Příběh tří stý sedmdesátý čtvrtý - Přijela vlakem a zůstala se mnou navždy
Už tři dny jsem nevypil ani jedno pivo. Jsem v jiném světě. Utrpení mladých kluků, když čekají, doufají, modlí se, aby jim řekla ano. Svolila po tom, co před ní tokají, snaží se, jsou lepšími lidmi, protože nebudeme si nic nalhávat, ale spojení muže a ženy nic nenahradí. Jsme tu koneckonců od toho. Takhle jsem o tom samozřejmě nepřemýšlel, ale zažil jsem noci, kdy jsem v polobdění hleděl na prázdnou zeď. Někde za několika zdmi šukala nějaká dvojice. Mají se vůbec rádi nebo jim jde jen o tělesný zážitek? O tomhle jsem přemýšlel. Nechala mě čekat hrozně dlouho a vánoce i Silvestr byly nesnesitelné. Dnes nastal den, který navěky změnil můj život. Ráno se nemůžu najíst. Měla by přijet v deset. Mám žaludek na vodě. Podvědomě tuším, že když přijede, bude mou, když ne, tak nevím. Asi shořím osamocený a smutný. Bolí mě srdce a zároveň je to něco krásného. Kdo zažil pochopí, kdo toho není schopen, je ochuzen o největší z citů.
Opláchnu si obličej a musím to udělat i na záchodě na nádraží. Vlak má samozřejmě zpoždění, jakoby si se mnou osud ještě víc zahrával. Bolestivé zážitky z rodiny, dívky, se kterými jsem dosud chodil. Jakoby všichni byli se mnou a drželi mi palce. Když vystoupila a nechala si nést tašku, oba jsme se rozbrečeli. Obejmuli se, dali si pivo v bufetu a na pokoji na koleji č. A3 začali náš společný život. Rozhodla ses správně, zářil jsem a oddechoval jako po dlouhém běhu. Usmívala se a vyprávěla, jak to říkala svýmu už teď bývalýmu. Vzal to dobře, on byl děsnej flegmouš. Nudila se s ním. Jo holka, to se mnou nebude. Moje rodina i moje povaha nám to nedovolí. Za dvě hodiny jsem se nastěhoval, protože holky měly o hodně čistější pokoje, lepší a plnou ledničku a vůbec mi s nima bylo líp. Představila mě jako svýho partnera. Zářil jsem, to si asi dovedete představit.
Nikdy jsme spolu vlastně nechodili. Rovnou jsem měl kartáček vedle jejího. Muž a žena, plánovali jsme, od začátku. Měl jsem a dodnes mám pocit, že mi čte myšlenky, že mě zná lépe, než já sám sebe. Blondýnka je neskutečně klidnou bytostí. Připomíná mi mojí babičku, která i po válce a všem co si s dědou zažili, byla laskavá, hodná, ale zároveň praktická. Přesně někoho takového jsem potřeboval. Létám občas v oblacích a možná až příliš často sním. Někdy létáme spolu, ale ona je víc praktická, dnes dávno máma od rodiny. Jako bych to tušil už tenkrát. Měl jsem a mám neskutečný štěstí. Nikomu to neříkejte, hlavně né jí, ale jsem pořád, i po více než pětadvaceti letech, zamilovanej až po uši. Pomalu spolu stárneme, zažili jsme toho nad hlavu. Byli jsme chudí jako kostelní myši, když jsem tahal v nemocnici na civilce mrtvoly. Přesto nelituju ani hodiny. A to se samozřejmě dokážeme také pohádat. Mladý metalista, rozháraný a neklidný, našel spočinutí. Když jdeme lesem, na ty naše procházky, kdy si doteď povídáme a radujeme se ze života, držíme se za ruce.
Půjdeme se projít? Navrhnu a jsme venku celý den. Vyprávím jí o tom, jak jsem se trápil, jak ji miluju od první chvíle, co jsem ji viděl, jak jsem si ji promítal v noci na zeď. Představoval si, co všechno s ní budu dělat, jak se mi zdálo, že jsme staří a šediví a stále dokážu žít jen pro její úsměv. Řekne mi, že ty dva dopisy, co jsem ji napsal z chalupy, ji přesvědčily. Nechtěla nikomu ublížit a vybrala si nakonec mě, i přesto, že celá její rodina skoro plánovala svatbu, že její máma (a moje skvělá tchýně), ji osm hodin přemlouvala. Jdeš do nejistoty děvče. Pak je to o dotycích, o elektrice, o tichých koutech, kde si šeptáme do ucha. Jasně, že funguje i chemie, vášeň, mládí, ale také je v tom něco navíc, co jsem dosud nepoznal. Opravdu mě dělá lepším, já chci být hodnější, pozornější. Díváme se na svět stejnýma očima a voníme si. Asi to každý znáte, začátky takové bývají, ale my měli to obrovské štěstí, dar z nebes, že nám to vydrželo. Nikdy v životě jsem ji nepodvedl. Měl jsem spoustu příležitostí. Ve škole, na různých akcích, pak v práci, kdekoliv. Ale vždycky jsem nakonec ucukl. Vzpomněl jsem si na ten vlak, který jsem vyvolával a modlil se k němu.
Začala pro mě úplně jiná etapa života. Dosud jsem s dívkami jen chodil, žil s nimi, ale zároveň moc neplánoval dopředu. Mám z pekla štěstí, nikdy jsem neměl žádnou zlou, ani slepici, vždycky jsem zažil jen to krásné. Nemůžu se tím pádem zúčastňovat tolik častých nadávek na manželky, partnerky. Nevím, o čem všichni mluví a právě v takových momentech jsem hrozně šťastný, že tohle řešit nemusím. A mám to od prvního dne, co spolu žijeme. Vím, jsme velkou výjimkou, občas se nám dokonce stává, že jsou lidi nevěřící a zlí, ale je nám jich spíš líto. Nebavíme se taky s každým a své přátele si opravdu velmi pečlivě vybíráme. Od příjezdu zpožděného vlaku jsme spolu. Divoké noci, usměvavé dny. Mám nejkrásnější holku na koleji. Kdo nevěří, ať jde někam. Někteří kluci mi závidí a pomlouvají mě. Sem tam se najde nějaký machýrek, co se pokusí mi ji přebrat, protože je fakt nádherná (mimochodem, kočka je to pořád), ale ona jde pokaždé za mnou a přivine se. Párkrát se kvůli ní i poperu. Když odejdu na záchod a zůstane sama na baru. Mám pak šrámy, ale vím za co bojuju. A má milá taky.
Nevím, co bych dělal, kdyby nepřijela. Ani na to nechci myslet. Ten klučina, co byl jako malý indián, co měl skvělou partu, co mu zemřela holka, co se staral o jednu na vozíku, co rád tokal a hledal, co měl rodinu nanic, který hledal a nevěděl co, najednou našel. Cítil jsem to. Změnilo se mi všechno. Už jsem nebyl sám, myslel jsem na svoje budoucí děti. Fakt, od začátku jsme plánovali, že jednou budeme mít alespoň dvě. Mě to do té doby ani nenapadlo. Ale s ní jsem chtěl. Asi příroda, osud, nevím, ale jsem tomu neskutečně rád. Je skvělé, že když je mi smutno z práce, z některých lidí okolo, že když mě naštvou, mám se ke komu přitulit. Máme se navzájem. A víte co je nejlepší, pořád je to neskutečná legrace. Některé památeční hlášky, když musela rok ležet s dvojčaty v břiše, když jsem se málem zbláznil na civilce, když přišly nějaké ty nemoci, jsou legendární. Přijela vlakem a zůstala se mnou navždy. Konečně jsem měl taky v něčem štěstí. Nebyl jsem na všechno sám. Většinou vstávám dřív, je opuchlá z noci, rozcuchaná a chvilku se na ní dívám. Mám ji takhle nejraději. Nenamalovanou, u kamen na chalupě, ve vytahaném svetru. Nebo v šatech a sukních. Když vlaje ve větru, nebo v lese, kde jsme sami.
Když jí utopence, tak je zapíjí malým pivem. Kecáme o čemkoliv. A pořád si máme co říct. Nechápu krásný holky, který neumí mluvit, nemohl bych s nimi chodit. Některé otevřou pusu a mě je jich líto. Ženská musí bejt kus, ale nesmí mít v hlavě nasráno, jinak mě nerajcuje. Říkával kdysi Prcalík, ale to už je tak hrozně dávno, že se tomu ani nechce věřit. Vyprávíme si. O životě. Trávíme několik nocí v kuse jen spolu. Nechodíme do školy, stejně je zkouškový. Vůbec nevím, jestli mě nevyhodí, ale to je teď jedno. Mám důležitější věci na práci. Vynechávám ze svého života smutné věci, abych ji nevyděsil. Noční můry sice sem tam ještě mívám, ale už to není nic hrozného, postupně se ztrácejí. Párkrát se mě zeptá, o čem mluvím ze spaní. O Kačence, o otci. Zkrátím to, nechci mluvit o ošklivých věcech. Nechci nám to kazit. Když se pak časem všechno protrhne a řeknu jí to, nevyděsí se, jen mě pohladí po tváři a uklidní mě. Umí to. Jako nikdo jiný. Hej slunce, máš konkurenci. Taky jí tak stále říkám, slunce mého života. Mám i jedno malé slunce, které ale vnímám jako fotřík. A kluka, co je stejnej jako já. Chceme pro ně klidnější život, než jsem měl já. Aby se víc usmívali. Zatím se to snad daří.
Ty piješ večer čaj? Já jen ráno a ani to není moc čaj. Spíš vymáchanej pytlík. Nemám rád vlastně ani moc kafe, ale že si to ty, tak jej budu pít. Víc pokecáme. Postupně, pomalinku si dolaďujeme detaily. Jsme každý jiný, já kluk, ona holka, ale postupně dáváme vše dohromady. Ne, fakt do mě nikdo nedostane houby, já je miluju. Achjo, ale nemůžeme být přece úplně stejní, v tom je ta krása, v odlišnostech, ve spojení dvou rodin. Založili jsme tenkrát vlastně klan v Plzni. Bojujeme od začátku spolu o své místo na slunci. Jsme tu sami, bez rodičů, kteří jsou daleko. Někdy to bude hodně těžké, ale to zatím neřešíme, protože jsme mladí, neskutečně zamilovaní a je nám spolu děsně dobře. Jasně, že v něčem trošku naivní, ale to k životu přeci patří. Beru všechno děsně vážně, fakt bych za ní položil život, ale zároveň vše plyne s takovou lehkostí. Jsou to drobnosti, špičkování, lehké náznaky, dvojsmysly, vtípky, které nepatří na veřejnost. Tohle nás spojuje od první chvíle. Neprožíváme sobecky každý sám sebe, ale snažíme se, aby byl ten druhý spokojený. Někdy mi to tak nejde, ale snažím se, to se přeci počítá, ne?
Někdy se válíme smíchy tak, že mě bolí bránice. Říkám jí želva, protože když jí stáhnu obličej dozadu, tak fakt vypadá jako malý tvor s krunýřem. Durdí se kvůli tomu, vymýšlí různé přirovnání i na mě. Ale nefunguje to. Tak co želva, jdeme spát? Zalezeme do peřin, jo promiň, ty už bydlení máš. Jsem jako fakt děsně vtipnej. Takhle je to vlastně pořád. Když ale dojde na vážnou situaci, jsem tu pro ní. Musím. Jsem tu od toho na světě. Někdy tenkrát jsem si vzpomněl na jednu větu, kterou jsme říkávali v partě. Existuje opravdu velmi malá pravděpodobnost, že se na světě potkají dva lidí, kteří k sobě fakt patří. Mě se to povedlo. Je to díky tomu, že je blondýnka neskutečně hodná, milá, laskavá, sexy, že mě umí obejmout tak, že ve mě hrkne. Píšeme si každý den, jak dva staří blázni SMS, a pokaždé je jak puberťáci zakončíme něčím hezkým. Tenkrát jsme spolu začali žít a byli pořád spolu. Trvá to a já někdy, když jsem na chalupě, nebo jen tak ráno cestou do práce, děkuji za každou hodinu, za každý den. Neuměla vařit, ale rychle se naučila. Říkám ji, že ji pořád hrozně žeru, že jsem její fanoušek. No řeknu vám, ještě že ten vlak přijel.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
After two singles your first album "Crap on Demand" is out (Meat 5000 Records, Into the records). The album has been out for a month and the cassette that was released by "INTO THE RECORD" sold out in one week, which is absolutely great, what do you think? Is it a sign for you, an impulse,...are you planning to increase the number of copies?
Hi Duzl, whats up? Yeah album is out for some weeks now, and the cassette was sold out in the blink of an eye. This was a pleasant surprise! Seems most people only seem to be into buying vinyl these days and now that gets really expensive to make, a lot of labels seem to not release it anymore, So we were kinda dissapointed and worried at the same time that it wouldn’t sell to/so good, at least in our home country. But the tapes went fast and we already talked about doing a new run. We're also talking about adding something extra to the second press, so that this will also be a special run and not just a reprint.
The recording is straight, furious from beginning to the end. Great raw guitar sound. I don't even need to mention the speed and punch, which is absolutely essential in grind-core and you have it there on the album, but I heard that songwriting and recording of this album went really strange, can you tell me more about this?
Well I really like Terrorizer and Repulsion and had the idea to do a band/record in that style for quite some time. Now that the whole world was on hold due to covid there finally was time to make it happen. We decided not to write anything, but just plugin the guitar and hit the record button and see what happens. This way some really energetic bursts of music came out, although they didnt really sound perfect or anything. We just decided we kept these rough takes to work with, because you almost felt the energy and therefore they were used on the final recordings. It was all very spontaneous and that is what you here. Maybe it lacks a bit in recording quality, but who cares. This kind of music is for passion and not for fashion. After the recordings we still needed someone to do vocals and we had a release date set. So when we finally found Carl and agreed on the concept of the lyrics. Since there was some kind of pressure, all lyrics were written in a matter of four weeks or something. It seemed like Carl needed to prove some point and wrote like a maniac. I'm not sure I want to make a record this way again. It worked this time, but the next time there are expectations, at least from ourselves. But we will send the songs over to Carl two weeks before the deadline tho. He seems to be working great under stress without cutting corners.
I once witnessed a quite passionate discussion in a pub about what is the optimal length of a grind-core song, what do you think?
Well it’s a good discussion to have in a pub if you ask me. Then again if it’s up to me I would talk about music all the time anyway. But I don’t think there’s an optimal length for a song. In my opinion a song writes itself. You come up with a riff and another one and then you just feels what it needs. With really fast songs 40 seconds can be enough, where another song needs 3 minutes before it feels finished. For Headless Dawn I never thought about how long a song should be, whatever came out was fine. The whole album lasts for 30 minutes, which I think is max for a grindcore album. Actually we exceeded that max with a few seconds, which kind of makes me bummed out tho. I blame this on Carl, he came up with the ending of the record.
And is it harder for you to write a short fast-paced grind-core song that kicks ass or a classic song made up of a few riffs and melodies?
To me its all the same, it starts with a riff. Every style of music demands a different kind of riff, but in the end the riff gives the character tot a song. It needs a certain energy, or hook, to stand out. The hard part is to come with one or two riffs for each song that really stick in your head. And when I think I have that it’s not sure the listener feels the same. When I write or play a song I want to feel it and get energy from playing it, whether it’s grindcore or a doomy song.
The lyrics on "Crap on Demand" are provocative and ridiculing, pointing out what's going on in our society, not just the filth of the current social media age, when people need to have an opinion on everything and spread it everywhere, human stupidity, uselessness, political topics, sexual assault, up the green deal. You go really straight to solar, are you holding a mirror up to society do you prank them with your songs?
I would love to say that we hold a mirror up, but that would be really arrogant, like we know it all. I think the lyrics are a reflection of whats going on in the world these days and how we respond to it. But reading lyrics and understanding what is being said seems to be a problem these days. We get some reactions from people who obviously only read the titles and not the lyrics, let alone they thought about it for more than a second what it is about. The biggest problem these days seems that a lot of people want to profile themselves as really tolerant towards everything in order to be some kind of super correct human. Well think again fuckers, you just fooling yourself and better make up your mind about things before projecting your crap on others. I mean do they really think I give a shit about their opinion? I have an opinion about them bothering me with their crap. But when you address that, they react like you commited a serious crime. Really fuck those snowflakes and those high horses they rode in on. But the again: Opinions are like assholes....
Who is the author? And which text do you consider like a masterpiece and why?
Carl wrote the lyrics and I think he really did a great job. We really talked a lot about a lot of the subjects and most of the times we agree on things and sometimes we have slightly different opinions, but we can talk about it and understand each others points. Not that it did change any lyrics Carl wrote tho, since he was writing faster than I could figure out what exactly he had written two songs earlier. I have to say I'm really proud of what Carl came up with. There’s a lot of thought behind every word. Even the “trigger” words are chosen for a reason, which sometimes are there to point out the exact opposite thing. For some songs I gave him a title and he came up with fitting words, because he felt that he should not dismiss any given input. He was actually used to writing all the lyrics himself and add all kinds of layers and hidden features in them, that even those band members didn't get. There is an idea behind every song on the album and I really hope people take the time to read them and think about them. Not everything is like it seems to be. I guess you can say that all the lyrics on the album have some sort of conflict in them. Speaking about conflicts, here's an inside scoop: the third song on the album, “Conflicting Theorists”, was slated to be the first song on the record. Those lyrics were written for that intend.
Your promotion is also based on quite controversial slogans and certain provocation ("Make metal hate again", "We willl make you wish your mama swallowed you" , "16 inches of go fuck yourself" ..one takes it with exaggeration, but don't you ever have problems with it on social sites? How many times have you gotten "banned" in today's hyper-correct world? :) Is the whole band behind the slogans or is it from the head of an individual ....and can you reveal a few more we can look forward to?
Is it controversial or is it humor? I guess that’s something that differs for each receiver. Lets put it like this, there is a serious message behind all these statements, but on the same time there is humor involved in it. One can’t deny that in order to get noticed in the social media war you need to do something different. Thinking about it now it’s not so different at all except there lies more behind the statements. Not everybody can deal with it and especially the snowflakes from the Facebook staff dont seem to appreciate it. I only heard of the word shadow-ban a few times before, but in the meantime I know from experience what it means. The censorship on social media is quite shocking. Freedom of speech as long as you support the same opinion as the happy idiots at Facebook. Not that we really care, but it makes it harder to promote and sell an album. Still quite some people seem to feel the same way we do and support us and buy our shit. In the band I think no one has a problem with it, since we share the slogans between us and each of us could have said that we’re going too far, but that hasn’t happened yet. We have no new slogans ready but whenever one pops up you will read it on Facebook or Instagram, at least when we are not blocked. And on the topic of blocking or banning, Carl received his first ban on Facebook for posting an image of an album where a certain band was named in an advertisement part. So I would not be surprised that we will have a few new ones pretty soon.
"Snowflake free grindcore" is a brilliant slogan in my opinion and it's clear what you are referring to. How did this idea come about? And what do you think about anti-fa in general and their approach and work in the metal scene?
Thank you! I'm not sure who came up with it anymore. We talked a lot about the lyrics as I mentioned before. Most of the time Carl went out hiking in the woods and called me and we start discussing topics for lyrics. The longer the conversations last, the less serious we get and things like “Snowflake free grindcore” is suddenly on the table. To me personally in the grindcore scene a lot of people seem to be left and correct, just because it is something that is expected in that scene. Well I don't care about that or what people think of me. Antifa is a difficult story. In theory it could be a good thing, but these days they act in a way that they became what they were against. They fight everything that they are against like some kind of elite force with lots of aggression and violence. Its like fighting fire with fire. And to be honest, I’m totally not interested in what they think. When it comes to the metalscene where they try to cancel shows of bands with different ideas is plain pathetic. So they think their opinion is the only one. When you can’t tolerate other peoples opinions you only get into fights. Same with religion by the way.
I guess the "political matter" is coming from your "punks background"? The Wild Nineties, as they say ... do you remember something from this era? Think back to your younger years and throw in some alcohol and drug memorable, long overdue stories…
Well I was an angry young punk too once, but the political topics don't have much to do with that. Growing up you have ideals and like a lot of people that age I tended to have left wing ideas. These days I don't give a fuck about left or right, some things that happen in society have an effect on my life and I have my opinions on these matters. The last couple of years we have to deal with subjects like covid, carbon footprint bullshit, immigration, etc. The results of that really have a big impact on society and that is more why we deal with these topics. About the wild nineties I don't remember a lot due to the side effects of straightedge, or may be the huge amounts of alcohol and other substances. Well growing up in the eighties and nineties was great in hindsight. The second half of the eighties was all about thrash metal and the beginning of death metal for me and later on also hardcore. That music still runs through my life everyday. Also there was no mobile-phone, no internet, or anything. It was great when it came up, but these days I sometimes think everything was better back in the day. Or maybe I'm just getting an old grumpy asshole. It's also funny to see that Carl walked a similar path as I did, minus the straightedge and hardcore. He's a few years younger and spent many drunken days and nights at grind- and crust-shows.
On the album there is also a song inspired by and dedicated to Jonny Pettersson - "Scandinavian Scooter Massacre" , who if I'm not mistaken was originally supposed to be a singer in this band, but was eventually replaced by Karl, what happened?
Jonny is a good friend of us and he indeed was supposed to be the original vocalist. He also mixed albums of my other bands. Of course he’s an asshole for not doing vocals on this album hehehehe. No, conflicting schedules made that Carl did the vocals and that is perfect, but no hard feelings. I know he liked the project, so when Carl came up with a true story about Jonny we decide to make a song about it. It’s funny, absurd and still has a serious note to it as well. Jonny we love you bro, just keep your bike away from water! Or better yet: keep away from your bike....and water....
Jonny, despite the fact that you didn't contribute your vocals to the record as originally planned, you are a part of it. The guys from the band dedicated a song to you, did you know about it beforehand or was it a surprise for you as well? I think they did a great job with the visuals for the song as well. How do you like the song and the record in general? Any message for the guys?
Jonny Pettersson: It was a big surprise! It was really cool to be included in the album like that, specially since the theme of the song is something that we were joking around with many, many years ago, and to finally hear it in a song is super cool. This album is what grind is meant to sound like. It's a raw, angry middle finger to everyone!
You are a member of three bands HEADLESS DAWN, BURIAL REMAINS, GRIM FATE, in all bands you meet Philippus, I guess your collaboration suits you, but do you also have some friction areas? Do the ideas of all the bands sometimes intersect, or can they enrich or inspire each other in some way?
I hope there is friction every now and then, otherwise It would not be good. We obvious have like minded ideas on music, but sometimes we think different and that's where creativity has to come to work. So far so good and I think we are making music together in one way or another since 2005 or something. It’s almost like a musical marriage hahahaha. But yeah we already made quite some albums together and even more than people know of. It’s not even that we only want to make music together. For instance I started Grim Fate without Philippus, but after a few months he was part of the pack. We really understand each other on a musical level and that works perfect. It’s hard to say if the ideas of bands intersect. I tend to believe not, since most bands differ in style. I mean the grind-core of Headless Dawn differs a lot from the HM2 driven sound of Burial Remains or the doom death of Grim Fate. Maybe some ideas of the Grim Fate could be used in Burial Remains or vice versa, but since every band plays in a different tuning I already have a certain mindset whenever I pick up a guitar. And even though we play in multiple bands and projects together it hardly happens that we make music for more than one band in one session. Still a good question, since I didnt really think about this myself, we just do what we do.
When it comes to writing music what would you say influences you the most and are you able to work on material for all bands at the same time?
I work on music for all bands all the time, but never on the same time. Not like I play some riffs for Headless Dawn and pick up another guitar and start playing Grim Fate songs. I guess at the moment we work on music for 5 different albums or something. Some have more priority than others, but I love doing them all. Some people ask me why not to focus on 1 or 2 bands, but when you have the ideas it’s better to use them I think. When there are no ideas, we wouldn't make albums and we really enjoy making music.
You sing in BURIAL REMAINS, but you are a composer and guitarist in Headless Dawn. But did you ever have a tendency to lecture Carl? How to build lines, advise him on vocals, do you ever have different visions?
I’m also a composer and guitarist in Burial Remains of course, that I became vocalist was never planned. I recorded the vocals together with Carl and maybe there’s one part on the album where I interfered in the vocal lines. Not that his lines weren’t good, but I had a different idea I wanted to try and we agreed on that. To be honest, I want Carl to do his job and he does that really well and is a way more experienced vocalist than I am. We had a lot of fun during recording and since my home-studio is not really isolated my neighbors had some fun as well. You have to know Carl screams really loud and when we were done and went outside, since it was really nice weather a neighbor came up to us to tell how loud it was. Still she was really supportive and interested in what we were doing. Fun part is that I recorded so much music there and this was the first time people really came up to me about it. So if I should be kicked out of my home somewhere in time, I know who to blame: Carl....
What about HEADLESS DAWN concerts? As far as I know it's a studio project, are you planning live shows as well? Could you and Philippus imagine doing a two/three gig marathon of BURIAL REMAINS and HEADLESS DAWN and GRIM FATE haha?
Well Im not sure to be honest. My priority lies with Burial Remains when it comes to playing shows, but you will never know. When the right offer comes, you might see us on a stage somewhere, but it has no priority for me. A three gig marathon sounds insane. Although if we get three times the amount of beer and whisky it‘s not even a bad idea, although I dont know if we can still stand on our feet in the end. I don't think my liver thinks it‘s a good idea.
How do you perceive the underground scene in Holland? You have there lots of great bands like Asphyx, Sinister, Pentacle, Deadhead, Acrostichon, and many more. You have a lot of great festivals there and you don't seem to suffer from low attendance, if I'm not mistaken?
I think for a small country like the Netherlands we have quite some shows and festivals going on. Maybe not as much as in the old days, but when I look at how many shows I visited this year and how many I missed it’s safe to say it’s not to bad. About the attendance it’s a bit hard to say after covid. Some festivals were really packed and others had a hard time. But it almost seemed like there was even more than in other years and people can only spent so much. Also presale is something that is really different than before. Due to covid lots of shows and festivals got postponed and you had a great number of tickets waiting for shows to finally happen. It seems that people aren't really doing much wholesale and wait if the show takes place and buy tickets at the door again. And from back in the days we always had great bands and all of the old bands you named are still around and right now we have some good younger bands like Graceless, Bodyfarm and Mouflon.
Is there anything you would change about the Dutch scene, is there anything that annoys you? (I personally would lobby for better beer at events there, but that's probably not really related to the scene)! :)))
Well it would be really great that there wont be served any Jupiler at shows and festivals any longer, except to some Czech fans, since they really seem to like that piss. Other than that I don't really know. Maybe more underground tours with bands from allover the world and more young people into real metal would be great, but saying that I already know it doesn't work that way.
You're quite an active person, are you planning any other projects, what's occupying your mind at the moment? What about other bands, any news that we shouldn't forget to mention, anything coming up?
Well we are working on new Headless Dawn material and part of it is recorded already. Also new Burial Remains stuff is being written and we have a lot of songs finished, so we have something to choose from. Also our debut album will be re-released by Raw Skull Recordz soon. This time it will be how it was supposed to be in the beginning and we recorded some new tracks which are mixed at the moment and will be added as a bonus. We‘re also thinking of doing a new Grim Fate record and some new projects that I don't want say too much about at this point. Also I do some mixing jobs for other bands as well, so it‘s all about music.
You are also part of the production team of "Drachten Deathfest", which takes place every year in February, the date is approaching but I haven't seen any promo so far, will the festival take place this year and can you reveal some details?
Well the next edition will be February 4 and we are a bit late with the announcements, since it was quite hard to find the right bands this time. It‘s not officially announced yet, but I can say that Cancer, Master, Kanonenfieber and Wormrot are playing among others. Just keep an eye out for the official announcement. And definitely visit the fest, it‘s at a great venue and the atmosphere is really good. And we have beer… well we have a great atmosphere… heheheh
Thanks a lot Wim, for your time, it was fun! I wish you lots of creativity and ideas and time for your bands and projects. Keep up the good work, hopefully we'll have a beer somewhere soon and the last words are yours…!
Thank you Duzl for your support and the interview! Really appreciate your active role in the scene not only as fan, but also working for zines, playing in bands and working on festivals, etc. I hope people get interested in Headless Dawn and check out our music and buy our cd and we have shirts coming up! See you soon and we definitely have a beer!
Po dvou singlech je venku vaše první deska “Crap on Demand” (Meat 5000 Records, Into the records). Album je venku měsíc a kazeta, která vyšla u “INTO THE RECORD” se vyprodala během jediného týdne, což je naprosto skvělé, co na to říkáte? Je to pro vás nějaké znamení, impuls, plánujete třeba navýšit počet kopií?
Nazdar Duzl, jak je? Jo, album je venku už několik týdnů a kazeta se vyprodala během okamžiku. To bylo příjemné překvapení! Vypadá to, že většina lidí si v dnešní době kupuje jen vinyl a ten je teď hodně drahý na výrobu, spousta vydavatelství ho už nevydává, takže jsme byli trochu zklamaní a zároveň jsme se báli, že se nebude prodávat tak dobře, alespoň u nás doma. Ale kazety šly rychle na odbyt a už jsme mluvili o tom, že uděláme nový náklad. Mluvíme také o tom, že bychom do druhého tisku přidali něco navíc, aby to už by byl speciální náklad a ne jen dotisk.
Nahrávka je přímočará, zběsilá od začátku do konce. Skvělý syrový kytarový zvuk. O rychlosti a údernosti, která je u grind-coru naprosto zásadní a na albu ji máte, se snad ani nemusím zmiňovat, ale slyšela jsem, že skládání a nahrávání alba probíhalo poměrně zvláštně, můžeš mi o tom říct víc?
Mám fakt rád TERRORIZER A REPULSION a už nějakou dobu jsem měl nápad udělat kapelu/nahrávku v tomto stylu. Teď, když se celý svět zastavil kvůli covidu, byl konečně čas to uskutečnit. Rozhodli jsme se, že nebudeme nic psát, ale prostě zapojíme kytaru a zmáčkneme tlačítko nahrávání a uvidíme, co se stane. Tímto způsobem vzniklo několik opravdu energických zářezů, i když nezněly úplně dokonale. Prostě jsme se rozhodli, že si tyhle hrubé nahrávky necháme na práci, protože z nich byla cítit energie, a proto jsme je také použili na finálních nahrávkách. Všechno to bylo velmi spontánní a vzniklo to, co tady máte. Možná tomu trochu chybí kvalita nahrávky, ale koho to zajímá. Tenhle druh hudby je pro vášeň a ne pro trendy. Po nahrávání jsme ještě potřebovali někoho, kdo by nazpíval vokály a měli jsme stanovené datum vydání. Naštěstí jsme našli Carla a dohodli se na konceptu textů. Byl tady jistý tlak, takže všechny texty vznikly během čtyř týdnů nebo tak nějak. Vypadalo to, že Carl potřebuje ukázat směr a pak píše jako šílenec. Nejsem si jistý, jestli chci ještě někdy nahrát desku tímto způsobem. Tentokrát to fungovalo, ale příště už jsou tady nějaké očekávání, přinejmenším od nás samotných. Ale dva týdny před uzávěrkou pošleme skladby Carlovi. Zdá se, že pod tlakem a ve stresu pracuje skvěle a neškrtá.
Jednou jsem byla v hospodě svědkem docela vášnivé diskuse o tom, jaká je optimální délka grind-coreové skladby, co myslíš?
Podle mě je to dobrá diskuze do hospody. Na druhou stranu, kdyby to bylo na mně, mluvil bych o hudbě pořád. Ale nemyslím si, že existuje optimální délka skladby. Podle mě se skladba píše sama. Vymyslíš riff a další a pak už jen cítíš, co je potřeba. U opravdu rychlých skladeb může stačit 40 vteřin, kdežto jiná skladba potřebuje tři minuty, než cítíš, že je hotová. U HEADLESS DAWN jsem nikdy nepřemýšlel o tom, jak dlouhá by skladba měla být, cokoliv vzniklo bylo fajn. Celé album trvá 30 minut, což je podle mě pro grind-corové album maximum. Vlastně jsme to maximum o pár vteřin překročili, což mě vlastně trochu sere, ale tohle dávám za vinu Carlovi, on vymyslel konec desky.
A je pro tebe tedy těžší napsat krátkou rychlou údernou grindcorovou skladbu, která posadí na prdel, nebo klasickou skladbu složenou z několika riffů a melodií?
Pro mě je to všechno stejné, začíná to riffem. Každý hudební styl vyžaduje jiný druh riffu, ale nakonec riff dává skladbě charakter. Potřebuje určitou energii nebo zářez, aby vynikl. Nejtěžší je vymyslet jeden nebo dva riffy pro každou skladbu, které vám opravdu utkví v hlavě. A když si myslím, že se mi to podařilo, není jisté, jestli to posluchač cítí stejně. Když píšu nebo hraju skladbu, chci ji cítit a mít z jejího hraní energii, ať už je to grindcore nebo doom metalový song.
Texty na „Crap on Demand“ jsou provokativní, poukazující na dění ve společnosti, nejen na nešvary současné doby sociálních sítí, potřebě mít na vše názor a cpát ho všem, o lidské hlouposti, zbytečnosti, politických tématech, sexuálním napadení, až po tzv. Green deal. Občas jdete rovnou na solar, nastavujete společnosti zrcadlo, děláte si z ní vašimi skladbami legraci?
Rád bych řekl, že nastavujeme zrcadlo, ale to by bylo opravdu domýšlivé, jako bychom věděli všechno. Myslím, že naše texty jsou odrazem toho, co se v dnešním světě děje a toho, jak na to reagujeme. Ale číst texty a rozumět tomu, co se v nich říká, se zdá být v dnešní době problém. Dostáváme reakce od lidí, kteří zjevně četli jen názvy, ale ne texty, natož aby o tom, o čem to je, přemýšleli déle než vteřinu. Největším problémem dnešní doby se zdá být to, že se spousta lidí chce profilovat jako opravdu tolerantní vůči všemu, aby se stali superkorektními lidmi. No tak se zamyslete ještě jednou, zmrdi, děláte ze sebe akorát blbce a radši si udělejte na věci vlastní názor, než budete ty svoje kecy předhazovat ostatním. Opravdu si myslí, že mě jejich názor zajímá? Já mám názor takový, že mě svými kecy obtěžují. Ale když to s nimi řešíš, tak reagují, jako bys spáchal závažný trestný čin. Ať jdou ty “sněhový vločky” fakt do hajzlu i s těma svejma vznešenejma koňma, na kterejch přijeli. Opět a znova: “Opinions are like assholes...”
Kdo je autorem textů? A který text považuješ za „mistrovské dílo“ a proč?
Carl napsal texty a myslím, že odvedl skvělou práci. O spoustě témat jsme si opravdu hodně povídali a většinou se na věcech shodneme a i přesto, že máme někdy trochu odlišné názory, dokážeme se o tom bavit a vzájemně si rozumíme. Ne, že by to nějak ovlivnilo texty, které Carl napsal, protože psal rychleji, než jsem stihl přijít na to, co přesně napsal o dvě skladby dřív. Musím říct, že jsem opravdu hrdý na to, s čím Carl přišel. Za každým slovem je spousta myšlenek. Dokonce i "úvodní" slova jsou vybrána z nějakého důvodu, která tam někdy jsou, aby poukázala na přesně opačnou věc. U některých skladeb jsem mu dal název a on vymyslel vhodná slova, protože cítil, že by neměl odmítnout žádný daný podnět. Byl vlastně zvyklý psát si všechny texty sám a přidávat do nich nejrůznější vrstvy a skryté rysy, které ani členové kapely nechápali. Za každou skladbou na albu je nějaká myšlenka a já opravdu doufám, že si lidé najdou čas, aby si ty texty přečetli a zamysleli se nad nimi. Ne všechno je totiž takové, jak se zdá. Dá se říct, že všechny texty na albu mají v sobě nějaký konflikt. Když už mluvíme o konfliktech, tady je jedna zajímavost: třetí skladba na albu, "Conflicting Theorists", měla být původně první skladbou na desce. Tento text byl napsán s tímto záměrem.
Vaše propagace je také založena na docela kontroverzních sloganech a jisté prokaci (“Make metal hate again”, “We willl make you wish your mama swallowed you”, ”16 inches of go fuck yourself”) ...člověk to bere s nadsázkou, ale nemáte s tím někdy na sociálních sítích problémy? Kolikrát jste si v dnešním hyperkorektním světě už vysloužili “ban”? :) Stojí za slogany celá kapela nebo je to z hlavy jednotlivce? A prozradíš pár dalších, na které se můžeme těšit?
Je to kontroverzní nebo je to humor? Myslím, že to se u každého posluchače liší. Řekněme to takhle: za všemi těmito výroky se skrývá vážné poselství, ale zároveň je v nich obsažen humor. Nelze popřít, že abyste se ve válce sociálních médií prosadili, musíte udělat něco jinak. Když o tom teď přemýšlím, není to vůbec tak jiné, až na to, že se za těmi výroky skrývá něco víc. Ne každý se s tím dokáže vyrovnat a zejména “sněhové vločky” z řad zaměstnanců Facebooku to zřejmě neocení. O slově “shadow-ban” jsem předtím slyšel jen párkrát, ale mezitím už sám ze zkušenosti vím, co to znamená. Cenzura na sociálních sítích je dost šokující. Svoboda slova je jen do chvíle, kdy podporujete stejný názor jako šťastní idioti na Facebooku. Ne že by nás to nějak zvlášť zajímalo, ale ztěžuje to propagaci a prodej alba. Přesto se zdá, že dost lidí to cítí stejně a podporují nás a kupují naše věci. V kapele s tím myslím nikdo nemá problém, protože slogany sdílíme mezi sebou a každý z nás by mohl říct, že tohle už je přes čáru, ale to se zatím nestalo. Žádné nové slogany připravené nemáme, ale jakmile se nějaký objeví, přečtete si ho na Facebooku nebo Instagramu, pokud teda nebudeme zablokovaní. A pokud jde o blokování nebo banování, Carl dostal první ban na Facebooku za to, že zveřejnil obrázek alba, kde byla v reklamní části zmíněna kapela. Takže bych se nedivil, kdybychom se docela brzy dočkali několika nových.
“Snowflake free grindcore” (Grindcore bez sněhových vloček) je podle mě geniální heslo a je jasné, na co poukazujete. Jak vznikl tento nápad? A co si obecně myslíš o antifě a jejich přístupu a působení na metalové scéně?
Děkujeme! Už si nejsem jistý, kdo to vymyslel. Hodně jsme o textech mluvili, jak už jsem zmínil. Většinou Carl vyrazil na túru do lesa, zavolal mi a začali jsme probírat témata pro texty. Čím déle ty rozhovory trvají, tím méně jsme vážní a najednou jsou na stole věci jako "Snowflake free grindcore". Mně osobně na grindcorové scéně připadá spousta lidí levicových a korektních jen proto, že je to něco, co se na té scéně očekává. No a mě to nezajímá, ani to, co si o mně lidi myslí. Antifa je složitý příběh. Teoreticky by to mohla být dobrá věc, ale v dnešní době se chovají tak, že se stali tím, proti čemu původně byli. Bojují proti všemu, proti čemu jsou, jako nějaká elitní jednotka se spoustou agrese a násilí. Je to jako bojovat proti ohni ohněm. A upřímně řečeno, je mi úplně jedno, co si myslí. Pokud jde o metalovou scénu, kde se snaží rušit koncerty kapel s jinými názory, je to prostě ubohé. Takže si myslí, že jejich názor je ten jediný. Když nedokážeš tolerovat názory ostatních, tak se jenom hádáš. Mimochodem, to samé platí s náboženstvím.
Hádám, že "politická témata" mají původ ve tvé pankáčské minulosti? Divoká devadesátá léta, jak se říká... pamatuješ si něco z této éry? Zavzpomínej na svá mladá léta a přihoď k tomu nějaké alkoholové a drogové vzpomínky, dávno zašlé historky...
Kdysi jsem byl taky naštvaný mladý pankáč, ale politická témata s tím nemají moc společného. Když člověk vyrůstá, má ideály a jako spousta lidí v tomhle věku jsem měl tendenci zastávat levicové názory. Dneska je mi levice nebo pravice ukradená, některé věci, které se dějí ve společnosti, mají vliv na můj život a já mám na tyhle věci svůj názor. Posledních pár let se musíme zabývat tématy jako covid, kecy o uhlíkové stopě, imigrace atd. Výsledky tohoto mají opravdu velký dopad na společnost a to je spíš důvod, proč se těmito tématy zabýváme. Na divoká devadesátá léta si moc nepamatuju, kvůli vedlejším účinkům straightedge nebo možná kvůli obrovskému množství alkoholu a dalších látek. No, vyrůstat v osmdesátých a devadesátých letech bylo při zpětném pohledu skvělé. Druhá polovina osmdesátých let pro mě byla ve znamení thrash metalu a začátku death metalu a později i hardcoru. Ta hudba mi dodnes prochází životem každý den. Taky nebyl žádný mobilní telefon, internet, ani nic podobného. Když to přišlo, bylo to skvělé, ale dneska si někdy říkám, že tenkrát bylo všechno lepší. Nebo možná jen začínám být starý nevrlý chlap. Taky je vtipné vidět, že Carl šel podobnou cestou jako já, vyjma straightedge a hardcore. Je o pár let mladší a strávil spoustu prochlastaných dní a nocí na grindových a crustových koncertech.
Na desce je také song inspirovaný a věnovaný Jonny Petterssonovi – “Scandinavian Scooter Massacre”, který, pokud se nepletu měl být původně zpěvákem v této kapele, nakonec jej však nahradil Carl, co se stalo?
Jonny je náš dobrý kamarád a skutečně měl být původním zpěvákem. Mixoval také alba mých dalších kapel. Samozřejmě je to vůl, že na tomhle albu neudělal vokály, hehehe. Ne, kolidující časové termíny způsobily, že Carl to nazpíval a to je perfektní, ale nic ve zlém. Vím, že se mu ten projekt líbil, takže když Carl přišel s pravdivým příběhem o Jonnym, rozhodli jsme se o tom udělat song. Je to vtipné, absurdní a pořád to má i vážný nádech. Jonny, máme tě rádi, brácho, jen si drž motorku dál od vody! Nebo ještě lépe: drž se dál od své motorky....a vody..…
Jonny, přesto, že jsi se na nahrávce nepřispěl svým zpěvem, jak bylo původně v plánu, tak jsi její součástí. Kluci z kapely ti věnovali song, věděl jsi o tom dopředu, nebo to bylo vyloženě překvapení i pro tebe? Myslím, že i vizualizace k songu se jim skvěle povedla. Jak se ti skladba a celkově nahrávka líbí? Nějaký vzkaz pro kluky?
Jonny Pettersson: Bylo to velké překvapení! Je to opravdu skvělé, že jsem se takhle dostal na album, zvlášť když téma tohoto songu je něco, z čeho jsme si dělali legraci už před mnoha a mnoha lety a konečně to slyšet v songu je super. Tohle album je přesně takové, jak má grind znít. Je to syrové, nasraný prostředníček všem!
Jsi členem tří kapel HEADLESS DAWN, BURIAL REMAINS, GRIM FATE, ve všech kapelách se potkáváš s Philippusem, zjevně vám spolupráce vyhovuje, ale máte i nějaké třecí plochy? Protínají se někdy nápady všech kapel, nebo se mohou navzájem nějak obohatit či inspirovat?
Jsem rád, že tu a tam dojde k třenicím, jinak by to nebylo dobré. Je zřejmé, že máme podobné názory na hudbu, ale někdy si myslíme něco jiného a v tom pak musí zafungovat kreativita. Zatím je to dobré a myslím, že společně děláme hudbu od roku 2005, nebo tak nějak. Je to skoro jako hudební manželství hahahaha. Ale jo, už jsme spolu natočili docela dost alb a dokonce víc, než se ví. Není to ani tak, že bychom chtěli dělat hudbu jenom spolu. Třeba GRIM FATE jsem začal dělat bez Philippuse, ale po pár měsících už byl součástí kapely. Opravdu si rozumíme na hudební úrovni a funguje to perfektně. Těžko říct, jestli se myšlenky kapel protínají. Přikláním se k tomu, že ne, protože většina kapel se liší stylem. Mám na mysli grind-core HEADLESS DAWN, který se hodně liší od HM2 poháněného zvuku BURIAL REMAINS nebo doomového deathu GRIM FATE. Možná by se některé nápady GRIM FATE daly použít v BURIAL REMAINS nebo naopak, ale vzhledem k tomu, že každá kapela hraje v jiném ladění, mám už určité myšlení, kdykoli vezmu kytaru do ruky. A i když spolu hrajeme ve více kapelách a projektech, málokdy se stane, že bychom během jedné zkoušky dělali hudbu pro více než jednu kapelu. Přesto je to skvělá otázka, protože jsem o tom sám nikdy nepřemýšlel, prostě děláme to, co děláme.
Když se budeme bavit o tvorbě hudby, co bys řekl, že tě nejvíce ovlivňuje a jsi schopen pracovat na materiálu pro všechny kapely najednou?
Na hudbě pro všechny kapely pracuji neustále, ale nikdy ne ve stejnou dobu. Ne, že bych si zahrál pár riffů pro HEADLESS DAWN, vzal jinou kytaru a začal hrát skladby pro Grim Fate. Myslím, že momentálně pracujeme na hudbě pro pět různých alb nebo tak nějak. Některá mají větší prioritu než jiná, ale dělám je rád všechny. Někteří lidé se mě ptají, proč se nesoustředit na jednu nebo dvě kapely, ale když máš nápady, je podle mě lepší je využít. Kdyby nebyly nápady, tak bychom alba nedělali a nás tvorba hudby opravdu baví.
V BURIAL REMAINS zastáváš pozici zpěváka, v HEADLESS DAWN hraješ na kytaru. Nemáš přesto někdy tendence do toho Carlovi kecat? Dávat mu rady, jak stavět linky, radíte se spolu nějak ohledně vokálů, nemáte občas rozličné vize?
V Burial Remains jsem samozřejmě také skladatel a kytarista, to, že jsem se stal zpěvákem, nebylo nikdy v plánu. Zpěv jsem nahrával společně s Carlem a možná je na albu jedna část, kde jsem zasahoval do vokálních linek. Ne že by jeho linky nebyly dobré, ale měl jsem jiný nápad, který jsem chtěl vyzkoušet, a na tom jsme se shodli. Upřímně řečeno, chci, aby Carl dělal svou práci, a to on dělá opravdu dobře a je mnohem zkušenější zpěvák než já. Při nahrávání jsme si užili spoustu legrace, a protože moje domácí studio není úplně izolované, bavili se i moji sousedé. Musíte vědět, že Carl křičí opravdu nahlas, a když jsme skončili a vyšli ven, protože bylo opravdu pěkné počasí, přišla za námi sousedka, aby nám řekla, jak to bylo nahlas. Přesto nás opravdu podporovala a zajímala se o to, co děláme. Vtipné na tom je, že jsem tam nahrál už tolik hudby a tohle bylo opravdu poprvé, kdy za mnou kvůli tomu opravdu lidi přišli. Takže kdyby mě časem vyhodili z domu, tak vím, na koho to svést: Carl.…
Jak jsou na tom HEADLESS DAWN s koncerty? Pokud vím, tak se zatím jedná o studiový projekt, plánujete i živá vystoupení? Dokážete si s Philippusem představit, že si dáte třeba dvoj či trojkoncertní maratón BURIAL REMAINS, HEADLESS DAWN a GRIM FATE? :)
No, upřímně řečeno, nejsem si jistý. Co se týče koncertů, jsou pro mě prioritou BURIAL REMAINS, ale nikdy nevíš. Až přijde ta správná nabídka, možná nás někde na pódiu uvidíte, ale pro mě to nemá prioritu. Maraton tří koncertů zní šíleně. I když, pokud dostaneme třikrát tolik piva a whisky, není to zas tak špatný nápad, i když nevím, jestli se na konci ještě udržíme na nohou. Moje játra to asi za dobrý nápad nepovažují.
Jak vnímáš undergroundovou scénu u vás v Holandsku? Holandsko je sázka na jistotu, spousta skvělých kapel jako ASPHYX, SINISTER, PENTACLE, DEADHEAD, ACROSTICHON a mnoho dalších. Máte tam také spoustu skvělých festivalů a nezdá se, že byste trpěli nízkou návštěvností, pokud se tedy nepletu?
Myslím, že na tak malou zemi, jako je Holandsko, máme docela dost koncertů a festivalů. Možná ne tolik, jako za starých časů, ale když se podívám na to, kolik koncertů jsem letos navštívil a kolik jsem jich prošvihl, můžu říct, že to není špatné. Ohledně návštěvnosti je to po covidu trochu těžké říct. Na některých festivalech bylo opravdu plno a jiné zažily těžké časy. Ale skoro se mi zdálo, že jich bylo ještě víc než v jiných letech a lidé nemohli tolik utrácet. Také předprodej je něco, co je opravdu jiné než dříve. Kvůli covidu se spousta koncertů a festivalů odložila a vy jste měli spoustu vstupenek, které čekaly na to, až se koncerty konečně uskuteční. Zdá se, že lidé už dopředu moc nenakupují a čekají, jestli se show uskuteční a vstupenky si opět kupují na místě. V minulosti jsme měli vždy skvělé kapely a všechny ty staré kapely, které jsi jmenovala, jsou pořád tady a právě teď máme několik dobrých mladších kapel, jako GRACELESS, BODYFARM, MOUFLON.
A je přesto něco, co bys na holandské scéně změnil, je něco co tě vyloženě štve? (Já osobně bych lobovala za lepší pivo na tamních akcích, ale to se scénou asi moc nesouvisí)! :)))
No, bylo by opravdu skvělé, kdyby se tady na koncertech a festivalech už nepodával žádný Jupiler, vyjma některým českým fanouškům, protože ti mají tuhle močku opravdu rádi. Jinak fakt nevím. Možná by bylo super víc undergroundových turné s kapelami z celého světa a víc mladých lidí zapálených do opravdového metalu, ale jak říkám, už teď vím, že to takhle nefunguje.
Jsi poměrně činorodý člověk, chystáš nějaké další projekty? Co ostatní kapely, nějaké novinky, které by jsme neměli opomenout zmínit, chystá se něco?
Pracujeme na novém materiálu HEADLESS DAWN a část z něj už je nahraná. Také skládáme nový materiál pro BURIAL REMAINS a máme dokončeno spoustu skladeb, takže máme z čeho vybírat. Naše debutové album bude brzy znovu vydáno u Raw Skull Recordz. Tentokrát to bude tak, jak to mělo být původně. Nahráli jsme i nějaké nové skladby, které se momentálně mixují a budou přidány jako bonus. Taky přemýšlíme o nové desce GRIM FATE a o nějakých nových projektech, o kterých zatím nechci moc mluvit. Taky dělám nějakou práci na mixu pro jiné kapely, takže je to všechno o hudbě.
Jsi také součástí produkčního týmu „DRACHTEN DEATH FEST“, který se každoročně koná v únoru, termín se blíží, ale doposud jsem neviděla žádné promo, bude se letos festival konat a můžeš prozradit nějaké detaily?
Příští ročník se bude konat 4. února 2023 a my jsme se zveřejněním trochu pozadu, protože tentokrát bylo docela těžké najít ty správné kapely. Zatím to není oficiálně oznámeno, ale můžu říct, že mimo jiné zahrají CANCER, MASTER, KAMOMEMFIEBER a WORMROT. Prostě sledujte oficiální stránky. A určitě festival navštivte, je na skvělém místě a atmosféra je opravdu výborná. A máme pivo... no, a máme skvělou atmosféru... heheheh
Díky moc Wime za tvůj čas, byla to zábava! Přeji ti hodně kreativity, nápadů a času na tvé kapely a projekty. Jen tak dál a doufám, že si brzy dáme někde pivo, no a poslední slova patří tobě!
Díky Duzl za podporu a rozhovor! Opravdu si vážím tvé aktivní účasti na scéně nejen jako fanouška, ale také tvé práce pro ziny, hraní v kapelách a práce na festivalech atd. Doufám, že HEADLESS DAWN lidi zaujme a poslechnou si naši hudbu a koupí si naše CD a chystáme taky trička! Brzy na viděnou a určitě si dáme pivo!
Špínou a smrtí nasáklá death doom metalová akvizice Majestic Downfall se ve čtvrtek 10. 11. 2022 představí poprvé v ČR. Místem pro sabat byla vybrána Modrá Vopice, kde spolu s Chilskou doom death metalovou kapelou Mourners Lament a domácími The Corona Lantern znesvětí vše živé.
Majestic Downfall přijíždí z Mexika šířit po Evropě pomalé a velmi intenzivní zlo, které se na americkém kontinentu zrodilo už v roce 2006. Těšte se na intenzivní proud velmi syrových a špinavých riffů s hypnotickými sekcemi doprovázených naprosto drtivou rytmickou sekcí, při které se nálady mění od zoufalství k bolestné temnotě až k neradostné euforii. Naštěstí jsme stále v hudbě v základu zrozené z death metalu takže nehrozí dlouhé minuty jemného rozjímání, ale spíš záplava hořké melancholie která u nás nemá obdoby.
Druhá akvizice Mourners Lament z Chille přijede do Evropy představit aktuální nahrávku Grieving at Distance, která vyšla v lednu na Infernal South Productions. Kapela pohybující se ve vlnách doom death metalu vytvoří vír negativity, který vás vtáhne do svého temného a děsivého světa a nepustí vás, dokud nedohraje poslední vteřinu.
Celý večer odstartuje temná doom sludge metalová smečka The Corona Lantern z Prahy v čele s charismatickou Dahlien, která představí nejen stále aktuální desku Certa Omnibus Hora.
Pandořina skříňka byla opět otevřena a lidi zachvátila další ze šílených chorob. Existuje už jenom nenávist a zlo. Bratr zabíjí bratra, ve jménu dávno mrtvé víry. Oko za oko, zub za zub. Apokalypsa již začala v našich hlavách. Davy v ulicích, strach a šílenství. Sedíš ve své hrobce a přemýšlíš, kdy se to stalo? Kdy jsme přestali používat zdravý rozum? Dáme si selfie s dalším rozsekaným tělem? Víc krve, víc sledujících. Potřebujeme dávno restart. Vrátit se k tomu, co je obyčejné, poctivé, od srdce. Třeba nová deska, prvotina francouzských SOULSLICER.
Tu vám mohu ihned doporučit. Jedná se o kapelu, která hraje klasický, tradiční death metal, v některých momentech a pasážích ovlivněný thrashem. O kapele jsem vůbec nic nevěděl, dokonce jsem neviděl ani fotku muzikantů. Na stole mi leželo nějaký čas jejich CD a tak jsem na sebe nechal působit jenom hudbu. Stačilo pár prvních skladeb a začal jsem mlátit pěstí do stolu. Přesně takováto odrůda metalu totiž koluje i v mých žilách.
SOULSLICER vycházejí ze stejných základů, jako třeba kapely typu MASSACRE, SOLSTICE, DEATH, INHUMAN CONDITION. Zkrátka a jednoduše. Pokud máte rádi devadesátá léta v té nejlepší formě, s průhlednějším a čistějším zvukem, neváhejte ani chvilku. Nakaženi budete všichni. "Pandemic" je navíc prvotinou, za kterou by se nemusela stydět žádná z o hodně slavnějších smeček. Opravdu dobře se poslouchá, má v sobě takovou tu opravdovou jiskru, která se velmi těžko vysvětluje. Absolutně devastující efekt. Zároveň, a to osobně oceňuji nejvíce, se pánové nesnaží jenom kopírovat, ale přinášet i svoje vlastní, zajímavé a neotřelé nápady. Je to old school, ale perfektně zahraný, s drivem a silou, která vás roztrhá na kusy. Svět se možná už dlouho řítí do záhuby, ale dokud budou hrát podobné skupiny, tak o metal nemám strach. Za mě se jedná o chutný gurmánský zážitek, který ocení hlavně opravdoví fans stylu. Ti, kteří rádi objevují, podporují. SOULSLICER vydali své první album, které je pro mě silným zážitkem. Rád se k němu vracím, poslouchám jej v práci, cestou domů, i v pokoji, když se kolem setmí. Dívám se na šedivé kovové město pode mnou a po ulici chodí nakažené zombie hledící do obrazovek. Přidávám hlasitost a ztrácím se v temnotě. Death metalový soundtrack ke konci světa! Apokalypsa!
Asphyx says:
Pandora's box has been opened again and people have been struck by another of the crazy diseases. There is only hatred and evil. Brother killing brother in the name of a long dead faith. An eye for an eye, a tooth for a tooth. The apocalypse has already begun in our minds. Crowds in the streets, fear and madness. Sitting in your tomb, wondering when did this happen? When did we stop using common sense? Do we take a selfie with another dismembered body? More blood, more people watching. We need a long-overdue reboot. Back to what's ordinary, honest, from the heart. Take the new album, the debut from French band SOULSLICER.
I can recommend it immediately. This is a band that plays classic, traditional death metal, in some moments and passages influenced by thrash. I didn't know anything about the band, I didn't even see a picture of the musicians. I had their CD lying on my desk for some time, so I just let the music influence me. The first few songs were enough and I started beating my fist on the table. This is exactly the kind of metal that runs through my veins.
SOULSLICER are based on the same foundations as bands like MASSACRE, SOLSTICE, DEATH, INHUMAN CONDITION. In short and simple. If you like the nineties in its best form, with a more transparent and pure sound, don't hesitate a moment. You will all be infected. Moreover, "Pandemic" is a first album that none of the much more famous bands would be ashamed of. It's really good to listen to, it has that real spark that is very hard to explain. Absolutely devastating effect. At the same time, and this is what I personally appreciate the most, the gentlemen don't just try to copy, but also bring their own interesting and novel ideas. It's old school, but perfectly played, with a drive and power that will tear you apart. The world may be going to hell for a long time, but as long as bands like this keep playing, I'm not worried about metal. For me, this is a tasty gourmet experience that will be appreciated especially by true fans of the style. Those who like to discover, support. SOULSLICER released their first album, which is a powerful experience for me. I love coming back to it, listening to it at work, on the way home, and in my room when it gets dark around here. I look at the grey metallic city below me and the infected zombies walking down the street looking at the screens. I turn up the volume and lose myself in the darkness. Death metal soundtrack to the end of the world! Apocalypse!
Paní učitelka na ruštinu měla snad metrák. Jednalo se přesně o takovou tu typickou soudružku, která po večerech zapalovala svíčky u masového vraha Stalina. Neměla ráda jakýkoliv hluk při hodině. A sluch měla jako rys. Seřvala mě na tři doby a protože jsem se dovolil usmát, dala mi zezadu do hlavy takovou pumelenici, že jsem měl rozseklé brýle, jak jsem si dal obličejem o stůl. Doma jsem dostal další pohlavek. Vůbec mi to nevadilo. Boleslavské tamtamy zase jednou zafungovaly. Nechápal jsem, jak mohli naši vědět tuhle informaci dřív, než jsem došel domů. Mě ale štvala jediná věc. Soudružka učitelka mi zabavila sešit A4, ve kterém vycházely sci-fi povídky. Pamatuji si, že Mravenci byli někde uprostřed, jinak tam byl samý Rus a Polák. Čítával jsem je hrozně moc rád. Byly pro mě únikem od mnohdy dost nezáživného učiva. Vlastně trošku paradox, protože ruštinu jsem měl docela rád.
Každopádně, když mi byl na konci roku sešit slavnostně vrácen, tak jsem si v knihovně dohledal, že vyjde i kniha v češtině. Mravenci pro mě byli, jako pro kluka, krásným šíleným světem. Míval jsem tenkrát hrozně rád přírodopis, dělal jsem si zápisky a snil jsem o tom, že jednou budu veterinářem. Osud mě zavál úplně někam jinam, ale na tenhle příběh jsem nikdy nezapomněl. Je totiž napínavý, zajímavý. Pokaždé, když jdu s manželkou na naše pravidelné procházky do lesa, tak si na něj vzpomenu. Ano, kousek za domem máme několik mravenišť. A taky, začal jsem se tak trošku bát, když jdu na chalupě do sklepa. I teď, po mnoha a mnoha letech, když jsem vyklízel obývák kvůli rekonstrukci a knihu našel, jsem byl zcela pohlcen. Zase jsem se naplno ponořil do dvou světů - do lidského i mravenčího. A co vám budu povídat, byl to opět krásný výlet. Jako bych se vracel na místa, na kterým mi bylo kdysi tak dobře. Navíc, tentokrát nade mnou nestála žádná paní učitelka s pádnou dlaní.
Bernard Werber je opravdu skvělý vypravěč. Kniha obstojí i pokud ji čtete hlavně jako detektivku. Patří k příběhům, které kdysi utvářely můj pohled na svět. Přesně si pamatuji, jak jsem s knihou zalezl na půdu na chalupě, protože bratranci měli zrovna divočejší období. Rušili by mě v mé bohulibé činnosti. Jasně, že jsem byl pro ostatní tak trošku divný. Místo toho, abych lítal jen po lesích, tak jsem býval někdy i rád sám. Pokud mě nějaká kniha opravdu chytla, byl jsem najednou mimo. Stává se mi to dodnes. A pokaždé se na to hrozně moc těším. Někdo zkrátka relaxuje nekonečným sledováním a rozčilováním se u sportu, jiný se toulá nákupními centry. Já mám rád lesy, procházky a následné večery s knihou. Vždyť kdo by odolal tomu, se ponořit do velmi zajímavého světa mravenců, do jejich organizace, nechat se překvapit jejich inteligencí a schopností budovat. Zkuste jim ale někdy provést něco ošklivého. Budou se bránit! Nemusíte to přežít, to vám říkám pro jistotu dopředu.
Když jsem knihu četl jako mladý kluk, vnímal jsem ji přeci jen jinak, všímal jsem si odlišných věcí, zaujali mě rozdílné pasáže. Teď, po letech, co už člověka trošku semlel čas, když už je jeho naivita ohlodána životem, vnímám vše spíše jako metafory. Je také pravdou, že někomu se kniha líbit nebude, nezačte se do ní. Mnozí mí kamarádi ji odložili po několika stránkách, s tím, že je nebaví. Možná je to o fantazii, možná o tom, že je přeci jen trošku jiná. Jenže já ji budu mít navěky spojenou s Karavanou, s paní učitelkou, s můrami, které se objeví pokaždé, když na chalupě rozsvítím snad padesátiletou lampičkou. Mají velká kusadla a jsou chlupaté. Vždycky si říkám, jak je svět hmyzu zajímavý, tajemný, krutý a složitý. Mám z něj respekt, stejně jako ze všeho živého. Mohli bychom se od nich hodně učit. Ale to chce, jak známo, taky trošku pokory. Bývá mi smutno, když vidím některé jedince našeho druhu, jak se chovají v lese. Možná by si měli tuhle knížku přečíst, ale to bych po nich chtěl moc. Přeci jen, stále jsem považován za podivného, protože čtu. Já ale vím své.
Tentokrát jsem měl trošku obavy, časová prodleva mezi čtením Mravenců byla už moc velká, ale musí říct, že mě stále bavili. On je jejich svět zajímavý ze své podstaty. Asi ne pro všechny, ale pro moji maličkost rozhodně. Třeba zaujme i vás. Chtěl bych vám opět poděkovat, jako každý týden. Víte, v dnešní době jsem vděčný za každého, kdo ještě aspoň trošku čte. Možná to vidím špatně, knihy jsou třeba dávno přežité. Jsem rád, že mi to ale nikdo neřekl. Myslím si, že by bylo škoda, aby bylo všechno už jen ve videích a na fotkách. Děkuji za pozornost a až půjdete ven, tak dávejte pozor, kam šlapete!
Během několika vteřin, které potřebujete k přečtení tohoto odstavce, se narodí 40 lidí… a 700 milionů mravenců.
Malí, pro nás takřka neviditelní, a přesto úchvatní tvoři vytvořili od doby, kdy se před stovkou milionů let na Zemi objevili, zcela dokonalou a všestranně fungující civilizaci. Budují města a federace, bojují o území, společnými silami odrážejí útoky vetřelců a predátorů. Zakládají houbová políčka nebo mšičí farmy a svá hnízda dokážou utkat z listí. Vyznávají kastovní systém a některé druhy si otrokářským způsobem podrobují jiné. Přestože představivost lidí vždy s oblibou hledala paralelní světy po nejrůznějších koutech vesmíru, na fantastickou existenci těch, kteří žijí v poloskrytu pod našima nohama, se zapomínalo. Jsou mravenci anarchisté, roajalisté anebo se jejich organizace blíží totalitnímu zřízení? Jak chápou čas? Co o nich vlastně víme? A vědí oni o nás?
Werberův román Mravenci bývá právem označován jako realistická sci-fi: to nejúžasnější je na něm právě to, co je skutečné. Po jeho přečtení už nikdy nebudete vnímat svět tak jako dosud - stejně jako hrdina knihy, nezaměstnaný pařížský zámečník Jonathan Wells, který po svém excentrickém strýci zdědil suterénní byt a tajemné varování: Hlavně nikdy nechoď do sklepa!
With their new studio album just announced, German epic heavy metallers CROM release the title track of the record as the first digital single, which kicks off the promotion for the full-length. “The Era Of Darkness” is packed with epic action: big choruses, aggressive vocals, majestic guitar solo and battle-cry melodies that will urge you into the battlefield for heavy metal, the old-school way.
____________________________
Whilst playing with German melodic black metallers Dark Fortress, Walter “Crom” Grosse began working on a solo-project that was worlds apart from the raw aggression normally associated with the genre in which he started. The more the work progressed, the more Grosse realised that he much preferred to forge his own musical path, a path where melody is the defining factor, and, following on from the positive response to his debut EP “The Fallen Beauty”, he decided to focus his attention solely on the band that had become Crom.
Grosse has never made any secret of his admiration and respect for Quorthon. Like many other musicians, he is influenced by the epic melodies of the legendary Bathory, but, unlike many, he has allowed the influence to subtly shade, rather than define, the musical content. Crom has an individuality that can only be described as, well... “CROM”!
Delicate acoustic guitars are counter-pointed by crushing metal riffs. A powerful vocal performance is accompanied by melodies that are in turn poignant or majestic. With his use of choirs, epic arrangements, skilful transitions, and stirring melodies, Grosse is able to conjure up images of mighty warriors and lost loves; epic struggles and tragic personal losses; despair and ultimate salvation.
After three albums (“Vengeance” in 2008, “Of Love And Death” in 2011 and “When Northmen Die” in 2017) Crom started a brand new chapter in its career, signing a new record deal with From The Vaults releasing the new EP “Into The Glory Land” in 2021. A spearhead craved deep in the future, foreshowing the battle that was yet to come...
“The Era Of Darkness” will be released on digital, CD and LP (black vinyl, limited to 300 units) via From The Vaults on January 13th, 2023.
Lineup:
Walter “Crom” Grosse: vocals, choirs, lead & acoustic guitars, bass
.jpg)