DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 1. prosince 2020

Interview - HEADS FOR THE DEAD - When there is no more room in hell - The dead will walk the earth.


Interview with horror death metal band HEADS FOR THE DEAD.

Answered Ralf Hauber and Jonny Pettersson, thank you!

Translated Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Recenze/review - HEADS FOR THE DEAD - Into The Red (2020):
https://www.deadlystormzine.com/2020/11/recenzereview-heads-for-dead-into-red.html

Ave HEADS FOR THE DEAD! Greetings to the catacombs, and I hope you do well in these difficult times. Here, in the Czech Republic, we can't go to concerts, and that really sucks. At least, there’s still a lot of great music coming out. I have to thank you, the new "Into the Red" is one of the albums that is currently helping me survive. How was the recording, and in what direction did you want to move from the previous album "Serpent's Curse"? I see the new record as even darker and colder. 

Ralf: Hey Jakub! Well, sitting in Germany as well in a sort of Covid 19 related lockdown - so NO mosh - NO fun at all, BUT as usual you have to make the best out of the current situation. For the creative spirit 2020 has been a good one. We really had a good flow with HEADS FOR THE DEAD and to give you a little insider information; we have been really productive during the day of the ongoing pandemic, because there is so much inspiration for fictional horror left! 

Glad that you like "Into the red"; it’s more or less a natural progression from the debut album. Keeping it more extreme, but also more atmospheric. Jonny gets very inspired by horror movie soundtracks as well, so I think this vibe comes up more clear in the new album. "Into the red" more or less contains 2 years of work, while we finished the whole production process already in late summer 2019. It got delayed due to other obligations of the bandmembers and the final process of getting the artwork, layout etc. together took longer than expected. Needless to say that the ongoing pandemic ruined our release schedule. But anyway time to kill is now! 

Jonny: We’re on full lock down here as well, though apart from not being able to play shows, it’s not much different for me. I avoid people in general even in normal times. I rather stay home and work on music, haha. 

When writing “Into the red” I picked up where we left off with Serpent. The sound and the songs that came out of it was an unintentional evolution of our sound. You have a vision in your head, and you have to chase that vision until you have an album that sounds like you want it. 


HEADS FOR THE DEAD is represented by Ralf Hauber and Jonny Petersson. How did you actually get together, and how was the band formed? Please take us through the history of your pack. 

Jonny: Me and Ralf got to know each other by doing a split between our other bands Revel in Flesh and Wombbath. We talked a lot online about music, bands we like and things like that. Ralf approached me with the idea of making music together, and it felt like the right time for it. I visited Ralf in Germany when I was on my way to a festival, and that was even more fuel to the fire. 

You can hear and feel that you are playing death metal with your heart, that you are completely devoted to it, and that you believe in what you create. For me, as a fan, it's a very important thing. But you both live somewhere else. When you’re composing new material, how does it work? Does all the music come from Jonny’s studio? Or do you communicate via the Internet? 

Ralf: All the songwriting is going on through internet file - sharing process. Means Ed records the drums in the Netherlands, I do the vocals nearby Stuttgart in South of Germany and all the material gets collected together at Jonny’s UNBOUND Studio located currently still in the UK. Of course we have chat groups for communication and we actually talk a lot about ideas, visions, lyrics etc. -the usual freaking stuff! 

It may kills a little bit the old romantic idea, but HEADS FOR THE DEAD is certainly not a classical rehearsal room band. Everything has its pro and contra, but to see things real, it’s hard nowadays to find really dedicated maniacs in your direct local surrounding, so why not use the advantage of a world wide connected world to create a massive horror injected album!?! 

Jonny: As much as I hate the whole social media world we live in now, it is perfect in the way of communicating and working with musicians from all over the world. For Head for example, I will write the foundation to the songs, and send them to Ralf and Ed. They will come with their input to possible changes to the song and when we have a solid foundation to each track, I hand them over to Ralf and Ed to record their bits on it. A lot of the time when I hear Ralf’s vocals on a track it will give me further ideas for small horror sounds to add to the track and things like that. The devil is in the details, so for me it’s important to have all these small details that you discover more and more of each time you listen to the album.  


Ralf is from Germany, Jonny from Sweden, Ed from the Netherlands. Has the HEADS FOR THE DEAD ever played live? I think it would be a pity if the band remained studio-based. I would imagine a small club with occult decor… What do you think? Is it real? 

Jonny: After Ed got the first Heads album, he contacted us to let us know how much he enjoyed it. Both me and Ralf are big fans of Gorefest, so that was a huge honour. Ralf and Ed started talking a little, and we asked Ed if he would like to join the band, and much to our advantage he said yes. 

I think the chance of us playing live is very small, but we should never say never. If we do play live, it has to be something special. Full stage production, with something that really shows off the visual horror aspect of the band. 


"Into the Red", like "Serpent's Curse", has a dark, cold, old school sound. It was recorded in Jonny’s studio. Does that mean it's all his work? Or, Ralfe, did you have comments, did you change anything, maybe record again? 

Jonny: I write the songs, creating a foundation to build from. Ralf and Ed will have ideas for changes, to a lead, or make a riff longer and things like that. Details that will elevate the songs. When we have a clear vision for each song and how we want it to be, I hand it all over to Ralf and Ed to record their bit, and then at the end I take all the pieces and turn it into the final result. It’s great to be able to bounce ideas between us and to have an interactive process when writing the songs. 


The graphics is featured by Branca Studio or, more precisely, Pol Abran from Spain. I like his work for PARADISE LOST, but mainly my favorite SATAN. However, the covers for HEADS FOR THE DEAD are different, distinct, not typical for Pol. What was the assignment, and how did the cooperation go? 

Ralf: The works of BRANCA Studio have a sort of fresh breath and if you look at the artwork of "Into the red" it not clearly unveils you the style behind the band. It could be Black, Doom, Death, Crust, Grind or just a Horror movie. Pol Abram basically comes more from the Doom/Stoner inspired style. His arts have a massive "retro" touch and it differs a lot from what is nowadays typical in the genre and sub genres of Death Metal. Both artworks - "Serpent’s curse" and the new one are "eye catchers". It attracts your interest and you simply wanna find out what’s behind the scenery, so to say! This is truely intentional, because I see HEADS FOR THE DEAD as an extreme (!) Band, which is not limited in its elements. The music evolves in a natural way without limitations! 


I read that a great inspiration for the lyrics, and in fact, the whole HEADS FOR THE DEAD is the old British horror series House of Hammer from the '80s. Why this series? As a little boy, I watched it secretly on Polish television, the signal of which we could get at our cottage in the mountains. The series had its own atmosphere, but today I see the bigger picture of it. But it’s true that I remember some parts to this day. 

Ralf: Personally I really love this type of "classy" 60ies/70ies British horror; which is more about to scare your imagination and get yourself drenched in a creepy and dark atmosphere. The HAMMER HORROR stuff really have something artistic, also connected with the certain characters like Christopher Lee or Peter Cushing. Regarding HEADS FOR THE DEAD we try to catch up the atmosphere, but a lot of influences come up as well from the 80ies type of Horror movies, since I grow up with these ones on TV. 


You both (Ralf and Jonny) have a lot of other death metal activities. Jonny also has a studio. However, HEADS FOR THE DEAD is a slightly different band. More occult, doom, cold. As if a person was an actor in some real evil horror. What is your relationship to occultism, magic, secrets, spiritism, and mystery? 

Ralf: Being a Metal freak with a certain kind of addiction to horror stuff it’s simply natural to enjoy getting mesmerized by those topics. Of course I love books, audiobooks, films, documentaries dealing with it, but I do not not practise that stuff in a religious/personal way. It’s more about getting obsessed with dark, scarry stuff that fits the mood of the music! Music with that atmosphere can certainly not deal with flowers and happy shining stuff, Ha! 

Jonny: Most people probably think we are odd for having this obsession with the strange and macabre. But then again most people are boring and a waste of space. I think the fascination for the darker things in life with anything from the fictional in horror movies to the very real with serial killers adds layers and contrast. It’s something that resonates through the extreme metal community, which is why you get a much wider artistic expression in extreme metal, well extreme music in general. Plus the horror we portray is nothing compared to the nightmare of being stuck in a life where watching mindless reality shows on TV idolising self-obsessed cunts is the highlight of your week. 


What are your future plans with HEADS FOR THE DEAD? I know, "Into the Red" is still a very fresh album, but do you have any other plans? 

Ralf: Oh yes! We are already one step ahead and have created something special during the summer and autumn pandemic days. Being productive is a healthy way to withstand the bullshit of reality at the current stage. To unveil little details: We have recorded five new tunes, the production process is a already finished and we are currently working on possible release ways for 2021. The EP will be a closed chapter, it will differ from the regular HEADS FOR THE DEAD albums. Big inspirations for this one have been Rock’n’Roll, Punk & Slasher movies. It’s gonna be a catchy one - so stay tuned!!! 


Thank you very much for the interview. I'm really looking forward to receiving the pre-ordered CD and T-shirt. Your label Transcending Obscurity has done a great job again, and HEADS FOR THE DEAD must not be missing in my collection. I wish you a lot of success also in your personal lives. Good luck, guys! I'm going to listen to "Into the Red" and really loud! 

Ralf: We wanna thank you Jakub & your team; glad to be once more in the most dedicated Death Metal webzine from Czech Republic! Cheerz for supporting HEADS FOR THE DEAD! "Into the red" will be out in the middle of December 2020 - get yourself our latest horror injection! "When there is no more room in hell - The dead will walk the earth" - so stay tuned!!!  

Recenze/review - HEADS FOR THE DEAD - Into The Red (2020):

Recenze/review - HEADS FOR THE DEAD - Serpent's Curse (2018):



------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram

facebook:

Rozhovor - HEADS FOR THE DEAD - Když už v pekle nebude místo - mrtví budou chodit po zemi.

Rozhovor s horror death metalovou skupinou HEADS FOR THE DEAD.

Odpovídali Ralf Hauber a Jonny Pettersson, děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - HEADS FOR THE DEAD - Into The Red (2020):

Ave HEADS FOR THE DEAD! Zdravím do katakomb a doufám, že se máte v této těžké době dobře. U nás v Čechách se nemůže na koncerty a osobně mě to hrozně štve. Aspoň, že stále vychází spousta skvělé muziky. Musím vám poděkovat, novinka „Into the Red“ patří mezi desky, které mi momentálně pomáhají přežít. Jak vznikala a jakým směrem jste se chtěli od předchozího alba „Serpent's Curse“ posunout? Mě připadá nová deska ještě temnější a chladnější. 

Ralf: Ahoj Jakube! Taky jsme v Německu v jakémsi lockdownu souvisejícím s Covid 19 - takže ŽÁDNÝ mosh - ŽÁDNÁ zábava, ALE jako obvykle je potřeba ze situace vytěžit maximum. Pro tvůrčího ducha byl rok 2020 dobrý. Pro HEADS FOR THE DEAD rozhodně a abychom vám poskytli trochu interních informací; během probíhající pandemie jsme byli opravdu produktivní, zbývá nám ještě spousty inspirace fiktivními horory! Jsem rád, že se ti „Into the red“ líbí, je to víceméně přirozený vývoj od debutového alba. Zůstáváme extrémnější, ale také atmosféričtější. Jonny se velmi inspiruje soundtracky z hororových filmů, takže si myslím, že tato atmosféra bude na novém albu jasnější. „Into the red“ víceméně zabralo 2 roky práce, zatímco celou produkci jsme dokončili již koncem léta 2019. Opozdilo se to kvůli dalším povinnostem členů kapely a finálnímu procesu jako je obal, booklet atd., trvalo to déle, než se čekalo. Není nutné zmiňovat, že pokračující pandemie zničila naše plány na vydání, nicméně „čas zabíjet“ nastal a je právě teď! 

Jonny: I tady máme lockdown, i když kromě toho, že nemůžeme hrát koncerty se toho pro mě moc nemění. Lidem se obecně vyhýbám i v normálních dobách. Raději zůstávám doma a pracuji na hudbě, haha. Když jsem psal „Into the red“, pokračoval jsem tam, kde jsme skončili se „Serpent“. Zvuk a skladby, které vznikly, byly neúmyslným vývojem našeho zvuku. Máte vizi v hlavě a musíte ji pronásledovat, dokud nemáte album, které zní tak, jak jste chtěli. 


HEADS FOR THE DEAD jsou Ralf Hauber a Jonny Petersson. Jak jste se dali vlastně dohromady a jak kapela vznikla? Proveď nás prosím historií vaší smečky. 

Jonny: Já a Ralf jsme se poznali, když jsme dělali splitko našich dalších kapel REVEL IN FLESH a WOMBBATH. Mluvili jsme hodně online o hudbě, kapelách, které máme rádi a podobných věcech. Ralf mě oslovil s myšlenkou dělat hudbu společně a vypadalo to, že je na to ten správný čas. Navštívil jsem Ralfa v Německu, když jsem byl na cestě na festival a to přililo ještě více paliva do ohně. 


U vás je slyšet a cítit, že hrajete death metal srdcem, že jste mu zcela oddáni a věříte tomu, co tvoříte. Pro mě osobně, jako fanouška, je to hrozně důležitá věc. Každý ale žijete někde jinde. Když skládáte nový materiál, jakým způsobem to probíhá? Vzniká všechna hudba u Jonnyho ve studiu? Nebo komunikujete přes internet? 

Ralf: Veškerá tvorba skladeb se děje prostřednictvím internetu – sdílíme soubory. Znamená to, že Ed nahrává bicí v Nizozemsku, já dělám vokály poblíž Stuttgartu v jižním Německu a veškerý materiál se shromažďuje v Jonnyho v UNBOUND studiu, které je v současné době stále ve Velké Británii. Samozřejmě máme skupinový chat pro komunikaci a hodně mluvíme o nápadech, vizích, textech atd. - obvyklých podivných věcech! Možná to trochu zabije starou romantickou představu, ale HEADS FOR THE DEAD rozhodně není klasická kapela ze zkušebny. Všechno má své pro a proti, ale abyste viděli věci realisticky, je dnes těžké najít ve svém blízkém okolí skutečně oddané maniaky, tak proč nevyužít výhodu internetem propojeného světa k vytvoření masivního hororového alba!?! 

Jonny: Tak moc jak nesnáším celý svět sociálních médií, ve kterém nyní žijeme, tak moc je to zároveň perfektní ve způsobu komunikace a práce s hudebníky z celého světa. Například pro „Head“ napíšu základy skladby a pošlu to Ralfovi a Edovi. Ti přijdou se svými podněty k možným změnám a když máme pevný základ pro každou skladbu, předám to Ralfovi a Edovi, aby nahráli své party. Často, když slyším Ralfovy vokály ve stopě, podněcuje to mé další nápady na hororové zvuky, které se přidají ke stopě a podobné věci. Ďábel je v detailech, takže pro mě je důležité mít všechny tyto malé detaily, které objevujete stále více a více při každém dalším poslechu alba. 


Ralf je z Německa, Jonny ze Švédska, Ed z Holandska. Hráli vůbec někdy HEADS FOR THE DEAD naživo? Myslím, že by bylo škoda, kdyby zůstalo jen u studiové kapely. Dovedl bych si představit malý klub s okultní výzdobou…co vy na to? Je to reálné? 

Jonny: Poté, co Ed dostal první album „Heads“, kontaktoval nás, aby nám dal vědět, jak moc se mu to líbilo. Já i Ralf jsme velkými fanoušky GOREFEST, takže to pro nás byla obrovská čest. Ralf a Ed si začali trochu povídat a my jsme se Eda zeptali, jestli by se nepřidal ke kapele a k našemu prospěchu řekl ano. Myslím, že šance, že budeme hrát naživo, je velmi malá, ale nikdy bychom neměli říkat nikdy. Pokud bychom hráli živě, musí to být něco speciálního. Plná scénická produkce s něčím, co skutečně prezentuje i vizuální hororovou stránku kapely. 

„Into the Red“ má stejně, jako „Serpent's Curse“ temný, chladný, old schoolový zvuk. Nahrávalo se u Jonnyho ve studiu. Znamená to, že je všechno jeho práce? Nebo si měl Ralfe připomínky, měnili jste něco, nahrávali třeba znovu? 

Jonny: Píšu skladby a vytvářím základ, na kterém lze stavět. Ralf a Ed mívají nápady na změny, vedení nebo prodloužení riffu a podobné věci. Detaily, které umocňují skladby. Když máme jasnou vizi o každé skladbě a to, jak je chceme mít, předám je Ralfovi a Edovi, aby nahráli jejich části, pak na konci vezmu všechny nahrávky a proměním je v konečný výsledek. Je skvělé mít možnost navzájem sdílet nápady a být interaktivní při psaní skladeb. 


Pod vaší grafikou je podepsáno Branca Studio, respektive Pol Abran ze Španělska. Mám rád jeho práce pro PARADISE LOST, ale hlavně mé oblíbené SATAN. Covery pro HEADS FOR THE DEAD jsou ale odlišné, jiné, pro Pola netypické. Jaké bylo vlastně zadání a jak probíhala spolupráce? 

Ralf: Práce studia BRANCA mají jakýsi svěží nádech a pokud se podíváte na obal „Into the red“, neodhalí to jasně styl kapely. Může to být Black, Doom, Death, Crust, Grind nebo jen horor. Pol Abram se v zásadě řadí spíše do stylu inspirovaného Doom / Stonerem. Jeho umění má masivní „retro“ nádech a hodně se liší od toho, co je dnes typické pro žánr a subžánry Death Metalu. Oba obaly - „Serpent's Curse“ i nového jsou „poutače““. Přitahuje to váš zájem a jednoduše chcete zjistit, co se skrývá za scenérií, abych tak řekl! To je skutečně úmyslné, protože HEADS FOR THE DEAD vnímám jako extrémní (!) kapelu, která není omezena vlastními elementy. Hudba se vyvíjí přirozeným způsobem bez omezení! 


Četl jsem, že velkou inspirací pro texty a vlastně celé HEADS FOR THE DEAD je starý britský hororový seriál House of Hammer z osmdesátých let. Proč právě tento seriál? Jako malý kluk jsem jej sledoval načerno na polské televizi, kterou jsme chytali u nás na chalupě v horách. Seriál měl svoji atmosféru, ale dnes k němu přistupuji již trošku s nadhledem. Je ale faktem, že některé díly si pamatuji dodnes. 

Ralf: Osobně mám opravdu rád tento typ „klasického“ britského hororu 60. a 70. let; který spíš vystraší vaši představivost a ponoří vás do strašidelné a temné atmosféry. HAMMER HORROR v sobě má opravdu něco uměleckého, spojeného také s určitými postavami jako Christopher Lee nebo Peter Cushing. Pokud jde o HEADS FOR THE DEAD, snažíme se zachytit atmosféru, ale hodně vlivů vychází také z hororových filmů z 80.tých let, protože jsem na nich v televizi vyrůstal. 


Oba (Ralf i Jonny) máte i spoustu jiných death metalových aktivit. Jonny má navíc studio. HEADS FOR THE DEAD jsou ale přeci jen trošku jinou kapelou. Více okultní, doomová, chladná. Jakoby byl člověk opravdu účastníkem nějakého zlého hororu. Jaký je vlastně váš vztah k okultismu, magii, záhadám, spiritismu a tajemnu? 

Ralf: Být metalovým nadšencem s určitou závislostí na hororových věcech je prostě přirozené, jako užívat si fascinaci těmito tématy. Samozřejmě miluji knihy, audioknihy, filmy, dokumenty, které se tím zabývají, ale ty věci nepraktikuji nábožensky / osobně. Jde spíše o posedlost temnými, strašidelnými věcmi, které odpovídají náladě hudby! Hudbu s touto atmosférou prostě nejde skloubit s květinami a šťastnými zářivými věcmi, Ha! 

Jonny: Většina lidí si pravděpodobně myslí, že jsme divní, když máme tuto posedlost podivnostmi a hrůzami. Většina lidí je však nudná a jen zabírá místo. Myslím, že fascinace temnějšími věcmi v životě, ať už fikcí v hororových filmech, až po ty skutečné se sériovými vrahy, přidává vrstvy a kontrast. Je to něco, co rezonuje v extrémní metalové komunitě, a proto získáte mnohem širší umělecký výraz v extrémním metalu, obecně extrémní hudbě. Navíc hrůza, kterou zobrazujeme, není nic ve srovnání s noční můrou uváznutí v životě, kde je vrcholem vašeho týdne sledování televize a bezduchých reality show se zidealizovanými sebou-posedlými kundami. 


Co chystáte s HEADS FOR THE DEAD do budoucna? Já vím, „Into the Red“ je ještě hodně čerstvým albem, ale máte už nějaké další plány? 

Ralf: Ach ano! Jsme již o krok napřed a během letních a podzimních pandemických dnů jsme vytvořili něco zvláštního. Být produktivní je zdravý způsob, jak v současné situaci odolat sračkám reality. Abych odhalil pár podrobností: nahráli jsme pět nových věcí, produkce je dokončena a v současné době pracujeme na možnostech vydání v roce 2021. EP bude uzavřenou kapitolou, bude se lišit od běžných alb HEADS FOR THE DEAD. Velkou inspirací pro tento počin byly filmy Rock’n’Roll, Punk & Slasher. Bude to chytlavé - takže zůstaňte naladěni!!! 


Děkuji moc za rozhovor. Už se těším, až mi přijde předobjednané CD a tričko. Váš label Transcending Obscurity odvedl opět skvělou práci a HEADS FOR THE DEAD nesmí chybět v mé sbírce. Přeji vám mnoho úspěchů i v osobním životě. Ať se vám daří! Jdu si pustit „Into the Red“ a to pořádně nahlas! 

Ralf: Rádi bychom poděkovali jak tobě Jakube, tak i celému týmu. Jsem rád, že jsme opět dostali prostor v nejoddanějším death metalovém webzinu v České republice! Díky za podporu HEADS FOR THE DEAD! „Into the red“ vyjde v polovině prosince 2020 - připravte se na naši nejnovější hororovou injekci! „Když už v pekle nebude místo - mrtví budou chodit po zemi“ - tak zůstaňte naladěni!!! 

Recenze/review - HEADS FOR THE DEAD - Into The Red (2020):

Recenze/review - HEADS FOR THE DEAD - Serpent's Curse (2018):



------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram

facebook:

pondělí 30. listopadu 2020

Recenze/review - TRANSCENDENCE - Towards Obscurities Beyond (2020)



TRANSCENDENCE - Towards Obscurities Beyond
CD 2020, Blood Harvest

for english please scroll down

Říkám to pořád, do undergroundu by měl být umožněn vstup pouze lidem, kteří se rádi a často přehrabují ve starých kostech. Musí být oproštěni od současného uřvaného zvuku, od umělé produkce a měli by mít za sebou alespoň nějaký čas strávený v katakombách. Naše hudba totiž bývá často o špíně, o chladu a beznaději. O starodávných metalových postupech, odhodlání, upřímnosti a pravé nefalšované a smradlavé smrti. Kalifornské TRANSCENDENCE jsem si ihned oblíbil. Jejich dlouhohrající album "Towards Obscurities Beyond" mě totiž ihned přeneslo na onen svět.

Ledové melodie, rituály temnoty. Když říznete do živého masa, tak také hned krev neteče. Musíte chvilku počkat. S touhle deskou je to hodně podobné. Chce to chladnou místnost, tmu kolem a pořádný přehrávač. Vydejte se se mnou i s kapelou na dlouhý výlet bez konce. Do starých metalových časů, kdy byl svět ještě v pořádku. 

 

Dveře do pekla jsou otevírány hodně podobným způsobem, jako to umí a uměly kapely typu NECROPHOBIC, DISSECTION, AT THE GATES, MARDUK, MERCILESS, DAWN, SACRAMENTUM, ale třeba i BATHORY, SLAYER. Těch vlivů lze zaslechnout spousty, ale pro mě osobně to není nijak rozhodující. Hlavní je celkový dojem a ten je jedním slovem vynikající. Pokud se jako já rádi přehrabujete v pradávných okultních death metalových knihách, s chutí posloucháte prašivý thrash metal, mohla by vám dělat dobře na vaší zkažené duši i nová deska "Towards Obscurities Beyond". Album je puchmurnou seancí pro všechny věrné syny temnoty. Nic nového v záhrobí, ale rozhodně se jedná o hudbu, která stojí za povšimnutí. Dávám si ji do hlavy nejraději v momentech, kdy mě současný svět štve svojí přetvářkou a lží, které jsou všude kolem. Deska mi připomíná návštěvu starého pohřebiště, na kterém se pohřbívá ještě poctivě do země. Jak známo, tak Smrt si nevybírá a čeká nakonec na všechny. Dokud se tak ale nestane, budu rád a s chutí poslouchat kapely jako TRANSCENDENCE. Umí mě totiž navěky proklít, připoutat k reproduktorům, dodat zničující pocit absolutní tmy. Prašivý old school death thrash metal, u kterého vám popraskají všechny kosti v těle!


Asphyx says:

I keep saying this, only people who like and often dig old bones should be allowed to enter the underground. They must be free from the current buzzing sound, from artificial production, and should have spent at least some time in the catacombs. Our music is often about dirt, cold and hopelessness. About ancient metal techniques, determination, sincerity and true unadulterated and stinking death. I immediately fell in love with the California TRANSCENDENCE. Their full-length album "Towards Obscurities Beyond" immediately took me to the other world. 

Ice melodies, rituals of darkness. When you cut into live meat, the blood doesn't flow right away. You have to wait a while. It's very similar with this record. It needs a cool room, darkness around and a proper player. Take a long endless trip with me and the band. Until the old metal days, when the world was still fine.


The door to hell is opened in a very similar way how bands such as NECROPHOBIC, DISSECTION, AT THE GATES, MARDUK, MERCILESS, DAWN, SACRAMENTUM, but also BATHORY, SLAYER make it. You can hear a lot of those influences, but for me personally it's not decisive. The main thing is the overall impression and that is, in a one word, excellent. If, like me, you like to dig into ancient occult death metal books, listen to dusty thrash metal so the new album "Towards Obscurities Beyond" could treat well your spoiled soul. The album is a gloomy session for all faithful sons of darkness. Nothing new in the graveyard, but it's definitely music that worth for notice. I prefer to put it in my head in moments when the current world annoys me with its hypocrisy and lies, which are all around. The album reminds me a visit to an old burial ground, where he is still buried honestly into the ground. As is well known, Death does not choose and waits for everyone. But until that happens, I'll be happy to listen to bands like TRANSCENDENCE. They can curse me forever, attach me to the speakers, add a devastating feeling of absolute darkness. Dusty old school death thrash metal, and all the bones in your body will crack!


Tracklist:
01. Infernal Resurrection
02. Majesty Of Chaos
03. Towards Obscurities Beyond
04. As The Maggots Feast
05. Drowned Screams Of The Departed Souls
06. And Darkness Shall Be
07. Ravens Of The Burial
08. In Silent Procession

https://bloodharvestrecords.bandcamp.com/album/towards-obscurities-beyond

https://soundcloud.com/transcendencedeathmetal
https://transcendence69.bandcamp.com/
https://transcendence666.bandcamp.com/releases

Recenze/review - SCARS - Predatory (2020)


SCARS - Predatory
CD 2020, Brutal Records

 for english please scroll down
Staří brazilští psi SCARS datují svůj vznik až do roku 1991 a letos přicházejí se svým teprve druhým dlouhohrajícím albem. Je plné vzteku, naštvanosti, úplně vidím, jak jim lítají sliny od huby. Hraje se tu poctivý, ryzí thrash metal amerického střihu. Ostré riffy, utíkající basa, ale nezapomíná se ani na atmosféru. Tohle všechno dohromady je zabaleno do pronikavého bolestivého zvuku. 

Není lehké staré psy naučit novým kouskům, ale myslím, že to ani není potřeba. Po podobných kapelách nechci a nepožaduji stylové kolotoče. Chci pořádně nakopat zadek, chci si zapařit, zaházet hlavou, skočit z pódia do kotle a nechat na sebe působit energii. Té mají Brazilci na rozdávání. Má to jen jednu podmínku, "Predatory" si musíte pouštět hodně nahlas.



"Predatory" je plné klasických postupů, kapela se drží svého řemesla a dělá jej dobře. Pro mě jsou jedněmi z nejdůležitějších atributů thrashe tlak a síla a těch mají SCARS několik tun. Po celou dobu desky se řeže ostrou stranou nože. A to rovnou do živého. Deska asi neuspěje v žebříčcích oblíbenosti v komerčních médiích, ale to nic nemění na tom, že se jedná o více než dobrou nahrávku. Při poslechu si připadám, jako by na mě padala velká těžká zeď. Zavalen bolestí mačkám znovu play. Na zvuku i produkci je vidět, že jej měli pod palcem zkušení muzikanti. Proskočit sklem a dopadnout na ostré střepy. Pořezat se a nechat vše krvácet. Podobně se cítím i při "Predatory". Mám rád tradiční Bay Area thrash metal a SCARS jsou jeho přesnou definicí. Navíc přidávají velký kus sebe a srdce tepající pro rychlost a melodie. Je příjemné se nechat roztrhat smečkou starých brazilských psů. Není to dokonalé album, ale rozhodně má něco do sebe. Poslouchejte pečlivě. Peklo!


Asphyx says:

The old Brazilian dogs SCARS were established in 1991 and this year they are coming with their second full-length album. It is full of anger. I can completely see their saliva flying from their mouths. Honest, pure thrash metal of American style is played here. Sharp riffs, running away bass, but the atmosphere is not forgotten either. All this together is wrapped in a piercing painful sound. 

It's not easy to teach old dogs new tricks, but I don't think it's necessary. I don't want style carousels from similar bands. I really want my ass to be kicked, I want to party, throw my head, jump from the stage to the people and let the energy work on me. The Brazilians have it for distribution. It has only one condition, you have to play “Predatory” very loudly.


“Predatory” is full of classical techniques, the band sticks to its craft and does it well. For me, one of the most important attributes of thrash is pressure and force, and SCARS have several tons. The sharp side of the knife is cut throughout the board. And straight to the point. The album probably won't succeed in the commercial media charts, but that doesn't change the fact that it's more than a good record. When I listen, I feel like a big heavy wall is falling on me. Overwhelmed with pain I started to play the record again. The sound and production show that experienced musicians had it under their thumb. Jump though the glass and fall on the sharp shards. Cut yourself and let everything bleed. I feel the same way about “Predatory”. I like traditional Bay Area thrash metal and SCARS are its exact definition. In addition, they add a great chunk of themselves and a heartbeat for speed and melody. It's nice to be torn by a pack of old Brazilian dogs. It's not a perfect album, but it definitely has something in it. Listen carefully. Hell!



Tracklist:
Predatory
These Bloody Days
Ancient Power
Sad Darkness of the Soul
The Unsung Requiem (Instrumental)
Ghostly Shadows
The 72 Faces of God
Beyond the Valley of Despair
Violent Show
Armageddon (Bonus Track)
Silent Force (Bonus Track)

SCARS is formed by:
Régis F. (vocals)
Alex Zeraib (guitars)
Thiago Oliveira (Lead guitars)
Marcelo Mitché (bass)
Joāo Gobo (drums).


Europe

USA & Canada

Europe & Worldwide / Pre-order

Brutal Records Youtube Channel

Brutal Records

contact@brutalrecords.com

neděle 29. listopadu 2020

Recenze/review - UNDEATH - Lesions of a Different Kind (2020)


UNDEATH - Lesions of a Different Kind
CD 2020, Prosthetic Records, Maggot Stomp

for english please scroll down

Dívám se na čerstvě vyrobenou rakev. Připadá mi v něčem divná, odlišná od ostatních. Je na ní z boku napsáno moje jméno. Vypadá malá a když lezu dovnitř, tak musím pokrčit nohy. Vůbec se nebráním, když nade mnou zatloukají víko, vůbec neprotestuji, když mě nesou na márách. Rychlý pohřeb, pár zbytečných slov a rozostřené tváře pozůstalých. Místo hudby je trapné ticho. Copak si na mě nikdo nevzpomene? Slyším, jak mi házejí hlínu na rakev. Potom je konec. Absolutní konec. Nicota.

Některé sny jsou vskutku děsivé. Probudil jsem se uprostřed noci a nemohl spát. Přemýšlel jsem, jestli jednou bude můj pohřeb opravdu takto probíhat. Musím si pustit nějaký dobrý death metal, napadne mě a volím americké UNDEATH. Kapela, která loni vydala několik demonahrávek, živé album i kompilaci. A letos přichází s dlouhohrajícím albem "Lesions of a Different Kind", které mě ihned přeneslo na můj vlastní pohřeb.

 

Přidávám volume a nemrtví s námi tančí v rytmu třeba takových TOMB MOLD, DEMILICH, INCANTATION, BOLT THROWER, ale i třeba CANNIBAL CORPSE. V některých skladbách lze zaslechnout i lehkou inspiraci finskou death metalovou školou. Jako celek pak působí album totálně morbidním dojmem. Skladby se vám rozpadnou v prach přímo v rukou. Kapela má dar zhmotnit temné záhrobní rituály a přenést je do své hudby. UNDEATH jsou jako mrtvola prolezlá červy, kterou musíte exhumovat po několika měsících ze země. Američané nejsou jen další skupinou v řadě, která se snaží přenést ducha devadesátých let do dnešní doby, ale spíše posly ze záhrobí, kteří dávno moc dobře vědí, o čem je smrt. Předkládaný death metal je ryzí ze své podstaty, vytažený odněkud ze starých katakomb. Až jednou uvidíte ve zlých snech rakev se svým jménem, určitě si na tuhle kapelu a jejich novou desku "Lesions of a Different Kind" vzpomenete. Je totiž ozvěnou, výpovědí o temných stínech, brutalitě nemrtvých, o nářku prokletých, o absolutní tmě. Nahrávka se opravdu povedla po všech stránkách (zvuk je prašivý, obal zajímavý). Nezbývá, než album doporučit všem fanouškům opravdového smrtícího kovu! Kosti praskají!


Asphyx says:

I'm looking at a freshly made casket. It seems strange to me in something, different from the others. My name is on the side. It looks small, and when I go inside, I have to bend my legs. I don't defend myself at all when the lid is hammered over me, I don't protest at all when they carry me on mares. A quick funeral, a few useless words and blurred faces of the bereaved. Instead of music, there is an awkward silence. Will no one remember me? I hear them throwing soil on my coffin. Then it's over. The absolute end. Nothingness. 

Some dreams are really scary. I woke up in the middle of the night and couldn't sleep. I wondered if one day my funeral would really go this way. I have to play some good death metal, I can think of it and I choose American UNDEATH. The band, which released several demos last year, a live album and a compilation. And this year they comes up with the long-length album "Lesions of a Different Kind", which immediately took me to my own funeral.


I add volume and the undead dance with us in the rhythm of such TOMB MOLD, DEMILICH, INCANTATION, BOLT THROWER, but also CANNIBAL CORPSE. In some songs you can hear a slight inspiration from the Finnish death metal school. As a whole, the album gives a totally morbid impression. The songs will crumble to dust right in your hands. The band has the gift to materialize dark grave rituals and transfer them to their music. UNDEATH are like a corpse covered with worms, which you have to exhume from the ground after a few months. Americans are not just another group in a series that seeks to convey the spirit of the 1990s to the present day, but rather ambassadors from the graveyard who have long known very well what death is all about. The presented death metal is pure in nature, drawn from somewhere in the old catacombs. Once you see a coffin with your name in your bad dreams, you will definitely remember this band and their new album "Lesions of a Different Kind". It is an echo, a statement about dark shadows, the brutality of the undead, the lamentation of the cursed, about absolute darkness. The recording is good in all aspects (the sound is dirty, the cover is interesting). All that remains is to recommend the album to all fans of real death metal! The bones are cracking!


Tracklist:
01. Suitably Hacked To Gore
02. Shackles Of Sanity
03. Lesions Of A Different Kind
04. Entranced By The Pendulum
05. Acidic Twilight Visions
06. Lord Of The Grave
07. Kicked In The Protruding Guts
08. Phantasmal Festering
09. Chained To A Reeking Rotted Body
10. Archfiend Coercion Methods

band:
Alex, Matt, Kyle

A few questions - interview with death metal band from USA - UNDEATH.


A few questions - interview with death metal band from USA - UNDEATH.

Ave, can you introduce your band to our readers? When was it founded and what style of music do you play etc.? 

What’s up? We’re Undeath from Rochester, New York, USA and we play skull crushing death metal. We formed in late 2018. 

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering? 

We recorded “Lesions of a Different Kind” in January/February 2020 at the Headroom studio in Philadelphia, Pennsylvania. Scoops Dardaris oversaw the production and Ben Cultrara oversaw the mastering. 

 

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)? 

The album has been released on vinyl, cassette, CD and digitally. Prosthetic handled the release of everything but the cassettes, which were released by Maggot Stomp. 

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with? 

Our guitarist Kyle Beam wrote all of the lyrics. They deal with sick death metal shit like corpses and guts and killing people with swords and axes. 

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important? 

Our drummer Matt designed our logo for us and he also designed our cover art. We’re on all sorts of social media like Facebook, Instagram and Twitter - we’re pretty easy to find. I do consider these things important, especially now that we can’t tour or play shows due to COVID. It’s basically the only way we get to interact with our fans. 


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you? 

Prosthetic Records released our album on vinyl, CD and digitally and Maggot Stomp released it on cassette. We chose both labels because they have great track records and so great work, and we’re very satisfied with how they’ve taken care of us. 

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration? 

I don’t know if we idolize anyone, but we certainly take lots of inspiration from bands like Morbid Angel, Cannibal Corpse, Bolt Thrower and Cryptopsy. 

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response? 

We were picked up by Prosthetic and Maggot Stomp very quickly, so we didn’t really get the opportunity to send it anywhere else! 


How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best? 

We haven’t played that many shows to date - maybe a dozen or so. We had a lot of shows planned for 2020 but obviously those have all been cancelled due to the ongoing pandemic. I think all of us prefer a more intimate, club gig as compared to a festival type environment, but we’ve never played any festivals so that could definitely change! 

I would consider the show that we played in Columbus, OH as our best one to date. We sounded great, the crowd’s energy was on point and it was generally just a really great time. 

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band? 

Touring as much as possible as soon as it’s safe to do so, and to keep releasing music for people to bang their heads to! 


How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information? 

We’re on Instagram at @undeathrochester, Facebook at Undeath, Twitter at @undeathNY, and you can always drop us a line at undeath585@gmail.com 

Thanx for the interview. 

Thank you!



------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram

facebook:

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý sedmdesátý čtvrtý - Jak mě zase jednou neměl nikdo rád


Příběh dvoustý sedmdesátý čtvrtý - Jak mě zase jednou neměl nikdo rád

Babička mi vždycky brala hlavu do dlaní a štípala mě do tváří. Já jsem to hrozně nesnášel, ale pak říkávala něco o tom, že budu na ženský. Že mám dolíček v bradě. Dělal jsem, že se stydím, ale holčičky se mi líbily už ve školce. Někdy sice moc řvaly a přemejšlely úplně jinak než já, ale bylo mi s nima fajn. Kluci se červenali a předváděli a já byl klidný. Kolem mě bylo spousta tetiček, babiček, který jsem miloval. Každá moje milá byla jiná. Zažil jsem klidnou sílu, dobrou vílu, chodil jsem s děvčaty, která se ze začátku ostýchala nebo byla jako uragán. Třeba zatím má poslední, u které ještě trošku žiju. Andrea, její druhé jméno je Divoká. Byla taková v posteli, ale i jinak. Horká hlava, teď jsem to měl poznat.

Už jsem si tisíckrát říkal, že se dám radši na muziku. Ženský prokletý mi ale nedaly spát. Teď zrovna Markétka. Temný sluníčko. Minulý týden jsem ji potkal na metalu v Hradišti. Připadalo nám, že se známe odjakživa. Jedno tělo, jedna duše. No tělo, ještě mi nedala. Byl jsem z toho nervózní. Měla by, ne neměla, chodím přeci s Andreou. Ještě si moc dobře pamatuju, jak jsem se na jaře rozešel k Kristýnkou, jak to ji i mě bolelo, jak se s tím nikdy nevyrovnala. A teď budu ubližovat další? Proč? Možná jsem zase nepřemýšlel hlavou. Taky jsem chtěl zdrhnout. Od všeho pryč. Jako vždycky. Proč se stavět problémům čelem, když je lepší utéct? Máma s otcem, to byla kapitola, co mě hodně moc bolela. Už jsem byl dospělej, ale když jsem přišel na návštěvu, tak jsem pokaždé odcházel a měl jsem na krajíčku. Fakt že jo. Rodiče by se neměli rozvádět. Prostě ne. 

Mezi naschválama a problémama jsem se proplétal teď vlastně pořád. Když už si Jana s Prcalinkou i všichni mí kamarádi zvykli na Andreou, která byla metal jen na půl, tak si měli zvykat na někoho jinýho? Včera jsem už nevěděl, kudy kam, tak jsem se ožral. Šel jsem z baru rovnou do práce a usnul na záchodech. Padla mi ve dvě a za půl hodiny už jsem zase seděl ve Startu a vedl chytrý řeči. Měl jsem v sobě pět piv, když teprve přišli ostatní. Musel na mě být smutný pohled, protože Jana vzala do rukou moji hlavu úplně stejným způsobem, jako to dělávala babička a promlouvala mi do duše. Asi jsem měl fakt chodit s ní, dala by mě možná do kupy. Vždyť si máme co říct, je to krásná holka, všichni kluci jsme ji milovali. Možná jsem to tenkrát měl udělat. Jít do Jany. Měla mě ráda a třeba by časem přišlo i něco navíc. Kdo ví? Možná bych byl doteď v Boleslavi. Jenže to já ne. Stačily dva rumy a vypařil jsem se.

Jako bych měl v hlavě (nebo v rozkroku) kompas. Pořád mě to táhlo na Starý město. K jednomu oprýskanýmu baráku. Jakože půjdu náhodou kolem a potkám ji. Mě na Markétce hrozně fascinovaly její oči. Tmavý, hnědý, podobný jako měla Kačenka. Moc takových dívek se nerodí. Myslím, že jsem jí nebyl lhostejný. Byla široko daleko jedinou osobou, se kterou jsem se cítil v klidu. Žádný pojď na to, žádnej sex v podchodu. Normální chození, oťukávání. Měla zatím jen jednoho kluka. Proto taky poslouchá black metal. On byl ale divnej, v nekonečných depresích. Rozešli se, dělal jí problémy, takovej obyčejnej příběh. Prdelko moje, pojď ke mně. Byl jsem najednou romantickej, zase jsem chtěl psát básně. Od Andrey jsem kvůli tomu dostal několikrát přes pusu. Itálie hadr. Dělala mi scény doma, na ulici, v hospodě, ptala se proč, pak zase prosila, plakala a nakonec jsme skončili v posteli. Kdybyste věděli, jak já se cítil nečistej. Nešlo to vydržet.

S Andreou se nedalo domluvit v klidu a proto jsem se musel odstěhovat k Janě. Měla teď byt kousek od kolejí. Ale prskala. Všichni prskali. Připadal jsem si jak malej kluk, co ho chytli při šmírování na koupališti. Ještě vytahat za uši. Nevěděl jsem co říct, byl jsem v nemilosti. Nikdy jsem nechtěl nikomu vědomě ubližovat. Tyhle věci se asi nedají řešit úplně v klidu. Proto jsem si brával ještě častěji sluchátka na uši a objevoval další a další kapely. A abych se dostal víc do přízně Markéty, tak byl na pořadu dne hodně severskej black. Sabath měl shodou okolní také podobné období, tak jsem měl i spoustu informací. Trvalo mi 14 dní, než jsem svoji novou vílu přesvědčil do postele. Bylo to s ní úplně jiný. Jemnější, procítěnější. Nebyla tak dravá, spíše přijímala, bylo to zase jako hrát na hudební nástroj. Mám rád obliny, rád je hladím a ona se napoprvé trošku styděla. Bože ty oči, utopil bych se v nich, vlastně jo, už se topím. Hráli nám k tomu NECROPHOBIC. 

Co chceš jako dělat? To budeš pořád jen střídat holky a chodit do hospody? Co nějakej normální život, co? Podívej se na sebe. Tvý spolužáci chodí hezky oblíkaný, mají rodiny, děti. Podnikají (to tenkrát bylo doslova zaklínadlo). Ožiješ akorát, když je někde nějakej koncert. V práci se taky neposouváš. Seděl jsem a nevěděl, co na to říct. Už mi dneska mluvila do duše máma, Jana, Prcalinka, Tomáš. Andrea taky, ale ta k tomu měla ještě hysterický vystoupení. Asi bych nad sebou taky zlomil hůl, ale já se měl pořád rád. Něco jsem hledal, jen jsem nevěděl co? Je to klid, duševní rovnováha nebo kaštánkový oči, který jsem od Kačenky u nikoho neviděl? Snažil jsem se všechno převést ve srandu, zlehčit, co je na tom špatnýho, že se nechci ještě usadit? Copak musíme být všichni stejní, zařadit se? Dal jsem mámě pusu, holkám taky, Tomášovi jsem jen podal ruku a zmizel jsem. Na Starý město, mezi oprýskané baráky, k dívce, která zase vrněla jako kočka. Ona ta bábinka asi fakt měla pravdu. Přemýšlel jsem nad tím, když jsme se tulili v peřinách. Tady byl klid a pohoda. Ženský jsou asi fakt mým krásným prokletím. Vůbec mi najednou nevadilo, že mě za to asi nemá nikdo moc rád.
 
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 28. listopadu 2020

Recenze/review - MY DYING BRIDE - Macabre Cabaret (2020)


MY DYING BRIDE - Macabre Cabaret
EP 2020, Nuclear Blast

for english please scroll down

Spousta z nás je zavřeno ve svých domovech. O samotě, jen se se svědomím. Každého, kdo má alespoň nějakou fantazii, podobný stav donutí k zamyšlení. Je jedno, jestli si v cele nebo uprostřed davu, někdy se zkrátka cítíš sám. Musím do lesů, do přírody, na malý vesnický hřbitov, kolem kterého normálně procházím bez povšimnutí. Jenže teď poslouchám nové EP doomařů MY DYING BRIDE. Moje kroky mají trošku jiný směr.

Chtít po podobných legendách nějaké stylové kotrmelce je neslušné. Byla by škoda, kdyby změnili to, co na nich máme tolik rádi.  Na novinku lze nahlížet jako na pokračování věcí minulých, na klasickou desku, ale to já příliš nedokážu. Britové to se mnou umí už od devadesátých let. Měli sice občas pochopitelně slabší období, ale "Macabre Cabaret" k nim rozhodně nepatří.

O čem je pravý smutek a city mu podobné zase tolik lidí neví. Musíte si je, stejně jako muziku, prožít, projít si mezi temnými studenými stíny. Venku je mlha, mráz proniká do kostí. Ideální počasí pro poslech. Město ještě spí. Tiché a prázdné. Pár světel v oknech, občas štěkající pes. "Macabre Cabaret" je deskou, kterou musím poslouchat venku. Stát se chodcem v pozadí, tichošlápkem, který nehodnotí, ale jen naslouchá. Zvláštní je, že já doom metal neumím pořádně popsat slovy, podle mého to ani moc nejde. Existují jen dvě polohy, buď si vás podmaní a nebo ne. Miluju zvuk violoncella, mám rád bědování a pláč, které z MY DYING BRIDE stále slyším. Dodnes mě na nich fascinuje schopnost vytvořit hudbou absolutně temnou a mrazivou atmosféru. Smutek a nářek. Každý si představuje pohřeb, ale já myslím spíš na usínající přírodu, na barvy podzimu, na zvířata hledající svůj úkryt. Uprostřed lesů se mi společná setkání osvědčila nejvíce. Sice jsem tu také sám, ale není tu rušivý dav, blikající světla, ani zástupy falešných tváří. Vše je, stejně jako "Macabre Cabaret", ohlodáno na kost, ryzí a opravdové. Je stavem duše, rozpoložením a jako takové jej je nutné brát. Až mi bude zase jednou smutno, tak vím, co si pustím. 


Asphyx says:

You sit in the wooden benches. It is Sunday morning and you should meet God today. You doubt, you have been in doubt for a while. The ordinary life has vanished from churches a long time ago. There is only mentoring and tons of empty words left. You are praying to a dead who has nothing in common with its souls. In a last few days you have been meeting many evil people. The only thing left is hope and music. 

I like the noble mood of cathedrals, I soak the atmosphere of abandoned temples with joy. Thousands of fates printed in stone walls. The faces of the saints and above, where the pipe organ is, is sitting the band MY DYING BRIDE. Yes, for me their music is connected with a visit of a church. I listen to their new album "Macabre Cabaret" and I am thinking about what faith really is.

The songs are literally soaked up with the atmosphere of gothic buildings and sadness. Right in front of me I can see a small graveyard in the mountains. Everybody knows each other and every funeral is an event and a personal experience. Here, the faith is pure, unspoilt and raw. I like the sound, cold and hurtful at the same time, I admire the painting on the cover. I am walking through abandoned cathedrals with the band. Again and again I am coming back to catacombs, to wake up and continue to spread the glory of the doom and death metal. The new album absorbed me completely, it calmed down my mind and directed me to another world. I am looking towards the sky and I am waiting! A beautiful musical experience, full of nobleness.



tracklist:
1. Macabre Cabaret
2. A Secret Kiss
3. A Purse Of Gold And Stars

band:
Aaron - Vocals.
Andrew - Guitar.
Lena - Bass
Shaun - Keyboards / Violin

https://www.facebook.com/MyDyingBrideOfficial/
http://mydyingbride.net/
https://www.instagram.com/mydyingbride_official/
https://twitter.com/Official_MDB
https://www.nuclearblast.de/en/shop/index.html

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine