežrali a museli žrát jeden druhýho, až nakonec zbyl jen jeden, a ten umřel hladem." (Kapitán odešel na oběd a námořníci převzali velení - Charles Bukowski)

Je to tak, jsem starej metalovej dinosaurus, který začínal s touhle hudbou před třiceti lety. Jsem zmlsanej, skoro všechny kapely jsem už viděl a měl bych sedět doma, hrabat se v pradávnejch CDčkách a vzpomínat "na starý dobrý časy". Jenže mi to pořád nějak nejde - srdci neporučíš. Stále mě několikrát za rok začnou cukat nohy a musím vyrazit. Přiznávám, jsem už hodně vybíravej, takový ty velký fesťáky mě i dost štvou (moc lidí, draho, stále stejný kapely), ale SYMBOLIC byl pro mě doslova povinností. 

Jezdím totiž hlavně na hudbu a třeba takoví ENTRAILS, XENTRIX, CANCER se pro mě rovnají splněnýmu snu. Menší/větší problém nastal před měsícem, kdy jsem se takhle ráno probudil a složil se k zemi. Koleno se zanítilo, berle byly nasazeny a ortéza utáhnuta. Taky injekce jak pro koně a několik dní revmatický horečky (jestli chcete poznat bolest, tak si ji objednejte třeba jen na hodinu a uvidíte, že budete lézt po zdi). A tak jsem se léčil jak vzteklej, koupil si stan za 250,- kč na Alze od toho hnusnýho skřeta. Prostě jsem chtěl a já když něco chci, tak mě nic nezastaví - ani doktoři, ani domluva od manželky. Jo, někdy se chovám jak malej, jenže já metal žeru - jak říkám, starej dinosaurus - prasosaurus rex. 

Je čtvrtek ráno a mě zbývá poslední injekce do zadku. Vystrčím sedinku na chodbu a přiskočí má milá sousedka, jinak totiž není nikdo doma, rodina na prázdninách a mě nemá kdo zarazit jehlu do půlky. "Dobře si mě opíchala, dám ti za to jedno pivo, stejně jedu pryč": zašvitořím na moji zdravotní sestřičku. Utáhnu si obvaz na koleni a přemýšlím, jestli mám všechno sbaleno (samozřejmě se vracím pro zakoupenou vstupenku). Asi jo a když ne, tak se děj vůle boží/satanova.

Oranžový autobus jede ku Praze. Vedle mě usedne paní, něco kolem 150 kg. Vytáhne z dvou tašek jídla hamburger a žvejká. Mlaská a zelí se jí dostane mezi zuby. Nemůže ho vsrknout, visí jí z huby a dělá zvuky jak umírající lachtan. Zaujme mě ze zoologického hlediska natolik, že ji sleduji s otevřenou hubou. Připomíná mi jednoho rohatého dinosaura z období křídy. Přesto dostanu hlad.

Metro nemám moc rád, my z vesnice (Plzeň) se v něm necítíme dobře. Smrdí to tam a já musím přejet ze Zličína až na Černý most. Nějakej fousatej drsnej dřevorubec (rozuměj hipster, co si schovává kérky pod košili, aby je v bance v práci neviděli) mě kopne omylem do kolene. Zasyčím, skoro si bolestí rozdrtím plomby a keramiku v hubě, ale vydržím to. Sice jsem nebyl na vojně, ale zase jsem tahal mrtvoly na civilce, takže jsem aspoň trošku chlap a musím. 

Konečně nejmenovaný chrám výrobce rychlého občerstvení. Máme zde sraz s holkama. V jednom organizačním emailu zmiňuji, že očekávám pionýrky v sukýnkách, uvítací výbor s transparenty. A ono fakt, jsem překvapený a hned mám na hubě obrovskej rohlík od smíchu. Takže hurá, sláva (dostanu i karafiáty:))), že se vidíme a už si čechrám pírka. Lence i Petře to sluší a starému pánovi (mě) to dělá samozřejmě dobře. Jak je, co život, co koleno, těšíme se! Bude metal! Naloží mě i moji červenou tašku a už si jak nějaký paša jedu. Dálnice, silnice, Kolín a konečně Tři Dvory u Kolína. "Kolíne, vole, Kolíne, stojíš, vole v pěkný rovině": pobrukuju si a dodávám "Tak pane a polibte mi prdeeeelllll....muck a jedééém.." z oblíbeného večerníčku o dvou medvědech, co se potkali u Kolína a vznikla mezi nimi láska jako mezi kamarády stejného pohlaví.

Stan jsem nestavil už asi tři roky a problém mi dělá už igelit z Alzy, ve kterým je zabalený. Jako technik a projektant nakonec ale nezklamu a ve stanovém městečku stojí krásně fosforově zelený stan. Nějak jsem při objednání přehlédl barvu. Možná proto byl levnej, protože je hnusnej jak prdel. Inu, co nadělám, dal jsem se na boj, tak jdeme na to. Vyměňujeme žetony, musím spláchnout cestu a tepající bolest pod kolenem. Už je dobře, nasávám atmosféru krásného areálu, potkávám první známé. 

A jak bývá mým dobrým zvykem, tak si kapely o kterých píšu a poslechnu vybírám. Nechci vidět všechny, u některých se zakecám, jsem prostě prasosaurus rex, kterej si to přijel hlavně užít. Pohltí mě doslova rodinná atmosféra, nadchne mě mé oblíbené pivo Holba a už jsem zase v tom. Tři dny alkoholicko metalového lázeňského pobytu začínají. Věren starým časům chlastám vrcholově, kecám s holkama (jo!), vypínám hlavu a přepínám ji do módu metal. Ještě lehce popiju a jdu na první kapely. 

5. 7. 2018  - Čtvrtek/ Thursday


ELYSIUM  - Metal - jsem neslyšel ani nepamatuji. Vidím sice jen půlku setu, mám se díky zdravicím s kamarády vůbec problém dostat k pódiu, ale co slyším, se mi líbí. Dobré řemeslo, které má v sobě i kus něčeho zajímavého. Za mě rozhodně ano!

MELANCHOLY PESSIMISM - Death / Grind - moravské death grindové veterány mám moc rád. Tak jsem si na ně zašel a stali se pro mě první kapelou festivalu, která mě totálně rozsekala. Na hrubo nasekané kusy shnilého masa, rozemleté surovým smrtícím kovem. Promyšlené, devastující, skvělé! 


RAMCHAT [SK]  - Black - tahle skupina není hudebně zrovna mým šálkem a stylově jde zcela mimo mě, nebudu tedy hodnotit. Mě se podobně uchopený black metal zkrátka nelíbí. A nic s tím nenadělám.

Potkávám tolik známých z Moravy, že chvílemi začnu mluvit řečí jejich kmene. V čele s Meruňkama (GÖTTERDÄMMERUNG), s kterejma se tedy skvěle pije. Takhle dobře už jsem si dlouho nepokecal, díky!

SECTESY  - Death (old school) - Kolín a blízké okolí byl najednou zahalen do švédské zimy. Zombie stejně jednou ovládnou svět a až se tomu tak stane, tak šéfové české pobočky budou určitě SECTESY. Zahráli nám totiž přesně podle mého gusta - chladně, melodicky, zároveň ostře a neurvale. Rakve byly exhumovány a já nadmíru spokojen. Vynikající hrobařina!




XENTRIX [UK]  - Thrash - britská legendární klasika. Všichni jsme na ní čekali a myslím, že si ji i náležitě užili. Nevím, jak viděli (slyšeli) tuhle smečku fanoušci, kteří v dobách jejich největší slávy ještě nebyli na světě, ale pro nás veterány, to byla poctivá nostalgie a vzpomínání. Osobně jsem si sice musel chvilku zvykat na vokál (jsem zvyklý na původní sestavu), ale jinak jsem cestoval po časové ose s velkou chutí. Propracovaný thrash metal v podobě, v jakém ho kdysi psala historie! Velmi dobře! Excellent thrash metal! Cult!









NECROVILE [RO]  - Brutal Death/Grind - trošku té krve před spaním nikdy neuškodí. Milovníci hororů zajisté potvrdí. Rumuni se s tím nepárali a ihned prvním songem si mě naklonili na svoji stranu. Absolutně devastující smršť brutálního death metalu mě smetla, rozsekala a rozdrtila. Alkohol v žilách, mozek chtěl vyskočit ven. Kluci do toho šli po hlavě a já jim posílám všechny uříznuté palce nahoru! Masakr! Brutal death metal gig which kills everything, everywhere! Amazing morbid work!



Bylo nebylo, jednou jedno koleno, co o sobě začalo zase dávat vědět. Ale bylo uchlastáno, zničeno hudbou a moje hlava jej vytěsnila. Napadá mě, že nechci bejt jednou starej, že radši odejdu do lesů a tam někde v jeskyni počkám, až mě roztrhají šelmy nebo bezdomovci. Kecáme, já přenáším váhu na druhou nohu, ale moc to nepomáhá. 

 Spát se jde až kolem čtvrté ráno se závěrečných stavěním stanu rozevlátého kolegy Karla. Jeho vystoupení vstoupilo už dávno do legend. Každopádně ani po půl hodině snahy a našich posměšků stan nestojí, nakonec vyskočí holky a mají to během pěti minut. 

 Myslím na katalog modelek s vyvinutým poprsím, ale nepomáhá to a koleno pálí jako čert. Potřeboval bych manželku, ta mě umí utěšit. Jenže je daleko, tak ji jen do noci píšu, jakej jsem zažil skvělej den a že mě nic nebolí. Aby neměla o mě strach. Usínám u holek, protože do tak hnusnýho stanu prostě spát nepůjdu (nespal jsem tam celý festival). Taky mají karimatku a voní to u nich.

 Spím dvě hodiny a po probuzení si se mnou nikdo nechce povídat, rozdělat oheň, ani mi udělat kakao a koblížky:)). Tak jdu pít. 
---------------------------------------------------

 Opilcovo ráno mi ještě tolik nevadí, mám své rituály. Jsem fakt metalovej veterán, co je zase povolanej do války. A protože nemám ani žeton, tak se nechám krmit od slečen, co potkám ráno před výčepem. Kecáme o muzice, dostanu pozvání do společný sprchy, ale už je tu další pivo, tak není co řešit a odmítám.

Musím se sebou něco udělat, jako první kapelu mi dali CONGENITAL ANOMALIES, který chci vidět. Procházím areálem a potkávám samý veselý lidi. Woodstock hadr. I když jsem nespal, tak když vidím některá děvčata, byl bych klidně dítětem květin. Jedné to ze srandy navrhuju u hajzlíků a docela by se i chytla, ale mě zase chytne kakání. To se pak špatně usmívá. Jdu pro pivo a těším se na další den. Na koleno seru, nemám ho, neexistuje. Čeká mě dlouhý den, chci vydržet až do poslední skupiny. 


6. 7. 2018  - Pátek/ Friday

CONGENITAL ANOMALIES  - Death - ranní rozcvička s brutal death slammovými maniaky stála opravdu zato. Jakoby si člověk čistil zuby skelnou vatou, vyplachoval kyselinou a rozcvičoval se za zvuků krutého umírání. Opět skvěle odvedená krvavá práce! Za moji osobu mohu jen prohlásit, že tahle smečka jde pořád neskutečně nahoru. Excellent brutal death metal which drips blood!



CRYSTALEPSY - Slam Death - trošku toho brutalu smíchaného se slammem k odpolednímu pivu rozhodně nezaškodilo. Kapelu jsem už kdysi viděl v Olomouci a tentokrát mi přišlo, že bylo jejich vystoupení zase o řád lepší. Klasický, i když trošku stereotypní masakr motorovou pilou, jak jej máme všichni rádi! 


FEEBLE MINDED - Death - kluci z Rokycan odjistili svůj death grindový granát přesně tím způsobem, jak to mám rád. Opět devastující, totálně vyhlazovací smrt v podobě, v jaké umírají oběti násilných činů. Kapela často ve svých textech zmiňuje jako hlavní téma sebevraždu. Doslova jsem ji cítil v éteru. Perfektně zahrané, s velkou přidanou hodnotou navíc! Brutální poprava v přímém přenosu! Velmi dobře!


Soutěž Plechová huba / Chilli contest - ostrý moc nemusím, ale chvilku se na pojídání papriček podívám. Nějak mě dostihne chlast, tak nasazuji chvilku malinovkovou kůru. Moc mi to ale nevydrží. Z dálky slyším, jak někdo ze soutěžících zvrací. Jsou to tvrďáci.

GÖTTERDÄMMERUNG - Funeral Thrash - tuhle smečku a jejich zatím jediné album jsem poslouchal jako přípravu na festival asi týden předem. Texty i hudba mi doslova pronikly do mozku. U Kolína se odehrávala pravá nefalšovaná thrashová válka. Čechy byly opět obsazeny německou armádou a vzduchem létala historie. Pro mě osobně je tahle četa vojáků opravdový úkaz. Skvělé staré rezavé riffy, totální nasazení, devastující účinek. Škoda mého zranění a stáří, hned bych skočil do mosh-pitu! Tahle zní válka! Funeral! Skvěle!


DEAF & DUMB - Death - co si takhle trošku zaskotačit za rytmů poctivého death grindu? Dámy a pánové, zadejte si! Jen si nezapomeňte s sebou ostré nože, skalpely a sekyrky. Bylo to divoké, syrové jak pitevní stůl a nabroušené jako čepel toho nejlepšího patologa v nemocnici! Pitva na živém těle! Velmi dobře!


GUTALAX - Grind Rock'n'roll - hudební intelektuálové se stáhli do pozadí, kroutíce hlavou, cože to je vlastně ten rock'n'roll. My se přece bavíme jen u složitých melodií, kterým nikdo nerozumí, křičeli. Ostatním fanouškům to bylo zaplať prdel jedno a šli se bavit. O tom to bylo a já říkám ano. Normálně jsem se opilý smál pod pódiem a užíval si grind i všechny fekálie, které ztékaly dolů. Prostě sranda, no a co má bejt?


FORGOTTEN SILENCE - Heavy / Experimental - bylo na čase se trošku uklidnit před pro mě nejočekávanější kapelou festivalu. Stoupl jsem si s pivem v ruce a poprvé v životě se naživo setkal s hudbou FORGOTTEN SILENCE. Přenesl jsem se do dimenze, které mi normální smrtelníci říkáme umění. Bylo to skvělé, dokonalé, narvané spoustou emocí. Nikdy bych nevěřil, že mě bude hudba z této škatulky tolik bavit. Byl jsem mimo, přiznávám. Také by se dalo nesměle napsat, že jsem si pro sebe FORGOTTEN SILENCE znovu objevil. Správné slovo zní, že jsme u Kolína já a hudba kapely souzněli. Klobouk dolů a děkuji za skvělý zážitek!





ENTRAILS [SWE] - Death - určitě znáte ten pocit, když se setkáte s kapelou, kterou obdivujete dlouhé roky. Se smečkou, jejíž hudba vám koluje v krvi a je i vaší součástí. ENTRAILS poslouchám už od jejich vzniku. A úplně první živé vystoupení, které jsem viděl, jsem si užil na výbornou. Jakoby mě někdo rozsápal na kusy. Rozerval mi vnitřnosti, vyvrhl mě a naporcoval k zítřejšímu obědu pro smečku rozzuřených psů. Starý bard Jimmy s občerstvenou sestavou odvedli vynikající severskou práci! Lebky pukaly tlakem, mrazilo mě v zádech a bylo mi úplně jedno, co na to moje koleno. Šel jsem do toho po hlavě spolu s kapelou a málem vypustil duši! Koncert řadím k totální špičce toho, co jsem kdy zažil. Absolutní švédský death metalový buldozer! Kult! The classic, played with insight and experience. Swedish quality and the sign: "Made in the grave!" Kult!













SAMSARA [SK] - Doom / Death - potřeboval jsem uklidnit, slovenští doomaři tak nemohli být do line-upu zařazeni lépe. Byl jsem unavený, už notně rozložený hudbou a sobota byla opravdu dlouhá, ale skvěle zahraný doom metal si dám vždy s chutí. Najednou jsem se vznášel na opuštěném hřbitově, nasával atmosféru smutku a beznaděje. SAMSARA byli vynikající, uklidňující a zároveň drásaví. Podali jsme si ruku se Smrtí, pohřbili nejen páteční den. Chladivá krása a bolest! 




CASKET - [GER] Death - nevěřil bych, že vydržím tak dlouho, ale musel jsem. Němečtí CASKET jsou totiž prostě klasa. Valivý death metal, úsměvy na všechny strany, poctivost. Připomínali mi rolbu, co před sebou hrne hromadu kostí. Na našem festivalu DEADLY STORM jsem si je tolik díky povinnostem neužil, ale u Kolína jsem si je konečně vychutnal naplno. Reálný death metal v podobě, v jaké se dřív hrával! Skvěle! The metal war burst out again, cruel and merciless! Old school death metal forever! Amen! Killer!




120 kilo jateční váhy se potácí areálem. Objímal bych lidi na potkání, natolik jsem veselej, rozloženej metalem a spokojenej. Piva bylo mraky, panáků taky. Přijímám s chutí děkovačky za můj skromný blog od fanoušků i kapel. Dělá mi to hrozně dobře, komu taky ne, žejo. Slušelo by se vám všem také moc poděkovat. Nikdy bych nevěřil, že bude zpětná vazba tak skvělá. Opravdu moc díky, vážím si toho! 

 Jsem jak lokomotiva utržená ze řetězu. Alkohol přerušil vše, ale v pohodě vnímám, užívám si, jsem doslova nasáklej skvělou atmosférou. Zorganizovat festival umí dneska spousta lidí, ale SYMBOLIC má v sobě něco navíc. Takovou tu opravdovost, kterou dělají lidé. Musím to někomu říct a taky říkám. Doslova se upovídám ke spánku (za pomocí Jacka Danielse - totálně nepopsatelný hlášky, bordel, rock´n´roll!). Spím jak kus hadru, převaluju se a nemůžu najít tu správnou polohu, abych se nepoblil a zároveň mě nebolela noha. Jo, v pátek jsem asi umřel. Ale taky se mi splnil jeden z dávných snů, viděl jsem ENTRAILS. Díky za to!

---------------------------------------

7. 7. 2018 - Sobota/ Saturday

"Má duše je studená a prázdná...jsem jenom vrah...": vstávám s písní od DEBUSTROL na rtech do sobotního rána u hajzlíků. Získal jsem hned několik prvenství festivalu, patřím k nejtěžším účastníkům, mám nejhnusnější stan, největší výrůstek na koleni a asi jsem vypil nejvíc alkoholu. No, to je asi blbost, ale já se tak cítím. Nasazuji své oblíbené: " Ti mrdáááá" , což bývá moje obvyklá hláška po několika dnech pití a metalu. Ranní očista v rámci možností, dávám se trošku do kupy. Jsem pivosaurus. Vyhnu se dvojici metalových intelektuálů, kteří asi nepijí, protože zrovna řeší a podrobně rozebírají poslední desku Metallicy (dyk je to celý píčovina, chce se mi říct, ale nemám na to sílu). Radši volím svoji oblíbenou trojúhelníkovou trasu - výčep, záchod, pódium. Kvůli muzice (a kamarádům) jsem sem nakonec přijel, ne? Jdeme na poslední den! Usměje se na mě moc pěkná blondýnečka, dneska bude hezky i pro starý dinosaury, řeknu nahlas a ona hned, že mě odněkud zná. Tvrdím ji, že jsem jako mladej hrál v jedný pohádce prince Kazimrda. Nepřipadá ji to vůbec vtipný a odejde. Tak jdu na pivo a metal.




MARANA - Death - nečekal jsem nic a dostal jsem rozjetou frézku, která mi do hlavy vyřezala pořádnou porci drážek. Bylo to dobře zahrané. Mladí kluci, ale bylo cítit a slyšet, jak je baví hrát. Dobrá řezničina!




CRANIAL CARNAGE - Death - perfektně odvedený starý death metal zabalený do kusu hadru od krve. Mám tuhle smečku rád, protože je poctivá, surová a moc se s tím nepáře. Opět jsem je zažil ve velmi dobré formě. Ano, zase jste mě náležitě rozsekali! Bylo to zabijácké vystoupení!



Lenka má domluveno promo focení s CANCER. Pomáhám jí se stojany a proprietami. Nejdřív hledáme asi hodinu nějaký pravý "death metalový kout", ale okolo nic není - žádný hřbitov, kostel, vypálená vesnice. Nakonec si pak kapela vybírá zeď přímo v areálu. Aspoň mi nepraskne koleno. Plní se mi sen, chvilku pokecáme, kluci se chovají jako velcí profíci. Dokonce se fotíme i spolu. Zážitek na celý život. Jsem kurva dojatej a Lenku i kapelu rozesměje moje hláška: "Kluci, když jsem byl malý chlapec, tak jsem vás poslouchal a teď jsem starý chlapec a poslouchám vás pořád."


NAHUM - Death / Thrash - na ostravské maniaky si zajdu pokaždé rád. Líbí se mi na nich energie, s jakou svoji hudbu předkládají. Člověk si po chvilce začne podupávat nohou, naplno se ponoří do jejich rychlých melodií. Bylo to drtivé přátelé a velmi dobře zahrané! Starý pán Asphyx odcházel opravdu spokojený!

PERFECITIZEN - Death / Grind - pražská blast death grind core exhibice. Dunění, řvaní, spousta emocí. Šlo se na hranu, možná i kousek za ní. Musel ocenit každý fanoušek extrému. Nebyl jsem výjimkou. Když trepanace lebky, tak jedině vrtačkou značky PERFECITIZEN! Paráda!

GLOOM [SK] - Gothic - trošku klidnějších melodií nikdy nezaškodí. A když jsou ještě dobře zahrané a mají slušivý kabát, tak není moc co řešit. GLOOM jdou více méně mimo můj hudební záběr, ale naživo mě bavili. Dobré to bylo.


TORTHARRY - Death - když chcete, aby vám někdo rozsekal festival, pozvěte si TORTHARRY. Tahle kapela má největší potenciál právě naživo. Zná je v Čechách asi každý, jejich skladby jsou morbidně chytlavé a tak bývají fanoušci nadšení. Kluci to mají zkrátka oddřené a odježděné. Člověk by řekl, že už ho nemůžou ničím překvapit. Ale to víte, že jo. Byl to normálně opět totální masakr. Bez vytáček, bez keců, rovnou na komoru. Kapela si hrála s fanoušky jako kočka s myší. Jo, vytřeli s náma zase podlahu! Super!



MORIBUND OBLIVION [TR] - Black, který jde tak nějak dost mimo mě. Tak jsem jen chvilku usrkával pivo a šel pryč. Jsem jednoduše z jiného kmene. Nedá se nic dělat. 


Rozseká mě hláška u výčepu, kde stojí můj hodně vysoký kamarád z Moravy a s rukou kolem ramen říká česky kytaristovi z MORIBUND OBLIVION: "Pojď ke mě ty kluku turecká, vyfotíme se. No netvař se nebo půjdeš po žních k Turkovi."  

REVEL IN FLESH [GER] - Death (90's styled) - perfektní, do švédských melodií hozený návrat po časové ose zpět. Ožily před námi starodávné melodie, jak vytažené z rozbořených katakomb. Melodické, chladivé, přesto zničující a bolestivé. REVEL IN FLESH jsou ve vynikající formě. Vidím je potřetí a zrají opět jako dobře uleželá zombie. Popraskaly mi všechny kosti v těle a stal jsem se jejich loutkou. Vynikající, vynikající! Old school swedish death metal that crushed us! Excellent killer gig, teared lids from the coffins!












CANCER [UK] - Death - nikdy bych nevěřil, že tyhle britské veterány vůbec uvidím. Patřili až dodnes do rakve s označením - chci ještě zažít/vidět, než půjdu do metalového důchodu. Splněný sen, zážitek, na který se nezapomíná. Opět samozřejmě zafungovala svým dílem nostalgie, ale nemohl jsem si pomoct. Ano, byl jsem dojatý, přiznávám. A taky nadšený, protože pánové z ostrovů se s tím nemazlili. Myslím, že trošku toho patosu je na místě - ano, legenda promluvila. Na mě to možná uteklo celé až moc rychle. Dal bych si je klidně znovu, protože to pálilo, bolelo, sekalo a rozkládalo mě zaživa. Kdo nebyl, může litovat! Skvělé vystoupení! CANCER was as old again open grave, like reading from the old death/thrash metal textbooks. For me personally it was great experience. Moldy death/thrash metal that opens the lids from the coffins! I was satisfied.












To co následuje potom, je absolutní masakr. Kecáme za poslechu retro pecek na přání do šesti do rána. Mám pocit, že mě Lenka uchlastá. Myslím, že ano. Nápad nepít pivo, ale absintovou limonádu se zdá být zpočátku dobrý, ale rozstřelí mě natolik, že zase umřu. Každopádně, opět noc plná totálních hlášek. Bolí mě bránice, panty u huby a slzím smíchem. Tolik skvělých lidí jsem už dlouho nepotkal. Byli jsme jedné krve - probíral se starej metal!
----------------------------------------------------

8. 7. 2018  - Neděle/ Sunday
Jsem tak zmuchlanej, že mě nepozná ani automatické rozpoznávání obličeje v telefonu. Skládám stan (nakonec ho nezapálím, ale daruji), mám asi 15874 keců, nikam se mi nechce. Cože, zítra zase do práce? NE! Já tu chci zůstat, protože mi je tady šíleně dobře, potkal jsem samé milé a vstřícné lidi, užil si spoustu skvělé muziky, propláchl se dobrým pivem, pojedl chutné krmě. A hlavně - SMÁL SE NA CELÝ KOLO tři dny v kuse. Fakt. Všem, kdo se o to zasloužili posílám obrovské upřímné DÍKY! Děláme s kolegou sice o hodně menší festival v Plzni, ale moc dobře vím, o čem mluvím. SYMBOLIC měl navíc jednu pro mě hrozně důležitou věc - pohodu. Za moji maličkost vám mohu tenhle festival více než doporučit.

Zvuk byl podle mě po většinu času velmi dobrý. Často se mi ale zdál utopenější zpěv. Některé kapely šly asi hůře nazvučit, ale nejednalo se o nic, co by mi nějak vadilo.

Jídlo - na mě je fakt vidět, že mi chutná. Jsem zmlsanej a jen tak něco do držky nevezmu. Já když chlastám, tak moc nejím, ale co jsem měl, tak mi chutnalo. Holky jedly víc a spokojenost i co se týká ceny. 

Záchody, sprchy, stanování, prostředí - tohle všechno bylo v pořádku. Nemám co vytknout. 
Organizace dle mého úsudku v pohodě. Nevím, jak to viděli ti, co přijeli jen na několik kapel. Občas nestíhaly slečny za pípou. Byl jsem velmi příjemně překvapen, že když jsem cokoliv potřeboval, tak byli všichni milí, šíleně ochotní a usměvaví. Pro někoho možná drobnosti, ale pro mě hrozně důležitá věc.

Návštěvnost - nevím jak se festival nakonec ne/vyplatil a nedovedu odhadnout ani počet fanoušků, ale překvapilo mě, kolik lidí jelo třeba jen na jeden den. Nebo kapelu. Já každopádně přijedu i příští rok. Co jsem se bavil s ostatními, tak byli také nadšení. 
Holky mě odvezou do Prahy a vyhodí na hlaváku. Pomalu ze mě vyprchává alkohol a možná i proto jsem smutnej a hladovej - jím májku, tvrdej chleba, kolobásu, co jsem dostal - spíš vyžebral na holkách. Je konec a já musím prdelkám poděkovat. Ono to není jen tak se starat o starého pána "v letech", který má své vrtochy, blbý kecy, chlastá jak Rusové na frontě a pořád vymýšlí nějaký blbosti. Lenka s Petrou to všechno vydržely a patří jím za to velká šlechtická poklona až k zemi (pokleknout fakt nemůžu kvůli tomu koleni)! Byly jste skvělý nebo spíš úžasný! 

Jedu do Plzně a jsem mimo. Koleno hoří, hlava nepřemýšlí. Jsem pořád někde u Kolína, přehrává se mi všechno znovu a znovu v hlavě. Doma na mě koukají, jako bych se vrátil z války. Vlastně jo. Starej metalovej veterán. Ne díky, dneska fakt pivo nechci, musím udělat fotky a taky bych měl něco trošku sepsat. Přátelé, co jsem vás viděl - bylo mi opět velkou ctí (myslím to fakt kurva od srdce)! A tobě můj milý čtenáři, díky za trpělivost, že jsi dočetl až sem. 

V pondělí jdu v půl páté ráno do práce a mám pocit, že všude okolo... "Dinosauři vyhynuli, protože všechno sežrali a museli žrát jeden druhýho, až nakonec zbyl jen jeden, a ten umřel hladem." Já chci zpátky na SYMBOLIC!







Recenze/review - TOWARDS ATLANTIS LIGHTS - Dust of Aeons (2018)


TOWARDS ATLANTIS LIGHTS - Dust of Aeons
CD 2018, Transcending Obscurity Records (India)

 Nahoře v horách vědí o životě víc, než my obyčejní smrtelníci. V tichu a s menším obsahem kyslíku ve vzduchu přemýšlejí o otázkách života a smrti. Jsou smíření s osudem. Pohybují se ve světě za zrcadlem, v jiné dimenzi. Čas plyne pomaleji, rozvláčněji, tišeji. Mám pro podobná místa slabost, stejně jako pro funeral doomovou hudbu. Pokud je dobrá, dokáže mě alespoň na chvilku zastavit, uklidnit, poučit.

 Prvotina italských (a britských) funeralistů TOWARDS ATLANTIS LIGHTS je hodně uhrančivým dílem. Návykovým a okultně mrazivým. Člověk má při poslechu pocit, že prosévá mezi prsty jednotlivá zrnka písku. Každé je jeden lidský život. Často zmařený, mnohdy zničení vlastními silami, ale i krásný a trpělivě odpracovaný. Zhudebnit obyčejné věci způsobem, aby to bolelo, umí málokdo. Mám neobytné nutkání, že téhle skupině se to povedlo na výbornou.


"Dust of Aeons" vlastně ani není tak hudbou, jako spíš rozjímáním ve stylu SCEPTICISM, JUPITERIAN, PANTHEIST, MOURNFUL CONGREGATION, BELL WITCH a spousty dalších, pomalu hrajících kapel. Je ale hlavně krásně chladivým zážitkem. Látkou ke vstřebání, ke které musíte uzrát, nechat se jí unášet. Těžko se píšou slova, špatně se podobná hudba popisuje. Lepší je se usadit a nechat ji na sebe působit. Vznášet se a padat na zem, znovu vstát a bojovat. Promítat si na zeď ve zpomaleném sledu celý svůj život. Funerální záležitosti všedního dne postupně vystupují na povrch. Kolik lidí kolem vás zemře cestou do práce? Když spíte? Zrození a smrt, filozofie posledního spočinutí. Otázek je mnoho a odpovědi často nenalezneme za celý život. "Dust of Aeons" je deskou pro zádumčivé, přemýšlivé jedince. Je nádhernou ukázkou toho, jak může být muzika třpytící, jiskřivá, studená a vážná. Zatlač víčka svému vlastnímu tělu. Zemři a zroď se. Atmosférický funeral doom metal, který je definicí smutku. Vynikající záležitost!


sumarizace:

Odložte všechny nedůležité věci, odhalte svoji mysl, uklidněte svoje duše. Jsou tady TOWARDS ATLANTIS LIGHTS a jejich nová letošní kompilace smutných písní. Funeral doom metal v jejich podání je velmi chladný, smutný a pojednává o posledních věcech člověka. Klasické songy, tradiční studená atmosféra. Nahrávku bych doporučil všem, kteří rádi tráví dlouhé hodiny na hřbitovních cestách. Pečlivě vystavěné skladby pomalu gradují, hlas preluduje jako kněz při poslední modlitbě. Slyším zase zvony! Kdo bude další na řadě? Všichni tam, do země stínů, jednou musíme a TOWARDS ATLANTIS LIGHTS nás na to připraví opravdu velmi dobře. Pokud milujete podzim, sychravé počasí, mráz zalezlý někde v kostech, padající a umírající listí, budete s "Dust of Aeons" trávit určitě dlouhé chvíle. Vítejte na pohřební hostině, podávána bude nová deska TOWARDS ATLANTIS LIGHTS.

Asphyx says:

Put away all your trivial duties, unfold your minds and keep calm your souls. The TOWARDS ATLANTIS LIGHTS is here with its new compilation of sad songs. Funeral doom metal in this delivery is very cold, sad and it tells a story about the last things of a man. The classic songs, traditional cold atmosphere. I would suggest this record to people who like to spend long hours on grave trails. These songs are accurately build and they slowly rise, the voice preludize like a priest during the last prayer. I can hear the bells! Who is the next in line? Everyone has to go to the land of shadows someday and the TOWARDS ATLANTIS LIGHTS prepares us very good for it. If you love autumn, rainy weather, cold inside of your bones, falling and dying leaves, you will spend a lot of time with the "Dust of Aeons". Welcome to the funeral dinner where the new album by TOWARDS ATLANTIS LIGHTS is served.



Track list: 
1. The Bunker Of Life 
2. Babylon's Hanging Gardens
3. Alexandria's Library 
4. Greeting Mausolus' Tomb


Line up: Kostas Panagiotou (PANTHEIST, LANDSKAP) - Vocals and keyboards
Riccardo Veronese (APHONIC THRENODY, DEA MARICA, ARRANT SAUDADE) - Bass 
Ivan Zara (VOID OF SILENCE) - Guitar 
Ivano Olivieri - Drums 

neděle 8. července 2018

Recenze/review - ECCENTRIC PENDULUM - Tellurian Concepts (2017)


ECCENTRIC PENDULUM - Tellurian Concepts
CD 2017, vlastní vydání
Disharmonie, různě navrstvené melodie, zdánlivý chaos a zmatek. Hudba se dá dělat mnoha způsoby a ten, který si zvolili indičtí ECCENTRIC PENDULUM je nebývale složitý a komplikovaný. Album "Tellurian Concepts" zní vlastně hrozně šíleně, jsou v něm hledány nové cesty. Rozhodně si u něj neodpočinete. Spíše naopak, pokud máte pro podobnou muziku slabost, budete stále napnutí, co přijde dál.¨

"Tellurian Concepts" je tepajícím, neklidným albem. Plným zvratů, různých temných zákoutí. Působí možná až moc profesorsky, ale rozhodně ne uměle, jak tomu bývá často u podobných smeček. Co se dá vlastně o této desce napsat? Má cenu rozebírat jednotlivé skladby? Pitvat se v nápadech. Vždyť to ani nejde. Některé motivy jsou až nepříjemné, sluchově "nečisté". Jiné zase přívětivé a laskavé. Indické pasáže zaujmou, ale pro našince budou určitě záhadou. Pro mě je ale hlavní, že zde cítím emoce a nadšení pro temnotu.



Na počátku byl chaos a možná velký třesk. Kdo ví? Vědci se přou, ale já už dnes tuším, jaká hudba tenkrát zněla. ECCENTRIC PENDULUM jsou jako vesmírní kovbojové, kteří k nám přilétli, aby šířili slovo "boží". EP "Tellurian Concepts" je toho důkazem. Nedělám si plané naděje, že se kapela stane nejposlouchanější deskou měsíce, ale pro pár věrných hledačů si myslím svůj účel splní. Každopádně, tuhle skupinu považuji za úkaz, který by neměl uniknout nikomu, kdo se rád nechává unášet světlem ve tmě. Schválně, zkuste se s nimi zavřít na nějaký čas do pokoje a nechte je na sebe působit. A uvidíte. Myslím, že nebudete potřebovat ani houbičky, abyste se dostali do rauše. Meditativní metal v podobě, v jaké se hrál u stvoření vesmíru. Velmi dobře!


sumarizace:

Otevřete svoji mysl! Jsou zde ECCENTRIC PENDULUM! Při poslechu je nejlepší si sednout, nasměřovat své radary na vesmír a plně se hudbě oddat. Musím se přiznat, že jsem vší tou energií doslova smeten z povrchu zemského. Je hrozně cítit, jak muzikanti skládali pro radost. Svět se najednou při poslechu neotáčel kolem své osy, ale rotoval jako centrifuga. Vypjaté, expresivní, matematické a zároveň neklidné a těžké, takové je nové album. ECCENTRIC PENDULUM si mě rozebrali, dosadili do rovnice o několika neznámých a výsledkem je dvakrát podtržená vzájemná přitažlivost. "Tellurian Concepts" je jako rozžhavený kus železa, který vám někdo hodí do ruky. Klaním se pokorně k zemi a přidávám volume až na hranici snesitelnosti. Skvělé album!


Asphyx says:

Open your mind! The ECCENTRIC PENDULUM are here! When listening the best thing to do is to sit down, direct your “radars” on the space and fully betake yourself do this music. I must admit that all of this energy swept me off the earth. You can feel how these musicians compose for fun. The world didn´t rotate as it supposed to but it was moving like a centrifuges. Extreme, expressive, mathematical and at the same time restless and heavy – that´s the new album. ECCENTRIC PENDULUM dismantled me, fit me into an unknowns equation and the result is double-underlined mutual attraction. "Tellurian Concepts" is like a red-hot pieces of iron which has been thrown in your hand. I bow down humbly and I am turning the volume above the limit of tolerability. A great album!




Album line up -
Ankit - Guitars and production 
Arjun - Guitars 
Arun - Bass 
Vibhas - Drums 
Kaushal - Vocals

Guest musicians - 
Micheal Manring - Fretless bass 
Tony Das - Guitars 
Bruce Lamont - Saxophone
Sandesh Nagaraj - Samples

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh sto padesátý druhý - Poklona, pane Hrabě


Příběh sto padesátý druhý - Poklona, pane Hrabě

 Očekával jsem klasický pijácký páteční večer. Nejdřív teráska u Krvavý hnáty, pak nějaké to řvaní v ulicích, muchlání s holkama a nakonec skončit u někoho v bytě a dopít mu veškerý zásoby v lednici. Jenže všechno bylo tentokrát jinak. Venku zářilo slunce jak obrovský pomeranč a holky se dohodly, že si vezmou šatičky. My pak byli s klukama celí diví, protože už v hospodě jsme se různě zasnívali, vytvářeli si v hlavách tisíce představ a příběhů, které s našima kopretinkama zažijeme. Pomalu se smrákalo, komáři vylezli ven a oštípali nás jak nějací upíři.

 "Pojďte k nám, máma není doma": navrhla Jana, která měla výstřih budící ve všech rozpaky. Číšník při placení blekotal a málem jsme měli slevu, nebýt poctivého Kytky. Zavěšeni do sebe se potácíme svěží nocí, Prcalík předvádí jedno ze svých oblíbených čísel. Vyleze na popelnici, udělá holubičku a většinou padá hubou někam do trávy. Hrozně se tomu smějeme a já se snažím Káču zatáhnout do křoví. Brání se a dělá, že ne, že až večer a doma. Mě ale láká příroda, vábí mě její tajemno, chci být divoký. "Držte huby nebo vzbudíte sousedy!": syčí na nás Jana. Prcalík jejího napomenutí nedbá a šíleně se řehtá jménu na schránce - ing. Vocásek. 

 Na balkoně mají teplý pivo, celou basu. V lednici ale i rum a ferneta. Zábava se pomalu rozjíždí, s klucíma střídáme v kazeťáku "Vulgar Display of Power" a "Far Beyond Driven". Jsme z Pantery totálně hotoví, snažíme se tvářit jako Phil a nikdo z nás nevytáhne ani trošku podobný hlas, jako má on. Jsme asi spíš pro smích, ale muzika už dávno přehlušila všechno. Práci, šedivý město, ale i obyčejné bolesti všedního dne. Rozpouštím vlasy z culíku a řádím jak pominutej. Prošlápnu Janě a její mámě gauč. "Hele, svedeme to na šukání, to je v pohodě": tlemí se Kytka.

 Panenky šustí v kuchyni a odhánějí nás, když uždibujeme z dobrot, co připravují. Sáhnu Káče na zadek a jak jsme opilí, tak zapadneme do ložnice. Když jsem na ní, tak mám před sebou fotku Jany, co má její máma u postele. Jakoby se na nás dívala. Hergot, fakt že jo. Stojí ve dveřích a má smyslnej úsměv. Chvilku zalituju, že nejsem větší hovado. Je to ale jen okamžik. Už je to uděláno, už je to hotovo, notuje nám Prcalík a my se červenáme. Prej zahrajeme si flašku.

 Dopiju rum, jako děsnej tvrďák, ale podlamují se mi nohy. "Hele, co to tady je?": vyhrkne do napětí roztočené lahve Kytka. Kniha básní od Francoise Villona ho zaujala natolik, že z ní začne předčítat. Jana a básně? Kdo by to byl řekl. Odhazují se svršky, koukáme křepelkám na prsa. Stydí se, ale to my taky. "A vlastně vůbec, čtete někdo nějaké básníky?": hodím do placu a najednou je v místnosti úplně jiná nálada. Naše trenýrky a kalhotky a podprsenky a Janiny obří dary jsou jen kulisou. Soustředíme se na knihy. Ano, uprostřed sídliště, rumu, piva a erotiky se řeší literatura. Zpočátku je to podivné, ale všichni jsou už v ráži, tak odhalují svoje oblíbence.

 "Miluju Gellnera, ty jeho básně jsou tak šíleně smutný a negativní, že se s nima totálně ztotožňuju": pronese do právě končící skladby Pantery Kytka. Rozvine se debata. Koukám jak zjara. O tomhle jsme se tedy s klukama nikdy nebavili. Byli bychom za trapáky. Dám do éteru Bukowského. Jana zmizí vedle v pokoji. Ještě zahlédnu její zadek se zařízlýma kalhotkama. Káča mě kopne do holeně. Hlídá si mě čím dál tím víc. Prcalík se nám směje, že jsme chudáčkové, co čtou básničky. Posílám ho do prdele a cituju Všechny řitě světa i tu mou. 


"Tak abyste věděli, tak já je mám úplně všechny": rozloží před nás Jana hrdě jmenované básníky. Koukám vyjeveně. Fakt bych to od ní nečekal. Taky se jí nad ohmatanými knihami houpe obrovské poprsí. Spodní prádlo nespodní prádlo, erotika neerotika, jsme ztracení. Šustíme listama, předčítáme a nálada je úplně jiná než bylo původně zamýšleno. Pak tichounce promluví Kačenka: "Mě máma asi před měsícem přinesla taky sbírku básní": vyhrkne stydlivě. Jak ji znám, tak si četla pod peřinou a stejně jako já se do příběhů doslova ponořila. 

Zasní se a začne přednášet Blues pro bláznivou holku. Hraběho neznám, nějak mi unikl a je pro mě obrovskou novinkou. Koukám na svoji vílu jak uhranutý. Nejen já. Vlasy ji stékají po ramenou, má na sobě jen černou podprsenku v níž toho není příliš, ale je tak šíleně krásná, že si připadám jako v rauši. Z plných rtů jí plynou slova a dokonce i Prcalík, vtipálek za každou stranu, utichne. Na šíji jí vzrušením tepe krev. Je tak hrozně křehká, jako nemluvně, dívka - snová víla, zároveň žena - země, úroda, objetí, dobrota. Ona těm veršům věří, pláče u nich, prožívá je opravdově. 

Ospalé něžnosti, Romance, Infekce, Ty, Ukolébavka, Podzim i Variace na renesanční téma. Káča je umí všechny nazpaměť. Žije jimi. Jsou i její výpovědí. Vlastně nás všech. My, držky metalový, opilci a jdoucí pro vtip i pod oprátkou, jsme během jejího přednesu jak beránci, jezulátka. Nedáváme najevo slabost, protože se to u kluků nesluší, ale Jana s Mirkou brečí jako želvy. Pantera dohrála, flaška leží zahozena bokem. Jsme najednou střízliví nebo nám to tak aspoň připadá. Podivný večer uprostřed června. Naproti v domě kouří tlustej chlap v nátělníku. Chlupy mu lezou po zádech, někdo se vedle v bytě hádá, tříská nádobím a ve stoupačkách jsou asi démoni. Nevnímáme to, visíme na slovech pana Hraběho a kýváme rozvážně hlavama. Sníme či bdíme, jsme v jiném lepším světě. Bosi se necháme lechtat na chodidlech ostrými hroty veršů.

Chtěl bych umět napsat podobné básně, chtěl bych mít také takový talent. Místo toho mi padá Kačenka do náručí. Vyčerpaná, jako by složila náklaďák uhlí. Podivné spojení chlastu, erotiky našich krásných dívek, Pantery a básní se vlastně ani nedá moc popsat. Byl to ale večer, na který se nezapomíná. Neopakovatelný díky svému načasování, našemu věku a samozřejmě zrovna prožívaným náladám. 

Musíme tu křehkost spláchnout. Tak pijeme jako Dáni, znovu pouštíme Panteru, abychom přehlušili všechny naše práce, debily okolo, rozpadlý rodiny, strasti i problémy. Ukládám svoji panenku do peřin, hladím ji po tváři. Pamatuji si jen úryvky básniček, ale šeptám jí je do ucha, aby byla povolnější. Díky ti, pane Hrabě, Václave - za krásnej sex s Káčou, kterej byl jinej než obvykle. Možná bolestivější, ale úžasnej. Díky ti za proud slov, který mě provázel/zí dlouhá léta. Slyšel jsem z tvých veršů melodie. Kytary a klavír. 

Nemám asi ruce, necítím nohy. Co to se mnou je? Nemůžu se otočit. Vlezla k nám do postele Jana. Kdo to má vydržet? Proč holky vždycky tak krásně po ránu voní? Hladím je po vlasech a pokouším se proplést ven. Zamručí a obejmou mě. Ne, nikam nepůjdu, tohle vydržím a chci si pamatovat. Škoda, že mám v trenýrkách tak těsno.

Ranní snídaně je lahváč. Je jedenáct hodin. Sobotní sídliště je už dávno v plném proudu. Nechoďte mi tady v kalhotkách nebo se neudržím. Já a Káča a Jana běžíme na Staré město - za chvíli zavírají. Vybírám z kapsy poslední peníze, dáváme je na hromadu a kupujeme v knihkupectví všechno, co tam od Václava mají. V hospodě U Hymrů jsme potom jak klub čtenářů (zvu slečny na utopence - ošklíbají se nad kyselostí, ale splachují ji pivem hořkým a dávají mi pusinky, z kterých cítím hebkost). Pavel si z nás za výčepem dělá srandu, ale on ví prd. Na každou jeho hlášku o tom, že v hospodě se nečte a nejí, ale chlastá, se na sebe jen s holkama podíváme a usmějeme se. Víme své. Poklona, pane Hrabě! Zrovna teď, v tuhle hodinu jste tu s náma. Dejte si taky jedno a vyprávějte, prosím?!

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine