DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 10. března 2024

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý čtyřicátý sedmý - Mosh-pit až do zemdlení


Příběh čtyř stý čtyřicátý sedmý - Mosh-pit až do zemdlení

Měl to být takový hezký dárek, který ale zároveň udělal obrovskou radost i mě. Bylo pozdní jaro, měli jsme po škole a já v jednom časáku uviděl své dvě oblíbené kapely na společném turné. Říkám jí, musíme vyrazit. A ona, že je to hrozně daleko. Nemyslel jsem si to, vždycky jsem nelenil a klidně trpěl na cestách dva dny, abych pak hodinku stál pod pódiem a nechal se unášet splněnými sny. Uměl jsem usnout ve vlaku během několika vteřin a načerpat energii na několik okamžiků, které si pak pamatuji celý život. Je to fakt hrozně daleko, opakuje mi stále dokola, když sedíme v hospodě. Jízdenky jdu koupit potají. Snad budou na místě vstupenky, protože do Budapešti nikdo v předprodeji nic neprodává. Alespoň v Plzni ne. Po letech zjistím, že jela i nějaká parta malým autobusem, ale já bydlím na koleji a znám tu jen pár místních. Ti ale metal vůbec neposlouchají. Možná by věděl Carlos, ale ten už to dávno vzdal a odjel sloužit ke hradní stráži. Ostříhali jeho dlouhou kudrnatou hřívu. Taky má novou holku, které je metal nepříjemný. Zajímavé osudy.

Já jsem stále pevný ve své víře. Poslouchám co se mi líbí, nemám vlastně nikoho, s kým bych se o muzice mohl jen tak pobavit. Budoucí žena má ráda klidnější věci, ale já spíše přidávám na brutalitě. Kolem jsou samí punkáči a když už někdo poslouchá aspoň trošku něco tvrdšího, tak jsou to starý metly, které vyrostly na heavíku. Chodí ale spíš na zábavy, kterých je kolem Plzně stále velké množství. Jsem převážně ve své ulitě, dám na recenze ze Sparku a pak chodívám na pravidelné náslechy do Music Records. Nasadím sluchátka a sem tam mi něco doporučí podobný nadšenec, jako jsem já. Někdy zavrhnu kapelu jen kvůli tomu, že nemám čas a nelíbí se mi třeba obal. Dostávám se k ní potom po několika letech a říkám si, jaký jsem to ale blbec. Můj vkus se vyvíjí, ale stále více inklinuji k death metalu. Thrash jedu také, ale ten německý mě zase tolik nebere. Spíš Amerika. Právě na OVERKILL a VOIVOD bychom měli vyrazit. Ona o tom ale ještě neví. Pojmu to jako výlet. Bez přespání, abychom ušetřili. Jdu se na vlakáč zeptat na cenu jizdenky a cestou zpět na kolej skoro brečím. Nemám dost peněz. 

Mám víc štěstí něž rozumu. Na chalupě, kam jedu příští víkend, se staví hluchý strýc, bývalý disident a protože mě má rád, tak mi dá jen tak spoustu dolarů. Nikdo o tom neví, ani rodiče. Celý víkend se na sebe spiklenecky usmíváme a strýčka zajímá, co si přeju. Řeknu mu na rovinu o koncertu a on nejdřív nerozumí. Má naslouchátko, památku na nácky, kteří jej kdysi zmlátili. Vypráví mi o tom, co by si v mém věku koupil on a mě je hloupé utratit jeho dárek jen tak, za koncert. Ale jen do doby, než mu řeknu, že jsou to americké kapely. To pookřeje a pak už je vše v pořádku a schválené. Na kolej se vrátím a překvapím blondýnku. Položím ji na postel a jako v gangsterkém filmu ji zahrnu bankovkami. Je nahá a směje se. Potom z ní peníze opatrně seberu a vrátím zpět do obálky. Jsem boháč. Něco druhý den vyměníme, vložíme na účet a za zbytek slavnostně přinesu jízdenky na vlak. Byl to asi osud, karma, chcete-li. Bylo nám přáno. Nezbývalo, než se těšit. Moje milá kapely příliš neznala, ale to vůbec nevadilo. Pouštěl jsem jí je stále dokola a myslím si, že mi spíš chtěla udělat radost, než že by jí zase tolik bavily. Víte, vypozoroval jsem, že dívky dávají hodně na hlasy a co si budem, oba zpěváci mají nepříjemné pily v hrdle.

Příprava zahrnuje spoustu bodů. Jídlo, abychom ušetřili. Pivo, taktéž. Mapu Budapešti, to seženu já v antikvariátu ve výprodeji. Snad se moc ulic nezměnilo. Jeden den tam, od brzkých hodin návštěva města a večer koncert. V noci nebo spíše k ránu zpět. Bude to náročné a máme cestovní horečku. Když máme vyrazit, dáme si den předtím v hospodě jen každý dvě piva. Pak se pokoušíme usnout, ale moc nám to nejde. Hlavně se nesmíme ztratit jeden druhému. Vstaneme dlouho před budíkem. Nahodíme bágly na záda a jdeme na nádraží pěšky. Ještě nic totiž nejezdí. Dojdeme tam a čekáme na peróně. Nikde nikdo, jen ožralý ajznboňák. Přisupí se vlak a my nalezeme. Prázdné kupé až do Prahy. Tam posnídáme v parku, což je tedy odvážné, ale šetříme. Jíme chleba s paštikou a vajíčka. Hlásí zpoždění. Jímá mě neklid a moje milá mě musí uklidňovat. Pořád ještě občas bývám vystrašený a rozklepaný ze situací, ze kterých bych neměl být. Nesu si v sobě stále rodinné stigma, napětí. Trvá to několik dalších let, než se zklidním. Konečně jedeme. Vlak plný Slováků, kteří popíjejí. Inu, jedeme na východ.

Ne že bychom si taky nezavdali, akorát pár pivek a trošku z malého rumu je něco jiného, než se ožrat jako doga. Pořád někde stojíme v polích, bojím se, abychom stihli spoj na Budapešť. Je to nekonečný a to nejsme ještě ani v polovině. Uff. Bratislava, další zpoždění. Hranice, kontrola, divný pohraničníci, který koukají na blondýnku jako hladoví vlci. Potom usnu a probudím se zase v polích. Samá kukuřice, sem tam prasečák. Nekonečná rovina a lidi na nádražích, kteří mluví hodně divnou řečí. Holky, co v sobě mají oheň. Líbí se mi tu, i když ten rozdíl oproti Německu je šílenej. Jsme bývalý socialistický blok a v myslích lidí je to zakódovaný ještě hodně dlouho. Pozná se to hlavně na tom, že se všichni tváří nasraně. Jako v Plzni, řeknu když se koukám z okýnka na jedno malé město. Přitaká mi a pak mi nabídne posledního lahváče. Usneme a zbytek cesty si nepamatuji. Vyhodí nás to až v Budapešti, vylezem z vlaku a vůbec nevíme, kde jsme. Naše mapa je nám víceméně k ničemu. Stejně nerozumíme ani slovu.

Jak jsme mladí, tak nám vůbec nedojde, že jsme si nevyměnili peníze. Naivně jsem si myslel, že zajdu do směnárny. Nějak jsme ale nevěděli, jak se řekne maďarsky směnárna. Banku jsme ale poznali. Vyměním nějaké dolary a protože máme hodně času, jdeme se projít. Budapešť má svoje kouzlo, připadá mi, že v některých oblastech lze přirovnat k Praze. Podobná atmosféra, řekl bych. Nebo tenkrát tomu tak bylo a vnímali jsme to tak. Prolezeme kde jaký kout a na jednom náměstí studujeme mapu. Měli bychom dojet nějak na stadion, na kterém měl koncert být. Nejdu nějaký záchytný bod, nejlépe kostel a na papírek si napíšu jeho přesný název. Pochopím, že červené linky jsou tramvaje. Napíšu si i číslo a do jedné nastoupíme. Uvnitř ukazuji Maďarům název kostela a vypadáme jak dva pomatení křesťani. Což je vzhledem k tomu, že mám triko Possesed a žena Moonspel poměrně divné. Je to ale jedno, protože se s náma nikdo nebaví. Nereagují ani na moji lámanou angličtinu, ani na dokonalou němčinu mé dívky. 

Raději vystoupíme, protože tohle k ničemu nevede. Zachrání nás až asi stoletá babička, která vládne německým jazykem. Usmívá se, vše nám vysvětlí a ještě popřeje hezkou cestu. Asi si myslí, že takhle dnes chodí mladí křesťané oblečení. Kostel je vidět z dálky, takže na pohodu. Jen jsme museli vylézt z jedné ulice do druhé. Stínil nám velký dům. Teď už je to na pohodu. Poučen z předchozích výletů kreslím tužkou na papír záchytné body. Abychom v noci věděli kudy zpět. Blbý je, že nemám brýle, tak budeš mýma očima. Smějeme se tomu. Veselo je nám i u stadiounu, před kterým jsou mimo překupníků i stánky. Dáme si takovou děsnou břečku a děláme, že nám chutná, protože kolem je to jeden Maďar vedle druhého a všichni s pomlaskávají. Když otevřou dveře, vběhneme tam mezi prvními. Čeká se ale dlouho, hodně dlouho. Na první maďarskou kapelu, jejíž jméno si vůbec nepamatuji. Byl to sice thrash metal, ale takovej divnej. Moc nás nebavili. Pak to ale přišlo.

Blondýnka stála stranou, hned u zábradlí a hltala každé slovo, každou notu. Já se mezitím točil v mosh-pitu, který se rozpoutal už u první skladby. VOIVOD měli v září vydat album Phobos a hráli z něj už několik nových songů. Zářil jsem, omdléval z toho, že jsem zase pod pódiem. Taková dálka a námaha. Ale jsme tady, rozumíš. Usmíval jsem se jako blázen, řval texty. Mával hlavou a koutkem oka kontroloval svoji ženu, jestli je v pořádku. Ale všechno bylo v pohodě. Přidávalo se a to dokonce několikrát. Měl jsem pocit, že jsem zemřel. A to mě čekalo další peklo. "The Killing Kind" jsem si koupil loni a projížděl jej poměrně často. Hlas Bobyho Blitze mě vždy doslova fascinoval. OVERKILL mě tenkrát málem zabili. Byl to mosh-pit do zemdlení. Takhle divoký koncert jsem už hodně dlouho nezažil. Deathaři jsou o hodně víc klidnější. Musí se víc soustředit na hraní, ha. Upadne přede mnou nějaká maďarská holka. Pomáhám jí na nohy a ona je v takovým rauši, že mě začne líbat. Cítím papriku (jako fakt!), objímá mě, vyhrnuje mi triko a musím se vytrhnout. Běžím ke svý blondýně, která se mi děsně směje. Zakřičí mi do ucha, ještě, že jsem s tebou jela, jinak bys tady zůstal a stal se Maďarem. Když kapela dohraje, brodíme se řekou kelímků. Občas někdo někde leží, zmožený chlastem a muzikou. 

Vylezeme ven, jsem totálně grogy, podal jsem právě velký sportovní výkon. Máme čas. Už je tma, takže cigárko a rozložím před sebou nakreslenou mapku. Je totálně promočená a písmo rozpité. Kurva, do prdele. Kleju a dělá mi dobře, že mi nikdo nerozumí. Jdeme více méně poslepu a podle paměti. A kupodivu se nám daří. Jenom u vlakového nádraží se najednou objeví dav fotbalových fanoušků. Dvě skupiny, které si dávají notně do držky. Musíme se dokonce schovat do výklenku, aby nás nesmetly. Pak přijedou policajti a zmlátí všechny obuškama, některé naloží a někam odvezou. Ale je klid. Počkáme na vlak, který jede na čas. Jak neobvyklé. Ulehneme do kupé a ihned vytuhneme. Celou cestu zpět jsme v takovém divném stavu. Mezi bděním a spánkem. Probereme se pořádně až v Plzni na koleji, kde zalezem do baru. Jakto, že jste nebyli včera na Vencově oslavě, bylo to super, měl tam i striptérky. Sdělí nám jedna holka a my jen mávneme rukou. Kdyby jen věděla. Jenže je gotička a tý nemá cenu o metalu vyprávět. My ale na tuhle povedenou akci vzpomínáme poměrně často. Byl to totiž jeden z největších mosh-pitů, co jsem v životě zažil. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 9. března 2024

Recenze/review - THROAT - Blood Exaltation (2024)


THROAT - Blood Exaltation
EP 2024, Primitive Reaction, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Včera ti slíbili, že tě svléknou z kůže. Mají velkou fantazii. Co se týká mučení těla i mysli, tak rozhodně. Už dávno si ztratil víru. V Boha i v lidský rod. Vadilo jim to. Protože si se nezařadil, protože nepochoduješ v davu. Utíkal si z města, do temných lesů, aby ses účastnil pradávných rituálů. Zde, uprostřed kruté přírody, ses cítil nejlépe. Vše kolem je ohlodané na kost, chladné a podmanivé. Jako hudba polských (a finských) black metalistů THROAT. Jedná se o první EP v diskografii kapely. 

Stačilo mi několik prvních poslechů a připadal jsem si, že hořím jasným plamenem. Moje vnitřnosti byly nakažené snětí a já jsem věděl, že tahle hudba není z našeho světa. Pánové se nechali inspirovat záhrobními rituály, posedlostí démony i samotným ďáblem. Z jejich hudby je cítit síra na míle daleko. Pokud máte rádi black metal v jeho ryzí podobě a s chutí oceníte i výlety do jiných oblastí smrti, neváhejte ani chvilku. Budete hořet na hranici! 


Tvorbu kapely lze s určitou dávkou fantazie přirovnat k tomu, co předvádějí v katakombách třeba takoví kolumbijští NEKROMANTIE, italští MORTUARY DRAPE, maďarští TORMENTOR, případně polští CULTES DES GHOULES (nebo švýcarští SAMAEL na svých prvních nahrávkách) a italští AD NAUSEAM. Základem tvorby THROAT je klasický, tradiční black metal, který je dále rozvíjen. Na desce potkáte různé děsivé a bolestivé zvuky, morbidní atmosféru čerstvě exhumovaných hrobů, i nekonečný chlad. To vše je potom zamícháno ve velmi jedovatém koktejlu. Podáváno samozřejmě na víku od rakve spolu se syrovým, mokvajícím zvukem. Tihle maniaci rádi a často překračují hranice. Nové EP "Blood Exaltation" jsem dost často poslouchal velmi brzy ráno. Město bylo přikryté smogem a lidé, kteří chodili ulicemi, připomínali spíše přízraky, než lidské bytosti. V tom mrtvolném tichu vynikla nahrávka nejvíce. Měl jsem pocit, že mi mrzne krev v žilách, že nemrtví z nedalekého hřbitova kývají souhlasně hlavou do rytmu. Během několika okamžiků jsem nebyl na tomto světě. Seděl  jsem v plesnivé hrobce, několik metrů pod zemí a čekal, až mě zítra odsoudí k smrti. Porota složená z inkvizice mě bude lámat v kolem, drtit moje kosti, aby mě nakonec upálili na hranici. Z téhle desky mám úplně stejné pocity a už teď se těším, až kapela přijde s dlouhohrajícím albem. Doufám, že to bude brzy. Já i všichni démoni čekáme a těšíme se jako lovci na svoji oběť. Včera mi slíbili, že mě svléknou z kůže. Mají velkou fantazii. Co se týká mučení těla i mysli, tak rozhodně. Už dávno jsem ztratil víru. V Boha i v lidský rod. Zůstala mi pouze hudba. Zlověstný, okultní, ďáblem posedlý black metal! Pradávné rituály smrti, které vás navěky proklejí!


Asphyx says:

Yesterday they promised to skin you. They're very imaginative. When it comes to torture of the body and mind, absolutely. You lost your faith a long time ago. In God and in the human race. It bothered them. Because you don't fit in, because you don't march in the crowd. You ran away from the city, into the dark woods, to participate in ancient rituals. Here, in the midst of the harsh nature, you felt most comfortable. Everything around you is gnawed to the bone, cold and captivating. Like the music of Polish (and Finnish) black metallers THROAT. This is the first EP in the band's discography.

The first few listens were enough to make me feel like I was burning bright. My insides were infected with anthrax and I knew this music was not of our world. The gentlemen were inspired by the rituals of the afterlife, demonic possession and the devil himself. Their music reeks of brimstone from a mile away. If you like black metal in its purest form and can appreciate with gusto the excursions into other realms of death, don't hesitate a moment. You will burn at the stake!


With a certain amount of imagination, the band's work can be compared to what the Colombian NEKROMANTIE, the Italian MORTUARY DRAPE, the Hungarian TORMENTOR, or the Polish CULTES DES GHOULES (or the Swiss SAMAEL on their first recordings) and the Italian AD NAUSEAM perform in the catacombs. The basis of THROAT' s work is classic, traditional black metal, which is further developed. On the album you will encounter various eerie and painful sounds, morbid atmosphere of freshly exhumed graves, and endless coldness. All this is then mixed in a very poisonous cocktail. Served, of course, on a coffin lid along with a raw, wetting sound. These maniacs like to cross the line a lot. I've been listening to the new EP "Blood Exaltation" quite a bit very early in the morning. The city was blanketed in smog and the people walking the streets were more like ghosts than human beings. In the dead silence the recording stood out the most. I had the feeling that my blood was freezing in my veins, that the undead from the nearby cemetery were nodding their heads in agreement to the rhythm. In a few moments I was no longer in this world. I sat in a moldy tomb, several feet underground, waiting to be condemned to death tomorrow. A jury of the Inquisition would break me in rounds, crush my bones, and finally burn me at the stake. I feel exactly the same way about this record, and I'm already looking forward to the band coming out with a full-length album. I hope it's soon. I and all the demons are waiting and looking forward like hunters to their prey. Yesterday they promised to skin me. They have a great imagination. When it comes to torturing the body and mind, absolutely. I lost faith a long time ago. In God and in the human race. All I have left is music. Sinister, occult, devil-possessed black metal! Ancient death rituals that will damn you forever!


Tracklist:
01. Chuć (09:01)
02. Klątwa (06:56)
03. New Flesh Nectar I (08:56)
04. New Flesh Nectar II (07:26)

Line-up:
WS • Vocals
TP • Bass
DC • Guitars, Drums




Interview - ACRID DEATH - Rotten, swelling echoes from the most putrid death metal catacombs!


Interview with death metal band from Germany - ACRID DEATH.

Answered Volker, Thomas and Tobi, thank you!

Recenze/review - ACRID DEATH - Abominable Presence of Blight (2024):

Ave ACRID DEATH! I haven’t found any interview in the Czech language with you, yet. So please, first introduce the band to our readers who don’t know you. You could start from the early beginnings and describe the whole ACRID DEATH history.

Hi man, this is Volker from Acrid Death! Glad to answer your questions!

So, there's not that much to tell yet actually, as we're a pretty new band! The members all have been making underground metal for decades, but we as a band only really started when the pandemic was over, I think spring 2022-ish.

Thomas, Tobias and I played at Driven by Entropy already and when Thomas said „man, I wanna do some old-school shit, like real nasty HM-2 stuff“ I said „sure, let's go!“ and went to work, writing some riffs, finding a sound and putting together the first couple songs. Then we started looking for a band and of course asked Tobi first who immediately said yes and brought along his All Its Grace buddy Christian. I then asked my buddy Philipp from Synchronic to play drums and here we are!


I’m just listening to your new record „Abominable Presence of Blight“ and I feel like as if I am closed in some tomb together with DISMEMBER, GRAVE, ENTRAILS, SORCERY, INTERMENT, CENTINEX. The record has a great Swedish sound. Where did you record it and how satisfied you are with it? Did you have the "last word" concerning the resulting sound?

Yeah, that's exactly what we were going for! Entrails, man, The Tomb Awaits is such a great album, love it! So yeah, it sounds exactly as we want it, recorded and mixed by Emil Cezanne of Nighttime Productions, who had just finished working on the latest All Its Grace record, and mastered by Brad Boatright of Audiosiege who has worked with amazing bands like Nails, Gatecreeper, Obituary and many more.

How was the new material for album „Abominable Presence of Blight“ created? How exactly ACRID DEATH writes the music?

Usually it starts with me recording some parts at home, sometimes whole songs. Then I bring that stuff to the rehearsal sessions with the guys and we start tweaking it, re-arranging, adding parts, removing parts etc., and when the general structure is set Tobi starts writing vocals.


„Abominable Presence of Blight“ has dark and morbid cover art. Who is an author? I really like his work. How did you actually choose the idea of the cover and what exactly illustrates?

I’m going to hand this one over to Thomas as he did pretty much all the work there, so Thomas, there you go:

The cover was created by an artist called Denis Cardan, who I got from Vladyslav from All4Bands. It was important to me that the cover wasn't just a cover, but a part of the album in itself. I'm afraid that people have unfortunately lost sight of that nowadays. The idea came from Denis, based on my specifications. At first I simply said: "Suffering people, wasted country!". With these words, I was handed the record Fathomless Mastery by Bloodbath in 2009, which is still my undisputed favorite record in death metal today.

In principle, the idea behind it is simple. We as humanity are (once again) in the process of opening the door to hell, be it through man-made climate change, recurring nationalism, brutal wars of aggression, unbelievably stupid populism, hatred, exploitation and oppression, etc., to name just a few things. All of this is represented by the beast, which comes out of this burning gate with its helpers. So these aspects are also mirrored in the album title „Abominable Presence Of Blight“

Of course our record will contribute to the destruction of the world...okay, just kidding.


Could you reveal us who is an author of the lyrics and what is their background? Where did you take inspiration for certain topics?

This one is for our vocalist, so there you go Tobi:

First of all, I am always happy when someone shows interest and asks about the lyrics. It doesn’t happen that often.

I write all of them and for most songs, I tried kind of a dual approach. I have a general topic I want to write about, which then needs to be “packaged” into something fitting for Death Metal songs and has an eerie or even threatening atmosphere. Like “Huntsmen” being about the hubris of parts of the human species, but is told by describing being hunted and devoured by something nasty like a giant spider.

Inspirations and topics can be very different. So, to give a few examples: On one hand there’s books like “House of Leaves” (Danielewski) which I just love in general or “Ship of Theseus” (Dorst, Abrams) that found its way into our song “Heave”. The song itself is about losing your directions in life and being horrified because your are being overwhelmed.

I also love video games and for example the title for “Dreg Heap” came from an area in Dark Souls III.

Then on the other hand there are songs about more specific topics. “Presence” is about a psychiatric phenomenon called fugue state and “Shadows” deals with changing mental states while facing a looming threat of complete psychological breakdowns. “Negative Space” tries to explore existential dread by using the vast emptiness and unknown horrors of space as a symbol.

And while I think it is inevitable to also have personal issues and experiences find their way into stuff you write, I mostly try to keep it a bit more vague in order to leave space for the individual interpretations of everyone who is interested to spend time and try to read and understand the lyrics.

Well, and of course I love reading the lyrics of other bands to get inspired. The list here would be endless and contain bands from Pig Destroyer to Radiohead and many things in between.


The new album was released by Rising Nemesis Records. This label has a very good name in the underground scene and does a very good job. However, didn't you want to release a record in some bigger label? Did you ask some other label? How you are actually satisfied with Rising Nemesis Records?

Nasar, who runs Rising Nemesis, is a buddy of Thomas, so he was the first guy we asked if he wanted to release the record and he said yes, so here we are! It's exactly the kind of label we need, small and agile, giving us the freedom to do our thing without any pressure, that's how we like it! I would subscribe to that (note from the interviewer).

You play typical, classical Swedish old school death metal. You have never changed the direction, you are let's say „orthodox“. Personally, this is one reason why I like your music so much. But, didn’t you think about try to play something different, somehow to make the ACRID DEATH music more unusual?

The whole idea behind Acrid Death was to do this exact thing. We all have other bands that make other, more modern kinds of music, but AD gives us the opportunity to go old-school, which is exactly what we wanted to do here.

It is obvious that you as a band are still working on yourself. How often do you rehearsal together? Are you a "hard-working" band, which practices regularly or are you more „punk“ in the rehearsal task?

Kinda in between. We're all experienced musicians so we don't need to rehearse every week, and we also all have full-time jobs and some of us have families so we have to be careful with our time, but usually we manage to do at least two sessions a month, sometimes more sometimes less.


Do you have some goal, which you would like to achieve? Someone wants to release an album with a large label; other wants to play on one stage with some famous band. What about you?

Life goal right now: Play PartySan in Germany or even better Brutal Assault in Czechia!

Can you recommend some new albums, which impressed you at the latest time?

Carnation – Cursed Mortality

Awseome HM-2 death metal, kinda like us but way better

Une Misère – Damned

Ultra-angry metalcore from Iceland, those guys were my discovery 2019 when I stumbled across them at Summer Breeze, and now they have a new EP out that's just absolutely insane!

Do you know and listen to some metal bands from the Czech Republic?

When we went to Prague for Thomas‘ 40th birthday in 2020, right before COVID, I went to Metal Bar Error and learned about Root, this ultra-nasty czech black metal band, Zjevení is still my go to song when I’m REALLY drunk!

We are slowly approaching the end of the interview so I would like to ask one more philosophical question. How would you define the Swedish death metal style? What represents this music for you and why did you choose exactly this genre?

So there's the obvious thing, the sound. That nasty HM-2 guitar tone is definitely a signature thing here. But it's also the fact that this type of death metal owes more to punk and hardcore than American death metal does, it's groovier, not as technical and amelodic and goes really well with beer. For me.

Stockholm style is more fun than „normal“ death metal, even though I absolutely adore stuff like Cannibal Corpse, Cryptopsy etc.

What ACRID DEATH is planning for the next few months?

Playing as many shows as we can, release some live videos and start writing the next record!

Thank you for the interview and I wish you a lot of sold CDs, hundreds of crazy fans and tons of great ideas.

Thank you for having us!


Recenze/review - ACRID DEATH - Abominable Presence of Blight (2024):

Rozhovor - ACRID DEATH - Hnilobné, mokvající ozvěny z těch nejhnisavějších death metalových katakomb!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Německa - ACRID DEATH.

Odpovídali Volker, Thomas a Tobi, děkujeme!

Recenze/review - ACRID DEATH - Abominable Presence of Blight (2024):

Ave ACRID DEATH! Nikde jsem s vámi nenašel žádný rozhovor v češtině. Poprosím tě tedy nejdřív, abys čtenářům, kteří vás ještě neznají, představil kapelu. Můžeš klidně začít úplně od začátku a provést nás celou historií ACRID DEATH.

Ahoj, tady Volker z Acrid Death! Rád odpovím na tvé otázky!

Vlastně toho zatím není moc co říct, protože jsme docela nová kapela! Všichni členové dělají undergroundový metal už desítky let, ale my jako kapela jsme vlastně začali až po skončení pandemie, myslím, že na jaře 2022-asi.

Thomas, Tobias a já jsme hráli už v Driven by Entropy, a když Thomas řekl: "Člověče, já chci dělat nějaký oldschoolový sračky, jako pořádně hnusný HM-2 věci", řekl jsem: "Jasně, jdeme na to!" a dal jsem se do práce, napsal pár riffů, našel zvuk a dal dohromady prvních pár písní. Pak jsme začali hledat kapelu a samozřejmě jsme se nejdřív zeptali Tobiho, který okamžitě souhlasil a přivedl s sebou svého kámoše Christiana z All Its Grace. Pak jsem požádal svého kamaráda Philippa ze Synchronic, aby hrál na bicí, a jsme tady!


Právě poslouchám vaši novinku „Abominable Presence of Blight“ a připadám si, jako bych byl zavřený v nějaké kobce spolu s DISMEMBER, GRAVE, ENTRAILS, SORCERY, INTERMENT, CENTINEX. Deska má skvělý švédský sound. Kde jste album nahrávali a jak jste s výsledkem spokojen? Mluvili jste nějak do výsledného zvuku?

Jo, přesně o to nám šlo! Entrails, chlape, The Tomb Awaits je tak skvělé album, miluju ho! Takže jo, zní to přesně tak, jak jsme chtěli, nahrál a smíchal to Emil Cezanne z Nighttime Productions, který právě dokončil práci na poslední desce All Its Grace, a masteroval to Brad Boatright z Audiosiege, který pracoval s úžasnými kapelami jako Nails, Gatecreeper, Obituary a mnoha dalšími.

Jakým způsobem vznikal nový materiál pro „Abominable Presence of Blight“? Jak vlastně tvoří/skládají ACRID DEATH?

Obvykle to začíná tím, že si doma nahraji některé části, někdy i celé písně. Pak je přinesu na zkoušku s klukama a začneme je upravovat, "přearanžovávat", přidávat části, ubírat části atd., a když je celková struktura ustálená, Tobi začne psát vokály.


„Abominable Presence of Blight“ má temný morbidní obal. Kdo je pod ním podepsán? Jeho práce se mi líbí, Jak jste vůbec nápad na obal vybírali a co má znázorňovat?

Tuhle otázku předám Thomasovi, protože on odvedl téměř veškerou práci, takže Thomasi, tady to máš:

Obal vytvořil umělec jménem Denis Cardan, kterého jsem získal od Vladyslava z All4Bands. Bylo pro mě důležité, aby obal nebyl jen obalem, ale součástí alba jako takového. Obávám se, že v dnešní době to lidé bohužel přestali vnímat. S nápadem přišel Denis na základě mého zadání. Nejdřív jsem prostě řekl: "Trpící lidé, zmařená země!". S těmito slovy jsem v roce 2009 dostal do ruky desku Fathomless Mastery od Bloodbath, která je dodnes mou nesporně nejoblíbenější deathmetalovou nahrávkou.

Myšlenka, která za ní stojí, je v zásadě jednoduchá. My jako lidstvo jsme (opět) v procesu otevírání dveří do pekla, ať už jde o člověkem způsobené klimatické změny, opakující se nacionalismus, brutální agresivní války, neuvěřitelně hloupý populismus, nenávist, vykořisťování a útlak atd., abychom jmenovali jen některé věci. To vše představuje šelma, která z této hořící brány vychází se svými pomocníky. Tyto aspekty se tedy zrcadlí i v názvu alba "Abominable Presence Of Blight" (Ohavná přítomnost zkázy).

Naše deska samozřejmě přispěje ke zničení světa... Dobře, dělám si legraci.


Kdo je autorem textů a o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?

Tenhle je pro našeho zpěváka, takže tady máš Tobiho:

Především mě vždycky potěší, když někdo projeví zájem a zeptá se na text. Nestává se to tak často.

Píšu je všechny a u většiny písniček jsem zkusil takový dvojí přístup. Mám nějaké obecné téma, o kterém chci psát, a to je pak potřeba "zabalit" do něčeho, co se hodí do death metalových písní a má děsivou nebo dokonce hrozivou atmosféru. Třeba "Huntsmen" je o pýše části lidského druhu, ale je vyprávěná popisem toho, jak je lovena a požírána něčím odporným, třeba obřím pavoukem.

Inspirace a témata mohou být velmi odlišná. Takže uvedu několik příkladů: Na jedné straně jsou tu knihy jako "Dům z listí" (Danielewski), kterou prostě obecně miluju, nebo "Theseova loď" (Dorst, Abrams), která si našla cestu do naší písně "Heave". Samotná píseň je o tom, že v životě ztrácíte orientaci a jste zděšeni, protože vás někdo zahlcuje.

Také miluji videohry a například název pro "Dreg Heap" pochází z jedné oblasti ve hře Dark Souls III.

Na druhou stranu existují písně o konkrétnějších tématech. "Presence" je o psychiatrickém fenoménu zvaném fuga a "Shadows" pojednává o měnících se duševních stavech, zatímco čelíme hrozícímu nebezpečí úplného psychického zhroucení. "Negative Space" se pokouší zkoumat existenciální hrůzu tím, že jako symbol používá obrovskou prázdnotu a neznámé hrůzy vesmíru.

A i když si myslím, že je nevyhnutelné, aby si do věcí, které člověk píše, našly cestu i osobní problémy a zkušenosti, většinou se je snažím držet trochu vágněji, abych ponechal prostor pro individuální interpretaci každého, kdo má zájem věnovat čas a pokusit se texty číst a pochopit.

No a samozřejmě si rád čtu texty jiných kapel, abych se inspiroval. Seznam by zde byl nekonečný a obsahoval by kapely od Pig Destroyer po Radiohead a mnoho věcí mezi tím.


Novinka vyšla na CD u Rising Nemesis Records. Label má v undergroundu velmi dobré jméno a odvádí skvělou práci, ale nelákalo vás vydat album u nějaké větší firmy? Oslovili jste nějaké? Jak jste vlastně spokojeni s Rising Nemesis Records?

Nasar, který vede Rising Nemesis, je Thomasův kamarád, takže to byl první člověk, kterého jsme se zeptali, jestli chce desku vydat, a on souhlasil, takže jsme tady! Je to přesně ten typ labelu, který potřebujeme, malý a agilní, dává nám svobodu dělat naše věci bez jakéhokoli tlaku, tak to máme rádi! Pod to bych se podepsal (poznámka autora rozhovoru).

Hrajete typický, klasický starý švédský death metal. Nikdy jste z téhle cesty neuhnuli, jste „ortodoxní“. Osobně je to jeden z důvodů, proč se mi vaše tvorba tolik líbí, ale nelákalo vás někdy zkusit hrát něco trošku jiného, nějak tvorbu ACRID DEATH S ozvláštnit?

Celá myšlenka kapely Acrid Death spočívala přesně v tomhle. Všichni máme jiné kapely, které dělají jiné, modernější druhy hudby, ale AD nám dává možnost jít do staré školy, což je přesně to, co jsme chtěli udělat.

Je hodně znát, že na sobě jako kapela pracujete. Jak často vlastně ACRID DEATH zkouší? Jste poctivou skupinou, která se pravidelně schází, nebo jste spíš pankáči, kteří tomu nechávají volný průběh?

Něco mezi tím. Všichni jsme zkušení muzikanti, takže nemusíme zkoušet každý týden, a také máme všichni práci na plný úvazek a někteří z nás mají rodiny, takže si musíme dávat pozor na čas, ale většinou se nám podaří udělat alespoň dvě sezení měsíčně, někdy více, někdy méně.


Máte nějaký cíl, kterého byste chtěli dosáhnout? Pro někoho to je slavné vydavatelství, jiný si chce třeba zahrát se slavnou kapelu.

Životní cíl právě teď: Hrát na PartySan v Německu nebo ještě lépe Brutal Assault v Česku!

Jsou nějaké desky, které tě v poslední době oslovily?

Carnation - Cursed Mortality

Úžasný HM-2 death metal, něco jako my, ale mnohem lepší.

Une Misère - Damned

Ultra-angry metalcore z Islandu, tihle kluci byli mým objevem roku 2019, když jsem na ně narazil na Summer Breeze, a teď mají venku nové EP, které je naprosto šílené!

Znáš, posloucháš nějaké kapely z České republiky?

Když jsme jeli do Prahy na Thomasovy 40. narozeniny v roce 2020, těsně před COVIDem, zašel jsem do Metal Baru Error a dozvěděl se o Root, téhle ultra odporné české black metalové kapele, Zjevení je dodnes moje písnička, když jsem OPRAVDU opilý!

Blížíme se k závěru a tak bych zkusil jednu více filozofickou otázku. Jak byste definovali styl zvaný švédský death metal? Čím pro vás tato hudba je a proč jste si vybrali právě tento styl?

Takže to je zřejmá věc, zvuk. Ten hnusný kytarový tón HM-2 je tady rozhodně charakteristický. Ale taky je to tím, že tenhle typ death metalu vděčí víc punku a hardcoru než americký death metal, je groovovější, ne tak technický a a melodický a hodí se k pivu. Pro mě.

Stockholmský styl je zábavnější než "normální" death metal, i když naprosto zbožňuju věci jako Cannibal Corpse, Cryptopsy atd.

Co chystají ACRID DEATH v nejbližších měsících?

Odehrajeme co nejvíce koncertů, vydáme nějaká živá videa a začneme psát další desku!

Děkuji za rozhovor a přeji spoustu prodaných nosičů, stovky šílených fanoušků a tuny dobrých nápadů.

Děkujeme, že jste nás oslovili!


Recenze/review - ACRID DEATH - Abominable Presence of Blight (2024):

pátek 8. března 2024

Recenze/review - SVITOGOR - The Howling Void (2024)


SVITOGOR - The Howling Void
CD 2024, InsArt Records

for english please scroll down

Říká se, že svědomí vás vždycky nakonec dostihne. Nemyslím si to. Čím jsem starší, tím víc vidím kolem sebe lidí, kteří jej vůbec nemají. Možná jsem citlivější na projevy zla, ale pokaždé, když jdu kolem kostela, ztrácím víru v náš druh. Někteří jsou jen prázdné nádoby bez názoru, jsou ovcemi pochodujícími na porážku. Můžeš udělat jakýkoliv hnusný čin, ale když odříkáš několik Otčenášů, dostaneš odpuštění. Jak jednoduché. Oběti mezitím umírají utrápení neskutečnou bolestí. Raději se vracím k přírodě a hudbě, která mě dokáže oslovit, zaujmout. SVITOGOR jsem dosud neznal. Jenže stačilo několik prvních poslechů a rozhodl jsem se, že by bylo dobré se s vámi podělit o pár svých dojmů.

A to i přesto, že epický black metal nebývá zrovna častým hostem v mém přehrávači. Přesvědčila mě naléhavost, způsob, jakým Dalibor Franjkić (Insanus) přistupuje k hudbě jako takové. Kapela je projektem jednoho muže, který je podepsán pod vším. Insanus je zkušený muzikant, který má za sebou velké množství skvělé práce (BLACK CULT, CZAAR, HIBERNUM, ZVIJER). Nezbývalo mi nic jiného, než si nasadit sluchátka a opustit civilizaci. Uprostřed zmrzlých lesů vynikla debutová deska "The Howling Void" nejvíce. 


Sledoval jsem stromy, jak se pomalu ukládají ke spánku. Měl jsem pocit, že šeptají. Pod nohama mi křupal čerstvý sníh a cesta mě zavedla na staré pohřebiště. Bývaly tu kdysi domy, které za jedné z válek, které přešly přes naše území, byly srovnány se zemí. Do mozku se mi otiskl nářek. Nevím proč, možná ve mě hudba probudila jinou dimenzi. Je to neklidné, avantgardní album, neortodoxní. Má dobrý zvuk i obal. Ale hlavně je napsáno originálním způsobem. Je jako bolest trpících, je jako pomalá smrt, u které se postupně rozpadnete v prach. V některých momentech je album až "nepříjemné", nebál bych se napsat až divné. Zrovna tyto pasáže si ale nejvíc pamatuji. Nebude to asi hudba pro každého, je nutný soustředěný poslech, spousta času a nejlépe i absolutní tma, ale když vydržíte prvotní setkání, budete odměněni vskutku neotřelým zážitkem. Napříč celým albem se potom vznáší určitý druh melancholie a neklidu. Žijeme v divném, pokřiveném světě a SVITOGOR vám nastaví zrcadlo. Alespoň tak jsem nahrávku vnímal já. Určitě znáte pohřební zpěvy starých národů. Připadá mi, že na ně v určitém směru Insanus navazuje. Pochází z Chorvatska, které je známé v hudbě svojí melodičností. Troufám si tvrdit, že se promítla i do jeho tvorby. Alespoň v případě "The Howling Void" to tak vnímám. Pokud vás někdy štve čilý ruch v ulicích, působí na vás stres, mohu vám tuhle desku jenom doporučit. Zklidní a rozdrásá vás zároveň, přivede na jiné myšlenky. Ohlodá vaše svědomí až na kost. Misantropický, antihumánní, epický black metal po okraj narvaný neklidem! Strhněte všechny modly a nechte se pohltit pradávnou temnotou!


Asphyx says:

They say your conscience always catches up with you eventually. I don't think so. The older I get, the more I see people around me who don't have one. Maybe I'm more sensitive to evil, but every time I walk past a church, I lose faith in our species. Some are just empty vessels with no opinion, sheep marching to the slaughter. You can do any ugly act, but if you say a few Our Fathers, you will be forgiven. How simple. Meanwhile, the victims are dying in excruciating pain. I prefer to return to nature and music, which can reach me, captivate me. I've never known SVITOGOR before. But after a few first listens, I decided it would be a good idea to share some of my impressions.

And this despite the fact that epic black metal is not a frequent guest in my player. What convinced me was the urgency, the way Dalibor Franjkić (Insanus) approaches music as such. The band is a one-man project that is signed under everything. Insanus is an experienced musician who has done a lot of great work (BLACK CULT, CZAAR, HIBERNUM, ZVIJER). I had no choice but to put on my headphones and leave civilization. Amidst the frozen forests, the debut album "The Howling Void" stood out the most.


I watched the trees as they slowly went to sleep. I felt like they were whispering. Fresh snow crunched under my feet and the path led me to an old burial ground. There used to be houses here that had been razed during one of the wars that had crossed our territory. A wail imprinted itself on my brain. I don't know why, maybe the music awakened another dimension in me. It's a restless, avant-garde album, unorthodox. It has a good sound and cover. But above all, it's written in an original way. It's like the pain of the suffering, it's like a slow death where you gradually crumble into dust. In some moments the album is even "unpleasant", I wouldn't be afraid to write weird. But these are the passages I remember the most. It's probably not going to be music for everyone, it requires concentrated listening, a lot of time and preferably absolute darkness, but if you can endure the initial encounter you will be rewarded with a truly novel experience. A kind of melancholy and restlessness hovers throughout the album. We live in a strange, distorted world and SVITOGOR holds up a mirror to you. At least that's how I perceived the record. I'm sure you're familiar with the funeral chants of ancient peoples. It seems to me that Insanus follows them in some ways. He comes from Croatia, which is known in music for its melodicism. I dare say that it is also reflected in his work. At least in the case of "The Howling Void" I feel that way. If you are ever annoyed by the hustle and bustle of the streets, the stress, I can only recommend this album to you. It will calm you down and tear you up at the same time, it will make you think different thoughts. It'll bite your conscience to the bone. Misanthropic, anti-human, epic black metal filled to the brim with unease! Tear down all your idols and let the ancient darkness consume you!


Tracklist:
01. Frequencies 
02. Delusion
03. Times
04. The Great Deceiver
05. Without the Sun
06. Spider Knows Its Craft
07. Ascending the Astral Nightmares
08. Before the Dawn
09. Deor
10. The Existence



KNIŽNÍ TIPY - Terror - Dan Simmons (2007)


Terror - Dan Simmons
2077, BB art

Manželka byla nějaká utahaná, tak jsem nasadil tempo. Bylo ještě šero, ale musel jsem ven. Mám to takhle o víkendech čím dál tím častěji. Večer se vždycky díváme na nějaký film nebo seriál nebo si jen tak čteme. K Terroru jsem se dostal vlastně náhodou. Jak o knihách píšu a vyhledávám si různé informace, tak mi strejda google tuhle v jedné reklamě doporučil. Vůbec jsem nevěděl, do čeho jdu. Nepřesvědčila mě ale reklama, spíše popis, o čem příběh je. Jako malý kluk jsem miloval dobrodružné romány. Dlouhé mořeplavby, přechody hor, nové ostrovy. Amundsena. Odvaha, dobrodružství. Bylo to napínavé, mnohdy na motivy skutečných událostí. Miloval jsem zeměpis, v atlase, který mám někde dodnes, jsem si vyhledával, kde hlavní hrdinové byli. Asi je to chlapská vlastnost, asi je to napětí, záhady, které nás stále přitahují. Mám rád, když vidím u svého skoro dospělého syna, že má stále ty ohníčky v očích, když se těší na nějaký výlet s kamarády. V každém z nás je kus malýho kluka. A je to tak moc dobře. Kdybychom neměli koníčky, stali by se z nás jenom prázdné nádoby. 

Mrzly mi prsty a stehna. Přidal jsem raději do kroku. Představoval jsem si, že je vánice a kolem cesty leží zmrzlá zvířata i lidé. Krutost, ale spravedlnost přírody lze cítit i kousek za městem. Domů jsem přišel a měl jsem v těle neskutečný chlad. Všichni se právě probouzeli a byli trošku naštvaní, že větrám. Jenže já musel, po snídani mě čekalo několik prvních kapitol. Potom káva, u které jsem konečně rozmrzl. Arktida byla najednou i u nás v bytě. O výpravě královského britského námořnictva pod vedením Franklina, jsem již četl mnohé. Paměť kupodivu zafungovala dobře. Zde je ale celý příběh pojatý jako horor. Jako napínavá a krutá realita. Tehdy, v říjnu 1847, neměli lidé takovou výbavu jako dnes. Člověk si uvědomí, kam jsme se technicky za ty roky posunuli. Mě stačila procházka probouzejícím se lesem kousek za naším domem a představa, že bych byl na cestě několik měsíců, o hladu, žízni, s omrzlinami, mě děsí sama o sobě. Musel jsem zavřít okno. Dala se do mě zima. Hodně sugestivní knížka, říkám po dalších stránkách manželce. 

Po obědě se jde ven. Nechápu, jak si nemohla číst dobrodružné knížky! Nemá cenu zastírat rozdíly mezi ženami a muži, byla by to škoda. Krásná je přeci ta rozdílnost, jiný pohled na svět. Nic na tom nezmění ani snaha o smazámí a bezpohlavnost. Vyprávím o tom, jak jsem se jako malý kluk otužoval v ledové vaně. Představoval jsem si, že budu jednou také dobrodruh. Na chalupě v Jizerkách jsem trénoval na běžkách a jednou si tajně vzal i plavky, které jsem si oblékl na sebe pod jégrovky. Ujel jsem na hřebeny a tam svlečený skákal do sněhu. Abych se připravil na výpravu. S bratranci jsme snili o dalekých zemích, četli si o nich a dokonce si psali deník. Stačilo nám dvacet kilometrů od chalupy. Kdo vezme zásoby? Museli jsme vypadat legračně, ale to nadšení, ta odvaha, překonat zakázanou hranici blízkého lesa. Krásné vzpomínky, ale také spousta napětí. Divoký pes, naštvaný důchodce, vyvrknutý kotník, tohle všechno jsme museli řešit. Ujel nám vlak a poradili jsme si, nešlo to jinak. Bez mobilu, jen s papírovou mapou, nožem a namazanými chleby v batohu. 

Vrátíme se domů a každý si zalezeme do svého koutu. Básním o Terroru, jak je napínavý, jak záhadný a temný. Mystický. Napínavé příběhy jednotlivých námořníků. Zamzlí uprostřed divoké přírody. Jako malý jsem si to přál, s dětskou naivitou jsem si představoval, jak přežiji rok v ledu a sněhu, objevím nový ostrov nebo zvíře a potom se mnou budou dělat rozhovor v novinách, jako s dědou. Člověk léty dostane rozum, víc se bojí, protože má rodinu, děti, želvu  (ha!). To je najednou zodpovědnosti, že se snažíte předcházet špatným situacím. Jste o hodně víc ostražití. Přesto o podobných výpravách hrozně rád čtu. Tahle kniha je trošku netypická v mé knihovně, ale možná o to víc zajímavá. Kostra příběhu je totiž podle pravdy.  Hluchá místa doplňuje autor mystikou, hororem. Muselo to být šílené. Manželka si zaleze pod deku. Já jsem v kraťasích. Klasický případ rozdílu mezi mužem a ženou. Pořád je mi teplo, stále se v rámci možností otužuji. Větrám a holkám je doma zima. Hele, kdybyste věděly, co museli zažívat Franklin a jeho výprava...po chvilce mě ani jedna z žen v naší rodině neposlouchá. Ony snad vůbec nechápou, o čem mluvím!

A je to tak dobře. Tohle je horor, opravdu mrazivá záležitost, nic pro slabé a citlivé povahy. Já vím, kluci skoro vůbec nečtou, ale tohle je fakt spíš knížka pro muže. Možná se bude líbit i ženám, ale nevím, jestli dokážou pochopit tu touhu objevovat, vést, rozhodovat se ihned a balancovat na hraně života a smrti. Když nemůžeš, tak přidej. Makej a možná nezemřeš. Musíme stále bojovat o přežití, abychom se měli lépe, pořád chceme chránit rodiny. Zimy už nejsou takové, jako bývaly. Ale každý rok se snažím aspoň několikrát vyrazit na běžky. Miluju, když mi mrzne dech z pusy, když mám tak ledovou vodu v batohu, že se nedá pít. Jsem aspoň na chvilku dobrodruhem. Jako hrdinové této knihy. Děkuji moc za podporu. Tak zase za týden a neumrzněte, až budete tenhle příběh číst.

PS: výprava se nakonec ztratila a pátrá se po ní dodnes. Vrak HMS Terror byl objeven až v roce 2016

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------
Horor amerického autora je tentokrát inspirovaný tajemnými okolnostmi zániku polární výpravy sira Johna Franklina při hledání takzvané severozápadní cesty, které dodnes nebyly objasněny. Výchozím bodem napínavého děje je říjen roku 1847, kdy u pobřeží Arktidy bezmocně spočívají dvě sesterské lodě anglického královského námořnictva Franklinovy výpravy, Erebus a Terror se zdecimovanou posádkou beznadějně zamrzlé v ledu. V pestré mozaice se prolínají četné retrospektivní pasáže se skutečnými historickými fakty a dohromady tvoří dramatický a barvitý příběh boje o přežití.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 7. března 2024

Info - Album MENTAL DECAY z roku 2017 od thrashových LAID TO WASTE vychází na vinylu!


for english please scroll down

Už dlouhých sedm let fanoušci netrpělivě čekají na nové album českých speed-thrasherů Laid To Waste. Na zpříjemnění té doby vydává Coffeegrinder vinylou edici alba Mental Decay z roku 2017. Ta je tak po CD (Support Underground) a kazetové (Tapes Of Terror Records) verzi kompletní. LP je ručně číslované a limitované počtem 150 kusů. Objednávejte na facebooku www.facebook.com/coffeegrinder.cz nebo na e-mailové adrese coffeegrinder.cz@gmail.com!


For seven long years now, fans have been waiting impatiently for a new album from Czech speed-thrashers Laid To Waste. To make that time more enjoyable, Coffeegrinder is releasing a vinyl edition of 2017's Mental Decay. It is now complete after the CD (Support Underground) and cassette (Tapes Of Terror Records) versions. The LP is hand-numbered and limited to 150 copies. Order on Facebook at www.facebook.com/coffeegrinder.cz or email coffeegrinder.cz@gmail.com!




about LAID TO WASTE on DEADLY STORM ZINE:





---------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - SLIMELORD - Chytridiomycosis Relinquished (2024)


SLIMELORD - Chytridiomycosis Relinquished
CD 2024, 20 Buck Spin

for english please scroll down

Podvědomě jsem věděl, že je něco špatně. Všechno vypadalo jako každé ráno, ale v některých momentech byl čas pozadu. Lidé vypadali stejně, ale měli divný pohled a usmívali se způsobem, jakoby vás chtěli zabít. V kostech se mi usadil strach a mrazilo mě v zádech. Měl to být den jako každý jiný. Obyčejný stereotyp. Jenže nebyl. Všichni byli dávno mrtví. Procházel jsem se ulicemi a sledoval přízraky. Poslouchal jsem u toho první dlouhohrající desku britských SLIMELORD a přemýšlel jsem, jestli ještě patřím mezi živé. 

Po třech EP a jednom živém záznamu přicházejí Britové s materiálem, který je velmi naléhavý, drásající, bolestivý. Dostanete jedovatý koktejl umíchaný z poctivého death metalu, doomu a spousty technických progresivních prvků. Výsledkem je nahrávka, ke které se budete stále dokola vracet. Alespoň v mém případě to platilo. 


Gentlemani v některých momentech odkazují na diSEMBOWELMENT, ANATOMIA, SPECTRAL VOICE. Jinak se jedná o album, které vyznívá originálně, nezaměnitelně. Na desce najdete spoustu zajímavých a neotřelých pasáží. SLIMELORD přistupují k hudbě přeci jen jinak, než všichni ostatní. V některých momentech jsou až "nepříjemní". Připomínají pradávné démony, kteří se přišli pomstít za všechny hříchy. Každá skladba je složena s nadšením a odhodláním. Vy tak budete jako archeologové, kteří postupně odhalují jednotlivé vrstvy. Zpočátku je poslech náročný na pozornost a fantazii, ale když se vše usadí, tak vylezou na povrch motivy, které jste dříve neslyšeli. Vše je zahalené do nepropustné mlhy, zabarvené do šedých barev. Připadám si jako svázaný. Právě prořízli nějakému nebožákovi přede mnou tepnu a já nemůžu nic dělat. Jen se mu dívat do očí a sledovat, jak mu uniká život. Možná je to kruté přirovnání, ale prostou pravdou je, že se mi tahle nahrávka dostala do žil. Koluje v nich, jako již zmiňovaný jed. O zvuku, obalu a dalších formálních věcech není nutné diskutovat, vše je v nejlepším pořádku. Představte si sychravý podzim. Listí, pomalu padající k zemi. Příroda se ukládá ke spánku. Přesto je letos něco úplně jinak, než obvykle. Z nové desky cítím obrovské množství do černé zahalených nálad. Atmosféra je opravdu zcela strhující. Nemůžu jinak, než hodnotit velmi vysoko. Pokud máte rádi kapely, které jsou odlišné, zajímavé a jiné, potom poslouchejte pozorně. Podvědomě jsem věděl, že je něco špatně. Všechno vypadalo jako každé ráno, ale v některých momentech byl čas pozadu. Lidé vypadali stejně, ale měli divný pohled a usmívali se  způsobem, jakoby vás chtěli zabít. V kostech se mi usadil strach a mrazilo mě v zádech. Měl to být den jako každý jiný. Obyčejný stereotyp. Jenže nebyl. Zhoubný, tajemný, neklidný doom death metal zahalený do nepropustné mlhy věčnosti! Tohle album rozdrásá vaši duši! 


Asphyx says:

Subconsciously, I knew something was wrong. Everything seemed like every morning, but at some points time was behind. People looked the same, but they had weird looks and smiled in a way that made you feel like they were going to kill you. Fear settled in my bones and sent chills down my spine. It was going to be a day like any other. A normal stereotype. Only it wasn't. Everyone was long dead. I walked the streets and watched the ghosts. I listened to the first long-playing British SLIMELORD album and wondered if I was still alive. 

After three EPs and one live record, the Brits have come up with material that is very urgent, wrenching, painful. You get a poisonous cocktail mixed from honest death metal, doom and a lot of technical progressive elements. The result is a record you'll come back to again and again. At least in my case it did.


Gentlemen at some points refer to diSEMBOWELMENT, ANATOMY, SPECTRAL VOICE. Otherwise it is an album that sounds original, unmistakable. There are a lot of interesting and novel passages on the album. SLIMELORD approach music differently than everyone else. In some moments they are even "unpleasant". They remind us of ancient demons who came to take revenge for all sins. Each song is composed with passion and determination. You will be like archaeologists who gradually uncover the layers. At first, listening is demanding on your attention and imagination, but when everything settles down, themes you haven't heard before come to the surface. Everything is shrouded in an impenetrable fog, tinged with grey colours. I feel like I'm tied up. They've just cut some poor guy's artery in front of me and there's nothing I can do. Just look into his eyes and watch his life slip away. Maybe it's a harsh comparison, but the simple truth is that this record got into my veins. It's like the aforementioned poison. There is no need to discuss the sound, packaging and other formal things, everything is in the best order. Imagine a drizzly autumn. Leaves slowly falling to the ground. Nature going to sleep. Yet this year, something is very different than usual. I can sense a huge amount of moods shrouded in black from the new record. The atmosphere is really quite haunting. I can't help but rate it very highly. If you like bands that are different, interesting and different, then listen closely. I subconsciously knew something was wrong. Everything seemed to be like every morning, but at some points time was behind. People looked the same, but they had weird looks and smiled in a way as if they wanted to kill you. Fear settled in my bones and sent chills down my spine. It was going to be a day like any other. A normal stereotype. Only it wasn't. Pernicious, mysterious, restless doom death metal shrouded in an impenetrable fog of eternity! This album will tear your soul apart!


TRACKLIST
1. The Beckoning Bell
2. Gut-Brain Axis
3. Splayed Mudscape
4. Batrachomorpha Resurrections Chamber
5. The Hissing Moor
6. Tidal Slaughtermarsh
7. Heroic Demise

LINE-UP
Alexander Bradley - Electric guitars, acoustic guitars, additional vocals, fire drum & tree branch, leaf rustling
Ryan Sheperson - Drums
Andrew Ashworth - Lead vocals
John Riley - Fretless bass, detuned piano
Krystian Zamojski - Electric guitars


TWITTER