DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 24. ledna 2025

KNIŽNÍ TIPY - Krvavé stíny - Jérôme Loubry (2022)


Krvavé stíny - Jérôme Loubry
2022, Metafora

Je zajímavé, kolik lidí si o mě myslí, že jsem konzervativní. Je to trošku jinak. Já si každou novou technologii rád vyzkouším a pak, když se mi líbí, tak ji používám nebo ne. Proto rád platím hodinkami, proto mám aplikaci od Knihy Dobrovský, která mi dává tipy na nové knihy. Dalo by se také napsat, že mi Krvavé stíny doporučil jeden chytrý algoritmus, který podle toho, co objednávám, tak vyhodnotí, co by se mi mohlo líbit. Jen doplním, že nečtu eknihy. Zkoušel jsem to a nebaví mě to, stejně jako instagram a facebook, které sice mám, sleduje mě tam poměrně dost lidí, ale stejně nevím, co s tím. Dočítal jsem zrovna jednu knihu, když jsem se na chvilku podíval do dálky, abych nechal odpočinou oči, které dostávají za celý den pěkně zabrat. O rána od pěti koukám do počítače, doma pak také, abych se věnoval muzice a právě knihám. Něco mi zabliká na telefonu. Na mém druhém telefonu, na kterém mám všechny takové ty otravné aplikace, které musíte mít, ale nechcete je. Tentokrát to ale bylo jiné. Krvavé stíny jsem ihned objednal.

Autora jsem neznal. I přesto, že co jsem pochopil, tak jeho Útočiště si získalo nejednoho čtenáře. Sedl jsem si do křesla, samozřejmě po řádně dlouhé procházce v lesích, na které jsme s manželkou zase jednou probrali běh všední dní a také se opět pořádně zasmáli. O knize jsem jí řekl, mívám to privilegium, že čtu jako první. Tak mi potom naznačíš, jaké to je, řekla mi ještě, ale to už jsem slyšel jen jako nějakou vzdálenou ozvěnu. Byl jsem u Smrtihory a chvilku jsem nejdřív postával, rozhlížel se, abych se nakonec nechal úplně pohltit. Knížka je mysteriózní, neskutečně napínavá a autor píše jazykem, který mám rád. Rozumím jeho slovům, dedukcím, líbí se mi do temné mlhy zahalený příběh. Možná bych tady mohl se svým popisem skončit, protože se vždycky moc rozvášním. Mám to takhle pokaždé, když mě něco baví. Jenže bych vám neměl prozrazovat děj, co říkáte? Dobře, tak nebudu.

Večer jsem si dal pár piv, koukli jsme i na nějaký film a nakonec jsem měl stejně ve snech horu a les a vesnici a přízraky a duše zemřelých. Poslední dobou se mi to stává docela často. Moje fantazie pracuje, stejně jako třeba u hudby, na plné obrátky. Jdu potom ráno opuštěnou šedivou továrnou a všechno na mě padá. Moje mysl je ale daleko ve Francii. Přemýšlím, jak bude všechno pokračovat. Od řeky táhne mrazivý vzduch a ten holub bez hlavy, co leží před jednou ubytovnou by s klidem mohl být dalším znamením. Hergot, blbnu. Nebo ne? Proti mě chodí lidé bez tváře. V kanceláři jsem první, načepuji si vodu a pak si musím chvilku sednout. Zdánlivě idylické prostředí, dokonale uklizené ulice, moderní nemocnice, také by se mi to líbilo. Jenže znáte to, pod povrchem je něco zkaženého, zlého a ošklivého. Smrdí to, něco tady fakt smrdí. A začaly se objevovat další mrtvá těla. Proč vždycky když čtu nějakou dobrou knížku, tak se do ní úplně vžiju? 

Kdysi dávno byli duševně nemocní považováni za prokleté. Naši předci věřili pověrám a legendám. Koneckonců, spousta lidí dodnes uctívá toho pána na kříži nebo fousatého proroka. My spoléháme na vědu. Tedy jen do té doby, než se setmí a ulicemi se začnou míhat stíny. Takhle ve městě to tolik nevyzní, ale zkuste vyrazit na hory, někam na samotu, zhasněte všechna světa a naslouchejte hlasům lesa. Možná najednou, naplno spojeni s přírodou, začnete také věřit na duchy. Ve Smrtihoře se vyšetřuje zmizení dcery starosty a zakladatele. Kdysi dávno tu byly upalovány čarodějnice, odsouzení byli házeni ze skály a vypadá to, že nikdy nenašli klid. A kolem stále umírají další a další lidé. Kdysi zabití se hlásí znovu o slovo a dávají to najevo hodně krutým způsobem. Nebo lze všechno vysvětlit logicky? 

Zajímavé je, že spoustu moderních technologií využívám o hodně víc, než moje děti, které už bez obrazovek nevyrůstaly. Je to možná tím, že jsem kdysi dávno zažil staré sci-fi knížky, takové to nadšení, když přišlo něco nového. Počátky mobilů, internetu, všechno jsem si musel vyzkoušet. S knihami jsem ale spíše klasik. Mám rád papír, mám i svoje rituály. Je to vlastně stejné jako s muzikou, už vám ji nedoporučují časopisy se vzdělanými redaktory, ale algoritmus, který vás sleduje. Vy mu dáváte svoje data dobrovolně a nebo o tom ani nevíte. Každopádně, tentokrát se strýček Google s ostatními nemýlil. Tenhle tip se jim fakt povedl. Schválně, zkuste Krvavé stíny také. Ta kniha je opravdu hodně dobře napsaná. Děkuji za pozornost a přeji vám jen vše dobré. Držte se!

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Francouzský noir od autora bestselleru Útočiště Začínající novinářka Camilla nasedne do auta k tajemné Élise, která jí mailem nabídla materiál pro senzační článek: informace vysvětlující nedávnou tragédii ve vesnici Smrthora. Vyrážejí přímo na místo a na cestu Camilla dostane k přečtení dvě stě stran popisu událostí…

Listopad 2021. Julien Perrault byl právě jmenován policejním náčelníkem ve Smrthoře, odlehlé vesnici, do níž vede jen jediná cesta. Julien se domnívá, že se ocitne v pustině na konci světa. Namísto toho přijede do obce s bezvadně uklizenými ulicemi, policejní stanicí a moderně vybavenou nemocnicí. Na klid a pořádek dohlíží všudypřítomné kamery.

Ukáže se, že Smrthoru před více než dvaceti lety zakoupil pan de Thionville, byznysmen toužící vytvořit idylické a bezpečné prostředí, v němž by mohl vychovávat své dcery. I přesto došlo před deseti lety k tragédii – uprostřed noci někdo unesl de Thionvillovu nejmladší dceru a shodil ji z vrcholku Hory mrtvých, shlížející na vesnici. Pan de Thionville má podezření, kdo to byl, a proto pozval Juliena, aby vedle svých běžných povinností případ v tajnosti vyřešil.

Jenže krátce po Julienově nástupu záhadně a krvavě umírá jeden obyvatel vesnice za druhým. A na tomto tajemném místě, opředeném spoustou děsivých pověr a legend o čarodějnicích, které zde byly ve středověku vražděny svržením z Hory mrtvých, duše dávných i nových zemřelých dýchají Julienovi a ostatním doslova za krk, jejich hlasy jim zní v uších a zdají se být skutečnější než skutečnost...

Najde novinářka Camilla přímo ve Smrthoře syrovou pravdu?


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 23. ledna 2025

Recenze/review - PISS ON CHRIST - Seventh Blasphemous Slab (2025)


PISS ON CHRIST - Seventh Blasphemous Slab
CD 2025, vlastní vydání

for english please scroll down

Když projdete kolem prokletých, kteří jsou mučeni pekelným ohněm a vydáte se ještě hlouběji do podzemí, tak nejen že uvidíte svoje vlastní tělo ukřižované hlavou dolů, ale také uslyšíte muziku, která hoří jasným plamenem. Hnusnou a ošklivou, po okraj narvanou nenávistí k církvi, k ovečkám, které pochodují s hlavou sklopenou na smrt. Blasfemie se zde potkává s hudbou i špinavým prachem zetlelých těl. Tentokrát mi to chvilku trvalo, než jsem se do hudby PISS ON CHRIST dostal.

Líbí se vám DEICIDE? Pokud ano, potom jste zde správně. Tahle smečka se jimi opravdu velmi silně inspirovala. A samozřejmě dalšími klasickými death metalovými tmáři, kteří si vzali za své šířit antikřesťanství. Je to hodně ostré, nekompromisní a divoké album. Je to také smrtící kov od muzikantů, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Opravdový, reálný death metal ze staré školy. 


Je to samozřejmě hluboký underground, který patří do malého zaplivaného klubu. Zvuk je špinavý, hnilobný, prašivý. Melodie ostré a nekompromisní. Vokál nasáklý chorobami. Podobnou hudbu jsme kdysi poslouchali na kazetách a šířili ji papírovými dopisy jako mor mezi ostatní fanoušky. Netuším, jestli "Seventh Blasphemous Slab" příznivci současné plastové produkce a lesklých fotek v časopisech vstřebají. Pravděpodobně ne a je to jen a jen dobře. Mezi démony také nepustí každého, nemám pravdu? Když si to vezmu kolem a kolem, tak PISS ON CHRIST lze kritizovat za mnohé. Jenže dělat to nebudu. Mě totiž tohle album baví. Protože je opravdové, reálné, cítím z něj nadšení i smrad rozkládajících se mrtvol. Vždycky mě štvali lidé, kteří jsou celý týden hnusní a v neděli dělají po zpovědi, jakoby se nic nedělo. Mám potom sto chutí jim pustit podobnou hudbu pořádně nahlas přímo do ksichtu. Zkrátka a dobře, pokud stále doma skladujete hromady starých demonahrávek a je vám milejší dobře zahrané retro, než prázdná hudba bez duše, i když třeba perfektně ošetřená, potom jste zde správně. Američané založili tuhle smečku v roce 2018 a od roku 2020 vydávají každý rok jedno album. Letošní počin je jejich první, který jsem slyšel, ale pokud máte podobný marast rádi, určitě si poslechněte i ostatní. Vaše nenávist k padlým kněžím se ještě víc znásobí. Zkrátka a dobře, berte a nebo nechte být, to je to, oč tu běží. Když projdete kolem prokletých, kteří jsou mučeni pekelným ohněm a vydáte se ještě hlouběji do podzemí, tak nejen že uvidíte svoje vlastní tělo ukřižované hlavou dolů, ale také uslyšíte muziku, která hoří jasným plamenem. Prašivý, hnilobný death metal, po okraj narvaný tmou, blasfemií a rouháním! 

Asphyx says:

When you pass by the damned being tortured by hellfire and go deeper underground, you not only see your own body crucified upside down, but you also hear music that burns brightly. Nasty and ugly, filled to the brim with hatred for the church, for the sheep who march with their heads down to their deaths. Blasphemy meets music and the dirty dust of decayed bodies. This time it took me a while to get into the music of PISS ON CHRIST.

Do you like DEICIDE? If you do, then you've come to the right place. This bunch is really heavily inspired by them. And of course other classic death metal obscurantists who took it upon themselves to spread anti-Christianity. It's a very edgy, uncompromising and wild album. It's also death metal from musicians who know very well what and how they want to play. Real, real old school death metal. 


It is, of course, a deep underground that belongs in a small seedy club. The sound is dirty, rotten, dusty. The melodies are sharp and uncompromising. Vocals soaked in disease. We used to listen to music like this on cassette tapes and spread it like a plague through paper letters to other fans. I have no idea if "Seventh Blasphemous Slab" will be absorbed by fans of contemporary plastic production and glossy magazine photos. Probably not, and that's just as well. They don't let everyone in among the demons either, am I right? All things considered, PISS ON CHRIST can be criticized for many things. I'm just not going to do it. I'm enjoying this album. Because it's real, it's real, I can feel the excitement and the stench of decomposing corpses. I've always been annoyed by people who are ugly all week and then on Sunday they act like nothing happened after confession. It makes me want to blast music like that right in their faces. In short, if you still keep piles of old demos at home and you prefer well-played retro to empty music with no soul, even if perfectly treated, then you've come to the right place. The Americans formed this pack in 2018 and have been releasing an album every year since 2020. This year's release is the first I've heard of theirs, but if you're into this kind of maraud, be sure to give the others a listen. Your hatred for fallen priests will only multiply. In short, take it or leave it, that's what it's all about. When you walk past the damned being tortured by hellfire and venture even deeper underground, you will not only see your own body crucified upside down, but you will also hear music that burns brightly. Dusty, rotten death metal, filled to the brim with darkness, blasphemy and profanity!



tracklist:
01. Piss On Christ 
02. Savior Delusions 
03. Barbaric Poland 
04. Undo The Bible Belt 
05. God Is A Fake Human Construct 
06. Contradictions Of Christ 
07. Chapel Demolition

Lineup: 
Dan Castro - vocals/guitars/bass 
Pat Reilly - lead guitar solo 1 
Kurtis Layne - lead guitar solo 2 
Kelly Conlon - bass solos/scales 
Ronnie Parmer - drums


Recenze/review - BEDSORE - Dreaming The Strife For Love (2024)


BEDSORE - Dreaming The Strife For Love
CD 2024, 20 Buck Spin

for english please scroll down

Někdy se ptám sám sebe, co některé sny znamenají. Jakoby přicházely z podivné mlhy, do které jsou zahaleny nejen moje vzpomínky. Někdy mám pocit, že jsou v nich i otisky dávných časů. Přiznám se, že mě tahle kapela nejdříve dovedla k přečtení knihy Hypnerotomachia Poliphili. Tou se pánové inspirovali a musím uznat, že je tak činěno velmi umně, zkušeně a zajímavě. Mám rád hudbu, která mě donutí přemýšlet. Líbí se mi, když je moje fantazie rozdrásána a rozbita na tisíc kousků.

Hudebně oproti minulým albům sice ubylo trošku progresivního death metalu, ale to vůbec nevadí. Více je přítomný rock ze sedmdesátých let. Pokud vám vaši rodiče pouštěli staré vinylové desky slavných velikánů, určitě víte, o čem píšu. 


Přenesme se tedy spolu s kapelou do období renesance a nechme se unášet vznešenými, majestátními a neotřelými melodiemi. Jako první, co mě při poslechu napadlo, byla jakási těžko definovatelná naléhavost, která se celou nahrávkou prolíná. Je to temné album, ale takovým jiným, zvláštním způsobem. Dívali jste se někdy do kaleidoskopu? A fascinovala vás pestrá hra světel? Tak s deskou "Dreaming The Strife For Love" je to hodně podobné. Jen odstíny jsou černo šedé, pochmurné, svým způsobem smutné. Přesto je tu naděje. O zvuku, obalu a dalších formálních věcech není třeba diskutovat. Vše je v absolutním pořádku. Hlavní je tu, jako koneckonců vždy, hudba, nápady, melodie, vokál. Vše zabalené v zajímavém balení a podáváno s tím, že se budete muset plně soustředit, mít v sobě alespoň určitou dávku fantazie. Rád se dívám na zmrzlou řeku, s chutí se procházím zimní krajinou. Přemýšlím o tom, jaký musel být život v období renesance a poslouchám u toho tuhle nahrávku. Je po okraj narvaná zajímavými pasážemi, neklidem i chvěním. Hudba prochází skrze mě, vibruje, stala se na nějaký čas mojí součástí. Zůstala po ní stopa, emoce, vzpomínky. Já vím, píšu tu většinou o extrémním metalu, o surovosti a BEDSORE se na mé stránky vlastně ani příliš nehodí. Jenže přátelé, dobrá muzika je jenom jedna. Novinka pluje jako loď na moři. Klid před bouří, šelma číhající na svoji kořist. Jsem chycený a znovu objevuji svoje kořeny, které sahají podvědomě právě do období sedmdesátých let minulého století. Epický, sugestivní prog rock zahraný s vášní a nadšením! Pochmurný výlet do dávných časů! Abstraktní sny plné chladu i naděje!

Asphyx says:

Sometimes I ask myself what some dreams mean. They seem to come out of a strange fog, in which not only my memories are shrouded. Sometimes I feel that there are imprints of old times in them. I confess that this band first led me to read the book Hypnerotomachia Poliphili. The gentlemen were inspired by it, and I must admit that it is done very artfully, expertly and interestingly. I like music that makes me think. I like it when my imagination is shattered and broken into a thousand pieces.

Musically, compared to the previous albums, there is a bit less progressive death metal, but that doesn't matter. There is more rock from the seventies present. If your parents played you old vinyl records of famous greats, you know what I'm writing about.



Let's transport ourselves with the band to the Renaissance period and let ourselves be carried away by noble, majestic and original melodies. The first thing that came to mind when I listened was a kind of hard-to-define urgency that permeates the entire recording. It's a dark album, but in a different, strange kind of way. Have you ever looked into a kaleidoscope? And were you fascinated by the colourful play of lights? Well, it's very similar with "Dreaming The Strife For Love". Only the shades are black and grey, gloomy, sad in a way. Still, there's hope. There's no need to discuss the sound, the cover and other formal things. Everything is absolutely fine. The main thing here, as always, after all, is the music, the ideas, the melody, the vocals. All wrapped up in an interesting package and served with the fact that you have to fully concentrate, to have at least a certain amount of imagination. I love looking at a frozen river, I love walking through a winter landscape. I think about what life must have been like during the Renaissance, and I listen to this recording while I do it. It's packed to the brim with interesting passages, restlessness and trembling. The music passes through me, vibrates, becomes part of me for a time. It's left a trace, an emotion, a memory. I know, I write mostly about extreme metal here, about rawness, and BEDSORE doesn't really fit my pages. But friends, there is only one good music. The new stuff floats like a ship on the sea. The calm before the storm, the beast waiting for its prey. I am caught and rediscover my roots, which subconsciously go back to the 1970s. Epic, evocative prog rock played with passion and enthusiasm! A sombre trip to the old days! Abstract dreams full of cold and hope!


TRACKLIST
1. Minerva’s Obilesque
2. Scars of Light
3. A Colossus, an Elephant, a Winged Horse, the Dragon Rendezvous
4. Realm of Eleuterillide
5. Fanfare for a Heartfelt Love
6. Fountain of Venus

LINE-UP
Jacopo Gianmaria Pepe - Vocals / Electric Guitar / 12-String Guitar
Stefano Allegretti - Classical Guitar / Synthesizers / Mellotron / Organ & Keyboards
Giulio Rimoli - Fretless Bass / Bass Pedals
Davide Itri - Drums / Percussion

Guest Musicians:
Kariti - Vocals (Track 1)
Giorgio Trombino - Saxophone / Flute (Tracks 1, 2, 3)
Giulio Guidotti - Trumpet / Trombone (Tracks 1, 4, 6)


středa 22. ledna 2025

Info - DISTASTE, BRUTALLY DECEASED, LUDRA - Divadlo pod Lampou, Plzeň - pátek 24. 1. 2025


Info - DISTASTE, BRUTALLY DECEASED, LUDRA - Divadlo pod Lampou, Plzeň - pátek 24. 1. 2025



Distaste – Death / Grind (A)

Brutally Deceased – Death Metal (CZ)

Ludra – Grindcore (CZ)
---------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - HIERARCHIES - Hierarchies (2025)


HIERARCHIES - Hierarchies
CD 2025, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Lidská mysl má jednu zvláštní schopnost. Dokážeme zapomenout na všechno zlé a ošklivé. Vytěsnit vzpomínky, které se nám nelíbí a nejsou nám příjemné. Přesto zůstanou někde uvnitř naší hlavy, v podvědomí a občas vylezou na povrch jako zkažená krev z mokvající rány. S hudbou je to velmi podobné. Disonantní technický death metal je velmi těžkou disciplínou. 

Můžete jej zahrát nudně, neosobně a uměle a nebo může hořet zevnitř. HIERARCHIES je nová skupina, ve které se sešli samí zkušení muzikanti. Vzali všechny svoje dlouhodobé zkušenosti, hodili je na hromadu, zahalili je do temnoty a chladu a podávají je způsobem, který vás nenechá ani chvilku v klidu. Schválně si pusťte ukázky. Uklidněte svoji mysl a nechejte si ji touhle deskou rozdrásat do krve. 


Nicholas Turner (Dwelling Below, Acausal Intrusion), Anthony Wheeler (Dwelling Below, Hollowed Idols) a Jared Moran (Dwelling Below, Acausal Intrusion) nám předkládají materiál, který je zpočátku velmi těžký k pochopení a strávíte jej velmi pomalu. Alespoň tak jsem vnímal nové stejnojmenné album já. Lze zde vypozorovat vlivy kapel jako GORGUTS, IMMOLATION, CIGAN, AD NAUSEUM, PYRRHON, EVILYN, WORMED. Nic pro slabé povahy, řekl bych. Osobně se mi potom hodně líbí takový zvláštní temný odér, který se vznáší kolem po celou dobu poslechu. Skladby jsou postaveny na pevných základech, každá má jasný motiv a myšlenku. Na těch jsou potom rozvíjeny pestré a košaté kompozice, které jsou v některých momentech až "nepříjemné". Mají v sobě tlak i energii, divokost i živočišnost. Způsobují u mě neklid, touhu objevovat další a další temná zákoutí. Občas je tu hudba nepřehledá a zmatená, ale to k tomuhle stylu patří jako k mrtvému hrobník. Poslouchat "Hierarchies" je jako sledovat na pódiu jazzové těleso. Skvělí muzikanti, kteří ale zbytečně nepreludují. Pokud se vám tenhle styl líbí a rádi jej posloucháte, budete určitě navýsost spokojeni. Chce to jen otevřenou mysl, občas i trpělivost a potom budete odměněni opravdu zajímavým a neotřelým zážitkem. Musím se přiznat, že nejvíce se mi nová deska, která má mimochodem parádní zvuk i obal, nejlépe poslouchala k večeru, když byl už všude klid a ulice byly prázdné. Otevřel jsem pokaždé okno a čerpal jsem energii z hudby a možná i z vesmíru. Avantgardní technický death metal s disonantní temnou aurou! Velmi neklidná a znepokojující záležitost! 

Asphyx says:

The human mind has one special ability. We can forget everything bad and ugly. To erase the memories that we don't like and are uncomfortable with. Yet they remain somewhere inside our head, in the subconscious, and sometimes they come to the surface like bad blood from a swollen wound. It is very similar with music. Dissonant technical death metal is a very difficult discipline. 

You can play it dull, impersonal and artificial, or it can burn from within. HIERARCHIES is a new band that brings together all experienced musicians. They've taken all their years of experience, thrown it in a pile, shrouded it in darkness and coolness, and delivered it in a way that won't leave you wanting for a moment. Listen to the previews on purpose. Calm your mind and let this record tear it to shreds. 


Nicholas Turner (Dwelling Below, Acausal Intrusion), Anthony Wheeler (Dwelling Below, Hollowed Idols) and Jared Moran (Dwelling Below, Acausal Intrusion) give us material that is initially very difficult to understand and digest very slowly. At least that's how I perceived the new album of the same name. You can see the influences of bands like GORGUTS, IMMOLATION, CIGAN, AD NAUSEUM, PYRRHON, EVILYN, WORMED. Nothing for the weak natured, I guess. Personally, then, I really like the strange dark odor that hovers around the whole time I'm listening. The songs are built on solid foundations, each with a clear motive and idea. On these, colourful and colourful compositions are then developed, which are almost "unpleasant" at some moments. They have both pressure and energy, ferocity and animality. They make me restless, wanting to explore more and more dark corners. At times the music is cluttered and confused, but that belongs to this style like a dead gravedigger. Listening to "Hierarchies" is like watching a jazz ensemble on stage. Great musicians, but they don't over-preach unnecessarily. If you like this style and enjoy listening to it, you will be extremely satisfied. All it takes is an open mind, and sometimes patience, and then you will be rewarded with a really interesting and novel experience. I have to admit that the best time to listen to the new album, which by the way has a great sound and cover, was in the evening, when everywhere was quiet and the streets were empty. I opened the window every time and drew energy from the music and maybe even from the universe. Avant-garde technical death metal with a dissonant dark aura! A very unsettling and disturbing affair!


Track Listing -
1. Entity
2. Consecrate Phenomenon
3. Dimension
4. Twilight Tradition
5. Abstract
6. Complexity Parallels
7. Subtraction
8. Vultures

Line up -
Nicholas Turner (Dwelling Below, Acausal Intrusion) - Guitar
Anthony Wheeler (Dwelling Below, Hollowed Idols) - Bass
Jared Moran (Dwelling Below, Acausal Intrusion) - Drums and vocals

Mixed by Nick Turner at Malevolent Sound Studios
Mastered by Will Killingsworth at Dead Air Studios

Artwork by Belial NecroArts


Recenze/review - APOSTASIE - Non est Deus (2024)


APOSTASIE - Non est Deus
CD 2024, Trollzorn Records

for english please scroll down

Pokaždé se těším, až za sebou zavřu dveře a odstřihnu současný podivný svět. Zde, několik metrů v podzemí, ve starém archívu plném zažloutlých spisů, se cítím nejlépe. Studuji knihy, čtu si o víře, o pravdě, o válkách i utrpení. A poslouchám u toho novou debutovou desku black metalových melodiků z Německa. Jedná se o moje první setkání s kapelou APOSTASIE a i když se nejedná zrovna o styl, který bych poslouchal zase tak často, tak se mi jejich novinka líbí.

Je v ní totiž něco zvláštního, přitažlivého. Jako bych se opravdu vydal po časové ose zpět a nasával atmosféru doby, kdy se rodilo samotné křesťanství. Pokud vás podobná témata zajímají, prostudujte si texty, jsou opravdu dobré, propracované a mají v sobě velký kus pravdy. Líbí se mi jejich styl i pohled kapely. 

Co se týká hudby samotné, tak se jedná o klasický, v určitých momentech syrový a ostrý black metal, který si ale zachovává melodičnost. Zazní i odkazy na tradiční heavy metal, na jeho epičnost i folkové prvky. Skladby jsou napsány velmi zajímavě, mají dobrý, čitelný a chladný zvuk. Navíc se opravdu dobře poslouchají. Každý song má v sobě nějaký zajímavý nápad a jako celek je deska obestřena takovou zvláštní tajemnou a démonickou atmosférou. Opravdu si připadám jako starý mnich, který přemýšlí o své víře. Ať si každý říká co chce, ale křesťanství nás ovlivnilo, ani o tom mnohdy nevíme. Osobně mě podobné výlety hodně baví. S chutí se procházím po starých chrámech, po hřbitovech se sochami svatých, čtu si náhrobky na hrobech, pradávné příběhy a silných činech. A když je k tomu ještě takhle dobrá a nebál bych se napsat návyková hudba, potom není co řešit. Zkrátka a dobře, APOSTASIE nahráli album, které je odlišné od ostatních, zajímavé, neotřelé. Myslím si, že tuhle smečku poznáte od ostatních během několika prvních tónů. Také by se dalo napsat, že do mě album "Non est Deus" zaseklo svůj dráp a už mě nepustilo. Znáte to, jsem starý metalový pes a hudbu poslouchám už dávno hlavně srdcem. A s těmito démony se vždy rád znovu potkám. Pokaždé se těším, až za sebou zavřu dveře a odstřihnu současný podivný svět. Zde, několik metrů v podzemí, ve starém archívu plném zažloutlých spisů, se cítím nejlépe. Studuji knihy, čtu si o víře, o pravdě, o válkách i utrpení. Melodický black metal plný starodávných silných příběhů! Víra tvá tě zachrání! A nebo zabije.


Asphyx says:

I always look forward to closing the door behind me and cutting out the current strange world. Here, a few metres underground, in an old archive full of yellowed files, I feel at my best. I study books, read about faith, about truth, about wars and suffering. And I listen to the new debut album of black metal melodic from Germany. This is my first encounter with the band APOSTASIE and even though it is not a style I listen to that often, I like their new release.

There is something special and attractive in it. It's as if I really went back in time and soaked up the atmosphere of the time when Christianity itself was born. If you are interested in such topics, study the texts, they are really good, sophisticated and have a great deal of truth in them. I like their style and the band's point of view.


As far as the music itself is concerned, it is classic, in certain moments raw and sharp black metal, but it retains its melodicism. There are also references to traditional heavy metal, its epicness and folk elements. The songs are written in a very interesting way, they have a good, clear and cool sound. Moreover, they are really good to listen to. Each song has some interesting idea in it and as a whole the album is enveloped by such a strange mysterious and demonic atmosphere. I really feel like an old monk reflecting on his faith. Let everyone say what they want, but Christianity has influenced us without us even knowing it. Personally, I enjoy trips like this a lot. I enjoy walking around old churches, cemeteries with statues of saints, reading tombstones on graves, ancient stories and powerful deeds. And when the music is this good, and I wouldn't be afraid to write addictive, then there is nothing to worry about. In short, APOSTASIE have recorded an album that is different from the others, interesting, novel. I think you will recognize this pack from the others within the first few notes. I could also write that the album "Non est Deus" stuck its claw into me and never let go. You know, I'm an old metal dog and I've been listening to music mostly with my heart for a long time. And I'm always happy to meet these demons again. I'm always looking forward to closing the door behind me and cutting out the weird world of today. Here, a few meters underground, in an old archive full of yellowed files, I feel most comfortable. I study books, read about faith, about truth, about wars and suffering. Melodic black metal full of ancient and powerful stories! Your faith will save you! Or kill you.


TRACKLIST
1. Intro
2. Non est Deus
3. Theotókos
4. Isapóstolos
5. Eikon
6. Blut schreit Palästina
7. Pein, Pest
8. Ich, Novus Alexander
9. Es ist kein Gott

LINE-UP
Hrabanus - Vocals, Acoustic Guitar
Batseba - Hurdy-Gurdy, Vocals
Melior Pars - Electric Guitar
Sanior Pars - Electric Guitar, Background Vocals
Despotis - Bass Guitar
Holofernes - Drums


News! - Dámy a pánové, KAVIAR KAVALIER - album +Klinik+ vychází v reedici!


Devadesátá léta. Někteří z nás si je už ani nepamatují. Záchytnými body, v někdy kalných vzpomínkách, zůstávají jen ty nejvýraznější okamžiky, mezi které samozřejmě patří i vydání kultovních alb. Jedno z nich, které vyšlo v roce 1996, vychází nyní v reedici. V tomto tisíciletí je to na CD a MC poprvé, a vůbec poprvé i na LP. Album plné úžasných povznášejících melodií, které v každém živém tvoru probouzí dobrosrdečnost a lásku bez ohledu na to, že obal zdobí klystýr a pomůcky na cévkování. Dámy a pánové, KAVIAR KAVALIER - +Klinik+
--
Vznik KAVIAR KAVALIER se datuje k roku 1993, kdy se poprvé umělecky setkávají Tomáš Kohout alias Necrocock s nadaným kytaristou Marcelem. Necrocock má v té době již za sebou dvě první desky Master's Hammer a akutně hledá ventil pro nové hromadící se nápady.
Má jasnou vizi a obklopuje se lidmi, kteří ji s ním sdílí. V následujícím roce už jako plnohodnotná kapela nahrávají KAVIAR KAVALIER demo Dreams of Caviar, které se stane předzvěstí očekávaného debutového alba. To vychází roce 1996, očaruje tehdejší metalovou i goticko-rockovou scénu a to uhranutí trvá dodnes.

Pre- order:

2LP KAVIAR KAVALIER - +Klinik+ (Deluxe Gatefold, 2LP - black version)
total time: 80 min (+ bonusové skladby z dema)

2LP KAVIAR KAVALIER - +Klinik+ (Deluxe Gatefold, 2LP - white version)
total time: 80 min (+ bonusové skladby z dema)

MC KAVIAR KAVALIER - +Klinik+ (All Over Print Shell)
total time: 60 min

CD KAVIAR KAVALIER - +Klinik+
total time: 60 min

OUT ON 31st JANUARY 2025







---------------------------------------------------------------------------------------------------

úterý 21. ledna 2025

Recenze/review - INIQUITOUS SAVAGERY - Edifice of Vicissitudes (2024)


INIQUITOUS SAVAGERY - Edifice of Vicissitudes
CD 2024, Willowtip Records

for english please scroll down

Nedávno jsem měl děsivý sen, ve kterém jsem se dostal do mysli šíleného vraha. Cítil jsem jeho bolest v hlavě, nutkání i hlasy, které mu přikazovaly, aby šel zabíjet. Sledoval jsem jeho očima budoucí oběti, vybíral jsem si ji jako šelma svoji kořist. Vzali jsme si s sebou nůž, čerstvě nabroušený a čekali jsme ve stínu. Trvalo to dlouho, nekonečně dlouho, byli jsme napnutí až k zbláznění. Konečně se objevila a šla pomalu k nám. Potom jsem se probudil a nevěděl jsem, co je pravda a co jenom přelud.

S novou deskou skotských INIQUITOUS SAVAGERY to mám hodně podobné. Od začátku do konce se jedná o surový, neurvalý a maniakální brutální death metal. Riffy jsou ušpiněné od krve a lebky pukají tlakem. Můj děsivý sen pokračuje na starých opuštěných jatkách. Tohle je hudba pro poctivé, opravdové řezníky. Doporučuji podávat spolu se syrovým, již trošku zahnívajícím masem. 


Kapela se drží spíše tradičních, klasických postupů. Dělají to ale elegantně a nechává naplno vyniknout podmanivou atmosféru reálné smrti. Zazní i techničtější pasáže, které jsou vkládány velmi elegantně a se zkušenostmi starých mistrů v oboru. Pokud se vám líbí kapely jako DEEDS OF FLESH, DEFEATED SANITY, SUFFOCATION, DEVOURMENT a jejich další klony, budete spokojeni jako patolog po dobře odvedené práci. Zmínit musím i masivní, povedený a bolestivý zvuk (Recorded by D.P Johnson and Euan Harrison at Audio Lounge and Full Pelt studios, Reamping, mixing and mastering by Colin Marston at The Thousand Cave). Za skvělý považuji i obal, o který se postaral Giannis Nakos of Remedy Art Design. Nové album "Edifice of Vicissitudes" není ale jenom perfektně odvedeným řemeslem. Naopak, skladby v sobě obsahují něco navíc, jakousi krvavou přitažlivost, která mě nutí k opakovaným poslechům. Je to masakr, intenzivní záležitost a také nic pro slabé povahy. Líbí se mi nadšení, opravdovost, taková ta poctivá patina, které z téhle nahrávky cítím na každém kroku. Vše je reálné, ohlodané na kost. Tohle album se vám zadře hluboko pod kůži, usadí se do vašeho podvědomí. Začnete hnít zaživa. Odpadá vám maso a až usnete, tak budete mít děsivý sen ve kterém se dostanete do mysli šíleného vraha. Budete cítit jeho bolest v hlavě, nutkání i hlasy, které vám budou přikazovat, aby jste šli zabíjet. Budete sledovat jeho očima budoucí oběti, vybírat si je jako šelma svoji kořist. Vezmete si s sebou nůž, čerstvě nabroušený a budete čekat ve stínu. Surový, devastující brutální death metal, který smrdí hnilobou a zkaženou krví! Masakr na starých jatkách!

Asphyx says:

I recently had a horrifying dream in which I went into the mind of a mad killer. I could feel the pain in his head, the urges and the voices commanding him to go kill. I watched his eyes for future victims, picking them out like a beast picks its prey. We took our knife, freshly sharpened, and waited in the shadows. It took a long time, an interminable time, we were tense to the point of madness. Finally it appeared and walked slowly towards us. Then I woke up and didn't know what was true and what was a mirage.

It's very similar with the new album from Scotland's INIQUITOUS SAVAGERY. From start to finish it is raw, unrelenting and maniacal brutal death metal. The riffs are bloodstained and skulls are bursting with pressure. My horrific dream continues in an old abandoned slaughterhouse. This is music for honest, real butchers. I recommend serving it with raw, already slightly rotting meat. 


The band sticks to more traditional, classical methods. But they do it elegantly and let the captivating atmosphere of real death stand out. There are also more technical passages, which are inserted very elegantly and with the experience of old masters in the field. If you like bands like DEEDS OF FLESH, DEFEATED SANITY, SUFFOCATION, DEVOURMENT and their other clones, you will be as satisfied as a pathologist after a job well done. I must also mention the massive, hilarious and painful sound (Recorded by D.P Johnson and Euan Harrison at Audio Lounge and Full Pelt studios, Reamping, mixing and mastering by Colin Marston at The Thousand Cave). The cover artwork by Giannis Nakos of Remedy Art Design is also great. But the new album "Edifice of Vicissitudes" is not only a perfectly done craft. On the contrary, the songs have something extra, a kind of bloody appeal that makes me want to listen to it again and again. It's a carnage, an intense affair and also nothing for the faint of heart. I like the enthusiasm, the sincerity, the kind of honest patina that I feel from this record at every turn. Everything is real, gnawed to the bone. This album digs deep under your skin, settles into your subconscious. You start to rot alive. Your flesh falls off and when you fall asleep you have a terrifying dream in which you enter the mind of a mad killer. You'll feel the pain in your head, the urges and the voices commanding you to go kill. You will watch his eyes for future victims, choosing them like a beast chooses its prey. You will take your knife, freshly sharpened, and wait in the shadows. Raw, devastating, brutal death metal that reeks of rot and corrupted blood! Massacre in the old slaughterhouse!




Track Listing:
1. Casualty of Diabolical Trial
2. Synaptic Cull
3. Choked Before First Breath
4. Omnipotence Negates Self-Affliction
5. Narcotic Exsanguination
6. Lifeblood
7. Drenched in Righteous Offal
8. Bio-Digital Convergence in the Fourth Industrial Age

Line-up:
Liam McCall - Vocals
Joe Fleetwood - Guitar
Chris Ryan - Bass
Euan Harrison - Drums



Recenze/review - DEKONSTRUCTOR - Ominous Game (2024)


DEKONSTRUCTOR - Ominous Game
CD 2024, vlastní vydání

for english please scroll down

Spadl jsem do hlubiny, byl jsem stržen do víru. Během několika okamžiků se změnil celý můj život. Bylo to jako srážka s náklaďákem naloženým po okraj zkaženým masem a kostmi. Existuje mnoho způsobů, jak můžete zemřít, ale tenhle byl zcela nečekaný. Přiznám se, že jsem toho o thrash death metalové kapele DEKONSTRUCTOR příliš nevěděl. Bylo na čase to napravit. Už první setkání bylo totiž natolik divoké a podmanivé, že jsem se musel podívat téhle smečce pořádně na jejich zkažený zub.

Začal jsem od demonahrávky z roku 2017, pokračoval jsem přes různé singly, živé album, až jsem se dostal k prvotině "Horrid Vistas" z roku 2020. U letošnímu počinu jsem stále v takovém podivném stavu. Připadal jsem si jako uhranutý. Určitě to znáte, přinesete si domů nějakou muziku a sednete si k reproduktorům. Najednou nevíte o světě kolem sebe a jen posloucháte, přidáváte hlasitost. Nemáte hlad, ani žízeň, toužíte jenom po dalším riffu, melodii. Tak přesně takhle vnímám DEKONSTRUCTOR já. Jako tsunami, které vás smete z povrchu zemského. 


Na Kostarice jsem nikdy nebyl, viděl jsem jen několik krásných dokumentů o tamní přírodě. Dovedu si ale představit, že bych večer zavítal na koncert téhle thrash death metalové smečky. Na starém německém thrash metalu, ale i na americkém, na tom techničtějším, jsem kdysi vyrůstal a mám tuhle muziku v krvi, stejně jako tahle kapela. Líbí se mi zvuk, který je ostrý, živočišný, surový a masivní. Parádní je obal. Zkrátka a dobře, všechno sedí perfektně na svých místech. Nikde nic nepřebývá, ani nechybí a vy si tak můžete naplno vychutnat lavinu z ostrých riffů, neurvalého vokálu a vynikající bicí. Já chci do mosh-pitu! Dejte mi někdo pivo a nechte mě skočit z pódia. Ano, přesně tak, tohle je kapela, jejíž hudba nejvíce vynikne naživo. Musejí to být divoké akce, to vám povím. Není to tak dávno, co jsem potkal u nás ve městě smečku prašivých psů. Sedli si do kruhu kolem mě, vrčeli a viděl jsem v jejich očích, že touží po čerstvé krvi. Vzpomněl jsem si na DEKONSTRUCTOR, kteří mě také roztrhali na kusy svojí hudbou. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají v sobě drive, špínu a takovou tu starodávnou energii a tlak. Zároveň je vše postaveno na silných melodiích a nápadech. "Ominous Game" je přesně tím druhem alba, které vám shoří v rukou. Neotesaným, hrubým, surovým kusem metalu, které nelze nemít rád. Alespoň takhle vnímám tuhle desku já. Spadl jsem do hlubiny, byl jsem stržen do víru. Během několika okamžiků se změnil celý můj život. Bylo to jako srážka s náklaďákem naloženým po okraj zkaženým masem a kostmi. Existuje mnoho způsobů, jak můžete zemřít, ale tenhle byl zcela nečekaný. Ostrý útok neurvalé, divoké thrash death metalové legie! Budete roztrháni na kusy a smeteni z povrchu zemského! 

  

Asphyx says:

I fell into the depths, I was thrown into the vortex. In a few moments, my whole life changed. It was like hitting a truck loaded to the brim with rotten meat and bones. There are many ways you can die, but this one was completely unexpected. I'll admit I didn't know much about the thrash death metal band DEKONSTRUCTOR. It was time to remedy that. After all, the very first encounter was so wild and captivating that I had to give this pack a good look at their rotten tooth.

I started from the 2017 demo, continued through various singles, live album, and finally got to the 2020 debut "Horrid Vistas". I'm still in such a weird state with this year's release. I felt like I was mesmerized. I'm sure you know, you bring some music home and you sit down in front of the speakers. Suddenly you're unaware of the world around you and you just listen, turning up the volume. You're not hungry, you're not thirsty, you just want the next riff, the next tune. That's exactly how I perceive DEKONSTRUCTOR. It's like a tsunami that wipes you off the face of the earth. 


I've never been to Costa Rica, I've only seen a few beautiful documentaries about the nature there. But I can imagine that in the evening I would go to a concert of this thrash death metal pack. I grew up on the old German thrash metal, but also on the American, more technical kind, and I have that music in my blood, just like this band. I like the sound, which is sharp, animalistic, raw and massive. The cover art is great. In short, everything fits perfectly in place. Nothing is missing or missing anywhere, so you can fully enjoy the avalanche of sharp riffs, ferocious vocals and excellent drums. I want to mosh-pit! Somebody get me a beer and let me jump off the stage. Yes, that's right, this is the band whose music shines the most live. It must be a wild event, I can tell you that. Not long ago, I met a pack of mangy dogs in my town. They sat in a circle around me, growling, and I could see in their eyes that they were hungry for fresh blood. I remembered DEKONSTRUCTOR, who also tore me apart with their music. The songs are very well written, they have drive, dirt and that old time energy and pressure. At the same time everything is built on strong melodies and ideas. "Ominous Game" is exactly the kind of album that will burn in your hands. An unpolished, raw piece of metal that is impossible not to like. At least that's how I see this record. I've fallen into the depths, I've been sucked into the vortex. In a matter of moments, my whole life changed. It was like hitting a truck loaded to the brim with rotten meat and bones. There are many ways you can die, but this one was completely unexpected. A fierce assault from the untamed, savage thrash death metal legion! You will be torn to pieces and swept off the face of the earth!


tracklist:
1. Fate Of The Damned
2. All Things Shall Fall
3. March To The Pit
4. Deceive The Deceiver
5. Triple Or Nothing
6. Descent Into The Mud
7. The Ominous Game

band:
Daniel Kohkemper - Bass
William Alden - Guitars, Vocals
Dennis Castro Abrahams - Drums

pondělí 20. ledna 2025

Recenze/review - PUTRED - Megalit al Putrefacției (2025)


PUTRED - Megalit al Putrefacției
CD 2025, Memento Mori, Iron Fortress Records

for english please scroll down

Zvedl svoji tvář k nebi, na kterém se právě procházel vlčí úplněk. Obličej měl celý od krve a oči mu zářily do tmy. Byl zrovna na lovu. Hledal další oběť, kterou by roztrhal na kusy. Cítil se jako šelma, jako predátor, silný a nesmrtelný. Přes den byl obyčejným tátou od rodiny, ale jakmile se setmělo, dostal chuť na čerstvé maso. Nechal bestii, která spí v každém z nás, vyplavat na povrch. V ulicích se vznášel podivný, těžký klid. A já zase jednou poslouchal death metal, který krásně morbidně doplňoval celkovou atmosféru strachu a krutosti.

S rumunskými maniaky PUTRED jste se na našich stránkách ještě neměli možnost setkat. Nicméně, kapela má na svém kontě (od roku 2020, kdy byla založena) několik demonahrávek, splitek, EP i jedno dlouhohrající album. Letos se jedná o další prašivou a mokvající exhumaci v řadě. O hudbu, která vás strhne do temnoty. 


Není žádným tajemstvím, že jsem si dal kdysi před lety za úkol, že budu podporovat hlavně death metalové kapely. PUTRED hrají hezky postaru, opravdově a u jejich hudby nadskakují víka od rakví. Již od prvního okamžiku, co se na nebi objevil vlčí měsíc, jsem věděl, že tohle je přesně odrůda smrtícího kovu, která koluje i v mých žilách. V určitých momentech ve mě probouzí tahle deska vzpomínky na alba kapel jako MORTICIAN, CIANIDE, ASPHYX, GRAVE, BOLT THROWER, NECROPHAGIA. Těmi se Rumuni volně inspirovali. Skladby se valí kupředu jako zkažená krev z dlouho neléčené rány. Smrdí hnilobou a špínou a obsahuje v sobě velké množství tlaku, energie i nenávisti. Pánové hrají od srdce, opravdově, věřím jim každý tón i notu. Zmínit musím i masivní, surový a dobře čitelný zvuk, který se opravdu povedl. Je pod ním podepsán Uriel (jinak také VORUS, NECRORITE, REVELER). Zaujal mě i motiv na obalu (Jan Pysander Whitney), na kterém je brána na hřbitov, na kterém jsou pochováni prokletí. Alespoň tak jej vnímám já. "Megalit al Putrefacției" je přesně tím druhem alba, které ve mě probouzí ty nejtemnější myšlenky. Najednou mám chuť na syrové maso, nesnáším světlo a musím zase dolů do sklepa, kde je vchod do podzemí. Sem, hluboko do undergroundu, tahle smečka patří a zde musela své letošní album nahrávat. Musím rovnou doplnit, že se opravdu povedlo. Hoří zevnitř, shnijete u něj a budete pochováni zaživa. Zvedl svoji tvář k nebi, na kterém se právě procházel vlčí úplněk. Obličej měl celý od krve a oči mu zářily do tmy. Byl zrovna na lovu. Hledal další oběť, kterou by roztrhal na kusy. Cítil se jako šelma, jako predátor, silný a nesmrtelný. Surový, mokvající, temný a hnilobný death metal, u kterého se rozpadnete v prach! Budete navěky prokleti a zničeni!

Asphyx says:

He lifted his face to the sky, where a full moon of wolves was just passing. His face was covered with blood and his eyes shone into the darkness. He was on the hunt. He was looking for his next victim to tear apart. He felt like a beast, a predator, strong and immortal. During the day, he was just an ordinary family man, but as soon as it got dark, he got a craving for fresh meat. He let the beast that sleeps inside all of us come to the surface. There was a strange, heavy calm in the streets. And once again I listened to death metal, which beautifully morbidly complemented the overall atmosphere of fear and cruelty.

You haven't had a chance to meet Romanian maniacs PUTRED on our pages yet. However, the band has several demos, splits, EPs and one full-length album to its credit (since it was founded in 2020). This year, it's another mangy and swampy exhumation in a row. Music that will plunge you into darkness. 


It's no secret that years ago I made it my mission to support mainly death metal bands. PUTRED play nice old fashioned, real and their music makes coffin lids jump. From the first moment the wolf moon appeared in the sky, I knew that this is exactly the variety of death metal that runs through my veins. At certain moments, this record brings back memories of albums by bands like MORTICIAN, CIANIDE, ASPHYX, GRAVE, BOLT THROWER, NECROPHAGIA. Romanians were freely inspired by them. The songs roll forward like rotten blood from a long untreated wound. It reeks of rot and filth and contains a lot of pressure, energy and hatred. The gentlemen play from the heart, genuinely, and I trust them with every note and note. I must also mention the massive, raw and easy to hear sound, which is really good. It is signed by Uriel (otherwise also VORUS, NECRORITE, REVELER). I was also intrigued by the motif on the cover (Jan Pysander Whitney), which shows a gate to a cemetery where the cursed are buried. At least that's how I perceive it. "Megalit al Putrefacției" is exactly the kind of album that awakens the darkest thoughts in me. Suddenly I have a craving for raw meat, I hate the light and I have to go back down to the basement where the entrance to the underground is. This is where this pack belongs, deep in the underground, and this is where they had to record this year's album. I should add that it was a real success. It's burning from the inside, you'll rot by it and be buried alive. He lifted his face to the sky, where a full wolf moon had just passed. His face was covered in blood and his eyes glowed in the dark. He was on the hunt. He was looking for another victim to tear apart. He felt like a beast, a predator, strong and immortal. Raw, swamping, dark and rotten death metal that will make you crumble into dust! You will be cursed and destroyed forever!



Album track listing:
01. Obidă (intro)
02. Dominare Malefică
03. Aură Macabră
04. Spectre Torturate
05. Necromanție
06. Megalit Al Putrefacției
07. Părăsit în Purgatoriu
08. Inscripții Antice
09. Era Morbiditații
10. Critical Madness (Autopsy cover)



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine