DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 1. května 2020

A few questions - interview with death metal band from Spain - KRYPTICY.



A few questions - interview with death metal band from Spain - KRYPTICY.

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play , etc.? 

Hi! We are a Death Metal band from Spain. We started at 2013 but in a completely different formation. For now we are Alex Guerrero, guitar and vocals, Sergio Álvarez, guitar, David Fernandez, bass and Pancho Vázquez, drums. 

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering? 

The recording was a very difficult process. Guitars and bass were made at home, the drums were recorded in two days at Green Cross Studio in a few hours, and vocals were recorded at Wave Nation Studios. Sound and production was paid and directed by Alex Guerrero and Mastering was realized in Wave Nation as well. 


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)? 

500 copies with Hecatombe Records for the first roll but we want to extend another if the sales are good. 

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with? 

All the lyrics were written by Alex Guerrero, he wrote the lyrics after the music to have a better idea of the song’s feeling. The lyrics deals the human monsters in several ways, inspirated by writers like George Orwell. 

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important? 

All the art of the LP was made for Diego Artegrotesko. The logo were made by Paco Púa few years before. Social networks are directed for all of us. David, the bass player, took Facebook, Pancho, the drummer, Instagram and Alex, the guitarist and vocals, Bandcamp. We made all our advertisement, promotions, concert dates by social networks and we are really active in all of them. 


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you? 

We are with Hecatombe Records and we are very grateful for all the work and help he has offer to us in aspects like distribution, production and divulgation. 

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration? 

We have different tastes between us but we complete each other. The bands in common have, for example, Morbid Angel, Asphyx, Dying Fetus, Necrophagist...


Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response? 

Not yet, we work for now with Hecatombe Records. However we have received some offers from other european and american labels 

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best? 

Around 30. We have play in clubs above all and in a couple of small festivals. We make our best and we don´t care if we have 150 or 3 people. As many bands before us we just want a good sound in stage (or at least acceptable) and that the public enjoyed it as much as we do.


What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band? 

We just have release our first LP and we wanted to make some gigs but due to the actual global situation it’s not possible. Nevertheless we were composing some songs for the next album and we are in that point for now, meanwhile we can´t play concerts. We hope to return to normality as soon as possible and can essay between us in the same way we used to.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information? 

Facebook, Instagram, gmail...in each and every one of them you can contact us:

krypticydeathmetal@gmail.com 

Thanx for the interview. 

Thanks you for contact us.



------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

instagram:
https://www.instagram.com/deadlystormzine/

facebook:
https://cs-cz.facebook.com/deadlstormzine
https://cs-cz.facebook.com/JakubAsphyx
https://www.facebook.com/groups/DEADLY.STORM.PROMOTION/

twitter:
https://twitter.com/deadlystormzine

čtvrtek 30. dubna 2020

Recenze/review - SWEVEN - The Eternal Resonance (2020)


SWEVEN - The Eternal Resonance
CD 2020, Ván Records

 for english please scroll down
Stejně je to občas zvláštní. Člověku chodí za den desítky, někdy i stovky žádostí o recenzi. Občas nestíhám všechno ani utřídit. Jenže dnešní svět je takový. Chaotický, šílený, roztříštěný. Jakoby bylo všechno vytržené z kořenů a bývalé jistoty shořely někde v minulosti. Někdy mi připomíná prasklé zrcadlo, v němž vidíte svůj vlastní pokřivený obraz. Švédskou prvotinu od SWEVEN jsem zpočátku neměl vůbec chuť poslouchat. Označení "progresivní death metal" je dnes příliš nadužívané, schová se pod něj ledacos.

Jenže tohle je pohodička a jsou pod ním podepsáni i členové MORBUS CHRON. Hudba je hodně podobná a přidejme i TRIBULATION, HORRENDOUS, CHAPEL OF DISEASE, OBLITERATION. Zajímavé je, a asi to tak má být, že na mě deska působí dvěma způsoby. Buď kolem mě propluje jak neviditelná loď a nebo si podupávám do rytmu. Zvláštní, chladný kousek, se mi dostal do sbírky, to vám povím. 
Ani vlastně nevím, jestli podobným nahrávkám má cenu dávat označení death metal. Občas se sice trošku zrychlí a některé pasáže opravdu patří do tohoto stylu, ale převážně je jedná o poklidně plynoucí motivy. Jakési preludování, jako když hodíte cihlu do vody a divíte se, že dělá na hladině kruhy. Je to celé hodně přemýšlivé, spíš pro intelektuály, kteří s vážnou tváří a založenýma rukama budou vševědoucně pokyvovat hlavou. Podle mě SWEVEN nedosahují kvality své domovské kapely, na mě je těch pomalých pasáží až příliš. Osobně mi podobná hudba příliš nevoní, ale zase na druhou stranu, takhle při západu slunce, s něčím dobrým k pití v ruce deska své kouzlo má. Dalo by se také napsat, že moje pocity jsou z poslechu asi takové, jaké mají být. Podivné, chladné, zastřené, smíšené. Album mě nijak nebolí, nezadřelo se mi pod kůži, ale rozhodně jej nijak nezatracuji. Nakonec bude stejně nejlepší, když si nahrávku poslechnete sami. Popisovat "The Eternal Resonance" je totiž stejné, jako pokusit se uchopit moderní obraz, roztříštěné zrcadlo a nebo chytat bubliny plné krve ve větru. Zvláštní zážitek!



 sumarizace:
Společná setkání s "The Eternal Resonance" pro mě byla zpočátku hodně náročná. Nemohl jsem se do nahrávky dostat. Jsem ale trpělivý posluchač a nakonec jsem byl odměněn až magickým zážitkem. Skladby jsou tajemné, zákeřné, se spoustou černé energie, s feelingem i drivem. Připomínají mokvající mrtvolu, nalezenou u cesty. Otevřené oči žalují, krev už dávno zaschla. Mrazivá smrt, samota a nekonečná tma. To je, oč tu běží. SWEVEN na to jdou podobným způsobem jako kapely TRIBULATION, HORRENDOUS, CHAPEL OF DISEASE, OBLITERATION. Švédi sází hlavně na atmosféru a jejich sázka jim vychází na sto procent. Předaných emocí mezi mnou a kapelou je opravdu velké množství. Podle mého skromného úsudku se jedná o jedno z nejlepších stylových alb letošního roku. Protože je jiné, zajímavé, přitažlivé, jiskřivé, smrtící. Už teď se těším, až mě zase o půlnoci probudí mí vlastní démoni a spolu s kapelou mě vezmou na procházku do nikde nekončících močálů smrti. Hodně bolestivá a vynikající záležitost, která ve vás probudí ty nejhorší noční můry! 


Asphyx says:
Mutual meetings with the music of SWEVEN during the listening of "The Eternal Resonance" were initially very demanding for me. I couldn't get deeper into the record. But I am a patient listener, and finally, I was rewarded with a magical experience. Tracks are mysterious, malicious, with lots of black energy, with both, feeling and drive. They resemble the moist corpse found along the road. The open staring eyes, the blood has already got dry. Frosty death, loneliness, and endless darkness. This is exactly what is important. OBLITERATION plays in the same way as TRIBULATION, HORRENDOUS, CHAPEL OF DISEASE, OBLITERATION. Mainly the atmosphere is very important for the Swedes, and it represents the hundred percent success for them. There is a huge amount of interchanged emotions between the band and me. According to my humble judgment, this is one of the best albums of this year because it is different, interesting, attractive, brilliant, and deadly. Now, I am already looking forward on midnight, when my own demons wake me up again and together with the band, they will take me for a walk in the never-ending swamps of death. A very painful and excellent thing, which awakes in you the worst nightmares!



TRACKLIST
1. The Spark (3:07)
2. By Virtue Of A Promise (9:21)
3. Reduced To An Ember (7:30)
4. The Sole Importance (8:03)
5. Mycelia (7:37)
6. Solemn Retreat (9:43)
7. Visceral Blight (6:35)
8. Sanctum Sanctorum (8:34)

LINE-UP
Robert Andersson - Guitar/Vocals
Isak Koskinen Rosemarin - Lead Guitar
Jesper Nyrelius – Drums

http://www.van-records.de
https://www.facebook.com/vanrecs
https://sweven.bandcamp.com/album/the-eternal-resonance

středa 29. dubna 2020

Recenze/review - WITCHBONES - Goety (2020)



WITCHBONES - Goety
CD 2020, vlastní vydán

 for english please scroll down
Koukám se do hluboké jámy a jímá mě strach. Zkouším do ní házet kameny, ale zdá se bezedná. Vypadá jako tlama nějaké obrovské příšery, které smrdí z huby a chce vás spolknout. Vylétne z ní hejno netopýrů, zaskřehotá posel noci. Do podobných děr se padá zásadně po zádech a s roztaženými pažemi. Jáma pekel, vstup na onen svět. Škvíra do jiné dimenze, kterou dovede navodit pouze zlo a nebo hudba. WITCHBONES, projekt, kapela mistra Vardlokkera.

Okultní satanistický black death metal, který vám bude nejdřív připadat jako monotónní lavina z kamení, krve a strachu. Zákeřný útok zezadu, když vás někdo bodne do ledvin. Držíte se za bok a doufáte, že vám někdo pomůže. Nikdy se tak nestane, lidé nejsou z podstaty hodní. Alespoň tak to cítím při poslechu této desky. 


A tak se vznáším ve větru, padám do hlubin. Dotýkám se chladných rukou umrlců, líbám se se smrtí. Občas si vzpomenu na staré EMPEROR, ale jinak se snažím album s nikým neporovnávat. Raději jej poslouchám pokaždé v celku, nekrájím jej na malé kousky. Ztrátilo by tím atmosféru, spadnul by řetěz a nemohl bych se naladit na stejnou vlnu. Hlavní pro mě je, že i přes určitý stereotyp mě baví "Goety" poslouchat. Kolem naší společné cesty leží zahnívající mršiny a do nohou mě řežou úlomky kostí. WITCHBONES se vydali směrem, který není vůbec jednoduchý. Pro spoustu z vás bude deska nepřehledná, náročná, vyčerpávající. Žít ve stínu není lehké. Něco málo o tom vím. Zahaleni v kápích, padáme stále dolů. "Goety" není dokonalým albem, ale má dobrý zvuk, spoustu zajímavých nápadů a také zní trošku jinak než stovky podobných. Koneckonců, stejně po nás zůstane jen krvavá šmouha a pár vzpomínek. Temný, devastující black death metal, který vás strhne do záhrobí!



sumarizace:

"Goety" je albem, na kterém se američtí death black metalisté WITCHBONES pokusili překapat zlo. Povedlo se jim to. Novinka je svým způsobem hodně zákeřným albem, které od posluchače vyžaduje pozornost a dlouhý čas, strávený s deskou. Teprve potom, po dlouhé době, vynikne všechna temnota, kterou na CD americký nihilista  Vardlokker doslova vysekal. Nahrávka je hodně o špatných pocitech, o nicotě, o prázdnotě. Je opatřena dobrým zvukem, zajímavými nápady a nepropustnou tmou. Zahalte své tváře do kápí a očekávejte příchod samotného Satana. Čas strávený v obrácených modlitbách a pod zapáleným křížem, vám ukrátí právě WITCHBONES. Tohle album hodně bolí. Stačí ho jen pochopit a vstřebat. Nad městem se opět vznáší padlý anděl s hořícími křídly. Za chvilku spadne z nebe a zapálí onen svět. Buďte připraveni a poslouchejte "Goety"! Death black metalová deska, která pálí jako oheň.


Asphyx says:

"Goety" is the album where American death/black metalist WITCHBONES tried to distil the evil itself. They did it. This new album is very cruel album in its own way and it needs an attention from the listener and a lot of time spend with this record. And after this, after spending a lot of time with this album the darkness which this American nihilist Vardlokker cut out will came outside. The record is about bad feelings, nihility and about emptiness. It is full of good sound, interesting ideas and impervious darkness. Cover your faces in capes and wait for the arrival of the Satan itself. WITCHBONES will short the time you spend in turn prayers and below the fired cross. This album hurts so much. You just have to understand and absorb it. Upon the town there is a fallen angel with burning wings. In a minute it will fall from heaven and it will burn the world beyond. Be prepared and listen to the "Goety"! Death/black metal album which burns like a fire!


Tracklist:
01. Aglaos Wolves
02. Queen Of The Crossroads
03. Snow-It-Beautifies
04. Goddess Of Black Magick
05. There is Thunder In Our Hearts
06. Why Have You Killed Them...The Beautiful Flowers?
07. Summon What Once Was
08. Ghosts Of The Fallen Wolves
09. When Blood Runs Black
10. Erblicket Die Tochter Des Firmaments (Burzum Tribute)

band:
Vardlokker (K.B.V)

https://www.facebook.com/witchbones/
https://witchbvnes.bandcamp.com/album/goety-full-length

úterý 28. dubna 2020

Recenze/review - RUIN LUST - Choir Of Babel (2020)


RUIN LUST - Choir Of Babel
CD 2020, 20 Buck Spin

 for english please scroll down
Budeš mít ten obraz nadosmrti vypálený v hlavě. Hořící dům, nářek obětí, spálená těla, chaos a smrt. Zbudou jen ruiny a pláč pozůstalých. Pach tavícího se masa. Lebky puklé a mozek upečený na rozžhavených uhlících. Otřesete se ještě několik let potom, když si vzpomenete. Ne, neměl si vylít benzín a škrtnout sirkou. Jenže si nemůžeš pomoc. Dělá ti to dobře, viď? Už se těšíš, až shoříš v pekle. V kotli plném rozpáleného oleje a s dušemi zemřelých kolem, které se ti přišly pomstít. Stejně jako RUIN LUST, americká death black metalová úderka, která hraje. jako by právě přišla ze záhrobí. 
Hutný, nepřehledný sound, valící se láva, beznaděj, nihilismus, nekonečná touha zemřít. Tohle všechno naleznete i na novince "Choir Of Babel". Američané jsou opět nechutní, zvrácení, nekompromisní, démoničtí a neskutečně bolestiví. A také hoří věčným plamenem.
"Choir Of Babel" je postaveno na podobných základech, jako tvorba kapel typu BLASPHEMY, BEHERIT, PROCLAMATION, ARCHGOAT, SARCÓFAGO, BLACK WITCHERY, INCANTATION. Rychlost, šílenství, ale také občasné skoro až doom metalové chvilky. Ty slouží ale jen k nadechnutí, jinak se budete topit v řece ze zkažené krve. Poslech je těžký, ne každý vydrží u desky v klidu až do konce. Já na ní také musím mít náladu. Zajímavé je, že někdy mi album sedne perfektně do uší, jindy zase projdu okolo bez povšimnutí. Problémem je počáteční monotónnost, stereotyp, motivy jsou si navzájem opravdu velmi podobné. Ale tak tomu v tomto druhu death metalu ušpiněného blackem chodí odnepaměti. Troufám si ale tvrdit, že zrovna u RUIN LUST se vyplatí počkat, dát jí čas, postupně rozkrýt všechny vrstvy. Stát se archeologem a užít si mrtvolnou náladu, tunu nihilismu a pekelný oheň. Podobný death metal, se zničujícím zvukem i nápady, k nám totiž přišel opravu ze záhrobí. Nedovedu si představit, že by tomu bylo jinak. Inferno!



sumarizace:

Američané death black metalisté se svým třetím albem pokračují přesně tam, kde minule přestali. Jejich hudba je plná rouhání, špíny a tmy. U podobných alb je důležité, aby dokázaly navodit absolutní pocit zmaru, strachu a nekonečna. RUIN LUST se to povedlo na výbornou. Procházím spolu s kapelou temnými chodbami opuštěného kostela, účastním se spirituálních seancí a obětuji samotnému Satanovi. Nahrávka je velmi uvěřitelná a připomíná nějakou hodně zlou modlitbu. Zavřete okna i dveře, přichází Belzebub! Svět nikdy nebyl tak zlý, temný a ošklivý, jako na "Choir Of Babel". Jsme jenom prach ve vesmíru, jsme ubozí tvorové, jsme prokletí. Black deathová deska s jasnou definicí zla! Velmi dobře!


Asphyx says:

This death black metal band from USA continues with third album exactly where the previous album ended. Their music is full of cursing, dirt and darkness. With this type of album it´s important to incite an absolute feel of ruin, fear and infinity. The RUIN LUST did it exactly right! With this band I´m walking through dark hallways of deserted church and I´m participating spiritual séances and I´m sacrificing myself to the Satan. The record is very real and believable and it remains some kind of evil prayer. Close your windows and doors because there is the Beelzebub coming! The world has never been so cruel, dark and ugly as it is on "Choir Of Babel". We are just a dust in the universe, we are small creatures and we are accursed. Black death metal album with a clear definition of the evil. Very good!

TRACKLIST
1. The Choir Of Babel (4:54)
2. Prison Of Sentient Horror (4:23)
3. Worm (5:30)
4. Bestial Magnetism (5:45)
5. Rite Of Binding (8:53)

https://listen.20buckspin.com/album/choir-of-babel
https://www.20buckspin.com
https://www.facebook.com/20buckspin

pondělí 27. dubna 2020

Recenze/review - M.A.D. - A Plague Caused the Deaths (2020)


M.A.D. - A Plague Caused the Deaths
CD 2020, vlastní vydání

 for english please scroll down
Zvedá se vítr a ve vzduchu je cítit krev. Vichřice zesiluje a ty přidáváš volume na svém přehrávači. Kolem se lámou stromy, létají střechy, převracejí se auta. Mám rád muziku, surovou a plnou energie jako přírodní živly. Pomalu se setmí a najednou je ticho. Ticho před další bouří. Varování v televizi, na internetu i z tlampačů v našem městě. První oběti, mám pocit, že se z mraků vynořili jezdci apokalypsy. Tsunami venku na ulicích, tsunami z reproduktorů. Smrt si nevybírá a nakonec možná zemřeš v sutinách. Se sluchátky na uších, s novou deskou "A Plague Caused the Deaths".
Němečtí metalisté M.A.D. jsou konečně zpět. Datum vzniku v roce 1986, dlouhá historie, ale jenom dvě dema v devadesátých letech a jedno EP v roce 2016 po návratu. A teď první dlouhohrající album, které bourá zdi. Již od začátku je znát staroškolský nádech, poctivost, ryzost a totální oddanost temnotě.


"A Plague Caused the Deaths" je hodně živelným, devastujícím albem. Naleznete na něm spoustu odkazů na kapely z devadesátých let, ale také drtivých prvků (slyšeli jste někdy jak zní lámané kosti?). Základem je prašivý death metal, thrash a na nahrávce potkáte i několik black metalovějších motivů. Pokud bych měl tvorbu této kapely k někomu přirovnat, volil bych jména jako NECROPHAGIST, TERRORIZER, VADER, VOMITORY. Jedná se o třaskavou radioaktivní směs jak evropské, tak i americké školy. Navíc mám při poslechu opravdu pocit, že jsem se ocitl v lavině z kostí, kamení, krve a strachu. Organický, prašivý zvuk všemu dodává na uvěřitelnosti a celkový dojem doplňuje i morbidně vyvedený obal. M.A.D. si zachovali undergroundový zápach, což je dle mého skvělé. Kapela je v této sestavě opravdu silná, připadá mi, že mezi muzikanty funguje pověstná chemie. Můžeme si tak užít  nekompromisní, vyhlazovací death/thrash metal, který vtrhne do vašich pokojů jako to nejzuřivější tsunami. Jsem moc rád, že staří psi ještě vydávají takovéto desky. Jsou totiž po okraj narvané dobrým řemeslem, mají feeling, tlak a rozsekají vás na malé kousky. Zvedá se vítr a ve vzduchu je cítit krev. Stále poslouchám "A Plague Caused the Deaths". Radioaktivní zabijácká záležitost!


Asphyx says:


The wind is getting stronger and there is blood in the air. The whirlwind is getting intensified and you add volume to your player. Trees break down around, roofs fly, cars overturn. I like such music, raw and full of energy like natural disasters are. It slowly gets dark and suddenly there is silence. Silence before another storm. Warning on TV and on the Internet. First victims, I feel that the riders of the apocalypse have emerged from the clouds. Tsunami out on the streets, tsunami from the speakers. Death doesn't choose and eventually you may die in the rubble. With headphones, with a new album "A Plague Caused the Deaths".

German Metalists M.A.D. are finally back. The date of their creation is dated back to 1986, a long history, but only two demos in the nineties and one EP in 2016 after the return. And now they release the first full-length album which is breaking down the walls. Right from the start, you can feel the old school tinge, honesty, purity and total devotion to darkness.


"A Plague Caused the Deaths" is a very wild, devastating album. You'll find a lot of references to bands from the nineties, but also a lot of overwhelming elements (have you ever heard how broken bones sound?). The basic is still scabby death metal, thrash but on the record, you will meet several black metal motives. If I had to compare this band to someone, I would choose bands like NECROPHAGIST, TERRORIZER, VADER, VOMITORY. It is an explosive radioactive mixture of both European and American schools. Moreover, during the listening, I really feel like I would be part of the avalanche of bones, stones, blood and fear. The organic, scabby sound adds credibility to everything, and the overall impression is complemented by the morbid cover art. M.A.D. has kept its underground smell, which I think is great. The band is really strong in this line-up, it seems to me that there is legendary chemistry among the musicians. So we can enjoy an uncompromising, exterminatory death/thrash metal that invades your rooms like the fiercest tsunami. I am very happy that old dogs still release such records. They are full of good craftsmanship, they have a feeling, pressure and they will cut you into small pieces. The wind is getting stronger and there is blood in the air. I'm still listening to "A Plague Caused the Deaths". Radioactive killing material!



Tracklist:
1. Godless 01:17
2. Schwedentrunk 03:27
3. Hate Something for Nothing 04:45
4. Kill Someone 03:10
5. Epidemic Spreads 02:56
6. Kill All Masters 02:29
7. Preachers 04:19
8. A Plague Caused the Deaths 01:39
9. Killed by Space Junk 01:13
10. Killing for Company 03:29
11. Inquisition 02:14
12. Died in a Hospital 03:12
13. Short Term Radiation Death 03:45




band:
Gesang/Bass: Rob Eilenberger
Gitarre: Ulf Weidner
Drums: Chris Ludwig (Chris Bloodland)



ORDER HERE:
http://www.shop-027.de/ostmetal-p186h24s32-M-A-D-CD-A-Plague-Ca.html?fbclid=IwAR3peD5aOsJ8ksHdYrmzdl39kuKBuZaeCxy84alMth_RC8U8jn6lz2iDHQA

 https://www.ebay.de/itm/M-A-D-A-Plague-Caused-The-Deaths-2020/223966567583?hash=item3425729c9f%3Ag%3AcpIAAOSwgaZeh8FL&fbclid=IwAR2kAXV8fih5yeTDGgWxVzDL7dxj2Y94uvloq3idBF04svvzgp0OUBNXukY


neděle 26. dubna 2020

Recenze/review - REEK - Death Is Something There Between (2020)


REEK - Death Is Something There Between
CD 2020, Testimony Records

 for english please scroll down
Na starých hrobkách mě vždycky fascinoval zápach. Pokaždé, když vstoupím dovnitř, tak mám pocit, že se kolem mě vznáší smrad smrti. Je pro mě jasným a zřetelným znamením, že jsem zde správně. Nemám rád spalovny mrtvol, jsem stará škola, já raději pohřeb rovnou do zmrzlé země. S hudbou to mám hodně podobné. Líbí se mi živoucí, mokvající, prašivá muzika, která mě dokáže svým výrazem přitáhnout k přehrávači. Umělé desky mě nudí, necítím z nich srdce. Raději si poslechnu něco, co už jsem stokrát slyšel v minulosti, než plastové a uřvané záležitosti.

Do ruky se mi dostala novinka REEK, kapely, kde hraje na kytaru a zpívá Håkan Stuvemark z WOMBBATH a zdatně mu sekunduje Rogga Johansson (PAGANIZER atd.) taktéž na kytaru. Co asi tak může vzniknout z podobného spojení? Ano, tušíte správně, plesnivý, kosti drtící death metal. 



"Death Is Something There Between" je deskou, která je načichlá starými ENTOMBED. Old School Death'n'Roll v jeho ryzí podobě. Nic jiného nečekejte, nic jiného nedostanete. Zkrátka a jednoduše, výstřel se zásahem rovnou na komoru, rozdrcené lebky, lámání kostí tím nejbolestivějším způsobem. K tomu klasický, tradiční švédský sound. Taky nějaká ta těla v márnici, která se po setmění dají do nekonečného tance. Zombie dávno ovládly náš svět, stačí se rozhlédnout kolem sebe. Podobnou hudbu si dávám do hlavy, když jsem unavený, když je všechno kolem mě černé, ošklivé a pochmurné. Dodává mi energii, nakopne mě a alespoň na chvilku donutí zvednout hlavu. Představte si rezavý buldozer, který nelze zastavit. Ničí vše živé, roztrhá vás na kusy. Stejně jako album "Death Is Something There Between",  které je pro mě skvělou vzpomínkou na devadesátá léta minulého století. Popraskaná víka od rakví, pach opravdové smrti a death metal, kterému můžete věřit. Nahrávka, která vás přenese na staré pohřebiště! Katakomby byly otevřeny!


Asphyx says:

I was always fascinated by the smells of the old chambers. Every time I step inside, I feel like a stink of death is hovering around me. It is a clear and distinct sign to me that I am in the right place. I don't like crematoria, I'm an old school man, I prefer the funeral where the body goes straight to the frozen ground. I have this quite similar with music. I like a living, moist, scabby music that can attract me with its expression. Artificial records are too boring for me, I can't feel the heart from such albums. I'd rather listen to something I've heard hundreds of times in the past than synthetic things.

Into my hands, I got a new REEK album, a band where Håkan Stuvemark from WOMBBATH plays guitar and sings and Rogga Johansson (PAGANIZER etc.) playing guitar too, supports him quite efficiently. What could possibly arise from such a connection? Yes, you guessed it right, moldy, bone-crushing death metal.

"Death Is Something There Between" is a record that is reek with old ENTOMBED. Old School Death'n'Roll in its purest form. Don't expect anything else, you won't get anything else. Shortly and simply said, this is a shot with a hit directly on the chamber, crushed skulls, breaking bones in the most painful way. In addition, a classic, traditional Swedish sound. Also, some of the bodies in the morgue that start an endless dance after dark. Zombies take control of our world, just look around. I listen to such kind of music when I am tired when everything around me is black, ugly and gloomy. It gives me energy, kicks me, and for a moment forces me to raise my head. Imagine a rusty bulldozer that can't be stopped. It destroys everything alive, tears you to pieces so as the album "Death Is Something There Between", which is a great memory of the nineties for me. Cracked coffin lids, the smell of real death and death metal you can trust. A record that will take you to the old burial ground! Catacombs have been opened!


TRACKLIST
1. Condemned by the Hands of Pain (2:57)
2. Flesh Golem (3:44)
3. Gold in your Throat (3:09)
4. The Eaters (3:23)
5. Horror Waltz (3:36)
6. Foaming at the Mouth (4:50)
7. Tyranny of the Blood (2:34)
8. A Matter of Time (2:56)
9. Black Hole Star (2:57)
10. Fuel for the Pyres (2:46)
11. Rain Down Salvation (3:50)

LINE-UP
Håkan Stuvemark - Vocals, Guitar, Lead Guitar
Rogga Johansson - Guitar
Jon Skäre - Drums
Mathias Back - Bass

https://www.facebook.com/REEK-Sweden-104611050916938
https://testimonyrecords.bandcamp.com/album/reek-death-is-something-there-between

https://www.facebook.com/testimonyrecords
https://testimonyrecords.bigcartel.com/products

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý čtyřicátý třetí - Garáž číslo dvě


Příběh dvoustý čtyřicátý třetí - Garáž číslo dvě

Byli to kluci z panelů, co se postupně taky dopracovali do hospody U Hymrů. Kdysi jsem je znal ještě v době, co jsem chodil s Kačenkou. Když jsem se s nima bavil, tak mi přišli jako mladý písklata a já starej fotr, co už má něco za sebou. Holky si ze mě dělaly srandu, že ke mě vzhlíží jak na nějakej vzor. A víte co, to není přece žádnej med, mít za ikonu Smrťáka. To vám nemusím vysvětlovat. Ale je fakt, že když jsem mluvil, tak nábožně naslouchali, jejich holky sklápěly oči a spoustu věcí, co jsem řekl, tak druhý den opakovali a vzali je za své. Jasně, že mi to lichotilo, nejsem z kamene. Ale už jsem měl taky něco za sebou a nějaký ty zkušenosti taky, tak jsem na ně byl hodnej. Trošku jsem v nich i viděl sebe samého. 

Někde se doslechli, že jsme s Prcalíkem a Kytkou hrávali v garáži u Štěpánky. Nebylo tedy nic divnýho, že najednou přišli a jestli se nechceme podívat k nim do kutlochu na Krásnou louku. Nebylo na tom nic divnýho, snad každej metalista chtěl někdy na něco hrát. Ti trpělivější u toho vydrželi a my ostatní jsme mezitím pili, balili holky a užívali si. Projít si tím musel každej. Zrno se oddělovalo od plev. My byli s klukama spíš ty typy, co v hospodě domluví padesátou osmou kapelu, styl co bude hrát, jméno (to je nejdůležitější vole!) a ve zkušebně se dvakrát sejdou a děsně ožerou. Nebylo nám souzeno a teď, když tu kluci nejsou, tak ani nemám chuť, začít zase někde hrát.

Ale s nadšením si, kór, když je jaro, sednu na paletu u garáže, neodmítnu nabízeného lahváče a zasním se. Představuju si, že jsem já ten kudrnatej kytarista a zpěvák, protože jemu to na rozdíl ode mě jde. Umí hrát líp než kdokoliv z nás. Ještě ke všemu je to přesně kluk, kterýho by na pódiu žraly holky. Démonickej a tajemnej. Pánové se trošku stydí, puberta od toho je a když dohrajou první song, tak všichni koukají na mě. Co já na to? Copak já jsem nějakej arbitr, hlava pomazaná, bylo to super volové. A neříkal jsem to jen tak, abych jim udělal radost. Dostal jsem druhý pivo a probírali jsme všechno možný. Měl jsem nějaký prachy a protože už jsem nebyl nejmladší, tak jsem nemusel pro basu, připadal jsem si s touhle partičkou jako doma. 

Možná jsem chtěl vrátit věci, které nikdy vrátit nejdou. Oni byli jako kdysi my. Snad budou mít víc štěstí a nikomu z nich se nic zlého nestane. Chlastejte kluci, dneska platím já. Študentíci měli jako vždy zásadní problém, peníze. Já už makal, holky taky a tak jsme jim přispívali. Na vybavení, na pivo. A protože mě vždycky bavilo dělat rukama, tak jsem jim celou garáž vymaloval, sehnal starý gauč, ledničku (ta jim udělala samo největší radost). Občas podplatil pána ze sousední garáže rumem, protože jsme dělali takovej bordel, že on to nemá zapotřebí poslouchat. Naše procházky s Kristýnkou směřovaly na Krásnou louku čím dál tím častěji. Kousek od areálu, kde se pořádaly výstavy psů, se znovu učila chodit. Vyčerpaná, zničená pak seděla se mnou na paletě a tulila se ke mě.

Postupně se kolem Garáže číslo II. utvořila partička skvělých lidí. Na nic jsem nehrál, svých starostí jsme měli až nad hlavu, ale bylo nám tam šíleně dobře. A takhle v pátek se dělávaly i ohně. Kytáry a vlhký oči i klíny dívek. Dole pod městem, u řeky, která byla špinavá a žlutá. Někdy jsme zůstali až do rána. Jen tak, pro radost, pro těch pár prchavých okamžiků. Měl jsem to tak každé jaro. To mě vždycky začínala hospoda U Hymrů štvát. Lákala mě příroda, lesy a louky. Vypadnout. Usnout, zatímco se vedle kytaristu pokouší svést jedna křepelka. Ona ho chce, on ji ne, nekonečný příběh opakující se s pravidelnou kadencí v celým vesmíru. Hele Tomáši a proč ty všechny holky pořád odmítáš? To se ti žádná nelíbí? Takový kočky. Co bych za to dal, já je musel vždycky ukecávat.

Sedíme u ohně a z kazeťáku jede nějakej death metal. Tom mi chtěl udělat radost. Kecáme a najednou všechno začne směřovat k jedinému. Asi je to pivem, možná atmosférou celého večera, ale tenhle kluk se nám svěří. Už na základce se mu líbili kluci. Chvilku nechápu, ale pak mě Kristýnka štípne do stehna a pošeptá, že je prostě teplej. V tý době si každej homosexuála představoval jako slizkýho hnusnýho zženštilýho maníka, co przní všechny okolo. Spousta z nich taky, co si tak vzpomínám, tuhle definici splňovala. Ale Tomáš byl jinej, takovej ještě čistej, zmatenej. Na rozdíl od svých kolegů měl drsnej a hlubokej hlas. Na první pohled byste nepoznali vůbec nic. Hele, nevěděl jsem co říct a to já většinou mlčím. Mluvila Kristýnka. Znovu jsem si uvědomil, jaká je to citlivá a milá osoba. 

Bylo mi devatenáct a vyrostl jsem na sídlišti. Nebyl jsem zrovna vzor tolerance a pochopení. Ale učil jsem se. Pomaličku. Musel jsem si všechno přebrat v hlavě. Hergot, vždyť jsem kolikrát v garáži usnul na starý matračce a ON ležel kousek vedle mě! Bože, je tohle možný? Proto jsme si spolu tak rozuměli, proto byl tak chápavej a milej. Kurva, co teď? Druhej den jsem do garáže nešel a dával si týden radši pivko U Hymrů. Byl jsem blbej. "Tak tady jseš? Vo co jako jde, ty už s náma nechceš k řece?": křičí na mě Jana a láká mě na lahev rumu. Řeknu jí, ať se posadí a prozradím jí novou informaci,  kterou už dávno ví. Chvíli na mě kouká a pak se začne smát. To máš jako strach, že ti ho tam šoupne nebo co? Smrťáku, nechovej se jako debil. Ten kluk to má už takhle těžký a on tě žere, ne nechce s tebou chodit, ale jsi pro něj něco jako vzor. Tak se podle toho chovej, to ho chceš zklamat?
Cukal jsem se a ne že ne. Mých pár setkání s teplými bratry nedopadlo zrovna nejlépe. Trochu jsem se i bál. Nechápal, tenkrát se o podobných věcech nikdo moc nezmiňoval. Zkrátka a jednoduše, holky mě přemlouvaly a já šel. Prej podejte si ruku a obejměte se. Ošíval jsem se, ještě před týdnem jsem si myslel, že by Tomáš mohl bejt můj kamarád. Moc hezky se s ním povídalo. Byl sice mladší, ale chytrej, vtipnej, metalista tělem i duší. Ale jak se svěřil, tak jsem se zase stáhnul do ulity. Nový kamarády jsem si hledal hodně těžko. Možná jsem se i trošku bál. Ale obejmul jsem ho. Usmál se na mě, smutně. Smrťáku, kdybych věděl, jak tě to rozhodí, tak bych ti to neříkal. Jako ostatním. 



Zajímavý, co? Od smrti Kytky a Prcalíka jsem mohl říkat kamaráde jen jednomu feťákovi a jednomu teploušovi. Holky se mi kvůli tomu občas smály. V dobrém, ale bylo tomu tak. Tomáš byl, je a bude navždy můj kámoš. A je mi úplně jedno (radši nenapíšu u prdele), že je teplej jak zákon káže. Byl dlouho sám, během té doby, co ho znám, tak chodil občas s týpkama, který jsem chtěl zakopat na zahradě, ale pořád zůstal ryzí a opravdovej. Když řekl klukům v kapele, že není na ženský, tak se jim jejich ansámbl rozpadl. Garáž číslo 2 byla jen takovým nadechnutím, nadějí, vzpomínkou. Netrvala moc dlouho, vlastně jen jedno jaro, ale byla super. Naučila mě větší toleranci. Už jsem se nebál lehnout vedle Toma na matračku. Nikdy si ke mě nic nedovolil. Nelíbil jsem se mu, uff, ještě že tak.

Tak si to pro jistotu shrňme. Je jaro. Kristýnka čím dál tím lépe chodí. Venca je pořád v léčebně a píše mi šílený dopisy. V práci se mi daří. Ve škole taky. Objevil jsem spoustu nových kapel. Viděl několik hodin nových filmů. Přečetl jednu řadu sci-fi v knihovně. Vlasy jsem měl po prdel. 60 kg živý váhy. Měl jsem krásnou milou holku a kamarádky, co by za mě položily život. A taky jednoho teplýho kamaráda. Myslím a cítil jsem to tak, že je mi hrozně dobře. Usmíval jsem se, žárlil na tátu Kristy. Vypadalo to, že můj život se usadil do normálu. Jenže tomu tak nebylo. Lidskej mozek i povaha jsou totiž nevyzpytatelný. Ale k tomu se dostaneme, nebojte. Zatím si ale ještě zavzpomínám spíš na to hezké, protože jak známo, tak ošklivé věci člověk postupně vytěsňuje, paměť je milosrdná. Nechte mě prosím ještě chvilku snít. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 25. dubna 2020

Rozhovor - CIANIDE - Žijte svůj vlastní život, buďte upřímní sami k sobě a život bude jednodušší, věřte mi…


Rozhovor s legendární death doomovou kapelou z USA - CIANIDE.

Odpovídal Mike Perun, děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx. 

Recenze/review - CIANIDE - Unhumanized (2019):

Ave CIANIDE! Zdravím do chicagských katakomb! Když jsem se připravoval na tenhle rozhovor, tak jsem si o víkendu našel všechna alba, která od vás mám. Zjistil jsem (a kamarád mi to potvrdil), že první deskou, která se k nám dostala, tak byla nahrávka „A Descent Into Hell“ z roku 1994. Víš co je zajímavý? Já jsem v celé vaší diskografii nenašel jedinou slabou desku. Jak je to možný? Máte na to nějaký recept? Tolik let si držet tak vysoko laťku kvality. 

Je to trochu divné, protože naše debutové album “The Dying Truth” je to, s kterým jsou lidé až dodnes nejvíce spjati. Díky za poklonu - „bez slabých desek“. Odpověď je jednoduchá i komplikovaná. Jednoduchá v tom, že píšeme skladby, které chceme slyšet především a hlavně MY. Musí to být skladba/album, které bych si rád poslechl, stejně tak, jako zahrál naživo. Samozřejmě znám docela dost lidí v kapelách a díky rozhovorům s nimi zjišťuji, že se nejedná o skutečné „fanoušky“ své vlastní hudby. Což je podle mě praštěné. Jak nemůžeš být fanouškem vlastní tvorby? Složitá stránka toho je, že díky tomu, že jsme fanoušky svých vlastních věcí, jsme také našimi nejtvrdšími kritiky, a proto je pro nás vždy kurevsky nekonečné napsat a dokončit novou skladbu. Možná to někteří lidé považují jen za jednoduché „jeskynní“ skladby nebo tak něco, ale každá nota, každá pauza, každý úder bubeníka pro nás něco znamená - a nakonec i samotná skladba. Nevím, jestli dělat to jakýmkoliv jiným způsobem je v pořádku, ale ne pro CIANIDE... 


Na poslední EP „Unhumanized“ jsme museli čekat dlouhých osm let. Vydali jste sice mezitím splitko s NEKROFILHT, které mimochodem vyšlo na vinylu u českých DOOMENTIA RECORDS, ale musím přiznat, že už jsem byl hodně nedočkavý. Proč vám to trvalo tak dlouho? Byly důvodem peníze? Čas? 

Rozhodně ne peníze. Byly to jen skladby, které jsme do té doby měli napsané a dokončené. Jak jsem řekl výše, nejenže to trvá věčnost, abychom skladby dokončili, nejsme také „seriózní“ kapelou v tom smyslu, že nemáme důvod ke komodifikaci naší hudby. To není naše živobytí. Nemusíme hrát, abychom měli na jídlo. Stále si rádi jednou týdně zajammujeme, ale jinak žijeme „reálný život“, který nám v tom brání. O to víc, když pomyslíme na naše ročníky, a navíc,.. 8 měsíců uteklo jak voda a my jsme se nedotkli našich nástrojů. Pak přijde nabídka koncertu, který prostě musíš hrát a to tě připraví o další 2-3 měsíce, kdy zkoušíš. Poté se měsíční pauza změní v tři měsíce a pak se cyklus znovu opakuje ... 

Každopádně, EP „Unhumanized“ je venku a ihned se zařadilo mezi má nejpřehrávanější alba. Člověk má při poslechu pocit, že se vrátil na časové ose do devadesátých let. Je vynikající! Jakým způsobem vznikalo? A jak vlastně tvoří CIANIDE nový materiál? 

Ve skutečnosti neexistuje žádný nastavený vzor kromě toho, že to všechno začíná u “všemohoucího riffu”. Pak tu skladbu prostě dáme dohromady. Selektujeme to různým způsobem, pomaleji, rychleji, přehazujeme části, obvykle jen proto, abychom se cyklicky vrátili zpět, odkud jsme původně začínali. Nahráváme si různé verze a po detailním poslechu je pak dále rozebíráme. Protože přinejmenším pro nás je přehrávání „naposlouchaného“ úplně jiný zážitek než jen hraní a "hashování" živě. Pak si vezmu ty nahrávky a za vzor postupy „Johna Tardyho“ a makám na tom, dokud nedostanu výsledek, který zní nejlépe, pak k tomu dodám texty … 


Mě se na vašich albech vždycky hrozně líbil zvuk. „Unhumanized“ není výjimkou. Jestli se nepletu, tak jste nahrávali u Jacka Controla v jeho Enormous Door Studios. Jak jste docílili tak prašivého a hutného zvuku? Na mě to působí, jakoby se nahrávalo ještě analogově nebo se pletu? Zajímavé je, že mi zvuk nahrávky přijde hodně podobný jako u předchozí desky „Gods of Death“. Mluvíte hodně do toho, jak by měla deska znít nebo to necháváte na zvukových mistrech? 

Vlastně to nahrál Sanford Parker v Decade Studios v Chicagu v březnu 2019. Vždy jsme chtěli spolupracovat se Sanfordem a právě teď pracuje zrovna tam. Bylo to poprvé, co jsme šli do „skutečného“ studia od “Divide and Conquer”, což byla naše poslední „pro“ studiová nahrávka . V (Slaughter Sound studiu) jsme nahráli Hells Rebirth a Gods of Death, takže jsme cítili, že bychom možná potřebovali jiný pohled na naši muziku. Víme, čeho jsme schopni, když nahráváme sami, ale díky našimi současnými možnostem a vybavení jsme pravděpodobně dosáhli absolutně toho nejlepšího, co bylo možné. Byl čas pozvednout to na jinou úroveň a to se povedlo, protože si myslím, že zníme nejlíp, jak jsme kdy zněli. Dalším důvodem je to, že kdybychom se nahrávali sami, tak by to trvalo mnohem déle. Se Sanfordem jsme věděli, že to dokážeme nahrát za dobu kratší než týden. O mix se postaral sám, bez našich připomínek. Trochu vyladění sem a tam, ale to je vše. Bylo to stylem: „Tady máš vole, dobře se u toho mixu pobav a pošli nám pak nějaké soubory, až to budeš mít“. A je to kurva dobrý! Nemyslím si, že bychom se mohli ještě někdy vrátit k domácímu nahrávání. Tohle nás zkazilo... 


Jsem fanoušek ze staré školy a hodně si potrpím na obaly desek. Pod „Unhumanized“ je podepsán člověk pod přezdívkou Nev. Dohledal jsem si, že by mělo jít o umělce se jménem Michael Nevler. Ten motiv je pro mě tak skvělý, že jsem si jej dal na plochu na počítači. Moc dalších informací jsem ale o Michaelovi nenašel. Jak jste se dali dohromady a jak cover pro album vznikal? 


Nev Michael @ Gruesome Graphx  je náš metalový mutant a blázen (nemluvě o tom že je to Godzillový Nerd) opravdu neznám jeho skutečné jméno a ani na tom vlastně nezáleží. Když jsem viděl tento motiv, který vytvořil, okamžitě jsem věděl, že to bylo pro nás. Tak mu říkám něco jako – "Dobrá, tak máme další obal alba... Kámo, musíš nás to nechat použít." Nev byl nadšený a zbytek už je historie. Udělal také všechny návrhy bookletů a texty. Udržujeme to jednotné. Nev je top!!! 


Na to, že jako kapela hrajete již od roku 1988, máte poměrně stabilní sestavu. Respektive ty (Mike) a Scott jste v CIANIDE od začátku. To nebývá příliš časté. To jste neměli nikdy ponorkovou nemoc? Nikdy se třeba nezměnil váš názor, jak by měla vaše hudba znít? Znáš to, někdo má radši blondýny, jiný černovlásky. Pak stačí pár ostřejších slov. Někdo někde kdysi napsal, že kapela je jako rodina. Jak jsou na tom CIANIDE? 

Správně. Po celou tu dobu jsme v tomto bodě všichni spíše jako rodina, než pouzí přátelé. Všichni máme navzájem klíče od našich baráků a považujeme rodinu každého za vlastní rodinu, Ale občas se obejdeme klidně i pár měsíců bez jakékoli vzájemné komunikace. Jakmile začneme znovu zkoušet, okamžitě navážeme tam, kde jsme skončili. „Rodinu“ rozšiřují naši bývalí členi Jeff Kabell (bicí na TDT a DIH) a Jim Bresnahan (kytary na DD&D a D&C nyní hlavně KOMMANDANT). Nezahrávej si s nikým z nás, nebo našich ... 

Dnešní doba je dobrá v tom, že máme internet. Tedy jak v čem, ale aspoň se můžu vzdáleně podívat na vaše koncerty. Sice to není ono, zvuk na youtube je pokaždé takový divný, ale podle všech dostupných informací - vy vystupujte hlavně jen v Chicagu? Napíšu to na rovinu, chtěl bych vás hrozně moc vidět naživo, ale není kde. Nechystáte se na turné? Dovedl bych si představit vás, MASTER a třeba můžete vzít ještě AUTOPSY. Splnil by se mi sen. Ne, teď vážně – co CIANIDE a koncerty? Co bys řekl na výlet do Evropy se zastávkou u nás v Čechách? 

Ani náhodou. Turné je pro nás vyloučeno. Nejsme pouliční psi a nikdy nebudeme. Andy a Scott jsou moji bratři, ale být s nimi nasáčkovaný měsíc či déle v dodávce, abychom hráli nějakou posranou show pro 50 dolarů, to zní jako verze pekla, kterou nikdy, nikdy, nikdy nechci zažít. Hodně sil všem kapelám, které to dělají. Jen si jeďte! Já budu na gauči ... 


Zrovna včera jsem se bavil s kamarádem v hospodě, jak se za poslední roky šíleně všechno změnilo. Každý má internet v kapse, mladí jsou již víc ovlivněni obrázky a videem, než hudbou a texty. Nikdo moc nečte, shodli jsme se na tom, že je spousta věcí víc povrchní. Možná je to v Americe jinak, ale u nás v Čechách se s tím setkávám každý den. V hudbě to není jiné. Jak vnímáš změny ve společnosti ty, jako muzikant? Máme spoustu nových technologií, nahrávací studia jsou lépe vybavená, nápady se dají posílat po internetu. 

Kriste, v USA je to ještě horší, tyhle sračky jsme si ale koneckonců vytvořili sami. Ale když jsi „podivín“ ignoruješ všechny ty kecy. Vím, že je to klišé, ale upřímně je mi u prdele to, co někdo říká, myslí si nebo dělá. Žijte svůj vlastní život, buďte upřímní sami k sobě a život bude jednodušší, věřte mi… 

Jiný je svět, i co se týká labelů, vydavatelství. CIANIDE jsou kapelou, která je pro mě synonymem undergroundového death metalu. Máme bandcamp, youtube, labely mohou vaši hudbu šířit rychleji a dostane se k více lidem. Ale znáš to, vinyl je vinyl, kazeta kazeta a CD má také svoje kouzlo. Museli jste změnit nějak přístup k vydávání vaší hudby? Nebo jedete pořád postaru a novinky vás nechávají chladnými? 

Pro naše první dvě alba jsme museli podepsat smlouvy a jít přes vydavatelství, ale jak jsi zmínil, byla to jiná doba. Dokonce i hlupáci z Displeased Records se s námi pokusili vyjebat, chtěli abychom jim přepsali práva pro naše demo. Koneckonců je to stále underground. Z toho nikdo nezbohatne. Seženeš si snad nějakého předraženého právníka, který by tě zastupoval, abys nás žaloval za to, že tratíš peníze na svém vydavatelství, které máš jen jako volnočasovou zábavu? Tak to hodně štěstí chlape. Uvidíme se u soudu…

Kapelu jste založili v roce 1988. Stáli jste vlastně u začátku něčeho nového. Chicagskou smrtící školu mám moc rád. Líbí se mi, že je taková špinavá, syrová. Jaká byla vlastně devadesátá léta v Chicagu? Zavzpomínej pro nás prosím. Na které kapely jsi třeba rád chodil? Kdo byl tvým vzorem? Klidně můžeš přidat i nějakou veselou historku, určitě jich máš spoustu. 

Zdá se mi, že tato otázka se objevuje v každém rozhovoru a pokaždé je obtížnější na ni odpovědět. Byly to skvělé časy, ale jsou pryč. Myslím, že mladší metalisté si možná tuto dobu “romantizují”, ale abych byl upřímný, šlo nám jen o to hledět si svého. Neexistovalo žádné kouzlo kromě toho, že se žilo přítomností. Byli jsme jen mladí metalisté, kteří následovali tu nejúžasnější undergroundovou hudbu. Hodně jsme pili a poslouchali kazety a nahrávky u mě v pokoji. Jsem z Chicaga, Paul Speckman je mým hrdinou. Uctívám každou kapelu, kterou založil. DEVASTATION, TERMINAL DEATH, SINDROME, TROUBLE, ZOETROPE byly také velkými hvězdami v mém světě. 

Tuhle otázku dávám každé kapele a tvůj názor mě zajímavá opravdu hodně. Co pro tebe vlastně znamená death metal? Jak bys jej definoval? Na deskách CIANIDE je hodně slyšet, že do své hudby dáváte všechno, že je zahraná srdcem. Jako fanoušek to tak vnímám. Death metal tedy pro tebe znamená…? 

Nemyslím si, že je to něco, co by bylo možné vyjádřit slovy a vysvětlit v tomto smyslu. Stejně jako všechno, co přichází přirozeně. Buď to máte, nebo nemáte. Mívám obecný metalový postoj pro celej svět - FUCK OFF A DIE. To mluví za vše... 


Na závěr jeden klasický, ale důležitý dotaz. Co chystají CIANIDE v nejbližší době? Můžeme se těšit na nějakou novou desku z vaší kuchyně? Případně, a pevně v to věřím, uvidíme vás konečně někde na klubovém turné v Evropě? 

Doufejme, že jakmile tyto sračky kolem koronaviru skončí, můžeme začít znovu zkoušet a od toho se odrazit. Mám nutkavou touhu napsat něco nového! Dokud nám někdo nenabídne šílené prachy, tak žádné turné našich starejch prdelí nebude... 

Děkuji moc za rozhovor. Moc si ho vážím. Jsem starý fanoušek CIANIDE a vlastně si mi splnil jeden z mých snů. Přeji vám spoustu vyprodaných koncertů, ať vám fanoušci utrhají ruce s merchandise a budu se těšit další vaši hudbu. Snad vás uvidím i naživo. Ať se vám daří i v osobních životech. CIANIDE RULES! 

Díky Jakube! METAL NEVER BENDS!!!!

about CIANIDE on DEADLY STORM ZINE / o CIANIDE na DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - CIANIDE - Unhumanized (2019):

Recenze/review - CIANIDE – Death, Doom and Destruction (2015):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine