DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 7. ledna 2024

Recenze/review - MACABRE DEMISE - Grave​(​y​)​art Gallery (2023)


MACABRE DEMISE - Grave​(​y​)​art Gallery
CD 2023, Rebirth the Metal Productions

for english please scroll down

Jak dlouho vydrží člověk, než vykrvácí? Visíš zavěšený na hácích a každou hodinu ti vyříznou kus kůže z těla. Svět není spravedlivý, to vidíme každý den, když nezavíráme před násilím oči. Fascinuje nás krev, sledujeme přímé přenosy z umírání. Někdy se mi chce zvracet, ale nakonec se ovládnu. Stále totiž ještě dokáži očistit svoji mysl a nezbláznit se. V brutálním death metalu si ale hodně vybírám. Musí mě něčím zaujmout, musí mě přikovat na zeď. Nebo pověsit na háky, abyste se měli jednou na co dívat ve zprávách.

MACABRE DEMISE je jednočlenná kapela, pod kterou je podepsán Andreas Rieger. Jedná se klasický, syrový a krutý kov smrti, který vám vyfrézuje do hlavy pořádně krvavou stopu. Budete pomalu přidávat hlasitost, budete se kývat do rytmu, jako staří řezníci, kteří právě vykostili další ze svých obětí. Je to masakr, je to tlak a energie. Je to brutalita, která se vám dostane do hlavy. 


Pokud jste fanoušci třeba takových SKINLESS, SUFFOCATION, DYING FETUS, BROKEN HOPE, INTERNAL BLEEDING, PYREXIA, nebo DEHUMANIZED, budou se vám líbit i MACABRE DEMISE. Skladby v sobě mají potřebný vztek a frustraci. Osobně jsem si dával novou desku do hlavy nejraději v pátek, když jsem šel z práce a potřeboval jsem přepnout svůj mozek do normálního módu. Přišel jsem vždy domů a usmíval jsem se. Tady se totiž hraje opravdově, divoce a od srdce. Líbí se mi určitá živočišnost, lehká progrese i spousta nápadů, které v sobě "Grave​(​y​)​art Gallery" obsahuje. Album se vůbec velmi dobře poslouchá. Je sice kruté a útočí přímo a bez zbytečností, ale zároveň je v rámci stylu pestré a i po několika společně strávených týdnech je stále co objevovat. Určitě jste byli někdy na starých jatkách, na pitevně a nebo jenom ve starém domě. Cítíte tu zatuchlinu? Plíseň a dávné temné vzpomínky? Nevím proč, ale pokaždé, když tuhle desku poslouchám, tak si vzpomenu na klasické hororové filmy. Andreas Rieger sice neobjevuje nic nového, ale řemeslo zvládá na výbornou. Navíc přidává velké množství do tmy zahalených nálad. Nakope vám zadek, vytře s vámi podlahu a vy za to budete ještě vděční. Navíc se myslím povedl zvuk i obal, což jsou velmi důležité věci. Jak dlouho vydržím, než vykrvácím? Visím zavěšený na hácích a každou hodinu mi vyříznou kus kůže z těla. Svět není spravedlivý, to vidíme každý den, když nezavíráme před násilím oči. Fascinuje nás krev, sledujeme přímé přenosy z umírání. Brutální death metalový útok, který vám vyrve všechny vnitřnosti z těla! Masakr!


Asphyx says:

How long does a person last before they bleed to death? You're hanging from hooks and every hour they cut a piece of skin off your body. The world isn't fair, we see it every day if we don't turn a blind eye to violence. We're fascinated by the blood, we watch live coverage of the dying. Sometimes I want to vomit, but eventually I control myself. Because I can still clear my mind and not go mad. But in brutal death metal, I'm very picky. It's got to grab me, it's got to drive me up the wall. Or hang you on hooks so you'll have something to watch on the news one day.

MACABRE DEMISE is a one-man band signed by Andreas Rieger. This is classic, raw and cruel death metal that will mould a bloody trail into your head. You'll slowly turn up the volume, swaying to the beat like old butchers who have just boned another of their victims. It's carnage, it's pressure and energy. It's brutality that goes to your head.


If you're a fan of SKINLESS, SUFFOCATION, DYING FETUS, BROKEN HOPE, INTERNAL BLEEDING, PYREXIA, or DEHUMANIZED, you'll also like MACABRE DEMISE. The songs have the necessary anger and frustration in them. Personally, my favorite time to put a new record in my head was on Friday when I got off work and needed to switch my brain into normal mode. I always came home and smiled. Because this is where the playing is real, wild and from the heart. I like the certain animalism, the light progression and the many ideas that "Grave(y)art Gallery" contains. The album is very easy to listen to. It is cruel and attacks directly and without gratuitousness, but at the same time it is varied in style and even after several weeks spent together there is still a lot to discover. I'm sure you've been to an old slaughterhouse, an autopsy room or just an old house. Can you smell the mustiness? The mould and the old dark memories? I don't know why, but every time I listen to this record I think of classic horror movies. Andreas Rieger may not be discovering anything new, but he's mastering his craft. Plus, he adds a great deal of darkly shrouded moods. He kicks your ass, wipes the floor with you, and you'll be thankful for it. Plus, I think the sound and cover art are very important things. How long can I last before I bleed to death? I'm hanging from hooks and every hour they cut a piece of skin off my body. The world isn't fair, we see that every day if we don't turn a blind eye to violence. We're fascinated by blood, we watch live coverage of the dying. A brutal death metal assault that will rip the guts out of your body! Massacre!



Tracklist:
01. Melody Of The Damned 
02. Grave(Y)Art Gallery 
03. The Nerve 
04. House By The Cemetery 
05. Miss Meat 
06. Skinpeeler 
07. Tired Souls 
08. World In Blood 
09. Mind Eater 
10. Dance Of The Forgotten Corpses

band:
Andreas Rieger - All instruments, Vocals

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý třicátý osmý - Setkání s mimozemšťany


Příběh čtyř stý třicátý osmý - Setkání s mimozemšťany

Byli jsme s Michalem asi největšími fanoušky sci-fi. Troufám si tvrdit, že jsem jej na tenhle styl přivedl já. On byl spíš beatnickej, ale i Hrabalovskej. Díky němu jsem objevil spoustu nových knih a bylo to super. Městská knihovna v Plzni byla velmi dobře zásobená, navíc ve městě, takže jste šli jedny knížky vrátit, druhé si půjčit a mohli jste hned do hospody. Sedíme zrovna na náměstí a zazdíváme školu. Nějaký cvičení o materiálech, které nás ale vůbec nezajímají. Probíráme Asimova a přeme se o vesmírných civilizacích. Představujeme si, jaké to bude za deset, dvacet let, jak na tom bude lidstvo dobře, protože před pár lety padnul socialistický blok a teď už bude všechno fajn. Předpovídáme umělou inteligenci, ve které se poměrně dobře trefíme. Něco málo jsme slyšeli už i o internetu, ale tam se mýlíme, není přeci možný, aby lidi seděli raději někde u počítače, než šli ven. To nám hlava nebere. Kompy byly doménou našich spolužáků z Favky, což byli děsní nerdi. Máme z nich tak trošku prdel. Kolejemi koluje spousta vtipů. 

Dáváme si do zobáčku, je nám fajn, protože je venku hezky a holky se vlní ulicemi. Za hezkými se ohlédneme, na milé se usmějeme a ty naštvaný ignorujeme. To můžou být sebekrásnější, ale jakmile nemá rohlík na puse, tak má určitě nějakej problém. Chtěl bych mít schopnosti, víš, abych je viděl nahý, ale taky jim koukal do hlavy. Ty vole, ženskou nejde pochopit, to by neuměli ani mimozemšťani, děsně se tomu řehtáme, až nám servírka řekne, že jsme blbý. Výčepák se ale řehtá s námi. Pak přijdou naše holky, tak se zklidníme, protože si to u nich nechceme dneska rozházet. Slíbily nám totiž, že nás doprovodí na přednášku. Narazili jsme na ní náhodou. Jednou cestou z koncertu, který se mi nelíbil. Odehrál se v Andělu. Na pódiu seděla neskutečně smutná a nešťastná holka s kytarou. Dokonce už měla nahraná nějaká CD, ale mě přišla děsně ukňouraná. Ale spousta kluků na tyhle éterický typy letí a tiše přikyvovala v hledišti. Mezi nimi několik dívek, co byly také zachmuřené. Nějak jsem to tenkrát celé nepochopil. Proč se trápit někde v baru na koncertě, když nám normálně život přináší různé překážky. Zvedl jsem se a Michal šel se mnou. No a na jednom sloupu jsme si přečetli, že v sokolovně na Bolevci bude přenášet velký odborník na vesmír.

Dopili jsme pivo a dál vyprávěli o knížkách. Měl jsem trošku pocit, že to naše dámy vůbec nebaví, ale šly s námi. Ihned se daly do dvojice a bavily se úplně o něčem jiném, než my. Jdeme jako vždy pěšky. Kolem Mže, pak nahoru, přes Rondel a mezi paneláky. Trošku bloudíme, ale nakonec se osvědčí můj orientační smysl. Vypadá to dobře. Všichni v kvádrech. Tváří se vážně. Jen mě zarazí, že za námi zamknou. Lidí tu je tak padesát, samej intouš, jestli mi rozumíte. Blondýnka a Blanka jsou jedinými ženami v sále. Jinak je to čistě mužská vědecká záležitost. Sedneme si a já mám hrozně divný pocit. Vůbec nevím proč. Jsem po několika nedávných zážitcích se satanisty, několika kolegy studenty ze školy vůbec dost ostražitý. Ale asi ne málo, protože to, co přijde, značně přesahuje moje chápání. Na pódium vleze chlap v kvádru a neustále se křečovitě kření. Vítáme vás na přednášce scientologů. Něco mi to říká, ale nemůžu si vzpomenout, co. Vůbec nám nedojde, že to je sekta. My si mysleli, že se tu budou říkat nějaké zajímavé věci.

Omyl, nejdříve se promítá struktura celé organizace. Mají to promyšlený. Blondýna měla vždycky dobrý radary na lidi, já se zatím učím a ihned chce jít pryč. Já ne, připadá mi to hloupý a neslušný. Jak je člověk vychovanej, tak toho tyhle šmejdi zneužívají. Po řečech se promítá film. Hnusnej film. Pitvají v něm mimozemšťana. Ten pak obživne a říká nám nějaký věci, jako že ho máme poslouchat, že jsme jeho otroci a do žen naklade svý vajíčka. Je tam spousta krve, hnisu, ale je to celý natočený hodně blbě, tak nomu nikdo, kdo kdy viděl nějaký béčkový horor, nemůže věřit. To si tedy myslím já, i mí společníci. Ne tak zbytek osazenstva. Všichni dělají oooch, a aááách a když se oplodňují ženy, tak se na nás pořád otáčejí. Pak nastane chvíle dramatického tich. Panebože, to jsou ale čuráci, řeknu já, pak přidá něco Michal. Ale jsme jediní. Ostatní tleskají. To je hrozný, jak se nechají lidi zblbnout. Je mezi námi totiž i několik profesorů. Exaktní vědci, co tu souhlasně kývají, když jím ukazují, co zase všem Američani zamlčeli. Píše se prosím rok 1997. 

Rozsvítí se světla a řeknou nám, že se budou vybírat peníze. No ale, vždyť na plakátu bylo, že je to zadarmo, zaskučí Michal. Pak se na sebe podíváme a nemusíme ani nic říkat. Zvedneme se jako jeden muž a jdeme ke dveřím. Jenže jsou zavřený. Poprosím slušně, jednoho maníka, aby mi otevřel. Ani se na mě nepodívá. Opakuji svůj požadavek, teď už důrazněji. Ale očividně se jedná o takovýho toho robota bez mozku, o gorilu, najatou na špinavou práci. Přijde ke mě přednášející a se stále stejným šklebem mě poprosí, abych zaplatil. Odmítnu a tak na mě skočí jedna opice, pak druhá a odtáhnou mě vedle do místnosti. Zavřou za mnou dveře. Mám strach o blondýnu, tak začnu kopat do dveří. Ale nic. Pak se z reproduktorů ozve chladný hlas. Očividně nahraná páska s takovými těmi sektářskými kecy. Rupne mi v kouli, tady už sahají na moji svobodu. Omezují mě. Kopnu do repráku a začnu celou místnost demolovat. Konečně se otevřou dveře a zase jsou tu milé opice. Zmítám se, ale není mi to nic platné. Jsem přesunut do další místnosti. Aspoň, že zahlédnu blondýnku i ostatní, jak sedí a sledují nějaký další film. Moje milá vykřikne, ale Blanka jí dá ruku na stehno. Odezírám, že se má uklidnit.

Připadá mi to jako zlý sen. V další místnosti je totiž plátno a ihned se spustí film. Nejdřív velká hlava, šéf celé církve. Je debilně předabovaný i namluvený. Takový ten moudrý kokot, který nesnáším celý život. Ještě několikrát zařvu, aby mě pustili ven. Nic. Tak vezmu židli a protrhnu plátno. Řvu, že jsou kurvy a připadám si jak v Mechanickém pomeranči. Všichni ti mimozemšťani, prázdný řeči, vymývání mozku. Povede se mi prokopnout dveře a Michal mi pak říkal, že jsem vypadal jak akční hrdina. Rozcuchaný vlasy, divoký výraz v obličeji. Jdu si pro tebe, zakřičím na blondýnku a ona se začne smát. Celé je to absurdní. Zrovna je tma a hraje nějaká debilní psycho hudba. Vezmu ji za ruku a divím se, kde jsou mí opuchlí přátelé s holými hlavami. Utečeme. Zatím sice nevím jak, ale něco vymyslím. Jdu za zvukem a pak i obrazem. Odněkud musí promítat. Vtrhnu do dveří a tam sedí vyjukaný chlapec. Vezmu ho pod krkem, zeptám se, jak může takový sračky pouštět a kudy se dostanu ven. Prý to dělá pro peníze, ale to ho neomlouvá. Každopádně, je tu ještě jeden východ. Jde se. Je tu špína a bordel, holky občas zaječí. Ale pořád lepší, než ty kreténi uvnitř.

Příště už budu číst jen porno, řeknu všem, když vylezeme. Stojíme za keřem a hele, kdo nám tu pokuřuje. Hlavní přenášející, k němu jdoucí jedna z goril, která se ptá, jak ještě dlouho. Odpoví mu, že je má nechat ještě tak patnáct minut škvařit a pak má následovat pitva mimozemšťana. Protože jsem odkojený na indiánkách, řeknu kryj mě, i když nikdo neví jak. Má to za následek, že když zakřičím na toho blba, že je blb a chci mu dát ránu, tak mu ji nedám, protože mě gorilí muž složí k zemi. No paráda, padne na mě jedno živý prase. Odře mi kolena, lokty i záda. Vyrazí dech a kroutí mi rukou. Nezmůžu se na vůbec nic. Zvedne mě a začne mi vyhrožovat. Normální regulérní lopaťácká vyhrožovačka. Kopnu ho do holeně, hodím hlavou dozadu a asi mu přerazím nos. Pak utíkám. Za rohem se ptám Michala, proč mi nepomohl. Jsem intelektuál vole, já se neperu. Tak dík.

Je čas na menší ošetření, které proběhne v nedaleké hospodě. Milá servírka nám pomůže. Sedíme, já dýchám ještě přerývavě, ale už je fajn. Hele kluci, až zase budete mít nějakej dobrej nápad, určitě s náma počítejte. No a my se děsně stydíme. Ne že bychom na mimozemšťany věřili, ale mysleli jsme si, že třeba někde daleko je svět, kterej je lepší, než ten náš. Nelže se tam, všichni jsou chytrý a přemýšlení hlavou a ne prdelí. Čekali jsme Arthura C. Clarka a Asimova a místo toho jsme dostali scientologickou církev. Partu hnusnejch parchantů, kteří jen z lidí tahají peníze. Vždyť to musí být nezákonné? Nebo ne? Nevíme, právo bylo tenkrát hodně děravé a spousta vychcánků si dělalo, co chtělo. Ale na každou svini se vaří voda. Za několik měsíců byla plzeňská sekce církve zažalována kvůli zpronevěře peněz. Mě už pak jenom napadlo, že jsme jim to tam měli zapálit. I se všema mimozemšťanama.


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 6. ledna 2024

Recenze/review - SEVERE LACERATIONS - Burning the Mortal Coil (2023)


SEVERE LACERATION - Burning the Mortal Coil
CD 2023, vlastní vydání

for english please scroll down

Chodil jsem kolem jeho domu dlouhé roky. Nikdy jsem nikoho neviděl. Mezi lidmi se říkala spousta děsivých příběhů. Moc jsem jim nevěřil. Jenže nedávno se na zahradě objevila hluboká díra v zemi. Musel ji vykopat za jednu noc. Jednalo se o klasický hrob. Pak jsem ho konečně potkal. Měl tvář bez krve, vypadal jako oživlá mrtvola. Zeptal jsem se, jestli něco nepotřebuje. Odpovědí mi byl jenom šílený smích, který mi pronikl hluboko do kostí. Stejně jako debutové album britských SEVERE LACERATIONS. Další den byl hrob zasypán a kolem vykvetly květy zla.

Někdy si říkám, že mě death metal natolik ovlivnil, že vnímám realitu přeci jenom trošku jinak, než ostatní lidé. Mám rád ty chvíle, kdy si domů přinesu nějakou novou kapelu. Sednu si a s napětím očekávám, co na mě z reproduktorů vypadne. Britové mě ihned doslova přikovali ke zdi. Svými nápady, zvukem, celkovým provedením. Kapela datuje svoje kořeny do devadesátých let minulého století a album "Burning the Mortal Coil" je poctou i památkou na Fila Rourkeho, který byl kytaristou kapely. Nutno rovnou dodat, že nahrávka je velmi povedeným dílem pro všechny old school metalové maniaky. A nejen pro ně. 


Kývám se spokojeně do rytmu, užívám si jednotlivé motivy. Pánové se nechali ovlivnit smečkami jako BOLT THROWER, MASSACRE, PESTILENCE, MORGOTH, OBITUARY, GRAVE. Možná vás napadnou i jiné skupiny, ale to je vlastně v závěru úplně jedno. Každý je někomu podobný a krvavé začátky máme všichni společné. O SEVERE LACERATIONS jsem se rozhodl napsat z prostého důvodu. Věřím jim každý tón, každou notu. Jsem spokojený, jako starý hrobník, který zná všechny fáze a procesy rozkladu lidských tkání. Jednou nás všechny sežerou červi nebo nás sežehne plamen, zůstane po nás jenom naše práce a potomci. S "Burning the Mortal Coil" jsem strávil spoustu času, rád jsem se k desce často vracel. Má v sobě totiž těžko popsatelné chvění, energii, temnou jiskru, které novinku odlišují od ostatních. Pokud jste jako já staří psi nebo máte rádi ryzí a prašivý smrtící kov, určitě víte, o čem píšu. Album je pro mě velmi zdařilým výletem do starých časů, kdy se pohřbívalo jenom do země. Do doby, kdy se hrálo krutě a nekompromisně. Hudba je zde založena na silných melodiích, chorobném vokálu a chladné, temné atmosféře. Až zase půjdu ráno kolem domu svého souseda, pomůžu mu vykopat hrob. A nebo mu pustím tuhle nahrávku, aby věděl, jaké to doopravdy bude, až překročí řeku Styx. Dovolím si ještě jednu poznámku. Myslím si, že se Filu Rourkemu dostalo skvělé pocty. Album má v sobě vše, co chci a potřebuji. Tohle je hudba ze starých pohřebišť, z Hádovy říše. Velmi dobře napsaná a složená. Nezbývá mi tedy nic jiného, než vám "Burning the Mortal Coil" doporučit. Pevně věřím a doufám, že se dočkáme i nějakého dalšího, nového materiálu. Mrazivý, černý death metal, který je děsivou ozvěnou z onoho světa! 


Asphyx says:

I walked by his house for years. I never saw anyone. A lot of scary stories were told among the people. I didn't really believe them. But recently a deep hole in the ground appeared in the garden. He had to dig it out in one night. It was a classic grave. Then I finally met him. His face was bloodless, he looked like a reanimated corpse. I asked him if he needed anything. The only answer I got was a mad laugh that went deep into my bones. Just like the debut album of the British SEVERE LACERATIONS. The next day, the grave was filled in and the flowers of evil bloomed all around.

Sometimes I think that death metal has influenced me so much that I perceive reality a bit differently than other people. I like those moments when I bring home a new band. I sit down and I'm excited to see what's going to come out of the speakers. The Brits literally had me up against the wall immediately. Their ideas, their sound, their overall execution. The band traces its roots back to the 1990s and the album "Burning the Mortal Coil" is a tribute and memory to Phil Rourke, who was the band's guitarist. It must be added right away that the record is a very accomplished piece of work for all old school metal maniacs. And not only for them.


I sway contentedly to the rhythm, enjoying the individual motifs. Gentlemen were influenced by packs like BOLT THROWER, MASSACRE, PESTILENCE, MORGOTH, OBITUARY, GRAVE. You may think of other bands, but it doesn't really matter in the end. Everyone is similar to someone and we all have bloody beginnings in common. I decided to write about SEVERE LACERATIONS for a simple reason. I believe them every note, every note. I am satisfied, like an old undertaker who knows all the stages and processes of human tissue decomposition. One day we will all be eaten by worms or consumed by flame, leaving only our work and our descendants. I've spent a lot of time with "Burning the Mortal Coil", I like to come back to the record often. For it has a hard to describe tingle, an energy, a dark spark that sets the new release apart from the rest. If, like me, you're an old dog or like your metal pure and dusty death metal, you'll know what I'm writing about. For me, the album is a very successful trip to the old days, when only the ground was buried. To a time when it was played cruelly and uncompromisingly. The music here is based on strong melodies, sick vocals and a cold, dark atmosphere. Next time I pass my neighbor's house in the morning, I'll help him dig his grave. Or I'll put this record on so he knows what it's really going to be like when he crosses the River Styx. Let me make one more comment. I think Phil Rourke has been given a great tribute. The album has everything I want and need in it. This is music from the old burial grounds, from the realm of Hades. Very well written and composed. So I have no choice but to recommend "Burning the Mortal Coil" to you. I firmly believe and hope that we will see some more new material. Freezing, black death metal that is a terrifying echo from the other world!



Tracklist:
01. Memento Mori 
02. Terror Signal 
03. Immutable 
04. Unholy Revenge 
05. Red Wraith 
06. Subjugation 
07. Atavistic 
08. To Kill 
09. Burning The Mortal Coil

band:
Lee Cummings - Lead guitar / bass guitar
and drum programming
Fil Rourke - guitars
Ian Maxwell - vocals

For live:
Me - guitars
Ian Maxwell - vocals
Ryan Trufitt - Bass
Callum Warren - drums

Mix & Mastered by Gord Olson (Darkened)

pátek 5. ledna 2024

Recenze/review - HERETIQUE - Bestias Hominum (2023)


HERETIQUE - Bestias Hominum
CD 2023, Iron, Blood and Death Corporation

for english please scroll down

Už jako dítě býval neklidný. Působilo to mile. Měl totiž úsměv, kterému nešlo odolat. Pomalu rostl a neustále posouval hranice. Víc bolesti, víc utrpení, víc adrenalinu. Mrtvá zvířata kolem jeho domu, stále jej měli všichni rádi. První láska, první smrt, první zabití. Teď už mu nikdo nevěřil. Navždy propadl peklu. V očích měl nenávist a nezbývalo mu nic jiného, než se stát knězem. Stačilo několik modliteb a všichni mu znovu naslouchali. Myslíte si, že je to jenom výplod mé fantazie? Myslíte si, že je tenhle příběh smyšlený? Ne, není, četl jsem o něm ve starých spisech. Poslouchal jsem u toho novou desku polských HERETIQUE a viděl kolem sebe nemrtvé.

Třetí dlouhohrající album kapely, která hraje velmi poctivě, reálně, uvěřitelně. Skladby smrdí sírou a když budete poslouchat pozorně, zjistíte, že je svět hodně černé místo k žití. Jakoby při téhle hudbě ožívaly ty nejtemnější a nejšílenější lidské myšlenky. Plamen byl opět zapálen!


Základem je starodávná blasfemie, která je velmi zkušeně a zručně podpořena death, black i thrash metalem. Poláci jsou ve svých nápadech velmi emotivní, povedlo se jim do skladeb doslova narvat velké množství černé energie. Není to ale jenom velké množství nápadů, které zaujmou. Líbí se mi i zvuk, obal, celkové provedení a produkce. Je slyšet, že pánové jsou nejen velmi dobří muzikanti, ale že u skládání nových songů přemýšleli. Jednotlivé pasáže na sebe různě navazují, jsou svým způsobem i lehce progresivní, různě gradují, žhnou a pálí. Jsou propojené jako prašivá pavučina děsivých snů. Pokud máte rádi opravdový, syrový a prašivý extrémní metal, tak jste určitě někdy navštívili nějaký rituál smrti. Představte si studený kostel plný lží a falešných úsměvů. Pokud si někoho zabil, tak neshoříš v pekle, ale stačí několik modliteb. Naopak! Měl bys být do smrti zavřený v plesnivé kobce a tvoje tělo by mělo postupně shnít zaživa. A z reproduktorů by ti měli každý den pouštět "Bestias Hominum". Tohle je totiž hudba pro všechny prokleté, pro bastardy, kteří jsou spíše šelmami, než lidmi. Každá víra je slepá, nevěř falešným slibům, ani krásnému nebi. Existuje jenom hnus, špína a utrpení. Alespoň to tak při poslechu téhle nahrávky vypadá. Polákům se povedlo namíchat hodně jedovatý koktejl. Je v něm všechno potřebné pro záhrobní mši, pro to, aby se brána do Hádovy říše znovu otevřela. V kotlích se vaří olej a já se kývám spokojeně do rytmu. Jakoby při téhle hudbě ožívaly ty nejtemnější a nejšílenější lidské myšlenky. HERETIQUE vás přikovají na zeď! Plamen byl opět zapálen! Blasfemický, nenávistný black/thrash death metal!


Asphyx says:

Even as a child, he used to be restless. It was nice. He had a smile that was irresistible. Slowly he grew and kept pushing the boundaries. More pain, more suffering, more adrenaline. The dead animals around his house, they all still loved him. First love, first death, first kill. No one believed him now. He'd gone to hell forever. There was hate in his eyes and he had no choice but to become a priest. All it took was a few prayers and everyone listened to him again. You think this is just a figment of my imagination? Do you think this story is made up? No, it's not, I've read about it in old writings. I was listening to the new Polish HERETIQUE album and I saw the undead around me.

The third full-length album of a band that plays very honest, real, believable. The songs reek of sulphur and if you listen carefully, you will find that the world is a very black place to live in. It's like the darkest and craziest human thoughts come to life with this music. The flame has been rekindled!



The basis is ancient blasphemy, which is very skilfully and expertly supported by death, black and thrash metal. The Poles are very emotional in their ideas, they manage to literally cram a lot of black energy into their songs. But it's not just the sheer amount of ideas that impress. I also like the sound, the packaging, the overall execution and the production. You can hear that the gentlemen are not only very good musicians, but that they put a lot of thought into writing the new songs. The individual passages build on each other in different ways, are in a way also slightly progressive, graduate in different ways, and burn. They are connected like a dusty web of terrifying dreams. If you like real, raw and dusty extreme metal, you've definitely visited a death ritual at some point. Imagine a cold church full of lies and fake smiles. If you kill someone, you won't burn in hell, but a few prayers will do. On the contrary! You should be locked up in a moldy dungeon for the rest of your life and your body should gradually rot alive. And "Bestias Hominum" should be blasted over the loudspeakers every day. This is music for the damned, for bastards who are more beasts than men. All faith is blind, don't believe in false promises or beautiful skies. There's only filth, filth and misery. At least, that's what it sounds like when you listen to this recording. The Poles have managed to mix a very poisonous cocktail. It's got everything you need for an afterlife mass, for the gates to Hades to open again. The oil is boiling in the cauldrons and I sway contentedly to the rhythm. It's as if the darkest and craziest of human thoughts come alive to this music. HERETIQUE will nail you to the wall! The flame has been rekindled! Blasphemous, hateful black/thrash death metal!


Tracklist:
01. Flames Ov Destiny 
02. Masto-Driver 
03. Frau Quandt 
04. Drowning 
05. Alconecrobarber 
06. Lord Of The Flies 
07. Sister Bernadette 
08. Brother Dariu 
09. Luna Ov Blood 
10. Jan Paweł Diabeł (Juan Pablo El Diablo)

KNIŽNÍ TIPY - O pití - Charles Bukowski (2022)


O pití - Charles Bukowski
2022, Argo

Vydržel jsem tenkrát docela dost. Měl jsem trénink. Hospody bývaly místem, kde se klábosilo, byla v nich sranda. Když se řeklo v sedm, tak všichni přišli na půl sedmou, aby se pohodlně usadili. Dělali jsme pravidelné seance, při kterých teklo pivo proudem. Omámeni alkoholem jsme diskutovali o knihách a někdy to bylo tak vášnivé, že jsme se málem poprali. Bylo mi dvacet, nosil jsem křiváka a nebo dlouhý kabát. Vytahaný svetr a velké kostěné brýle. Vlasy až na záda a moje holka, budoucí manželka, patřila k nejkrásnějším, co jsem kdy viděl. Všichni mi ji záviděli, to jsem zjistil až po letech. Zrovna probíráme Bukowského. Mám od něj přečteno všechno, co zatím vyšlo. Kamarád Michal dlouze a rozvážně rozebírá jeho dílo. Blance se nelíbí, protože je sprostej. Oba mluví dlouho a já postupně zjišťuji, že vůbec nerozumí tomu, co jim chce Charles říct. Nejde o všechny ty kurvy, blitky, chcaní a sraní, Bukowského musíte umět číst. Buď ho milujete a rozumíte mu a nebo jde totálně mimo vás.

Vše je totiž ohlodané na kost, na dřeň. Má odžito, i když některé příběhy jsou samozřejmě odposlechnuty. Autor si kolem sebe vytvořil bublinu a právě jeho styl mu zajistil popularitu. Veřejná čtení, která když si vyhledáte na youtube, tak vás doslova uhranou. Ošklivej chlap, kterej je ale uvnitř hrozně křehkej. Chápu to, býval jsem stejný. Mladý a neklidný, fascinoval mě jeho styl, dlouhou dobu jsem chtěl být jako on, jako Lemmy, se kterým má hrozně moc společných bodů. Víte, ono je to ale všechno trošku jinak. Musíte číst mezi řádky, musíte přemýšlet. I kurvy a pasáci jsou totiž lidé, kteří mají své strachy a bolesti. Přiznám se, že jsem vlastně sílu jeho knih ocenil až teď, když se mi blíží padesátka a ve chvílích, kdy mám trošku víc času, tak se vracím ke knížkám, které jsem měl kdysi rád. Nechávám je na sebe znovu působit a přemýšlím, čím mě kdysi zaujaly. A čím dnes. Bukowského vnímám úplně jinak. fascinuje mě lehkost, se kterou skládal slova vedle sebe. Spoustu jeho citátů mám zapsaných a znovu a znovu mi potvrzují svoji platnost. 

Sbírka O pití je nově vydána a patří k jedné z knih, které jsem dostal letos k vánocům. Ano, vzpomínal jsem. Žádný jiný spisovatel nemá takový nadhled a nepíše tímto způsobem. Dostal jsem chuť na pivo a dlouho jsem se díval z okna. Uvědomil jsem si, jak mě vlastně Bukowski ovlivnil. Možná asi nejvíc ze všech autorů. Možná i díky němu se pokouším psát, protože potřebuji ze sebe dostat to co on, občas bolest, někdy radost. Je to nutkání, jako se jít vysrat, jak píše v jedné povídce. Je to tak. Hlavou se vám začnou míhat myšlenky, na něco si vzpomenete a musíte si to zapsat. Je to zajímavý a těžko popsatelný proces. Každý muzikant, umělec, tvůrce, to moc dobře zná. Jenom Bukowski to ale uměl perfektně popsat. A co se týká chlastu? Viděl jsem, co dokáže s lidmi, kteří mu propadli. Zažil jsem šíleného otce, kamarády, kteří se upili k smrti. Přesto mám rád takové to normální popíjení, kdy si zvýšíte trošku náladu, kdy se vám potom dobře spí, když se smějete s kamarády. Je to dobrý sluha a špatný pán. Přes týden nepiju vůbec, ani lahváče. O víkendech si ale trošku dopřeju. Vyčistím si hlavu, podíváme se na nějaký dobrý film. 

Koncerty bez piva jsou pro mě spíše trápením. Já se chodím bavit, ne sledovat ostřížím zrakem chyby muzikantů. Abstinenti mi nevadí, znám jich také spoustu, ale často bývají v křeči, jakoby jim chybělo se uvolnit. Musí se to umět, člověk na to musí přijít časem. Bukowski moc dobře věděl, že chlast je zhouba, ono také, v reálu nebyl zase tak velký alkoholik, byla to samozřejmě póza, ale když pil, tak to stálo zato. Byl to velký silný chlap a taky tak psal. Žádný intelektuál (i když chytrý byl jako liška), ale muž z davu, který dokázal strhnout ke čtení i lidi, kteří mají problém přelouskat reklamní letáky. Rozuměl lidské duši, její temnotě, ale i lásce. Teď, v době, kdy už mám velké děti a nějaké ty menší zkušenosti, jej chápu o hodně víc. V mnoha lidech postupně vyhasne vášeň, stanou se z nich jenom zombie, které podlehnou stereotypu. Vstát, do práce, z práce, televize nebo teď už spíš internet, nákupy, pořád dokola, dokud nezemřeš. Potkat někoho, kdo přemýšlí, koho ještě nedostali, je hodně těžké. To si potom víc vážíte společných setkání. 

„Když se stane něco špatného, pijete, abyste na to zapomněli; když se přihodí něco dobrého, pijete, abyste to oslavili; a když se nestane nic, pijete, aby se něco stalo.“ Krásný citát, co říkáte? Jen dodám, že to nemusí být nutně pití. Může to být víra, nakupování, nadávání s kolegy v práci. Jak píšu výše, Bukowski moc dobře znal lidi a jejich slabosti. Intelektuálové na něj koukají trošku skrz prsty, ale co, to nevadí, pro ně má Bukowski také jeden citát: „Intelektuál je člověk, který vyjadřuje prosté věci složitým způsobem; umělec je člověk vyjadřující složité věci jednoduše.“

Opatrujte se, přeji vám, aby se vám v novém roce dařilo a děkuji za pozornost. Na zdraví!

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ženské, kočky, psaní, hudba. A pití. Tohle všechno se vybaví každému čtenáři Charlese Bukowského; každému asi v jiném pořadí. Po tematických antologiích O kočkách a O psaní vychází nyní další soubor básní a prozaických úryvků, známých i méně známých, z velké části nově přeložených; a jednotícím prvkem je alkohol, opilost, chlast. Pití jako životní náplň, berlička, záchranný pás, pramen inspirace i dobré nálady. Knihu konzumujte s rozumem, není vhodná pro řidiče a těhotné ženy.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 4. ledna 2024

Recenze/review - SULFURIC HATRED - Sulfuric Hatred (2023)


SULFURIC HATRED - Sulfuric Hatred
CD 2023, Sentient Ruin Laboratories

for english please scroll down

Někdy se mi zdají děsivé sny, ve kterých navštěvuji stále dokola morbidní galerii. Jsou v ní nainstalovány všechny druhy mučení, kterých je člověk schopen. Lámání v kole, škrcení a trhání masa od kostí. Mnohým je nepříjemné o tom jenom číst, jenže krutou pravdou je, že jsou lidé stále stejní. Během historie svého druhu jsme dokázali díky technologiím akorát zvýšit efektivitu a způsoby, jakými způsobit bolest. Asi uhodnete, jakou hudbu nám pořadatelé galerie smrti hrají. Ano, je to debutové album amerických black death metalistů SULFURIC HATRED. 

Spousta malířů, spisovatelů i dalších umělců se snaží znázornit peklo a absolutní zlo. Téhle smečce prokletých tmářů se to povedlo. Když jejich novinku poslouchám, mrazí mě v zádech a moje sny jsou stále děsivější. Jakoby na povrch vypluly nízké, pradávné lidské pudy a instinkty. Dívám se najednou na všechno zcela jiným pohledem a moje oči jsou zahaleny do krve. 


Kapela nám připravila chaotický koktejl, ve kterém jsou základem starý prašivý death metal, black metalová válka a přidávány jsou nahrubo nasekané kusy grindu. Výsledek je totálně nehumánní, divoký, zběsilý. Ze skladeb odkapává špína smíchaná s hnisem. Určitě jste někdy viděli dlouho neléčenou ránu, která se zdánlivě zahojí. Jenže pak si poslechnete album "Sulfuric Hatred" a máte vnitřnosti opět v jednom ohni. Zvuk, obal, provedení, vše je podřízeno jedinému - strhnout vás do hlubiny, pohřbít zaživa. Na slabší jedince bude nahrávka možná až příliš krutá, ale my, staří metaloví psi rádi a často překračujeme hranice. Zde máte možnost. Pochmurné, dávno zapomenutelné rituály znovu a znovu ožívají. Guturální vokály, dlouhý výlet ve smradlavých močálech. Nekonečné chodby pod vaším městem, ve kterých řádí vrah. Občas vyplují mrtvoly nebo jejich části na povrch. Je to hnus a špína, jsou to odstíny temnoty, kterou máme každý v sobě. SULFURIC HATRED je nechávají vyniknout a rozdrásají vám u toho vaši duši do krve. Jsem moc rád, že jsem měl další děsivý sen, že jsem navštívil morbidní galerii. Plátna plná utrpení, ale hlavně hudba, která mi pronikla do žil, stala se mojí součástí. Zhasněte všechna světla a ulehněte do rakví. Skladby jsou napsány s maniakální zručností a zkušenostmi starých mistrů. Navíc je přidána potom velmi magická a děsivá atmosféra. Myslím si, že pokud jste byli prokleti, je tohle album určeno i pro vás. Neváhejte ani chvilku a poslouchejte hodně nahlas! Hrůzostrašná, maniakální jízda morbidní black death metalovou galerií smrti! Kult zla!


Asphyx says:

Sometimes I have terrifying dreams in which I visit a morbid gallery over and over again. It's installed with every kind of torture of which man is capable. Breaking in circles, strangling and tearing flesh from bone. Many find it unpleasant just to read about it, but the harsh truth is that people are still the same. Throughout the history of our species, we have only been able to increase the efficiency and ways in which we inflict pain thanks to technology. You can probably guess what music the organizers of the gallery of death play for us. Yes, it's the debut album of American black death metallers SULFURIC HATRED. 

A lot of painters, writers and other artists try to depict hell and absolute evil. This bunch of cursed darkies have succeeded. When I listen to their new stuff, I get chills and my dreams get scarier and scarier. It's as if low, ancient human instincts and instincts have surfaced. Suddenly I'm looking at everything through a completely different lens and my eyes are bloodshot.


The band has prepared a chaotic cocktail in which the base is old dusty death metal, black metal war and added coarsely chopped pieces of grind. The result is totally inhuman, wild, furious. The tracks drip with filth mixed with pus. I'm sure you've seen a long untreated wound that seems to heal. But then you listen to "Sulfuric Hatred" and your insides are on fire again. The sound, the cover, the performance, everything is subordinated to one thing - to pull you down into the depths, to bury you alive. The record might be too harsh for weaker individuals, but we old metal dogs like to cross the boundaries and often do. Here's your chance. Grim, long-forgotten rituals come to life again and again. Guttural vocals, a long trip in the stinking swamps. Endless corridors beneath your city where the killer is on the rampage. Sometimes corpses or parts of corpses float to the surface. It's filth and dirt, it's shades of the darkness we all have inside us. SULFURIC HATRED let them stand out and tear your soul to shreds. I'm so glad I had another horrifying dream of visiting a morbid gallery. The canvases full of suffering, but most importantly the music that permeated my veins, became a part of me. Turn off all the lights and lie down in your coffins. The pieces are written with the maniacal skill and experience of the old masters. In addition, a very magical and eerie atmosphere is added afterwards. I think that if you have been cursed, this album is for you too. Don't hesitate a moment and listen very loud! A terrifying, maniacal ride through a morbid black death metal gallery of death! Cult of evil!



Tracklist:
01. Merciless Subjugation (Upon Our Knives) 
02. Stacked Remains In The Charnel Pits 
03. World Fucking Collapsing 
04. Foul Poison Insatiable 
05. Forward Our Legions 
06. Transmission I 
07. Sanctioned Execution Of Profaned Torture 
08. Sulfuric Hatred 
09. Fall Upon Lesser Armies 
10. Prostrated Human Race 
11. Transmission II

středa 3. ledna 2024

Recenze/review - CERTAIN DEMISE - Profane Chants of the Forsaken (2023)


CERTAIN DEMISE - Profane Chants of the Forsaken
EP 2023, vlastní vydání

for english please scroll down

Měl jsem zase jednou pocit, že svět kolem mě je hnusný a ošklivý. Přestal jsem postupně mluvit a stal se svým vlastním stínem. Je nemrtvý, říkali o mě a měli svým způsobem pravdu. Vyhýbal jsem se světlu a moje kroky vždy směřovaly na staré hřbitovy. Pod rouškou tmy jsem exhumoval staré hroby i death metal, který kdysi v devadesátých letech formoval i můj pohled na svět. Poslední roky si říkám, že je mi zde, ve starých katakombách lépe, než mezi živými.

Dnešní doba je skvělá v tom, že se ke mě dostane i hudba, kterou bych jinak přehlédl. Stačilo několik prvních tónů a obal, který mě ihned zaujal a byl jsem proklet. V Bulharsku byla v roce 2020 založena kapela CERTAIN DEMISE. Ta letos přichází se svým prvním EP. Po několika singlech, demonahrávce, jsou znovu otevřeny staré rakve. Tohle je death metal, u kterého shnijete zaživa!


Pánové nekompromisně uctívají smečky jako BAPHOMET, BANISHED, ROTTREVORE, MORTA SKULD, RESURRECTION, INFESTER, FUNEBRE. Prašivý, surový zvuk, atmosféra, která vás doslova zahltí tmou. CERTAIN DEMISE hrají krutě a ošklivě. Mám neodbytný pocit, že musím znovu ohledat dávno mrtvé tělo. Zajímavé je, že svůj čas raději trávím v podzemí, ve starých chladných katakombách. Beru si s sebou EP "Profane Chants of the Forsaken" a spokojeně se usmívám já, všichni démoni i samotná Smrt. Bulhaři exhumovali staré pořádky po svém, uvěřitelně a s nadšením pro poslední věci člověka. Tohle není žádná dnešní umělá produkce, ale na hrubé kusy natrhané maso, které vám kapela hodí přímo do ksichtu. Podávám ruku přízrakům a zavíráme se do studených kobek. Zde, mezi dávno rozpadlými rakvemi, vynikne hudba těchto šílenců nejlépe. Jedná se o vskutku povedenou stylovou záležitost. Kapela sice neobjevuje nic nového, ale baví mě je poslouchat. Věřím jim jejich morbidní práci. Nezbývá nic jiného, než vzít do rukou zase lopatu a vydat se do rohu hřbitova. Přidat hlasitost a když mám hotovo, tak ulehnu do márnice. Mezi ostatní, kteří uctívají ryzí a ortodoxní smrtící kov. Venku se opět setmělo a já vím, že musím zase ven. Čeká mě dlouhá cesta bez konce. Budu během ní poslouchat tuhle desku, protože se opravdu povedla. Měl jsem zase jednou pocit, že svět kolem mě je hnusný a ošklivý. Přestal jsem postupně mluvit a stal se svým vlastním stínem. Je nemrtvý, říkali o mě a měli svým způsobem pravdu. Vyhýbal jsem se světlu a moje kroky vždy směřovaly na staré hřbitovy. Dnes už  to vím, jsem zde správně! Old school death metal, který doporučují všichni nemrtví! Kult tmy!


Asphyx says:

Once again, I had the feeling that the world around me was ugly and nasty. I gradually stopped talking and became my own shadow. He's undead, they said of me, and in a way they were right. I avoided the light and my steps always went to the old cemeteries. Under the cover of darkness, I exhumed old graves and death metal, which once shaped my worldview in the nineties. For the last few years I have been telling myself that I am better off here, in the old catacombs, than among the living.

Today is a great time in that music that I would have otherwise overlooked reaches me. All it took was the first few notes and a cover that immediately caught my attention and I was cursed. CERTAIN DEMISE was founded in Bulgaria in 2020. This year, they come out with their first EP. After a few singles, a demo, old coffins are opened again. This is death metal that makes you rot alive!


Gentlemen uncompromisingly worship packs like BAPHOMET, BANISHED, ROTTREVORE, MORTA SKULD, RESURRECTION, INFESTER, FUNEBRE. A dusty, raw sound, an atmosphere that literally overwhelms you with darkness. CERTAIN DEMISE play cruel and ugly. I have an insistent feeling that I have to look for a long dead body again. Interestingly, I prefer to spend my time underground, in the cold old catacombs. I take the "Profane Chants of the Forsaken" EP with me and smile with satisfaction at myself, all the demons and Death itself. The Bulgarians have exhumed the old order in their own way, believably and with enthusiasm for the last things of man. This is not today's artificial production, but roughly torn meat that the band throws right in your face. I shake hands with the phantoms and we close ourselves in the cold dungeons. It is here, amongst the long decayed coffins, that the music of these madmen shines at its best. This is a really good stylish affair. The band is not discovering anything new, but I enjoy listening to them. I trust their morbid work. There is nothing left to do but to pick up the shovel again and head to the corner of the cemetery. Turn up the volume and when I'm done, I'll lie down in the morgue. Among others who worship the pure and orthodox death metal. It's dark outside again and I know I have to get out again. I have a long journey ahead of me with no end in sight. I'm gonna listen to this record along the way, because it's really good. Once again, I had the feeling that the world around me was ugly and nasty. I gradually stopped talking and became my own shadow. It's undead, they said about me, and they were right in a way. I avoided the light and my steps always went to the old cemeteries. Today I know, I'm right here! Old school death metal that all undead recommend! The cult of darkness!


Tracklist:
01. Profane Chants Of The Forsaken 
02. Fields Of Relinquished Shine 
03. Damned In Lamentation 
04. Mantle Of Obscurity

Line up:
Boyan Sotirov - Guitars, Vocals, Acoustic Guitars, Lyrics
Dobromir Angelov - Backing Vocals, Drums, Keyboards
Alexander Ivanov - Guitars, Lyrics
Luchezar Vladimirov - Bass

A few questions - interview with death metal band from Bulgaria - CERTAIN DEMISE.


A few questions - interview with death metal band from Bulgaria - CERTAIN DEMISE.

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

We are a Death Metal band from Sofia, Bulgaria. The group was formed right around October of 2020 The line-up consists of Luchezar Vladimirov on bass, Alexander Ivanov on guitar, Dobromir Angelov on drums and Boyan Sotirov on guitar and vox.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

It was recorded in studio “The Morgue” April-July 2023, engineered, mixed, mastered by Vasil Dimitrov "Corpsedrip".


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

It was issued on cassette only by Bulgarian label Panzer Productions and around 100 copies were made.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

Boyan and Alex wrote them. The lyrics deal with issues like death, sorrow, tranquility and the afterlife.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

Our friend Georgi Angelov “Gialog” created the base of the logo and Corpsedrip made it more drippy and slimy. The cover of our newest effort "Profane Chants Of The Forsaken" was created by Violeta Velikova “Skadi”. We don't have a website, but we do have social media. We consider it vital to having a connection with fans and bands all around the world.


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

As said earlier, Panzer Productions put it out though we don’t have a contract or anything, it was all thanks to the generosity of Panzer Productions main man Stoycho Dimitrov (Eternal hails!!!)

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

We worship bands such as Gorguts, Entombed, Sentenced and Autopsy, Incantation and (Early) Paradise lost.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

We did, it failed miserably. We reached out to Old Shadows Records from Brazil, Headsplitter Records from the USA and some others. They didn't respond at all, which was quite discouraging. (If you know some labels searching for artists, hit us up!)


How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

We lost count really, we began playing gigs in late 2021. Best gigs for us are cramped small clubs with a crowd that’s going completely bananas. I don’t think we can say for our selves what our definite “best gig” is, but one of the gigs in Plovdiv stands out!

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

We are planning on releasing a full length in the near future and possibly do a small tour in support of it!

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

We have a Facebook page, and an Instagram page that we moderate frequently, but we also have an Email - certaindemise661@gmail.com

Thanx for the interview.

Thank you for the interview!!! ETERNAL HAILSSS!!!

- Certain Demise

úterý 2. ledna 2024

Recenze/review - ZARROT - Where Aeons Have Been Lost (2023)


ZARROT - Where Aeons Have Been Lost
CD 2023, vlastní vydání

for english please scroll down

Stojím nahoře nad městem a cítím v sobě prázdnotu. Domy jsou přikryté smogem a v ulicích je mrtvo. Všichni sedí u obrazovek. Zemřeli už dávno. Vstávají velmi brzy, nikdy nevidí světlo, protože všechen svůj čas tráví v továrnách. Padá na mě splín, když vidím další hejno mrtvých ptáků. Padli k zemi, zasaženi další neznámou chorobou. Přemýšlím, jak to bude ještě dlouho trvat. Kdy nastane konec? A bude nový začátek? My nepotřebujeme jadernou bombu, zničíme se sami. Postupně, zevnitř. Včera poprvé vypnuli elektřinu. Následovaly stovky sebevražd. 

Také se díváte do budoucnosti s obavami? Pokud ano, měl bych pro vás jeden hudební tip, který jsem objevil při svých toulkách podzemím. Polští ZARROT, kapela, kterou jsem vůbec neznal. Nejdříve mě zaujal obal, který ve mě evokoval každodenní ranní cestu do práce. Měl jsem ve sluchátkách nové album "Where Aeons Have Been Lost" a nějak podvědomě jsem cítil, že apokalypsa je opravdu velmi blízko. 


Pokud jste přežraní stále stejných death metalových kapel, tak zkuste novinku od ZARROT jako já. Je atmosférická, naléhavá, melodická a chladná jako ráno v ulicích plných smogu. Nevím, jak se to stane, že mě nějaká hudba osloví. Co ale moc dobře vím je, že si mě ihned tihle polští maniaci získali na svou stranu. Dokáží totiž napsat skladby, které jsou velmi podmanivé, jsou pečlivě vystavěné a nenudil jsem se ani chvilku. Cítím z nich takovou zvláštní melancholii, jako mívají některé kapely na severu. Jasně, některé skladby jsou možná až moc dlouhé a rozvláčné, ale abych pravdu přiznal, vůbec mi to nevadí. Naopak, desku jsem nejvíce ocenil jak při dlouhých toulkách v lesích nad městem (dodnes před sebou vidím mrtvá zvířata, která byla otrávena toxickým odpadem), tak při četbě starých dystopických sci-fi knih. Je začátek zimy a všude je šero a brzy se stmívá. Dokonce i na hřbitovech je prázdno. V těchto dnech vynikne album nejvíce. Líbí se mi i zvuk, který je čistý, křišťálový, bolestivý. Mám to takhle rád, jsem ve zvláštním, těžko vysvětlitelném stavu. Ne, tohle není žádná povrchní hudba, tady se jde do hloubky. Kdo si všimne mladého sebevraha? Když se na něj podíváte z venku, vypadá šťastný. Má všechno, co si může přát. Přesto něco hledá, možná sám sebe, dokonalý svět, který neexistuje. Dost ale bylo filozofických úvah, nechme raději mluvit muziku. Za mě osobně se debut "Where Aeons Have Been Lost" opravdu povedl. Zima bude ještě dlouhá a mlha v ulicích nás jen tak neopustí. Než ale zase uvidím světlo, budu poslouchat tuhle desku stále dál. Apokalyptický death metal, který rozdrásá do krve vaši duši i mysl! 


Asphyx says:

I'm standing up above the city and I feel an emptiness inside me. The houses are covered in smog and the streets are dead. Everyone is sitting in front of screens. They died a long time ago. They wake up very early, they never see the light because they spend all their time in the factories. I get a full moon when I see another flock of dead birds. They have fallen to the ground, struck by another unknown disease. I wonder how much longer it will last. When will the end come? And will there be a new beginning? We don't need a nuclear bomb, we'll destroy ourselves. Gradually, from within. Yesterday, the power went off for the first time. Hundreds of suicides followed. 

Do you also look to the future with fear? If so, I have a musical tip for you that I discovered on my underground wanderings. Polish ZARROT, a band I didn't know at all. What first caught my eye was the cover art, which evoked my daily morning commute to work. I had the new album "Where Aeons Have Been Lost" in my headphones and somehow subconsciously I felt that the apocalypse was very close indeed.


If you are a sucker for the same death metal bands, try the new one from ZARROT like me. It's atmospheric, urgent, melodic and as cold as a morning in the smog-filled streets. I don't know how it happens that some music appeals to me. But what I do know is that these Polish maniacs won me over immediately. Because they can write songs that are very captivating, they are carefully constructed and I wasn't bored for a moment. I can feel a kind of strange melancholy from them, like some bands in the North have. Sure, some of the songs may be too long and drawn out, but to be honest, I don't mind that at all. On the contrary, I appreciated the album the most both during long wanderings in the woods above the city (I still see dead animals in front of me that were poisoned by toxic waste) and while reading old dystopian sci-fi books. It's the beginning of winter and it's dark everywhere, and soon it will be dark. Even the cemeteries are empty. These days the album stands out the most. I also like the sound, which is clear, crystal, painful. I like it that way, I'm in a strange, hard-to-explain state. No, this isn't superficial music, there's a lot of depth going on here. Who's gonna notice a young suicide? If you look at him from the outside, he looks happy. He's got everything he could want. Yet he's looking for something, maybe himself, a perfect world that doesn't exist. But enough philosophical musings, let the music do the talking. For me personally, the debut "Where Aeons Have Been Lost" was a real success. The winter will be long and the fog in the streets will not leave us easily. But until I see the light again, I'll keep listening to this record. Apocalyptic death metal that will rip your mind and soul to shreds!


Tracklist:
01. Soul Gem (01:46)
02. Where Aeons Have Been Lost (03:24)
03. Cleansing (05:16)
04. A Psalm for Derelict Earth (03:42)
05. 腸流し (04:03)
06. The Suffering of Existence (05:00)
07. Mark of the Damned (07:15)

band:
Faust - Vocals
Ñakaq - Guitars
Zapiexa - Guitars, bass, drum programming

pondělí 1. ledna 2024

Recenze/review - CORPSEROT - Introspective Torture (2023)


CORPSEROT - Introspective Torture
EP 2023, vlastní vydání

for english please scroll down

Potkávám ho každý den cestou do práce. Vypadá jako mrtvola v počátečním stádiu rozkladu. Už dlouho jsem se ho chtěl zeptat, co poslouchá za muziku a jaká je jeho oblíbená rakev. Jenže potom na nějakou dobu zmizel. Znovu jsme se sešli až na jednom hřbitově u nás ve městě. Konečně jsem viděl na jeho tváři úsměv. Měl na hlavě sluchátka a poslouchal nové EP německých CORPSEROT. Kapely, která hraje starý a prašivý death metal. Zeptal jsem se ho, jestli bych si mohl nahrát jejich novinku na kazetu a on mě pozval do márnice. 

Na starém kazeťáku jsme udělali několik kopií, abych mohl šířit zkázu i mezi ostatní. Chvíli jsem si dokonce myslel, že se píše rok 1990, měl na sobě totiž starou džínovou vestu a jeho vizáž tomu také odpovídala. Znovu se usmál a zeptal se mě, jestli mi nevadí, že je dávno mrtvý. Odpověděl jsem, že nikoliv. Jen mi musí stále dodávat hudbu, jako je ta od CORPSEROT. 

V muzice, která se na "Introspective Torture" odehrává, lze vystopovat vlivy kapel jako OBITUARY, BOLT THROWER, JUNGLE ROT, MORGOTH, CASKET. To ale není zase tolik důležité. Pro mě, i pro všechny nemrtvé je hlavní, že skladby řežou tou správnou stranou nože, že mě je baví poslouchat, že se k EP rád a často vracím. Kapela má na svém kontě ještě demonahrávku z roku 2021 ("Rise of the Corpses"). Tu také doporučuji si poslechnout. Uděláte si potom krásně morbidní a hlavně ucelený obrázek o téhle smečce. Já vím, podobných kapel, hrajících dnes starý kov smrti, je velká spousta. Pro nás, staré psy, je proto nutné, aby vše prošlo sítem. Hudba musí hnít, pálit a žhnout, musíte mít chuť vzít do rukou kladivo a rozmlátit nejbližší zeď. Myslím si a slyším to tak, že pánové se vydali správnou cestou. Rovnou do starých katakomb. Musím pochválit povedený zvuk i obal, ale hlavně nápady, kterých je velká spousta a nenudím se ani chvilku. Navíc, a to je pro mě asi nejdůležitější, mě baví nahrávku poslouchat. Rád se k ní vracím. Znovu a znovu otevírám kobku se jménem CORPSEROT. A pokaždé, když vstoupím dovnitř, tak ho potkám. Vypadá jako mrtvola v počátečním stádiu rozkladu. Dáme si pivo, zhasneme všechna světla a do kostí nám vleze chlad. Kýváme spokojeně hlavou a posloucháme tuhle desku stále dokola. Muzika se valí kupředu, nekompromisně, přesto melodicky a zajímavě. Víka od rakví praskají a lebky pukají tlakem. Old school death metalový stroj na zabíjení, který nezná slitování!



Asphyx says:

I meet him every day on my way to work. He looks like a corpse in the early stages of decomposition. I've been meaning to ask him what music he listens to and what his favorite coffin is. But then he disappeared for a while. We didn't meet again until we were in a cemetery in our town. I finally saw a smile on his face. He was wearing headphones and listening to the new EP of German CORPSEROT. A band that plays old and dusty death metal. I asked him if I could record their new release on cassette and he invited me to the morgue. 

We made a few copies on an old cassette tape so I could spread the destruction to others. For a while I even thought it was 1990, because he was wearing an old denim vest and his appearance matched it. He smiled again and asked me if I minded that he was long dead. I said no. He just has to keep supplying me with music, like that of CORPSEROT.

In the music that takes place on "Introspective Torture", you can trace the influences of bands like OBITUARY, BOLT THROWER, JUNGLE ROT, MORGOTH, CASKET. But that's not so important. For me, and for all the undead, the main thing is that the songs cut with the right side of the knife, that I enjoy listening to them, that I like to come back to the EP often. The band also has a demo from 2021 ("Rise of the Corpses"), which I also recommend to listen to. You'll get a beautifully morbid and most importantly complete picture of this pack. I know, there are a lot of similar bands playing old death metal today. For us old dogs, it's essential that everything passes through the sieve. The music has to rot, burn and glow, you have to want to pick up a hammer and smash the nearest wall. I think, and I can hear it, that the gentlemen are on the right track. Straight to the old catacombs. I have to praise the hilarious sound and cover, but especially the ideas, which are plenty and I'm not bored for a moment. Moreover, and this is probably the most important thing for me, I enjoy listening to the record. I like coming back to it. I open the dungeon with the name CORPSEROT again and again. And every time I go in, I meet him. He looks like a corpse in the early stages of decomposition. We have a beer, turn off all the lights, and a chill creeps into our bones. We nod our heads in satisfaction and listen to this record over and over again. The music rolls forward, uncompromising, yet melodic and interesting. Coffin lids pop and skulls crack with pressure. An old school death metal killing machine that knows no mercy!


Tracklist:
01. Boonestomp 
02. Dental Decay 
03. Monument Of Gore 
04. Introspective Torture 
05. Payback Of The Living Dead

band:
Olli - Guitar, Vocals
Konrad - Vocals
Toni - Bass
Tobi - Drums

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine