DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 2. června 2024

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý padesátý devátý - Nepříjemná blízkost smrti


Příběh čtyř stý padesátý devátý - Nepříjemná blízkost smrti

Přišel jsem z nějakého cvičení, ze kterého jsem si nepamatoval vůbec nic. Jakési fyzikální zákonitosti, které jsem si nedovedl představit. Přemýšlím nad tím a stále si říkám, že jsem se děsně minul oborem. Zaťuká na nás vrátný, takový brunátný chlápek, který mě nechával bydlet s mojí budoucí ženou na koleji. Máš dole telefon. Jdu za ním. Šourá se pomalu, napadá na jednu nohu. Nejdřív si myslím, že je to máma, že se zase něco děje s otcem, ale je to Venca. Vzlyká mi do sluchátka a já nejdřív nevím, co si mám myslet. Přenos šumí a škruká a on se nemůže uklidnit. Nejdřív si myslím, že se po mnoha letech vrátil k drogám. Protože tak opravdu zní. Jako sjetej. Jenže jsou to nervy. Opravdu mám přijet? Nezvládneš do do víkendu? Prosí mě, potřebuje mě. Neváhám ani chvilku, je to kámoš. Opravdovej. To něco znamená. Zaběhnu za blondýnkou, omluvím se, naházím do báglu věci a jedu. Jenže nemám moc peněz, tak abych ušetřil, tak jdu na stopa. 

Na výpadovce na Prahu jsem jen já a pár kurev. Nikdo mě nechce vzít, protože se tu staví úplně kvůli něčemu jinému. Nakonec se zadaří, ale je to nanic. Pán je očividně teplej a zkouší to na mě. Mám z něj strach, je slizkej a má šíleně debilní řeči. Pořád mele něco o řezání čůůůráááků. Přitom je to takovej ušláplej strejda. Na palubovce má společnou fotku s manželkou a dětmi. Sladký domov, asi. Naseru ho, protože jsem nekompromisní. Vyhodí mě někde u Berouna. Prý kdybych věděl, jaký je to krásný. Otřepu se a myslím na Vencu. Vydrž kámo, snad dojedu brzy. Vezme mě nějaká paní a hodí aspoň na Zličín. Tady není bezpečno. Je moc hodná, dá mi i na metro. Stačilo popravdě říct, že studuju. Mám tak zase jednou trošinku štěstí. Dostanu se na Českomoravskou, pak pěšky na Černej most a už zase mávám rukama. Nějakej páreček, vysmátí a stylizovaní do hippies. A jestli prý jedu k jablonecký přehradě, že tam mají nějaký sraz v nějaký chalupě. Vás mi seslalo samo nebe. Tedy až na to, že slečna je hodně volnomyšlenkářská. Přeleze si ke mě a tulí se. Pořád se na mě sápe, pokouší se mě líbat a její kluk se tomu děsně směje. Má sukýnku a když už vidím úplně všechno, tak mě přejdou hříšné myšlenky. Na mě je fakt moc vyzývavá a taky víte co, blondýnce to neudělám. 

Zabrzdí mi kousek od hráze a já vyběhnu do tmy. Běžím kámo, běžím. Zazvoním u Vency a Petry doma. Otevře mi a je v šíleným stavu. Padne mi kolem krku. Petra podruhé potratila. Nějaký velký ženský problém. Je v nemocnici a on se zhroutil. Měli smůlu. Nějak nesedli k sobě, možná za to mohly i Vencovy drogy, ale i těžká práce, kterou jeho krásná Slovenka dělala. Ženská by neměla tahat ve skladu velký objemný věci. Sedneme si ke stolu a do konce noci nespíme. Svítá už docela pozdě a všude je mlha, děsná mlha. Do nemocnice nás nepustí, až odpoledne, tak s Vencou mluvím. Moc mi tyhle věci nejdou, ale snažím se. Je to kámoš, poslední svého druhu, co mám. Musíš věřit a všechno bude dobrý, opakuji stále dokola, jako bych znal budoucnost. Ale přeci jej nemůžu strašit. Jsem tady, povídej. A on začal o jejich plánech, o tom, jak si všechno musí vybojovat, jak na Petru koukají všude skrz prsty, protože je z Bratislavy. Ale oni bojují, za každý kousek světla. Postupně opravují starý byt, splácejí úvěr a mají se rádi. Kousek obyčejnýho pokakanýho štěstí. Přesně takoví lidé by se měli množit. Jenže lékařská věda je ještě na tohle slabá.

To se dozvíme odpoledne, po obědě na horním náměstí. Sám moc nemám, ale pozvu ho na jídlo i pivo. Je na něm vidět, jak se klepe, jak má o svoji holku strach. Snažím se, ale jednak nejsem psycholog a hlavně, nevíme, co se bude dít. Já jsem si Petru oblíbil už dávno. Je skvělá, trošku cáklá, ale jinak hrozně hodná a milá. Navíc je to kočka, která když jde, inu znáte to. Šineme si to pomalu k nemocnici a nechce se nám. "Chrobáčííík": ozve se odněkud z boku. Ohlédneme se a tam stojí v okně a županu naše Petra. Na dálku moc nevidím, ale rozeběhneme se. Sestřičky mají nějaké ty řeči, ale vůbec toho nedbáme. Obejmeme se a pak je nechám o samotě. Sednu si na chodbu a pozoruji cvrkot. Každá nemocnice je podle mě děsně neosobní. Oklepu se, přeběhne mi mráz po zádech, když potkám slečnu, co má zohavený obličej. Prý ji napadli nějaký kluci. Znásilnění. Bože můj, to si nemůžou najít normálně holku? Asi ne, protože jsou to sráči. Vykastrovat. Venca na mě mává a já se na slečnu usměju. Uvidíte, všechno bude dobré, říkám jí a mám v očích slzy. Příliš bolesti. Kvůli mě brečet nemusíš, to přejde, říká Petra, která pro mě mezitím přijde, jsem tu spíš na pozorování. To víš, jsme každý s Vencou úplně jiní. Pak má v očích smutek a tak je oba obejmu.

Asi po hodině nás vyhodí. Jdeme městem a přemýšlíme nahlas. Prý to chce drahé léky, prý lepší nemocnici. Jenže my jsme oba chudí. Vencovi a Petře nakonec nezbývá než několik let počkat. Nakonec mají děti déle než my s blondýnkou, ale kdybyste je pak viděli, zářili byste také. Teď už je chudák Petra na oba kluky sama. A Venca na mě čeká v rockovým pekle, až si dáme spolu zase jednou pivo. Ale nepředbíhejme. Ještě je brzy. Zatím zapadneme do hospody a uleví se nám, protože pan doktor říkal, že to bude dobrý, že to chce jenom čas a trpělivost. Objednáme si a je nám docela dobře. Chodíme tak celé odpoledne, večer i v noci po hospodách a klubech. Už jsme se dlouho neviděli. Venca mi pořád děkuje, že jsem přijel, že byl fakt na dně, že držel v ruce žiletku. Co blbneš kámo, tohle si mohl dělat jako feťák, co si byl na světě skoro sám. Ale teď máš Petru a ty vole taky mě a blondýnku. Jsme všichni s tebou vole, proč si myslíš, že bych jinak jel s teploušem a hippiesákama stopem. Musím mu všechno vyprávět a říkám to asi dobře, protože se konečně usmívá. Neboj, všechno bude dobrý, musí. A když ne, tak toho hajzla osuda přepereme! 

Sedneme si na hrázi, pokračujeme v krasojízdě. Je pořád mlha a vlezlo. Zapálíme si a máme filozofickou chvilku. Pak přejdeme na muziku a je to celý takový moc pěkný. Potom se ozve z dálky pláč. Pššt, slyšíš to? Jdeme po zvuku. Nejdřív máme blbý vtipy, ale jak se blížíme, tak nám dojde, že na hrázi za zábradlím stojí mladá holka. Pláče, opravdu naříká. Je taková kulaťoučká a malinká. Pomalu a opatrně se přibližujeme. Potřebuješ pomoc? Ohlédne se a mě zatrne. Málem padá do hlubiny. Přímo do ledové vody. Opatrně. Snažím se mluvit v klidu. Chytne se, uff. Prý měla ráda jednoho kluka, dokonce se spolu vyspali. Jenže pak ho slyšela, jak se jí posmívá. První láska. Říkám, podívej se na nás, víš co jsme zažili? Vyprávím jí a ona se zdá být klidnější. Jdu pomalinku k ní, chlácholím jí, lekám se každého jejího pohybu. Hodím tam nějaký vtip a pak chvilku nevím, jestli jsem to nepřehnal, ale usměje se. Nakonec ji pozvu na rande. A to ti nevadí, že jsem tlustá? Jak tlustá? Nerozumím ti. Snažím se a asi to dělám dobře, protože mi slíbí, že se nechá chytit a odvést. Dáme pivo nebo rum? Usměje se. Podám jí ruku a je už skoro k ránu, ale vysmekne se mi. Na ten pohled nezapomenu nikdy v životě. Úžas, strach, děs, v jejích očích bylo všechno. Zatímco jsem stál jak přikovaný a nemohl se v šoku hýbat. Venca jednal. Oběhl hráz a z boku skočil do vody. Potom se všechno odehrálo hrozně rychle. 

Dívku našel po docela dlouhé době, ale našel. Jenže oba měli oblečení nasáklé vodou a táhlo je to dolů. Konečně jsem se probral. Rozhlédnu se a nikde nikdo. Jen v dálce někdo venčí psa. Zařvu na něj, ale on jen mávne rukou. Loďka. Běžím, ale je přivázaná. Vytáhnu nůž a přeříznu provaz a hlavou mi bleskne, že mám obrovské štěstí. Být to řetěz, tak máme smůlu. Vesluji k Vencovi. Chytni se, nahnu se a loďka se hrozně rozkývá. Pak je to neskutečný boj. Vytáhnout oba z vody, to je něco neskutečnýho. Jsem také celý mokrý. Bledý, udýchaný kamarád a holka, co má oči v sloup. Je mrtvá, ty vole, ona je mrtvá. Je mi do breku, proč, vesluji jako o závod a taháme ji na břeh. Na bok, musí z ní vytéct voda, křičí na nás někdo. Máme štěstí. Všichni. Probudili jsme jednoho místního z nedaleké chatky. Uděláme, co nám radí a už je tu a vše převezme. Modlíme se, pláčeme. Oba dva. Nedýchá. Do prdele. Pak začne kuckat a náš nový kolega jí poplácá po tváři. Co kurva blbneš, taková mladá holka, všechno před sebou. Ani nevím jak se to stane, ale sedíme v chatě, která je příjemně vytopená. My na jedné straně a slečna na druhé. Pláče. Srká rum a pak nám řekne, že měla hroznej strach, že zemře. Žádnej kluk za tohle nestojí. Musíš bojovat, podívej se tady na Vencu. 

Máme i čaj a povídáme se. Moc děkujeme pánovi a on jen mávne rukou. Už tady bydlí spoustu let a viděl ledacos. Holka, měla si štěstí a ona, podpořená rumem, nás najednou líbá na tváře a toho chlápka taky. A vůbec jí nevadí, že je jen v dece a my vidíme všechno, i ty její faldy. Takhle se mi líbíš. Hele, slíbil si mi rande. A tak jdu, jen si předtím zavolám na kolej, řeknu všechno blondýnce. Ta mě trošku vyplísní, má o mě strach, ale ani trošku nežárlí. Což mě tedy mrzí, ale zase jsem rád, že mi věří. Zajdeme se slečnou do bufáče, koupíme si vlašák a pivo. Věnujeme jí celý den. Jde s námi znovu do nemocnice, seznámí se s Petrou a večer, to jdeme tančit. Poslouchá úplně jinou muziku než my. Je z úplně jinýho těsta, ale je to skvělá holka. Odvedeme jí domů a před domem dostaneme obrovský pusy. Rozloučím se i s Vencou. Nabídne mi přespání, ale s díky odmítnu. Musím za svojí blondýnkou. Stoupnu si na kraj Jablonce a zvednu ruku. Je jasná noc, konečně! Zastaví mi dodávka. Vykloní se usměvavý chlápek. Kam to bude pane. Odpovím, že domů, do Plzně. Moje mise skončila. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 1. června 2024

Interview - PUTRIFIED - Morbid, dark and cold death metal!


Interview with death metal band from Sweden - PUTRIFIED.

Answered A. Death, thank you!

Recenze/review - PUTRIFIED - Death Darkness Decay (2024):

Ave PUTRIFIED! Greetings to the underground. I hope everything is fine with you. It should be because this year you have released a first long-play full-length album in your band's career. I have to admit it has literally blown my mind. It is dark, energic and as if it cuts by the sharp edge of the knife. I can hear from the record you did a really good job and you added a big portion of the talent, too. How do you perceive the new album in comparison to the previous records? Where did you want to move and in what are these two records different?

Thank you for the kind words.

It feels great to finally have the Death Darkness Decay album unleashed in the Death Metal underground.

About the album and the concept.
I had long had in mind to write one long song and after hearing Impiety’s album Worshippers Of The Seventh Tyranny I figured I might just go ahead and go through with the idea and I did.
The goal was to compose something that would work as one single composition (30+ minutes) as well as individual “songs” that could stand on it’s own.
Which is why the album in the end is divided in to several parts/tracks although it is one long song.

The majority of the album was composed in 2012, then I worked in many various sessions on and off during the coming years.

I wanted to bring in some more dynamics so I decided to invite a few guests to participate in the record.

The most noteworthy guest must be Dthmngr of Charon and Hatespawn infamy, we had been in contact since the Spawn Of The Dead demo compilation.

I also invited H.Sulphur and N.Sadist of Swedish Black Metal band Patronymicon who I had established contact with during my time with the Black Metal band Infuneral.

Grave and Crypt who then were members of Putrified participated with backing vocals and P.Apocalypse who still is a member contributed with spoken word on the last part.

They were all part of the Putrified lineup that recorded the A-side of the The Flesh. The Scythe The Tomb 7” EP on their respective instruments.


„Death Darkness Decay“ includes all attributes of good death and doom metal. For me personally, it represents the record, which I really like to listen to. How did you produce it? How look the writing process of new material in the case of PUTRIFIED?

I am a big fan of Autopsy as well as “newer“ bands such as Necros Christos, so there is no surprise that some influences might shine through in the music from time to time in the Death/Doom department.

I undertook the writing of Death Darkness Decay as a project, with focus on what the album should be and where it should begin and end and how it all would fit together.

Usually from my experience with writing and rehearsing with bands, the band writes material and when you have 30-40 minutes it is time to hit the studio.
Thus a more focus on individual songs rather then the overall album.

When I wrote the Death Darkness Decay album everything was planned out from the beginning in terms of the album and what it should contain.



An integral part and a kind of extra bonus for fans today is a music CD (cassette, vinyl). You have released it on Godz ov War Productions and it comes with a deadpan cover. Who is the author? How did you choose the theme and how does it relate to the music on the release?

The instruments and vocals were recorded in different underground studios that the persons involved with making of the album was associated with.

To take the material to the next level I decided to work with Dan Lowndes (of Cruciamentum) who previously had done the mixing and mastering of the A-side of our 7” EP.

I was a fan of his band and appreciated some of the studio work he had done so I reached out to him.

I had previously worked with Devo of Marduk and his Endarker Studio with the Sacriligious Purification MCD.

I’m glad to have Godz Ov War Productions releasing the CD version of the new album and I hope that they get the support they deserve from the underground maniacs.

About the cover, I saw a photograph at a photo exhibition in Stockholm around 14 years ago.
I sent the photo together with a sketch I had made to Blial Cabal and asked him to do the cover based on that and it turned out amazing I must say.

I have the original framed on the wall here at home.

The cover to me depicts mankinds strife for “something more”, a sense of bigger purpose, yet there is naught and all that is granted in the end is Death, Darkness and Decay.

The rest graphic design and the layout I did mysef once I had settled on the rest of the visual representation of the album.


I have been wandering the underground for over thirty years and I still go to Sweden for music with certainty. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I like your bands a lot and I monitor your scene carefully. Maybe I envy you a little, because we only have a few death metal bands that are worth it. How do you explain that death metal are doing so well in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?

We have a very strong history not just in Metal but also in music in general with focus on strong memorable songwriting regardless of the genre.

So you have the “ABBA effect” in that term, you know good songswriting when you hear it.
Then you have the factor in that as youths and teenagers in Sweden it is quite easy to get a rehearsal room and get started playing in a band with others.

I think Swedish Death Metal had a great revival about 10-15 years ago with Degial, Invidious, Tribulation (first two albums) and Tormented.

I’m not that impressed by the current scene which I think is more focused on Thrash Metal, Eternal Evil is really good live though.

You play death metal influenced by, among other things, the old school. Today, the band can't avoid comparisons, but I would like to know how the idea to start PUTRIFIED was born, who was and is your metal idol? Where do you want to move your band? Are you attracted to large foreign festivals, for example, are you willing to go on tour with a more famous band?

Putrified started during a period of time when I was sick of playing in a group, if I was inspired I want to execute the idea instead of waiting and having to hear other people’s useless opinion on the material.

So during a few months I recorded the Spawn Of The Dead demo compilation as well as the “full lenght demo” Neurotic Necrotic.

Shortly thereafter I decided to do the band justice and for real and recorded the Sacrilegious Purification MCD in a proper way, which I consider to be the first REAL release of Putrified.

Idols always change from time to time.

If one is to name drop bands of the biggest significance to Putrified it would probably be the following:

Entombed, Dismember, Kreator, Celtic Frost, Morbid Angel, Vader, Repugnant, Verminous and Autopsy.

Throw in some Black Metal on top of that and you have Putrified.

We had a line-up that was meant to play live around 2016, if we get an interesting offer we would definitely look into playing live and assemble a line-up for that purpose.

During 2018-2024 I was a member of the Thrash/Black Metal band Beastiality and played live with that band, so I have gotten my share of the live experience anyway.

Me and the vocalist/bassist of that band have formed a new as of yet unnamed band in a similar vein of music and we intend to play live as much as possible.


When I started my website seven years ago, I had a vision that I would try to support bands that are not so much popular, or they are lost in underground. To let the world knows about them. I think I'm doing quite well, at least according to the responses. How do you approach the promotion of your music? Do you rely upon the label or do you send the CDs for various reviews by yourself? For example, I buy albums that I really enjoy. What about you? Are you also fans who often support your colleagues? Do you go to concerts?

I rely on the label to do the planned promotion, then I contribute some from my end which is more in the line of online marketing rather than sending out physical copies.

I’m addicted to music and buy several albums every week all year around.

I love the physical product and don’t consider an album properly released if its not on CD, vinyl of cassette.

I go to concerts quite regally, living in Stockholm has its advantages in choosing which concerts to attend.

The most recent concert I attended was Marduk and Hellbutcher (ex Nifelheim vocalist new band).


On the one hand, today the new band has a lot of opportunities to make themselves more known, but on the other hand, there are a huge number of groups and the fans are getting lost in this big metal sea. A lot of people just download mp3s from the internet and instead of to visit the concert they prefer to spit poisonous saliva on Facebook. How do modern technologies affect you as PUTRIFIED? What do you think about downloading music, google metalists, streaming music, etc.?

As a metal head I buy the music I like, not only because I want to support the bands but also because I genuinely want the physical copy of something I enjoy to get the whole experience of the cover and layout of the release.

I’m glad that I don’t try to make a living off of music, that would be very difficult in this day and age since modern technology really is hitting hard against musicians.

I like to ask the musicians what death metal means to them. How would they define it, whether it is more the philosophy and lifestyle thing for them or "just" relaxation? What does it mean for you? How do you perceive and experience it?

Death Metal is a tool to channel and experience certain moods.

It is something I look upon just as Black Metal very seriously, as such it is not a laughing matter.

One could however also summarize it such as:

Sweatpants, cap, singing about acid rain and being fat = not Death Metal
Bullet belt, cowboy boots, singing about devilry and being fit = Death Metal


Finally, a classic but important question. What is PUTRIFIED planning in the upcoming months? Where can we see you at the stage and when will you visit the Europe?

Right now the plan is to record a new 7” EP or MCD.
The material is written and recordings should proceed during the summer of 2024.

Then I will resume work on the next full length album.
The drums have already been recorded for that one, that took place at Studio Ryssviken and the session was engineered by Germaniac of Verminous.

Thank you so much for the interview. I wish a lot of success to the new album and let the number of your fans expand as much as possible. I will look forward to seeing you somewhere live again. I wish you a lot of success both musically and personally. I'm going to push „Death Darkness Decay“ into my head again!

Thank you for the interview!

I hope your readers check out Death Darkness Decay and get swallowed by the void.

/A.Death

Recenze/review - PUTRIFIED - Death Darkness Decay (2024):

Recenze/review - PUTRIFIED - The Flesh. The Scythe. The Tomb (2016):

Rozhovor - PUTRIFIED - Morbidní, temnotou a chladem nasáklý death metal!


Rozhovor s death metalovou skupinou ze Švédska - PUTRIFIED.

Odpovídal A. Death, děkujeme!

Recenze/review - PUTRIFIED - Death Darkness Decay (2024):

Ave PUTRIFIED! Zdravím do undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos první dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vašimi předchozími nahrávkami? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Děkujeme za milá slova.

Je to skvělý pocit, že se album Death Darkness Decay konečně objevilo v deathmetalovém podzemí.

O albu a konceptu.
Už dlouho jsem měl v úmyslu napsat jednu dlouhou píseň a po poslechu alba Impiety Worshippers Of The Seventh Tyranny jsem si řekl, že bych se do toho mohl pustit a dotáhnout ten nápad do konce, což se mi povedlo.
Cílem bylo složit něco, co by fungovalo jako jedna skladba (30+ minut) i jako jednotlivé "songy", které by mohly stát samy o sobě.
Proto je album nakonec rozděleno na několik částí/skladby, i když se jedná o jednu dlouhou skladbu.

Většina alba vznikla v roce 2012, v následujících letech jsem pak pracoval na mnoha různých sezeních s přestávkami.

Chtěl jsem do nahrávky vnést více dynamiky, a tak jsem se rozhodl přizvat několik hostů, aby se na ní podíleli.

Nejpozoruhodnějším hostem musí být Dthmngr z nechvalně proslulých Charon a Hatespawn, s nímž jsme byli v kontaktu už od demo kompilace Spawn Of The Dead.

Dále jsem pozval H.Sulphura a N.Sadista ze švédské blackmetalové kapely Patronymicon, se kterými jsem navázal kontakt ještě v době mého působení v blackmetalové kapele Infuneral.

Grave a Crypt, kteří tehdy byli členy Putrified, se podíleli na skladbě doprovodnými vokály a P.Apocalypse, který je stále členem, přispěl mluveným slovem na poslední část.

Všichni byli součástí sestavy Putrified, která nahrála stranu A alba The Flesh. Scythe The Tomb 7" EP na své nástroje.


„Death Darkness Decay“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death a doom metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál PUTRIFIED?

Jsem velkým fanouškem Autopsy i "novějších" kapel, jako jsou Necros Christos, takže není divu, že se v hudbě čas od času objeví nějaké vlivy z oblasti death/doomu.

Psaní Death Darkness Decay jsem pojal jako projekt se zaměřením na to, jaké by album mělo být, kde by mělo začínat a končit a jak by to všechno do sebe zapadalo.

Z mých zkušeností s psaním a zkoušením s kapelami obvykle kapela napíše materiál, a když máte 30-40 minut, je čas vyrazit do studia.

Tím pádem se více soustředíme na jednotlivé písně než na celkové album.

Když jsem psal album Death Darkness Decay, všechno bylo od začátku naplánované, co se týče desky a toho, co by měla obsahovat.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes hudební CD (kazeta, vinyl). Vy jste jej vydali u Godz ov War Productions a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Nástroje a vokály byly nahrány v různých undergroundových studiích, se kterými byly osoby podílející se na tvorbě alba spojeny.

Abychom materiál posunuli na další úroveň, rozhodl jsem se spolupracovat s Danem Lowndesem (z Cruciamentum), který předtím dělal mix a mastering A-strany našeho 7" EP.

Byl jsem fanouškem jeho kapely a oceňoval jsem některé jeho studiové práce, takže jsem ho oslovil.

Předtím jsem spolupracoval s Devem z Marduk a jeho studiem Endarker na MCD Sacriligious Purification.

Jsem rád, že Godz Ov War Productions vydává CD verzi nového alba, a doufám, že se jim dostane zasloužené podpory od undergroundových maniaků.

Co se týče obalu, viděl jsem fotografii na výstavě fotografií ve Stockholmu asi před 14 lety.

Poslal jsem tu fotku spolu s náčrtem, který jsem udělal, Blialu Cabalovi a požádal ho, aby podle ní udělal obal, a musím říct, že to dopadlo úžasně.

Originál mám zarámovaný tady doma na zdi.

Obálka podle mě zobrazuje lidskou snahu o "něco víc", pocit většího smyslu, ale nic z toho není a vše, co je nakonec uděleno, je smrt, temnota a rozklad.

Zbytek grafického návrhu a rozvržení jsem udělal sám, jakmile jsem se dohodl na zbytku vizuálního ztvárnění alba.


Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Švédska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Máme velmi silnou historii nejen v metalu, ale i v hudbě obecně, se zaměřením na silné a zapamatovatelné písně bez ohledu na žánr.

Takže v tomto pojetí máte "efekt ABBA", poznáte dobré písničkářství, když ho slyšíte.
Pak tu máte faktor, že pro mladé a teenagery je ve Švédsku poměrně snadné získat zkušebnu a začít hrát v kapele s ostatními.

Myslím, že švédský death metal zažil velké oživení asi před 10-15 lety s kapelami Degial, Invidious, Tribulation (první dvě alba) a Tormented.

Současná scéna, která je podle mě víc zaměřená na thrash metal, mě moc nenadchla, Eternal Evil jsou ale naživo fakt dobří.

Hrajete death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit PUTRIFIED, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Putrified vznikli v období, kdy mě nebavilo hrát ve skupině, a když jsem měl inspiraci, chtěl jsem nápad realizovat, místo abych čekal a poslouchal zbytečné názory ostatních na moji hudbu.

Během několika měsíců jsem tedy nahrál demo kompilaci Spawn Of The Dead a také "full lenght demo" Neurotic Necrotic.

Krátce nato jsem se rozhodl udělat kapele zadost a doopravdy a natočil jsem pořádně MCD Sacrilegious Purification, které považuji za první OPRAVDOVÉ vydání Putrified.

Idoly se vždycky čas od času mění.

Pokud by měl někdo vyjmenovat kapely, které mají pro Putrified největší význam, byly by to pravděpodobně následující:

Entombed, Dismember, Kreator, Celtic Frost, Morbid Angel, Vader, Repugnant, Verminous a Autopsy.

K tomu přidejte trochu black metalu a máte Putrified.

Měli jsme sestavu, která měla hrát živě kolem roku 2016, pokud dostaneme zajímavou nabídku, určitě se budeme zabývat živým hraním a dáme dohromady sestavu pro tento účel.

V letech 2018-2024 jsem byl členem thrash/blackmetalové kapely Beastiality a hrál jsem s ní naživo, takže jsem i tak získal svůj díl živých zkušeností.

Se zpěvákem/baskytaristou této kapely jsme založili novou, zatím nepojmenovanou kapelu v podobném hudebním duchu a hodláme hrát naživo co nejčastěji.


Když jsem před sedmi lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Spoléhám se na to, že vydavatelství udělá plánovanou propagaci, a pak přispívám já, což je spíše online marketing než rozesílání fyzických kopií.

Jsem na hudbě závislý a kupuji si několik alb týdně po celý rok.

Miluji fyzický produkt a nepovažuji album za řádně vydané, pokud není na CD, vinylu nebo kazetě.

Na koncerty chodím docela královsky, bydlení ve Stockholmu má své výhody při výběru koncertů, které navštívím.

Naposledy jsem byl na koncertě Marduk a Hellbutcher (nová kapela bývalého zpěváka Nifelheim).


Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako PUTRIFIED ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Jako metalista si kupuji hudbu, která se mi líbí, nejen proto, že chci podpořit kapely, ale také proto, že skutečně chci mít fyzickou kopii něčeho, co se mi líbí, abych si vychutnal celý zážitek z obalu a uspořádání vydání.

Jsem rád, že se nesnažím hudbou živit, to by v dnešní době bylo velmi obtížné, protože moderní technologie opravdu tvrdě zasahují hudebníky.

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Death metal je nástrojem, který slouží k usměrňování a prožívání určitých nálad.

Je to něco, co beru stejně jako black metal velmi vážně, a proto to není k smíchu.

Dalo by se to ale shrnout i takto:

Tepláky, kšiltovka, zpěv o kyselém dešti a tloušťce = ne death metal.
Pásek s nábojnicemi, kovbojské boty, zpěv o ďábelství a být fit = Death Metal.


Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají PUTRIFIED v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy navštívíte Evropu?

Nyní je v plánu nahrát nové 7" EP nebo MCD.
Materiál je napsaný a nahrávání by mělo proběhnout během léta 2024.

Poté budu pokračovat v práci na dalším plnohodnotném albu.
Pro to už byly nahrány bicí, což se odehrálo ve studiu Ryssviken a sezení "inženýroval" Germaniac z Verminous.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Death Darkness Decay“ zase narvat do hlavy!

Děkujeme za rozhovor!

Doufám, že se vaši čtenáři podívají na album Death Darkness Decay a nechají se pohltit prázdnotou.

/A.Death

Recenze/review - PUTRIFIED - Death Darkness Decay (2024):

Recenze/review - PUTRIFIED - The Flesh. The Scythe. The Tomb (2016):

pátek 31. května 2024

Recenze/review - MORTUARY SLAB - Necrorealism (2024)


MORTUARY SLAB - Necrorealism
EP 2024, CDN Records

for english please scroll down

Když otevřu některé rakve, mám co dělat, abych se nepozvracel. Uvnitř leží mrtvoly ve značném stádiu rozkladu. Často se zpřeráženými kostmi, s prostřelenými lebkami. Tuhle kobku jsem objevil teprve nedávno. Nad vchodem byl nápis MORTUARY SLAB a uvnitř byla nepropustná tma. Slyšel jsem nářek nemrtvých. Zde všichni zemřeli hnusnou a krutou smrtí. Exhumuji další tělo, zapínám znovu play a nové EP "Necrorealism" se vznáší vzduchem jako špatné svědomí. 

Jak je všeobecně známo, mám pro podobné smečky, které hrají ještě ryze, postaru, opravdově, velkou slabost. Líbí se mi nálady, které v sobě skladby obsahují. Jakoby se mi pokaždé dostal do vnitřností prudký jed. Pomalu se rozkládám, až je ze mě jenom hromada shnilého masa. Až si budete novinku pouštět,  nezapomeňte i na jejich demo nahrávku z roku 2023. Smrdí totiž úplně stejně. 


Představte si zástup rozzuřených zombie, které vám jdou po krku. V jejich rozpadajících se tvářích poznáváte všechny ty, kteří na vás byli během života zlí. Odkapává jim z pusy zkažená krev. Když se probudíte, tak vás mrazí v kostech. Nevíte, co je pravda a co byla jenom noční můra. Když budete poslouchat "Necrorealism", tak si budete připadat, jako v nějakém zlém snu pořád. Skladby jsou napsány s jediným účelem - pohřbít vás zaživa. Brutalita se zde střídá s nahrubo nasekanou tmou. Fanoušci třeba takových UNDERGANG, FUNEBRARUM, DISMA, DEMIGOD, ale i SKINLESS, by mohli být spokojeni, jako moje maličkost. Pánové se s ničím nepářou, útočí napřímo. Vše za podpory masivního a dunivého zvuku (Sean Pearson - mixing, mastering), který mi připomíná nahrávky z devadesátých let minulého století. Parádní je i obal, mám podobné černobílé motivy moc rád. Krásně morbidně doplňují hudbu a celkový zážitek. Tady se hraje pro všechny staré metalové psy, pro jedince, kteří rádi a často tráví svůj čas v temnotě. Jedná se o tradiční zásek do rakve, ale také o songy, které vás roztrhají na kusy. Nedá se nic dělat, nové EP musím hodnotit velmi vysoko. Obsahuje v sobě totiž velké množství zajímavých momentů a sune se kupředu jako lavina z kostí a lebek. Tohle je deska, která musela být nahrávána několik metrů pod zemí, ve starých katakombách. Jsem moc rád, že jsem tuhle smečku na svých toulkách podzemím potkal. Když jsem otevřel další rakev, měl jsem co dělat, abych se nepozvracel. Uvnitř ležela mrtvola ve značném stádiu rozkladu. Se zpřeráženými kostmi, s prostřelenou lebkou. Starý, morbidní, prašivý death metal, u kterého shnijete zaživa! Tma se zde potkává s chladem a prašivinou!


Asphyx says:

When I open some of the coffins, I have to work hard not to throw up. Inside lie corpses in a considerable state of decomposition. Often with broken bones, skulls shot through. I only recently discovered this dungeon. There was a sign above the entrance that said MORTUARY SLAB and it was pitch black inside. I could hear the cries of the undead. Here they all died a hideous and cruel death. I exhume another body, put it back on play and the new EP "Necrorealism" floats through the air like a bad conscience. 

As is well known, I have a great weakness for such packs that still play purely, old-fashioned, real. I like the moods that the songs contain. It's like a violent poison gets into my guts every time. I slowly decompose until I'm just a pile of rotten meat. When you listen to the new album, don't forget their demo from 2023. It smells exactly the same. 


Imagine a crowd of angry zombies going for your throat. In their crumbling faces you recognize all those who have been mean to you in your lifetime. Their mouths drip with corrupted blood. When you wake up, it chills your bones. You don't know what's true and what was just a nightmare. Listening to "Necrorealism" makes you feel like you're in some kind of bad dream all the time. The songs are written with one purpose - to bury you alive. Brutality alternates with coarsely chopped darkness. Fans of the likes of UNDERGANG, FUNEBRARUM, DISMA, DEMIGOD, and even SKINLESS might be satisfied, like my little one. The gentlemen don't fight anything, they attack directly. All backed by a massive and thunderous sound (Sean Pearson - mixing, mastering) that reminds me of recordings from the 90s. The cover art is also awesome, I really like similar black and white motifs. They beautifully morbidly complement the music and the overall experience. Here's a play for all the old metal dogs, for individuals who like and often spend their time in the dark. These are traditional coffin bangers, but also songs that will tear you apart. Can't help it, I have to rate the new EP very highly. In fact, it contains a lot of interesting moments and rolls forward like an avalanche of bones and skulls. This is a record that must have been recorded several meters underground, in the old catacombs. I'm so glad I met this bunch on my underground wanderings. When I opened the next coffin, I had a hard time not throwing up. Inside lay a corpse in a considerable state of decomposition. Bones shattered, skull shot through. Old, morbid, dusty death metal that makes you rot alive! Darkness meets cold and dirt!


Tracklist:
01. Insidious With Decay 
02. Necrorealism 
03. Orgasms In Mold 
04. Circular Saw 
05. From The Slab

band:
Vocals- Finlay "Swamp Monster" Blakelock
Guitars- John Russell
Drums- Ryan Teney
Bass- Rino Matarazzo



KNIŽNÍ TIPY - Holly - Stephen King (2024)


Holly - Stephen King
2024, Beta-Dobrovský

Občas se v životě stávají věci, které potom po letech vyprávíte. Byla sobota minulý týden a jeli jsme do Jižních Čech na oslavu padesátin. Oblékl jsem se sportovně a pro moji ženu to byla po dlouhé době akce, na kterou mohla vyrazit. Těšili jsme se. Jenže když jsme dorazili, volají nám z nemocnice, že se máme ihned dostavit. Kamarádi nás naložili do auta a odvezli nás na nádraží. Vlak ale neodjel. Zůstali jsme sami dva na opuštěném nádraží. Museli jsme si zavolat sanitku. Než ale přijela, obtěžoval nás zfetovaný cikán. Představte si to. Široko daleko nikde nic, jenom pole a v dálce lesy. Pár domů, jinak prázdnota. Vůbec nevíme, odkud se vynořil. Šel samozřejmě ihned k nám. Když jsem se mu podíval do obličeje, měl kůži na polovině svraštělou, hnijící a hnusnou. Smrděl na kilometr daleko. Byl jako zombie, která před chvílí vylezla z hrobu. Otravoval nás, až jsem jej musel zahnat. Něco mumlal, divně se kýval a občas vycenil zuby.

Byli jsme rádi, když jsme seděli v sanitce a měli co dělat, abychom se udrželi v sedačkách. Serpentiny, divoká jízda, nakonec nemocnice a potom na chvilku domů. Potom jsem sedl do auta a řítil se nočními ulicemi. Věřte tomu nebo ne, ale potkali jsme tři černé kočky, které nám skočily přes cestu. Druhý den ráno jsem si říkal, že si musím objednat nějakou dobrou knihu. Něco, co mi alespoň trošku napraví pocuchané nervy. Kniha přišla v pondělí odpoledne a večer jsem měl půlku přečtenou. Stephnen King má sice poslední roky trošku výkyvy v kvalitě, ale Holly je opravdu povedeným dílem. Text jsem doslova hltal, připadal jsem si jako hladovec, který dostane před sebe pořádnou porci masa. Skvěle napsáno, kombinace detektivky, thrilleru a hororu. Na Středozápadě zmizí několik lidí. Je potřeba to vyšetřit. Ještě, že je tu kdysi plachá dívka, která se stala silnou vyšetřovatelkou. Je už tma, jdi spát, vstáváš brzy. Řekla mi manželka, ale já byl jak malý dítě. Ještě chvilku, prosím. Byl jsem ale po víkendu hodně vyčerpaný. Už jsem moc dlouho nevydržel.

King opět ukazuje, že je mistr děsu. Příběh je pečlivě vystavěný. Vždyť co může být horšího, než když se vám ztratí dítě? Jen pár domů od místa zmizení žijí staří manželé. Nevenek působí solidně, jak už tomu tak bývá, ale jejich sklep ukrývá šílené tajemství. Možná by to mohlo pomoci ve vyšetřování. Víc vám prozrazovat nebudu, ale garantuji vám, že pokud máte Kinga rádi, tak budete spokojeni jako já. Je až fascinující, jak vysoko si drží laťku. Vím, některé knihy z posledního období jsou takové nemastné, neslané, ale Holly k nim rozhodně nepatří. Naopak, těch 400 stránek uteče jako krev z proříznuté tepny. Autor vůbec neztratil na síle. Pořád dovede chytit a nepustit, vybudovat mrazivou a napínavou atmosféru. Šel jsem si lehnout a jak jsme prožili zase jednou velký stres, tak jsem nemohl spát. Nakonec jsem po dlouhém převalování zabral, ale pořád se mi vracel do mysli ten cikán s rozpadlou tváří a jeho smích. Když se probudím a chce se mi na záchod, tak vedle mě manželka není. Sedí v obýváku a listuje si v Holly. Řeknu jí:" Ale tuhle knihu přeci teď čtu já....". Jdeme si znovu lehnout, ale už nezabereme. 

Další den je kolem všeho děsný frmol. Děti, nákupy, rodinný život, jak jej všichni známe. Konečně je všechno hotovo a já se uvelebím znovu v křesle. Volají výsledky z nemocnice a tak znovu usedám do auta a čekám na nemocničních chodbách. Aspoň, že je den a černé kočky spí. Beru si tentokrát knihu s sebou. A dočtu ji. Když se ještě víc utahaní vrátíme zpátky domů, už jen sedím a dívám se do zdi. Chci klid, chci spát. Zalezu si a manželka usne v pokoji u televize. Někdy kolem půlnoci vstanu a najdu ji zase s knihou. Je fakt super, usměje se na mě a já jen kývnu na souhlas. Pojď už spát, měla bys odpočívat. Když mě chytne za ruku, tak mám konečně klidné sny. Kingovi se to opět povedlo. Nevím, jestli má nějaký tajný recept, ale na mě Holly opět funguje. Autor je pro mě taková jistota. Jen nějak netuším, kdo to jednou po něm převezme. Jeho jazyk i styl je totiž nezaměnitelný. Jsem jeho fanoušek od svých osmnácti, tak si nedovedu představit, že jednou přestane psát. Vzhledem k jeho věku si každou novinku neskutečně užívám. 

Přemýšlel jsem, jestli bych chtěl Holly doopravdy potkat. Asi spíše jo, mám rád zajímavé ženy, líbí se mi, když je někdo trošku jiný, odlišný a inteligentní. Víte co je zajímavé? V té malé vesničce, ve které jsme čekali na vlak, který nejel, se mi něco podobného stalo již potřetí. Jednou vykolejil vlak, ve kterém jsem jel, jednou popadaly na koleje díky větru stromy a strávil jsem na nádraží noc. Tentokrát to bylo ale ještě děsivější. Navždy budu mít tenhle náš příběh spojený z Holly. Byla takovou mou náplastí na stres. Relaxem a dalším mým tipem pro vás. King je stále ve skvělé formě a umí překvapit. Fascinuje mě lehkost, s jakou je kniha napsaná. Nezbývá nic jiného, než vám knížku doporučit. Mějte se co nejlépe, dávejte si bacha na lidi, co vylezli z hrobů a opatrujte se. Děkuji za pozornost.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Holly Gibneyová, jedna z nejpodmanivějších a nejvynalézavějších postav Stephena Kinga, se vrací v tomto napínavém románu, aby vyřešila hrůznou pravdu o několikanásobném zmizení v městečku na Středozápadě. Holly Stephena Kinga představuje triumfální návrat oblíbené postavy Holly Gibneyové. Čtenáři byli svědky Hollyina postupného přerodu z plaché (ale také statečné) samotářky v románu Pan Mercedes přes partnerku Billa Hodgese v knize Právo nálezce až po plnohodnotnou, chytrou a občas drsnou soukromou detektivku v knize Outsider. V novém Kingově románu je Holly odkázána sama na sebe a stojí proti dvojici nepředstavitelně zvrácených a skvěle maskovaných protivníků.

Když Penny Dahlová zavolá do detektivní agentury Finders Keepers a doufá, že jí pomůžou najít její ztracenou dceru, Holly se zdráhá případ přijmout. Její partner Pete má covid. Její velmi komplikovaná matka právě zemřela. A Holly má být na dovolené. Ale něco v zoufalém hlase Penny Dahlové způsobí, že Holly nemůže odmítnout.

Jen pár bloků od místa, kde zmizela Bonnie Dahlová, žijí profesoři Rodney a Emily Harrisovi. Jsou to manželé osmdesátníci, oddaní jeden druhému a celoživotní akademici v částečném důchodu. Ve sklepě svého dobře udržovaného, knihami obloženého domu, však ukrývají hrozivé tajemství, které možná souvisí s Bonniiným zmizením. A ukáže se, že je téměř nemožné odhalit, co mají za lubem: jsou bystří, trpěliví a bezohlední.

Holly musí zapojit všechny své ohromné schopnosti, aby v tomto novém mrazivém mistrovském díle Stephena Kinga přechytračila a přelstila zvrácené profesory.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 30. května 2024

Recenze/review - PATHOLOGY - Unholy Descent (2024)


PATHOLOGY - Unholy Descent
CD 2024, Agonia Records

for english please scroll down

Stačilo jenom několik hodin, aby se z lidí stala zvířata. Dlouhé roky budované zákony a nařízení vzaly za své, jakmile zazněl signál k útoku. Rabování, vyřizování starých sporů, znásilňování. Smrt se zase jednou usmívala a márnice byly plné zohavených těl. Kde se v nás bere temnota? Jsme jenom zvířata, která touží po krvi? Někdy mi to tak připadá. Odkládám ušpiněný nůž a dívám se k nebi. Existuje vlastně bůh? Existuje svědomí? Poslední roky o tom dost pochybuji.

Raději si znovu a znovu pouštím nové album amerických maniaků PATHOLOGY. Jsou pro mě takovou jistotou, klasikou, ke které se rád vracím. Pokaždé (a letos to není výjimkou) dostanu dobré řemeslo, masivní zvuk i spoustu morbidních nápadů. Svět zase jednou hoří a já přidávám hlasitost. 


Představte si starý patologický sál. Do stěn jsou otištěny příběhy plné bolesti. Občas se někdo při pitvě probral. Tak přesně do těchto míst nové album "Unholy Descent" patří a zde muselo být nahráváno. Na zemi je zaschlá krev a na hácích visí čerstvé vnitřnosti. Užívám si, přiznám se bez mučení, já si novinku užívám. Kapela se sice nijak moc nevyvíjí, neposouvá, ale v závěru mi to vlastně vůbec nevadí. Pro mě je důležité, že přesně vím, co dostanu. Pořádnou porci syrového a mokvajícího masa, podávaného na ocelovém podnose. Nechte si chutnat! Kapela nahrála další album pro fanoušky a udělala to velmi dobře. Pokaždé, když si potřebuji vyčistit hlavu, pokaždé, když mě štve všechno kolem, tak přidám hlasitost a nechám se unášet na vlnách morbidních melodií. Jasně, ani letos to není nic překvapivého, jenže když já mám pro tenhle nářez stejně slabost. Když mám chuť na tradiční jatka, tak volím PATHOLOGY. Líbí se mi, že si jdou pánové vlastní cestou, mají svůj styl. Možná byste ocenili pestřejší skladby, ale přátelé, zde to nikdy o žádné progresi nebylo. Naopak, Američané se drží svých pravidel, která kdysi vytvořili. Jsou si cestou, kolem které leží hromady mrtvol. Máte tedy opět dvě možnosti. Buď se budete s chutí houpat do rytmu a nebo odejdete pryč. Je to jen na vás. Osobně jsem rád, že podobné nahrávky vycházejí. Mám z novinky dobrý pocit, je pro mě temným a chladným sklepem, ve kterém se rád uzavírám před dnešním divným sklepem. Stačilo jenom několik hodin, aby se z lidí stala zvířata. Dlouhé roky budované zákony a nařízení vzaly za své, jakmile zazněl signál k útoku. Rabování, vyřizování starých sporů, znásilňování. Smrt se zase jednou usmívala a márnice byly plné zohavených těl. Klasický brutální death metal, který vás ušpiní od krve! Masakr na pitevním stole! 


Asphyx says:

It only took a few hours for humans to become animals. The laws and regulations built up over many years took their toll as soon as the signal to attack sounded. Looting, settling old scores, rape. Death was smiling once more, and the morgues were full of mutilated bodies. Where does the darkness come from? Are we just animals out for blood? Sometimes it feels that way. I put down my dirty knife and look to the sky. Is there really a God? Is there a conscience? I've been doubting it a lot lately.

I prefer to listen to the new album by American maniacs PATHOLOGY over and over again. They are such a certainty for me, a classic that I like to come back to. Every time (and this year is no exception) I get good craftsmanship, massive sound and a lot of morbid ideas. The world is on fire once again and I turn up the volume. 


Imagine an old pathology room. The walls are printed with stories of pain. Occasionally, someone wakes up during an autopsy. This is exactly where the new album "Unholy Descent" belongs and this is where it had to be recorded. There's dried blood on the floor and fresh entrails hanging from hooks. I'm enjoying, I admit without torture, I'm enjoying the new stuff. The band doesn't really evolve, doesn't really move, but in the end I don't really mind. What's important to me is that I know exactly what I'm getting. A hefty portion of raw and dripping meat, served on a steel tray. Enjoy! The band has recorded another album for the fans and done it very well. Every time I need to clear my head, every time I get annoyed with everything around me, I turn up the volume and let myself ride the waves of morbid melodies. Sure, it's not surprising this year either, except that I have a soft spot for this stuff anyway. When I'm in the mood for traditional slaughter, I choose PATHOLOGY. I like that the gentlemen go their own way, they have their own style. You might appreciate more varied songs, but friends, it was never about any progression here. On the contrary, the Americans stick to the rules they once created. They're making their way around which lie piles of corpses. So again, you have two choices. Either you swing to the beat with gusto or you walk away. It's up to you. Personally, I'm glad that records like this are coming out. I have a good feeling about the new release, it's a dark and cool basement for me, which I like to close myself off from today's weird basement. It only took a few hours to turn people into animals. Long years of building laws and regulations took their toll as soon as the signal to attack sounded. Looting, settling old scores, rape. Death was smiling once more, and the morgues were full of mutilated bodies. Classic brutal death metal that will get you covered in blood! Massacre on the autopsy table!



about PATHOLOGY on DEADLY STORM ZINE:


Recenze/review - PATHOLOGY - Reborn to Kill (2019)

Recenze/review - PATHOLOGY - Pathology (2017)

Minirecenze/minireview - PATHOLOGY – Throne of Reign (2014)


tracklist:
01. Intro 
02. Cult Of The Black Triangle 
03. Hermetic Gateways 
04. Psychotronic Abominations 
05. Summon The Shadows 
06. Whispers Of The Djinn 
07. Archon 
08. Malevolent Parasite 
09. Diabolical Treachery 
10. Demons In The Aether 
11. Punishment Beyond Comprehension 
12. Apostles Of Fire 
13. A World Turned To Ashes



Recenze/review - COLDBORN - The Unwritten Pages Of Death (2024)


COLDBORN - The Unwritten Pages Of Death
CD 2024, Final Sacrifice Records

for english please scroll down

Postavy bez tváře. Jejich jedovatý smích, jejich chladný dotek. Kostnaté ruce, které do vás zaseknou drápy. A už vás nikdy nepustí. Jsou jako děsivý sen, jako noční můra, ze které když se probudíte, tak je realita ještě ošklivější a krutější. Poslouchal jsem druhé dlouhohrající album belgických tmářů COLDBORN a cítil jsem se jako podchlazený. Jakoby mě někdo zavřel do temné kobky a nechal mě pomalu umírat. Kapela totiž opět předkládá velmi naléhavý a divoký black metal.

Pokud máte rádi v tomto stylu devadesátá léta, tak neváhejte ani chvilku. Dostanete prvotřídní materiál. Není to ale jenom klasický, tradiční černý kov, který nám kapela přináší. Do skladeb jsou velice elegantně vkládány doomové prvky, i modernější, svěží pasáže. Posluchač se tak nestihne ani chvilku nudit. Nahrávka je jako živoucí, neustále se měnící organismus, jako příšera, která vás nakonec sežere. 


Není žádným tajemstvím, že oba muzikanti téhle smečky jsou řádnými a zkušenými členy podsvětí. Jejich práce v kapelách jako ENTHRONED, GRIMFAUG, NIGHTBRINGER, GOAT TORMENT, a spoustě dalších, se samozřejmě lehkým způsobem promítá i do tvorby COLDBORN. V závěru to ale vůbec nevadí. Album je velmi kompaktní, skvěle se poslouchá, má několik poloh a všechny jsou uvěřitelné. Na své si přijdou jak fanoušci agresivity, tak i ti, kteří preferují chlad a temnotu. Zvuk, obal, produkci i celkové provedení nelze jinak, než pochválit. Když si album pustíte na dobré aparatuře, dostane se vám hluboko pod kůži i do podvědomí. Belgičané jsou velmi naléhaví, jedovatí. Jsou jako našeptávači, kteří stojí vždy ve stínu, když se stane něco zlého. Představte si starý opuštěný chrám, ve kterém se kdysi odehrávaly tajemné a zlé rituály. Na oltáři leží další tělo. Vzduchem se vznášejí jednotlivé skladby a odrážejí se od mramorových zdí. Je jen na vás, jestli se necháte pohltit. Osobně doporučuji album všem, kteří mají rádi dobrou hudbu, pokrytou silnou vrstvou pavučin. Dostanete osm ostrých a divokých skladeb, které vás ukřižují hlavou dolů. Z čerstvých ran vám poteče krev a je hodně pravděpodobné, že z tohoto zlého snu se již nikdy neprobudíte. Postavy bez tváře. Jejich jedovatý smích, jejich chladný dotek. Kostnaté ruce, které do vás zaseknou drápy. A už vás nikdy nepustí. Jsou jako děsivý sen, jako noční můra, ze které když se probudíte, tak je realita ještě ošklivější a krutější. Mrazivý, smrtící black metal, který vás zahalí do nepropustné tmy! Démonická, podmanivá záležitost!


Asphyx says:

Faceless figures. Their venomous laughter, their cold touch. Bony hands that dig their claws into you. And never let go. They're like a horrible dream, a nightmare from which you wake up to a reality even uglier and crueler. I listened to the second full-length album by Belgian darkies COLDBORN and felt hypothermic. It was as if someone had locked me in a dark dungeon and left me to die slowly. The band once again presents very urgent and fierce black metal.

If you like nineties in this style, don't hesitate a moment. You will get first class material. But it's not just classic, traditional black metal that the band brings us. There are doom elements very elegantly inserted into the songs, as well as more modern, fresh passages. The listener won't get bored for a moment. The record is like a living, ever-changing organism, like a monster that will eventually eat you up. 


It's no secret that both musicians of this pack are proper and experienced members of the underworld. Their work in bands such as ENTHRONED, GRIMFAUG, NIGHTBRINGER, GOAT TORMENT, and many others, of course, is easily reflected in the work of COLDBORN. But in the end it doesn't matter at all. The album is very compact, great to listen to, has several positions and all of them are believable. Fans of aggression as well as those who prefer coldness and darkness will find it to their liking. The sound, the packaging, the production and the overall performance cannot but be praised. If you listen to the album on a good stereo, it will get deep under your skin and into your subconscious. The Belgians are very insistent, venomous. They are like whisperers who always stand in the shadows when something bad happens. Imagine an old abandoned temple where mysterious and evil rituals used to take place. There's another body on the altar. Individual pieces float through the air and bounce off the marble walls. It's up to you to let yourself be absorbed. Personally, I recommend the album to anyone who enjoys good music covered in a thick layer of cobwebs. You get eight sharp and fierce tracks that will crucify you upside down. Blood will flow from fresh wounds and chances are you will never wake up from this bad dream. Faceless characters. Their venomous laughter, their cold touch. Bony hands that dig their claws into you. And never let you go again. They're like a horrible dream, a nightmare from which you wake up to a reality even uglier and crueler. Freezing, deadly black metal that envelops you in impenetrable darkness! A demonic, captivating affair!



TRACKLIST
1. Foreboding
2. Silenced is the Choir of Euphoria
3. Cold Void Rife
4. The Antechamber of Eternal Sleep
5. Harps of Death Chiming Reverberant
6. Cornucopia Hungers for More
7. Life’s Aureole No Longer Gleaming
8. A Spectral Dance of Midnight Sorrow

LINE-UP
Norgaath: Guitars, Bass, Keys & Vocals
Menthor: Session Drums & Percussion

CREDITS
All music & lyrics by Norgaath. Recorded by Norgaath except drums & percussion by Menthor. Mixed by Menthor. Mastered by Stefano Santi at SPVN Studio. Artwork by Luciana Nedelea. Layout by Norgaath.
Guest contributions: Antinoë: Piano & Dis Pater (Midnight Odyssey): Additional Vocals on “Cornucopia Hungers for More”


TWITTER