DEADLY STORM zine

instagram:

facebook:

https://www.facebook.com/groups/DEADLY.STORM.PROMOTION/

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý druhý - Večírek pro metalisty

Příběh čtyř stý druhý - Večírek pro metalisty

Pořád jsme vymýšleli nějaké věci. Chtěli jsme se scházet a dělat lidem radost. Pravdou ale je, že metalista, takový ten opravdový a true, jsem byl široko daleko jediný. Všichni kolem poslouchali většinou rock, ale jen ten intelektuální nebo hrozně starý. Nicméně, někdo z nás, možná jsem to byl já, četl o čajích, které si dělávali naši rodiče. Měl jsem v zásobě pár příběhů od Sabatha, na kterého jsem poslední dobou zase hrozně moc vzpomínal. Stejně je to zvláštní, jak mě tenhle mánička srdcem i duší ovlivnil. V pohledu na svět rozhodně, v otevřenosti, v laskavosti. Kecali jsme o večírku zase pěkně dlouho, znáte to, to se sejde parta v hospodě a je schopná založit kapelu se jménem a naplánovanými koncerty, která nebude nikdy hrát a nikdy se ani nesejde. Nebo že se bude chodit tančit na plesy. Hergot, co já byl schopnej pod vlivem slíbit.

Michal měl ale jasný plán. Měl jsem přivézt z Boleslavi věž, on dodá větší repráky. Tenkrát byla taková doba, čím větší výkon, tím lépe. Na pokoje, v kterých jsme bydleli úplně zbytečné, ale teď se to hodilo. Holky připraví nějaké občerstvení, my poprosíme Jarina, aby koupil sud navíc. Zaplatíme ho a tím nalákáme lidi. Nápad zajisté dobrý, ale byli jsme samozřejmě naivní. Skoro měsíc jsem jezdil s krosnou plnou různých CD a kazet a po nocích jsme s jedním Favákem kopírovali o sto šest. Kopírování tenkrát zabíjelo ještě hudbu, ale nějak jsem nevěděl, jak sestavit playlisty. Dokonce jsem stával s mikrofonem před zrcadlem, moje blondýnka se mi děsně smála a dělal jsem, že jsem jako moderátor. Mluvíš hrozně potichu, řveš, ksichtíš se, měla spoustu připomínek, až jsem s tím chtěl seknout. Takže další hospoda, málem to celý padlo, ale nakonec mě přemluvili. No, potěš koště, říkal jsem si s každým blížícím se dnem. Jakože normálně trému nemívám, tentokrát jsem ji měl jak z praku.

Napsaný seznam toho, co kdo má udělat, jsem odškrtával den předem a zjišťoval, že spousta lidí jenom kecá. Pomoci jsem se moc nedočkal. Svoje věci jsem měl svědomitě v pořádku, ale ostatní na to házeli bobek. Zachvátila mě panika, dělat něco pro ostatní je vždycky řehole, a to ještě nebyly sociální sítě, jen se drbalo a většina pomluv se k vám nemělo jak dostat. Byl jsem vyplašený, nelibě nesl posměšné kecy od některých nepřejícníků. To byste se divili, jak někteří dokonce závidí, když utratíte peníze pro ostatní a snažíte se o něco milého. Chtěli jsme se jen sejít, měli jsme i vtipné plakáty. Pozvat kamarády a jejich kamarády, stmelit se, protože kluci z technických oborů byli spíš samotáři upoutaní u svých PC. Nerdi měli vylézt z děr. Seznámit se s holkama, pokecat, jen tak a poslechnout nějakou muziku. Inu, nějak nám nedošlo, že na kolejích jsou i právníci a ekonomové. Třeba moje milá musela od nějaký čůzy snést tolik blbých keců, že skoro brečela. Musel jsem ji jí poslat do prdele, na moji holku nebude nikdo drzý, rozumíš?

Je to vlastně vrchol naivity, myslet si, že budou studentíci na kolejích chtít trávit večer za zvuků SODOM, OBITUARY, PROTECTOR, VITAL REMAINS, POSSESSED a DEICIDE. Právě u těch za mnou přišel první člověk, abych to vypnul. Byl jsem v prdeli. Neměl jsem nic jiného, než metal. Našel jsem aspoň AC/DC a po chvilce zjišťoval, že alespoň pár lidí se uklidnilo, začínají se bavit. Jenže s tím nevydržíte dlouho. Žil jsem, asi jako každý metalista, ve své bublině, v hudbě, kterou miluju, ale kterou většinová společnost nemusí. Nějak mi nedocházelo, že poslouchám extrém. Měl jsem posunuté hranice. Chodil jsem okolo věže a přemýšlel, jak z toho ven. Nakonec mě zachránil Michal a jeden ajťák. Michal měl nahrané staré rockové klasiky, ti nikdy neurazí a ajťák přinesl kotoučák se starými písněmi Suchého a Šlitra. Seděl jsem v koutku, zvedal se jen, když se měnily písně, když bylo potřeba něco posunout nebo zapnout a bylo mi smutno. Metalisti asi vymřeli. Nejsou nebo jsou někde jinde.

Faktem bylo, že i spousta mých kamarádů, se kterými jsme na metalu vyrůstali, se změnila. Byla to pro ně hudba pro mladý, už v nich nebyla taková ta rebelie, vztek, který v sobě mají všichni puberťáci. Taky měli jiné starosti. Já pořád vyhledával novinky, četl časopisy, hltal každou informaci o svých oblíbencích. Objevoval jsem si ale i nové kapely, protože mě nebaví pořád dokola poslouchat jen to samé. To platí koneckonců dodnes a proto taky stále píšu recenze - doporučení. Navíc, povedlo se nám, že s námi bylo opravdu hodně holek. A ty se chtějí bavit, tančit. Vzteky jsem hodil svoje mixy do koše. A vyhlásil, že ať si každý přinese, co chce pustit. Což mělo tak obrovský úspěch, že se pilo, tančilo a pařilo až do rána. Naši rodiče by na nás byli hrdí. A nebo taky ne, známe všechno přeci jen podle jejich vyprávění a člověk si přirozeně vše přikrášluje. Taky nostalgie, to je pěkná svině. Pak už byli všichni tak ožralí, že vzala moje milá několik mých vypálených CD z koše a pustila je.

Bylo zajímavé, jak hudba na lidi působila. Některá děvčata se změnila v čarodějnice a skákala kolem jako na nějakém rituálu. Ty, které studovaly jazyky, řvaly texty o satanovi, o temnotě, o krutých vraždách. Emoce šly ven. Stál jsem jako opařený. Tohle jsem chtěl od začátku, šířit jako nějaký kněz slovo boží, slovo metal. Bylo mi dopřáno a bylo to super. Měl jsem v sobě hodně piv, ale chopil jsem se mikrofonu. Už jsem se nestyděl. Uváděl jsem songy, kapely, ke všemu měl pár drobných zajímavostí. Sem tam se ozval potlesk, někdy smích, když jsem řekl něco vtipného. Najednou nevadili ani DEICIDE. Pamatuji si, jak se taková drobná tichá blondýnka svlékla do půl těla. Měla malinká prsa, za která se styděla (několikrát mi to řekla), ale když cítila tu sílu hudby, tak ztratila zábrany. Pár kluků čumělo, ale já jím říkám, vy volové, tomu říkám ženská. Podívej, jak je divoká. Hýbala se jako lasička, svíjela se a nebýt zadaný, tak po ní skočím jako hladový vlk. A to jsem prosím, spíše vyznavač oblých tvarů. Sedl jsem si, díval se na lidi. Moje dívka mi seděla na klíně a taky se usmívala. Tak se ti to povedlo, řekla a já odpověděl, že to je práce nás všech. Ale ne, vždyť si nakonec všechno zorganizoval sám.

Druhý den ráno mě probudí trojice obrýlených studentek. Jsem polonahý a rozhicovaný z postele. Copak si přejete dámy. Mluví suše, úsečně a ne příliš srozumitelně. Pekelně mě bolí hlava a permoníci tepou jako o závod. Prosím, ještě jednou. Přišly si stěžovat, sepsaly petici, že prý hluk a nevyspaly se. Omluvím se s tím, že jsme měli všechno dovoleno. Přesto jsou přísné. Mezi řečí vyrozumím, že je nejvíc naštvalo, že jsme je nepozvali. Omluvím se ještě jednou a tak nějak nechápu, na plakátech bylo napsáno, že může přijít kdokoliv, kdo má rád dobrou hudbu a legraci. Slečny ale byly zblblý z nějakýho momentálně slavnýho americkýho seriálu a chtěly být pozvány osobně. Vyprskl jsem smíchy. Holky, co blbnete, na co si hrajete? Pak jsem si je představil, jak tančí do půl těla a odhazují svoje škrobené obličeje. Potřebovaly byste se uvolnit, doplním a řeknu, že mám něco na práci. Skočím na svoji budoucí ženu a jsem děsně rád, že jí mám, že je normální a v pohodě, že se tolik neprožívá.

Večírek pro metalisty měl přesně dvě další pokračování. Při posledním nějaký ajťák, nezvyklý na tolik rumu, piva a děvčat, zapálil záclony. Museli jsme za vrátným, který tam nebyl, místo něho tam seděla nějaká divná ženská, kupodivu i mladá, ale hrozně nepříjemná. Nedala se ukecat, nedalo se jí vysvětlit, že kluk kouřil poprvé a neuměl si zapálit. Nahlásila nás, sviňka jedna a zkazila nám radost. To bylo na jaře a myšlenky na podobné akce nás neopouštěly ještě nějaký čas. Je s tím děsný práce, ale pro tu radost, pro ty dívky bez prsou na parketu nahoře dvakrát bez, by to stálo za to. Když vám poděkuje pět lidí a zbytek je spokojen a nic neřekne, tak vás ani tolik neštve těch pár jedovatých. Ti se nikdy nedokáží bavit, hledají jen chyby a nikdy vás stejně neocení. Pro mě bylo ale asi nejdůležitější, že jsem studentíkům ukázal taky svoji muziku. Pár oveček se mi ozvalo a vydalo se na jedinou správnou cestu. A o to mi šlo především. Metal forever, přátelé!

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

sobota 29. dubna 2023

Interview - DEATH REICH - Devastating death metal forged from the finest bloody steel!

Interview with death metal band from Sweden - DEATH REICH.

Answered Christer Bergqvist (guitars), thank you!

Translated Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Recenze/review - DEATH REICH - Disharmony (2023):

https://www.deadlystormzine.com/2023/03/recenzereview-death-reich-disharmony.html

Ave DEATH REICH! I haven’t found any interview in the Czech language with you, yet. So please, first introduce the band to our readers who don’t know you. You could start from the early beginnings and describe the whole DEATH REICH history.

Hi! This is Christer, guitar player of Death Reich. First of i just want to thank you for showing an interest in our band.

The Death Reich story began with Jonas Blom wanting to start up a new death metal band. He recruted Marcus Fors and Robert Axelsson. They started to rehearse some songs Jonas had written and looked for a second guitar player. We are all friends since way back so Robert asked me if I wanted to join. It felt like a cool project with good guys so I said yes at once. We then asked Johnny Letho who also know since forever to join as singer and that was when we had our first full line-up. That was back in 2018. We recorded a three song demo which we didnt do anything with becauce we where not satisfied with the result. Marcus desided to quit shortley after that. To get the band to move forward Jonas then started to play the drums insted. He hadnt played drums for a long time so he started practising alot. We then recruted Babic to replace Jonas on the guitar. At that time we desided to change the direction of the music to a more straight forward and agressive sounding type of death metal. That resulted in a couple of songs that we put out on YouTube. The songs where called Domination and we are you. These songs where the real starting point of what we would become as a band.

I’m just listening to your new record „Disharmony“ and I feel like as if I am closed in some tomb together with MORBID ANGEL, OBITUARY, MONSTROSITY, BRUTALITY or ENTOMBED. The record has a great massive sound. Where did you record it and how satisfied you are with it? Did you have the "last word" concerning the resulting sound?

Everything was recorded in a studio that we have access to where we rehearse called Musikhuset. The drums where recorded by Fredrik Wester who also playes guitar and sings in the excellent thrash metal band Warfect. Everything else was recorded by me exept for the intro and outro that where recorded by Jonas. The album was mixed and mastered by Johan Bäckman at Raven noice studio. He is great to work with and listens to what we want but still produces a sound that is better than we could ever imagine. We are all verry satisfied with the sound on Disharmony.

How was the new material for album „Disharmony“ created? How exactly DEATH REICH writes the music?

Almost all the music on Disharmony is written by Jonas except for Atrocity and Hysteria which are written by me. We almost exclusivly write songs individually. We useually put up demos of the songs on dropbox and film the riffs so everyone can learn the songs before we rehearse together.

„Disharmony“ has dark and morbid cover art. Who is an author? I really like his work. How did you actually choose the idea of the cover and what exactly illustrates?

The cover art is created by psychopart and for us it represents total collapse, deaspear and disharmony. We had already desided that the album was going to be called Disharmony and we neaded a motive that captured that. I think the cover art is fantastic and serves it purpose realy well.

Could you reveal us who is an author of the lyrics and what is their background? Where did you take inspiration for certain topics?

Im not realy shore who wrote what lyrics but Johnny and Jonas wrote all the lyrics on Disharmony. The lyrics are mostly about the evil of mankind, war, suffering and abuse of power. I think the inspiration comes from our own world view and what we se and read on different medias.

The new album was released by Non Serviam Records. This label has a very good name in the underground scene and does a very good job. However, didn't you want to release a record in some bigger label? Did you ask some other label? How you are actually satisfied with Non Serviam Records?

We are friends with Ricardo since we started to release records thru NSR with Grief of emerald. NSR was the first label we contacted because we know the Ricardo is a realy great guy that that what ever he can to promote the bands he signs. I think we are realy lucky to have him backing us. If a bigger record label shows interest in the future we have to take a decision based on the pros and cons about a deal like that but for know we are more than satisfied with NSR.

You play typical, classic old American death metal. But you're not afraid to venture into other areas. Why this style? Each of you plays in other bands, was it hard to determine the direction? You're great musicians and everyone has their own opinion for sure.

I think we are all on the same page on how we think Death Reich should sound. We know what style we want to play and we have learned with experience what way we should play to get the fealing we are after with the music. I think we all realy enjoy how we sound at the moment. We all listen to metal in all kinds of styles and genres but we all want Death Reich to sound like we do. This might change in the future so its posible that the next album will have some other elements added as well. It seams to be that way with the new songs we are working on.

When I look through your albums, you really made a long journey. It is obvious that you as a band are still working on yourself. How often do you rehearsal together? Are you a "hard-working" band, which practices regularly or are you more „punk“ in the rehearsal task?

Damn, i should have read this question before i answered the last one…as I was saying we are happy with the way we are sounding at the moment but every new song we make we try to make diffrent from the last. At least thats how i try to think when I start writing a new song, that it should bring something new but still fit our sound. I think its importent to not make the same song over and over again. We used to rehearse once every two weeks but now we try to rehearse once a week. However there is often something that gets in the way for us all to meet.

In the case of your band, it is very good to see your development, each album is better, and you are also gradually better and better musicians. Do you have some goal, which you would like to achieve? Someone wants to release an album with a large label; other wants to play on one stage with some famous band. What about you?

I think our goal is to have fun playing music, sell some records so we get money to record new records and to do smaller tours in europe. It would be realy cool to do some festival shows aroud europe aswell.

Can you recommend some new albums, which impressed you at the latest time?

I think our label mates Catalyst’s new album is great. I think its technical but still realy aggressive and with a great not over produced sound. Also i like the new Defleshed album which i think have a great sound with sick and blasty death/grind/thrash songs.

Do you know and listen to some metal bands from the Czech Republic?

Sorry i cant say that I do. I dont have the time to search for bands these days so I nead to be fed thru social media or by recommendations by friends. I had to google what bands you have in Czech Republic just to see if I recognized anyone but I didnt.

We are slowly approaching the end of the interview so I would like to ask one more philosophical question. How would you define the death metal style? What represents this music for you and why did you choose exactly this genre?

I would define it as death metal plain and simple. As I said earlier we like different types of metal so the music contains some other elements such as black metal, thrash meta and grind core. But I think 90 % is death metal. To be philosophical i would say that our music represents the soundtrack of our lifes and I guess that is way we want to play this way.

What DEATH REICH is planning for the next few months?

We have alot of new songs that we want to learn and rehearse. We have some live shows coming up and we plan to make a video of some kind.

Thank you for the interview and I wish you a lot of sold CDs, hundreds of crazy fans and tons of great ideas.

Thank you for that and thanks for your support!

Recenze/review - DEATH REICH - Disharmony (2023):

https://www.deadlystormzine.com/2023/03/recenzereview-death-reich-disharmony.html

https://non-serviam-records.bandcamp.com/album/disharmony

https://www.facebook.com/profile.php?id=100049182050948

https://www.instagram.com/death_reich/

https://www.youtube.com/channel/UCxXfB0xOJJEU_oOC1uRpt0w

https://open.spotify.com/artist/057B5mDZWUWQEXuWwMplki?si=ypm_YlzATeu_3PEcVEwf9g&utm_source=copy-link&dl_branch=1&nd=1

https://www.non-serviam-records.com/

------------------------------------------------------------------------------------------------------

sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook:

https://www.facebook.com/groups/DEADLY.STORM.PROMOTION/

Rozhovor - DEATH REICH - Devastující smrtící kov, ukovaný z té nejlepší krvavé oceli!

Rozhovor s death metalovou skupinou ze Švédska - DEATH REICH.

Odpovídal Christer Bergqvist (kytara), děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - DEATH REICH - Disharmony (2023):

https://www.deadlystormzine.com/2023/03/recenzereview-death-reich-disharmony.html

Ave DEATH REICH! Nenašel jsem s vámi doposud žádný rozhovor v češtině. Představte tedy prosím nejprve kapelu našim čtenářům, kteří vás neznají. Můžeš začít od úplných začátků a popsat celou historii DEATH REICH.

Ahoj! Tady Christer, kytarista kapely DEATH REICH. Nejdřív bych ti chtěl poděkovat za zájem o naši kapelu. Příběh DEATH REICH začal tím, že Jonas Blom chtěl založit novou death metalovou kapelu. Přibral Marcuse Forse a Roberta Axelssona. Začali zkoušet několik skladeb, které Jonas napsal a hledali druhého kytaristu. Všichni jsme kamarádi už z dřívějška, tak se mě Robert zeptal, jestli se nechci přidat. Připadalo mi to jako super projekt s dobrými kluky, tak jsem hned souhlasil. Pak jsme oslovili Johnnyho Letha, kterého také známe odjakživa, aby se přidal jako zpěvák, no a tak jsme měli první kompletní sestavu. To bylo v roce 2018. Nahráli jsme demo se třemi skladbami, se kterým jsme nic nedělali, protože jsme s výsledkem nebyli spokojení. Marcus se krátce poté rozhodl skončit. Aby se kapela posunula dál, začal místo něj hrát na bicí Jonas. Na bicí už dlouho nehrál, tak začal hodně cvičit. Pak jsme přijali Babica, aby Jonase nahradil na kytaru. V té době jsme se rozhodli změnit směr hudby na přímočařejší a agresivněji znějící death metal. To vyústilo v několik skladeb, které jsme umístili na YouTube. Skladby se jmenovaly „Domination“ a „We are you“. Tyto skladby byly skutečným výchozím bodem toho, čím jsme se jako kapela stali.

Právě poslouchám vaši novou desku "Disharmony" a připadám si, jako bych byl zavřený v nějaké hrobce spolu s MORBID ANGEL, OBITUARY, MONSTROSITY, BRUTALITY nebo ENTOMBED. Deska má skvělý masivní zvuk. Kde jste ji nahrávali a jak jste s ní spokojeni? Měli jste "poslední slovo" ohledně výsledného zvuku?

Vše jsme nahrávali ve studiu, do kterého máme přístup a kde zkoušíme, jmenuje se Musikhuset. Bicí nahrál Fredrik Wester, který také hraje na kytaru a zpívá ve vynikající thrash metalové kapele WARFECT. Všechno ostatní jsem nahrál já, kromě intra a outra, které nahrál Jonas. Album mixoval a masteroval Johan Bäckman ve studiu Raven noice. Skvěle se s ním spolupracuje. Poslouchá, co chceme, ale přesto produkuje zvuk, který je lepší, než jsme si kdy dokázali představit. Se zvukem „Disharmony“ jsme všichni velmi spokojeni.

Jak vznikal nový materiál pro album "Disharmony"? Jak přesně DEATH REICH skládají hudbu?

Téměř veškerou hudbu na albu „Disharmony“ napsal Jonas s výjimkou skladeb „Atrocity“ a „Hysteria“, které jsem napsal já. Skladby píšeme téměř výhradně každý sám. Obvykle nahráváme demo verze na dropbox a nahráváme riffy, aby se je každý mohl naučit před společnou zkouškou.

"Disharmony" má temný a morbidní obal. Kdo je autorem? Jeho dílo se mi opravdu líbí. Jak jste vlastně vybírali motiv obalu a co přesně znázorňuje?

Obal vytvořil Psychopart a pro nás představuje totální kolaps, deaspiraci a disharmonii. Už jsme se rozhodli, že se album bude jmenovat „Disharmonie“ a hledali jsme motiv, který by to vystihoval. Myslím, že obal je fantastický a plní svůj účel opravdu dobře.

Mohl bys nám prozradit, kdo je autorem textů? Kde jste čerpali inspiraci pro některá témata?

Nejsem si jistý, kdo napsal jaký text, ale Johnny a Jonas napsali všechny texty na „Disharmony“. Texty jsou většinou o zlu lidstva, válce, utrpení a zneužívání moci. Myslím, že inspirace pochází z našeho pohledu na svět a z toho, co vidíme a čteme v různých médiích.

Nové album vyšlo u Non Serviam Records. Tento label má na undergroundové scéně velmi dobré jméno a odvádí velmi dobrou práci. Nechtěli jste však vydat desku u nějakého většího labelu? Oslovili jste nějaký jiný label? Jak jste vlastně s Non Serviam Records spokojení?

S Ricardem jsme přátelé od doby, kdy jsme začali vydávat desky u NSR s GRIEF OF EMERALD. NSR byl první label, který jsme kontaktovali, protože víme, že Ricardo je skvělý člověk, který dělá, co může, aby podpořil kapely, které zastupuje. Myslím, že máme velké štěstí, že nás podporuje. Pokud o nás v budoucnu projeví zájem nějaká větší nahrávací společnost, budeme se muset rozhodnout na základě všech pro a proti, ale zatím víme, že jsme s NSR více než spokojeni.

Hrajete typický starý americký death metal. Ale nebojíte se zabrousit i do jiných oblastí. Proč právě tento styl? Každý z vás hraje v jiných kapelách, bylo těžké určit směr? Jste skvělí muzikanti a každý má určitě svůj vlastní názor.

Myslím, že jsme všichni na stejné vlně, pokud jde o to, jak by podle nás měli DEATH REICH znít. Víme, jaký styl chceme hrát a díky zkušenostem jsme se naučili, jakým způsobem bychom měli hrát, abychom dosáhli výsledku, o který nám jde. Myslím, že si všichni opravdu užíváme, jak momentálně zníme. Všichni posloucháme metal všech možných stylů a žánrů, ale všichni chceme, aby DEATH REICH zněl tak, jak zníme my. To se ale může v budoucnu změnit, takže je možné, že na příští desce přibydou i další prvky. Vypadá to, že to tak bude i s novými skladbami, na kterých pracujeme.

Když si prohlížím vaše alba, zjistil jsem, že jste urazili opravdu dlouhou cestu. Je vidět, že na sobě jako kapela stále pracujete. Jak často spolu zkoušíte? Jste "pracovitá" kapela, která pravidelně cvičí, nebo jste ve zkoušení spíš "punkáči"?

Sakra, měl jsem si tuhle otázku přečíst dřív, než jsem odpověděl na tu předchozí...jak jsem říkal, jsme spokojení s tím, jak momentálně zníme, ale každou novou skladbu se snažíme udělat jinak, než tu předchozí. Alespoň tak se snažím přemýšlet, když začínám psát novou skladbu, aby přinesla něco nového, ale zároveň stále zapadala do našeho zvuku. Myslím, že je důležité nevytvářet stále stejnou hudbu. Dřív jsme zkoušeli jednou za dva týdny, ale teď se snažíme zkoušet jednou týdně. Často se ale stane, že nám něco stojí v cestě, abychom se všichni sešli.

V případě vaší kapely je velmi dobře vidět váš vývoj, každé album je lepší a lepší, a také jste postupně lepší a lepší muzikanti. Máte nějaký cíl, kterého byste chtěli dosáhnout? Někdo chce vydat album u velkého vydavatelství, jiný si chce zahrát na jednom pódiu s nějakou slavnou kapelou. Co vy?

Myslím, že naším cílem je bavit se hraním hudby, prodat nějaké desky, abychom měli peníze na nahrávání nových desek a na menší turné po Evropě. Bylo by opravdu skvělé odehrát nějaké festivaly po celé Evropě.

Můžeš doporučit nějaká nová alba, která tě v poslední době zaujala?

Myslím, že nové album našich kolegů z labelu CATALYST je skvělé. Myslím, že je technické, ale přesto opravdu agresivní a má skvělý, nepřehnaně produkovaný zvuk. Taky se mi líbí nové album DEFLESHED, které má podle mě skvělý zvuk s úchylnými blasty a death/grind/thrash songy.

Znáš a posloucháš nějaké metalové kapely z České republiky?

Je mi líto, ale nemohu říct, že ano. V dnešní době nemám čas na vyhledávání kapel, takže mi stačí doporučení přátel nebo sociálních médií. Musel jsem si vygooglit, jaké kapely máte v České republice, abych se podíval, jestli někoho nepoznám, ale nepoznal jsem.

Pomalu se blížíme ke konci rozhovoru, a tak bych rád položil ještě jednu filozofickou otázku. Jak bys definoval death metalový styl? Co pro tebe tato hudba představuje a proč sis vybral právě tento žánr?

Definoval bych to jako death metal. Jak už jsem řekl, máme rádi různé druhy metalu, takže hudba obsahuje i další prvky jako black metal, thrash meta a grind core. Ale myslím, že 90 % je death metal. Abych byl filozofický, řekl bych, že naše hudba představuje soundtrack našich životů a myslím, že takhle chceme hrát.

Co plánují DEATH REICH v následujících měsících?

Máme spoustu nových skladeb, které se chceme naučit a nacvičit. Čeká nás několik živých vystoupení a plánujeme natočit nějaký videoklip.

Děkuji za rozhovor, přeji vám hodně prodaných CD, stovky bláznivých fanoušků a spoustu skvělých nápadů.

Děkujeme a děkujeme za vaši podporu!

Recenze/review - DEATH REICH - Disharmony (2023):

https://www.deadlystormzine.com/2023/03/recenzereview-death-reich-disharmony.html

https://non-serviam-records.bandcamp.com/album/disharmony

https://www.facebook.com/profile.php?id=100049182050948

https://www.instagram.com/death_reich/

https://www.youtube.com/channel/UCxXfB0xOJJEU_oOC1uRpt0w

https://open.spotify.com/artist/057B5mDZWUWQEXuWwMplki?si=ypm_YlzATeu_3PEcVEwf9g&utm_source=copy-link&dl_branch=1&nd=1

https://www.non-serviam-records.com/

------------------------------------------------------------------------------------------------------

sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook:

https://www.facebook.com/groups/DEADLY.STORM.PROMOTION/

pátek 28. dubna 2023

Recenze/review - THRONE OF FLESH - Dust (2023)

THRONE OF FLESH - Dust

EP 2023, Great Dane Records

for english please scroll down

Mrtvolný puch, zápach rozkládajících se těl. Smrt má mnoho podob a zůstane navždy otisknuta do vašich tváří. Dokud se nerozpadnete v prach. Našlapuji tiše, abych nenarušil odpočinek dávno zesnulých. Dnes se mám setkat mezi náhrobky s italskou death metalovou skupinou THRONE OF FLESH. Se smečkou, která je složena ze samých zkušených členů podsvětí. Z mlhy se vynoří siluety démonů.

Jsme tady správně. Hraje se zde poctivý, starý death metal z dávno opuštěných katakomb. Pomalu přidávám hlasitost a z hrobů lezou zombie. Tohle je hudba pro všechny fanoušky starých zapomenutých hřbitovů. Skladby musely vznikat hluboko pod zemí. V márnicích a plesnivých kobkách. Smrt má nové jméno, říká si THRONE OF FLESH.

Oceňuji velmi dobře ošetřený zvuk. Je masivní, nechutný a čitelný. Líbí se mi i obal, který krásně vystihuje to, co se na desce odehrává. Pradávné smrtící rituály. Ostré riffy, u kterých pukají lebky tlakem, chorobný vokál. Rychlost, zběsilost, vztek a šílenství. Ale také chlad a temnota. Tak lze charakterizovat nové EP "Dust" asi nejlépe. Mám rád, když hraje kapela od srdce, když do toho dává vše. Obdivuji atmosféru celé nahrávky, která je velmi podmanivá, pochmurná. Jako rána na hřbitově, když jdou všechny přízraky spát. Kývám se do rytmu, beru do ruky lopatu a krumpáč a jdu vykopat další hrob. Troufám si tvrdit, že exhumace ve stylu THRONE OF FLESH se povedla na výbornou. Jednou se všichni rozložíme a sežerou nás červi, ale než se tak stane, budu tohle EP stále rád poslouchat. Doporučuji absolutní tmu a chladnou noc. To vyniknou jednotlivé momenty nejlépe. Budete chyceni do silných pavučin, upletených z jedu a beznaděje. Novinka je plná děsivých melodií ve stylu MORBID ANGEL, ENTOMBED, DEATH, AUTOPSY, MASSACRE, OBITUARY, které se vám otisknou hluboko do mozku, do vašich kostí. Budou jako sněť, která postupně rozloží vaše tělo. Mám vlastně jenom jednu připomínku. Chtěl bych dlouhohrající desku. Doufám, že bude brzy. Z italského podzemí opět vylezla další bestie, která touží po krvi. "Dust" je přesně tím druhem hudby, kterou mohu doporučit všem, kteří rádi a často tráví svůj čas v temnotě. Mrtvolný puch, zápach rozkládajících se těl. Smrt má mnoho podob a zůstane navždy otisknuta do vašich tváří. Dokud se nerozpadnete v prach. Morbidní, krvavý death metal, u kterého shnijete zaživa!

Asphyx says:

The stench of the dead, the smell of decomposing bodies. Death takes many forms and will forever be imprinted on your faces. Until you crumble into dust. I tread softly so as not to disturb the rest of the long dead. Tonight, I'm to meet Italian death metal band THRONE OF FLESH amongst the tombstones. A pack made up of the most experienced members of the underworld. The silhouettes of demons emerge from the fog.

We're right here. Playing honest old death metal from the long abandoned catacombs. I slowly turn up the volume and zombies crawl out of the graves. This is music for all fans of old forgotten graveyards. The songs must have been written deep underground. In morgues and moldy dungeons. Death has a new name, it's called THRONE OF FLESH.

I appreciate the very well treated sound. It's massive, disgusting and clear. I also like the cover art, which beautifully captures what is happening on the record. Ancient death rituals. Sharp riffs that crack skulls with pressure, sick vocals. Speed, fury, rage and madness. But also coldness and darkness. That's probably the best way to describe the new EP "Dust". I love it when a band plays from the heart, when they give it their all. I admire the atmosphere of the whole record, which is very captivating, gloomy. Like a morning in a graveyard when all the ghosts go to sleep. I sway to the rhythm, pick up a shovel and pick and go dig another grave. I dare to say that the THRONE OF FLESH style exhumation was a great success. One day we'll all decompose and be eaten by worms, but until that happens I'll still love listening to this EP. I recommend absolute darkness and a cool night. That's when the individual moments stand out the best. You'll be caught in a thick web of venom and despair. The new album is full of terrifying melodies in the style of MORBID ANGEL, ENTOMBED, DEATH, AUTOPSY, MASSACRE, OBITUARY, which will imprint deep into your brain, into your bones. They'll be like anthrax that will gradually disintegrate your body. Actually, I just have one comment. I'd like a long-playing record. I hope it's soon. Another bloodthirsty beast has emerged from the Italian underground. "Dust" is exactly the kind of music I can recommend to anyone who likes to spend time in the dark. The stench of the dead, the smell of decomposing bodies. Death takes many forms and will forever be imprinted on your face. Until you crumble into dust. Morbid, bloody death metal that will rot you alive!

Tracklist:

DUST

01 WHISPERS OF SAPROPHAGY

02 MACABRE PROCESSION

03 SMOKING OF MY ENEMIES

04 DUST

05 EXHUMATION OF THE ANCIENTS

06 བྱ་གཏོར

bonus "DOGMA" ep 2019 :

1. 24 OBNOXIOUS REEKS OF HOLINESS

2. THRONE OF MENDACIOUS HERITAGE

3. INVERTED

4. TRACHEOTOMIZED BY ANTS

band:

Flavio Tempesta on guitars, Joseph Di Porto on vocals, Giuseppe Tato Tatangelo on bass and Alessandro Di Meco on drums

https://greatdanerecords.bandcamp.com/album/dust

https://throneofflesh.bandcamp.com/album/dogma

https://www.facebook.com/throneofflesh

https://www.greatdanerecs.com/eshop/web/

KNIŽNÍ TIPY - Král Krysa - James Clavell (1962)

Král Krysa - James Clavell

1962, (2003) Knižní klub

Pokaždé, když čtu nějakou knihu, která je napsána podle vlastních zážitků, zasáhne mě o hodně víc. Čeho všeho jsou schopni lidé? Jaké zlo mě ještě dokáže překvapit? Král Krysa je zasazen do Druhé světové války. Hlavní hrdina Peter Marlowe, který je autorovým alter egem, je v zajateckém táboře v Singapuru. Japonci tenkrát stáli na straně zla a z některých momentů se mi chtělo zvracet. Je to hodně silná kniha, která by měla být i takovým mementem, aby se podobné šílenosti už neopakovaly. Jenže jak známo náš druh trpí zapomětlivostí a demencí. Zabíjíme se stále dokola, ubližujeme si, jsme zlí a toužíme po moci. Japonská nátura a krutost mě šokovala. Bylo to vlastně jako vždy u podobných příběhů. Říkám si, kolik historických témat je mi ještě utajeno? Poslední roky mě podobné příběhy hodně baví. Říkám si, co všechno lidi museli vydržet a jak si někdy stěžujeme na zbytečnosti. Ze 150 000 tisíc vězňů přežilo jen deset tisíc.

A uprostřed nich stála postava Krále Krysy. Uměl ledacos sehnat, mohli jste díky němu přežít. Ale byl opravdová krysa. Většinu věcí dělal pro vlastní prospěch. Využíval ostatní. Vždycky si představuji, jak bych v podobných situacích jednal já. Jestli bych dokázal být silný, uměl se ozvat. Nebo bych strachy zalezl do kouta a snažil se jenom přežít. Jen si to vezměte, jak jsme někdy nervózní, když se nestihneme jednou odpoledne najíst. Co to udělá s naším tělem a psychikou. A teď si představte, že budete žít v děsivých podmínkách. Každou chvíli vás mohou zastřelit a jedinou vaší starostí bude hlad. Z lidí se stane tupé stádo, ovládané násilím. Někde hluboko v nás jsou stejně zvířecí pudy. Události posledních let mě o tom opět utvrzují. K tomu si přidejte nemoci, těžkou práci a garantuji vám, že si budete vážit teplé postele i vody v koupelně. Knížka se mi velmi dobře četla, vlastně by se dalo napsat, že jsem ji zhltl asi na dvakrát. Venku bylo ošklivo a na chalupě v Jizerkách jsem měl už všechno hotovo. V kamnech plápolal oheň a já šustil stránkami.

Nejhorší je, když se stanete netečnými. Když zažijete až příliš zla, když je smrt všude kolem vás. Japonci napáchali šílená zvěrstva. Jejich způsoby mučení a jakákoliv absence soucitu, mě fascinovala. Vyrůstal jsem v úplně jiných podmínkách a nedovedu si představit, že bych podobné rozkazy splnil. Hodně jsem o tom přemýšlel. Proč? Proč tolik zla? Ale i tady, v absolutní temnotě a špíně, se najde někdo, kdo umí přežít. Rozporuplná postava je ten Peter Marlowe. Ale můžeme mu to zazlívat? To nechám na vás. Mám hodně rád podobně vystavěné příběhy, kdy není hlavní hrdina jenom hodný a dobrý. Dělá chyby, které jsou lidské. Někdy na úkor jiných, ale hoďte kamenem, kdo jste bez viny. Navíc je hrozně dobře, že kniha vznikla. Je totiž také svědectvím, které by nemělo zapadnout. Vždycky se mi potom vaří krev v žilách, když vidím v nějakém průvodu lidi, co stále vyznávají stejné pomýlené hodnoty. Nevzdělanost vládne stále světem.

Velmi realisticky vykreslené postavy, silný příběh. Mnohé může odradit samotné téma zajateckého tábora, ale věřte mi, že Král Kryse obstojí i když vás podobné věci nezajímají. V roce 1965 dokonce vznikl i film, který je dobrý, ale abych pravdu řekl, podruhé se na něj dívat nebudu. Ono totiž, když čtete nejdříve předlohu, tak si vytvoříte ve fantazii, jak má která osoba vypadat, jak se usmívat, jak být zlá. A i když se myslím zpracování na plátně povedlo, něco mi vadilo. Ale určitě se také podívejte. Mě osobně třeba hrozně dodnes fascinuje, jak málo pro Japonce, Němce a další jejich spojence znamenal život. Jak pro ně bylo jednoduché a lehké mučit a zabíjet. Jak se potom mohli dívat do zrcadla? Fanatizmus je šílený. Nepochopitelný. Nebyli jsme ale i my zaslepeni socialismem? Dodnes si doplňuji některé mezery z dějepisu. Zrovna tahle kniha mi hodně rozšířila obzory. Poprvé jsem ji četl ještě v dobách, když jsme spolu se svojí ženou byli teprve pár měsíců. Podruhé nedávno na podzim. A zase jsem si z ní vzal spoustu nových poznatků.

Je až šílené, kolik podobných táborů bylo. Když potom byli vězni osvobozeni, mnozí byli tak poznamenáni, že vůbec nevěděli, jak mají dál žít. Zkažené životy, ale alespoň malý kousek naděje. Král Krysa je ale najednou mimo zajatecký tábor nikdo. Nikoho nezajímá a tohle je jedno z velkých poselství, které jsem si z příběhu odnesl. Opravdu, už hodně dlouho jsem nečetl knížku, která je tak poučná, zajímavá a silná. Psal ji sám život. Myslím si, že by měla být povinnou četbou ve školách. Aby se nezapomnělo. Já vím, dnešní mladí nečtou vůbec, zajímají je už jen obrázky a videa. Je to škoda. Protože by věděli, jaké chyby nemají opakovat. Je to hodně smutná a temná záležitost. Mnozí z vás budou šokováni. Ale přesto si myslím, že stojí kniha za přečtení. Má v sobě totiž jednu z věcí, které miluju na čtení nejvíce. Opravdovost. Děkuji vám za pozornost, za vaši přízeň a budu se těšit zase za týden.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Král Krysa (King Rat) je první román Jamese Clavella z roku 1962. Děj se odehrává během druhé světové války a popisuje boj o přežití britských a amerických válečných zajatců v japonském zajateckém táboře v Singapuru. Do příběhu se promítly Clavellovy vlastní zážitky z tříletého pobytu v nechvalně proslulém zajateckém táboře Čangi. Clavell byl jedním z 10 000 přeživších z původně 150 000 vězňů. Jedna z hlavních postav, Peter Marlowe, je autorovým alter egem.

Kniha samotná velmi věrně popisuje japonskou mentalitu v době války. Jejich krutost a odhodlání za každou cenu dodržet daný rozkaz dělaly z japonských zajateckých táborů nejhorší a nejtvrdší místa tohoto druhu. Za těchto okolností se ze zajatců stali lidé, kteří už vlastně lidmi ani nebyli. A mezi nimi muž, který i tam dokázal žít. Říkal si Král a králem i byl. Ostatní zajatci ho nenáviděli, avšak také ho potřebovali. Jeho schopnost opatřit nebo prodat nebo sehnat cokoliv, včetně jídla nebo léků ho chránila. Až přátelství s Peterem Marlowem, anglickým důstojníkem, mu ukázalo, že nejen peníze mohou obohatit život.

První američtí důstojníci, kteří dorazili po japonské kapitulaci do Čangi, nechápali, jak mohli tito lidé přežít. A zajatci, kteří se tolik let těšili domů, měli najednou strach, strach z budoucnosti, strach z návratu domů. A nejhorší šok to byl pro Krále, pro člověka, který byl v táboře téměř bohem a tam venku nebyl nic, bez domova, bez přátel, zlomený a sám.

Tři a půl roku strávených v Čangi podkopalo fyzický i psychický stav zajatců. A přesto přežili…

Přestože je kniha řazena do kategorie beletristické četby, její výpověď je založena na reálné existenci množství podobných zajateckých táborů. Autor dokázal (snad díky vlastním zážitkům ze zajetí v Čangi) dodat knize přesně tolik autentičnosti. Kniha se svým způsobem staví proti odsudkům nasazení atomových bomb vůči Japonsku, jehož odpor byl rychle zlomen těmito krajními prostředky.

V roce 1965 byl román zfilmován.

https://www.databazeknih.cz/knihy/asijska-saga-kral-krysa-544

------------------------------------------------------------------------------------------------------

sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook: