DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 30. září 2024

Interview - HAR - Ancient rituals that come alive again with great power. Dark, magical, terrifying black death metal necromancy!


Interview with death black metal band from Israel (Germany) - HAR.

Answered D.A. (guitars), thank you! 

Recenze/review - HAR - Cursed Creation (2024):

Ave HAR! On August 23rd, 2024 you released your first full-length album "Cursed Creation" on Dark Descent Records. As the title suggests, it is a blast of honest black metal, death metal. When you left the studio, what were your feelings? Please introduce the fans a little bit to the new album.

D.A: We felt a great relief finishing with the recording process. This Album was in the making for a couple of years including many obstacles due to the Corona pandemic and the fact that we all lived very far away from each other at that time.

The Album is the ugliest and most brutal output of the band to date. It is a result of the band’s exploration over the years with its sound and approach to extreme metal. Be sure it wont stop here!

You're a band made up of all experienced musicians who play mostly death metal. How did HAR come into being? I'm guessing a good pub and a lot of beer. Who first came up with the idea to play death/black metal?

The band was initially formed by O.S and a mutual friend, Shaul, with the intention to play raw black metal. they then brought along A.M for the drums and finally D.A. as a second guitar. Shaul departed the band in favor of studies abroad which affected the group dynamic and the initial vision of the band heading more into the realms of death metal.


I admit that your novelty got me on my ass. What I really like about you guys is that you are not only orthodox and real, but you don't forget about cold and dark melodies. Who is the author of the music and how do you compose and create new HAR songs?

The process revolves alot around D.A’s guitar riffs and initial song structures while A.M drumming style and artistic input is a big factor in the final structure. Lyrics are usually a group effort.

What really caught my attention on the new album was the very raw and "dusty" sound. Where did you record the album, mix it, who is signed under production?

It was all recorded in our rehearsal space in Berlin. Drums were tracked by a friend and sound engineer Alex Pusch (Obscuredbyevil productions) While all the rest was recorded by us. Mix and master was done by our mate and x-live member Tom Cohen@Forneus studios. We were definitly aiming at having it sound violent yet still intelligable. We are quite happy with the result.


I was also intrigued by the album cover. If I understand correctly, there's a demon on it. The cover is simple, a bit mysterious, but it fits the music perfectly. What is this theme supposed to represent? It's by Tim Grieco. How did you guys get together and why him?

Tim did the cover to our previous release, the ‘Anti-Shechina’ demo tape. We felt it will be the right thing to continue with him and take it up a notch. I initially approached him by email inquiring about artwork and there was good overall artistic dialogue.

The cover is abstract, there isnt any of the usual imagery typical to metal that guided us and Tim. We were seeking to express visually the music in textures. It had to feel violent and raw and I believe Tim’s work is right on. It is very multilayered and can definitley work out the imagination when diving into it.

As a band, your lyrics deal with dark fantasy, mysticism, necromancy, death. What are they about on the new record? What is the main theme and idea behind "Cursed Creation"?

Just as with the visuals the lyrics got away from the usual metal themes, especially from the esoteric and the mystical. Now the theme is just pure violence and chaos as it is expressed in natural cycles of destruction and creation or in the human psych.


I can't help but ask. You play a style of metal that is extreme. You live in Israel. How are black death metal bands perceived by the general public? Do you have any problems with that? Do you get space on TV, in the newspaper? How is life in your country influenced by religion in general?

We actually dont live in Israel. Me and A.M live in Germany for a rew years already while O.S is just moving to U.S.A. In Israel you wont get banned for this kind of music or for anti religious activity like it is in Iran or Irak. more chances you will be marked and ‘cancelled’ in social media if you speak exclusively against Israel and its policies. Israel turned Judaism into a nationality so every cultural aspect dictated by the state and the education system is colored by it. The national holidays, the marriage/divorce system (you cant do it non-religiously in Israel), the food regulations and on and on. It is a type of ethno-theocracy for sure and it really shapes the character of the israelis more and more. Not a pretty sight. Fuck this place.

HAR have only been on the scene for a while. How far do you want to go? Big festivals, long tours? Are you just a project or a regular band that will work in a classical way? After all, each of you have a lot of commitments in other bands.

We want to play as much as we can and as long as it would allow us. We arent in our twenties anymore and the fire is still burning.


Looking back in history, how do you see the differences between now and your beginnings (as musicians)? Everything has changed - technology, sound, recording studios, we have the internet, downloading music. How have these changes affected the way the band operates? Have you had to adapt a lot?

We are not that old! But the availability of decent recording and mixing technology for affordable prices had definitley helped us to be more independent in the recording and mixing process and allowing for greater artistic freedom (not being dependent on a hired studio and with time constrains). But of course this is a double edged sword, so when people dont have any limitations anymore and everything is possible there is a risk of losing creativity and becoming slaves to the technology with the result that music sound too artificial, clean and tight and musicaly just boring. There is no edge to it.

How are you doing with gigs? Do you like to play and play often? And are you more comfortable with big festivals or small clubs? What about promoting the new album, are you planning a tour?

As I said, currently we want to play as much as possible and promote our album. We dont have alot of experience with big stages but definitely looking forward to such opportunity.

 

How is it actually playing extreme metal in Israel? What were your beginnings like? Did you go to a music school somewhere? What kind of role models did you have? What about the first gig? And the first performance on stage?

In Israel the scene is very small when it comes to the type of metal we like. It is basically a few bands where the members are all friends more or less and play in all of them. Lately it changed as some left the country so it got even smaller. No music school. I studied classical music at a young age but it didnt last long. The rest are all self taught andthe interest in extreme music came from the social circles we use to be part of. Can't remember my first gig, probably some local punk or metal show. We played our first gig in 2014 I believe after our first ep was out.

Lately, I feel that when it comes to extreme styles, it's really alive in Israel. Especially death and black metal bands are great! I've been coming to review new records, doing interviews and I feel that your scene is very strong (I'm a big fan of ARALL, DEATHSIEGE). But that's my perspective as a person who lives outside Israel. What is your opinion? What about concerts, promoters, clubs, extreme metal music shops?

As I said, the number of good metal bands in my opinion only got smaller. On the other hand there are one or two new promoters who try to bring to Israel some more interesting metal acts. Deathsiege is the project of our drummer A.M together with our mate from the band Supremacist that I really recommend. As I said we dont live in Israel anymore and I have to say we dont see ourselves as representatives of this place.

 

What are HAR planning in the next few months? Do you have anything to say to fans, promoters? Here is the space.

We have a couple of shows here in Germany before the year ends, follow our page for more info. We are planning to write new material as well and we got some initial ideas running already. Cheers for whoever support our music.

Thank you very much for the interview and I wish not only the new album great sales. May your concerts be sold out. I'll be looking forward to one of them. I wish you all the best in your personal lives as well. May the power be with you! HAR FOREVER!






---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - HAR - Pradávné rituály, které znovu ožívají s velkou silou. Temná, magická, děsivá black death metalová nekromancie!


Rozhovor s death black metalovou skupinou z Izraele (Německa) - HAR.

Odpovídal D.A. (kytara), děkujeme! 

Recenze/review - HAR - Cursed Creation (2024):

Ave HAR! 23. srpna 2024 vám vyšlo u Dark Descent Records vaše první dlouhohrající album „Cursed Creation“. Jak už sám název napovídá, jedná se o smršť poctivého blacku, death metalu. Když jste šli ze studia, jaké jste měli pocity? Představ prosím fanouškům trošku nové album.

D.A: Pociťovali jsme velkou úlevu, když jsme dokončili nahrávání. Toto album vznikalo několik let, včetně mnoha překážek kvůli pandemii Corony a skutečnosti, že jsme v té době všichni žili velmi daleko od sebe.

Album je nejošklivějším a nejbrutálnějším dosavadním počinem kapely. Je výsledkem dlouholetého zkoumání kapely, co se týče jejího zvuku a přístupu k extrémnímu metalu. Buďte si jisti, že tady to neskončí!

Jste kapela, složená ze samých zkušených muzikantů, kteří hrají převážně death metal. Jak vlastně vznikli HAR? Tipuji si nějakou dobrou hospodu a spoustu piva. Kdo přišel jako první s nápadem hrát death/black metal?

Kapelu původně založil O.S. se společným kamarádem Shaurem se záměrem hrát syrový black metal. Poté přibrali A.M. na bicí a nakonec D.A. jako druhého kytaristu. Shaul z kapely odešel kvůli studiu v zahraničí, což ovlivnilo dynamiku skupiny a původní vizi kapely směřující spíše do sfér death metalu.


Přiznám se, že mě vaše novinka posadila na zadek. Mně se na vás hrozně líbí, že jste nejen ortodoxní a opravdoví, ale nezapomínáte ani na studené a temné melodie. Kdo je autorem hudby a jak skládají a tvoří nové skladby HAR?

Celý proces se točí kolem kytarových riffů D.A a počátečních struktur písní, zatímco A.M bubnuje a jeho umělecký přínos je velkým faktorem pro konečnou strukturu. Texty jsou obvykle společným dílem.

Na novince mě zaujal opravdu hodně syrový a „prašivý“ zvuk. Kde jste desku nahrávali, mixovali, kdo je podepsán pod produkcí?

Vše bylo nahráno v naší zkušebně v Berlíně. Bicí trackoval kamarád a zvukař Alex Pusch (Obscuredbyevil productions), zatímco vše ostatní jsme nahráli my. Mix a master dělal náš kamarád a člen x-live Tom Cohen@Forneus studios. Rozhodně jsme se snažili, aby to znělo násilně, ale přitom srozumitelně. S výsledkem jsme docela spokojení.


Zaujal mě i obal desky. Jestli to dobře chápu, tak je na něm démon. Cover je jednoduchý, trošku tajemný, ale perfektně se hodí k hudbě. Co má tento námět vyjadřovat? Autorem je Tim Grieco. Jak jste se dali dohromady a proč právě on?

Tim udělal obal naší předchozí nahrávky, demokazety 'Anti-Shechina'. Cítili jsme, že bude správné s ním pokračovat a posunout se o stupeň výš. Původně jsem ho oslovil e-mailem s dotazem na výtvarné zpracování a celkově došlo k dobrému uměleckému dialogu.

Obal je abstraktní, není na něm žádné obvyklé vyobrazení typické pro metal, kterým jsme se s Timem řídili. Snažili jsme se vizuálně vyjádřit hudbu v texturách. Mělo to působit násilně a syrově a věřím, že Timova práce je na místě. Je velmi mnohovrstevnatá a při ponoření se do ní může rozhodně pracovat představivost.

Jako kapela se ve svých textech zaobíráte temnou fantazií, mysticismem, nekromancií, smrtí. O čem jsou na nové nahrávce? Jaké je hlavní téma a myšlenka „Cursed Creation“?

Stejně jako vizuální stránka se i texty vzdálily od obvyklých metalových témat, zejména od esoteriky a mystiky. Nyní je tématem jen čisté násilí a chaos, jak se projevuje v přírodních cyklech destrukce a kreace nebo v lidské psychice.


Nedá mi to a musím se zeptat. Hrajete metalový styl, který je extrémní. Žijete v Izraeli. Jak jsou black death metalové metalové kapely vnímány běžnou veřejností? Nemáte s tím nějaké problémy? Dostanete prostor třeba v televizi, v novinách? Jak je vůbec život ve vaší zemi ovlivněn náboženstvími?

V Izraeli vlastně nežijeme. Já a A.M. žijeme už několik let v Německu, zatímco O.S. se právě stěhuje do USA. v Izraeli vás nezakážou za tento druh hudby nebo za protináboženskou činnost, jako je tomu v Íránu nebo Iráku. Je větší šance, že vás označí a „zruší“ na sociálních sítích, pokud budete mluvit výhradně proti Izraeli a jeho politice. Izrael udělal z judaismu národnost, takže každý kulturní aspekt diktovaný státem a vzdělávací systém je jím podbarven. Státní svátky, systém sňatků/rozvodů (v Izraeli je nemůžete uzavřít nenábožensky), předpisy o jídle a tak dále a tak dále. Je to určitý druh etno-teokracie a skutečně to stále více formuje charakter Izraelců. Není to hezký pohled. Ať jde tohle místo do prdele.

HAR jsou na scéně teprve chvíli. Jak daleko chcete zajít? Velké festivaly, dlouhá turné? Jste jen projekt, nebo regulérní kapela, která bude fungovat klasicky? Přece jen má každý z vás spoustu závazků v jiných kapelách.

Chceme hrát co nejvíc a tak dlouho, jak nám to dovolí. Už nám není dvacet a oheň stále hoří.


Když se podíváme do historie, jak vnímáte rozdíly mezi současností a vašimi začátky (jako muzikanti)? Změnilo se všechno – technologie, zvuk, nahrávací studia, máme internet, stahování hudby. Jak se tyto změny promítly do fungování kapely? Museli jste se hodně přizpůsobit?

Nejsme tak staří! Ale dostupnost slušné nahrávací a mixážní techniky za přijatelné ceny nám rozhodně pomohla k větší nezávislosti v procesu nahrávání a mixování a umožnila nám větší uměleckou svobodu (nejsme závislí na najatém studiu a nemáme omezený čas). Ale to je samozřejmě dvousečná zbraň, takže když už lidé nemají žádná omezení a všechno je možné, hrozí, že ztratí kreativitu a stanou se otroky technologie, což má za následek, že hudba zní příliš uměle, čistě a sevřeně a hudebně prostě nudně. Nemá to žádný říz.

Jak jste na tom s koncerty? Hrajete rádi a často? A vyhovují vám více velké festivaly nebo malé kluby? A co propagace nového alba, nechystáte turné?

Jak jsem řekl, v současné době chceme co nejvíce hrát a propagovat naše album. Nemáme moc zkušeností s velkými pódii, ale rozhodně se na takovou příležitost těšíme.


Jaké to je vlastně hrát extrémní metal v Izraeli? Jaké byly tvoje začátky? Chodil si třeba někam do hudební školy? Jaké si měl vzory? Co první koncert? A první vystoupení na pódiu?

V Izraeli je scéna velmi malá, co se týče typu metalu, který se nám líbí. Je to v podstatě pár kapel, kde jsou všichni členové víceméně kamarádi a hrají ve všech. V poslední době se to změnilo, protože někteří odešli ze země, takže se to ještě zmenšilo. Žádná hudební škola. V mládí jsem studoval klasickou hudbu, ale dlouho mi to nevydrželo. Zbytek jsme všichni samouci a zájem o extrémní hudbu vycházel ze společenských kruhů, kterých jsme bývali součástí. Už si nepamatuju svůj první koncert, asi nějaká místní punková nebo metalová show. První koncert jsme odehráli tuším v roce 2014 po vydání našeho prvního EP.

Mám poslední dobou pocit, že co se týká extrémních stylů, tak to u vás v Izraeli opravdu žije. Obzvlášť death a black metalové kapely jsou skvělé! Chodí mi na recenzi nové desky, dělám rozhovory a mám pocit, že je vaše scéna velmi silná (jsem velkým fanouškem ARALLU, DEATHSIEGE). To je ale můj pohled člověka, který žije mimo Izrael. Jaký je váš názor? Co třeba koncerty, promotéři, kluby, obchody s extrémní metalovou hudbou?

Jak jsem řekl, počet dobrých metalových kapel se podle mého názoru jen zmenšil. Na druhou stranu se objevil jeden nebo dva noví promotéři, kteří se snaží do Izraele přivézt nějaké zajímavější metalové kapely. Deathsiege je projekt našeho bubeníka A.M společně s naším kamarádem z kapely Supremacist, který opravdu doporučuji. Jak už jsem řekl, v Izraeli už nežijeme a musím říct, že se nevnímáme jako zástupci tohoto místa.


Co chystají HAR v nejbližších měsících? Máš něco na srdci, co bys chtěl vzkázat fanouškům, promotérům? Zde je prostor.

Do konce roku nás čeká ještě několik koncertů v Německu, sledujte naši stránku pro více informací. Plánujeme také napsat nový materiál a už máme pár prvních nápadů. Díky za každého, kdo naši hudbu podpoří.

Děkuji moc za rozhovor a přeji nejen novému albu skvělou prodejnost. Ať jsou vaše koncerty vyprodané. Budu se na některém z nich moc těšit. Přeji vám vše dobré i v osobních životech. Ať vás provází síla! HAR FOREVER!






---------------------------------------------------------------------------------------------------

neděle 29. září 2024

Recenze/review - VØLUS - Merciful the Dying Light (2024)


VØLUS - Merciful the Dying Light
CD 2024, Vargheist Records

for english please scroll down

Nad hřbitovem září měsíc a v dálce vyjí vlci. Probudil jsem se uprostřed tmy a mé kroky mě zavedly až sem, na starodávné pohřebiště. Čtu si v jazycích, kterým normálně nerozumím a nasávám pach smrti. Měli by tu být pohřbeni prokletí. Otevírám první hrob, vytahuji ven rakev pokrytou plísní a hnilobou. Rezavé hřeby, zatlučené kdysi do dřeva, nechtějí povolit. Když se mi to konečně povede, spatřím zcela neporušené tělo. Mrtvola by se měla rozpadat v prach, ale není tomu tak. Usměje se na mě a prokousne mi hrdlo.

K americkým VØLUS se letos dostávám poprvé. Ihned jsem si sehnal celou jejich diskografii. Jedná se totiž o hnilobný death black metal, s příměsí disonance a mrtvolné progresivity. Venku opravdu svítí měsíc a v dálce vyjí vlci. Je hluboká noc a já pomalu přidávám hlasitost. Najednou jsem na staré obrácené černé mši a modlím se k temným silám. 


Jediným členem kapely je Justin Genoble, který je podepsán pod veškerými nástroji i vokálem. Fanoušci dostanou pestrou směs, umíchanou z  těch nejohavnějších ingrediencí. Pokud rádi a často trávíte svůj čas v absolutní tmě a s chutí vyhledáváte undergroundovou hudbu, potom jste zde správně. Zazní odkazy nejen na již zmiňovaný black a death metal, ale také doom, noise, grindcore. Justin nám letos umíchal koktejl, který když vypijete, tak se ocitnete v jiné, děsivější dimenzi, než je současný podivný svět. Vydáte se na výlet do záhrobí, potkáte pradávné mýty, krvelačné vampýry, proletíte se temným vesmírem, abyste nakonec našli místo ve staré Mezopotámii. Oceňuji způsob i provedení celé desky, líbí se mi Justinův přístup. Nebojí se experimentovat, objevovat nová zákoutí i směry. Každým dalším poslechem objevuji nové pasáže a momenty. Stávám se postupně nemrtvým, čtu si tajemná slova napsaná krví na starém papyru. Historie lidstva je propletená zlem i věcmi, mezi nebem a zemí, které nedokážeme pochopit. VØLUS jsou tu od toho, aby nám je svojí hudbou přiblížili. Nutno rovnou dodat, že to dělají způsobem, který vás nenechá ani chvilku v klidu. Do mě osobně třeba ihned zasekli svůj dráp a těšil jsem se, až se setmí a ochladí. V noci, uprostřed starého opuštěného hřbitova, když v dálce vyli vlci, vyniklo jejich nové album "Merciful the Dying Light" nejvíce. Zhasněte všechna světla a nechte se unášet po řece smrti do záhrobí. Mýtický, okultní, děsivý black death metal, který vás přenese do země nekonečných stínů! Démoni touží po krvi! 



Asphyx says:

The moon shines over the cemetery and wolves howl in the distance. I woke up in the middle of the dark and my steps led me here, to an ancient burial ground. I read in languages I don't normally understand and I take in the smell of death. The cursed should be buried here. I open the first grave, pulling out a coffin covered in mould and rot. The rusty nails, once hammered into the wood, refuse to loosen. When I finally do, I see a fully intact body. The corpse should be crumbling into dust, but it isn't. He smiles at me and bites my throat.

This is the first time I've been to the American VØLUS this year. I immediately got their entire discography. This is rotten death black metal, with a dash of dissonance and deadpan progressiveness. The moon is really shining outside and wolves are howling in the distance. It's deep night and I'm slowly turning up the volume. Suddenly I'm at the old inverted black mass, praying to the dark forces. 


The only member of the band is Justin Genoble, who is signed on all instruments and vocals. Fans will get a varied mix, blended from the nastiest of ingredients. If you like to spend your time in absolute darkness and often seek out underground music with gusto, then you've come to the right place. There will be references not only to the already mentioned black and death metal, but also doom, noise, grindcore. This year Justin has mixed us a cocktail that, if you drink it, you will find yourself in a different, scarier dimension than the current strange world. You'll take a trip to the beyond, encounter ancient myths, bloodthirsty vampires, fly through a dark universe to eventually find a place in ancient Mesopotamia. I appreciate the manner and execution of the whole album, I like Justin's approach. He's not afraid to experiment, to explore new corners and directions. With each new listen I discover new passages and moments. I gradually become undead, reading the mysterious words written in blood on old papyrus. The history of mankind is intertwined with evil and things between heaven and earth that we cannot comprehend. VØLUS are here to bring them to us with their music. It should be added that they do it in a way that won't leave you in peace for a moment. For example, they immediately stuck their claw into me personally and I was looking forward to it getting darker and colder. At night, in the middle of an old abandoned graveyard, with wolves howling in the distance, their new album "Merciful the Dying Light" stood out the most. Turn off all the lights and let yourself drift down the river of death to the afterlife. Mythical, occult, terrifying black death metal that will transport you to the land of endless shadows! Demons thirst for blood!


TRACK LIST:
1) Crowns of Ulthar
2) Sanity Forsaken
3) Blasphemies Infernal Strife
4) Merciful the Dying Light
5) Hissing Dissent
6) Revengeance of Blood
7) Between Two Fires

band:
Justin Vølus - Vocals, Lyrics and Instruments (everything)

Mixing and Mastering - Justin Vølus
Artwork - Alex Shadrin



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý sedmdesátý šestý - Hluboko v podzemí s Vader


Příběh čtyř stý sedmdesátý šestý - Hluboko v podzemí s Vader

Nedávno jsme vedli s Michalem i Vencou debatu o tom, jak vlastně holky vnímají muziku. Máme ty svý hrozně rádi, ale je fakt, že co se týká sběratelství, vnímání takového toho opravdového fanouškoství jsou úplně někde jinde. Dodnes mě fascinuje, když stojím někde pod pódiem, tam hraje děsná sračka a zpěvák má narvaný koule v elasťákách. Ječí, ale dole stojí několik slečen, co na něj koukají jako na boha. Copak kurva neslyší, že hejká falešně? Je to na rozbor, možná i diplomovou práci, to mi věřte. Blondýnka měla a má ráda ty svý kapely, stejně jako já. Kdysi, když jsem s metalem začínal, tak jsem se zařekl, že moje dívka musí být metalistka. Jak šel čas, tak jsem hodně slevil, ha. Mě třeba tenkrát některé doomovky, co moje milá měla ráda, připadaly děsně nudný. Ale co bych pro ní neudělal, žejo. Vlastně jsem se stal (taky) doomařem tak nějak podvědomě. Měnil jsem se pomalu z obyčejného kluka v obyčejného chlapa. Postupně, nenásilně. Nemyslete, kluci to taky nemají lehký. A když navíc vyrůstáte půlku života bez otce, není to fakt sranda.

Kolem mě se všichni usazovali. Slibovali si lásku na celý život, aby se po pár měsících rozešli. Někdy jsem byl překvapen, komu vztahy vydržely a komu ne. Většinou to bylo o legraci. Když jste viděli, že se spolu dokáží zasmát, zůstali spolu. A bylo úplně jedno, jak kdo vypadá. Oplácaná holka s krasavcem, malý plešatící ve dvaceti s modelkou. Koneckonců, my jsme byli typickým příkladem. Blondýnka, kdyby chtěla, mohla mít kohokoliv. Přesto zůstala se mnou. Náš vztah byl založený na důvěře. Mluvili jsme spolu o všem. Zároveň jsme měli svobodu. Nelezli jsme si tak na nervy. Občasné víkendy, kdy jsme každý byl ve svých rodných městech nás jen utvrdily v tom, že se nám děsně stýská. Ty návraty a shledání. Rád na ně vzpomínám. Oba jsme milovali výlety, přírodu, posezení v hospodě. Knihy. Na koncerty se mnou ale zašla jen, když to bylo pohodlné. Nikam daleko do Německa se s tebou trmácet nebudu.

A tak jsem jel zase sám. Nějak jsem si na to pomalu zvykal. Nepatřil jsem mezi metalovou scénu v Plzni, nějak jsem v ní nikoho neznal, nepatřil jsem ani do Boleslavi, protože tam se rozpadlo už úplně všechno. Pražáci mi připadali divní a Liberec s Jabloncem byl přeci jen už docela daleko. Vadilo mi snad jen, že nemám s kým pokecat, sdílet strasti i radosti dlouhých cest. Všechno jsem si prožíval po svém. Mnohokrát jsem zažil nadšené výkřiky, jasně, pojedeme s tebou, slibovali všichni, když seděli v hospodě. Ale aby jel někdo se mnou doopravdy, to zase ne. Čtu si, tentokrát jsem si vzal i knihu. Mám za sebou další semestr a než přijde nekonečná řada brigád, práskl jsem se zase jednou přes kapsu. Opět zadní strana ve Sparku, kde bylo zmíněno, že v Německu, v Kolíně nad Rýnem hrají Vader. První velká kapela, kterou jsem viděl kdysi ve 14  letech v Polsku. Srdcovka srdcovek. Nedám na ně dopustit. Pokaždé, když poslouchám na tuhle smečku kritiku od kluků, kteří pamatují metal od roku 2000, tak se musím smát. Víš prd, o čem mluvíš. Kolega Asimov je nesmírně čtivý, vůbec mi nedojde, že jsme přejeli hranice. Mám i igelitku s řízky a bagetami. Tentokrát jsem snad nepodcenil nic. 

Jedeme do Norimberku. Vyrazil jsem, prosím pěkně na noc. Původně jsem si myslel, že budu spát, ale asi se hraje někde nějaký fotbal, protože se vlakem courají fanoušci, řvou, cinkají půllitry a polévají se pivem. Občas někdo nahlédne do kupé, protože tu se mnou sedí dvě blondýny. Mají hodně světlou, germánskou pleť a tvrdý pohled. Není jim asi moc příjemné sedět s někým, kdo má dlouhý vlas, velké brýle na nose a vlasy po prdel. Ale asi pořád lepší, než plešky, co nad nima slintaj. No, radši bych spal, ale fakt to nejde. Vystoupím a docela se mi uleví. Na nádraží jsou policajti a já zase jednou přemýšlím, jak asi tyhle zásahy prožívají jejich koně. Krásný zvířata. Musím ale najít přestup. Cesta je ještě dlouhá, celkem něco kolem sedmi hodin. Jseš blázen, říkají mi všichni. Kvůli nějaký kapele, kterou můžeš za pár měsíců vidět někde u nás. No, ale to není tak úplně pravda. Nejsem zrovna festivalovej typ. Mě vyhovuje menší klub, jen pár kapel. Tak si vychutnám kapely nejvíc. Na velkých pódiích stejně death metal tolik nevynikne. Taky přijdou lidé, kteří poslouchají i něco úplně jiného. 

Myšlenky mi létají hlavou jako můry kolem lampy. Pomalu svítá a já usínám. Bolí mě záda. Nohy mám zcepenělý. Už nevím, jak bych si sedl a chce se mi na záchod. Konečně, konečně jsme na místě. Mám ještě asi pět hodin. Možná víc. Přijde mi to jako hrozně moc, ale když rozložím ofocenou mapu Kolína nad Rýnem na jednom kandelábru, připadám si totálně ztracený. Nebudeme si nic nalhávat, Němci na nás stejně pořád koukají skrz prsty. Jsem z Východu. Líbí se jim sice naše holky, ale ty znají z bordelů. Taky jsme se dost proslavili tím, že u nich krademe. Možná někde v kanclech je to jiné, ale jinak je znát, že se cítí nadřazení. Moc se mi to nelíbí, ale jako vždycky (je to až divný, ale asi jsem měl štěstí), potkám skupinku metalistů. Kurva, Poláci, super. Kluci a holky, co tu makají. Na stavbách a v kuchyních. Přišli sem za svým snem, který nakonec možná prochlastají. A nebo taky ne. Odkud jsi? Plzeň. Pivo zná každý a Krabathor taky. Funguje to a díky tomu ušetřím hrozný peníze. Ukáží mi totiž, kudy jít pěšky, kde je levný a dobrý pivo. Vezmou mě mezi sebe a když jim začnu lámanou česko - polsko - anglicko - němčinou vyprávět o svém výletě do Polska na Vader, jsem jejich. 

Je s nimi taková malinká, drobounká slečna, co se jmenuje Adelajda. Kouká na mě těma svýma modrýma očima a její blonďatá hříva splývá na krásný zadek. Trošku, ale fakt jen trošku zalituji, že už nejsem sám. Sedne si vedle mě a ihned se staneme terčem milého posměchu ostatních, jak se k sobě máme. Vypráví mi o sobě, rozumím tak polovině, ale baví mě její hlas, jak klopí oči. Nádherná holka. Vzduchem létají hlášky, jsou tu i nějací Němci. Není nás moc, death metal není zrovna na výsluní. Rozumějte mi, lidé chodí, ale nejsou to už dávno davy. Ani u nás, kde kopírujeme trendy s několika letým zpožděním, ani zde, v centru velkého německého města. Chceš něco k jídlu, zeptá se mě a i když se cítím blbě, protože chlap by měl platit za ženskou (jsem tak vychovaný a doba v tomhle ještě nepokročila), mám takový hlad, že ihned souhlasím. Cože, pirohy? No, jsme přeci v polské restauraci. Aha, jsem já to ale hlava dubová. Pijeme dál. Neostýchám se, něco málo peněz mám, ale není to mnoho. Dáš si rum? Zeptá se mě bezelstně a mě začíná docházet, že po mě jede. I takové věci se stávají. 

Během koncertu se mě drží jako klíště, až to vypadá, že patříme k sobě. Snažím se jí říct, že jsem zadaný, dokonce přitvrdím, že ženatý, ale je jí to jedno. Asi moc pila. Ale pojďme k hudbě, ta byla super. Krásný klub, parádní zvuk. Nějaká první německá smečka, co drtila teutonic thrash. Jméno zase nevím. Poznámky jsem si nedělal. Druzí hráli Decapitated, tehdy mladá začínající kapela. Vůbec jsem je neznal, ale bylo to tak dobrý, že jsem si je ihned zamiloval. Koupil jsem si nějaké demo na kazetě a hrdě je vložil do brašny. Byl to pro mě artefakt, vzácnost, svaté ostatky. Vader nastoupili a bylo to tak silný, že jsem ani nešel do kotle. Normálně jsem stál, s hubou otevřenou a jen si podupával nohou do rytmu. Byl jsem jak opařený, taková síla to byla. Bylo to pro mě nové, většinou jsem byl uprostřed davu nebo u pódia. Ale tentokrát to nešlo. Připadal jsem si opravdu jako na nějakém obřadu. Totálně zničený, fascinovaný tlakem a energií. Vynikající, skvělé, super, řval jsem já i moje nová kamarádka. Byla umolousaná a zpocená, protože ona pařila. Jako divoška, ve které dozníval lov. Ihned na mě skočila a začala mě objímat. A nejen ona. Všichni byli zničení, konsternovaní. Kupujeme ještě pivo a jde se do non-stopu.

Hrají tu sice metal, ale samej uječenej heavík. Postupně se to páruje, dvojice odcházejí. Sedím unavený v křesle a proti nám ještě jedna dvojice. Němec a Polka. Zakousnou se do sebe a mě je blbý dělat Adelajdě zbytečné naděje. Omluvím se a normálně srabácky zdrhnu. Byl jsem mladej a příliš často se mi nestávalo, že by mě někdo takhle hodně okatě balil. Sem tam jo, ale tahle byla fakt krásná. Mrzelo mě, že jsem se nerozloučil, ale nevěděl jsem, co dělat jinýho. Nojo, ale já nevěděl ani to, kudy na nádraží. Neznal jsem to tam. Taky jsem byl docela pod vlivem. Coural jsem se městem a ptal se opilců. Nikdo nic. Ty jsi Čech, ptá se mě nějaký vágus. Odpovím, že ano a ihned se dozvím, že nás měli vyhladit. Jste kurvy a zloději. Nižší rasa. Plive na mě a protože má v ruce nůž, tak jdu pryč. Ohlížím se za sebe, mám strach. Hergot, co je to za čtvrť? Na ulicích stojí kurvy, vlní se a sem tam se mě nějaká zeptá, jestli nechci. Odmítám je a protože jsou fakt divný, zvedne se mi žaludek. Všechno se se mnou točí, vidím jejich rudé pusy, prsa u sebe, padám k zemi, zvedám se, semlelo mě to, zvracím. Nesmím usnout, vzpomenu si na slova všech dobrodruhů. Okradli by mě. 

Možná při mě stojí všichni svatí nebo to byla náhoda, ale nádraží nakonec najdu. Trvá to, ale mám ještě hodinku. Super, usínám na nástupišti na lavičce. Jsem najednou na chalupě s blondýnkou, milujeme se na rozkvetlé louce. Zdá se to jako romantika, ale pak nám vlezou brouci do uší, do nosu, do pusy. Zvracím znovu do koše. Děsně se stydím. Nemám jídlo, peníze, nemám nic. Jenom novou kompilaci coverů od Vader (Future of the Past) a již zmiňované demo od Decapitated. Jinak jenom jízdenku a vůli přežít. Zpytuji svědomí. Už si vyrazil moc daleko. Čeká tě skoro osm hodin, klepeš se jak drahej pes. Když přijede vlak, jsem čerstvě opláchnutý studenou vodou. Usednu a ihned usnu. Nevím jak, ale probudím se až v Norimberku. Nic si nepamatuji, mám okno. Nemám ani označený lístek. Vylezu ven, zkontroluji si všechny věci a hledám přestup. Uff, mám štěstí. Škoda, že jsem zase sám, teď by bodla společnost. Usednu a slyším kručení v břiše. Zjeví se jako v pohádce. Německá babička. Dívá se na mě. Nic neříká, nejdřív si myslím, že je to sen. Ale není, to mi dojde ve chvíli, kdy poprvé kousnu do nabídnutého koláče. Nejedl jsem nikdy lepší jídlo. Když mě vidí, usměje se. Připomínáš mi mého syna. Usměju se a poděkuju. Když vystupuje, mávám jí ještě z okýnka. A pak že dobří lidé neexistují. 

V Plzni jdu ihned na záchod. Bolí mě žaludek a střeva. Ne, není to koláčem, ale spíše nedostatkem spánku. Na kolej se doslova doplazím. Oblečený ulehnu do peřin a najde mě v nich blondýnka, která přijde pozdě večer ze školy. Osprchuju se a pak musím všechno vyprávět. Naschvál trošku přeháním (nebo ne?) jak mě balila jedna krásná Polka. To ji zaujme, rozhodně víc, než když popisuju, jací byli Vader a jací Decapitated. Mimochodem jsem si je tenkrát pro sebe objevil. Jsme každý opravdu jiný. Já z Marsu a ona z Venuše. Líbí se jí, jaký jsem fanoušek, jak jsem nadšený, jak létám často v oblacích. Ráda se se mnou zasměje, to jí pak odpustíte, že nezná všechny členy kapely, kdo kdy a jak s kým hrál. Máte jí rádi, i když nezná všechna alba ve vaší sbírce a nedokáže pochopit, proč je máte seřazené podle abecedy (kapely) a roku vydání (alba). Když domluvím, tak očekávám nějaký dotaz třeba na zvuk, ale ona se zeptá, jestli se mi Adelajda fakt líbila. Řeknu že ne, že ona je ta jediná na světě. Plácne mě po tváři, jen tak lehce, laškovně a řekne mi, že pěkně kecám. Byl jsem hluboko v podzemí s Vader a teď jsem zpět. Mám spoustu vzpomínek, které mi nikdo nevezme. Pamatuji si je dodnes. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 28. září 2024

Recenze/review - UNDERTOMB - Rituale Noctis (2024)


UNDERTOMB - Rituale Noctis
EP 2024, MAT Records

for english please scroll down

Nejdřív si nepamatuji vůbec nic. Probudím se na chladné zemi a kolem mě jsou samé náhrobky. Podivné stíny, šeptající ve tmě. Kříže, obrácené směrem dolů. Zápach rozkládajících se těl, nářek nemrtvých. Kosti, rozpadající se pomalu v prach. Procházím se mezi hroby a přemýšlím, jak jsem se zde ocitl. Někdo mi prořízne hrdlo a také mi prozradí, že jsem poslouchal stále dokola nové EP mexických maniaků UNDERTOMB.

Cítím pach smrti, užívám si chladné melodie i temnotu, které odkapávají ze skladeb jako krev z čerstvě proříznuté tepny. Kapelu jsem objevil při svých nekonečných toulkách podzemím. Poslechl jsem si několik  ukázek a řekl si, že musím sepsat recenzi. Tohle EP totiž hoří jasným černým plamenem. Doporučuji poslouchat v absolutní tmě a špíně.


Mexičané se volně inspirovali starými švédskými kapelami, ale i dalšími, surovými směry. Není to zase tolik důležité. Hlavní je celkový dojem, takový ten heavy efekt, nahrubo nasekaná tma, které jsou z novinky cítit jako odér z dlouho uleželé mrtvoly. Skladby jsou nahrané poctivě, upřímně, reálně a mají surový chladný zvuk. Mám to takhle rád, koneckonců jsem na konci osmdesátých a počátku devadesátých let muziku objevoval. Líbí se mi ale nejen přístup a zvuk, s chutí se podívám i na černobílý, stylový obal. Hlavní jsou ale jako vždy nápady, kterých je na EP "Rituale Noctis" velké množství. Už jste někdy přes noc drtili staré kosti? V chladné márnici? Tak ani nemusíte, tahle smečka vám zprostředkuje stejný zážitek. Zombie vylézají z hrobů, rakve pukají tlakem a mě se líbí, jaký má tahle smečka rukopis i přístup. Možná se jednou také rozpadnu v prach, ale dokud budu moci, tak budu podobnou hudbu podporovat. Má v sobě totiž velkou sílu a energii. Až se zase setmí a mraky padnou k zemi, tak budu následovat svoji cestu bez konce. Mé kroky mě dovedou na starý hřbitov za městem. Nejdřív si nepamatuji vůbec nic. Probudím se na chladné zemi a kolem mě jsou samé náhrobky. Podivné stíny, šeptající ve tmě. Kříže, obrácené směrem dolů. Zápach rozkládajících se těl, nářek nemrtvých. Kosti, rozpadající se pomalu v prach. Procházím se mezi hroby a přemýšlím, jak jsem se zde ocitl. Mrtvolný, morbidní, surový a špinavý death metal, který vás pohřbí zaživa! Exhumace prašivých rakví! 


Asphyx says:

I don't remember anything at first. I wake up on the cold ground and there are gravestones all around me. Strange shadows whispering in the dark. Crosses, facing downwards. The smell of decomposing bodies, the cries of the undead. Bones slowly crumbling to dust. I walk among the graves, wondering how I came to be here. Someone slits my throat and also tells me that I've been listening to the new EP by Mexican maniacs UNDERTOMB over and over again.

I can smell the stench of death, enjoying the cold melodies and the darkness that drip from the songs like blood from a freshly cut artery. I discovered the band during my endless underground wanderings. I listened to a few samples and thought I had to write a review. This EP burns with a bright black flame. I recommend listening in absolute darkness and dirt.


The Mexicans were loosely inspired by the old Swedish bands, but also by other, more raw directions. It's not that important. The main thing is the overall impression, that heavy effect, the roughly chopped darkness, which the novelty reeks of like the odour of a long-laid corpse. The songs are recorded honestly, honestly, realistically and have a raw cold sound. I like it that way, after all I was discovering music in the late eighties and early nineties. But it's not just the approach and sound that I like, I'm also keen to check out the black and white, stylish cover art. But the main thing, as always, are the ideas, of which there are plenty on the "Rituale Noctis" EP. Have you ever crushed old bones overnight? In a cold morgue? Then you don't have to, this pack will give you the same experience. The zombies are crawling out of their graves, the coffins are bursting with pressure and I like the signature and attitude of this pack. I may one day crumble into dust too, but as long as I can, I will support music like this. It has a lot of power and energy in it. When it gets dark again and the clouds fall to the ground, I will follow my path without end. My footsteps will lead me to the old cemetery outside the city. At first I remember nothing. I wake up on the cold ground and all around me are tombstones. Strange shadows whispering in the dark. Crosses, facing downwards. The smell of decomposing bodies, the cries of the undead. Bones slowly crumbling to dust. I walk among the graves, wondering how I came to be here. Dead, morbid, raw and dirty death metal that will bury you alive! The exhumation of filthy coffins!


Tracklist:
01. Awakening Of The Dead Ones 
02. Rituale Noctis 
03. The Path Of The Dead 
04. In Leavingness 
05. Into The Grave (Grave Cover)



pátek 27. září 2024

Recenze/review - CEMETERY FILTH - Senses of Detriment (2024)


CEMETERY FILTH - Senses of Detriment
CD 2024, Rotted Life Records

for english please scroll down

Uvrhli tě do hluboké kobky, svázali řetězem. Mučili tvoje tělo a pokoušeli se zničit i tvoji mysl. Nikdy se jim to nepovedlo. Nikdy si neodvolal svůj názor, nikdy si nepřestal věřit sám v sebe, v sílu lidských myšlenek a ve svobodu. Pouštěl sis stále dokola ryzí, opravdový death metal a i když si zemřel, vzal sis svoji sbírku nahrávek s sebou. Máme tu nové EP amerických maniaků CEMETERY FILTH a nutno rovnou dodat, že opět hoří jasným plamenem.

Vždycky jsem měl rád tradiční, klasický kov smrti a kapely, které se snaží tenhle styl nadále rozvíjet a vydávat se novými cestami. A přesně takové je i nové album. Syrové, temné, podmanivé takovým tím starodávným způsobem. Pánové se toho nebojí a rovnou řežou do živého. 


Skladby v sobě mají sílu, načerpanou v podzemí. Z riffů odkapává zkažená krev, bicí utíkají zběsile kupředu a vokál je nasáklý chorobami. Pro mě, jako pro starého metalového psa, který začínal s tímhle stylem v devadesátých letech, je novinka vyloženě povinností. Máte rádi smečky jako DEICIDE, MALEVOLENT CREATION, PESTILENCE, MORBID ANGEL, SINISTER, REPULSION, AUTOPSY? Potom jste zde správně. Tyhle kapely totiž byly démonům z Atlanty předlohou a z jejich tvorby čerpají. Přidávají samozřejmě velkou spoustu vlastních nápadů a invence. Jako bych se ocitl během poslechu uprostřed nějakého děsivého a šíleného hororu. Kývám se do rytmu, jako zkušený hrobník, neustále přidávám hlasitost, jsem stínem, který krvácí. Jsem démonem temnoty a tuhle kapelu vám mohu jenom doporučit. Novinka má navíc prašivý zvuk (Alex Parra - mastering, Jamie Colic - mixing) a povedený obal (Katie Müller). Myslím si, že každý poctivý fanoušek reálných pohřbů do země, může být spokojený. Někdy bývám rád sám a to se potom vydávám na dlouhé výlety do záhrobí. Doporučuji nemrtvým nové desky a je vám doufám jasné, že k "Senses of Detriment" se budeme ještě dlouho vracet. Uvrhli tě do hluboké kobky, svázali řetězem. Mučili tvoje tělo a pokoušeli se zničit i tvoji mysl. Nikdy se jim to nepovedlo. Nikdy si neodvolal svůj názor, nikdy si nepřestal věřit sám v sebe, v sílu lidských myšlenek a ve svobodu. Vždycky si zůstal věrný stínům. Prašivý, plesnivý, mokvající death metal ze staré školy, který vás pohřbí zaživa!


Asphyx says:

You were thrown into a deep dungeon, chained up. They tortured your body and tried to destroy your mind. They never succeeded. You never recanted, never stopped believing in yourself, in the power of human thought and freedom. You played pure, real death metal over and over again, and even when you died, you took your record collection with you. Here we have the new EP from American maniacs CEMETERY FILTH and it must be said that it burns brightly again.

I've always liked traditional, classic death metal and bands that continue to try to evolve that style and go down new paths. And this new album is exactly that. Raw, dark, captivating in that ancient way. The gentlemen are not afraid of that and cut straight to the live.


The songs have a power in them, drawn from the underground. The riffs drip with bad blood, the drums run furiously forward and the vocals are soaked with disease. For me, as an old metal dog who started with this style in the 90's, the new stuff is downright obligatory. Do you like bands like DEICIDE, MALEVOLENT CREATION, PESTILENCE, MORBID ANGEL, SINISTER, REPULSION, AUTOPSY? Then you are here right. These bands were the template for the demons from Atlanta and they draw from their work. Of course, they add a lot of their own ideas and inventiveness. It's like being in the middle of a scary and crazy horror movie while listening to them. I'm swaying to the beat, like a seasoned undertaker, constantly turning up the volume, being the shadow that bleeds. I am a demon of darkness and I can only recommend this band. The new album has an extra dusty sound (Alex Parra - mastering, Jamie Colic - mixing) and a hilarious cover (Katie Müller). I think any honest fan of real earth burials can be satisfied. Sometimes I like to be alone and then I go on long trips to the beyond. I recommend the undead new records and I hope it is clear to you that we will be coming back to "Senses of Detriment" for a long time to come. They put you in a deep dungeon, chained you up. They tortured your body and tried to destroy your mind. They never succeeded. You never recanted, never stopped believing in yourself, in the power of human thought and freedom. You always stayed true to the shadows. Dusty, moldy, moldy old school death metal that will bury you alive!




Recenze/review - CEMETERY FILTH - Dominion (2020):


Tracklist:
01. Intrepid Ways 
02. Cyclocognition 
03. Senses Of Detriment 
04. Cosmic Wraiths 
05. Vacant Planets



KNIŽNÍ TIPY - Krysy - James Herbert (1974)


Krysy - James Herbert
1974 (2003), Alpress

V pátek jsem jezdil ze školy dřív a čítával jsem si ve vlacích a autobusech. Měl jsem s sebou vždycky nějaká skripta, ale ty jsem moc často neotvíral, většinou až na poslední chvíli, když už mi teklo do bot. Stíhal jsem ještě poslední hodinku, co měli otevřeno v boleslavské knihovně. Klára tam pořád dělala, dnes již šťastně vdaná, přesto se mnou vždy ráda zavzpomínala na časy, kdy jsem jí pomáhal na brigádě a tajně ji miloval. Smáli jsme se tomu a stále spolu řešili nové knížky. Mám pro tebe takové překvapení, máš rád Jamese Herberta? Kývám souhlasně hlavou. Tak znovu vyšly jeho Krysy (píše se rok 1998). Podává mi brožovanou knížku s velkým hlodavcem na obalu. Poděkuju a doma si ihned po jídle zalezu. Měl bych zajít do hospody, ale nějak se nám všechno rozpadlo. Není s kým. Raději si nasadím sluchátka a procházím se temnými ulicemi Londýna. V rohu hned vedle mě se mihne velký stín. Zablesknou se oči. 

Možná je to náhoda nebo spíš zjevení, ale když vylezu v pět ráno před dům, tak potkám chlápka s koženou brašnou. Kouká mu z ní termoska. Taky jde na šichtu. Mává kolem sebe a vypadá legračně. Když ale přijdu blíž, tak se vyděsím. Nesním pořád? Útočí na něj potkan (ne krysa), kteří se poslední roky neskutečně přemnožili. Kopne ho okovanou botou do obličeje, hlodavec zapiští a uteče. Ještě ale než  zaleze do křoví, vycení zuby. Že by také mutant? Mám zážitek, který vyprávím svým spolupracovníkům. Uklízíme kanály pod škodovkou, nosíme špínu a čicháme smrad plný rozkladu. Jo krysy, ty bejvaly u nás na statku. Lovil je náš pes, vždycky je roztrhal na kusy. Zasní se propuštěný vrah, který v afektu zabil souseda. Když sedíme na svačině, tak vypráví dál a působí jako ten nejmilejší člověk na světě. Má klasické vzdělání. Je to zvláštní kombinace lidí. Studenti, bývalí vězni, cikáni, mladý holky, co si chtějí jen tak přivydělat. Docela se nasmějeme, jen občas, když se některým objeví v očích temnota, tak se klidím pryč. Zalezu si do kouta, zametám si jen tak pro sebe a s nikým se moc nebavím. Práce je to těžká, na nic jiného není moc čas. Ale jde nám docela od ruky. 

Když vylezu ven, tak už je zase tma. Zítra znovu, jen večer z továrny poběžím, protože se musím osprchovat a stihnout vlak. Najím se cestou v kupé. Jenže jak jsem zmatený, tak si zapomenu svačinu. Ale knihu mám, to je důležité. Sednu si a nechci být rušen. Zašpuntuju se sluchátky a ignoruji snahy cestujících dávat se mnou do řeči. Nerušte, čtu si. Kniha je takovým spíše hororovým příběhem. Námět je sice trošku jednodušší, ale zpracování vynikající. Navíc, jak je tma, tak nejednou vidím krysy všude. Ve vlaku, když jdu na záchod a dívám se do mísy na koleje, na nádraží v Praze i v Plzni, v ulicích kousek od koleje, které jsou neskutečně špinavé. Co se to šustlo v rohu u popelnic? Uff. Jenom kočka, co přišla na pozdní večeři. Nebo ne? Zalezu si do peřin, blondýnka přijede až zítra. Kolej je podivně tichá. Nejdu ani do baru, nechce se mi. Potřebuji klid na čtení. Někdy kolem půlnoci knihu dorazím a pak nemůžu spát. Je úplněk a když se podívám z okna, tak mám pocit, že jsou krysy všude. Velké, zmutované krysy. 

Sérii tiché hrůzy nelze jinak, než doporučit. Krysy jsou prvním dílem a myslím, že opravdu povedeným. Navíc tihle tvorové jsou opravdu zajímaví i pokud to vezmete ze zoologického pohledu. Jejich schopnost se učit, organizovat, přežít. Tráví sice většinu času v temnotě, ale vše má u nich jasný řád a smysl. A teď si představte, že postupně zmutují, stanou se většími, silnějšími, chytřejšími. Stejně jako se přemnožili v Boleslavi kdysi potkani, kteří byli fakt všude, tak v Londýně to byly krysy. A já si musel sednout ještě jednou a celou knížku si přečíst i po letech. A musím říct, že mě stále hodně bavila a byl jsem chycený. Hltal jsem každou stránku a přečetl celý příběh v podstatě na jeden zátah. James Hebert je celkově můj oblíbený autor a líbí se mi i jeho styl psaní. Má takový ten klasický britský přístup a jeho knihy se mi velmi dobře čtou. 

Chodím pořád velmi brzy do práce. Přes koleje, dolů k řece, kde jsou výpustě ze stok a kanálů. Občas potkany dodnes potkávám. Vždycky se jen mihnou někde na cestě, zašustí v křoví. Někdy se na chvilku zastaví, dívají se na mě a pak utečou. Jsou to velmi plachá zvířata. Na tuhle knížku si vždycky vzpomenu. Je totiž napsána opravdu velmi dobře. Takže přátelé, pokud máte rádi horory a  napětí, ale hlavně chlad a temnotu, tak neváhejte ani chvilku. Myslím si, že budete spokojeni. Krysy se mnohým nelíbí, bojí se jich, jsou vyděšení. Když si přečtete tuhle knížku, tak se to rozhodně nezmění, naopak. Ale rozhodně na ni nezapomenete. A teď už mě prosím omluvte, musím jít do práce. Vezmu to kolem kanálů a třeba budu mít štěstí. Mějte se co nejlépe a děkuji za pozornost! 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jednoho dne je pokousán krysou malý chlapec, i přestože zranění není vážné, umírá. Nikdo tomuto případu nevěnuje pozornost až na jeho učitele. Ten začíná pátrat a přijde na další napadení těmito nezvykle velkými tvory. Černé stíny se objevují čím dál častěji, najednou je jich v ulicích plno. Jsou stále troufalejší a útočnější. Na Londýn padá strach. Nastává boj o rovnováhu sil mezi lidmi a zvířaty. Pozornosti stále uniká starý dům, obrostlý křovím, skoro neviditelný, jehož tajemství předčí ta nejhrůznější očekávání.
Anglický spisovatel James Herbert se u nás představuje v prvním ze své série mistrných příběhů "tiché hrůzy".


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 26. září 2024

Recenze/review - WITCHTRAP - Hungry as the Beast (2024)


WITCHTRAP - Hungry as the Beast
CD, LP, TAPE 2024, Hells Headbangers

for english please scroll down

Pálili mě rozžhaveným železem, natahovali moje tělo k prasknutí. Lámali mě v kole, nasadili mi španělskou botu. Zmučený a o hladu jsem ležel ve své cele a přesto jsem nikdy neodvolal. Nevěřím na padlé modly, nikdy se nebudu modlit k bohu, kterého jsem nikdy neviděl. Nechci klečet v kostele a svěřovat se kněžím, kteří po nocích dělají ohavné věci. Jsem možná prokletý, ale nikdy nebudu ovce v davu, která pochoduje na porážku. A stále budu poslouchat desky, jako je ta od legendárních kolumbijských maniaků WITCHRAP.

Kdysi jsem vyrůstal na německé thrash metalové vlně a máme to s touhle kapelou velmi podobně. Pánové velice zkušeně a elegantně kombinují tento styl se starým chladným black metalem. Výsledkem je koktejl, který bude chutnat všem nevěřícím, všem, kteří rád zapalují ohně a kreslí na zdi pentagramy. Jste true a ortodoxní? Potom jste zde správně. Démoni se usmívají!


Kolumbijci vzali starodávné postupy, u jejichž vzniku na začátku sami od roku 1992 stáli a ohlodali je na kost. Vše je syrové, volně inspirované kapelami jako DESTRUCTION, SODOM, VENOM a nebál bych se napsat i legendárními českými TÖRR. Vše je opatřeno prašivým reálným zvukem a pekelným obalem (Juan Felipe Mora Ibanez). Fanoušci tak dostanou poctivou porci syrového, nahrubo nasekaného masa, které když sníte, tak kolem sebe začnete vidět tajemné symboly. Album je spíše starodávným rituálem pro všechny věrné, než jen obyčejnou nahrávkou. Kdo jste jako já vyrůstal hudebně na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století, tak mi určitě dáte za pravdu. Líbí se mi, že si WITCHRAP drží víceméně stejnou a velmi dobrou kvalitu. I letos je slyšet, že se jedná o muzikanty, kteří přesně vědí co a jak chtějí hrát. Zároveň si zachovávají takový ten heavy efekt, temnou energii, zdravou naštvanost, jihoamerickou živočišnost, chcete-li. Lituji jen jediného, že je Kolumbie tak daleko a nemůžu si zajít na nějaký koncert. Úplně to před sebou vidím. Malý klub někde v Medelinu, pivo teče proudem a z pódia stéká dolů špína smíchaná se sírou. Jasně, že už tady všechno bylo a pánové nepřinášejí nic nového. Jenže ono taky záleží na přístupu a způsobu, jak kapela ke své morbidní práci přistupuje. A WITCHRAP věřím každé slovo, notu, riff, motiv. Je mi jedno, jestli mě budou pálit rozžhaveným železem, natahovat moje tělo k prasknutí. Lámat mě v kole, jestli mi nasadí španělskou botu. Zmučený a o hladu budu ležet ve své cele. Nikdy neodvolám! Nevěřím na padlé modly, nikdy se nebudu modlit k bohu, kterého jsem nikdy neviděl. Zůstanu věrný temnotě a téhle hudbě! Ďábelský black thrash metalový rituál ze starých plesnivých katakomb, který smrdí sírou! Budete upáleni na hranici! 


Asphyx says:

They were burning me with hot iron, stretching my body to bursting. They broke my wheel, put a Spanish boot on me. Tortured and starving, I lay in my cell, yet I never recanted. I do not believe in fallen idols, I will never pray to a god I have never seen. I will not kneel in a church and confide in priests who do abominable things at night. I may be damned, but I will never be a sheep in the crowd that marches to the slaughter. And I'll still listen to records like the one by legendary Colombian maniacs WITCHRAP.

I once grew up on the German thrash metal wave and we have a very similar thing going with this band. The gents combine this style with old cold black metal very skillfully and elegantly. The result is a cocktail that will be enjoyed by all non-believers, all those who like to light fires and draw pentagrams on the wall. Are you true and orthodox? Then you are right here. The demons are smiling!


The Colombians have taken the ancient practices that they themselves have been at the origin of since 1992 and nibbled them to the bone. Everything is raw, loosely inspired by bands like DESTRUCTION, SODOM, VENOM and I wouldn't be afraid to write the legendary Czech TÖRR. Everything comes with a mangy real sound and a hell of a cover (Juan Felipe Mora Ibanez). Fans get a fair portion of raw, roughly chopped meat that when you eat it you start to see mysterious symbols around you. The album is more of an ancient ritual for all the faithful than a simple recording. If, like me, you grew up musically in the late 1980s/early 1990s, you'll give me credit. I like that WITCHRAP has kept more or less the same and very good quality. Even this year you can hear that these are musicians who know exactly what and how they want to play. At the same time they keep that heavy effect, dark energy, healthy anger, South American animalism if you want. My only regret is that Colombia is so far away and I can't go to a concert. I can totally see it in front of me. A small club somewhere in Medellín, beer flowing and dirt mixed with sulphur dripping down from the stage. Of course, it's all been here before, and the gentlemen bring nothing new. But it also depends on the approach and the way the band approaches their morbid work. And WITCHRAP I believe every word, note, riff, motive. I don't care if they burn me with hot iron, stretch my body to bursting. Break me in a wheel, if they put a Spanish shoe on me. I'll lie tortured and starving in my cell. I will never recant! I will not believe in fallen idols, I will never pray to a god I have never seen. I'll stay true to the darkness and this music! Devilish black thrash metal ritual from the old moldy catacombs that kills with sulfur! You will be burned at the stake!


tracklist:
1. Built For The Kill
2. Hungry As The Beast
3. Ruthless Aggression
4. Heirs To The Power Of Evil
5. Satanism
6. Invocation
7. Cauldron Of Abominations
8. Lightning Attack

band:
Witchhammer - Drums
Burning Axe Ripper - Vocals, Guitars
Enforcer - Bass



Recenze/review - SPITE - The Third Temple (2024)


SPITE - The Third Temple
CD 2024, Invictus Productions

for english please scroll down

Je chladná a temná noc a já zase vstupuji do starodávného chrámu. Pokaždé se probudím a jsem zmatený. Ve snech potkávám démony a samotnou Smrt. Zvou mě na starý obřad a já pokaždé jejich pozvání přijímám. Jdeme skrz krvavou mlhu, nasloucháme šepotu nemrtvých. Vstupujeme dovnitř a klaníme se před děsivým trůnem. Už dávno víme, že temnota zvítězila. Stačí se rozhlédnout kolem sebe, stačí se pomodlit správným směrem. Posloucháme nové album black metalových SPITE a odříkáváme zvrácené modlitby. 

Pod touhle kapelou je podepsán jediný člen - Salpsan (Jesse Balgley - jinak také IMPURE, CERES, UNSPEAKABLE). Nahrál všechny nástroje i vše nazpíval. Výsledkem je surový, chladný a temný black metal, který smrdí sírou. Otevřete svoji mysl a nechte se unášet starodávnými příběhy. Antikrist se vrátil na zem, aby šířil zlo. Černá mše začíná!


Základem jsou tradiční black metalové postupy, ke kterým jsou přidávány nové a neotřelé melodie. SPITE mají svůj rukopis a dokáží mezi nás nevěřící předat velké množství energie načerpané hluboko v podzemí. Zvuk, obal a další formální věci jsou v absolutním pořádku. Hlavní jsou tu melodie, které se vám postupně zadřou hluboko pod kůži i do podvědomí. Připadám si, jako bych byl zavřený ve starém archívu a četl si ve spisech, na kterých se již dávno usadil prach. O démonech, o šílenství, o zlu, které se opět vrátilo. Mezi lidmi je jíž nějaký čas velký strach a když budete poslouchat stále dokola "The Third Temple", tak jej jenom prohloubíte. Kapela do mě ihned zasekla svůj dráp a nikdy mě už nepustí. Rád se k nové desce vracím, obzvláště ve chvílích, kdy se setmí a ochladí. Mívám potom podivné sny, ze  kterých když se probudím, tak kolem mě stojí démoni i Smrt a zvou mě na dlouhý výlet bez konce. Stal jsem se postupně stínem, nemrtvým, ztratil jsem veškerou krev. Straním se lidí, raději navštěvuji staré chrámy a čtu si na zdech děsivá poselství. Skladby jsou velmi návykové, skvěle složené a mají v sobě takovou tu poctivou energii a tlak, které mám u tohoto stylu tolik rád. Nezbývá mi tedy nic jiného, než vám novinku doporučit. Pokud se rádi touláte podsvětím a líbí se vám, když máte chlad v kostech, tak neváhejte ani chvilku. SPITE nahráli album, které rozhodně stojí za to. Otevřete svoji mysl a nechte se unášet starodávnými příběhy. Antikrist se vrátil na zem, aby šířil zlo. Černá mše začíná! Surový, chladný a temný black metal, který smrdí sírou! 


Asphyx says:

It is a cold and dark night and I am entering the ancient temple again. Every time I wake up, I'm confused. In my dreams I meet demons and Death himself. They invite me to an old ceremony and I accept each time. We walk through the bloody mist, listening to the whispers of the undead. We step inside and bow before the terrible throne. We've known for a long time that the darkness has won. All we have to do is look around, pray in the right direction. We're listening to the new album by black metal band SPITE and we're saying a sick prayer. 

This band is signed by a single member - Salpsan (Jesse Balgley - aka IMPURE, CERES, UNSPEAKABLE). He recorded all the instruments and sang everything. The result is raw, cold and dark black metal that reeks of sulfur. Open your mind and let yourself be carried away by ancient stories. The Antichrist has returned to earth to spread evil. The black mass begins!

The basis is traditional black metal methods, to which new and novel melodies are added. SPITE have their own signature and they can transmit a lot of energy deep underground among us non-believers. The sound, the cover art and other formal things are in absolute order. The main thing here are the melodies, which gradually dig deep into your skin and subconscious. I feel like I'm locked in an old archive, reading through files that have long since had the dust settled on them. Of demons, of madness, of evil that has returned again. There's been a great fear among people for some time now, and listening to "The Third Temple" over and over again will only deepen it. The band got its claw into me immediately and never let go. I love coming back to the new record, especially when it gets dark and cold. Then I have strange dreams, from which I wake up to demons and Death standing around me, inviting me on a long trip without end. I've gradually become a shadow, undead, I've lost all my blood. I shy away from people, preferring to visit old temples and read the terrifying messages on the walls. The songs are very addictive, well composed and have that honest energy and pressure that I love so much about this style. So I have no choice but to recommend this new release to you. If you like to roam the underworld and like to have a chill in your bones, then don't hesitate a moment. SPITE have recorded an album that is definitely worth it. Open your mind and let yourself be carried away by the ancient stories. The Antichrist has returned to earth to spread evil. The Black Mass begins! Raw, cold and dark black metal that reeks of brimstone! 



tracklist:
1. The Blackened Talmudist
2. Unblessed
3. Under Wings Of Cherubim (Dvir, Part I)
4. Yahweh's Vengeance
5. Desert Demons
6. Hounds Of Herod
7. The Spoils Of Judea (Dvir, Part II)
8. The Black Moon (Yare'ach Shachor)
9. Where Dust Cannot Fall
10. The Stone Sakrah
11. The Dark Ark (Dvir, Part III)
12. The Third Temple



TWITTER