DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 28. prosince 2024

Interview - IMMORTAL FORCE - A raw, oozing, mangy death grind thrash metal dissection!


Interview with death metal band from Canada - IMMORTAL FORCE.

Answered Blackouto Culto (guitars, vocals), thank you!

Recenze/review - IMMORTAL FORCE - Mystic Seance Unrealities (2024):

Ave IMMORTAL FORCE! Welcome to the Canadian underground. Before we check out your album, I have to thank you. I first heard the new album "Mystic Seance Unrealities" one Friday when I was walking home from work totally pissed off. You know, everything was coming at me. People around me seemed dumb and stupid. I had this urge to put my speakers up against them and turn your music up. You've made a record that breaks bones! How and where did you want to go from the previous demo "Into the Necrosphere"? I find the new one more raw, wilder.

First off, I should introduce myself. I’m Dragos aka Blackouto Culto, guitarist and second vocalist for Immortal Force. And thanks, that's a compliment! You should have frisbee'd “Mystic Seance Unrealities” CDs towards their eyeballs. “Into the Necrosphere” was a beginning with no known course or direction. When I wrote it, the songs were all over the place. Once I started writing more and jamming the songs with our drummer Depresor, I realized that thrashing death metal was the way we wanted to go, so the songs naturally became grittier and more evil.


Not to forget, could you please introduce us your band? Honest fans of death metal and grind and thrash probably know you, but for the rest. Please take us through the history of IMMORTAL FORCE? How did you guys get together and why this particular style of music? As musicians you have quite a bit of history already.

We’ve all been in various bands for two decades, and all of us have been into death metal since the beginning. Immortal Force was a band name I had always wanted to use, ever since I first heard Brazilian band Mutilator’s debut, one of the best and most intense deathrash albums in history. After too many drinks one night back in early 2019, while I was still living in Calgary, I wrote a bunch of dirty riffs and put them together in my mind. I took the songs to Depresor, with whom I was in a speed metal band at the time, and together we crushed out a menacing, lo-fi demo that we later titled “Into the Necrosphere”, which sounds like it would have been released by some obscure band in 1985. The songs that you hear on that demo were jammed out maybe twice before we pressed “record” - they are truly in their most raw form. Depresor is a hell of a drummer and instantly nailed the style I was going for. We rounded out the line-up with Lawless on vocals and The Notorious P.I.G. (as he was then known; he has undergone name changes since) on bass, both good friends who brought their own style to Immortal Force. We put out the demo on my label Nightstrike Records and the rest is history!

Let's get to the new stuff. Probably everyone who discovers some new music, even I put a lot on the cover, they say the cover sells. For the new release "Mystic Seance Unrealities" it was created by Paolo Girardi... Why him and what exactly is the theme supposed to represent? How did you and Paolo get together?

When we were brainstorming ideas for the cover art, we wanted someone that has a big imagination when it comes to science fiction, but also someone highly talented that can create something unique and otherworldly. He was the obvious choice, as he has done incredible work for many great bands over the years. I reached out to him and we had a great connection from the very beginning. I'd consider him a friend, even though we've never met in person. The man takes his art seriously, it's a true passion for him, and I feel the same way about the music I write. I shared some ideas with him about what we wanted for the art, but the credit goes entirely to him for having created one of my favourite paintings. Art is subjective and can change as a person’s mind changes, but for me, the cover art for “Mystic Seance Unrealities” represents the idea that one day in the not-so-distant future, we may not control our own actions and thoughts, as we would have already been infiltrated by a lifeform far outside the reach of our own comprehension.


As I mentioned before, the songs literally crush my bones. The sound contributes a lot to that. It's dirty, raw, like a bulldozer in a cemetery. Tell us, where did you record, who is signed for mastering and mixing? I always think of the old CARCASS, AUTOPSY, MORTICIAN when I listen to it. Did you want to sound "similar"?

Those bands are huge influences on me, on all of us, no doubt. I've never set out to copy any style or band. Ideas that come to me often come from feelings and emotions. For example, I could write an entire black metal album in my head by just sitting alone in a dark forest, letting what I'm feeling dictate how the riffs will sound. That's what I love about music; it's the ability to put my anger, my depression, my excitement, my shame, my confusion, and more, into audio form. It just so happens that the songs that came out of these sessions sounded as they do. I go through waves of writing, where I won't write anything for months or years. The feeling needs to be there. So, to answer your question, we didn't want these songs to sound similar, we just set out to create something that we would enjoy listening to ourselves. As for the recording, mixing, and mastering, everything has always been done by our drummer Depresor, who kills it every single time! “Mystic Seance Unrealities” was recorded in 2021 but carefully mixed and mastered over the last few years to create what you hear today. I think I speak for the whole band when I say that we always choose quality over quantity.

What are the lyrics on "Mystic Seance Unrealities" about? Is it death grind classics - graves, bones, skulls, graveyards? Or are you trying to convey something, a message? Who is the author?

We all write lyrics! Lyrical themes range from horror to sci-fi to absolute nonsense. There’s no central lyrical theme to the band, and we don't take the lyrics too seriously. Don't get me wrong, this is definitely not a joke band or a parody band or any bullshit like that (I generally dislike anything of the sort) but I find bands that take themselves way too seriously all the time are a bit of a joke themselves. Unless you're writing cold, depressive, isolating black metal and the year is 1994, I think there’s wiggle room for a bit of nonsense.


My favourite question, and I think the readers' too. How does IMMORTAL FORCE create new songs? Please let us have a look into your kitchen. Who is the author of the basic themes? Is everything created in the rehearsal room? I would be interested in the actual process of composing new songs.

Usually I write the riffs and put together the songs in my mind, then bring them to our drummer Depresor. He then adds the drums and we go from there. Our bassist Piskū Iqhor Goreman has also written a few songs, like “The Visitor” and “Open-Casket Gangbang” on the new album. Although I'm a guitarist first and foremost, I've played drums, bass and done vocals in bands before, so when I write riffs, I'm writing them with the intent of writing a full song the way it makes sense in my head. Oftentimes I already know what kind of drum beat would work perfectly with a riff, so I suggest it to Depresor and he fuses that idea with his own style and it always ends up crushing! Our bassist also brings in his own style and riffs over mine, so the bass always rounds everything out perfectly but stands out on its own. To finish things off, out vocalist Lawless comes in and lays down the main vocal lines. On “Mystic Seance Unrealities”, we all threw vocal tracks on the recordings, and even had a few guest vocalists.

I'm a bit puzzled by one thing. You're from Canada and I follow your scene quite closely. Most of the young underground death metal bands play very dark, cold and at the same time their music has a certain progressiveness and technique. For me that's the hallmark of Canadian bands (at least that's how I perceive it). But you guys are completely different! Raw, raw, uncompromising. Do you feel the music differently? Did you have other role models?

We just play what we like, man! We've never tried to sound a certain way or made music for a certain demographic. I don't pay too much attention to what other bands are doing, especially modern bands. Most of the music I listen to was recorded before 1996.


Everybody started somehow, learning, discovering. IMMORTAL FORCE is a band of experienced musicians. But what were your beginnings like? What was your first impulse to pick up an instrument, what kind of bands did you listen to when you were young?

I can't speak for the whole band here, but for me personally, I was gifted an acoustic guitar when I was about ten years old. I fucked around on it for a few years until I got better and learned electric guitar, and by that point my musical tastes had changed completely. In early high school I mostly listened to shit, but as I got into my later teen years, my friend Melissa at the time showed me the band Disgorge, the US one. I had never heard anything like it, it was insanely brutal. I discovered so many bands after that just doing research online and going to record stores picking up random finds. By 19, I was spending my entire paycheck on booze and records. I learned bass, and later, drums at a novice level, but never studied those instruments too closely.

You released your new album on the excellent Horror Pain Gore Death Productions. Great choice! The new release is out as a CD and digitally. But what about vinyl, cassette, you're not going to? What's your relationship with music media? Are you a collector? Do you support bands?

I agree, Horror Pain Gore Death rules! Mike is a stand-up guy, based on the interactions we've had. I've always been a big fan of physical format media. I have a nice tape collection and a small, but solid vinyl collection. We are definitely interested in releasing the album on vinyl and tape as well, so if any labels out there are reading this and dig our sound, email immortalforceband@gmail.com - let's make it happen!

 

I'm always interested in what the underground is like in the country the band is from. How is Canada and death metal? Do people go to a lot of shows? Do they buy records, merchandise? How's the Vancouver show going, for example, which you think is a very good show?

I don't go out to shows as much as I used to, but we definitely have a way smaller scene here compared to the US. A festival like Maryland Death Fest would be financially ruined on its first year here in Canada, there just isn't the same draw due to the smaller population and fewer amenities and event venues. But obviously Canada has some sick bands, going as far back as the early Blasphemy days. Black and death metal are doing well out here, probably better than in most other countries.

What about you and the gigs? How important are they for you? Are you more into big festivals or small clubs? What about some touring, will there be any? Maybe Obscene Extreme would be the perfect festival for you!

We'd love to play Obscene Extreme! Set it up for us and we’re there! Touring is harder for us compared to most other bands because we all live in different provinces, so taking three weeks off work to rehearse for a week and then go on the road is unlikely right now, as we all have jobs as well as other hobbies and interests. But we hope to make it happen eventually. We're more interested in playing a great festival with like-minded bands rather than local bars. We've all made our bones in the local scenes for many years.

Finally, I'll allow myself one slightly philosophical question. What does music mean to you? How would you define death metal, grindcore. Is it rest, relaxation or lifestyle for you?

To me personally, music is freedom. I wouldn't be who I am today if it wasn't for the music this life has given me. I might not even be alive today if it wasn't for the ability to play music and jam with my friends. Death metal is no different. I grew up on it in my teenage years. I remember when my buddy picked up Entombed’s “Left Hand Path” on CD when we were still in high school. Man, we listened to that album so many fucking times. It's still to this day my favourite death metal album. Call it nostalgia, or maybe it's actually just the best death metal album ever. Haters keep hating. Music will never be a business for me, or something to monetize. If I'm ever fortunate enough to make money off my music, I'll probably just use that money to make more music. It eases my mind and relieves stress and frustration. It pumps me up and at the same time relaxes me. It's the soundtrack to life itself.

Please tell us what IMMORTAL FORCE is planning in the next few months? Give a little hint to the fans.

We will keep pushing out “Mystic Seance Unrealities” everywhere, plus a second video is in the works, to be released April-ish. Fingers crossed for vinyl and tape formats later in 2025. We already have more material recorded for an EP in the near future, which I've been told sounds killer!

Thank you very much for the interview. When I get pissed off at work again or when I watch the news and need to clear my head, I know what I'll be listening to - of course, "Mystic Seance Unrealities"! It's a great album, thanks so much for it too! Keep up the good work!

Hell yeah! Thanks for having us here!

Recenze/review - IMMORTAL FORCE - Mystic Seance Unrealities (2024):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - IMMORTAL FORCE - Syrová, mokvající, prašivá death grind thrash metalová pitva!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Kanady - IMMORTAL FORCE.

Odpovídal Blackouto Culto (kytara, zpěv), děkujeme!

Recenze/review - IMMORTAL FORCE - Mystic Seance Unrealities (2024):

Ave IMMORTAL FORCE! Zdravím do kanadského podzemí. Ještě než se podíváme na vaše album, tak vám musím poděkovat. Novinku „Mystic Seance Unrealities“ jsem slyšel poprvé jednou v pátek, když jsem šel totálně naštvanej z práce. Znáš to, všechno na mě padalo. Lidi kolem mi připadali tupí a hloupí. Měl jsem sto chutí postavit repráky proti nim a dát pořádně vaši hudbu nahlas. Povedla se vám deska, která láme kosti! Jak a kam jste se chtěli posunout proti předchozímu demu „Into the Necrosphere“? Mě připadá novinka surovější, divočejší.

Nejprve bych se měl představit. Jsem Dragos alias Blackouto Culto, kytarista a druhý zpěvák Immortal Force. A díky, to je kompliment! Měl si frisbee's „Mystic Seance Unrealities“ CD směrem k jejich očním bulvám. „Into the Necrosphere“ byl začátek bez známého směru nebo kurzu. Když jsem ho psal, písně byly všude možně. Jakmile jsem začal psát víc a jamovat písně s naším bubeníkem Depresorem, uvědomil jsem si, že thrash death metal je cesta, kterou se chceme vydat, takže písně se přirozeně staly drsnějšími a zlejšími.


Abych nezapomněl, mohl bys nám prosím vaši kapelu představit? Poctiví fanoušci death metalu a grindu a thrashe vás asi znají, ale pro ostatní. Proveď nás prosím historií IMMORTAL FORCE? Jak jste se dali dohromady a proč právě tenhle styl hudby? Jako muzikanti již toho máte poměrně dost za sebou.

Všichni jsme v různých kapelách už dvě desetiletí a všichni jsme se od začátku věnovali death metalu. Immortal Force byl název kapely, který jsem vždycky chtěl použít, a to od chvíle, kdy jsem poprvé slyšel debut brazilské kapely Mutilator, jedno z nejlepších a nejintenzivnějších deathrashových alb v historii. Po příliš mnoha drincích jsem jednou v noci na začátku roku 2019, když jsem ještě žil v Calgary, napsal několik špinavých riffů a v duchu je poskládal dohromady. Poslal jsem je Depresorovi, se kterým jsem v té době hrál ve speed metalové kapele, a společně jsme rozdrtili hrozivé, lo-fi demo, které jsme později nazvali „Into the Necrosphere“, což zní, jako by ho vydala nějaká obskurní kapela v roce 1985. Písně, které na tom demu uslyšíte, jsme předtím, než jsme zmáčkli „record“, možná dvakrát nazkoušeli - jsou opravdu v té nejsyrovější podobě. Depresor je zatraceně dobrý bubeník a okamžitě se trefil do stylu, o který jsem usiloval. Sestavu jsme doplnili Lawlessem na vokály a The Notorious P.I.G. (jak se mu tehdy říkalo; od té doby prošel změnami jmen) na basu, oba dobří přátelé, kteří do Immortal Force vnesli svůj vlastní styl. Vydali jsme demo na mém labelu Nightstrike Records a zbytek je historie!

Pojďme k novince. Asi každý, kdo objeví nějakou novou muziku, i já dám hodně na cover, Říká se, že obal prodává. Pro novinku „Mystic Seance Unrealities“ jej vytvořil Paolo Girardi.. Proč právě on a co má vlastně motiv přesně znázorňovat? Jak jste se dali s Paolem dohromady?

Když jsme vymýšleli nápady na obálku, chtěli jsme někoho, kdo má velkou představivost, pokud jde o sci-fi, ale také někoho velmi talentovaného, kdo dokáže vytvořit něco jedinečného a nadpozemského. On byl jasnou volbou, protože v průběhu let odvedl neuvěřitelnou práci pro mnoho skvělých kapel. Oslovil jsem ho a od začátku jsme si skvěle rozuměli. Považoval bych ho za přítele, i když jsme se nikdy osobně nesetkali. Ten člověk bere své umění vážně, je to pro něj opravdová vášeň a já to samé cítím k hudbě, kterou píšu. Podělil jsem se s ním o některé nápady ohledně toho, co bychom chtěli za výtvarné dílo, ale zásluhu na tom, že vznikl jeden z mých nejoblíbenějších obrazů, má výhradně on. Umění je subjektivní a může se měnit podle toho, jak se mění myšlení člověka, ale pro mě obal alba „Mystic Seance Unrealities“ představuje myšlenku, že jednoho dne v nepříliš vzdálené budoucnosti možná nebudeme mít kontrolu nad svými vlastními činy a myšlenkami, protože bychom již byli infiltrováni formou života daleko mimo dosah našeho vlastního chápání.


Jak už jsem zmiňoval, songy mi doslova drtí kosti. Hodně k tomu přispívá zvuk. Je špinavý, surový, připomíná buldozer, který úřaduje na hřbitově. Prozraď nám, kde jste nahrávali, kdo je podepsán pod masteringem a mixem? Vždycky si vzpomenu při poslechu na staré CARCASS, AUTOPSY, MORTICIAN. Chtěli jste znít „podobně“?

Tyhle kapely na mě mají obrovský vliv, nepochybně na nás všechny. Nikdy jsem si nekladl za cíl kopírovat nějaký styl nebo kapelu. Nápady, které mě napadají, často vycházejí z pocitů a emocí. Například celé blackmetalové album bych mohl napsat v hlavě tak, že bych seděl sám v temném lese a nechal si diktovat, jak budou riffy znít. To je to, co na hudbě miluju; je to schopnost přenést do zvukové podoby svůj vztek, depresi, vzrušení, stud, zmatek a další věci. Tak se stalo, že písně, které z těchto sezení vzešly, znějí tak, jak znějí. Procházím vlnami psaní, kdy celé měsíce nebo roky nic nenapíšu. Ten pocit tam musí být. Takže abych odpověděl na vaši otázku, nechtěli jsme, aby ty písně zněly podobně, jen jsme si dali za cíl vytvořit něco, co bychom sami rádi poslouchali. Co se týče nahrávání, mixu a masteringu, všechno vždycky dělal náš bubeník Depresor, který to pokaždé zabije! „Mystic Seance Unrealities“ bylo nahráno v roce 2021, ale pečlivě smícháno a zmasterováno v průběhu posledních několika let, aby vzniklo to, co slyšíte dnes. Myslím, že mluvím za celou kapelu, když řeknu, že vždycky dáváme přednost kvalitě před kvantitou.

O čem jsou texty na „Mystic Seance Unrealities“? Je to death grindová klasika - hroby, kosti, lebky, hřbitovy? Nebo se jimi snažíte i něco sdělit, předat nějaké poselství? Kdo je autorem?

Všichni píšeme texty! Témata textů se pohybují od hororu přes sci-fi až po naprosté nesmysly. Kapela nemá žádné ústřední textové téma a texty nebereme příliš vážně. Nechápejte mě špatně, tohle rozhodně není kapela pro srandu, parodie nebo podobná blbost (obecně nemám rád nic podobného), ale přijde mi, že kapely, které se berou neustále příliš vážně, jsou tak trochu k smíchu samy o sobě. Pokud nepíšete chladný, depresivní, izolovaný black metal a nepíše se rok 1994, myslím, že je tu prostor pro trochu nesmyslů.


Má oblíbená otázka a myslím, že čtenářů taky. Jak tvoří IMMORTAL FORCE nové skladby? Nech prosím nahlédnout do vaší kuchyně. Kdo je autorem základních motivů? Vzniká vše ve zkušebně? Zajímal by mě samotný proces skládání nových songů.

Obvykle píšu riffy a skládám písně v hlavě, pak je přinesu našemu bubeníkovi Depresorovi. On pak přidá bicí a jedeme dál. Náš baskytarista Piskū Iqhor Goreman také napsal několik písní, například „The Visitor“ a „Open-Casket Gangbang“ na novém albu. I když jsem především kytarista, hrál jsem už dříve v kapelách na bicí, basu a zpíval, takže když píšu riffy, píšu je s úmyslem napsat celou písničku tak, jak mi to dává smysl v hlavě. Často už vím, jaký rytmus bicích by s riffem perfektně fungoval, takže to navrhnu Depresorovi a on ten nápad spojí se svým vlastním stylem a vždycky to skončí drtivě! Náš baskytarista také vnáší svůj vlastní styl a riffy přes ty moje, takže basa vždycky všechno dokonale doplňuje, ale vyniká sama o sobě. Na závěr přichází náš vokalista Lawless a pokládá hlavní vokální linky. Na „Mystic Seance Unrealities“ jsme všichni na nahrávku naházeli vokální stopy, a dokonce jsme měli i několik hostujících vokalistů.

Trošku mi vrtá hlavou jedna věc. Jste z Kanady a já vaši scénu docela podrobně sleduji. Většina mladých undergroundových death metalových skupin hraje hodně temně, studeně a zároveň má jejich hudba v sobě určitou progresivitu i techniku. Pro mě je to poznávací znak kanadských kapel (alespoň tak to vnímám). Vy jste ale úplně jiní! Suroví, syroví, nekompromisní. Cítíte hudbu jinak? Měli jste jiné vzory?

Prostě hrajeme to, co se nám líbí! Nikdy jsme se nesnažili znít určitým způsobem nebo dělat hudbu pro určitou demografickou skupinu. Nevěnuji příliš pozornosti tomu, co dělají ostatní kapely, zejména ty moderní. Většina hudby, kterou poslouchám, byla nahrána před rokem 1996.


Každý nějak začínal, učil se, objevoval. IMMORTAL FORCE jsou kapelou ze zkušených muzikantů. Jaké ale byly vaše začátky? Co bylo prvním impulsem, že si vzal do ruky nástroj, jaké smečky si jako mladý poslouchal?

Nemohu mluvit za celou kapelu, ale já osobně jsem dostal akustickou kytaru, když mi bylo asi deset let. Několik let jsem na ni blbnul, než jsem se zlepšil a naučil se hrát na elektrickou kytaru, a to už se můj hudební vkus úplně změnil. Na začátku střední školy jsem poslouchal hlavně sračky, ale když jsem se dostal do pozdějších teenagerských let, ukázala mi moje tehdejší kamarádka Melissa kapelu Disgorge, tu americkou. Nikdy jsem nic podobného neslyšel, bylo to šíleně brutální. Potom jsem objevil spoustu kapel jenom tím, že jsem si dělal průzkum na internetu a chodil do obchodů s deskami a vybíral náhodné nálezy. V devatenácti už jsem utrácel celou výplatu za chlast a desky. Naučil jsem se hrát na basu a později na bicí na úrovni začátečníka, ale nikdy jsem ty nástroje nestudoval příliš podrobně.

Nové album jste vydali u vynikajících Horror Pain Gore Death Productions. Skvělá volba! Novinka vyšla jako CD a digitálně. Ale co vinyl, kazetu, nechystáte? Jaký je vlastně tvůj vztah k hudebním nosičům? Jsi sběratel? Podporuješ kapely?

Souhlasím, Horor Pain Gore Death rules! Podle toho, co jsme spolu zažili, je Mike skvělý chlapík. Vždycky jsem byl velkým fanouškem fyzických formátů médií. Mám pěknou sbírku kazet a malou, ale solidní sbírku vinylů. Rozhodně máme zájem vydat album i na vinylu a kazetě, takže pokud to čte nějaký label a líbí se mu náš zvuk, napište na immortalforceband@gmail.com - ať se to podaří!

 

Vždycky mě zajímá, jaký je underground v zemi, ze které kapela pochází. Jak je na tom Kanada a death metal? Chodí lidé hodně na koncerty? Kupují nosiče, merchandise? Jak probíhá třeba koncert ve Vancouveru, který považujete za hodně povedený?

Nechodím na koncerty tak často jako dřív, ale rozhodně tu máme mnohem menší scénu než v USA. Festival jako Maryland Death Fest by tady v Kanadě při prvním ročníku finančně zkrachoval, prostě tu není takový tahák kvůli menšímu počtu obyvatel a menší vybavenosti a místům konání. Ale Kanada má samozřejmě několik skvělých kapel, které se vracejí až do raných dob Blasphemy. Black a death metalu se tu daří dobře, pravděpodobně lépe než ve většině ostatních zemí.

Co vy a koncerty? Jak jsou pro vás důležité? Baví vás spíš velké festivaly nebo malé kluby? Co nějaké turné, bude? Třeba Obscene Extreme by pro vás byl ideální festival!

Rádi bychom si zahráli Obscene Extreme! Připravte nám to a my jsme tam! Koncertování je pro nás v porovnání s většinou ostatních kapel těžší, protože každý žijeme v jiné provincii, takže vzít si tři týdny volna, abychom týden zkoušeli a pak vyrazili na turné, je teď nepravděpodobné, protože všichni máme práci i jiné koníčky a zájmy. Ale doufáme, že se nám to nakonec podaří. Spíš než místní bary nás zajímá hraní na velkém festivalu s podobně smýšlejícími kapelami. Všichni jsme si na místních scénách vydělávali mnoho let.

Na závěr si dovolím jednu trošku filozofickou otázku. Co pro tebe znamená hudba? Jak bys definoval death metal, grindcore. Je to pro tebe odpočinek, relax nebo životní styl?

Pro mě osobně je hudba svoboda. Nebýt hudby, kterou mi život dal, nebyl bych tím, kým jsem. Možná bych dnes ani nežil, kdybych neměl možnost hrát hudbu a jamovat s přáteli. Death metal není jiný. Vyrostl jsem na něm v době svého dospívání. Vzpomínám si, jak můj kamarád vzal do ruky desku „Left Hand Path“ od Entombed, když jsme byli ještě na střední škole. Páni, to album jsme poslouchali tolikrát. Dodnes je to moje nejoblíbenější deathmetalové album. Říkejme tomu nostalgie, nebo je to prostě nejlepší deathmetalové album vůbec. Haters keep hating. Hudba pro mě nikdy nebude byznys nebo něco, co by se dalo zpeněžit. Pokud budu mít někdy to štěstí, že budu vydělávat na své hudbě, pravděpodobně ty peníze použiju na další hudbu. Ulevuje mi to a zbavuje mě stresu a frustrace. Nabíjí mě to a zároveň mě to uvolňuje. Je to soundtrack k životu jako takovému.

Ještě nám prosím prozraď, co chystají IMMORTAL FORCE v nejbližších měsících? Navnaď trošku fanoušky.

„Mystic Seance Unrealities“ budeme i nadále všude šířit, navíc se pracuje na druhém videu, které vyjde v dubnu. Držte nám palce, abychom se později v roce 2025 dočkali vinylových a kazetových formátů. Už teď máme nahraný další materiál pro EP v blízké budoucnosti, které prý zní zabijácky!

Děkuji moc za rozhovor. Až mě zase naštvou v práci nebo až se podívám na zprávy a budu potřebovat vyčistit hlavu, tak vím, co budu poslouchat – jasně, že „Mystic Seance Unrealities“! Je to skvělé album, díky moc i za něj! Ať se vám daří!

To teda jo! Děkujeme, že jste nás pozvali!

Recenze/review - IMMORTAL FORCE - Mystic Seance Unrealities (2024):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 27. prosince 2024

Recenze/review - ASS TO MOUTH - Enemy of the Human Race (2024)


ASS TO MOUTH - Enemy of the Human Race
CD 2024, Selfmadegod Records

for english please scroll down

Byl to starej bastard, který už měl všeho dost. Všechny ty negativní zprávy, politika, války, hnus a nenávist. Padlí kněží, reklamy plné lží. Sociální sítě, ze kterých vytéká jenom hnis a temnota. Záběry bouraček i sebevrahů. Už to nemohl vydržet, bolela ho hlava a nepomáhalo mu vůbec nic. Jenom kladivo, se kterým mlátil do zdi a potom hudba, u které se dokázal uklidnit. Štve vás faleš současného podivného světa? Potom bych vám doporučil death grindové maniaky ASS TO MOUTH z Polska a jejich zbrusu nové album "Enemy of the Human Race".

Mám to v sobě nastavené tak, že je hudba mojí nedílnou součástí. Podle nálady si dávkuji různé extrémní styly a abych pravdu řekl, tak mi vlastně pomáhá přežít. Jednou za čas potřebuji propláchnout mozek kyselinou. Podepisuji vám vlastní krví, že tahle deska je k tomu více než vhodná. Budete rozsekáni na kusy! 


Vážení přátelé krutosti a masakrů v hudbě, máte rádi kapely jako NASUM, PHOBIA, ROTTING SOUND, NAPALM DEATH, EXHUMED? Potom jste zde správně. Polští maniaci si dali pozor nejen na masivní a surový zvuk, ale i obal, který se také nebývale povedl. Někdy se jen tak toulám ulicemi se sluchátky na uších. Sleduji lidi a poslední roky mi připomínají zombie bez duše. Zachmuřené tváře, prázdný pohled, jako ovce, pochodující pomalu na porážku. A v jejich duších je chlad a temnota. Líbí se mi, jakým způsobem ASS TO MOUTH ke své hudbě přistupují. Jsou opravdoví, uvěřitelní, nekompromisní, přesto lze ve skladbách vystopovat jasné a zřetelné melodie. Celková nálada alba potom opravdu připomíná svět po jaderné katastrofě. Stačilo pár raket a naše těla jsou už jenom obrysy otištěné na zdi. Pokud žijete jako já, ve velkém průmyslovém městě, tak určitě víte, o čem píšu. Ranní smog vznášející se nad továrnou plnou chladných strojů a dávno mrtvých lidí. Pach smrti, atmosféra vzteku a beznaděje. Téhle smečce se tohle všechno povedlo promítnout i do nové desky "Enemy of the Human Race". Navíc, a to je věc, na kterou se občas zapomíná, se novinka opravdu velmi dobře poslouchá. Určitě to znáte. Je pátek a máte za sebou dlouhý pracovní týden. Kolik lidí vás vlastně naštvalo? Vynecháte raději večerní zprávy a otevřete si pivo. Zhasnete všechna světla a potom, když jsou vaše tělo i mysl totálně unavené, nastal čas na tohle album. Má v sobě totiž všechno pro pořádnou pařbu. Byl to starej bastard, který už měl všeho dost. Všechny ty negativní zprávy, politika, války, hnus a nenávist. Padlí kněží, reklamy plné lží. Sociální sítě, ze kterých vytéká jenom hnis a temnota. Záběry bouraček i sebevrahů. Už to nemohl vydržet, bolela ho hlava a nepomáhalo mu vůbec nic. Jenom kladivo, se kterým mlátil do zdi a potom hudba, u které se dokázal uklidnit. Masakrující, syrový a vztekem nasáklý death grindcore, který mám rozdrtí všechny kosti v těle! Apokalypsa lidské mysli!


Asphyx says:

He was an old bastard who'd had enough of everything. All the negative news, politics, wars, ugliness and hate. Fallen priests, ads full of lies. Social media that just oozes pus and darkness. Footage of car crashes and suicides. He couldn't take it anymore, his head hurt and nothing was helping. Just a hammer to bang on the wall and then music to calm him down. Does the falsity of this strange world annoy you? Then I would recommend death grind maniacs ASS TO MOUTH from Poland and their brand new album "Enemy of the Human Race".

I have it set in me that music is an integral part of me. Depending on my mood I dose myself with different extreme styles and to be honest it actually helps me survive. Every once in a while I need to flush my brain with acid. I'll sign with my own blood that this record is more than suitable for that. You will be cut to pieces!


Dear friends of cruelty and massacres in music, do you like bands like NASUM, PHOBIA, ROTTING SOUND, NAPALM DEATH, EXHUMED? Then you are right here. The Polish maniacs have not only paid attention to the massive and raw sound, but also to the packaging, which is also unprecedentedly good. Sometimes I just wander the streets with my headphones on. I've been people watching and the last few years remind me of zombies without souls. Grim faces, blank stares, like sheep marching slowly to the slaughter. And there's a coldness and darkness in their souls. I like the way ASS TO MOUTH approach their music. They are genuine, believable, uncompromising, yet clear and distinct melodies can be traced in the songs. The overall mood of the album then really resembles the world after a nuclear disaster. Just a few missiles and our bodies are just outlines printed on the wall. If you live like me, in a big industrial city, you'll know what I'm writing about. Morning smog hovering over a factory full of cold machines and long-dead people. The smell of death, an atmosphere of rage and despair. This pack has managed to translate all that into their new album "Enemy of the Human Race". Moreover, and this is the thing that is sometimes forgotten, the new album is really very easy to listen to. I'm sure you know it. It's Friday and you've had a long week at work. How many people have you actually pissed off? You skip the evening news and crack open a beer. You turn off all the lights and then, when your body and mind are totally tired, it's time for this album. Because it's got everything you need for a good party. He was an old bastard who'd had enough. All the negative news, politics, wars, shit and hate. Fallen priests, ads full of lies. Social media that just oozes pus and darkness. Footage of car crashes and suicides. He couldn't take it anymore, his head hurt and nothing was helping. Just a hammer to bang on the wall and then music to calm him down. Massacring, raw and rage-soaked death grindcore that crushes every bone in my body! The apocalypse of the human mind!



tracklist:
01. The Underdog 
02. Model Citizen 
03. Hang Those Bastards 
04. The Underground 
05. Nazi Pig 
06. You'll Choke With Your Own Shit 
07. Vomit Disaster 
08. XXI 
09. One Step From Hell 
10. Authority 
11. Modern Slaves 
12. Grindcore Screwed My Life 
13. Brainwash 
14. Nuclear Winter



KNIŽNÍ TIPY - Dům bez vzpomínek - Donato Carrisi (2024)


Dům bez vzpomínek - Donato Carrisi
2024, Vendeta

Kdysi dávno, když jsem začal studovat v Plzni, tak jsme potkali s kamarádem v jedné hospodě dvojici slečen, které chodily na lékařskou fakultu. Jedna chtěla být psycholožkou a jako koníčka měla hypnózu. Pamatuji si, že se nás zeptala, jestli bychom to nechtěli zkusit. Kamarád usnul během několika okamžiků a bylo v tom něco tajemného a podivného, když mumlal a protáčely se mu panenky. Celé to působilo až děsivě. Ptala se ho na různé otázky z dětství a on odpovídal tlumeným, zastřeným hlasem. Budoucí paní doktorka byla hodně zvědavá na jeho sexuální zážitky a představy. Několikrát si sedl a celý zpocený a rozrušený mluvil o věcech, které měly zůstat raději jen v jeho hlavě. Když se potom probudil, vůbec nic si nepamatoval. Šel jsem po několika minutách také na řadu, trošku vyděšený z toho, co na sebe prozradím. Ale vůbec se mě nepovedlo uspat.

Pietro Gerber je nejlepší hypnotizér ve Florencii a policie se na něho obrátí, protože v lese, v Pekelném údolí je nalezen chlapec, který si nic nepamatuje. V tomto případě proběhne uspání dobře. A začne se před vámi odehrávat velmi napínavý a děsivý příběh. Opět jsem, jak je mým dobrým zvykem, začal druhým dílem. Vždycky si koupím někde nějakou knihu ve slevě, přečtu si ji a potom jsem mnohdy překvapený, že existuje ještě několik dalších dílů. Inu, mám na to štěstí, ale nevadí. Důležité je, že mě Donato Carrisi baví. Dal jsem obě knihy manželce pod stromeček k vánocům, samozřejmě s tím, že si všechno také přečtu. A protože podobných dárků bylo letos hodně, dostalo se mi toho privilegia si Dům bez vzpomínek přečíst jako první. A musím říct, že ve mě probudil spoustu pocitů. On je autor velmi dobrý psycholog a zná temné stránky lidské duše. 

A tak jsem se zase toulal s manželkou v lesích, užíval si vánoční náladu. U nás doma probíhají svátky v klídku a pohodě. Žádný stresy, ty máme zakázané. Povídáme si o knížkách, o životě, o dětech. Řešíme obyčejné věci všedních dní a jsme za to hrozně vděční, protože tenhle rok byl opravdu velmi náročný. Manželka podstoupila dvě náročné velké operace. Vše dopadlo dobře, ale pravdou je, že v nás bude ještě nějaký čas takový ten zvláštní neklid a stres. Možná právě proto nám nevadí, že je sychravo, že prší, jako každý rok v Plzni v tento čas. Nadýcháme se studeného vzduchu, žena si zaleze pod deku a já do svého křesla. Děti mají dávno své kamarády a aktivity. Už jsou dospělé a jsme na ně opravdu hrdí. Od Donata Carrisiho jsem četl celou řadu Našeptávače, bylo to moje první setkání s autorem. Získal si mě svojí opravdovostí, uvěřitelností i stylem, jakým píše. 

Nikdy jsem vlastně nepátral o tom, jestli je hypnóza uznávaná lékaři nebo je to spíše oblast, ve které se pohybují šarlatáni, ale co vím dobře je, že by lidé v sobě neměli svoje problémy tutlat, nechat se jimi požírat. Ona je tahle detektivka opět i takovým hodně zajímavým materiálem k zamyšlení. Navíc, jakmile se jedná o děti, je to vždycky bolestivé. Myslím si, že lidé, co vyrůstali v pohodových rodinách, nedokáží šikanované a trápené pochopit. Co je iluze, co je sen? Co krutá pravda? Náš mozek je stejně hodně zajímavé zařízení. Čtení je pro mě způsobem, kdy jej udržuji stále v pohotovosti. Nechce se mi ještě rezignovat a čumět tupě do obrazovek a nechat se pouze bavit. Jdu na to raději postaru, možná už dávno přežitě, ale rád nechávám svoji fantazii, aby pracovala, vznášela se, jen tak létala kolem. Tak to vidíte, co ve mě všechno tahle kniha probudila.

Asi bych vám doporučil, abyste si nejdříve přečetli první díl. Sice asi nevadí, když to uděláte jako já, ale pro pořádek. Jednou takhle ráno, když jsem se šel projít sám, jsem měl pocit, že vidím v lese nějakého kluka. Asi už blázním, není přeci možné, aby se tu takhle potuloval. Ne, fakt to byl jenom přelud. Pravdou ale je, že se mi Dům bez vzpomínek dostal hluboko do hlavy. Už jsem o vánocích přečetl tři knihy. A vy? Tak jedeme dál! Opatruje se, užívejte si pohodu a klídek. Nejlépe, jak jinak, než s knihou. Mějte se co nejlépe a zase za týden. Děkuji za pozornost. 

-----------------------------------------------------------------------------------------------------
Poslechneš si, co ti chci vyprávět… až do konce. V lese Pekelného údolí je nalezen zmizelý chlapec, když už v to nikdo nedoufal. Nicovi je dvanáct let a zdá se, že je v pořádku: někdo ho krmil, šatil, staral se o něj. Ale není možné zjistit, kdo to byl, protože Nico nemluví. Jeho vědomí je jako potemnělý dům, do něhož zdánlivě nelze proniknout.

Jediný, kdo by ho dokázal probudit, je uspávač dětí. Pietro Gerber, nejlepší hypnotizér ve Florencii, je povolán, aby prozkoumal Nicovu mysl a zjistil, co se mu stalo. A jakkoli se to zdá nemožné, Gerber to zvládne.

Podaří se mu odhalit spouštěč, který v Nicovi cosi uvede do chodu. Jenže když chlapcův hlas začne vyprávět příběh, Pietro Gerber pozná, že otevřel dveře zapomenutého pokoje. Chápe, že mu na záchranu Nica nezbývá moc času, a brzy se ocitne uvězněný ve spleti iluzí a lstí.

Protože zhypnotizovaný hlas patří tomu chlapci.

Ale příběh, který vypráví, je někoho jiného.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 26. prosince 2024

Recenze/review - ICON OF EVIL - Locust Cathedral (2024)


ICON OF EVIL - Locust Cathedral
CD 2024, Selfmadegod Records

for english please scroll down

Otevřu dveře na ulici a obejme mě tma a nenávist. Celou noc jsem slyšel řev a nářek, skandování hesel. Měl jsem strach, rozzuřený dav nezná slitování. Teď tu leží mrtvá těla, roztrhaná na kusy. Oběšení, ukřižovaní, ponížení a znásilnění. Jakoby středověk nikdy neskončil. Stále toužíme po veřejných popravách, pořád nás fascinuje krev a násilí. Úplně stejný dojem mám i z druhého dlouhohrajícího alba polských tmářů ICON OF EVIL. Kapely, která přichází z absolutní tmy. 

Určitě znáte takový ten pocit, když sedíte u svého přehrávače a těšíte se na novou desku. Zhasnul jsem všechna světla a nechal chlad, aby vstoupil do mého pokoje. Novinka mě ihned přikovala na zeď. Z reproduktorů se na mě vyhrnula smršť, divoké a živelné tsunami. Tohle je přesně druh death metalu, který koluje i v mých žilách. Surový, nekompromisní, prašivý a ostrý  jako čerstvě nabroušený skalpel. 

 
Během poslechu se kolem vznáší takový ten mrtvolný zápach, který máme my, staří death metaloví psi tolik rádi. Základem je masivní a mocný zvuk (recorded, mixed and mastered in Soundscope Studio by Jarek Wysock), líbí se mi i démonický obal (All graphics, front cover, insert were designed by FLN, while layout is the work of Guliwer). Nezapomeňte si prostudovat i texty, které jsou velmi dobře napsané. Stejně jako skladby, které žhnou a pálí uvnitř a na povrchu jsou chladné jako ruka mrtvoly. Pokud máte rádi kapely jako MORBID ANGEL, BEHEMOTH, VADER, BOLT THROWER, DEICIDE, HELLBASTARD, SACRILEGE ale i třeba MARDUK, tak jste zde správně. Poláci na to jdou postaru, poctivě a velmi uvěřitelně. Opravdu působí jako smečka prašivých psů, kteří se zocelili v nekonečné řadě pouličních bitek. Teď vás svojí hudbou roztrhají. V jednotlivých pasážích je pradávný vztek, syrovost, nakumulovaná nenávist. Zemřít můžete na tisíc způsobů. ICON OF EVIL vás pohřbí zaživa, zničí vás, smetou z povrchu zemského. Někdy mám pocit, že se celý svět kolem zbláznil, že se chováme spíše jako zvířata než jako lidé. Musím potom zmizet, ukrýt se do temné kobky a poslouchám právě alba, jako je "Locust Cathedral". Pomáhají mi přežít, doplňují mi energii. Otevřu dveře na ulici a obejme mě tma a nenávist. Celou noc jsem slyšel řev a nářek, skandování hesel. Měl jsem strach, rozzuřený dav nezná slitování. Teď tu leží mrtvá těla, roztrhaná na kusy. Oběšení, ukřižovaní, ponížení a znásilnění. Jakoby středověk nikdy neskončil. Stále toužíme po veřejných popravách, pořád nás fascinuje krev a násilí. Ostrý, surový, divoký a ryzí death metal, který vás roztrhá na kusy! Temnota se ukrývá v každém z nás! 


Asphyx says:

I open the door to the street and darkness and hatred embrace me. All night long I hear screaming and wailing, chanting slogans. I was scared, an angry mob knows no mercy. Now there are dead bodies lying here, torn to pieces. Hanged, crucified, humiliated and raped. As if the Middle Ages had never ended. We still yearn for public executions, still fascinated by blood and violence. I get the same impression from the second full-length album by Polish darkies ICON OF EVIL, a band that comes out of absolute darkness. 

I'm sure you know that feeling when you sit in front of your player and look forward to the new album. I turned off all the lights and let the cold enter my room. The novelty immediately had me pinned to the wall. A whirlwind, a wild and elemental tsunami came crashing out of the speakers at me. This is exactly the kind of death metal that runs through my veins. Raw, uncompromising, dusty and sharp as a freshly sharpened scalpel. 


While listening to it, there is that dead smell floating around that we old death metal dogs like so much. The basis is massive and powerful sound (recorded, mixed and mastered in Soundscope Studio by Jarek Wysock), I also like the demonic cover (All graphics, front cover, insert were designed by FLN, while layout is the work of Guliwer). Don't forget to check out the lyrics, which are very well written. As are the songs, which glow and burn on the inside and are as cold as a dead man's hand on the outside. If you like bands like MORBID ANGEL, BEHEMOTH, VADER, BOLT THROWER, DEICIDE, HELLBASTARD, SACRILEGE but also maybe MARDUK, then you are in the right place. The Poles go about it the old fashioned way, honestly and very believably. They really come across as a pack of mangy dogs who have toughened up in an endless series of street fights. Now they'll tear you apart with their music. There's an ancient rage, rawness, accumulated hatred in each passage. You can die a thousand ways. ICON OF EVIL will bury you alive, destroy you, wipe you off the face of the earth. Sometimes I feel like the whole world around us has gone mad, that we're behaving more like animals than people. Then I have to disappear, hide in a dark dungeon and just listen to albums like "Locust Cathedral". They help me survive, they replenish my energy. I open the door to the street and darkness and hatred embrace me. All night long I hear screaming and wailing, chanting slogans. I was scared, an angry mob knows no mercy. Now there are dead bodies lying here, torn to pieces. Hanged, crucified, humiliated and raped. As if the Middle Ages had never ended. We still yearn for public executions, still fascinated by blood and violence. Sharp, raw, savage and pure death metal that will tear you apart! The darkness hides in all of us! 


tracklist:
01. Locust Cathedral 
02. Verge of Collapse 
03. Cursed with Oblivion 
04. Colossus 
05. Creeping Corruption 
06. Dephts of Scorn 
07. We're the Plague 
08. Chain Reaction (Amebix cover)



Recenze/review - BECERUS - Troglodyte (2024)


BECERUS - Troglodyte
CD 2024, Everlasting Spew Records

for english please scroll down

U některých mrtvol se čeká dlouhou dobu, než se uloží do chladné země. Leží v kovovém boxu na patologii a bývají ve značném stádiu rozkladu. Polámané kosti, rozdrcené lebky, stopy po násilí. Jakoby do nich byla otištěna bolest celého světa. Někdy se příčina smrti nepovede zjistit ani po dlouhé pitvě. Existuje jediný způsob. Musíte naslouchat šepotu nemrtvých. Možné to je pouze v případě, když u toho přehráváte nějakou dobrou death metalovou desku.

Italští BECERUS jsou zpět po třech letech a opět působí mocným, zničujícím dojmem. Recenzi na minulé album si můžete, stejně jako rozhovor, přečíst i na našich stránkách (odkazy naleznete dole pod článkem). U novinky mi opět stačilo několik poslechů, abych byl přikován na zeď. Masakr!


Celé moje stránky vznikly před osmi lety právě proto, abych podobné staroškolsky laděné death metalové nahrávky podporoval. Vždy mi byla příjemnější mrtvolná nálada prašivých hrobů, než dokonalé stroje na zabíjení. Italům se opět povedlo přenést ducha starých časů do dnešní podivné doby. Pánové to dělají velmi zkušeně, elegantně, s nadšením klasiků žánru. Pokud se vám líbí kapely jako DEICIDE, MONSTROSITY, CANNIBAL CORPSE, OBSCENITY, BRUTALITY, BROKEN HOPE a další surové smečky, jste zde správně. BECERUS si dali velký pozor na zvuk, který se opravdu povedl. Je syrový, masivní, chladný i temný. Praskají u něj kosti tlakem. Dahmer Art, který je znovu podepsán pod obalem, nadále drží krvavou linii. Líbí se mi a oceňuji i to, že se jedná přeci jen o trošku jiný styl, než bývá obvyklé. Hlavní je ale jako vždy hudba, která mokvá, páchne jako dávno uleželá mrtvola. Zasáhne vás velkou silou, smete vás z povrchu zemského. Skladby jsou napsány s jediným účelem. Totálně vás zničit, rozemlít na prach a potom hodit do špinavé stoky. "Troglodyte" je přesně tím druhem nahrávky, u které jsem nebyl ani chvilku na pochybách. Vše sedí perfektně na svých místech. Navíc se deska opravdu velmi dobře poslouchá. Tohle je krmivo pro všechny staré vzteklé psy, kteří ještě nezapomněli na to, jak má znít pravá apokalypsa. Žádné zbytečnosti, žádné pózy, ani přetvářka. Ale poctivý útok přímo na solar plexus. U některých mrtvol se čeká dlouhou dobu, než se uloží do chladné země. Leží v kovovém boxu na patologii a bývají ve značném stádiu rozkladu. Polámané kosti, rozdrcené lebky, stopy po násilí. Jakoby do nich byla otištěna bolest celého světa. Někdy se příčina smrti nepovede zjistit ani po dlouhé pitvě. Existuje jediný způsob. Hniloba, špína a smrt! Starý, prašivý, mokvající death metal, z chladných piteven!


Asphyx says:

Some corpses wait a long time to be placed in the cold ground. They lie in a metal box in the pathology department and are in a considerable state of decomposition. Broken bones, crushed skulls, signs of violence. It's as if the pain of the world has been imprinted on them. Sometimes the cause of death can't be determined even after a long autopsy. There's only one way. You have to listen to the whispers of the undead. The only way to do that is to play a good death metal record.

Italy's BECERUS are back after three years and once again they give a powerful, devastating impression. You can read the review of the last album, as well as the interview, on our website (links can be found below the article). With the new album, again, a few listens were enough to pin me to the wall. Massacre!


My whole website was created eight years ago just to support similar old school death metal records. I've always preferred the deadpan mood of dusty graves to the perfect killing machines. Once again, the Italians have managed to bring the spirit of the old days into today's strange times. The gentlemen do it very expertly, elegantly, with the enthusiasm of classics of the genre. If you like bands like DEICIDE, MONSTROSITY, CANNIBAL CORPSE, OBSCENITY, BRUTALITY, BROKEN HOPE and other raw packs, you are here right. BECERUS took great care with their sound, which was really good. It's raw, massive, cold and dark. It's bone cracking with pressure. Dahmer Art, who is re-signed under the cover, continues to hold the bloody line. I also like and appreciate that this is a slightly different style than usual after all. But the main thing, as always, is the music, which is wet and smells like a long-ago corpse. It hits you with great force, sweeps you off the face of the earth. The songs are written with one purpose. To destroy you completely, to grind you into dust and then throw you into the dirty sewer. "Troglodyte" is exactly the kind of record that I never had a moment's doubt about. Everything fits perfectly in place. Moreover, the record is really very easy to listen to. This is fodder for all the old rabid dogs who haven't forgotten what a true apocalypse is supposed to sound like. No uselessness, no posturing, no pretence. But an honest attack on the solar plexus. Some corpses wait a long time before they're laid to rest in the cold earth. They're in a metal box in the pathology department, and they're in a considerable state of decomposition. Broken bones, crushed skulls, signs of violence. It's as if the pain of the world has been imprinted on them. Sometimes the cause of death can't be determined even after a long autopsy. There's only one way. Rot, filth and death! Old, dusty, swampy death metal, from the cold morgues!



about BECERUS on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
01. Intro - Rise Of The Energumens 
02. Obfuscated By Imbecility 
03. Aggressive Illiterate 
04. Primordial Instinct 
05. Bestius 
06. Cacato 
07. Pathetic Bovine Humour 
08. Troglodyte 
09. Brosura 
10. Progressive Mental Retardation 
11. Serpicus Ebbeth Macagno 
12. Fat Laughters In Absolute Degradation 
13. Grunt 'Em All

band:
Mario Musumeci - Vocals
Giorgio Trombino - Guitars, Bass
Paul Bicipitus - Drums (and always hidden in the Cave)



středa 25. prosince 2024

Recenze/review - SARCOPHAGUM - The Grand Arc of Madness (2024)


SARCOPHAGUM - The Grand Arc of Madness
CD 2024, Nuclear Winter Records

for english please scroll down

Pokaždé, když jsem šel okolo, tak jsem měl pocit, že mě sleduje. Na náhrobku bylo napsáno, že zemřela již před mnoha lety. Otevřená rakev, hluboko v podzemí. Přemýšlel jsem, jaký si asi měla život. Komu všemu si ublížila? Bestie z dávných časů, která před chvílí otevřela oči. Je v nich zlo a nenávist. Zašeptá několik nesrozumitelných slov a potom vstane z hrobu. Jsem tu jen já, naprostá tma a špatné svědomí. Přecházím pomalu na druhou stranu a poslouchám nové album australských tmářů SARCOPHAGUM

Poslední roky je tamní scéna nebývale silná. Tahle smečka je projektem zkušených muzikantů z kapely GOLGOTHAN REMAINS. Jedná se o nahrubo nasekanou tmu, smíchanou se zkaženou krví. Jakoby se přede mnou opravdu probouzeli prokletí. V kostech se mi usadil chlad a smrt je zase jednou hodně blízko. 


Čtveřice dlouhých, táhlých a propracovaných skladeb přede mnou nejdříve plynula jako nějaká špinavá stoka plná mrtvých těl. Z riffů je cítit takový ten pradávný feeling, energie, nasbíraná mezi stíny. Dobře zpracovaný zvuk (Greg Chandler - mastering, Greg Wilkinson - mixing, mastering) i démonický obal (Khaos Diktator) dodávají desce na ještě větší uvěřitelnosti. Líbí se mi pochmurné, doomové nálady, které se vznáší během poslechu kolem jako mlha nad hřbitovem. V jednotlivých pasážích je takový zvláštní, těžko definovatelný neklid, který mě nutí, abych se k nahrávce neustále vracel. V "The Grand Arc of Madness" je něco magického, přitažlivého, tajemného. Znovu a znovu vstupuji do hrobky s nápisem SARCOPHAGUM a užívám si motivy, volně inspirované třeba takovými HERESIARCH, ULCERATE, IMMOLATION, INCANTATION, GORGUTS, SUFFERING HOUR a dalšími tmáři. Kapela má svůj jasný a zřetelný rukopis, nebojí se disonantních prvků, které jsou ale vloženy velmi citlivě a nijak nenarušují celkovou atmosféru alba. Naopak, nahrávka se opravdu velmi dobře poslouchá. Nejlépe v noci, když jsou mraky nízko a nemrtví se toulají ulicemi. Všichni už dávno víme, že peklo a zlo je ukryto v každém z nás. Záleží jen na tom, zda jej pustíme ven. Australané na své debutové dlouhohrající nahrávce dokazují, že démoni doopravdy existují. Stačí jenom nechat fantazii, aby tento fakt přijmula. Pokaždé, když jsem šel okolo, tak jsem měl pocit, že mě sleduje. Na náhrobku bylo napsáno, že zemřela již před mnoha lety. Otevřená rakev, hluboko v podzemí. Přemýšlel jsem, jaký si asi měla život. Komu všemu si ublížila. Bestie z dávných časů, která před chvílí otevřela oči. Je v nich zlo a nenávist. Je tak lehké podlehnout jejímu kouzlu. Stejně jako téhle desce. Do krvavé mlhy zahalené, temné a drásající death metalové ozvěny! Ve stínech se ukrývá zlo! 


Asphyx says:

Every time I walked by, I felt like he was watching me. The tombstone said she died many years ago. An open casket, deep underground. I wondered what kind of life she must have had. Who had she hurt? A beast from long ago who had just opened his eyes. There's evil and hatred in them. She whispers a few unintelligible words and then rises from the grave. It's just me, total darkness and a guilty conscience. I slowly cross over to the other side and listen to the new album of Australian darkness band SARCOPHAGUM

The scene there has been unusually strong in recent years. This pack is a project of experienced musicians from the band GOLGOTHAN REMAINS. It is roughly chopped darkness mixed with corrupted blood. It's like the curses are really waking up in front of me. A chill has settled in my bones and death is once again very close. 


The four long, drawn out and elaborate songs first flowed before me like a dirty sewer full of dead bodies. The riffs give off that ancient feeling, an energy gathered between the shadows. The well crafted sound (Greg Chandler - mastering, Greg Wilkinson - mixing, mastering) and the demonic cover art (Khaos Dictator) make the record even more believable. I like the gloomy, doomy moods that float around like fog over a graveyard while listening. There's a strange, hard-to-define restlessness in certain passages that keeps me coming back to the record. There is something magical, alluring, mysterious about "The Grand Arc of Madness". I enter the tomb marked SARCOPHAGUM again and again and enjoy the motifs, loosely inspired by the likes of HERESIARCH, ULCERATE, IMMOLATION, INCANTATION, GORGUTS, SUFFERING HOUR and other obscurantists. The band has its clear and distinct signature, not afraid of dissonant elements, but they are inserted very sensitively and do not disturb the overall atmosphere of the album. On the contrary, the record is really very easy to listen to. Best at night, when the clouds are low and the undead roam the streets. We all have known for a long time that hell and evil is hidden in all of us. It's just a matter of letting it out. On their debut full-length, the Australians prove that demons do indeed exist. You just have to let your imagination embrace this fact. Every time I walked by, I felt like I was being watched. The tombstone said she died many years ago. An open coffin, deep underground. I wondered what kind of life she must have had. Who all she'd hurt. A beast from long ago who had just opened her eyes. There's evil and hatred in them. It's so easy to fall under its spell. Just like this record. A dark and shattering death metal echo, shrouded in a bloody mist! Evil lurks in the shadows!

úterý 24. prosince 2024

Recenze/review - DREAMING DEATH - Sinister Minister (2024)


DREAMING DEATH - Sinister Minister
CD 2024, Lavadome productions

for english please scroll down

Jednou se rozplynu ve věčnosti. Rozpadnu se v prach a stanu se jenom mlhavou vzpomínkou. Zatím na druhou stranu, za řeku Styx, občas nahlížím. A přemýšlím, jakou si s sebou vezmu muziku. Moje první setkání s metalem probíhalo na konci osmdesátých let minulého století. Není tedy divu, že mám dodnes rád kapely, které umí exhumovat staré hroby. Musejí to ale dělat opravdově, uvěřitelně a surově. S DREAMING DEATH jsem se setkal poprvé jedno mlhavé, sychravé ráno. 

Ihned jsem věděl, že pánové hrají přesně takovým tím démonickým způsobem, který mám na kapelách tolik rád. Starý, prašivý a zahnívající death metal je zde kombinován s ostře řezajícím thrash metalem. Stačilo několik společných setkání a moje vnitřnosti byly v jednom ohni. Musel jsem ale přidat pořádně hlasitost. 


Kapela je tvořena členy BEYOND MORTAL DREAMS a OATH OF DAMNATION, tedy zkušenými muzikanty, kteří přesně vědí, co a jak chtějí hrát. Pokud jste někdy měli možnost drtit kosti ze starých prokletých hrobů, určitě víte, o čem píšu. Ve skladbách se zde potkávají vlivy POSSESSED, VADER, MORGOTH, VITAL REMAINS, PESTILENCE, SODOM, MASSACRE i MASTER. Na uvěřitelnosti všemu dodává masivní a špinavý zvuk (Andy Kite - Against the Grain Studio) i stylový obal (Jenglot Hitam). Zkrátka a dobře, fanoušci dostanou perfektně napsaný a složený materiál, který nejen že se velmi dobře poslouchá, ale navíc má v sobě takovou tu černou prokletou duši. Jako bych se vrátil po časové ose zpět, do doby, kdy byly pohřby do země samozřejmostí a démoni se toulali ulicemi. DREAMING DEATH nahráli desku, která je chladná a temná na povrchu a uvnitř žhne a pálí. Skladby mi připomínají vyvěrající sopku, která spala dlouhé roky v nečinnosti, aby nám letos ukázala svoji sílu. Po téhle nahrávce zůstává jenom spálená země a pořádně krvavá stopa. Pevně věřím, doufám, že tahle krypta vydá brzy další děsivé svědectví. Líbí se mi přístup, rukopis i celkový výraz. Za mě osobně, za starého psa, který hlídá vchod do podsvětí již několik dekád, nelze jinak, než vám novinku doporučit. Je totiž po okraj narvaná opravdovým metalem. Naleznete zde jak surové, drtivé melodie, tak i nahrubo nasekané tajemno a tmu. Beru do rukou kříž, obracím jej směrem dolů a kývám souhlasně hlavou. Jsme jedné krve, já i kapela. Dávám vysokou známku kvality! Jednou se rozplynu ve věčnosti. Rozpadnu se v prach a stanu se jenom mlhavou vzpomínkou. Než se tak ale stane, budu kapely jako DREAMING DEATH podporovat. Amen! Morbidní, prašivá, temná a chladná exhumace pradávné krypty! Surový death thrash metal par excellence!


Asphyx says:

One day I will dissolve into eternity. I'll crumble into dust and become just a vague memory. Meanwhile, on the other side, beyond the River Styx, I occasionally peer. And I wonder what music I'll take with me. My first encounter with metal was in the late 1980s. No wonder I still like bands that can exhume old graves. But they have to do it in a real, believable and raw way. I first encountered DREAMING DEATH one foggy, drizzly morning. 

I knew immediately that the gentlemen were playing in that demonic way that I love so much about bands. Old, dusty and rotting death metal is combined here with sharp cutting thrash metal. All it took was a few sessions together and my insides were on fire. I had to turn the volume up really high though. 


The band is made up of members of BEYOND MORTAL DREAMS and OATH OF DAMNATION, experienced musicians who know exactly what and how they want to play. If you've ever had the opportunity to crush bones from old cursed graves, you'll know what I'm writing about. Influences of POSSESSED, VADER, MORGOTH, VITAL REMAINS, PESTILENCE, SODOM, MASSACRE and MASTER meet in the songs here. The massive and dirty sound (Andy Kite - Against the Grain Studio) and the stylish cover (Jenglot Hitam) add to the believability. In short, fans get perfectly written and composed material that is not only very easy to listen to, but also has that black cursed soul to it. It's like being transported back in time, back to a time when burials in the ground were commonplace and demons roamed the streets. DREAMING DEATH have recorded a record that is cold and dark on the surface and glows and burns on the inside. The songs remind me of an erupting volcano that has been dormant for years, only to show us its power this year. All that remains of this record is scorched earth and a trail of blood. I firmly believe, I hope, that this crypt will soon bear further horrific witness. I like the approach, the handwriting and the overall expression. Speaking for myself, an old dog who has been guarding the entrance to the underworld for several decades, I can't help but recommend the novelty. For it is packed to the brim with real metal. You'll find raw, crushing melodies as well as rough-hewn mystery and darkness. I take the cross in my hands, turn it downwards and nod my head in agreement. We are of one blood, the band and I. I give high marks for quality! One day I'll dissolve into eternity. I'll crumble into dust and become just a vague memory. But until that happens, I'll support bands like DREAMING DEATH. Amen! A morbid, dusty, dark and cold exhumation of an ancient crypt! Raw death thrash metal par excellence!


tracklist:
01. With The Blessing Of The Dead 
02. Corpse Flayer 
03. The Coin And The Rune 
04. Necrospell 
05. Sinister Minister

The Culprits:
Pahl Hodgson - Guitar & Vocals
Ross Duncan - Bass & Vocals
Matt ‘Skitz’ Sanders - Necro-Percussion



TWITTER