DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 27. ledna 2019

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh sto osmdesátý první - Archivní zelená


Příběh sto osmdesátý první - Archivní zelená

Většinou takhle v sobotu, když jsem nemusel makat na zahradách svých rodičů a měl jsem volno, tak jsem na ní čekával v bufetu Čas. Býval hned naproti Čedoku, okolo kterého jsem se chodil dívat na obrázky z krajin, kam se nikdy nedostanu. Veškeré své peníze, které zbývaly po povinných odvodech za byt, stravu a hospody, jsem dával za muziku. Bylo pro nás lepší se scházet ve městě, když jsem totiž přišel k jejich domu, pantáta vybíhal jak rozzuřený vzteklý pes. Jednou jsem mu dokonce drze navrhl, zda by neměl mít takovou tu varovnou cedulku na plotě. Pozor, šílený fotr!

Nechtěl jsem dělat zbytečně zle a tak jsem nad vaječnicí, chlebíčky, případně topinkami a bramborovým salátem spřádal plány, psával si do notýsku poznámky, spoustu nesmělých básní a informací o kapelách. Sedávali naproti mě chlapi umazaní od stavby, malíři, ale i kravaťáci, co byli novodobí podnikatelé ve fialových kvádrech, s bílými ponožkami v mokasínech a neustále si kontrolující své kufříky. Ranní pivo bývá nejlepší. Plný žaludek, co mě to jen ještě chybí? Jasně, má milá, blonďatá lvice s rozevlátou hřívou a nekonečně přitažlivým úsměvem na tváři. 

Sedla si, dala si taky pivo a zahrnula mě smrští novinek, milých slov a polibků. Byla zkřehlá a já měl vždycky teplé ruce, tak se tulila. Šeptával jsem jí sprosťárny, vtípky. Vykřikla pokaždé, ty si blbej a její smích potom zaujal všechny v celém bufetu. Koukali jsme na ulici, tenkrát ještě bývaly plné. Hádali jsme a představovali si příběhy jednotlivých chodců. Vidíš, tahle maminka je šťastná, podívej, jak září? A vidíš tááámhle toho pána, jak je šedivý a vcuclý do sebe? Určitě žije sám a zbyla mu už jen žluč a onanie. Co budeme dnes dělat? Co takhle procházka, jen tak, koupíme lahvinku, dáme čouda, pokecáme. Je volno, zima, krásně, jsme spolu. Tak jo.

Ulice tepala, lidé se klouzali na chodnících, malých dětí bylo všude plno. Sáňky, brusle přes rameno, všude šusťáky. Radost ze sněhu, z bílého nadělení. Potkáme pár metaláků, staří známí, připomenou se bez rukavic uhnětenými koulemi. Je to výzva! Bojuj Moniko, tak dobře, aspoň nabíjej. Prohráli jsme, celí olepení bělobou. Plácneme si s klukama do dlaní, řekneme METAL! a jde se dál. Chci do parku, mezi veverky, důchodce a klid. Štěpánka by mohla vyprávět nekonečné příběhy dlouhé řady dvojic. Dodnes je to tam hezké, ale tenkrát jsem ji vnímal jako oázu, odpočinkové cestičky, letní kino, teď bílé a opuštěné. Jednou tě tam vezmu, tam se dobře muchluje.

"Nazdáááár, co vy tady?": hlahol, známý hlas. Sabath, kluk jeden ušatá. No, my randíme, tokáme, řešíme celej intimní svět. Spíš, co ty, takhle sám? ÁÁle, potřeboval jsem klídek, někde vypnout, vypadnout. Jak je, co doma, co ty, jak to zvládáš? Znáte to. Potom se tak nějak divně podíval na Moniku. Občas se vídávali, ale nikdy se spolu nebavili hlouběji. On byl Sabath liška podšitá, tak trošku (moc!) můj vzor a chlápek, na kterýho jsem hodně dal. Koukal jí chvilku do očí a pak nás pozval večer na poslech vinylů (to byla samo o sobě pocta jen pro vyvolené). Nešlo odmítnout. Loučíme se, na Moniku udělal velký dojem, u některých lidí stačí, když přijdou do místnosti nebo je potkáte na ulici. Mají v sobě fluidum.

"Je mi zima, Smrťáku, buď mě zahřej nebo pojď někam do tepla, prosím!": žadonila a ve mě se probudil pradávný ochranitelský pud. Byl jsem lovec, co chrání svoji samičku. Nojo, ale kam. K nim to nešlo, k našim už vůbec ne, tak co myslíte - jasně, U Hymrů byl náš druhý domov. Pavel nás přivítá, náš stůl je volný, nikde nikdo. Dáme oběd, zvu tě. Projel jsem jídelák a zjistil, že byla někde zabíjačka. Radost až na kost, prejt byl prvním chodem. Narvali jsme si nácky, spláchli vše pivem, panáčka na trávení a já se najednou dostal do nálady, kdy jsem byl blahosklonný. Vzpomněl jsem si na Švejka, ono fakt, když je člověk v pohodě, nemá na nějaký války a blbosti ani pomyšlení. Vytáhnu svůj sešítek a začneme řešit muziku. Monika pak přidá pár tipů na filmy, který ale nemám stejně kde zhlédnout. 

"Ahoj, metal!": ukazují nám paroháče Jana s Prcalinkou. Jsme kompletní. Já a kozatý komando. A už zase sedí u sebe, probírají úplně všechno. Ženský. A co já? Chudák Smrťák. Inu, já si dám pivo. Koukám se na ty jejich mladý rozesmátý tváře, občas se pokusím o vtip, ale není mi to nic platný. Hele, jdeme, Sabath čeká. Oblíkat. Zase jdou na záchod všechny najednou. Mě se nechce, nějak jsem vypadl z taktu, poprvé nad žlábek po pátým, pak po každým třetím. Nevadí. Slečny mají hladinku, ale vzduch je čistý a ledový. Vezmeme to zadem, večerní Štěpánka jakoby se proměnila. Je plná stínů, teplých bratří a běžců, co si neustále měří tep. Ptám se do éteru, kolik běžců je asi říťomilů? Existuje taková podmnožina, průnik mezi teplým a běžeckým. Holky mi řeknou, že jsem blbej.

Sabath je doma sám, vše je připraveno. Byl vždy dobrým hostitelem a já velebil prozřetelnost, že můžu zase jednou pořádně pokecat s chlapem. Měl jsem toho na srdci hodně a on byl jako vrba, moudrý a zkušený. Učitel metalu a rocku. Probíhalo vše následovně. Nějak vycítil, že se potřebuji vypovídat, tak pustil holkám video. Nějakej horor, dnes klasika. Prdelky ječely, lekaly se a my měli vedle v pokoji klid. Hromada vinylů, spousta nových objevů. Dali jsme pivko a já chodil obracet, když dohrála jedna strana. A přesně v těch chvilkách, když bylo ticho, tak jsem odříkal všechny své pocity a noční můry. Terapie hudbou, konečně někdo, kdo mi rozuměl a nebyl ženská. Doslova jsem cítil, jak ze sebe dostávám spoustu temných věcí a pocitů. 

Seděl, kýval hlavou, občas něco řekl. Ale hlavně poslouchal. Tohle umí málokdo a Sabath měl dar. Sice byl chudák nemocný se srdcem, ale nedával na sobě nic znát. Byl jak tibetský mnich, metalový farář, který chápal a dokázal poradit. Deska dohrála, zvedl se, došel do ledničky a přinesl lahev zelené. Usmál se a pronesl: "To je archivní zelená, tu jsem si schovával pro významné příležitosti, jako obyčejná, koupená v konzumu, ale dal mi ji kamarád, co už to má chudák za sebou. Komouši ho utrápili". Pak pronesl řeč, kterou mám navždy vyrytou v hlavě. Povídal o Kytkovi, o Prcalíkovi, o svém otci, o Kačence. O smrti a životě, o věcech, o kterých se bojíme mluvit, ale všech se nás dotýkají. Když skončil, tak jsem my dva děsný tvrďáci plakali jak želvy, ale vůbec jsme se za to nestyděli, protože všechno muselo ven.

"Tak my se tam koukáme na horory, ječíme a nakonec budete ubrečený vy?": přijde v absolutně nevhodnou chvíli Jana. Ale zná nás, vytuší, o čem je řeč. Za chvilku jsou tady všechny křepelky a za několik minut se všichni objímáme. Mám pocit, že ze všech místo tepla září smutek, že odchází, vznáší se pokojem a úderné riffy z repráku jej rozsekávají na malé kousky. "Už dost, radši zachlastáme": přeruší vše Sabath a každému naleje zelenou. Je to jak přijímání, jak svatý hostie. Krev Páně, rozhřešení. K tomu šíleně nahlas Pestilence. Opijeme se, složíme song Archívní zelená a jak nějaký punkáči jej řveme z okna. Naši radost nám nakonec přeruší sousedka, paní kolem padesáti, rtuťovitá. Říkám jí, paní, nebuďte taková, ale nemůžu slovo rtuťovitá vůbec vyslovit. Tak jen mávne rukou a my se musíme odebrat k domovům.

Jak mám naváto, tak bych se pořád objímal. Od Moniky mě musí odtrhnout. Asi moc křičíme, protože se rozsvítí okno a v ní silueta pana otce. Smrťáku běž! Zamávám mu a ještě políbím svoji dívku. Pak se zavěsím do svých strážných andělů a jdu je doprovodit. Je to řehole, dostanu se domů o hodinu později, než kdybych měl na starosti jen jednu osobu opačného pohlaví. Co naplat, v městě plném skinheadů a polských dělníků je nenechám samotný na ulici. Dám si ruce do kapes, zvednu límec a vyhýbám se opilcům. Někde štěká pes, za rohem mě překvapí paní, co se očividně prodává, něco zamumlá, asi nabídka, ale odmítnu. Otočí se a zazpívá do odpadkového koše píseň všech zvracečů. Vyhrne se jí sukně a vidím, že nemá kalhotky - tohle vidět v pubertě jako první, tak nejsem na ženský. Bože, do čehos to rozum dal. 

Nemůžu usnout, pořád přemýšlím nad tím, co mi Sabath řekl. Myšlenky hlavou lítají jako rozzuřené včely. Naproti v domě se někdo hádá. Vidím jen siluety, ale padne rána, pak druhá. Točí se se mnou celej svět. Utíkám raději do snů a představuji si, jak se ráno vydám do města, vezmu Moniku do náručí, jak se budu snažit zapomenout na všechno zlé. Pak usnu a zdá se mi, jak jezdím na sáňkách s Kačenkou a pijeme u toho zelenou. Nahoře na kopci stojí Sabath a kývá nám na pozdrav. Když k němu doběhneme, tak nám řekne, že bude všechno v pořádku, že to chce jen čas. Otočím se ke Káče a ona se přede mnou rozplyne.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 26. ledna 2019

Rozhovor - S.D.I. - S nedostatkem humoru ztrácíme tu nejdůležitější věc, kterou máme - svobodu.


Rozhovor s legendární thrashovou skupinou S.D.I. z Německa.

Odpovídal Reinhard Kruse.

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Photos - Phoca gallery: http://www.phoca.cz/phocagallery

Ave S.D.I.! Ahoj Reinharde, rád bych začal náš rozhovor trošku netradičně. Když mi bylo v devadesátých letech něco kolem patnácti let, tak mi přivezl kamarád z polské burzy vaše album „Sign of the Wicked“ na kazetě. Byli jsme patra thrasherů a kupovalo se všechno se zajímavým obalem. Pro nás se tohle album stalo něco jako hymnou, zpívali jsme texty cestou z hospody a hrozně chtěli vyrazit na koncert. Bohužel, nikdy se nám to tenkrát nepovedlo (byli jsme moc mladí a rodiče nás nepustili). Musím ti a S.D.I. opravdu od srdce moc poděkovat. Jak jste devadesátá léta prožívali vy? Dalo by se říct, že jste byli v Německu slavní? A co v ostatních zemích? 

Nemyslím si, že němečtí metaloví muzikanti byli opravdu “slavní”. Heavy Metal byl v té době víc “underground” a navíc kromě Doro Pesch - protože ta je pěkná, se žádný německý heavy metalový muzikant neukázal v televizní show, ani pravidelně v čemkoliv jiném v 80. letech. Na MTV hráli heavy metal až pozdě v noci. Sabina Claasen z Holy Moses měla několik málo epizod pozdně noční televizní show na RTL s názvem “Mosh”, to bylo vše. Církevní představitelé se snažili v roce 1981 zarazit turné AC/DC Hells Bells kvůli "satanistickým textům" na "Highway to Hell". Nyní hrají tuto skladbu na ministranstských akcích. Naprosto jiné časy! Všechny velké festivaly (Rock in Park / Rock am Ring, Wacken, Keep it True), které prezentovaly německé kapely začaly až v 90. letech nebo později. Festival "Monsters of Rock" z konce osmdesátých let ovládaly anglické a americké hardrockové kapely jako Deep Purple a Dio. Možná fanoušci znali několik německých kapel, ale stěží muzikanty. To se stalo populárním až začal v pozdních osmdesátých letech vycházet "Metal Hammer" a další fanziny. Možná to v Československu a Maďarsku bylo jinak. Měli jsme turné jen jednou v obou zemích, takže vlastně nevím. V roce 1990 jsme se vydali na turné po Maďarsku a v Budapešti, když jsme chodili po památkách po městě nás sledoval chlápek. Myslím si, že to bylo proto, že poznal mou tvář z obalu alba SOTW. Když jsme se ho zeptali, proč nás sleduje (přemýšleli jsme o krádeži či vraždě), tak nás požádal o autogram. Tohle se nám v Německu nikdy nestalo.


Co se vlastně stalo, že jste pak přestali na takovou dlouhou dobu hrát? Pro mě, i mé kamarády jste byli (stejně jako třeba PROTECTOR) už tenkrát kultem. Nabízí se sama otázka, proč jste se vlastně nestali „slavnějšími“? Vždyť vaše muzika je nejen rychlá, ale také dobře zapamatovatelná a dokáže strhnout davy. Něco jsem četl o problémech s labelem, je to pravda? 

Je pravda, že Gama Record neposkytovali takovou podporu, jakou by mohli. Byli to podnikatelé ze Švábska. Už jsme měli nahraná tři alba, než se na nás jeden z nich přišel podívat, když jsme hráli živě (1990 v Miláně, Itálii). Tou dobou už jsme s nimi spolupracovali 4 roky! Pro ně to byl jen obchod, nic jiného. Ale nezlobím se na ně. Vždycky k nám byli féroví a nikdy neslíbili věci, které nedokázali splnit, jako tolik jiných nahrávacích společností v těch dobách. V roce 1992 jsem spolupracoval s Frankem Dostalem v Hamburku. Produkoval tři demo nahrávky, které se v roce 2005 konečně objevily v reedicích na CD díky Battlecry Records. Stali jsme se dobrými přáteli a snažil se nám zajistit mezinárodní smlouvu. V té době měl opravdu dobré kontakty a znal všechny významné lidi v nahrávacím průmyslu. Ale ani on nebyl v roce 1992 schopný prodat heavy metal, protože heavy metal byl mrtvý. Dokonce i velké kapely měly problémy v době grunge, techna a Europopu. Takže jsem si musel uvědomit, že SDI není cesta, kterou bych mohl platit nájem a rozhodl jsem se to přerušit (na chvíli). 

Měl jsem kamaráda, který miloval obal k albu „Sign of the Wicked“ a jednou v hospodě dokonce vytáhl žiletku a že si vaše logo taky vyryje do ramene. Machroval, byli jsme mladí. Po prvním říznutí se s řevem odběhl na záchod a tam křičel bolestí. Někde jsem pak četl rozhovor, že vy jste ale místo krve použili jen červenou barvu a pak vše nafotili. Zajímalo by mě, jak to vlastně doopravdy bylo? 

Doufám, že to přežil! Samozřejmě, že jsem si vyškrábal logo do mé paže až hluboko do kosti :). Zbytek jsou pomluvy (tak trochu). 


Hodně se mi na vás vždycky líbilo, jak jste si dělali ze všeho srandu. Většina kapel hrozně prožívala všechny ty pentagramy, hroby, mrtvoly, násilí a vy jste přišli s písní o chlastu a ženských. Jak vás tenkrát vnímala metalová scéna? Nevadilo to třeba někomu? Já když vidím kupříkladu některý black metalisty a jejich přístup, tak se musím smát. Taky musím říct, že vtip a nadsázka se poslední roky z metalu bohužel trošku vytrácí a to jak u kapel, tak u fanoušků. 

Celá tato scéna trpí velkým nedostatkem humoru, to je jasné. Ale v dnešní době se musíme naučit, že fakta nejsou tak důležitá jako pocity. Myslím tím: ...mrtví vylézají z hrobů. Árijský hrdina bojuje proti hordám barbarů, kteří se pokoušejí dobýt naši zemi – bez bederní roušky na jeho anaboliky kontaminovaném těle, ďábelský vzhled a meč tak velký jako dům. A když to growluješ: "Aaaaarrrrrghhööööüüüüihhrreaääääfffhhhg !!!!....Sračky!!!"

To nemá nic společného s mým životem, s mými zkušenostmi, s mou pravdou a mým životem. A nejhorší je, že s nedostatkem humoru ztrácíme tu nejdůležitější věc, kterou máme - svobodu. Polsko a Maďarsko nám v současné době ukazují, kam to vede. A v Turecku nebo Rusku můžete vidět, jak to končí. Vysvětluji si to takto: Když jste normální, pracujete tvrdě, staráte se o vaši rodinu a své záležitosti. 73 let bez války. Obchody jsou přeplněné. Zdá se, že vše je až příliš dobré nebo příliš bezpečné, aby to bylo pro většinu z nás reálné. My všichni máme hodně co ztratit. A pak … dostaneme strach. Vyhlížíme někoho, kdo nám to všechno vezme Takže se snažíme být součástí větší skupiny. Hledáme něco, co nás činí většími, bezpečnějšími nebo někdy i víc individuálními než ostatní. A musíme to samozřejmě brát vážně. Cítíme se ohroženi a stáváme se víc a víc radikálnější:

- Jako občan se stáváš patriotem 

- Jako nábožensky založený člověk se stáváš kazatelem 

- Jako konzervativní nebo úzkostlivý člověk se stáváš nenávistný vůči cizincům 

- Jako kretén se staneš Donaldem Trumpem 

Říkám: "Uklidněte se, uvolněte se, dejte si drink. Usmívejte se. Není to ani z poloviny tak důležité, jak si myslíte! A oni všichni nejsou ani z poloviny tak zajímaví, jak předstírají, že jsou." 


Četl jsem, že jsi byl někdy v roce 2013 Reinharde nemocný a pak ses rozhodl, že se vrátíte. S jakými pocity jste do toho šli? Jedna věc je vrátit se a zahrát na nostalgickou strunu, ale udržet v dnešní době pozornost a přitáhnout lidi je hodně jiné než bývalo dřív. Viděl jsem vás od vašeho návratu 4x. Poprvé v Praze v roce 2015, pak v Sušici na Metal Madness, v Plzni a teď znovu v Praze před ANTHRAX. Pokaždé, i když v jiné sestavě, jste byli skvělí! Za mě osobně se vám návrat podařil, ověřil jsem si to osobně v davu fanoušků! 

Děkuji! Osobně si myslím, že první dva roky byly "návratové". Byla to původní sestava a my jsme se jen chtěli bavit spolu s fanoušky. Měli jsme hrát jen dva roky, toť vše. Ralf, náš bubeník, má velmi náročnou práci v potravinářském průmyslu. Celou svou dovolenou strávil na turné s S.D.I. a my se dohodli na tom, že už s námi nebude živě koncertovat. Takže Ralf odehrál v září 2016 svůj poslední koncert v našem rodném městě Osnabrück. Christoph již hrál většinu koncertů v roce 2016 (například v Sušici) a znovu se stal „živým“ bubeníkem, stejně tak, jako už v roce 1990, když jsme jeli turné po Československu. V roce 2016 jsme obdrželi velmi zajímavé nabídky, například na několik koncertů v Japonsku a na festival Obscene Extreme. Ale nemůžeme jezdit „Comeback tour“ donekonečna. Takže jsme jen nehráli, ale začal jsem znova psát skladby S.D.I. 


Když jsem vás viděl loni v Plzni, nastoupili jste na pódium v nové sestavě. Respektive, vrátil se k vám Christoph, který s vámi hrál v devadesátých letech na bicí a novým členem je kytarista Daniel. Proč už s vámi vlastně nehraje Reiner? A jak jste se dali dohromady s Danielem? 

Bohužel náš kytarista Rage onemocněl. Řekl, že už nemůže hrát tak rychle a že potřebuje odpočinek. V říjnu roku 2017 odehrál svůj posledním koncert v Sofii (Bulharsko). Našli jsme Daniela, který zaujal jeho místo. Umístili jsme reklamy do několika hudebních fór a fanzinů. Poté vyšlo najevo, že Daniel nebyl jen fanouškem v 80. letech, ale také se nejlépe hodí do kapely. Začali jsme zkoušet a v prosinci roku 2017 odehrál svůj první koncert. V loňském roce se již objevil ve všech našich videích, které jsme natočili pro propagaci skladeb z Ballrun dema a odehrál všechny naše živá vystoupení. 


V Praze před ANTHRAX jste hráli i jeden nový song. Zapadá přesně do stylu, jaký jste hrávali. Líbil se mi. Jak jste na tom ale s novým albem? Přiznám se, že jsem hodně zvědavý. 

Samozřejmě jsem se musel naučit, že hudební průmysl se zcela změnil, od konce osmdesátých let, kdy jsme hráli. Demo Ballrun byl obvyklý pokus jak hledat vážné partnery a najít cestu zpět do tohoto průmyslu. Demo se třemi skladbami je něco jako nabídka či pozvánka. Dvě skladby z tohoto dema jsou teď součástí show. V Plzni jsme hráli "I Hate you" a v Praze jsme představili skladbu "Let the ball run" z Ballrun dema. Jediné, co mohu říct k blízké budoucnosti je, že jsem již napsal tucet nových skladeb a připravujeme se na nahrávání. 

Vždycky beru každou kapelu jako celek. Nejen jejich hudbu, ale i vystupování, to jak se chovají k fanouškům. Na rovinu, skupina může hrát jak bohové, ale pak přijdu na koncert a jsou arogantní a na pár facek, tak u mě končí. Na S.D.I. se mi vždycky hrozně líbilo, že jste civilní, pohodoví, srdcaři, co do toho jdou po hlavě. Nikdy nezapomenu na to, když jsem pařil pod pódiem s Reinerem v Sušici na jednu slovenskou thrashovou kapelu (ACID FORCE)! Jak vnímáš fanoušky ty? Mě připadá, že si každé vystoupení neskutečně užíváte. Mám pravdu? 

Samozřejmě, že máš. Jsou to lidé, kteří nám umožňují hrát a bavit se touto hudbou. Není to jen úcta, ale také oddanost. Tento styl hudby máme rádi a rádi hrajeme živě. Je to perfektní! Vzdal jsem se toho stát se rockovou hvězdou někdy v 80. letech. 


Jak vnímáš současný metal? Máš nějaké oblíbené kapely? Já nevím jak ty, ale poslední dobou mi připadá, že každý hraje čím dál tím rychleji, šíleněji, nesrozumitelněji. Člověk si stoupne pod pódium, chvíli kývá hlavou, jaký to jsou super muzikanti a pak si nic nepamatuje. Potom jde domů a radši si pustí staré dobré Saxon. 

Nebo S.D.I. :)! Máš pravdu. Pro mě je to tak, jako to říkáš. Dobří muzikanti, zkušení instrumentalisté, profesionální aparáty, hrají tak tvrdě a nejrychleji jak jen můžou. Řvouni vpředu a growlují jejich vokály. Nikdo, kromě tvrdého jádra fanoušků této konkrétní kapely, je nemůže následovat, ba dokonce odlišit jednu kapelu od druhé, dokonce ani skladbu od skladby. Pro mě je to něco jako free jazz, který mohou sledovat pouze studenti hudby z konzervatoře. To je důvod, proč se mi vůbec nelíbí growling. Někdy potřebují dvě nebo tři skladby, abych vůbec rozpoznal jazyk, kterým na mě křičí. To nemá nic společného s Rock'n'rollem. Potřebuji zpěv, potřebuji melodii zpěvu, aby mi připomínala skladbu, potřebuji melodická sóla nebo působivé kytarové přechody, aby mi připomínaly sóla. Věřím ve skladby se strukturou, s refrény, které si mohu společně zpívat. Věřím v kytarové riffy. Nechápejte mě špatně, ve většině případů jsou tito muzikanti opravdu skvělí a dobří lidé. Mám je rád. Ale nerozumím tomu, co co dělají, možná jsem příliš starý (ale to si nemyslím). 

Jsi už dnes pamětník. Doba se od osmdesátých let hodně změnila. Jste svým způsobem legendární kapela, máte spoustu fanoušků, zvou vás na koncerty. Přesto, jiné je toho opravdu spousta. Dnes máš internet, nové technologie, spousta lidí poslouchá muziku stylem – stáhnout, poslechnout a pak buď zapomenout nebo smazat. Působíš jako velmi pozitivní člověk, jak se díváš do budoucna? Bude metal už jen pro starý? A jak změny vnímáš jako muzikant? A kam v současnosti míří S.D.I.? 

Abych byl upřímný: Neberu to moc vážně. V roce 2013 jsem téměř zemřel a to hodně změnilo. Mám dobrou ženu, rodinu, dům, přátelé a plnou ledničku. Jsem docela zdravý. Všechno je v pořádku. Úspěch je jen třešničkou na dortu. Bavíme se. Píšeme a nahráváme nové skladby a hrajeme živou hudbu pro kamarády, kteří se k nám připojují na našich koncertech. Není to skvělé? Už se nehodlám stát nějakou popovou nebo rockovou hvězdou. Jestli je metal jen pro staré lidi? Nemyslím si. Většina lidí na našich koncertech nebo festivalech jsou mladí. Mnohem mladší než já, samozřejmě. Rocková hudba je pouze jedna větev stromu s názvem populární hudba. A malá, ale tvrdohlavá větev téhle větve je heavy metal. Myslím, že tu bude ještě dlouho. 


Všechny by asi zajímalo, co chystají S.D.I. v nejbližších měsících? 

Ze všeho nejdřív budou naše alba "Satans Defloration Incorporated" a " Sing of the wicked" znova vydány na vinylech. Vinyly našich nahrávek jsou vyprodány už od 80. let a jsme velmi hrdí na to, že High Roller Records představí tato alba ve vysoké kvalitě s originálními obaly a nově navrženým vnitřkem s texty, originálními fotografiemi atd. Měly by být k dispozici velmi brzy. Jak jsem již řekl, připravujeme nové nahrávky, které by měly být představeny v dubnu 2019. Nové skladby, videa. Budeme hrát na mnoha akcích ve Španělsku, Portugalsku, Švédsku a samozřejmě i v České Republice, takže sledujte S.D.I. na: http://www.sdi-metal.com
https://www.facebook.com/sdimetal/

Děkuji moc za rozhovor. Ani nevíš, co pro mě znamená. Nedá se nic dělat, byli jste a budete naše srdcová kapela! Přeji hodně vyprodaných koncertů, co nejlepší prodeje a budu se těšit zase někde pod pódiem. Ať se vám daří i v osobním životě a přeji jen vše dobré! 

Bylo mi potěšením! Díky mockrát!


about S.D.l. on DEADLY STORM:

Interview - S.D.I. - With the humorlessness we lose the most important thing we’ve got - freedom.


Interview with legendary thrash metal band S.D.I. from Germany.

Answered Reinhard Kruse.

Translated by Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Photos - Phoca gallery: http://www.phoca.cz/phocagallery

Ave S.D.I.! Hi Reinhard, I would like to start our conversation a little untraditionally. When I was about fifteen in the 1990s, a friend brought me from the Polish exchange market your album "Sign of the Wicked" on a tape. We were thrashers and we buying everything with an interesting cover. For us, this album became something like an anthem, we were singing the lyrics on our ways from the pub and we really want to go out for your concert. Unfortunately, we never did it (we were too young and parents did not let us go). I have to say -Thank you to you and all S.D.I. very much. How did you live in the 1990s? Could you say that you have been famous in Germany? And what about other countries? 

I don’t think, german metal musicians have been “really” famous. Heavy Metal was much more “underground “ in these days and – besides Doro Pesch, because she’s cute – no german heavy metal musician has ever been seen in television shows or anything else regulary in the 80ies. MTV played heavy metal only late at night. Sabina Claasen of Holy moses had a small number of Late-night-TV-episodes with a show called “mosh” on RTL-Network, that’s all. 

Church officials tried to stop the AC/DC Hells Bells Tour in 1981 because of the “satanistic lyrics” of “Highway to hell”. Now they are playing this song on altar boys parties. Completely different times! 

All the big festivals (Rock in Park/Rock am Ring, Wacken, Keep it true), that featured also german bands, started in the 90s or later. The “monsters of rock” festivals of the late eighties were dominated by english and american hardrock bands like Deep Purple and Dio. Maybe the fans knew a few german bands, but hardly the musicians. It became more popular when the “Metal Hammer” and other fanzines came out in the late eighties. Maybe it’s been different in Czechoslovakia and Hungary. We only toured once in both countries, so I don’t really know. In 1990 we toured in hungary and there has been a guy following us in Budapest when we had a sightseeing walk in the city. I think, it was because he recognised my face from the cover of the Sotw-Album. When we asked him why he’s following us (we thought of robbery and homicide), he cowedly asked for an autograph:)). Such things never happened in Germany.


What actually happened that you stopped playing for so long? For me and my friends you were (same as PROTECTOR) already cult. Does the question itself coming why you did not actually become "more famous"? Your music is not only quick, but also memorable and capable to catch crowds. I read something about problems with label, is that true? 

It is true that Gama-records weren’t supportive as they could have been. They were Swabian businessmen. We had already produced three albums before one of them came to see us playing live (1990 in Milano, Italy). We’ve been working together for already 4 years at that point of time! To them it was a business. Nothing else. But I’m not angry about that. They’ve always been fair to us and never promised things they couldn’t keep, like so much other record companies did in those times. In 1992 I was working with Frank Dostal im Hamburg. He produced three of the demos that finally appeared on the re-issued CDs in 2005 by battlecry records. We became good friends and he tried to get us a serious international deal. He had a real good network at the time and knew all the important people in the record business. But even he couldn’t sell a heavy metal deal in 1992 because heavy metal was dead. Even the big bands had great difficulties in times of grunge, techno and Europop. So I had to realise that SDI is not a way to get my rent paid and I decided to stop it (for a while). 

I had a friend who loved the cover for the album "Sign of the Wicked," and even once in the pub he pulled out the razor blade, and he would feel like carving your logo to his shoulder. But it was just „strong talk“, we were young. After the first cut, he ran to the toilet and screaming in pain. Somewhere I read an interview that you only used the red color instead of the blood than you make a photo of that cover. I wonder how it really was like? 

I hope he survived that! Of course I scratched the logo into my arm deep down to the bone:)). The rest is defamation (kind of). 


I've always liked you very much, how you made fun of everything. Most bands were terribly serious about all those pentagrams, graves, corpses, violence, and you came up with a song about booze and women. How did you perceive the metal scene? Did someone have problem about it? When I see, for example, some Black Metallers and their approach, so I have to laugh. I also have to say that the joke and exaggeration in the last years at metal bands and even fans is decrease a lot. 

This whole scene has suffers from a great lack of humour, that’s clear. But in these days we have to learn that facts aren’t as important as feelings. 

I mean: The dead come out of their graves. An arian hero fights against the hordes of barbarians that try to conquer our country – with nothing on his anabolic contaminated body as a loincloth, an evil look and a sword as big as a house. And if you growl it: Aaaaarrrrrghhööööüüüüihhrreaääääfffhhhg!!!!

Bullshit!!!

That has nothing to do with my life, with my experiences, with my truth, with my life. And the worst thing is that with this humorlessness we lose the most important thing we’ve got: freedom. Poland and Hungary are currently showing us where this leads to. And in Turkey or Russia you can see where it ends.

I explain it to me that way: When you’re normal, you work hard, you care of your family and your belongings. 73 years without a war. The shops are overflowing. It seems to be too good or too save to be real for the most of us. We all have much to lose. And then … we get scared. We’re looking for somebody who takes everything away. So we try to be a part of a larger group. We’re looking for something that makes us bigger, more secure or sometimes more individual than the others. And we have to take that serious, of course. We feel threatened and get more and more radical:

– As a citizen, you become a patriot 
– As a religious person, you become a preacher – As a conservative or anxious type, you become a foreigners hater
– As an asshole, you become Donald Trump 

I say: Calm down, relax, have a drink. Keep smiling. This is not half as important as you think! They are all not half as interesting as they pretend to be.


I read that you were sick in 2013, and then you decided to come back. Which kind of feelings did you have about it? One thing is to go back and play a nostalgic string, but keep the attention today and attract people is much different than it used to be. I have seen you since your return 4 times. For the first time in Prague in 2015, then in Sušice at Metal Madness, in Pilsen and now again in Prague before ANTHRAX. Every time, despite the different set, you were great! I personally thing your comeback was successful, I checked it personally in a crowd of fans! 

Thank you! Personally I think that the first 2 years were “Comeback”-years. It was the original line-up and we just wanted to have fun with the fans. It was meant to play for two years and that’s it. Ralf, our drummer, has a very demanding job in the food industry. He spent all his holidays on touring with SDI and we agreed that he couldn’t do the live gigs anymore. So Ralf played his last show in our hometown Osnabrück in September 2016. 

Christoph already played most of the gigs in 2016 (Metal madness in Sušice for instance) and became the live drummer again, like he’s already been in 1990 when we toured in Czechoslovakia. In 2016 we received very interesting invitations, for instance to play shows in Japan and at the Extreme Obscene festival. But you can’t play a reunion tour forever. So we not only went on playing, I started to write SDI-songs again. 


When I saw you last year in Pilsen, you got on the podium in the new line up. Respectfully, Christoph, who played with you on drums in the 1990s, returned and the new guitarist is Daniel. Why does not Reiner actually play with you? And how did you get together with Daniel?

Unfortunately our guitar-player Rage became sick. He said that he can’t play at this speed anymore and that he needs a rest. He played his last gig in Sofia (Bulgaria) in October 2017. We found Daniel to take his place. We have placed ads in several musician forums and fanzines. In the auditions it came out that Daniel not only has been a fan in the 80s but fits best to the band. We started rehearsing and he played his first gig in December 2017. Last year he already appeared in all our videos we shot for promoting the songs of the ballrun-demo and played all our live-shows.. 


In Prague before ANTHRAX you played one new song. It fits exactly the style you played. I liked it. What about new album? I admit that I'm very curious. 

I had to learn that the music business has completely changed since we played in the late 80ies, of course. The ballrun demo was a conventional try to look for serious partners and to find a way back into business. A demo with 3 songs, like making an offer or an invitation. Two songs of the ballrun-demo are now fixed part of the show. In Pilsen we played “I hate” you and in Prague the set featured “Let the ball run” from the ballrun-demo. All I can say for the near future is, that I already wrote a dozen of new songs and we are currently preparing for recordings. 

I always take every band as a whole. Not only their music, but their performances, how they behave to the fans. To be honest, the band can play as gods, but when they come to the concert and they are arrogant, they are finished for me. On S.D.I. I've always liked you have been very civilian, cool, heartguys, who always going straight. I will never forget when I was headbanging with Reiner in Sušice on one Slovak thrash metal band (ACID FORCE) under the podium! How do you feel about your fans? It seems to me that you enjoy every performance. Am I right? 

Of course you are. I mean, they are the people that make it possible to play and to have fun with that music. It’s not only respect but dedication. We like that style of music and we love playing live. That’s perfect! I gave up becoming a rock star sometime way back in the 80ies. 


How do you feel about contemporary metal? Do you have any favorite bands? Seems to me that everyone is playing faster and crazier, more incomprehensible. The man stays under the podium, headbanging his head for a while, worshiping them as a great musicians, and then he does not remember anything. Then goes home and rather play old good Saxon. 

Or SDI:))! You’re right. To me it’s just like you said. Good musicians, versed instrumentalists, with professional equipment, playing as hard and fast as they can. Shouters in the front, growling their vocal cords out of their heads. No-one, besides the hardcore fans of that particular band can follow them, can even differ one band from the other, not even song from the other. To me it has the same attitude like free jazz which only university music students can follow. That is why I do not like growling at all. Sometimes it need two or three songs to even find out the language I have been yelled at. That has nothing to do with Rock’n’roll. I need a singing voice, I need a singing melody to remind a song, I need melody solos or impressing guitar-moves to remind a solo in a song. I believe in songs with structure, with refrains I can sing along. I believe in guitar riffs. Do not get me wrong: in most cases these musicians are really nice guys, good people. I really like them. But I don’t get what they are doing, Maybe I’m too old (but I don’t think so). 

You are a veteran today. Time has changed a lot since the 1980s. You are in a way a legendary band, you have a lot of fans, they invite you to concerts. But still is there a lot of differences. Today you have internet, new technologies, lots of people listen to music in style - download, listen and then forget or delete. Do you act as a very positive person, how do you see the future? Will metal be only for old people? And how do you perceive changes as a musician? Where is S.D.I. now heading? 

To be honest: I don’t take all that too seriously. I nearly died in 2013 and that changed a lot. I’ve got a good-looking wife, a family, a home, friends and a full fridge. I’m pretty healthy now. Everything is fine. Success is only the icing on the cake. We are having fun. We write and record new songs and play live music for the friends that join us on our concerts. Isn’t that great? I’m not heading to become a pop or rock star anymore.

If metal is only for old people? I don’t think so. Most of the people on our concerts or festivals are young. Much younger than me, of course. Rock music is only one branch of the tree named popular music. And a small but obstinately branch of that branch is heavy metal. I think it’ll stay for a long time.


All of them would be interested what S.D.I. Planning for the upcoming months? 

First of all: Our albums “Satans Defloration Incorporated” and “Sign of the wicked” are republished as vinyl. The vinyl’s of our albums are sold out since the 80s and we are very proud that High Roller records are presenting these albums in high quality with the original covers and new desingned inner sleeves with lyrics, original photos and stuff. They should be available very soon. 

As I said we are preparing new recordings that should be presentable by April 2019. New songs, videos. 

We will be playing a lot of shows in Spain, Portugal, Sweden and of course in the Czech republic. Watch out for SDI on 


Thank you very much for the interview. You do not even know what it means to me. Nothing to do, you were and you always will our „heart band“! I wish you a lot of sold out concerts, the best sales and I will look forward to see you again somewhere under the podium. All good to whatever you do in your personal life! 

It’s been a pleasure! Thank you very much!


about S.D.l. on DEADLY STORM:






Info - MONOLORD - 17.6.2019 - Modrá Vopice - Praha


MONOLORD  - 17.6.2019 


Špinavého stoneru a doom metalu není nikdy dost! O tom nás přijedou přesvědčit švédští MONOLORD, kterým se v loňském roce velice dařilo. Kromě úspěšného turné po USA s BLACK LABEL SOCIETY a KADAVAR mají před sebou skvělá prodejní čísla, což svědčí o jejich vysokých kvalitách. Letos se MONOLORD chystají udeřit s novou deskou, spolu se kterou pojedou turné, na její podporu. Červnový koncert MONOLORD je dozajista nutností pro všechny dekadentní fanoušky táhlých, špinavých a hutných riffových psychedelických stěn! 


MONOLORD – Empress Rising 

Info - POLAR / TRIPSITTER - Nova Tour 2019 - 8.5.2019 – PRAHA – UNDERDOGS



POLAR / TRIPSITTER

Nova Tour 2019

8.5.2019 – PRAHA – UNDERDOGS

Kapely zrají jako víno – toto tvrzení bezesporu platí pro britské post-hardcorové úderníky POLAR, kteří letos vyrážejí na turné k podpoře nové desky, nazvané NOVA. „Tato deska bude to nejzářivější, co naše diskografie obsahuje, stejně jako je Nova, tedy nejčiřeji svítící hvězda.“ popisuje nový počin kytarista Fabian Lomas. Za deset let své existence, se POLAR stali nedílnou součástí nejen britské hardcorové scény a zároveň si probojovali cestu mezi do vyšších příček etablovaných hudebních žebříčků.

Nejen POLAR nám ukáží, zač je toho novodobý hardcore, s příměsí melancholického odéru. Také rakouští TRIPSSITER se budou ucházet o své místo, i přes to, že jsou mnohem mladšími zástupci tohoto ranku.


POLAR – Midnight


TRIPSITTER – Metamorphose

info - DEVIN TOWNSEND - Empath Europe – Volume 1 - 28.11.2019 – PRAHA – ROXY


DEVIN TOWNSEND

Empath Europe – Volume 1

28.11.2019 – PRAHA – ROXY

Strýček Devin se vrací! Je až k neuvěření, kolik práce dokáže jeden člověk udělat, nicméně Devin Townsend nám stále dokazuje, že limity zkrátka neexistují. Po úspěchu jeho minulých děl Retinal Curcus, nebo Ocean Machine, či vyprodaném koncertu v Royal Albert Hall, zaznamenaného na DVD, přichází Townsend s novým dítkem, které nazval EMPATH. Tato deska nám má pro jednou ukázat, co a proč vlastně Devin Townsend je a zároveň jeho samotného vymanit ze spárů žánrové klasifikace. Výčet muzikantů, kteří spolupracovali na EMPATH je tak široký, že by zabral dva plné listy, ale jak všichni dobře víme, Devin má skvělý výběr, proto se nemusí bát, že bychom byli snad zklamaní z jeho nového počinu. Na začátku dubna nám přijede Townsend ukázat kus svého díla v akustické podobě do beznadějně vyprodané La Fabriky a právě pro vás, co jste nestihli tento unikátní koncert, je toto turné jako štědrou náhradou.

Nenechte si ujít další z fenomenálních koncertů, kde HevyDevy potvrdí svůj hudební majestát!


DEVIN TOWNSEND – Deadhead

TWITTER