DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 15. prosince 2024

Recenze/review - FESTERGORE - Constellation of Endless Blight (2024)


FESTERGORE - Constellation of Endless Blight
CD 2024, Personal Records, Iron Fortress Records

for english please scroll down

Kobka, ukrytá ve stínu starých stromů, vydala konečně své svědectví. O utrpení, o bolesti. Uvnitř, za rezavou branou, se ukrývala shnilá těla v již značném stádiu rozkladu. Zatuchlý pach špíny, prašiviny a absolutního zmaru. Červi, pojídající poslední zbytky tkání, se usmívají. Kroutí se do rytmu nové debutové desky amerických maniaků FESTERGORE. Jedná se o divoký, plesnivý death metal ze staré školy, zahraný s nadšením, odhodláním a touhou ničit.

Rozdrtil jsem všechny kosti kladivem, stejným způsobem, jako na mě působí nové album. To si mě ihned získalo svojí silou, energií i schopností mě pohřbít zaživa. Poslední dobou kolem sebe vidím přízraky. Sledují mě ze stínu a kývají spokojeně hlavou. Koneckonců, hraje se zde i pro ně. Zombie lezou z děr a touží po čerstvé krvi.


Do nečisté hry vás uvede masivní a špinavý zvuk, spokojený jsem i se stylovým obalem (Lucas Korte). Už při prvních společných seancích mě nové album "Constellation of Endless Blight" rozemlelo na prach. Veškerá exhumace se odehrává v podobném stylu jako to umí kapely MORBID ANGEL, DEMOLITION HAMMER, IMMOLATION, SUFFOCATION, AUTOPSY, DEICIDE, MONSTROSITY. Pokud se vám podobná hudba líbí a uctíváte tento styl, tak neváhejte ani chvilku. Dostanete poctivou porci nahrubo nasekané tmy, šílenství a prokletí. Skladby jsou napsány s jediným účelem - totálně vás zničit, pohřbít zaživa, roztrhat na kusy. Je to smršť, tsunami ostrých riffů, chorobného vokálu a divokých bicích. Kolem skladeb se jako nějaké děsivé memento vznáší krvavá mlha. Jednotlivé motivy se mi zadřely pod kůži i hluboko do hlavy a velmi často jsem se rád k nahrávce vracel. Má v sobě vše potřebné, abych si vyčistil hlavu od zbytečností. Líbí se mi způsob, jakým kapela přistupuje ke své morbidní práci. Pánové jsou uvěřitelní, nekompromisní, opravdoví, reální. A tak se zase jednou dívám do tmy a postupně přidávám hlasitost. Mohu vám jenom potvrdit, že se nové album povedlo po všech stránkách. Kobka, ukrytá ve stínu starých stromů, vydala konečně své svědectví. O utrpení, o bolesti. Uvnitř, za rezavou branou, se ukrývala shnilá těla v již značném stádiu rozkladu. Zatuchlý pach špíny, prašiviny a absolutního zmaru. Červi, pojídající poslední zbytky tkání, se usmívají. Totálně zničující, temný, divoký death metal z prašivých katakomb, který vás roztrhá na kusy! Rozklad syrového masa!

Asphyx says:

The cob, hidden in the shade of the old trees, finally gave its testimony. Of suffering, of pain. Inside, behind the rusted gate, there were rotting bodies in a considerable state of decomposition. The musty smell of filth, filth and absolute decay. Worms, eating the last of the tissue, smiling. They wriggle to the rhythm of the new debut album by American maniacs FESTERGORE. This is ferocious, moldy old school death metal, played with passion, determination and a desire to destroy.

I smashed all my bones with a hammer, in the same way that the new album affects me. It immediately won me over with its power, energy and ability to bury me alive. I've been seeing ghosts around me lately. They watch me from the shadows and nod their heads in satisfaction. After all, it's a game for them too. Zombies crawl out of holes and crave fresh blood.


The massive and dirty sound will put you in the dirty game, I am also satisfied with the stylish cover (Lucas Korte). Already during the first sessions together the new album "Constellation of Endless Blight" ground me to dust. All the exhumation takes place in a similar style as bands like MORBID ANGEL, DEMOLITION HAMMER, IMMOLATION, SUFFOCATION, AUTOPSY, DEICIDE, MONSTROSITY. If you like music like this and worship this style, don't hesitate a moment. You will get a fair portion of roughly chopped darkness, madness and curses. The songs are written with one purpose - to totally destroy you, to bury you alive, to tear you apart. It's a whirlwind, a tsunami of sharp riffs, sick vocals and ferocious drums. A bloody fog hovers around the songs like some horrible memento. The individual motifs got under my skin and deep into my head and I liked to come back to the record very often. It has everything I need to clear my head of the unnecessary. I like the way the band approaches their morbid work. The gentlemen are believable, uncompromising, real. And so, once again, I look into the darkness and gradually turn up the volume. I can only confirm that the new album has succeeded in every aspect. Cobka, hidden in the shade of the old trees, has finally given her testimony. Of suffering, of pain. Inside, behind a rusty gate, were rotting bodies in a considerable state of decay. The musty smell of filth, filth and absolute decay. Worms, eating the last remnants of tissue, smiling. Totally devastating, dark, savage death metal from the dank catacombs that will tear you apart! The decomposition of raw flesh!



tracklist:
01. Ironborn
02. Glass Casket (feat. Anthony Bramante)
03. SMA
04. The View From Halfway Down
05. Synchronizing the Kozmos part I
06. Surrender to Madness
07. Cryogenic Decay
08. Synchronizing the Kozmos part II
09. What Once Was Proud


PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý osmdesátý sedmý - Moje umírající nevěsta


Příběh čtyř stý osmdesátý sedmý - Moje umírající nevěsta

Mám nasazená sluchátka a nevím o světě. Kývám se do rytmu, hrozně to prožívám. Další album MY DYING BRIDE do mé sbírky. Musím mít všechno kompletní. Už několik týdnů se ptám prodavače, kdy už bude mít všechna alba. Musím působit otravně, ale oni jsou tady, v Music Records asi zvyklí. Mě podobní kluci jsou zde dost častými hosty. Netrpělivě čekáme, až se uvolní sluchátka. Zalezeme do boxu a držíme v rukou nová CD, aby bylo vidět, co posloucháme. Je v tom kus soudržnosti. Jsem hrdý na to, že znám nazpaměť všechny názvy, muzikanty. Jsem chodící encyklopedie, jako kdysi můj dnes již mrtvý kamarád Kytka. Často na něj vzpomínám. Co by asi říkal na směr, kterým se některé kapely vydaly? Jak jsem ho tak znal, pořád by byl nadšencem. Musím se rozhodnout. Jedno CD si nemůžu dovolit. Odkládám smutně do regálu, škrtám si v notýsku další jména do sbírky a před vchodem si musím zapálit. Je tu hlouček mě podobných. Jaký byl úlovek, zeptá se mě takový vysoký hubený kluk. Ukážu svoje kousky a očekávám smích. Něco jako, že tohle je muzika pro holky. Občas tomu tak bylo. Vždyť je to ukňouraný, čekal jsem, ale opak byl pravdou. 

Občas se to stávalo. Někdy jste zkrátka mohli jen tak na ulici nebo v obchodě potkat podobné blázny, jako jste byli vy. Metal nás držel tak nějak dohromady. Už to sice nebylo takové jako dřív, kdy se lidé poznávali jen podle triček, ale pořád jsem měl někdy štěstí. Jmenoval se Roman a ihned mi nabídl, jestli nechci zajít do hospody. Stejně jsem chtěl jít. Tenkrát jsem všem říkal, že můžu pít jenom v hospodách, které jsou ve sklepě. Jakože temný metal. Řeknu mu to, on se ale vůbec nesměje. Jen pokývá hlavou a jde se. Připojí se ještě jeden takový malý, již značně opilý metalista, který ale jen něco mumlá a není mu moc rozumět. Usedneme ke stolu a já vyndám svůj notes. Co to je? Zeptá se ten malej a začne se tomu děsně smát. Ty vole, jak by ti bylo, kdybys kolem sebe měl jen samý studenty, co metalu neholdují? Já si musím všechno najít v časopisech, dohledat v obchodě, v katalozích. To chce sebekázeň a trpělivost. Nejde sledovat všechno. Jak byl už na plech, začal mi nadávat. Naštval jsem se, nenechám ze sebe dělat blbečka. Chtěl jsem se zvednout a trošku začít strašit, ale nemusel jsem. Roman jej vyhodil. 

Povídej dál, řekl, jakoby se nic nestalo. Nejdřív jsem probral události posledních měsíců. Pokyvoval hlavou a pak mi napsal několik dalších jmen. Měl přehled, ale na rozdíl od jiných nemachroval. Měl v sobě takovou tu pokoru, která je vlastní některým chytrým lidem. Měl dobrou náturu, ale připadal mi nějaký smutný. Kecali jsme a z něj to lezlo jako z chlupatý deky. Potom přišla moje holka, sedla si vedle mě a hned jak se máš, co studuješ. Byl na právech a nebavilo ho to jako mě. K metalu se dostal před otce, který za komárů sledoval rockový kapely a postupně přecházel k tvrdším a tvrdším odnožím. Měl svým způsobem štěstí, dokonce dostával peníze na desky. Byl z velmi dobré a bohaté rodiny. Jen mi připadalo, že k němu byli všichni nějak chladní. To se mi mělo potvrdit hned o víkendu, kdy jsme byli pozváni na oběd. Zatím jenom pijeme a když jsme v nejlepším, tak mi začne vyprávět o své holce. Jaká je super, jakou má postavu, vlasy, jak ji má moc rád. Kýval jsem hlavou a na rozloučenou mu řekl, že bychom si mohli někdy vyjít všichni. Rozloučil se a museli jsme mu slíbit, že dorazíme v sobotu k nim domů. Napsal mi adresu.

Večer bývají některé nápady skvělé, ale ráno, když se probudíte, tak už tak dobré nejsou. Nikam se nám nechtělo, asi bychom ani nikam nešli, kdyby tomu nechtěl osud a nepotkal jsem Romana na jedné přednášce v Tylovce. Já tam měl ekonomiku, on nevím co. Každopádně stál jako nějaký černý vykřičník v rohu a díval se na lidi kolem. Pozdravím jej a on hned, jak se těší, jaký to bude super. A tak v pátek sedíme v hospodě s kamarády a pijeme pivo. Mluvíme o tom, že sliby se mají dodržovat a že to třeba bude dobrý. Mělo by, tenhle kluk působil slušně, pohodově. Jen jsem z něj měl takový divný pocit. V jeho chování bylo něco příliš smutného. My byli všichni samý vtípek, černý humor, pořád jsme se tlemili a když už nás něco sejmulo, tak jsme si zalezli do svých brlohů jako raněné šelmy. Nebývalo zvykem, aby chlapi o svých problémech mluvili nahlas. On ale naznačoval. Nakonec jsme šli. Pamatuji si, že ten den byl v ulicích vítr. Dokonce jsme potkali pár vyvrácených stromů. Žmoulám v ruce lístek s adresou a pomalu se blížíme. To je fakt tahle vila? Obrovský dům, jak z filmů od Agathy Christie. Temný a chladný. Zazvoníme a přijde nám otevřít nějaký pán v kvádru.

Už u vchodu pochopím, že tady je to úplně jiná liga, než jsem zvyklý. Pan otec má sice delší šedivé vlasy, ale jeho chování se vůbec do tohoto prostředí nehodí. Je příliš lidový, žoviální. Zato paní matka je upjatá. Ta tu musí žít už minimálně sto let, pošeptá mi blondýnka. Pije se čaj a Roman pořád nikde. První otázky jsou směřovány na to, čím jsou naši rodiče. Z toho si nic nedělejte, já jsem taky z chudých poměrů. Řekne nám tatík a směje se na celé kolo. Další sada dotazů je na náš vztah. Najednou se u stolu objeví sestra Romana. Kde je tvůj brácha, zeptám se a ona odpovídá skoro neslyšně. Je zatím ve svém pokoji. Tak já pro něj dojdu, nabídnu se. Asi mi chtějí něco říct, zarazit mě, ale nestihnou to. Vyběhnu jedny schody, potom druhé. Napadne mě, že bych si tu jako malý nechtěl hrát. Připadal bych si jak synek pana továrníka. Kurva, jsem kluk ze sídliště, kterýmu asi 150 krát rozbili brejle. Co se ničeho nebojí. Jenom cikánů, jak říkával Prcalík. Zaťukám a moje klepání se ozývá s až děsivou ozvěnou. Nikdo mi ale neodpoví.

Otevřu dveře a musím se chvilku rozkoukat. Uvnitř je děsný temno. Jen nějaká malá lampička v rohu. Tam sedí Roman v obrovském křesle. Jeho pokoj je velký jako byty našich rodičů dohromady. Na zdi má největší sbírku metalu, co jsem kdy viděl. Kolem jsou ale ještě jiné věci. Nejdřív se jich leknu. Jsou to různé masky, figuríny, všechno je očividně z hororů. Pěkná sbírka, řeknu a zeptám se ho, jestli s námi poobědvá, když už jsme za ním přišli. Co říkáš na ségru? Zeptá se mě jako první. Řeknu, že je hezká a milá, i když není ani jedno. Poděkuje, s povzdechnutím se zvedne a jde se mnou. Když dorazíme ke stolu (je to jak malý výlet), všichni mlčí. Blondýnka mi pošeptá, že prý asi pronesla něco nevhodného. Už se nesměje nikdo. Jenom já. Když jsou podobné vážné chvíle, připadá mi to vtipný. Pokusím se zahlásit něco o tom, že doufám, že nebude jídlo tak stejně chladné, jako zábava. Jenže nikdo se nesměje. Začínám si připadat jako v nějakém hloupém hororu. Začne se podávat první chod. Vypadá to dobře, a je to i chutné. Dojíme, madam konečně řekne nějaké téma k hovoru. Studium. No, děsná nuda. Přestává mě to bavit. 

Nakonec se zábava trošku rozjede, to když se zeptám na muziku. Zatím jsem potkával staré rockery s vráskami od smíchu, s pupkama a vždycky dobrou náladou. Takový ty umaštěný máničky z hospod a továren. Rebely proti všemu. Jenže jeho otec byl jinej. Uvědomělej. A rád nás poučoval. Vůbec mi nesedělo spojení s metalem a rockem. Tahle rodina byla všechno, co metalisti nesnášeli. Roman se asi chtěl trošku vymanit, vzepřít se, jen to vzal za špatnej konec. Když nám došla témata, zeptala se blondýnka na jeho dívku. Tak krásně si o ní vyprávěl. Kde bydlí, ona je také z Plzně? Nastane ticho. Potom nám jeho sestra pošeptá, že je několik let mrtvá, že s ní vlastně nikdy moc nechodil, že si to jen vysnil a pořád si myslí, že je živá a že s ním je. Zamrazilo mě v zádech i v břiše. Dáte si někdo víno (následovala přednáška o tom, jaké má odrůda rodokmen a její závratná cena). Naschvál řeknu, že bych raději pivo. Představuji si, že nás otráví, že nás sežerou. Možná jsme právě poobědvali své předchůdce. Nestane se tak, ale celý oběd i brzké odpoledne se odehrává v pochmurné náladě. 

Když odcházíme, stojí Roman v okně. Má bílou tvář, jako neživý. Zamává nám a smutně se usměje. Co to jako bylo? Hlásíme cestou do města. Pivo je jasnou volbou. V hospodě je pár známých, kteří jsou právě v nejlepším. Pokecáme, vyprávíme jim, co jsme právě zažili. Vy myslíte upíra Romana? Směje se jedna holka. Potom nám o něm vypráví, že s ním chodí do školy, že je divnej, že působí fakt jak nějakej démon. Hele, já poslouchám taky metal, ale pro mě to byla vždycky spíš zábava. Chápeš, nadsázka, jako v hororech. Vždycky jsem si myslel, že to tak berou skoro všichni. Jenže očividně ne. Když dorazíme na kolej, dám do věže jednu starou desku MY DYING BRIDE. Někde v polovině začne přeskakovat a zní to, jako by k nám někdo mluvil divným jazykem. Nějak se mi všechno dostane i do snů. Ráno všechno vyprávím své milé a ona na mě, to jsou ty tví kamarádi. Příště si fakt vybírej, s kým jdeš do hospody. Mám tak navěky tuhle kapelu spojenou s tímhle příběhem. Asi by vás zajímalo, jak dopadl Roman. Někde jsem slyšel, že se oběsil. Nejsem si s tím ale úplně jistý, někdy mám pocit, že ho občas vidím v davu, že sedí kousek ode mě v tramvaji. Nevím, ale Moji umírající nevěstu poslouchám pořád rád. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 14. prosince 2024

Interview - GUTLESS - Old, destructive and swamping death metal that will blow your brains out!


Interview with death metal band from Australia - GUTLESS.

Answered Ollie Ballantyne (drums), thank you!

Recenze/review - GUTLESS - High Impact Violence (2024):

Ave GUTLESS! Hello to the Australian underground. Let's get straight to the important stuff. Your new album "High Impact Violence" is out and it is literally packed with honest, dirty death metal. How was the album made and how do you feel about it? What direction has GUTLESS moved in since the demo?

We started writing the record pretty much straight after we put out our split with Mortal Wound. Covid hit not long after that and the city we live in got locked down pretty hard so that kind of killed our momentum for a bit there. Eventually we got sick of not being able to do anything, so Tom and I started writing songs over Zoom together. It was an unconventional setup but we had to keep some sort of momentum up. I think we're all just more relieved to finally have it out after all this time. In terms of our direction, I think we've basically just tried to expand on the blueprint we laid with our earlier releases. We wanted a good mix of pure old school death metal and more groovy, brutal death inspired stuff.

I'm listening to the record right now and I have to write that this time it took a while to get into my blood. I put the album in my player, I'm listening to it in the car. I really like the sound of it. It's lively, organic, old school, and at the same time it's easy to hear. Where did you record it and who is responsible for the sound?

We recorded it at Goatsound Studios, which is run by Jason Fuller. We tracked the drums with him, and then our friends Jamie Colic and Noah Papworth came in and tracked the guitars and vocals with us. Joe tracked his bass at home and we re-amped it at Goatsound. Fuller mixed and mastered it for us - we put that man through the ringer in terms of making him do things he didn't want to do from an engineering and production standpoint (sorry Fuller!) but he killed it.


You'll probably agree with me that the cover sells. You guys have it pretty brutal this year. Who's the author? Personally I like the cover, I just wonder if it's "too" brutal. You know, there's an artificial intelligence on social media evaluating what's right and what's wrong. A lot of bands have gotten in trouble for covers like this. How did you and the author get together and what exactly is the theme supposed to convey in relation to the music?

Our good bud Jesse Webb (@jw.hardware) is responsible for the album cover and all of our other artwork. I feel like violent/brutal/off-putting covers in death metal are a dime a dozen these days and nothing really shocks me in that regard anymore but we wanted something that fit the music and a guy getting his head caved in with a brick felt pretty right. It's blunt and brutal and just a little bit dumb. I think it's still pretty gnarly even in a sea of hyper gory brutal death and goregrind covers but maybe I'm just biased. As for working with Jesse, we've been friends with him for a long time and he fully gets the brief of what artwork for this band should be, so that makes it really easy.

I put "High Impact Violence" over and over in my head and I think what I like most about the album is probably that hard to describe old school death metal feeling. We seem to be of the same blood. Who was and is your role model? Every musician started out somehow, there are role models that shaped their signature. What were yours?

In terms of early influences and role models, for me personally I'd say the early thrash bands were pretty big ones. I think just the fact that they were the first bands to kind of shed the grandiosity and theatrics of the metal that came before them and carry themselves with more of a DIY or punk ethos - just shithead kids playing the heaviest music they possibly could to whoever would listen.


How do you look at the current trend, widespread mostly among young bands, where they try to play as technically as possible, often putting into death metal, for example, saxophone, various keyboards and generally finding their way in a very complicated way. Do you enjoy such bands? I'm confused sometimes when I go to a gig and someone like that is performing. It seems like a jazz school exercise, but I end up not remembering anything at all. What about you and the current trends in death metal?

It's great that there are so many bands playing around with different takes on the style. I guess our only thing is that currently bands are either progging out hard, playing more cavernous death-doomy sort of stuff, doing squeaky clean tech-death or NSE-style brutal death, or just going full the knuckle-dragging hardcore inspired route. That's not to say we don't love any of that stuff because it's sick that there's such a diversity of sounds out there and there are plenty of bands we love doing that, but I guess we feel like our favourite styles of death metal are maybe currently under-represented. In terms of watching bands live, I'll take a more loose band that plays violently and energetically over a bunch of tech-death musicians standing still but playing flawlessly any day.

Going back to the beginning... What was the first impetus for you guys to put a band together in the first place? And why death metal? It's not exactly a style that would gain you much "fame".

Tom and I used to play together in a band called Sewercide back when we were younger. After that band ended Tom hit me up to try and write some songs together, and there were certain bands and styles that we'd always bonded over so we just tried to copy them, haha. And we just do it because we love the music, and love making this music together.


You come from Australia and play extreme death metal. I'm sure our readers would be interested to know how the death metal scene works in Australia? To be honest, I've been hearing nothing but great stuff from you guys lately. Does that mean the scene is very strong in your country at the moment? What about gigs, how many people are coming?

Yeah, we're really lucky that the scene in our city is so great. There's heaps of incredible bands we get to play shows and hang out with regularly, like Faceless Burial, Contaminated, Miserable Creature, Vile Apparition, Hormagaunt, Carcinoid, Algor Mortis, Aglo, Bludger and a whole heap more. It's really inspiring for us to be around so many talented and like-minded people. Gigs tend to do really well here, and we're pretty spoiled in terms of constantly having great shows on regularly.

From your music you can feel that you are influenced by the American death metal school as well as old European bands. How are you as fans? Do you prefer the original death metal of the 90s or do you draw inspiration from new records as well? If so, I'd be interested to know which bands had/have the biggest influence on GUTLESS.

We listen to heaps of different types of music (old and new) between us, but I'd say in regards to Gutless our biggest influences are the early American death metal bands, where thrash first became death metal. Bands like Demolition Hammer, Deicide, Cannibal Corpse, Solstice and Malevolent Creation were all pretty huge for us when we first started this band, as well as early brutal death bands like Suffocation and Cryptopsy.


We are coming to the end and that always makes me ask a slightly philosophical question. How would you define death metal and what does it mean to you? I don't mean now the technique of playing, but rather what it brings to you, takes, how you perceive it in relation to the fans. Did you grow up on it?

To me it's metal taken to its logical extreme - metal's a genre defined by its heaviness and death metal is people trying to make metal as heavy as it possibly can be, and pushing it as far as it can go in that regard. I think it's cool that it can be pushed in so many directions too - there are other styles that are maybe more limited in terms of where you can feasibly take it, but it's a genre that still seems to be evolving and that bands are still experimenting with. We are definitely not one of those bands, haha.

Thank you very much for the interview. I appreciate it. Now let the music do the talking. I'm gonna go play "High Impact Violence" really loud! I wish you all the best with the news and that all is well in your personal lives. Thank you!

Thank you!

Recenze/review - GUTLESS - High Impact Violence (2024):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - GUTLESS - Starý, zničující a mokvající death metal, který vám vystřelí mozek z hlavy!


Rozhovor s death  metalovou skupinou z Austrálie - GUTLESS.

Odpovídal Ollie Ballantyne (bicí), děkujeme!

Recenze/review - GUTLESS - High Impact Violence (2024):

Ave GUTLESS! Zdravím do australského undergroundu. Pojďme rovnou k tomu nejdůležitějšímu. Máte venku novou desku „High Impact Violence“, která je doslova narvaná poctivým, prašivým death metalem. Jak album vznikalo a jaký z něj máš pocit? Jakým směrem se GUTLESS posunuli od demonahrávky?

Desku jsme začali psát prakticky hned poté, co jsme vydali split s Mortal Wound. Nedlouho poté udeřil Covid a město, ve kterém žijeme, bylo docela tvrdě uzavřeno, takže to na chvíli zabilo naši dynamiku. Nakonec nás přestalo bavit, že nemůžeme nic dělat, a tak jsme s Tomem začali psát písničky přes Zoom společně. Bylo to netradiční uspořádání, ale museli jsme si udržet nějakou dynamiku. Myslím, že se nám všem o to víc ulevilo, že to po takové době konečně vyšlo. Co se týče našeho směřování, myslím, že jsme se v podstatě jen snažili rozšířit plán, který jsme položili u našich předchozích desek. Chtěli jsme dobrý mix čistého old school death metalu a více groovy, brutálním deathem inspirovaných věcí.

Právě desku poslouchám a musím napsat, že tentokrát mi chvilku trvalo, než mi pronikla do krve. Narval jsem si album do přehrávače, poslouchám ji v autě. Hodně se mi líbí zvuk. Je živý, organický, old schoolový a zároveň dobře čitelný. Kde jste nahrávali a kdo je pod zvukem podepsán?

Nahrávali jsme ji ve studiu Goatsound, které vede Jason Fuller. S ním jsme nahrávali bicí a pak přišli naši přátelé Jamie Colic a Noah Papworth a nahrávali s námi kytary a vokály. Joe nahrával basu doma a my jsme ji pak v Goatsound nahrávali znovu. Fuller to pro nás smíchal a zmasteroval - dali jsme mu zabrat, aby dělal věci, které z inženýrského a produkčního hlediska dělat nechtěl (promiň, Fullere!), ale on to zvládl.


Asi se mnou budeš souhlasit, že obal prodává. Vy jej máte letos pořádně brutální. Kdo je jeho autorem? Osobně se mi obal líbí, jen si říkám, jestli není „příliš“ brutální. Znáš to, na sociálních sítích vyhodnocuje co je a co není správné umělá inteligence. Spousta kapel kvůli podobným obalům měla problémy. Jak jste se dali s autorem dohromady a co přesně má motiv vyjadřovat ve vztahu k hudbě?

Náš dobrý kamarád Jesse Webb (@jw.hardware) je zodpovědný za obal alba a všechny naše další obaly. Mám pocit, že násilných/brutálních/odpudivých obalů v death metalu je dneska jako šafránu a nic mě v tomhle ohledu už nešokuje, ale chtěli jsme něco, co by se hodilo k naší hudbě, a chlápek, kterému někdo rozbije hlavu cihlou, nám přišel docela dobrý. Je to tupé, brutální a tak trochu hloupé. Myslím, že i v moři hyperkrvavých brutálních deathových a goregrindových coverů je to pořád dost drsný, ale možná jsem jen zaujatý. Co se týče spolupráce s Jessem, jsme s ním kamarádi už dlouho a on plně chápe, jaká by měla být výtvarná stránka téhle kapely, takže je to opravdu snadné.

Dávám si „High Impact Violence“ znovu a znovu do hlavy a říkám si, že nejvíc se mi na albu líbí asi takový ten těžko popsatelný old school death metalový feeling. Vypadá to, že jsme stejné krve. Kdo byl a je vlastně vaším vzorem? Každý muzikant nějak začínal, existují vzory, které formovaly jeho rukopis. Jaké byly ty vaše?

Co se týče raných vlivů a vzorů, osobně bych řekl, že pro mě byly rané thrashové kapely dost velké. Myslím, že to byl právě fakt, že to byly první kapely, které se zbavily velkoleposti a teatrálnosti metalu, který přišel před nimi, a nesly se spíš v duchu DIY nebo punku - prostě zasraný děcka, který hrály tu nejtěžší muziku, jakou mohly, komukoliv, kdo je poslouchal.


Jak se díváš na současný trend, rozšířený převážně mezi mladými kapelami, kdy se snaží hrát co nejvíc technicky, často do death metalu vkládají třeba saxofon, různé klávesy a vůbec hledají cestu hodně komplikovaným způsobem. Baví tě takové kapely? Já třeba když někdy přijdu na koncert a někdo podobný tam vystupuje, tak jsem zmatený. Přijde mi to jako cvičení v jazzové škole, ale nakonec si vůbec nic nepamatuji. Co vy a současné trendy v death metalu?

Je skvělé, že existuje tolik kapel, které hrají různé styly. Jediné, co nás asi trápí, je, že v současné době kapely buď tvrdě progují, hrají spíš jeskynní death-doomy, dělají skřípavě čistý tech-death nebo brutální death ve stylu NSE, nebo jdou prostě naplno cestou inspirovanou kloubovým hardcorem. Tím nechceme říct, že bychom nic z toho neměli rádi, protože je zvrácené, že existuje taková rozmanitost zvuků a je spousta kapel, které to dělají rády, ale asi máme pocit, že naše oblíbené styly death metalu jsou v současné době možná nedostatečně zastoupeny. Co se týče sledování kapel naživo, budu kdykoliv brát uvolněnější kapelu, která hraje brutálně a energicky, než bandu tech-deathových muzikantů, kteří stojí na místě, ale hrají bezchybně.

Když se ještě podíváme do začátku…Co bylo vlastně tím prvním impulsem, že jste dali dohromady kapelu? A proč zrovna death metal? Není to zrovna styl, který by vám získal velkou „slávu“.

Když jsme byli mladší, hráli jsme s Tomem v kapele Sewercide. Po jejím skončení mě Tom oslovil, abychom zkusili společně napsat nějaké písničky, a byly určité kapely a styly, které nás vždycky spojovaly, takže jsme se je snažili kopírovat, haha. A děláme to prostě proto, že milujeme hudbu a rádi ji společně děláme.


Pocházíte z Austrálie a hrajete extrémní death metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak funguje v Austrálii death metalová scéna? Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás slyším jen samé skvělé smečky. Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?

Ano, máme štěstí, že je scéna v našem městě tak skvělá. Je tu hromada neuvěřitelných kapel, se kterými můžeme pravidelně vystupovat a setkávat se, jako Faceless Burial, Contaminated, Miserable Creature, Vile Apparition, Hormagaunt, Carcinoid, Algor Mortis, Aglo, Bludger a hromada dalších. Je pro nás opravdu inspirující být mezi tolika talentovanými a podobně smýšlejícími lidmi. Koncertům se tu daří opravdu dobře a my jsme dost zhýčkaní, pokud jde o to, že se tu pravidelně konají skvělé koncerty.

Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni jak americkou death metalovou školou, tak i starými evropskými kapelami. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní death metal devadesátých let nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na GUTLESS největší vliv.

Posloucháme spoustu různých druhů hudby (staré i nové), ale řekl bych, že co se týče Gutless, největší vliv na nás mají rané americké deathmetalové kapely, kde se thrash poprvé stal death metalem. Kapely jako Demolition Hammer, Deicide, Cannibal Corpse, Solstice a Malevolent Creation pro nás byly dost důležité, když jsme začínali, stejně jako rané brutální deathové kapely jako Suffocation a Cryptopsy.


Blížíme se k závěru a to vždycky dávám lehce filozofickou otázku. Jak bys definoval death metal a co pro tebe znamená? Nemyslím tím teď techniku hraní, ale spíše co ti přináší, bere, jak jej vnímáš ve vztahu k fanouškům. Vyrostl jsi na něm?

Pro mě je to metal dovedený do logického extrému - metal je žánr definovaný svou těžkostí a death metal je snaha lidí udělat metal tak těžký, jak jen to jde, a posunout ho v tomto ohledu tak daleko, jak jen to jde. Myslím, že je skvělé, že se dá posunout tolika směry - jsou jiné styly, které jsou možná omezenější, pokud jde o to, kam se dá posunout, ale zdá se, že je to žánr, který se stále vyvíjí a se kterým kapely stále experimentují. My mezi takové kapely rozhodně nepatříme, haha.

Děkuji moc za rozhovor. Vážím si toho. Teď již nechme mluvit hudbu. Jdu si pustit „High Impact Violence“ a to pořádně nahlas! Přeji vám, ať se novince daří a ať je vše fajn i ve vašich osobních životech. Děkuji!

Děkujeme!

Recenze/review - GUTLESS - High Impact Violence (2024):

pátek 13. prosince 2024

Recenze/review - IMMORTAL FORCE - Mystic Seance Unrealities (2024)


IMMORTAL FORCE - Mystic Seance Unrealities
CD 2024, Horror Pain Gore Death Productions

for english please scroll down

Sklání se nade mnou usměvavé tváře. Postavy v kápích, které drží v rukou skalpely a nože. Jsem připoutaný na ocelovém lůžku a sleduji, jak odtéká krev z mých ran. Přihlížející dav se těší, až konečně vypustím duši. Navrtali mi do lebky několik děr, uřízli kus mozku, odsekali mi maso od kostí, vytáhli mi vnitřnosti ven a hodili je na podlahu. Éterem zní nové album kanadských maniaků IMMORTAL FORCE a já pomalu přecházím na druhou stranu. Poslední, co vidím na tomhle světě, tak je krvavá mlha.

Jedná se o surové a divoké album od zkušených muzikantů. Pokud se vám líbí starý prašivý death metal, destruktivní thrash metal, grindcore a sound z přelomu osmdesátých a devadesátých let, potom neváhejte ani chvilku. Hraje se zde ostře, nekompromisně a řeže se tu ostrou stranou nože. Koneckonců, posuďte sami. Doporučuji volume úplně doprava. 


Podobnou hudbu na sobě aplikuji hlavně v případech, když už mám všeho kolem sebe dost. Raději budu zavřený ve studené kobce, daleko od lidí, válek, špinavé politiky, falešných kněží a tupého davu. Čím jsem starší, tím častěji potřebuji hlavu vyčistit od zbytečných informací, kterými jsme dnes tolik zahlceni. Podobné nahrávky, jako je "Mystic Seance Unrealities", mi pomáhají přežít. Užívám si jednotlivé prašivé a mokvající melodie, kývám se spokojeně do rytmu, beru do rukou kladivo a jdu zbourat nejbližší zeď. Máte rádi CARCASS, NAPALM DEATH? Těm Kanaďané věnovali dva covery a udělali to velmi elegantně. Jejich vlastní tvorba je také těmito smečkami ovlivněna (a také třeba takovým MASTER, NUNSLAUGHTER, PESTILENCE, DEMILICH, IMPETIGO, MORTICIAN, DEICIDE, TIMEGHOUL). Na novince naleznete spoustu temně krvavých melodií, zabijáckých pasáží. Nálady jsou velmi podobné situacím, ve kterých naleznete mršiny ve značném stádiu rozkladu. Riffy jsou ohlodané na kost, zpěvák musí snídat hřebíky a bubeník nezná slitování. Pro mě, starého psa, který se podobnou hudbou zabývá více než třicet pět let, je nová deska doslova povinností. A také překvapením, protože se jedná o debut. Není to ale vůbec znát. Zvuk, obal, celkové provedení je na vynikající úrovni. Navíc mají IMMORTAL FORCE svůj vlastní ksicht a výraz. A to se samozřejmě v podzemí počítá. Už vás někdo bodl ze zálohy nožem do břicha? Už vás někdo operoval při plném vědomí? Nemusíte to podstupovat, stačí si poslechnout tohle album a také to zažijete. Jedná se o ryzí, uvěřitelnou a zničující muziku. O nahrubo nasekané, již notně zasmrádlé kusy masa. Nechte si chutnat. Syrová, mokvající, prašivá death grind thrash metalová pitva! Nahrávka, u které shnijete zaživa!


Asphyx says:

Smiling faces lean over me. Hooded figures holding scalpels and knives. I'm strapped to a steel bed, watching the blood drain from my wounds. The watching crowd looks forward to me finally letting my soul out. They drilled several holes in my skull, cut off a piece of my brain, cut the flesh from my bones, pulled my insides out and threw them on the floor. The new album of Canadian maniacs IMMORTAL FORCE is playing on the ether and I am slowly crossing over to the other side. The last thing I see in this world is a bloody fog.

This is a raw and savage album from seasoned musicians. If you like old dusty death metal, destructive thrash metal, grindcore and the sound of the late eighties/early nineties, then don't hesitate a moment. The playing here is sharp, uncompromising and cuts with the sharp side of the knife. After all, judge for yourself. I recommend volume all the way to the right. 


I apply similar music to myself mainly when I have had enough of everything around me. I'd rather be locked in a cold dungeon, far away from people, wars, dirty politics, fake priests and dumb crowds. The older I get, the more often I need to clear my head of the useless information we are so overwhelmed with today. Recordings like "Mystic Seance Unrealities" help me survive. I enjoy each dusty and swampy melody, sway contentedly to the beat, pick up a hammer and go tear down the nearest wall. Do you like CARCASS, NAPALM DEATH? The Canadians dedicated two covers to them and did it very elegantly. Their own work is also influenced by these packs (and also by the likes of MASTER, NUNSLAUGHTER, PESTILENCE, DEMILICH, IMPETIGO, MORTICIAN, DEICIDE, TIMEGHOUL). On the new release you will find a lot of dark bloody melodies, killer passages. The moods are very similar to situations in which you find carcasses in a considerable stage of decomposition. Riffs are gnawed to the bone, the singer has to eat nails and the drummer knows no mercy. For me, an old dog who has been making this kind of music for over thirty-five years, the new record is literally a must. And also a surprise, because it is a debut. But it's not noticeable at all. The sound, the cover, the overall performance is on an excellent level. Moreover, IMMORTAL FORCE have their own face and expression. And of course that counts in the underground. Have you ever been stabbed in the stomach with a knife? Have you ever been operated on while fully conscious? You don't have to go through that, just listen to this album and you'll experience it too. This is pure, believable and devastating music. Coarsely chopped, already notoriously stale pieces of meat. Enjoy. A raw, oozing, mangy death grind thrash metal dissection! A record that will rot you alive!



Tracklist:
01. Hospice Carnage 
02. Midnight Bloodsplatter 
03. Mass Murder Meat Market 
04. Suffer The Children (Napalm Death Cover) 
05. Termination Imminent 
06. The Visitor 
07. Lycanthropic Miscreant 
08. Open-Casket Gangbang 
09. Ruptured In Purulence (Carcass Cover) 
10. Uncreate The Neverspawn

Lineup:
Lawless – vocals
Blackouto Culto – guitar, vocals
Piskū Iqhor Goreman – bass
Depressor – drums

KNIŽNÍ TIPY - Pozorovatel smrti - Chris Carter (2024)


Pozorovatel smrti - Chris Carter
2024, BB art

Kolem opět graduje vánoční šílenství, ale u nás doma je klid. Nějak téhle zbytečné mánii příliš nepodléháme a neprožíváme ji. Bývá brzy tma a tak se těšíme na každou volnou chvilku, abychom mohli vyrazit ven. Musím koukat do zeleného, respektive do odstínů pestrých podzimních barev, protože v Plzni je sníh vzácností. To už spíš mlha a smog a občas námraza a ledovka. Neznám nic lepšího, než přijít z procházky a sednout si do křesla. Potom si vyčistím brýle, nastavím se do polohy vášnivého čtenáře a opatrně vezmu do rukou novou knihu od mého oblíbeného Chrise Cartera. Někde jsem kdysi četl rozhovor s tímto spisovatelem a tak pokaždé, když od něj vyjde něco nového, tak si si vzpomenu na jeho životopis. Studium psychologie na univerzitě, kariéra glam rockového muzikanta, tohle všechno se promítlo i do jeho tvorby.

Mám to takhle pokaždé. Musím se s autorem ztotožnit. On mě pustí do svého světa, tentokrát opět vyšetřujeme sérii brutálních vražd spolu s Hunterem a Garciou. Na novinku jsme čekali trošku déle. Ale stálo to zato. Dostal jsem přesně to, co jsem očekával. Napínavý detektivní příběh, u kterého jsem vždycky přemýšlel, co a jak bude dál, aplikoval jsem logiku, abych byl nakonec zase překvapený. Nová kniha mě hodně bavila, to je vám asi jasné. Už nemám čas číst něco, co není mojí krevní skupinou. Stačilo vlastně několik prvních stránek a byl jsem přímo v ději. Je to hodně syrové, ohlodané na kost. Chodil jsem ulicemi a nevnímal, že je v jesličkách na náměstí imitace Ježíška, že lidé popíjejí předražený svařák a kupují věci, co nikdo nepotřebuje. Byl jsem ve svém světě, daleko od vystresovaných kaprů, nevrlých prodavaček i nákupní mánie. Já jsem zase jednou vyšetřoval a docela mi to šlo. Tedy ne jako hlavním hrdinům, ale snažil jsem se.

Je to vlastně zajímavé. Mám svůj normální život. Plný starostí, práce, rodiny. Asi jako každý. A potom, když je čas a chuť, tak poslouchám muziku a čtu si. V dnešní době sociálních sítí, prchavých okamžiků a totálního konzumu asi působím zastarale, kostnatě a pro mladou generaci i jako fosilie, ale mě to nevadí. Jsem s tím srozuměn a nesnažím se o nějakou umělou popularitu. Sázím na klasickou mravenčí práci. Možná právě proto mám rád poctivý death metal a knihy, ve kterých jsou zpracovány mnohdy děsivé případy. Já vím, toho zla a špíny je kolem nás tolik, že dovedu pochopit lidi, kteří se raději zavírají u komedií, love story a nekonečných seriálů. Jenže já potřebuji napětí, musím u knih i hudby přemýšlet. Pracuji celý život v technických profesích a knihy i muzika jsou pro mě takovou nutnou protiváhou. Asi nebudu psát věčně, to dá rozum, ale když ona je ta zpětná vazba od vás pořád tak silná a skvělá, že mě to pokaždé nabije do další "práce".

Líbí se mi myšlenkové pochody Huntera, oceňuji i dialogy s Garciou. Jsou pro mě jednou z nejlepších vyšetřovacích dvojic. Postupně jsou odkrývány další a další zvrácené a temné myšlenky. Člověk si někdy říká, že někteří z nás v sobě nemají žádný soucit, jsou prosti jakýchkoliv emocí. Koneckonců, v dnešním globalizovaném světě se k nám bohužel dostávají informace o podobných zvěrstvech z celého světa. Už dávno nás nešokuje to, nad čím se nám před pár lety zvedal žaludek. Raději nečtu zprávy, vždycky jenom takový krátký přehled, abych nebyl úplně odstřihnutý od světa. Potom ale raději odcházím do lesa a když se vrátím, tak se zavírám do své ulity a čtu si, čtu si a čtu si, dokud mě nezačnou bolet oči a nebo se mi nechce spát. 

Chtěl jsem sepsat tuhle knížku ještě před vánoci, abyste měli případně čas stihnout ji koupit někomu blízkému. Pod stromečkem musí být knihy, to je u nás v rodině skoro zákon. Dáváme si tajné tipy a přiznám se, že když si potom dárky rozbaluji, mám opravdovou radost. Bylo pro mě příjemné být v Los Angeles a ne v nákupním středisku, kde mají tolik věcí, že tam nakonec nikdy nic nekoupím. A teď mě prosím omluvte, ještě je vidět, musím na chvilku ven, než se zase setmí. Mám připravenou na stolku další knihu. Před vánoci je to vždycky dobrá úroda. Děkuji za pozornost a přeji vám jen vše dobré. 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Při rutinní pitvě oběti zdánlivě běžné autonehody objeví doktorka Carolyn Hoveová, vrchní soudní patoložka města Los Angeles, několik matoucích nesrovnalostí, a tak povolá detektiva Roberta Huntera z Útvaru ultranásilných trestných činů Losangeleského policejního sboru. Doktorka Hoveová nejenže zjistila, že smrt nebyla způsobena nárazem auta, ale nalezla také známky toho, že oběť byla před smrtí surově mučena. Nikdo však v dané chvíli netuší, že doktorka Hoveová narazila na pouhou špičku ledovce, která zavede Huntera a jeho parťáka Carlose Garciu na stopu zvráceného a mazaného vraha, jenž se skrývá všem na očích – sériového vraha, o jehož existenci dosud nikdo nevěděl; zabijáka, který vždy operoval skrytě a obratně maskoval každou ohavnou vraždu jako náhodné úmrtí.

Protože ale vyšetřovatelé nemají žádná vodítka ohledně toho, proč se oběť stala terčem útoku, vyšetřování se zadrhne až do chvíle, kdy je nalezena jiná mrtvola s alternativní příčinou smrti.

Jasné je jen to, že tenhle sériový vrah nepřestane – dokud ho Hunter a Garcia nedostihnou.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 12. prosince 2024

Recenze/review - CRYPTORIUM - Descent Into Lunacy (2024)


CRYPTORIUM - Descent Into Lunacy
CD 2024, Personal Records

for english please scroll down

Potkáváte se každý den. Pokaždé se pozdravíte a usmějete. Dnes je ale všechno jinak. Tichá ulice zahalená do chladné tmy. Nůž lesknoucí se v jeho ruce. Strach ve vašich očích a marný pokus o obranu. Padám pomalu k zemi a uvědomuji si, že je každý ve smrti osamocený. Už necítím nic, jenom prázdnotu. Jsou kapely, které mě dokáží převést na druhou stranu. Kupříkladu debutové album švédských CRYPTORIUM je pro mě jasnou definicí toho, co mám na death metalu tolik rád. Novinka je neurvalých, zběsilým a divokým materiálem. Ozvěnou z těch nejprašivějších katakomb.

Kapela vznikla v roce 2022 a po jedné demonahrávce a dvou singlech zahájili pánové svůj první, debutový útok. Nutno rovnou napsat, že se jedná o velmi povedenou záležitost, kterou ocení všichni fanoušci staré, poctivé školy. Doporučuji poslouchat ve tmě a pořádně nahlas. 


Švédští maniaci se volně inspirovali u kapel jako NIRVANA 2002, ENTOMBED, DISMEMER, TOXAEMIA, ENTRAILS, GOREMENT, DISSECTION. A udělali to velmi zkušeně a elegantně. Věřím jim každý riff, každou notu. Jako bych měl za sebou několik nocí v márnici. Jako bych opravdu potkal v tiché ulici svoji vlastní smrt. Skladby smrdí jako zkažené maso a pokud budete poslouchat pozorně, tak zjistíte, že jsou ukovány z té nejkvalitnější oceli. Hodně k tomu přispívá masivní a surový zvuk (Jimmy Lundberg - mixing, mastering). Stylový je i obal od mistra Slimeweavera. Zkrátka a dobře, až zase jednou uslyšíte zvon z kostela, oznamující, že někdo zemřel, můžete si být jistí, že smrt je stejně blízko jako při poslechu "Descent Into Lunacy". Brána do záhrobí byla otevřena a já nemohu jinak, než vám nové album doporučit. Je po okraj narvaná poctivým, reálným a smradlavým kovem smrti. Nic pro slabé povahy, tuhle desku ocení hlavně šelmy na lovu. Pokud se budete soustředit na jednotlivé motivy, budete si připadat jako byste spadli do obrovského mlýnu na maso. Vaše kosti budou rozdrceny velkou silou, mozek vám vypadne z hlavy. Nové album má v sobě opravdu velkou sílu a tlak. Vše je v absolutním pořádku. Víka od rakví nadskakují v divokých rytmech, vokál je nasáklý chorobami a riffy vám odsekají maso z těla. Potkáváte se každý den. Pokaždé se pozdravíte a usmějete. Dnes je ale všechno jinak. Tichá ulice zahalená do chladné tmy. Nůž lesknoucí se v jeho ruce. Strach ve vašich očích a marný pokus o obranu. Padám pomalu k zemi a uvědomuji si, že je každý ve smrti osamocený. Už necítím nic, jenom prázdnotu. Nekompromisní, staroškolský death metal s puncem temnoty, který vás vyvrhne zaživa! 

Asphyx says:

You meet every day. You say hello and smile every time. But today is different. A quiet street shrouded in cold darkness. A knife gleaming in his hand. The fear in your eyes and your futile attempt to defend yourself. I fall slowly to the ground and realize that everyone is alone in death. I feel nothing but emptiness. There are bands that can bring me to the other side. For example, the debut album of Sweden's CRYPTORIUM is for me a clear definition of what I love so much about death metal. The new material is unbridled, furious and wild. An echo from the dustiest catacombs.

The band formed in 2022 and after one demo and two singles, the gentlemen launched their first, debut assault. It has to be written straight away that this is a very accomplished affair that all fans of the old, honest school will appreciate. I recommend listening in the dark and really loud. 


The Swedish maniacs were inspired by bands like NIRVANA 2002, ENTOMBED, DISMEMER, TOXAEMIA, ENTRAILS, GOREMENT, DISSECTION. And they did it very skilfully and elegantly. I trust them with every riff, every note. It's like I've had a few nights in the morgue. Like I really met my own death in a quiet street. The songs smell like rotten meat, and if you listen closely you'll find that they're forged from the finest steel. The massive and raw sound (Jimmy Lundberg - mixing, mastering) contributes a lot to this. The cover artwork by master Slimeweaver is stylish as well. In short, the next time you hear a church bell announcing that someone has died, you can be sure that death is as close as when you listen to "Descent Into Lunacy". The gateway to the afterlife has been opened and I can't help but recommend the new album to you. It's packed to the brim with the honest, real and stinking metal of death. Nothing for the faint of heart, this record will be appreciated especially by beasts on the hunt. If you concentrate on the individual themes, you'll feel like you've fallen into a giant meat grinder. Your bones will be crushed with great force, your brains will fall out of your head. The new album really has a lot of power and pressure in it. Everything is absolutely fine. The coffin lids bounce over wild rhythms, the vocals are soaked in disease and the riffs will chop the flesh off your body. You meet each other every day. Every time you say hello and smile. But today, everything is different. A quiet street shrouded in cold darkness. A knife gleaming in his hand. The fear in your eyes and your futile attempt to defend yourself. I fall slowly to the ground and realize that everyone is alone in death. I feel nothing but emptiness. Uncompromising, old school death metal with a touch of darkness that will eviscerate you alive!

středa 11. prosince 2024

Recenze/review - GUTLESS - High Impact Violence (2024)


GUTLESS - High Impact Violence
CD 2024, Dark Descent Records, Me Saco Un Ojo Records

for english please scroll down

Jakoby dav pokaždé vycítil, že se stalo něco zlého. Mrtvola ve značném stádiu rozkladu byla nalezena víceméně náhodou. Kousek od lesní cesty, jen tak pohozená, jako kus zbytečného masa. Kolem se šířil nasládlý zápach a zvířata již vykonala svoji práci. Každý chtěl mít svoji fotku, každý se chtěl pochlubit, že se setkal se zlem. Dle předchozích zkušeností jsme věděli, že se někde v davu ukrývá i vrah. Jenom jsme zatím neznali jeho tvář.

Když jsem se poprvé setkal s hudbou australských maniaků GUTLESS, cítil jsem se úplně stejně, jako bych byl na místě, kde se stalo něco násilného. Do kostí se mi ihned vkradl chlad a užíval jsem si jejich surový a krvavý death metal natolik, že jsem se na jejich letošní debutové album opravdu těšil. Mé očekávání bylo po zásluze odměněno. Dostal jsem prvotřídní temný a zničující kov smrti, který smrdí velmi podobným způsobem jako tělo ve značném stádiu rozkladu. 


Pánové nechávají v některých momentech vzpomenout na tvorbu DEICIDE, v jiných zase na CANNIBAL CORPSE, MALEVOLENT CREATION, DYING FETUS. Jedná se o staroškolský, poctivý a od srdce zahraný death metal, který vám zláme všechny kosti v těle. Má dobrý zvuk i obal, ale hlavně spoustu nápadů, které si pamatuji. Je to přesně takový ten druh masakru, který vás přikove na zeď, zavře hluboko pod zem, do dávno opuštěné márnice, ve které jsou uložena těla násilných maniaků. GUTLESS se povedlo vytvořit spoustu morbidních nálad, zajímavých momentů. Je to masakr, ale propracovaný, s jasným účelem i strukturou. Navíc mě baví novou desku "High Impact Violence" opravdu poslouchat. Pro mě je vždy velmi důležité, abych hudbě věřil, abych se k ní rád vracel a Australané tohle všechno umí na výbornou. A přidávají i něco navíc, co je odlišuje od dlouhé řady kapel, které se rozhodly uctívat staré pořádky. Už jste někdy viděli zkušeného řezníka porcovat maso? Dívali jste se někdy na reálnou, studenou a nechutnou pitvu? Už jste někdy navštívili místo, na kterém se stalo něco zlého? Pokud na mé otázky odpovíte alespoň jednou kladně a máte rádi starou reálnou smrtící školu, potom neváhejte ani chvilku. Bylo mi ctí tyhle šílené patology potkat na mých nekonečných toulkách podzemím. Australané se s vámi párat nebudou. Pomocí ostrých riffů, chorobného vokálu a divokých bicích vás roztrhají na kusy. Jakoby dav pokaždé vycítil, že se stalo něco zlého. Mrtvola ve značném stádiu rozkladu byla nalezena víceméně náhodou. Kousek od lesní cesty, jen tak pohozená, jako kus zbytečného masa. Starý, zničující a mokvající death metal, který vám vystřelí mozek z hlavy! Ohavné ozvěny z patologických sálů!


Asphyx says:

It's as if the crowd senses something bad has happened every time. A corpse in a considerable state of decomposition was found more or less by accident. A short distance from the forest path, just dumped like a piece of useless meat. There was a sweet smell around and the animals had done their work. Everyone wanted their picture taken, everyone wanted to boast that they had met evil. We knew from previous experience that there was a killer hiding somewhere in the crowd. We just didn't know his face yet.

When I first encountered the music of Australian maniacs GUTLESS, I felt exactly the same as if I was in a place where something violent had happened. A chill immediately crept into my bones and I enjoyed their raw and bloody death metal so much that I was really looking forward to their debut album this year. My anticipation was deservedly rewarded. What I got was top notch dark and devastating death metal that smells very much like a body in a significant stage of decomposition.


In some moments the gentlemen let us remember DEICIDE, in others CANNIBAL CORPSE, MALEVOLENT CREATION, DYING FETUS. This is old school, honest and heartfelt death metal that will break every bone in your body. It has a good sound and cover, but most of all a lot of ideas that I remember. It's exactly the kind of carnage that pins you to the wall, locks you deep underground, in a long abandoned morgue where the bodies of violent maniacs are stored. GUTLESS manages to create a lot of morbid moods, interesting moments. It's a massacre, but an elaborate one, with a clear purpose and structure. Plus, I really enjoy listening to the new album "High Impact Violence". For me it's always very important to believe in music, to like to come back to it, and the Aussies do all of this very well. And they add a little something extra that sets them apart from the long line of bands that choose to worship the old ways. Have you ever seen a skilled butcher butchering meat? Have you ever watched a real, cold and disgusting dissection? Have you ever visited a place where something bad has happened? If you answer yes to my questions at least once, and you like the old real death school, then don't hesitate a moment. It's been an honor to meet these crazy pathologists on my endless underground wanderings. The Aussies are not gonna mate with you. They'll tear you apart with sharp riffs, sick vocals and ferocious drums. It's as if the crowd senses something bad has happened every time. A corpse in a considerable state of decomposition was found more or less by accident. Just off the forest path, just dumped like a piece of useless meat. Old, destructive and swamping death metal that will blow your brains out! Disgusting echoes from the pathology halls!



Tracklist:
01. Bashed And Hemorrhaging 
02. Beyond The Catacombs 
03. Scalpel Obsession 
04. Avalanche Of Viscera 
05. Galvanized 
06. Carved Into Existence 
07. GORE GOD 
08. Viral Infection

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine