CHAOTIAN - Festering Excarnation compilation 2020, Me Saco un Ojo Records for english please scroll down
Krvavé kořeny nelze vytrhnout. Stačí se podívat do minulosti, která se s námi táhne jako slizký had. Vzešli jsme z temnoty a také se tam jednou vrátíme. Uctíváme padlé modly, modlíme se k dávno směšným ikonám. Bojíme se vlastního stínu, abychom pak usedli na lavičku u hrobu svých milých. Tváříme se drsně, vtipkujeme, ale někde uvnitř nás je snad kousek světla. V některých z nás. Ostatní jsou navěky zatraceni. Poslouchat kompilaci od dánských death metalistů CHAOTIAN je jako se probírat podobnými myšlenkami. Je totiž stejně shnilá a prašivá, jako naše vzpomínky.
Vytvořit atmosféru katakomb zase tolik moc kapel neumí. Respektive, spousta se o to snaží, ale většinou se jedná jen o marné pokusy. CHAOTIAN patří mezi vyvolené. Jejich dvě dema z let 2018 a 2019 napověděla mnohé, aby pak světlo světa spatřilo album, které drtí obrovskou silou.
Kosti jsou lámány podobným stylem, jako to dělají jejich kolegové UNDERGANG, DEMILICH, PHRENELITH, FETID, AUTOPSY, MORTICIAN, INFESTER, ale i třeba takoví IMMOLATION, DEIQUISITOR. Texty jsou plné smrti, onoho světa, násilí, mytologie i H.P. Lovercrafta. Tohle vše je opatřeno vskutku hnusným a mokvajícím zvukem. Některým z vás možná poteče z uší krev, jiní propadnou panice. Není to styl pro slabé povahy, ale opravdový, hutný, masakrující a drtivý death metal staré školy. Už při pohledu na obal se ve vás probudí ty nejtemnější noční můry. Album/kompilaci, si neskutečně užívám. Slyším při jeho poslechu ozvěny ze záhrobí, nářek nevinných, praskání starých rakví, šepot obrácených modliteb. Mé smysly jsou zcela pohlceny zlem a to je pro mě důkaz, že se jedná o poctivé, šílené death metalové řemeslo, s pomyslným bonusem navíc. CHAOTIAN jsou suroví jako ruce kata, jsou záhadní a tajemní. Strhli mě s sebou do samotného pekla a já jsem jim za to ještě vděčný. Hřeby zatlučené do dlaní, jehlice zabodnuté v očích. "Festering Excarnation" je skvělá death metalová deska, u které budete ukřižováni hlavou dolů! Inferno!
sumarizace:
CHAOTIAN s největší pravděpodobností nahráli letošní album na nějakém opuštěném dánském hřbitově. Tolik špíny, hnisu, rouhání a energie jsem už hodně dlouho na jednom místě neslyšel. Album je hodně kruté, připomíná exhumování starých hrobů a určitě udělá dobře každému fanouškovi old school death metalu. Svět je při poslechu hodně těžké místo k žití. Obloha se dotýká země, je černá a prší z ní krev. Zlo, které se ukrývá v každém z nás, je náhle všude kolem a v kostelech se otáčejí kříže do obrácené polohy. Dánové čerpají sílu snad v samotném podsvětí. Album mě zcela pohltilo a přeneslo na onen svět. Věřte a budete po zásluze potrestáni! Hoďte kamenem vy, kdo jste bez viny! Démonická death metalová deska, která vyvolá všechny zlé duchy! Morbidní pozdrav ze záhrobí!
Asphyx says:
The band CHAOTIAN probably recorded this album at some old deserted Danish graveyard. I haven´t heard his much of dirt, purulence, cursing and energy at one album for a very long time. This album is very cruel and it feels like exhumation of old graves and every fans of old school death metal is going to be happy with this. The world is a very difficult place to live during listening this album. The sky is touching the ground, it´s black and it´s raining blood. The evil which is inside of every single one of us is suddenly outside and crosses are turning upside down in churches. These Danish guys take energy from the underworld. This album took me to the other side. Trust me, pearls before swine. Whoever is without sin, cast the first stone! The demonic death metal album which calls all of the bad ghosts. The morbid greetings from the beyond!
tracklist: 01. Paroxysmal Birth 02. Where Gods Excarnate 03. Chaos Kampf 04. In Eternal Servitude to Ahalpuh 05. Devastation Laureate 06. Festering Carcinolith
band:
Søren - Guitars / vocals Jonas - Bass Andreas - Drums / vocals
Ave PERDITION TEMPLE! Právě poslouchám vaši novinku „Sacraments of Descension“ a mám neodbytný pocit, že jsem na zlé černé mši. Hrajete black death metal a jedná se o vaše třetí dlouhohrající album. Prozradíš nám, jak nová nahrávka vznikala a jakým směrem jste se chtěli posunout od vynikající předchozí desky „The Tempter's Victorious“? Chtěl jste být ještě víc rychlejší, temnější, ďábelštější?
V prípade tohto tretieho albumu si myslím, že by mohol obsahovať viac naliehavosti prvého albumu „Edict of the Antichrist Elect“, zatiaľ čo v prípade niektorých skladieb som zašiel ešte ďalej s neobvyklými a atonálnymi vzormi niektorých riffov, čo bolo naopak výraznejšie na predchádzajúcom počine „Tempter's ...“. Povedal by som, že niektoré z najlepších prvkov a postupov oboch predchádzajúcich albumov vytvorili spolu s novými nápadmi základ pre tento tretí album, aby sa stal tým, čím je. Pri tvorení muziky bolo vždy mojím vnútorným cieľom vydať sa s ňou na nové temné miesto, ktoré na predchádzajúcich doskách ešte nebolo prekročené. A určite som nikdy nemal žiadne nutkanie ustúpiť od zámerného a konštantného ataku vo svojej hudobnej tvorbe, aj napriek akýmkoľvek komerčným obmedzeniam, ktoré by to mohli zapríčiniť.
Víš, co mě ihned doslova praštilo do obličeje? Zvuk na nové nahrávce. Je organický, prašivý, album má v sobě černou jiskru. V dnešní době přeřvaných a komprimovaných formátů je doslova osvěžením. Podle mě takhle zní pravé peklo! Prozraď mi prosím, kde a jak jste nahrávali? Jak jste takového zvuku dosáhli? Jak se vám s Jarrettem Pritchardem spolupracovalo?
Ronnie nahrával bicie vo svojom domácom štúdiu, gitary som nahral zas u seba doma, tak ako aj vokály, a náš basgitarista Alex nahral svoje party vo svojom domácom štúdiu. Zvukový stopový základ bol teda výhradne vytvorený členmi kapely. Pre nahratie mojich gitár bol do reproduktora vložený iba jeden mikrofón. Presne takým istým spôsobom, ako by bol umiestnený v prípade živého koncertu. Takže gitarový zvuk, ktorý som na albume vytvoril je presne ten istý typ zvuku, aký by som docielil na pódiu. Proces mixu a masteringu bol v réžií Jarretta. Veľkou výhodou pri spolupráci s ním je, že má pre túto hudbu rovnaké cítenie ako my všetci. Počas mixovania bola naša komunikácia preto veľmi jednoduchá. Bolo to, ako keby sme si mohli navzájom dokončovať vety atď ... Myslím si, že mať takýto druh vzťahu počas nahrávania je veľmi dôležité a cenné, hlavne keď pracujete na projekte s obmedzeným rozpočtom a potrebujete všetko urýchliť.
Jsem přesně tím druhem fanouška ze staré školy, který přistupuje k hudbě tak, že když se mu album líbí, tak si kupuje CD i tričko. Musím říct, že motiv na obalu letošního alba je opravdu povedený. Takhle nějak si představuji opravdové peklo. Prozradíš nám, jak jste motiv vybírali, kdo je pod ním podepsán a jakým způsobem souvisí s muzikou?
Daniel Corcuera z Čile vynikajúco vykreslil moju víziu, ktorú som mal pre tento obal albumu. Chcel som niečo, čo by vyzeralo, akoby to bolo prevzaté zo starých klasických obrazov stvárňujúcich peklo či prekliatie, ale spôsobom, ktorý by predstavoval dlhý život oddaný temnote a na konci nachádzal akýsi inverzný pocit odmeny a vznešenosti! Tiež sa mi páči, že obal obsahuje taký šum starých obalov albumov pre HELLHAMMER alebo SLAYER. Takže toto umelecké dielo je určite jednou z najlepších vytvorených prác v rámci celej mojej hudobnej kariéry! Mal som to šťastie, že som mohol doteraz spolupracovať s niekoľkými vynikajúcimi umelcami ako je Daniel a Adam Burke, C. Moyen, Joe Petagno. Takže tento nový obal je na tom veľmi podobne ako tie z minulosti!
Když se podívám na vaši sestavu, tak jste kapelou, která je tvořena samými zkušenými muzikanty. Ty si kupříkladu Gene působil ve slavných ANGELCORPSE, bubeník Ron si prošel BRUTALITY, MALEVOLENT CREATION, AMON, Alex hraje ve skvělých BLASPHEMIC CRUEALTY. Jak vlastně tvoříte novou hudbu? Jak probíhá samotný proces tvorby nového materiálu? Nemáte problém s tím, se dohodnout? Přeci jen, zkušenosti bývají občas překážkou. Znáš to, ego a tak.
Všetci sme členmi kapely, ktoré majú s touto hudbou dlhoročné skúsenosti. Sme skôr spiatočnícki v zmysle ako „prísť na to“ alebo nájsť si svoje miesto. To už bolo dávno stanovené. Sme už v štádiu, kde existuje úplná dôvera v samých seba, že dokážeme robiť čokoľvek, čo sa rozhodneme vytvoriť, a to bez akýchkoľvek pochybností, že robíme presne to, čo by sme mali robiť s hudbou PERDITION TEMPLE. Tým pádom sa vyhýbame zbytočným hádkam, že čo robiť, ako robiť, keď sa tvoria nové veci.
Pro mě byla floridská death metalová škola vždycky spojená s určitou temnotou. Už jako mladého mě kdysi fascinovaly odkazy na satanismus, taková ta špína, hniloba, která byla z tvorby vašich kapel cítit. Čím si to vysvětluješ, že zrovna Florida je kolébkou tolika skvělých temných smeček? Vždyť u vás máte příjemné podnebí, čekal bych spíš něco „veselejšího“.
Myslím, že toto bolo významnejšie v období na konci 80-tych a začiatkom 90-tych rokov, kde sa vyvinuli niektoré z najkreatívnejších vecí. Ide napríklad o skoré začiatky MORBID ANGEL, INCUBUS, MONSTROSITY, OBITUARY a ďalších ... Povedal by som, že oblasť, či klíma s tým nemá nič spoločné. Rovnaké dôvody, prečo sa kapely vyvinuli na tomto mieste, sú aj dôvodom, že sa vyvinuli kdekoľvek na svete, kde kapely začali hrať istý druh muziky. Moje prvé kapely, ako napríklad ANGELCORPSE ani nepochádzali z Floridy, táto kapela bola založená v Kansas City v štáte Missouri.
Zůstaňme ještě v minulosti. Zajímalo by mě, jaké to vlastně bylo v devadesátých letech na Floridě, co se týká muziky? Vzpomínáš na tu dobu rád? Jak si se k hudbě dostal a kdo byl tvým vzorem? Co tehdejší scéna, jaká byla? Zavzpomínej prosím.
Počas mojej mladosti, či dospievania som žil v štáte Minnesota tu v USA. K tejto muzike a veciam s tým spojeným som sa dostal celkom nezávisle, pretože väčšina ostatných mladých ľudí z prostredia, kde som žil, nemala o túto hudbu žiaden záujem. Takže v polovici 80-tych rokov ma naozaj zaujali skupiny ako POSSESSED, SLAYER, DARK ANGEL, SODOM ... a neskôr kapely ako MORBID ANGEL, CARCASS, PESTILENCE atď ... Bolo to skvelé sledovať, ako sa vyvinula scéna z niekoľkých skupín, a tiež vytvárať predstavy o tom, ako/čo by som mohol sám vytvárať na hudobnej scéne.
Ve vašich textech často zmiňujete satanismus, temnotu, spousta z nich má vyloženě antikřesťanská témata. K death metalu to samozřejmě patří a líbí se mi to, ale mě by zajímal původ a vznik textů. Jak vznikaly texty k novému albu? Proč vlastně satanismus a ďábel?
Lyrické témy takmer vždy súvisia s chaosom, skazou a ohavnosťami. Či už ide o hrôzy v reálnom svete alebo námety zo svetov vymyslených, neexistuje pre mňa rozdelenie podľa konkrétnych námetov ... niekedy je to fúzia dvoch tém. Myslím, že moja predstava o „antikristovi“ vo vzťahu k jednotlivým námetom by sa mohla uplatniť ako nepriateľský postoj k akejkoľvek organizovanej iluzórnej teológii. Tiež by som rád skúmal temné kapitoly v dejinách ľudstva a vždy ma ovplyvňovali rozličné kozmické hororové diela na štýl H.P Lovecrafta atď ...
V historii metalu došlo již mnohokrát k tomu, že byly některé kapely zakazovány, protože šokovaly, měly odlišné názory od většinové společnosti a v USA, kde mají křesťané silnou pozici, jste se s tím museli určitě někdy setkat. Měli jste někdy problémy? V dnešní době internetu je hrozně jednoduché někoho ihned odsoudit, vypustit fámu, zničit ho.
V roku 1998, na turné s ANGELCORPSE, Mormóni v Salt Lake City v štáte UTAH dosiahli ukončenie nášho koncertu, a tiež v roku 1999 v Larede v Texase sa zrušilo vystúpenie, pretože niekto videl plagát a myslel si, že to má byť akýsi satanský rituál (v miestnom bare ... haha !!!). Okrem týchto udalostí, ktoré sa stali už naozaj dávno, nikdy nedošlo k žiadnym iným problémom. PERDITION TEMPLE nie je kapely so žiadnym politickým alebo teologickým postojom, takže s podobnými situáciami sa vôbec nestretávame.
Gene, ty sis jako muzikant od devadesátých let prošel několika kapelami, jsi zkušený skladatel, nahrál si spoustu skvělých alb. Musel ses nějak změnit ve svém přístupu k hudbě díky novým technologiím? Díky internetu je svět zcela jiný, skupiny musí ke všemu přistupovat úplně jinak. Jak vnímáš tyto změny ty?
Na konci 90-tych rokov, keď sme robili nahrávky ANGELCORPSE, naše demo pásky sa zrodili v pivnici na štvorpásmovom kazetovom rekordéri a albumy sa nahrávali na obrovských nahrávacích konzolách, čo bolo v tom období naozaj nákladné! Od roku 2009 sa všetky nahrávky robia úplne inak. Gitary / basa / vokály sa nahrávajú na viacpásmovom rekordéri BOSS BR-1600 8 (staré externé zariadenie, ktoré sa už nevyrába) a bubny sa nahrávajú v štúdiu alebo v domácom štúdiu. V profesionálnom štúdiu sa teraz robí iba mixovanie a mastering, pretože tam majú zariadenia, s ktorými som sa zatiaľ nemal šancu pohrať. Je však dobré ísť do profesionálneho štúdia na mix a mastering, kde máte k dispozícií jednu kvalitnú sadu „nezainteresovaných uší“, ktoré dokážu prispieť ku kvalite finálnej nahrávky.
Jak jsou na tom PERDITION TEMPLE s koncerty? Koukal jsem, že zase tolik často nikde nevystupujete. Neláká vás třeba tour po Evropě? Dovedl bych si vás představit po boku třeba takových POSSESSED, DEICIDE, ti k nám jezdí poměrně často.
Za tie roky sme tu v USA zahrali zopár živých koncertov na festivaloch atď, ale len sporadicky. Minulý rok sme vlastne absolvovali päťtýždňové turné spoločne s CANNIBAL CORPSE v USA a Kanade! A na tento rok máme taktiež koncertné plány, konkrétne ku koncu roka by sme mali navštíviť Európu. Ale samozrejme to ešte ukáže situácia, či bude vôbec možné vycestovať kvôli tejto celosvetovej epidémií.
Co pro tebe znamená death metal, black metal? Jak bys jej definoval a jak tyto styly vnímáš ty, jako zkušený muzikant? Nechci po tobě popis techniky hraní, spíš by mě zajímal tvůj pohled, pocity, předaná energie a podobně. Zkus být na chvilku filozofem.
V hudobno-umeleckej podobe je hudba, ktorú som vytvoril v priebehu všetkých tých rokov konečným vyjadrením všetkého, čo ma vo všetkých smeroch ovplyvnilo. Každý zvuk, ktorý ma kedy niekde posunul, temné vízie z umeleckých diel alebo odinakadiaľ, ktoré ma ovplyvnili, literárne diela, ktoré som prečítal... osobné životné skúsenosti a pocity, ktoré vyvolali, sú súčasťou sprievodcu mysle a rúk pri tvorbe týchto vecí. Existujú stopy vplyvu, ktoré sa dostávajú do obsahu buď textovo, alebo hudobne ešte z obdobia, keď som bol dokonca ešte dieťaťom, až po veci, ktoré by ma mohli zaujať iba v posledných mesiacoch.
Když jsem byl mladý kluk a v devadesátých letech jsem s metalem začínal, tam mě Florida a vaše scéna neskutečně fascinovala. Vlastně mi to zůstalo dodnes. Jak funguje vaše scéna, kluby, koncerty, festivaly v současnosti? Co fanoušci? Kupují třeba trička, CD, podporují kapely?
Nezdá sa mi že by tu bolo veľa nových kapiel, ktoré by si zaslúžili nejaké veľké pochvaly. Občas sa objaví aj zopár naozaj dobrých kapiel, ale často sa stratia z dohľadu ešte skôr ako dosiahnu aspoň DEMO úroveň. Potom je tu mnoho starých legiend, ktoré stále niečo produkujú... ako napríklad MORBID ANGEL, MONSTROSITY, DIABOLIC, SORCERER, CANNIBAL CORPSE a DEICIDE či dokonca BRUTALITY. Väčšina kapiel zvyčajne vystupuje naživo iba ako súčasť turné, ktoré zahŕňa Tampu ako jednu zo zastávok. Miestne „krčmy“ tu teraz skutočne bojujú o nové kapely. Nové kapely v súčasnosti nesú oveľa väčšie bremeno v súvislosti s prístupom k novej hudbe na internete. V súčasnosti je stokrát alebo viackrát ťažšie zaujať niekoho, informovať o nových albumoch, pretože stačí ísť na youtube alebo spotify atď. kdekoľvek na svete a KAŽDÝ deň nájdete nové nahrávky ... nie ako v minulosti, keď sa obchodovalo s páskami a CD, a pozornosť k novým kapelám sa dala pritiahnuť len ústnym podaním informácií o danej kapele. Teraz má v podstate hocaká undergroundová garážová kapela úplne rovnaké možnosti ako dostať svoju hudbu na sociálne siete a youtube, a pravdepodobne majú všetky takéto kapely rovnaké šance čo sa týka zaujať nejaké veľké vydavateľstvá. Ale na druhej strane, takisto majú tieto kapely aj rovnaké šance byť pochované ďalšími tisíckami podobných formácií, ktoré sa objavia behom týždňa a súperia o svoj priestor v hudobnom vesmíre. Toto samozrejme nie je niečo príznačné pre „scénu“ v Tampe, toto sa deje na celom svete.
Děkuji ti moc za rozhovor. Opravdu si vážím toho, že sis pro naše stránky našel čas. Přeji celé vaší kapele hodně pekelné inspirace, prodaných nosičů a nadšených fanoušků. Ať se vám daří i v osobním životě. Doufám, že vás někdy uvidím i naživo.
Ďakujeme pekne za obrovskú podporu!
Recenze/review - PERDITION TEMPLE - Sacraments of Descension (2020):
------------------------------------------------------------------------------------------ sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
Ave PERDITION TEMPLE! I am listening to your new album „ Sacraments of Descension“ and I have the perceptive feeling that I am at an evil black mass. You play black death metal and this is your third full length album. Can you tell us how the new recording was made and in what direction did you want to move from the great previous album "The Tempter's Victorious"? Did you want to be even faster, darker, more evil?
Answer: For this 3rd album I think it might have more of the immediacy of the 1st album, "Edict of the Antichrist Elect" while on some songs I go even further with some of the strange and atonal patterns of some of the riffs that was more prominent on the previous "Tempter's..." album. Maybe some of the best elements of both previous albums forged with new ideas to make this 3rd album what it is. It has always been an internal goal of mine with this music to find some new dark place to take the music that might not have been traversed on a previous release. And for sure I've never had any compulsion to step away from deliberate constant attack in my musical works, despite whatever commercial limitations that might bring on.
You know what hit me into the face? Sound of this new record, It's organic, rainy, the album has a black spark. Nowadays, between overwhelmed and compressed formats it is literally refreshing. This is what I think is true hell! Please tell me where and how did you recorded? How did you get that sound? How was your cooperation with Jarrett Pritchard?
ANSWER: Ronnie recorded his drums at his home studio, I did my guitars at my home setup as well as vocals, and our bass player, Alex did his parts at his home studio as well. So the actual tracked audio was entirely created by the band members. For my guitars there was only one mic put to my speaker cabinet. The exact way it would be positioned at a live gig. So the guitar sound I got on the album is the same exact type of sound I would have live on a stage. The mixing and mastering process of the album was done by Jarrett. The great advantage of doing this with Jarrett is that he has the same ear for this music as we all do. So communication was very easy during the mixing. It was like we could finish each others sentences/etc... Which is very important and valuable to have that sort of rapport when doing projects with speed and limited budgets.
I'm the kind of old school fan who approaches music by buying a CD and a T-shirt when he likes the album. I have to say that the motif on the cover of this year's album is really good. That's how I imagine real hell. Can you tell us how you chose the motif, who's signed and how it relates to music?
ANSWER: Daniel Corcuera from Chile did an excellent rendering of the vision I had for this albums cover. I wanted something that looked like it was taken from old classical paintings of hell and damnation, but in a way that represented a long life of devotion to darkness and finding a sort of inverse sense of reward and grandeur at the end! I also like that the cover art has a whisper of old album covers like HELLHAMMER or SLAYER. So for sure this cover art is one of the best ones created for any work through my entire career! I've been fortunate to have works from some great artists like Daniel, and Adam Burke, C. Moyen, Joe Petagno. So this new one stands up well with those of the past!
When I look at your line-up, you're a band that is made up of experienced musicians. For example, you played Gene in the famous ANGELCORPSE, drummer Ron went through BRUTALITY, MALEVOLENT CREATION, AMON, Alex plays in great BLASPHEMIC CRUELTY. How do you create new music? What about the process of creation new material? Do you have any problems - after all, experience is sometimes an obstacle. You know - ego etc.
ANSWER: We are all members of the band that have long experience now with this music. We are past needing to "figure it out" or find our place. That has long been established. We are at the place where there is full confidence in being able to do whatever it is we choose to create without any doubt that we are doing exactly what we should be doing with the music of PERDITION TEMPLE. It takes away any sort of guessing what to do as new stuff is created.
For me, Florida's death metal school has always been associated with a certain darkness. When I was young, I was fascinated by references to Satanism, the filth, the rot that smelled of your bands. How do you explain that Florida is the cradle of so many great dark bands? After all, you have a pleasant climate, I would expect something more "cheerful".
ANSWER: I think it was most prominent here in the late 80's into the early 90's that some of the most creative stuff evolved from here. Like the early beginnings of MORBID ANGEL, INCUBUS, MONSTROSITY, OBITUARY and others... I would say the region/climate had nothing at all to do with any of it. The same reasons that bands evolved in this place are the same reasons anywhere in the world that bands started to do this stuff. My early bands, like ANGELCORPSE did not even originate from Florida, that band started in Kansas City, Mo.
Let stay in the past. I wonder how it was like in Florida in the 1990s when it comes about music. Do you like to remember that time? How did you get to music and who was your idols? What about the scene then? Please tell us.…
ANSWER: During my youth/teen years i lived in the state of Minnesota here in the USA. I got into this stuff fairly independently as most other young guys from where I lived had nothing of interest in this music. So in the mid 80's I was really taken by the bands like POSSESSED, SLAYER, DARK ANGEL, SODOM... and then later bands like MORBID ANGEL, CARCASS, PESTILENCE/etc... It was great watching it evolve from other bands then, and also forming ideas of how/what I might want to do with the music myself.
In your lyrics you often mention Satanism, darkness, many of them have strictly anti-Christian themes. Of course it belongs to death metal and I like it, but I would be interested in the origin of the lyrics. How were the lyrics for the new album created? Why Satanism and the Devil?
ANSWER: Lyrical subject are always something related to chaos, ruin, and abominations. Whether real world horrors or fantastical there is no division for me for subjects... sometimes a fusion of both within topics. I guess my notion of "Antichrist" in relation to subjects could be applied as an adversarial stance towards any organized illusory theology. I also like to explore dark chapters in human history and I've always been influenced by the sort of cosmic horrors of the writings like H.P Lovecraft/etc...
In the history of metal, many bands have been banned because they shocked, had different opinions from the majority society, and in the US, where Christians are in a strong position, you must have met this. Did you ever had problems? Nowadays, in the Internet age is so easy to condemn someone immediately, just create a fake news and then destroy him.
ANSWER: Back in 1998 on tour with ANGELCORPSE the mormons in Salt lake City, UTAH got a venue to close a show, And also in 99' a show in Laredo , TX got cancelled because someone saw a flyer and thought it was a sort of satan ritual (at a local bar... haha!!!) Other than those things so long ago there have never been any other troubles. PERDITION TEMPLE is no sort of political or theological stance band so that is not something we really encounter.
Gene, you as a musician have been through several bands since the 1990s, you are an experienced composer, you have recorded a lot of great albums. Did you have to change your approach to music with new technologies? Thanks to the Internet, the world is completely different, groups have to approach everything differently. How do you perceive these changes?
ANSWER: back in late 90's when doing the ANGELCORPSE records, we did demo tapes in our basement on a 4 track cassette recorder, and the albums done on huge recording consoles at a huge expense! Ever since 2009 all recordings done since have been to record guitars/bass/vocals on a BOSS BR-1600 8 track multitrack recorder(an old external machine/device not even manufactured anymore) and either have drums recorded in a studio or a home studio environment. Only mixing and masterings are now done in a pro studio since that is gear that as of yet I've never trifled with..yet. But It is good to have gone to a pro studio for mixing and masters and be able able to have one good set of outside ears to assist in getting the best for the finished work.
What about PERDITION TEMPLE and gigs? I noticed you don't get out so often. Do you like the tour over the Europe? I could imagine you alongside such POSSESSED, DEICIDE, as they come to us quite often.
ANSWER: We had been doing sporadic live shows at fests/etc here in USA over the years. Actually, this last year(2019) we did a 5 weeks tour supporting CANNIBAL CORPSE through the USA and CANADA! And for this year we have plans for the later part of the year to get to Europe, which we will see what happens with all of the plague epidemic things going on worldwide.
What does death metal, black metal mean to you? How would you define it and how do you perceive these styles as an experienced musician? I do not want you to describe the technique of playing, I would rather be interested in your gaze, feelings, transmitted energy etc. Try to be a philosopher for a while.
ANSWER: In musical artistic form, the music I've made over the years is the ultimate expression of all that has influenced me in all ways. Every sound that has ever moved me, dark visions from arts and elsewhere that affected me, readings I'd done... personal life experiences and the feelings evoked are all part of what guide the mind and hands to create this stuff. There are traces of influence that find their way into the content either lyrically or musically that date back to when I was a young child even, up until things that may have taken my interest even in recent months.
When I was a young guy and I started with metal in the 1990s, Florida and your scene fascinated me. Actually, it still fascinates me. How does your scene, clubs, concerts, festivals work today? What about the fans? Are they buying T-shirts, CDs, and supporting bands?
ANSWER: There are not so many new bands that I feel are of great merit. Some really good ones emerge, but might drop off before reaching even a demo level. Many of the old guard are all the ones still doing anything... like MORBID ANGEL, MONSTROSITY, DIABOLIC,, SORCERER, CANNIBAL CORPSE, and DEICIDE or BRUTALITY even. And usually most of the bands only do a live gig as part of a tour that has a Tampa, FL date included. Local "pub" shows really struggle here now for new bands. New bands have the added burden of so much access to new music on internet that it is 100 or more times harder now to even make anyone aware of new releases since by just going on youtube or spotify/etc you can quickly sample EVERY new release from anywhere in the world EVERY day... not like in days gone where there was trading of tapes/cds, and word of mouth that brought new bands any attention. Now it is essentially just as possible for an underground garage band to put their music up through social media and youtube and quite possibly have as much chance of making an impact as some major label releases... or on the other hand for the same reasons just as much chance of getting buried by the 1000 per week new bands that emerge vying for the same space in the universe... This is not something isolated to the Tampa "scene", it is worldwide.
Thank you very much for the interview. I really appreciate you taking the time for our web-zine. I wish your whole band a lot of hell inspiration, sold out media and enthusiastic fans. Good luck in your personal life. I hope to see you live.
ANSWER: Thanks so much for the massive support!
Recenze/review - PERDITION TEMPLE - Sacraments of Descension (2020):
------------------------------------------------------------------------------------------ sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
HOLYCIDE - Fist to Face CD 2020, Xtreem Music for english please scroll down
Je fakt, že kolikrát si nedovedu rozumově vysvětlit, proč se mi některá hudba tolik líbí. Kupříkladu španělští HOLYCIDE přicházejí se svým druhým dlouhohrajícím albem, které je po okraj narváno klasickým, spíše evropským thrash metalem. A stejně jako většina jejich bratrů ve zbrani nepřinášejí v tomto stylu vůbec nic nového. Tradiční postupy, energie a tlak. Atmosféra podobná šavlovému tanci. Přiznám se, že poslech jsem tentokrát trošku odkládal. Kapelu jsem si tak nějak automaticky zařadil mezi novou thrash metalovou vlnu a tam si toho příliš pro sebe nenacházím.
Jenže mě jejich novinka "Fist to Face" baví. Jednak je z ní cítit, že je zahraná s nadhledem, navíc, v kapele zpívá Dave Rotten z AVULSED a potom také cítím ze skladeb neklid, pnutí, chvění. Ono se to těžko vysvětluje, ale když jsem s deskou strávil nějaký čas, tak se mi tak nějak automaticky dostala pod kůži. Já vím, nic převratného ani překvapivého to není, ale proč bych nemohl poslouchat hudbu i jako odpočinek?
Ostrý zvuk, jakýsi chlad a "nepříjemně" znějící hlas. K tomu spousta zajímavých motivů. Obyčejný thrash metal, dalo by se také napsat. Akorát mám sto chutí skočit do mosh-pitu, zařvat si z plných plic, zahrozit všem debilům. HOLICYDE navíc vkusně kritizují i politiku, války, násilí. V kapele také hrají s Davem zkušení muzikanti, kteří moc dobře vědí, jak říznout do živého. Album mě dokonce baví víc, než některé dnes tolik protěžované a propagované rychlokvašky. Užívám si předanou energii, nasávám zkažený vzduch. Skladby mají potřebné vibrace, jsou heavy, nepostrádají tolik potřebný náboj. Pokud se vám líbí thrash metal osmdesátých a devadesátých let, tak neváhejte, tenhle kousek by se vám mohl s klidem usadit ve vašich přehrávačích. Není to sice žádný zázrak, který by boural žebříčky oblíbenosti, ale cítím, že byla deska nahraná poctivě a upřímně. A toho si mnohdy cením víc, než satan ví jakých výkonů. Koneckonců, muzika nejsou závody, ale je spíše o emocích. Thrash metalový atak!
sumarizace:
Španělští HOLICYDE letos vydali zásek, který splňuje veškeré mé požadavky na poctivou kopající desku. Kapela působí jako sopka, chrchlající v dávkách žhavou lávu. "Fist to Face" je albem, na kterém skupina v mnohém překonala své vzory. Je ostré, šílené, s tématikou, která dělá téhle smečce velmi dobře. Skladby mají jasnou vizi, opravdu skvěle se poslouchají a působí jako odhalené tesáky nějaké pěkně rozzuřené šelmy. Ano, tohle je thrash metal!
"Fist to Face" je perfektně zvukově ošetřené, s obalem, který přesně vystihuje to, co se na desce odehrává. Je to thrash metalová válka, masakr, šílenství, mosh-pit, ale také zároveň jasně definovatelné a propracované myšlenky. HOLICYDE zkrátka umí a na novince to jen potvrzují. Líbí se mi vztek, síla, energie, líbí se mi i sóla a líbí se mi hlavně nápady, které musí zaujmout snad každého poctivého thrashera. Cítím z nahrávky nadšení pro hudbu jako takovou, touhu ničit vše živé. "Fist to Face" působí jako rozjetý vlak, který to napálil přímo do davu lidí jdoucích na smrt. Mám chuť roztrhnout svoji košili a vyrazit do ulic. Udělat spolu s HOLICYDE pořádný bordel. Pošleme fuck off všem hajzlům! Vynikající thrash metal, který připomíná tlakovou nádobu těsně před prasknutím. Po téhle desce zůstává jen spálená země! Thrash!
Asphyx says:
Spanish band HOLICYDE released an album this year which meets all my requirements for fair kicking record. This band is like a volcano, screaming batches of lava. This album called "Fist to Face" overcomes band´s idols. It is sharp, crazy, with topics which really fits this band. Their songs have a clear vision, they are easy to listen and feel like teeth of an angry best. Yes, this is thrash metal!
"Fist to Face" has a great sharp sound, the cover shows exactly what you can hear on the record. It is a thrash metal war, massacre, madness, mosh-pit but also clearly defined and developed thoughts. HOLICYDE know how to play and their new album is the proof. I like the anger, power, energy, I like their solos and ideas which catch attention of any real thrash fan. I can feel the enthusiasm for music as such with the desire to destroy everything alive. "Fist to Face" feels like a train which ran into a crowd of people walking for death. I want to tear off my shirt and go to the streets. To go outside with HOLICYDE and make some noise. We would fuck off all bastards! Excellent thrash metal which feels like a pressure container right before cracking. There is nothing but burned earth after this album! Thrash!
Příběh dvoustý čtyřicátý druhý - Rockové chvilky poezie
Jaro si s námi dělalo, co chtělo. Vždycky jsem si říkal, že je to hloupost, že bývají básníci ovlivnění přibývajícím světlem, rozkvetlými stromy, radostí, že se všude kolem rodí spousta mláďat. Šedivá zima byla zapomenuta a každý hleděl dopředu s hlavou vztyčenou. Na nás sluneční paprsky taky fungovaly. Řekl bych, že náš vztah s Kristýnkou byl na vrcholu. Chodila čím dál tím delší úseky, konečně se vše začalo obracet na dobrou stranu. Já zvládal předměty na nástavbě s přehledem a na pohodu. V práci jsem dostal nový počítač. Na tehdejší dobu to bylo dělo. Někde vzadu v hlavě mi sice pořád hlodal červ pochybnosti, ale byl jsem rád, že zatím spí. Konečně jsem se odvážil na rovinu přiznat, že jsem šťastný.
Nalezený otec Kristýnky se také činil, i když, dnes už to můžu napsat naplno - žárlil jsem. Vždyť já s ní byl v nejtěžších chvílích, tahal ji miliónkrát nahoru po schodech. Omýval ji, byl její zdravotní sestrou, důvěrníkem. A on si přijde, řekne, že je její otec (teď už na to měli dokonce lejstro, aby měli jistotu) a slízne veškerou smetanu. Já jsem své milé její radost moc přál, ale také jsem viděl, že je najednou víc svobodná, nezávislá na mě. Má taky někoho jinýho. No, občas jsem to nevydýchal. Asi pro to existuje nějaká diagnóza a odborný termín, ale pořád mějme na paměti, že jsem byl mladej a blbej. Jako asi každej. Kristýnka zatoužila každému z naší party svého tátu představit.
A protože to byl již pán ve středním věku, tak se jako nejlepší jevil tradiční nedělní dýchánek u Sabatha. Vyzvedli jsme tedy pantátu, zamířili nejdřív na oběd do hospody na Rozvoj a potom se vydali do doupěte našeho kamaráda. Ten byl momentálně sám. Asi měl smůlu na ženský, možná v sobě dusil až moc bolesti, asi i pil víc, než bylo chtěno. Nevím, jsou věci, který na světě nepochopím. Sabath byl snad nejhodnější člověk, jakého jsem kdy v životě potkal. Přesto měl jen krátký vztahy. Asi za to mohl fakt chlast. Od prvního podání ruky jsem viděl, že tady něco trošku neštymuje. Proti sobě stála stará mánička, kuřák trávy, beatnik, kluk, co mu dělali komouši ze života peklo a solidní pán z úřadu, který byl zvyklej celej život šlapat zařazen v davu.
Přitom oba byli holubičí povahy. Přesto byl pan otec celý večer jako na trní. Zato já jsem zářil. Byly tam holky, co si vzaly květovaný šaty, na ty jsem úchylnej a že když je retro večer, tak budou jako za hippie. Jana měla ve vlasech dokonce nějakej věneček z lučního kvítí. Všem to moc slušelo a i když Kristýnka ještě nedokázala kroutit zadkem jako dřív, tak byla nejkrásnější. Sabath rozdával lahváče, pouštěl vinyly Zeppelínů, Slejdů, Doors, Deep Purple, Hendrixe. Hele, možná jsme tam chodili hlavně za levným chlastem, ale taky proto, že jsme měli Sabatha rádi. On byl fakt zlatej. Můj druhej táta, se kterým jsem si rozuměl víc, než s vlastním. Stál tam v těch svých trenýrkách, župan rozepnutý a byl ve svým živlu. O každé kapele toho věděl tolik. Chodící encyklopedie.
My byli samozřejmě metalisti tělem i duší, ale rock je základ, to by si měl každej uvědomit. Naposlouchali jsme si při těch nedělních hudebních chvilkách poezie tolik hudby, že se nám postupně usadila v hlavě. Vzpomínám na ty chvíle hrozně rád. Obývák byl plný radosti, poctivých melodií, vzduchem létala slova nadšení. O objímání, tanec, výkřiky údivu a lehkou erotiku, nebyla nouze. Stával jsem hned vedle ledničky a hrál na imaginární kytaru. Jana s holkama poklekla a dělaly, že mě šíleně žerou. Byl jsem nejlepším kytaristou na světě, idol a šíleně sexy chlap. Aspoň těch pár okamžiků. Táta Kristýnky na nás ale koukal jak jalová kráva. Žil úplně v jiným, šedivým světě. Taky jsem zjistil, že je s ním v podstatě hrozná nuda. Po letech mi došlo, že to byl možná důvod, proč jej máma Kristy opustila. Ale, kdo ví?
Nejdřív jsem to zkoušel a chtěl jsem se zavděčit. Byl jsem hrdej na náš vztah, na to, že se umím o Kristýnku postarat. Že jsem velkej silnej chlap, na kterýho je spolehnutí. Nechtěl jsem po něm uznání, ani slova díků. Možná by mi stačil úsměv, obyčejný respekt, ale on pokaždé jen přikývl a cucal nabídnuté pivo snad dvě hodiny. Navenek vypadalo všechno v pořádku, byl to slušnej pán, ale jak šel čas, tak jsem si s ním neměl moc co říct. Kristýnka byla chytrá holka, ale představte si, že potkáte svýho tátu, o kterým jste si mysleli, že neexistuje. Na jednu stranu jsem chápal, že chce být s ním. Ale co já? Já jsem prostě chlastal, dělal blbosti. Někdy tenkrát byly položeny základy konce našeho vztahu. Zatím jsme ale vypadali jako hrdličky. Zatím.
Miloval jsem v tý době hrozně Hendrixe. Připadal mi šílenej jako já. Boural mantinely, byl svobodnej, divokej, jeho hudba v sobě měla obrovskou vášeň. Vyndal jsem se opravdu řádně. Kristýnka seděla se svým tátou a já řádil. Možná jsem na sebe chtěl upozornit, jako to dělají malý kluci, když jim někdo sebere hračku, nevím, ale popadli mě do svých spárů démoni. Pil jsem vodku z lahve, míchal ji s rumem, prokládal alkohol trávou a lahváčema. Pořád jsem si připadal relativně střízlivej, nesmrtelnej, silnej jako bejk. Svlékl jsem se do půl těla, sodoma gomora, holky se přidaly. Jsme vole hippies! Sabath se usmíval, šklebil, byl ve svým živlu. Točím se v kruhu jako káča. Metelesku blesku, brum brum, kdo mi dá další rum. Tak hej hej hej... nalejvej. Nakonec následovala tma. Dlouhej průchod chodbou a prsa, zadky, roztomilý tváře, co mě všechny chtěly. Pojď ke mě kotě!
Na Mírovém náměstí je Spořitelna a před ní dvě pískovcové sochy. Pár růží a v nich leží pan Smrťák. Do očí mi svítí slunce a kolem chodí lidé a odvracejí svoji tvář. Mám kolem sebe ukázkovou šavli a hlavu mi někdo rozsekal na tisíc kousků. Nechápu vůbec nic. Nastal konec světa? Pro mě určitě. Mám totální okno, vůbec nevím, co se stalo. Začíná pátrání po včerejším dnu. Vzpomínky nic moc, ale dojde mi, že je pondělí. Jdu rovnou do práce. Přivítá mě šéf, přísný pohled a ihned mě pošle do sprchy. Kluci z dílny mi půjčí nějaké triko a montérky. Sedím u počítače, nevím, která bije a šíleně se stydím. Oběd je za chvilku a já do sebe nemůžu vůbec nic dostat. Už nikdy, opravdu nikdy v životě nebudu pít.
"Kde hergot jsi?": zavolá si mě k telefonu Kristýnka. Prý jsem s ní odmítl jít domů, doprovodil ji táta. První střípek do skládanky. Když končím, přijdou pro mě Jana s Prcalinkou. Ujistit se, že jsem přežil. Odvedly mě prý domů před dveře. Vlál jsem jim cestou jako vlajka, pořád se na ně sápal, nabízel jim spoustu oplzlých zážitků. Hrozně jsem je tím štval, protože jsem nebyl jako vždycky ten milej vtipnej a roztomilej Smrťák, ale sprostý hnusný prase. Musel jsem si všechno vyžrat až na dno. Každý loknutí rumu se mi vracelo, každej lahváč byl jak hřebík, co mi někdo zatlouká do hlavy. A to mě ještě čekalo setkání s Kristýnkou. To jsem jako fakt odešel zpátky na Mírák? A vůbec si to nepamatuju?
Snad poprvé, vlastně ano, úplně poprvé mi dala facku. Udělal jsem jí ostudu před jejím otcem. Choval se jako blbec, dokonce jsem prý i žárlil. Tuna trapných keců. Smrťáku, co s tebou je? Konečně mi je dobře, nohy bolí čím dál tím méně, našla jsem tátu, venku zuří jaro. Takhle ostrá na mě byla opravdu poprvé. První facák, první velká scéna. Nevěděl jsem, co říct, taky jsem neměl zrovna čistou hlavu, tak jsem se pokusil o pár vtipů. Že se jako přitulím, budu za milýho a sexem se všechno srovná. Řekla ne a poslala mě do prdele. Moje křehounká Kristýnka, andělíček strážníček mě poslal do prdele! Nasadil jsem si sluchátka a usnul. Pomalu dohrála kazeta Sodom a já spal jako špalek.
Tentokrát jsem ještě všechno druhý den urovnal. Ještě jsem si zase neposral život. Zkrotil své démony, znovu se zařadil, u všech vše vyžehlil. Omluvil se a kál. Byl znovu milým a hodným klukem, který má spíš z prdele kliku. Ale už jsem měl namále. Další neděli jsem se držel jen u Kristýnky, proléval se jenom jemně pivem, zpíval jen tak akorát a neřval jako kráva. Byl pozorný, vážil si toho pokakanýho štěstí, který bylo kolem. Chtěl pouštět spíš usedlé Stouny, než divokého Hendrixe. Má alkoholová akce se stala terčem vtípků. Zatím všechno dobrý. Ale ve mě už hlodal jako nějakej červ stín pochybnosti. Snad poprvé v životě mě napadla myšlenka, jaké by to bylo, být bez Kristýnky. Byl to jen lehký vánek, nápad, zaskřípání, které zaženete zatřepáním hlavou.
U Sabatha jsme kdysi dělávali filmové večery, ale ty rockové byly lepší. Víc se u nich povídalo, řádilo, dělaly kraviny. Vzpomínám na ně fakt hrozně rád. Vlastně se mi tenkrát dostala do uší a hlavy muzika, kterou jsem považoval za hudbu pro starý. Můj kamarád mi otevřel dveře do jiný dimenze, dal základy, na kterých vlastně stavím celý život. Vždycky jsem se hrozně těšil a občas si říkám, že bych ty chvíle chtěl zase jednou zažít. Otevřít si pivo, pozvat pár kamarádů s rozhledem i pokorou a třeba u nás na chalupě zavzpomínat. Projet si šedesátky, sedmdesátky, přehoupnout se do osmdesátek. Děláváme si dodnes retro večery o víkendech doma s manželkou, ale tenkrát, tenkrát bylo hrozně krásné objevovat něco nového, osahat si staré vinyly, sedět u repráků, číst si z rockové kroniky. Když si to vezmu kolem a kolem, tak to jaro bylo nakonec fakt nádherný.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
DERANGED - Deeds of Ruthless Violence CD 2020, Agonia Records for english please scroll down
Na pitevním stole leží další tělo. Opět je neskutečným způsobem zohavené. Vyříznuté kusy masa, hluboké bodné rány, které svědčí o útočníkově velké zuřivosti a nenávisti. Byl tak zběsilý, že se našly úlomky nože v kostech. Pravá švédská ocel. Kvalitní záležitost, stejně jako nová deska klasiků žánru zvaného brutální death metal. Spousta krve, morbidní obal, ano, DERANGED jsou po čtyřech letech zpět a opět útočí ostře a nekompromisně.
Oproti minulému albu mi připadá lehce čitelnější a zřetelnější zvuk. Jinak ale švédští maniaci pokračují tam, kde před lety přestali. V tradičním, klasickém a devastujícím materiálu. Podle skvrn krve lze poznat, s jakou razancí vedl vrah svůj útok. Co se týká DERANGED, tak ti se poslední roky příliš nevyvíjí. Spíše pilují to, co jim jde nejlépe. Pitvání živých těl, temnota a chlad a hlavně muzika, která vás svlékne z kůže.
Chtít po kapele, která datuje svůj vznik do roku 1991 nějaké stylové kotrmelce by byla troufalost. Naopak, osobně mám rád, když mi legendární smečky předkládají desky, které staví na stále podobných základech. Na DERANGED se mi vždycky líbilo, že dokázali do desek vložit velký kus temnoty a chladu. Novinka není výjimkou. Na své si rozhodně nepřijdou obdivovatelé progrese a techniky v brutálním death metalu. Troufám si ale říci, že my staří fanoušci budeme spokojeni. Je to podobné jako s filmy, dobré horory nemusí mít spoustu triků a efektů, stačí kvalitní scénář a dobrý režisér. Za dveřmi čeká vrah s nožem a užívá si hudbu ve stylu CANNIBAL CORPSE, VOMITORY, GORGASM, AVULSED, DEEDS OF FLESH, INSISION, VILE, DISGORGE, MALIGNANCY, kterou hrají i DERANGED. "Deeds of Ruthless Violence" je pro mě velmi dobrým, i když nepřekvapivým, brutálním řemeslem. Navíc nahrávka každým dnem postupně zraje a já si tak znovu velmi užívám morbidní vokál, chorobné riffy a absolutní atmosféru smrti. Na pitevním stole leží další tělo. Opět je neskutečným způsobem zohavené. Vyříznuté kusy masa, hluboké bodné rány, které svědčí o útočníkově velké zuřivosti a nenávisti. Byl tak zběsilý, že se našly úlomky nože v kostech. Brutálně zakalená švédská ocel s krvavým otiskem!
Asphyx says:
There is another body on the autopsy table. Again, it is incredibly mutilated. Cut pieces of flesh, deep stab wounds that indicate the attacker's large fury and hatred. He was so furious that pathologist found there fragments of a knife in the bones of victim. The real Swedish steel of a high quality similar to a new record of the pioneers of the genre called brutal death metal. Lots of blood, a morbid cover art, oh yes, DERANGED are back after four years and they attack again sharply and uncompromisingly.
Compared to the previous album, I find the sound more readable and clearer. Otherwise, the Swedish maniacs continue where they stopped years ago with the traditional, classic and devastating material. Bloodstains tell us how vigorously the assassin led his attack. Considering DERANGED, in the last few years, they haven’t developed much. Rather, they do what they do best. Dissection of living bodies, darkness and coldness and especially music that will take you off your skin.
To require some stylish somersaults from a band whose birth is dated back to 1991 would be daring. On the contrary, I personally like when legendary bands present to me the albums, which they build still on similar basics. Related to DERANGED, I always liked the fact that they could put a great deal of darkness and coldness into the records. The new record isn’t an exception. Admirers of progression and techniques in brutal death metal definitely won’t be satisfied. But I dare say that we, old fans will be satisfied. It's similar to movies; good horror films don't have to have a lot of tricks and effects, just a good script and a good director. Behind the door, a killer with a knife waits and enjoys music in the style of CANNIBAL CORPSE, VOMITORY, GORGASM, AVULSED, DEEDS OF FLESH, INSISION, VILE, DISGORGE, MALIGNANCY, also played by DERANGED. "Deeds of Ruthless Violence" is a very good, although not surprising, but brutal craft for me. In addition, the record is becoming more mature every day and I enjoy the morbid vocal, sick riffs and the absolute atmosphere of death again. There is another body on the autopsy table. Again, it is incredibly mutilated. Cut pieces of flesh, deep stab wounds that indicate the attacker's large fury and hatred. He was so furious that pathologist found there fragments of a knife in the bones of a victim. The real Swedish steel with the bloody imprint!
tracklist: 1. Necro-Bulimia Interfering Afterlife 2. Engulfed by Hate I Stab to Kill 3. Level of Lividity 4. Carnal Provision for the Rotten Masses 5. Through Stages of Putrefaction 6. Carried in Pain, Released by Torture 7. Quarantine Required for Living Entities 8. I Send You Half the Kidney I Took
band:
Johan Bergström - Vocals
Rikard Wermén - Drums Thomas Ahlgren - Guitar Andreas Johansson - Bass
