DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 26. června 2023

Interview - DAMMNATORUM - interview with death metal band from Poland.


Interview - DAMMNATORUM - interview with death metal band from Poland.

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Ave, greetings to our metal brethren! We formed the band in November 2018. The current lineup consists of Mateusz "VESPER LOCUST" Wilczewski on lead vocals, Piotr "DZIABI" Nadoski on guitars, Robert "MAX" Wiśniewski on bass guitar and backing vocals, and Dariusz "MEF" Karwecki on drums.

We describe our style as death/black metal. It's just how we feel our music. We combine heavy death metal riffs with gloomy one-string black metal melodies. However, everyone perceives our music in their own unique way and has the right to define it as they wish.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

The drum recordings, mixing, and mastering were done by Szymon Grodzki of INVENT SOUND STUDIO, who is also a guitarist for Polish bands SAMMATH NAUR and GNIDA. Karol Korniluk, the guitarist of OVER THE UNDER, handled the guitar and vocal recordings at his own recording studio under the same name.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

Currently, we have a release of 500 compact discs. I must emphasize that this number significantly decreases with each passing day :D. Nowadays, purchasing a physical album supports the band and allows for a tangible experience. It's also cool to have the band members' autographs (upon request). Our recordings are available on 26 streaming platforms. It's a convenient way to listen to your favorite music.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

The authors of the lyrics are Robert "MAX" Wiśniewski, Dariusz "MEF" Karwecki, and former vocalist Krzysztof "FIODOR" Ledworowski. lyrics tell the story of the dark side of life. Before writing the lyrics, we choose a topic and discuss it. We had a problem with uploading our video for the song "AOKIGAHARA" on YouTube. It's a forest in Japan where bodies of suicide victims are found near tourist trails. It doesn't look good when someone sings about it... The lyrics of "NECROPHAGUS" are also a true story. It serves as a warning and presents the story of a serial child killer named Tsutomu Miyazaki.


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

The band's logo was created by Dariusz "MEF" Karwecki, who handles streaming media, stage costumes, and overall band image. We operate together on Facebook. We consider social media to be very important—it's an effective way to spread our creativity

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

We recorded the entire material with our own financial resources. We wanted to save time and ensure good quality. At the beginning of our activity, it's difficult to find a record label that would invest in a metal band. Now, having a single and an album under our belt, we are willing to collaborate with the right company.


Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

That would be a question for our leader Robert "MAX" Wiśniewski, who created 90% of the material XD. Seriously, you might like a band or a riff, but if you idolize them, you lose the opportunity to create something fresh and surprising. It's very difficult because, as the classic saying goes, everything has already been created.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

The album was released recently. Yes, we will consider where to send our albums.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

We still play too few concerts, but maybe that will change after the album release. Every performance is important to us, each one is a new experience. The best concert is the one where you have a great time with the audience and there are no technical issues :D.


What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

When it comes to goals, we simply want to keep playing. We enjoy the atmosphere of concerts, having a beer, and talking to people.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

The easiest way is to contact us


Other platforms:





Thank you, see you at the concerts!

Thank you for the interview.



---------------------------------------------------------------------------------------------------

neděle 25. června 2023

Recenze/review - SATURNUS - The Storm Within (2023)


SATURNUS - The Storm Within
CD 2023, Prophecy Productions

for english please scroll down

Někdy se ani nestačíme zastavit a naše vzpomínky se ztratí v divoké bouři. Nakonec ale všechno vypluje na povrch. Svědomí nic nikomu nedaruje. Mysli na to, než budeš stát před posledním soudem. Po někom zbyde spousta krásných odkazů a po jiném jenom krvavá šmouha. Když se dívám na dnešní hektický svět, na jeho rychlost a povrchnost, musím se občas zastavit a naslouchat. Svému tělu, svým myšlenkám. Nejvíc se uklidním v momentech, když poslouchám nahrávky jako je "The Storm Within".

Melodičtí doom death metalisté SATURNUS jsou zpět a již během prvních poslechů zjišťuji, že se vrátili v plné síle. Fanoušci dostanou přestně to, co máme na téhle smečce tolik rádi. Pochmurné, smutné a majestátní melodie. Skladby po okraj narvané emocemi a spoustou zajímavých momentů. Zastav své kroky a nech na chvilku odeznít bouři v tvé hlavě. 


Myslím, že netřeba tuhle legendu k někomu přirovnávat, přesto si to nesměle dovolím. Pánové patří hudebně mezi AMORPHIS, EYE OF SOLITUDE, DRACONIAN, OCTOBER TIDE, MY DYING BRIDE, PARADISE LOST, SWALLOW THE SUN, RAPTURE, SHAPE OF DESPAIR. Na nové album jsme čekali velmi dlouho a moje očekávání byla velmi vysoká. Nutno rovnou napsat, že jsem opravdu nadšený. Mám podobně laděné desky, s tradičním, klasickým zvukem (Flemming Rasmussen - Producer, Recording, Mixing, Mastering), velmi rád. Jsou pro mě jistotou, záchytným bodem v dnešním podivném světě. SATURNUS nenechali náhodě vůbec nic. Důkazem budiž i parádní obal, pod kterým je podepsán Mirko Stanchev. Myslím si, že motiv přesně odráží to, co se na albu odehrává. Představte si mlhu na hřbitově, chlad v kostech a neskutečnou bolest, která nelze popsat slovy. Fantazie a hudba, to je jediné, co vám nakonec zůstane. Mraky jsou nízko a ve vzduchu je cítit energie. Nedivím se starým národům, že uctívali živly, že se klaněli přírodě. Beru si album "The Storm Within" velmi často na své toulky v lesích. Poslouchám pozorně. Nahrávka je totiž po okraj narvaná spočinutím, pokorou i velkým talentem. Až zase jednou přijde bouřka, budu stát ve větru a přemýšlet, kam se ztratily vzpomínky. Napadá mě tolik obrazů, tolik představ, které mi při poslechu létají hlavou, že je ani nelze všechny napsat. Poznám podle toho dobrou hudbu. Nenechá mě v klidu, rozdrásá mě do krve, bolí, pálí a žhne. Mlhavé, smutné, pochmurné, majestátní a vznešené ozvěny ze starých dobrých doom death metalových časů!


Asphyx says:

Sometimes we don't even have time to stop and our memories are lost in a wild storm. Eventually, though, it all comes to the surface. Conscience is no gift. Think about that before you face the final judgment. Someone will be left with a beautiful legacy and another with a bloody smear. When I look at today's hectic world, its speed and superficiality, I have to stop and listen sometimes. My body, my thoughts. I calm down the most when I listen to records like "The Storm Within".

Melodic doom death metallers SATURNUS are back, and within the first few listens I find that they are back in full force. Fans will get what we love so much about this pack. Gloomy, sad and majestic melodies. Songs packed to the brim with emotion and lots of interesting moments. Stop your footsteps and let the storm in your head subside for a while.


I don't think there is any need to compare this legend to anyone, but I'm still shy to allow it. Musically, the gentlemen belong to AMORPHIS, EYE OF SOLITUDE, DRACONIAN, OCTOBER TIDE, MY DYING BRIDE, PARADISE LOST, SWALLOW THE SUN, RAPTURE, SHAPE OF DESPAIR. We have been waiting for a new album for a very long time and my expectations were very high. I have to write right away that I am really excited. I really like albums like this, with a traditional, classic sound (Flemming Rasmussen - Producer, Recording, Mixing, Mastering). They are a certainty for me, a clue in today's strange world. SATURNUS left nothing to chance. The proof is the awesome cover artwork, signed by Mirko Stanchev. I think the motif accurately reflects what is happening on the album. Imagine the fog in the cemetery, the chill in your bones and the incredible pain that cannot be described in words. Fantasy and music, that's all you're left with in the end. The clouds are low and there's energy in the air. I don't blame the ancient peoples for worshipping the elements, for worshipping nature. I take "The Storm Within" album very often on my wanderings in the woods. I listen carefully. For the record is packed to the brim with rest, humility and great talent. When the storm comes again, I will stand in the wind and wonder where the memories have gone. There are so many images that come to mind, so many images that fly through my head as I listen, that it is impossible to write them all down. I can tell good music by this. It doesn't leave me alone, it tears me to blood, it hurts, it burns and it glows. Misty, sad, sombre, majestic and sublime echoes from the good old doom death metal days!

tracklist:
1. The Storm Within
2. Chasing Ghosts
3. The Calling
4. Even Tide
5. Closing the Circle
6. Breathe New Life
7. Truth

BAND LINE-UP:
JULIO FERNANDEZ – RHYTHM GUITAR.
BRIAN HANSEN – BASS.
THOMAS A.G. JENSEN – VOCALS.
HENRIK GLASS – DRUMS
MIKA FILBORNE – PIANO AND KEYBOARDS.
INDEE REHAL-SAGOO – LEAD GUITAR.



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý desátý - Básníci v ocelovém městě


Příběh čtyř stý desátý - Básníci v ocelovém městě

Máme každej v ruce lahváče a cítíme se děsně svobodní. Je kolem šesté ráno a prší. Město je zahalené do klasického smogu a díváme se na zachmuřené dělníky, co jsou do škodovky. Michal si vyleze na betonový sokl hned k bráně a začne jim recitovat básně. Některé jsou od Hraběho, některé jeho. Připadá mi, že dav pod námi pochoduje. Nikdo nereaguje. Hele, dáme ruma? Napadne mě, když si vzpomenu, jak jsem jezdíval z Plasů do školy. Jasně, škytne. Musíme do fronty. Většina vesničanů, která právě dorazila, musí před prací probudit organismus. Pije se zelená, čert, vodka a nebo právě rum. Pánové vyrazí k soustruhům a frézkám a my bychom měli do školy. Ale nejdeme. Cítíme se být básníky a ti přeci nic nedělají, jenom sní a pak o tom píšou. Možná jsem neměl dávat svému kamarádovi sbírky Françoise Villona. Kurva, pojď na vlašák. Řeknu a už si to směřujeme na Americkou.

Ještě nemají otevřeno. Zatím obtloustlé dámy utírají stoly a velké nádoby na saláty a chlebíčky. Sedneme si před krám a blábolíme. Jedna krásně baculatá, s ruměncem na tváři, vyleze ven na cigáro. Michal před ní poklekne a začne jí recitovat básničku, původně určenou pro Blanku. Slečna se červená ještě víc a vezme nás dovnitř. Načepuje nám pivko a usmaží řízek. Tak vidíš, budeme se tím živit, vysereme se na strojárnu, stejně je to nuda. Dovedeš si představit, jak každý ráno vstaneš, jdeš do rachoty? Stejný ksichty, nasranej šéf, kolegyně, co má krámy skoro celej měsíc? Tohle je život, utvrzujeme se v našich opileckých nápadech. Oba políbíme dámu v bílém, poděkujeme, Michal se jí podepíše na papírek, na který ji napsal ještě pár veršů a už jdeme dolů. K nádraží. Tenkrát tam ještě nebyli feťáci, ale jen slušný ožralý bezdomovci. Vklíníme se do hospody, mají tu kyselejší pivo, ale to nám nějak nevadí.

Otevřu svůj notes a píšu povídku. Je o macaté dívce z bufáče. Slečna je v ní inspirací a bohyní. Rozhodně se z ní nestane uřvaná matróna. V mých představách si zachová eleganci a grácii. Hele, že to není nevěra, když jí pochválím postavu, zeptám se v legraci, protože oba jsme zadaní a zamilovaní. Jenže jsme 14 dní sami, protože naše holky jsou na nějakým výměnným pobytu v Německu. A tak se jako správní milenci soužíme a děláme rotyku. Jsme dva čerti, utržení ze řetězu a tak trošku ztracení, bez těch našich křepelek. Možná jsme pořád ještě trošku mladicky naivní, možná moc sníme. Jenže bez snů bychom umřeli. Máme oba bohatou fantazii a v žebradle višně v rumu, od kolegy Štěpána. Ten nám je dal, když jsme mu vypracovali práci na češtinu. Asi jako každý technicky nadaný člověk měl problém napsat kloudnou větu. Chápete to, jak jsme se zde mohli vůbec ocitnout? Co všechno jsme dělali, kvůli tomu, abychom nešli na vojnu?

Vylezeme ven a otřepeme se zimou. Komíny ještě nejsou odsířené, když si olíznu jazyk, cítím divnou pachuť. V Boleslavi jsme měli dva komíny, jeden ale fachal jen občas a v Jizerkách je krásný čistý vzduch. Připadám si, že jsme pod poklopem. Ihned složíme báseň o Ocelovém městě. Každý jednu sloku a pak se střídáme, než dojdeme pěšky na kolej. Dojíme višně a padneme u nás v pokoji do postele. Ještě si vzpomínám, že když jdu na záchod, tak jedna z mých spolubydlících kouká tak nahlas na porno, že si myslím, že tam někoho má. Hergot, já myslel, že holky tohle nedělají. Musím se jí zeptat. Usnu a stejně mě za chvilku vzbudí horkost. Přepálili jsme to s chlastem. Usednu k papíru a napíšu další text. Oba jsme se s Michalem tak děsně stylizovali do beatníků a starých romantických básníků, že jsme tím byli doslova posedlí. Ale zase pozor, některé naše výtvory měly styl a grácii, to zase jo. Třeba moje báseň o stále masturbující dívce, se všem hodně líbila. Obdivoval jsem v ní výdrž, s jakou se oddávala svojí činnosti. Porno totiž pořád řvalo od vedle jak na lesy. Nějaký černý mamby nebo co.

Začneme Na Kurtech, pronesu, když dojíme vepřové ve vlastní šťávě a lunch meat. Potom cigárko, vyměnit trika a zapnout si kabáty. Ano, máme i šály, jako dva divadelníci. Chybí už jen roláky. Ale všeho do času. Musíme se vrátit a úpíme na záchodě. Kombinace jídla a pití, nedobrá jest. Oba náležitě okomentujeme své výkony a vydáme se na cestu. Na Kurtech je naše oblíbená číšnice. Sice by nám mohla dělat tetu (nebo dnes tak oblíbenou step mother), ale je s ní sranda. Tak co koloušci, řekne nám a my se tetelíme blahem, protože i když má hlas jako rašple, tak chodí svůdně a v předklonu ji to moc sluší. Dáma jak má být, hned bych se přivinul, řekne Michal a já mu odpovím, že já bych bral raději slečnu od vlašáku. Diskutuje o ženských, litujeme, že se ještě nehraje tenis. Prdýlky v sukýnkách a hekání nám chybí. Ale musíme počkat do jara. Ty vole, nechtěl bych bejt náš tchán, glosuje Michal situaci a oba se shodneme na tom, že je čas zahájit turné po hospodách. 

Plzeňské nóbl restaurace kolem náměstí, v nich děláme trošku ostudu, z jedné nás dokonce vyvedou, protože Michal prohlásí, že jejich koňak chutná jako chcanky. Jdeme raději do okrajových částí. Jezdíme tramvají a trolejbusy, hodnotíme kvalitu plzeňské dvanáctky. Nic jiného nepijeme. Krkáme kolem poledne na náměstí u andělíčka, děsíme babičky, co jdou do kostela. Citujeme klasiky, řveme texty punkových kapel. Život je krásný, děsně se všemu řehtáme, lidé nás okřikují, ti veselejší a studenti, se smějí s námi. Zapšklý, kyselý prdele ignorujeme, musíme působit jako dva blázni. Ale vůbec nám to nevadí, je v nás divokost, ještě touha provokovat. Jen to děláme slovy, snažíme se mile a hezky. Navštívíme knihovnu, kde si vypůjčím prosím pěkně Bukowského a čtu jej jedné nevrlé paní hodně nahlas. Vykážou nás a jsme hrozně hrdí a plácáme se po ramenou. Ty vole, vyhodili nás z knihovny. 

U synagogy zaplujeme do antikvariátu, slečna nám udělá kávu. Moc dobře vím, že si na mě myslí, mám pro ní také slabost a nemít blondýnku, byla by určitě mojí favoritkou. Má takové ty velké brýle, co se dnes poněkolikáté vrátily do módy. Rozkošnou pusinku a nádherný úsměv. Ale to víte, že laškujeme, protože prostě proto. Dá nám do rukou plakátek, že se večer v jednom klubu přednáší básně. Neměli byste tam chybět, špitne a v jejím pohledu je smyslnost. Joj, že já jsem ale blbě vychovanej, postesknu si venku, když zaplujeme pomalu do další krčmy. O co jde? Nechápe Michal. Kdybych býval neměl svědomí, mohl bych mít krásnou dívku v posteli. No, úplně se ti to nerýmuje, ale na povídkáře dobrý. Klopíme do sebe pivo a je až s podivem, že pořád stojíme na nohou. Pomalu padá další smog do ulic a lampy už svítí. Půjdeme tam? Ukáže prstem na plakát. Jen přikývnu. 

Klub se nachází kousek pod divadlem. Už na trávníku před ním zjistíme, že se sem asi moc hodit nebudeme. Někteří pánové v rolácích mají v rukou špičky a v nich cigarety. Hovoří tlumeně a někteří trošku přiteplale. Dívají se zasněně do dálky a opakují dokola slova jako pakliže a nýbrž. Knihovnice v šatičkách, že byste jí zulíbali, na nás už čeká. Přišli jsme ti fandit. Tlemíme se nahlas, až na nás všichni koukají. Ha, vetřelci, myslí si. To je můj kamarád, umělecké jméno Lumír, představí nám kluka, co je bledý jako stěna, má kostěné brýle a uzounký hrudníček. Něco zašeptá, ale neslyším ho. Cože, zeptá se Michal. Jsem Lumír, pro přátele Lumča. Usedneme do křesel a jako jediní si objednáme pivo. Mladí básníci se střídají na pódiu. Někteří recitují moderní básníky, jiní sami sebe. Mají zasněné pohledy a vůbec se neusmívají. Nuda, pošeptá mi Michal a já do něj kopnu, kroť se, nejsi v hospodě čtvrtý cenový, ale mezi umělci. 

Na malé pódium vyleze Lumča. Knihovnice mi sevře ruku, ani nevím proč. Nakloní se ke mě a krásně voní. Bože, za co mě trestáš. Lumír je nejlepší, ocení svého kamaráda. Jeho básně jsou spíše básničky, ale jsou milé, možná až moc, spíše dětské, naivní. Nechápu je, já chodil po ulicích mezi paneláky a rval se s jinejma partama. On snil o vílách. Má v sobě takovej zvláštní smutek. Moc milej kluk, řeknu své spolusedící. Přehodí si nohu přes nohu. Očividně je vzrušená. Zaryje mi ruku do dlaně. Co se to děje? Michal se najednou rozesměje. Lumírek zrovna nadšeně a bolestivě několikrát zavolá: "Proč, proč, proč zrovna já?". Všichni tleskají, básník září a klaní se. Je hvězdou večera, asi je velkou nadějí. Nevím, nedokážu posoudit, já jsem nepochopil vůbec nic. Připadám si jako lopata na opeře. Jako tlustej chlápek mezi baletkami. A tak se, jako pokaždé, když nevím, co říci, jemně usmívám, rádoby vědoucně přikyvuji a říkám, asi ano a určitě ano. Knihovnice září a vrhne se na Lumíra. Jsi nejlepší!

Ale něco je divně. Náš hrdina (a po právu, některé sloky se mi opravdu líbily) drobné náklonosti ke knihovnici neopětuje. Tenkrát ještě nebyly moderní různé coming outy a veřejné prohlašování orientace. Ono na rovinu, většinou je to všem u prdele. Tedy, mimo knihovnice, která pláče v rohu. Za Lumčou přišel kamarád, který asi nebude jen přítelem platonickým. Naopak, je vlastně milé, že mezi umělci nikdo jeho orientaci nekomentuje. Dívka sice vzlyká, pořád dokola opakuje, jak si krásně vždycky pokecali, když přišel do antikvariátu pro nějaké básnické sbírky. Je tak jemný, tak hodný. Je nám jí s Michalem líto. Nabídnu jí rámě a řeknu. Pojď s náma, na chlapy se vybodni, na teplý zvlášť. Dáme pivo, zapaříme, bude fajn. Zavěsí se do mě, osuší slzy a poprvé za večer se usměje. Takhle se mi líbíš.

Vždycky mě dokáže překvapit, kolik je v některých dívkách divokosti. Kdybyste viděli, jak tančila, dali byste mi zapravdu. Měla v sobě vášeň, spoustu ženskosti. Opravdová škoda, že jsme zadaní, co? Říkám Michalovi, když sedíme jak pašové na židlích a sledujeme, jak se před náma kroutí. Naše fantazie pracuje na plné obrátky. Nedá mi to, ale mám slinu. Napíšu pár řádek, které asi nejsou tak dobré, dokonale promyšlené jako ty od Lumíra, ale udělají jí radost. Jsou pro tebe. Zasloužím si hubičku. Jdeme na kolej. Máme v rukou lahváče a zase řveme v ulicích. Já jsem ho fakt měla ráda, vždyť je takovej hezkej!? Nojo, to my teda fakt nejsme, ale zase ti něco řeknu, škytá  Michal, my jsme kluci jako lusk. A poblije se. Knihovnice na něj chvilku kouká, v těch svejch šatičkách a pak hodí taky šavli. Vezmu jednoho pod pravé, druhou pod levé křídlo a doslova je dovleču na pokoj. Michal mi usne na zemi. Zaboha ho nemůžu dostat na postel. Dívčině sundám boty a nechám spát v peřinách. Sám si sednu do malého křesla a usnu jako špalek. K ránu mě probudí šílené zvuky obcujících pornoherců. Hergot už taky.

Vlítnu k sousedce, zabuším na dveře. Hele, nechci ti do toho kecat, ale nás to ruší. Křičím. Vypne to. Potkám knihovnici, jak jde ze záchodu, neví která bije. Zase usne. No, super, tak jste mě zase rozhodili. Nemůžu zabrat. A tak se dívám na ocelové město a říkám si, co asi dělají básníci? 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 24. června 2023

Interview - UNDEAD - Old school death metal ride straight to hell!

Interview with death metal band from Spain - UNDEAD.

Answered V. Repulse (Vocals, Guitars), thank you!

Recenze/review - UNDEAD - Putrefactio (2023):

Ave UNDEAD! Greetings to Spain. I hope everything is fine with you. I was really looking forward to your new album „Putrefactio“, I have always had a lot of fun with previous demos and previous album „Existential Horror“ and I was happy to come back to them. How did the new piece come about and why did it actually take so long?

Thanks, glad you enjoy our stuff! We started working on our new album, “Putrefactio”, in early 2020, just a few months after “Existential Horror” was released. Our initial plan was to play our first album live during 2020-2021, and release the new album during 2022, but the pandemic hit and all our plans went to hell. As many people, we suffered economically and mentally during these years, with the uncertainty of losing our daily jobs or even our house, in my case. I had to move out and reform my new home from scratch. So, these kind of things didn’t help the process. After the pandemic we tried touring as much as we could with “Existential Horror” because we think it’s a great album and it would be a waste not to present it live. We recorded our new album during the summer of 2022 and we sent the master to our label like a month after. But, this is no new info that the vinyl factories have big and constant delays. Their lead time is like 6-9 months… So all these factors are the reason of 2 years and a half gap between albums. In my opinion it isn't that much. The underground is slow and we need time to spread the album properly considering our small budget on promotion for each album.


I must say that the news literally cut me open. It is dense, massive, dark and at the same time cold as a corpse's hand. That's exactly how I like it! The mix is signed by Dan Swanö. Did you record directly with him or did you just mix the record? How did you feel about going to the studio and how did you manage to get such killer material?

For the writing process in UNDEAD we try to keep it fresh and honest all the time. So we have a strict policy to delete every riff, structure or even “almost finished songs” that doesn’t work for us. If we get stuck on a progression or structure we delete it. No questions asked. No egos. No attachments. It just goes to the trash. Sometimes it’s frustrating but we try to trust the process, and I think it’s working. I can write a thousand good riffs but if the progression doesn’t work or the song doesn’t feel that flows right, it doesn’t matter how good the riffs are. I’m thinking all the time to deliver a song, an experience, a feeling that expresses myself… and I think is the only way to really connect with us in the first time, and then, with someone else.

We recorded the whole album in Madrid between different studios and then, we sent all the tracks to Dan for mixing/mastering. The drums were recorded at Anti Studio and the rest, in our humble studio, that it’s closer to a home studio in fact. This time, I didn’t take like two or three full days in a row to record all my parts. I took small sessions after my daily job for the guitars, and man, that was exhausting. It was like a never ending session. And most of the time I felt like an extension of my daily job. So, I’ll try to avoid this strategy in the future hehe. This time I put much effort into the details and feelings on each riff, each picking and solos. I think it was a success and you can sense it on the record. For the vocals I condensed the recording in two weekends and that was much better. I took the same strategy to focus on the details. It was challenging for me, and of course for A.Von Hell, who recorded/assisted me and helped me on the whole process.


I always take the recordings as a whole and you underestimated not only the sound but also the cover. Chris Kiesling (Misanthropic-Art) is great painters. How did you get together and how did the packaging come about? Did you have any requirements or did you choose from already prepared paintings? And how the cooperation went.

There are an infinite amazing artists out there but I think it’s important to find the right one for each work. I followed the work of Chris / Misanthropic Art for some time. I like his work so much and how he uses different styles on each cover or piece of merch as well as his attitude. He isn't afraid to follow his ethics and express them. When we decided the principal theme and title for the album I automatically thought of him for the cover. We only sent him the title for the album and a small description of the concept but any draws or stencils. We gave him full freedom for his creativity. I think it’s the right way to work with a creative artist. He did a fantastic job. He got the idea and delivered one of my favorites from his portfolio until today.


Texts are an integral part of the album. It states that you deal with death. So classic death metal themes. What are the lyrics to „Putrefactio“ about, who is their author? Where did you get your inspiration for?

A.Von Hell is the mastermind behind most of the lyrical work on UNDEAD. This lyric isn’t an exception. The concept of this song and the album is the alchemic state of Putrefactio. As an aspect of the Nigredo, is a state of rottenness and the dissolution of the matter, and the first step necessary to generate a better one. The gold in this case. Is a deep concept and you can find several analogies on gnostic texts or religions, for example to the path of wisdom or illumination.

And what about concerts? What about them in Spain? Do fans go to concerts or do they just sit in front of the internet? I need a club, beer, girls!

Spain is a market or scene a little contradictory. You can find some gigs that sell all the tickets in a few days and other ones with like 20 guys in the audience. I think it isn't easy to explain but I believe there are some clear factors. The people are looking for some quality and authenticity. You can see the bands have a good reputation and are “hard working” get the support of the audience, and then, the public turns on loyal fans. The advertisement is so important and that’s a point to improve in the underground shows. The venues are another big problem with overrated prices to rent and with abusive terms for the bands. So each year after another it’s getting harder to access a sustainable deal. I think it is a global problem right now and not only a Spanish one. The metal clubs and discos I think work properly, the ones who are still alive after the pandemic. Always fun to visit and share some beers, or whatever you drink, with some local metalheads.


What about the underground scene in Spain in general? Do you meet somewhere for death metal? What about the fans? Do they support the bands?

On one hand there are some really good bands here but on the other hand there are a ton of them, that in my opinion, isn't a great loss for the scene if some just split up. Maybe they are good musicians, but they don't say anything to me. They are void of creative content or just they try to copy some other bigger bands. These last years you can feel and see like a revival of death metal bands. Some of the classical Spanish bands are back and a few new ones appear with interesting material. I think the fans are loyal and they want to attend and support the bands with nice material and the right attitude. But you must be constant if you want to get the attention of the audience. Most of the bands release an album, and a few months after they just disappear. And this is a problem.

Do you have any dreams with the band? In the underground you have a good name, but you want to move somewhere higher? I mean, are you attracted to a tour with a big name, to play at a big festival, to release another record at a well-known label? What dreams and vision do UNDEAD have?

I have no limits in mind for UNDEAD, so I definitely want the band to grow as much as it would be possible. The underground is fun, but there is no sustainability here and a lot of limitations to express all I had in mind, like a big propper sonic and visual production. My big dream is to play in Wacken. When I started in my first band that was the goal to say "I made it". Still is. But for now I try to go small "dream" after "dream”. I accomplished a few of then right away, like working with Dan Swanö or receiving nice feedback from some musician friend I admire. The next one is to go touring in Europe with my partners in crime.


What does death metal mean to you? Why did you choose this style? How did you get to it and what kind of musicians were your role models when you started? Do you perceive death metal "only" as music or is it also a lifestyle for you? You can look at this page philosophically.

Death metal must be loud, dangerous and furious, and for me, it's not just music. It's a statement in my life. It's how I embrace and express my demons, my freedom and the cult of Death in a sonic way. I enjoy the Swedish school so much, but also some American bands from the north and the south. Each region has something that inspires me. Like the coldness and melodies from Swedish bands, the compact sound from north american bands or the rad attitude from south american bands.

I started playing different styles as a teenager like melodeath, or whatever you name it, classic heavy metal and black metal. But I always wanted to form a band like UNDEAD. More focused on a death metal context and old school sound but with no limitations to add crust, thrash or black touches, because the classic death metal is limited to me. And limitations are boring and killers of honest creation or expression.

Do you have a band in your area that you would recommend to us? And what are people going to see when they are going to clubs in Spain?

Some Spanish bands I recommended are Balmog and Crisix. I think both are working really hard and have interesting things to say. And they are receiving attention.

The rock-metal clubs in Spain usually are fun. Some nice people, tons of beer and loud music. Not always my favorite plan to do but it works to hang around sometimes.


What can we look forward to from UNDEAD in the upcoming months?

We'll continue with the promotion of "Putrefactio" and start touring over Spain. Right now we're booking the final dates and have started the rehearsals already. We'll release a new video clip too. And at some point of the year, we'll start writing again. So we'll be busy!

Thank you so much for the interview. I'm going to play the new „Putrefactio“ again. It's great! Good luck and I hope that we will meet somewhere at the concert and have a beer together!

It would be fun. First beer is on me! Thanks for having me, the good wishes and support. Cheers!

Recenze/review - UNDEAD - Existential Horror (2019):






---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - UNDEAD - Old school death metalová jízda přímo do pekla!

Rozhovor s death metalovou skupinou ze Španělska - UNDEAD.

Odpovídal V. Repulse (zpěv, kytara), děkujeme!

Recenze/review - UNDEAD - Putrefactio (2023):

Ave UNDEAD! Zdravím do Španělska. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Na vaši novinku „Putrefactio“ jsem se neskutečně těšil, předchozí demonahrávky a minulé album „Existential Horror“ mě vždycky hrozně bavily a rád jsem se k nim vracel. Jak novinka vznikala a proč to vlastně trvalo tak dlouho?

Děkujeme, jsme rádi, že se vám naše věci líbí! Na našem novém albu "Putrefactio" jsme začali pracovat na začátku roku 2020, jen pár měsíců po vydání "Existential Horror". Náš původní plán byl hrát první album naživo v letech 2020-2021 a nové album vydat během roku 2022, ale udeřila pandemie a všechny naše plány šly do háje. Stejně jako mnoho dalších lidí jsme v těchto letech trpěli ekonomicky i psychicky, s nejistotou, že denně přijdeme o práci nebo v mém případě dokonce o dům. Musel jsem se odstěhovat a od základu reformovat svůj nový domov. Takže takové věci nám v tomto procesu nijak nepomohly. Po pandemii jsme se snažili s "Existential Horror" co nejvíce koncertovat, protože si myslíme, že je to skvělé album a byla by škoda ho neprezentovat naživo. Nové album jsme nahráli v létě 2022 a master jsme poslali našemu labelu asi měsíc poté. Není to ale žádná nová informace, že továrny na vinyly mají velká a neustálá zpoždění. Jejich dodací lhůta je tak 6-9 měsíců... Takže všechny tyto faktory jsou důvodem dvouapůlleté pauzy mezi alby. Podle mě to není zas tak moc. Underground je pomalý a my potřebujeme čas, abychom album pořádně rozšířili, vzhledem k našemu malému rozpočtu na propagaci každého alba.


Musím říct, že u novinky mě doslova rozsekal zvuk. Je hutný, masivní, temný a zároveň studený jako ruka mrtvoly. Přesně takhle to mám rád! Pod mixem je podepsán Dan Swanö. Vy jste u něj přímo nahrávali nebo desku jen mixoval? S jakými pocity jste šli do studia a jak se vám povedlo docílit tak zabijácký materiál?

V procesu psaní v UNDEAD se snažíme, aby byl stále svěží a poctivý. Proto máme přísnou zásadu mazat každý riff, strukturu nebo dokonce "skoro hotové písně", které nám nefungují. Pokud se zasekneme na nějakém postupu nebo struktuře, smažeme ji. Na nic se neptáme. Žádné ego. Žádné přílohy. Prostě to jde do koše. Někdy je to frustrující, ale snažíme se důvěřovat procesu a myslím, že to funguje. Můžu napsat tisíc dobrých riffů, ale pokud nefunguje progrese nebo písnička nepůsobí tak, že správně plyne, nezáleží na tom, jak dobré ty riffy jsou. Celou dobu přemýšlím o tom, jak dodat písničku, zážitek, pocit, který vyjadřuje mě samotného... a myslím, že je to jediný způsob, jak se s námi opravdu spojit hned napoprvé, a pak i s někým dalším.

Celé album jsme nahrávali v Madridu mezi různými studii a pak jsme všechny skladby poslali Danovi na mix/mastering. Bicí jsme nahráli v Anti Studiu a zbytek v našem skromném studiu, které se vlastně blíží domácímu studiu. Tentokrát jsem si nevzal třeba dva nebo tři celé dny v kuse, abych nahrál všechny své party. Na kytary jsem si bral malé sessions po své každodenní práci, a člověče, to bylo vyčerpávající. Bylo to jako nikdy nekončící session. A většinu času jsem si připadal jako prodloužení své každodenní práce. Takže se této strategii pokusím v budoucnu vyhnout, hehe. Tentokrát jsem si dal hodně záležet na detailech a pocitech u každého riffu, každého trsátka a sóla. Myslím, že se to povedlo a na desce je to cítit. U vokálů jsem nahrávání zhustila do dvou víkendů a bylo to mnohem lepší. Zvolil jsem stejnou strategii, abych se soustředil na detaily. Bylo to náročné pro mě a samozřejmě i pro A. Von Hella, který mě nahrával/asistoval a pomáhal mi v celém procesu.


Vždy beru nahrávky jako celek a vy jste nepodcenili jenom zvuk, ale i obal. Chris Kiesling (Misanthropic-Art) je skvělý malíř. Jak jste se dali dohromady a jak obal vznikal? Měli jste nějaké požadavky nebo jste vybírali z již připravených obrazů? A jak probíhala spolupráce.

Existuje nekonečné množství úžasných umělců, ale myslím, že je důležité najít pro každou práci toho pravého. Nějakou dobu jsem sledoval práci Chrise / Misanthropic Art. Moc se mi líbí jeho práce a to, jak používá různé styly na každém obalu nebo kusu merche, stejně jako jeho přístup. Nebojí se následovat své etické zásady a vyjadřovat je. Když jsme se rozhodovali o hlavním tématu a názvu alba, automaticky jsem si na něj vzpomněl pro obal. Poslali jsme mu pouze název alba a malý popis konceptu, ale žádné kresby nebo šablony. Dali jsme mu plnou svobodu pro jeho kreativitu. Myslím, že to je správný způsob spolupráce s kreativním umělcem. Odvedl fantastickou práci. Dostal nápad a dodal jeden z mých nejoblíbenějších z jeho portfolia až do dnešního dne.


Nedílnou součástí desky jsou i texty. U vás je uváděno, že se v nich zaobíráte smrtí. Tedy klasická death metalová témata. O čem jsou texty na „Putrefactio“, kdo je jejich autorem? Kde jste pro ně brali inspiraci?

A.Von Hell stojí za většinou textů na UNDEAD. Toto album není výjimkou. Konceptem této písně i celého alba je alchymistický stav Putrefactio. Jako aspekt Nigredo je stavem hniloby a rozpuštění hmoty a prvním krokem nutným k vytvoření lepšího. V tomto případě se jedná o zlato. Je hlubokým pojmem a lze k němu najít několik analogií na gnostické texty nebo náboženství, například k cestě moudrosti nebo osvícení.

A co koncerty? Jak je to s nimi momentálně ve Španělsku? Fungují kluby? Chodí fanoušci na koncerty nebo už jenom sedí u internetu? Já potřebuji klub, pivo, holky!

Španělsko je trh nebo scéna trochu rozporuplná. Najdete tu koncerty, na které se všechny lístky prodají za pár dní, a jiné, kde je v publiku třeba dvacet lidí. Myslím, že to není snadné vysvětlit, ale věřím, že jsou tu nějaké jasné faktory. Lidé hledají nějakou kvalitu a autenticitu. Je vidět, že kapely, které mají dobrou pověst a jsou "pracovité", získávají podporu publika, a pak se publikum obrací na věrné fanoušky. Reklama je tak důležitá a to je bod, který je třeba na undergroundových koncertech zlepšit. Dalším velkým problémem jsou místa konání s předraženými cenami za pronájem a se zneužitelnými podmínkami pro kapely. Takže rok od roku je těžší dostat se k udržitelným smlouvám. Myslím, že je to v současnosti celosvětový problém, nejen španělský. Metalové kluby a diskotéky podle mě fungují správně, ty, které po pandemii ještě žijí. Vždycky je zábavné je navštívit a podělit se o pivo nebo cokoliv jiného, co pijete, s místními metalisty.


A co undergroundová scéna u vás ve Španělsku všeobecně? Scházíte se třeba někde na death metal? A co fanoušci? Podporují kapely?

Na jednu stranu je tu několik opravdu dobrých kapel, ale na druhou stranu je jich tuna, což podle mého názoru není pro scénu velká ztráta, pokud se některé prostě rozpadnou. Možná jsou to dobří muzikanti, ale mně nic neříkají. Jsou bez tvůrčího obsahu nebo se jen snaží kopírovat nějaké jiné větší kapely. V posledních letech je cítit a vidět jakoby oživení deathmetalových kapel. Některé klasické španělské kapely se vrátily a objevilo se i pár nových se zajímavým materiálem. Myslím, že fanoušci jsou loajální a chtějí chodit a podporovat kapely s pěkným materiálem a správným přístupem. Pokud ale chcete získat pozornost publika, musíte být stálí. Většina kapel vydá album a pár měsíců poté prostě zmizí. A to je problém.

Máte s kapelou nějaké sny? V undergroundu máte dobré jméno, ale chcete se posunout někam výš? Myslím tím, láká vás třeba turné s nějakým velkým jménem, zahrát si na velkém festivalu, vydat další desku u známého labelu? Jaké sny a vizi mají UNDEAD?

Pro UNDEAD nemám žádné limity, takže rozhodně chci, aby se kapela rozrostla, jak jen to bude možné. Underground mě baví, ale není tu žádná udržitelnost a spousta omezení, abych vyjádřil všechno, co jsem měl v hlavě, jako třeba velkou propper zvukovou a vizuální produkci. Mým velkým snem je zahrát si ve Wackenu. Když jsem začínal ve své první kapele, byl to cíl, abych mohl říct "dokázal jsem to". A pořád je. Ale zatím se snažím jít malý "sen" za "snem". Několik z nich jsem si splnil hned, třeba spolupráci s Danem Swanö nebo pěknou zpětnou vazbu od nějakého kamaráda muzikanta, kterého obdivuji. Dalším z nich je vyrazit na turné po Evropě s mými parťáky ve zločinu.


Co pro tebe znamená death metal? Proč sis zvolil zrovna tento styl? Jak ses k němu dostal a jací muzikanti byli tvým vzorem, když si začínal? Vnímáš death metal „jen“ jako hudbu nebo je pro tebe i životním stylem? Klidně se můžeš na tuto stránku podívat i filozoficky.

Death metal musí být hlasitý, nebezpečný a zuřivý, a pro mě to není jen hudba. Je to prohlášení v mém životě. Je to způsob, jakým přijímám a zvukově vyjadřuji své démony, svou svobodu a kult smrti. Strašně mě baví švédská škola, ale i některé americké kapely ze severu a jihu. Každý region má něco, co mě inspiruje. Třeba chlad a melodie švédských kapel, kompaktní zvuk severoamerických kapel nebo radikální přístup jihoamerických kapel.

Jako teenager jsem začal hrát různé styly jako melodeath, nebo jak to nazvat, klasický heavy metal a black metal. Ale vždycky jsem chtěl založit kapelu jako UNDEAD. Více zaměřenou na deathmetalový kontext a oldschoolový zvuk, ale bez omezení přidávat crustové, thrashové nebo blackové nádechy, protože klasický death metal je pro mě omezený. A omezení jsou nudná a zabíjejí poctivou tvorbu nebo výraz.

Máte ve svém okolí nějakou kapelu, kterou bys nám doporučil. Na co se chodí v klubech ve Španělsku?

Ze španělských kapel jsem doporučil Balmog a Crisix. Myslím, že obě pracují opravdu tvrdě a mají co říct. A dostává se jim pozornosti.

V rock-metalových klubech ve Španělsku bývá zábava. Pár příjemných lidí, tuny piva a hlasitá hudba. Není to vždycky můj nejoblíbenější plán, ale občas se tam poflakovat dá.


Na co se můžeme od UNDEAD těšit v nejbližších měsících?

Budeme pokračovat v propagaci "Putrefactio" a vyrazíme na turné po Španělsku. Právě teď rezervujeme poslední termíny a už jsme začali zkoušet. Vydáme také nový videoklip. A někdy v průběhu roku začneme znovu psát. Takže budeme mít napilno!

Děkuji moc za rozhovor. Jdu si novinku „Putrefactio“ znovu pustit. Je totiž skvělá! Ať se vám daří a doufám, že se brzy potkáme někde na koncertě a dáme si spolu pivo!

Byla by to zábava. První pivo je na mě! Díky za pozvání, přání a podporu. Na zdraví!

Recenze/review - UNDEAD - Existential Horror (2019):






---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 23. června 2023

Recenze/review - TOMB - The Dark Subconscious (2023)


TOMB - The Dark Subconscious
MLP/MCD, 2023, Iron Bonehead

for english please scroll down

Někdy bývám překvapený, odkud se zlo objeví. Jakoby měl každý z nás v sobě ošklivou a temnou stránku. Starý popsaný pergamen, na němž jsou zvrácené modlitby. Když žijeme dlouho ve tmě, býváme prokletí. Už dlouho jsem neviděl světlo, už dlouho jsem nevylezl ze své kobky. Dovnitř pustím jenom zahnívající, silnou hudbu. Musí žhnout a pálit, musí smrdět sírou. Vybírám si velmi pečlivě a dnes jsem se rozhodl, že si znovu pustím novinku malajských TOMB. 

Jedná se o nekompromisní smečku, která pokaždé, když vypustí mezi nás nevěřící nějakou hudbu, tak připomíná bájné bestie ze starých časů. Kombinace syrového a prašivého black a death metalu vás přikove na zeď. Novinka "The Dark Subconscious" mi připomíná starodávný, zvrácený rituál pro vyvolání samotné Smrti. 

Na začátku byl chaos a z něj vzešlo veškeré lidské i zvířecí zlo. Pokud bychom chtěli hudbu těchto tmářů nějakým způsobem charakterizovat, museli bychom se vydat na dlouhý výlet do minulosti. Pokud se vám líbí kanadský bestiální war metal (REVENGE, BLASPHEMY), první alba SAMAEL, ROOT nebo třeba BLACK FUNERAL, neváhejte ani chvilku. Dostanete hudbu, která se vám doslova vypálí do mozku. Skladby v sobě mají zvláštní, morbidně přitažlivou a podmanivou atmosféru. Stačí jenom zhasnout všechna světla, odříkat několik obrácených modliteb a myslím, že se dostanete do záhrobí, stejně jako já. Hudba TOMB je extrém, který nebude vyhovovat každému. Je to tak v pořádku, stejně nakonec vydrží jen silné kusy. Při poslechu mám neodbytný pocit, že se dusím nahrubo nasekanou tmou. Topím se, jsem pověšen na stromě a kývám se do rytmu. "The Dark Subconscious" je nahrávkou, která musela vznikat na dávno opuštěných pohřebištích. V místech, kde se stalo něco ošklivého, na kterých byly oběti ještě před smrtí zohaveny. Historie násilí a zla jsou stejné jako historie lidstva. Malajci nám nastavují zrcadlo. Otevírám další rakev, přidávám hlasitost, užívám si syrový a prašivý zvuk, s chutí se podívám na obal. Jsem již dávno prokletý, ztracený a zavržený. Novinka těchto maniaků mě uhranula a stala se na dlouhou dobu mým průvodcem záhrobím. Hnilobný, bestiální, děsivý black death metal, který smrdí sírou a zkaženou krví!


Asphyx says:

Sometimes I'm surprised where evil comes from. It's like we all have an ugly, dark side to us. An old parchment with some twisted prayers on it. When we live in darkness for a long time, we're cursed. I haven't seen the light in a long time, I haven't come out of my dungeon in a long time. All I can hear is rotting, powerful music. It must burn and burn, it must smell of brimstone. I choose my music very carefully and today I decided to play the new Malaysian TOMB again.

This is an uncompromising pack that every time they unleash some music among us non-believers, they resemble the mythical beasts of old. The combination of raw and dusty black and death metal will nail you to the wall. The new release "The Dark Subconscious" reminds me of an ancient, twisted ritual to summon Death itself.

In the beginning there was chaos, and out of it came all human and animal evil. If we wanted to characterize the music of these darkies in any way, we would have to take a long trip into the past. If you like Canadian bestial war metal (REVENGE, BLASPHEMY), the first albums of SAMAEL, ROOT or even BLACK FUNERAL, don't hesitate a moment. You will get music that will literally burn into your brain. The songs have a strange, morbidly appealing and captivating atmosphere. All you have to do is turn off all the lights, say a few inverted prayers and I think you'll be transported to the afterlife, just like me. TOMB's music is an extreme that won't suit everyone. It's okay that way, only the strong bits will last in the end anyway. Listening to it, I have the insistent feeling that I'm choking on coarsely chopped darkness. I'm drowning, suspended in a tree, swaying to the beat. "The Dark Subconscious" is a record that must have been made in long-abandoned burial grounds. Places where something nasty happened, where the victims were mutilated before they died. The history of violence and evil is the same as the history of mankind. The Malaysians are holding up a mirror to us. I open another coffin, turn up the volume, enjoy the raw and dusty sound, look at the cover with relish. I am long since damned, lost and rejected. The novelty of these maniacs has captivated me and become my guide to the beyond for a long time. Rotten, bestial, horrifying black death metal that reeks of sulfur and corrupted blood!


tracklist:
1. Abomination Spells
2. Cursed Angel Of Doom
3. Black Conjuration Of Beleth
4. Occult Eternal Mysteries
5. Black Altar Of Sathanas (Audio bei Soundcloud)
6. Nocturnal Rites Of Blasphemy


KNIŽNÍ TIPY - Dunwichská hrůza - Howard Phillips Lovecraft (2008)


Dunwichská hrůza - Howard Phillips Lovecraft
2008, B4U Publishing

Vždycky, když přijedu do Jizerek na podzim, tak mě čeká velká spousta práce. Máme na zahradě dva obrovské kaštany a tak chodím v mlze a dešti s kolečky plnými listí. Vše už trošku hnije. Občas naleznu nějaké mrtvé zvíře. Už k ránu mrzne a spousta ptáků i hlodavců nepřežije. Příroda je krutá a dodnes ji nemáme úplně probádanou. Když mám hotovo, bývá už tma a ve staré knihovně po dědovi hledám nějakou knížku jen tak na večer, aby nebyla dlouhá a nemusel ji s sebou tahat do Plzně. Dunwichská hrůza je v podstatě dokonalým hororem. Nevím, co si myslíte o mystičnu vy, ale když se půjdete za mlhy projít na hřebeny, tak na samotách potkáte ledacos. Lidé, kteří žijí blízko lesa, jsou takoví pokornější a vnímavější k podobným záležitostem. H.P. Lovercraft je mezi fanoušky legendou. Přesto si myslím, že jej spousta čtenářů nikdy nepochopí.

Není žádným tajemstvím, že to neměl pan spisovatel v hlavě úplně v pořádku. Spoustu let strávil v domech pro duševně choré. Také notně holdoval alkoholu i dalším návykovým látkám. Možná právě proto je jeho jazyk často ne úplně srozumitelný a třeba já si musím pokaždé znovu zvykat na rytmus jeho slov. V jeho příbězích ožívají různé mýty, pověsti, legendy a je považován za zakladatele hororů vůbec. Dohledejte si jeho životopis na wikipedii, je to samo o sobě velká síla. Pojďme ale ke knize samotné. Wilbur Whateley, předčasně vyvinutý, obludný syn jedné z osamělých dunwichských rodin uchovává část úděsného tajemství zakázané knihy Nekronomikonu. Prý se zde kdysi odehrávaly krvavé rituály. Pokud se do příběhu ponoříte jako já, uvidíte za chvilku přízraky za každým rohem. Rovnou ale předestírám, že to není lehké čtení. Pro dnešního fanouška se bude jednat o těžko vstřebatelnou literaturu. Mám ozkoušeno na několika jedincích, tak mi to můžete věřit.

Přesto si myslím, že stojí kniha za přečtení. Mě osobně mrazilo v zádech a i když je to pouhých osmdesát stránek, tak se mi zaryly hluboko do paměti. Užívám si i skvělé ilustrace a znovu si říkám, že jsem rád, že mě minul svět audioknih. Nějak pořád potřebuji šustit papírem. Přiznám se, že jsem měl na chalupě v noci potom děsivé noční můry. Moc na ně netrpím, většinou spím jako když mě do vody hodí a to hodně tvrdě, ale tentokrát jsem se často budil. Chvílemi jsem nevěděl, co je realita a co sen. Ráno jsem byl zmatený a protože jsem byl na chalupě sám, šel jsem pro jistotu zkontrolovat dveře i sklep. Co kdyby náhodou, nikdy nevíte. Kdo zabil dobytek? Neslyšel jsem náhodou z kopce divné zvuky? Šel jsem vylít kýbl s odpadem a vylekal se, když mě z mlhy překvapil štěkající srnec. Díval se na mě opravdu hodně divně. Nebo si to jen představuji? Už jsem několikrát psal, že neumím být sám, že je moje fantazie potom hrozně rozjitřená. Když jsem potom sjel dolů z hor do města, kouzlo samozřejmě pominulo, ale tady, kousek od lesa a k večeru, se dějí občas divné věci. 

H.P. Lovercraft je skvělý vypravěč, který se prý kdysi inspiroval u Alana Edgara Poea. Další můj oblíbenec a tak je vám doufám jasné, že se mi Dunwichská hrůza hodně líbila. Knížku jsem poprvé četl kdysi dávno, když jsem si mohl brát jenom literaturu z dolních polic knihovny. Jenže jsem býval zvídavé dítě a přinesl jsem si stoličku. Nechápal jsem, proč mi zakazují příběh o Matě Hari, vždyť už jsem dávno tušil, co některé ženy dělají se svým tělem. Ale tenhle horor jsem číst neměl. Byl jsem vyděšený, bílý jako stěna a můj skvělý děda na mě poznal, že jsem dělal něco "zakázaného". Vzal si mě stranou, chlapsky mě poplácal po ramenou a řekl mi, že jsem se vlastně vytrestal sám. Myslím si, že pro nějaké knihy musí člověk dozrát. Četl jsem ji pak ještě jednou na koleji, kdy jsme se s kamarádem předháněli, kdo přiveze větší zajímavost. Nebavila mě, přišla mi moc komplikovaná. Ale zasvěcené řeči u piva jsem o ní vedl s nadšením, to zase jo. Nakonec jsem ji vlastně nejvíc ocenil až teď, když už jsem toho četl tolik, že by to vydalo na jeden lidský život. No, vždyť vlastně ano. 

Pokud se rádi bojíte nebo jen máte rádi tajemno, určitě si knihu přečtěte. Rozhodně stojí za to. Tvorba tohoto autora je natolik originální a nezaměnitelná, že by měl mít každý alespoň stručnou představu o jeho knihách. Vlastně ji doporučuji i všem, kteří chtějí s H. P. Lovercraftem začít. Venku je zase mlha, že by se dala krájet. Chtěl jsem si přečíst něco veselého, ale nějak nemám chuť. Máme to asi v sobě, že chceme napětí, záhady a temnotu. Budu muset ořezat větve starého stromu. Když totiž fouká vítr, kymácejí se a občas bouchnou i do chalupy. Pokaždé se vyděsím. Už si jde pro mě. Nebo ne? Uvidíme. Takhle v noci, na horách je možné úplně všechno. Děkuji vám, že jste dočetli až sem a přeji vám ostré světlo na čtení a jen samou dobrou literaturu. Myslím si, že Dunwichská hrůza patří rozhodně k tomu nejlepšímu, co mistr děsu napsal. Armády zla přežívají v hlubinách. Pamatujte na to.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Přeloženo ze španělského překladu (El Horror de Dunwich) anglického originálu.
"Nikdo, dokonce ani ti, kdo znají pravdu o nedávných hrůzách, nedokáže říci, co to vlastně s tím Dunwichem je. Staré pověsti vyprávějí o hříšných rituálech a konkláve, během nichž indiáni vyvolávali z okolních homolovitých kopců zakázané stíny a na jejich divoké orgiastické modlitby odpovídalo hlasité praskání a dunění v podzemí."

Wilbur Whateley, předčasně vyvinutý, obludný syn jedné z osamělých dunwichských rodin uchovává část úděsného tajemství zakázané knihy Nekronomikonu. Tajemství, jež bezpochyby nesmí být vyjeveno lidem: armády zla přežívají a mohou být přivolány na zem. Jakmile by byly jednou vypuštěny, na světě vezdejším by vypukla apokalypsa.

Dunwichská hrůza se počítá mezi nejděsivější díla hororové literatury a ilustrace Santiaga Carusa patří mezi nejlepší grafická díla zpodobňující svět H. P. Lovecrafta.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine