DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 26. ledna 2025

Recenze/review - THE GREAT OLD ONES - Kadath (2025)


THE GREAT OLD ONES - Kadath
CD 2025, Season of Mist

for english please scroll down

Některé sny jsou tak děsivé a neklidné, že je nelze ani popsat slovy. Pokaždé z nich zbyde jenom podivný pocit, pochmurné nálady a touha znovu ulehnout a nechat se unášet do jiných světů i dimenzí. Můžete v nich létat vesmírem, potkávat různé entity, topit se v močálech a být stahováni do hlubiny. Jsou šedé, mnohdy velmi krvavé, chladné a tepající zevnitř. Jako nové album black metalových maniaků  z THE GREAT OLD ONES Bordeaux. Ti hrají, jak je všeobecně známo, post black metal.

Tedy styl nebývá příliš častým hostem v mém přehrávači ani myšlenkách. Jenže tentokrát je to jiné. Za prvé mám rád děsivý a záhadný svět páně H.P. Lovercrafta. Za druhé se jedná o hudbu, která má v sobě cosi zvláštně přitažlivého, magického, uhrančivého. I stalo se. Byl jsem proklet a zahalen do krvavé mlhy. Jako každý večer, po četbě starých spisů, usedám do svého křesla, abych se přenesl do světa šílených představ. Co je realita a co fikce? 


Stačilo několik setkání s albem "Kadath" a stal jsem se Randolphem Carterem. Cestuji skrz říši snů, navštěvuji bájná města, setkávám se s náladami bohů, hledám i ztrácím, vznáším se na lehkých a vznešených vlnách řeky beznaděje. Hudba je opravdu velmi podmanivá. Základem je melodický black metal, na kterém jsou vystavěny košaté a velmi pestré kompozice. Se skvělým zvukem (Francis Caste at Studio Sainte-Marthe, Paris), s obalem (Jakub Rebelka), na který se budete dlouho dívat a přemýšlet nad ním. Po formální stránce je vše v podstatě dokonalé a nelze mít žádných námitek. Hlavní ale je, ostatně jako vždycky, hudba a ta kolem mě nejdříve plynula jako záhadná řeka. Postupně se mi dostávala do krve, do podvědomí, aby si mě nakonec přetvořila k obrazu svému. Mám rád, když ve mě dokáží kapely rozjitřit emoce, když létám, když pracuje moje fantazie na sto procent. Francouzi nejen, že jsou velmi dobří muzikanti, ale také umí napsat skladby, které jsou opusem, ozvěnou, neuchopitelným stínem. Vlastně by se dalo také napsat, že více než kde jinde, je lepší poslouchat, než psát nějaká slova. Ty samozřejmě nestačí, nikdy nedovedou vyjádřit veškerou sílu, temnou a chladnou energii. Jsou to příběhy plné smutku i naděje, jsou to pochmurné básně z jiných světů. Navštívíte ty nejtemnější zákoutí mysli H.P. Lovercrafta. Budete spoutáni pavučinami silných melodií. Zažijete neklidné majestátní momenty, ale i zemité pasáže s drásavou intenzitou. THE GREAT OLD ONES mě chytili do svých sítí a už nepustili. Možná jsem zavřený ve své studené kobce, ale moje duše létá svobodně venku. Post black metalové příběhy plné tmy, bolesti, drásavých momentů a intenzivního chladu, který se vám dostane do vašich děsivých snů! Temnota vesmíru se stane krutou krvavou realitou! 

Asphyx says:

Some dreams are so frightening and disturbing that they cannot even be described in words. Each time, all that remains is a strange feeling, a gloomy mood and a desire to lie down again and let oneself drift into other worlds and dimensions. In them you can fly through space, meet different entities, drown in swamps and be pulled into the depths. They are grey, often very bloody, cold and pulsating from within. Like the new album from black metal maniacs THE GREAT OLD ONES Bordeaux. They play, as it is widely known, post black metal.

So the style is not a very frequent guest in my player or thoughts. But this time it's different. First of all, I love the eerie and mysterious world of Mr. H.P. Lovercraft. Secondly, this is music that has something strangely appealing, magical, enchanting about it. And it did. I was cursed and enveloped in a bloody mist. Like every night, after reading the old writings, I sit down in my armchair to be transported into a world of mad fantasies. What is reality and what is fiction? 


It took only a few meetings with the album "Kadath" and I became Randolph Carter. I travel through the realm of dreams, visiting mythical cities, meeting the moods of the gods, seeking and losing, floating on the light and sublime waves of the river of despair. The music is indeed very captivating. The basis is melodic black metal, on which are built colorful and very colorful compositions. With a great sound (Francis Caste at Studio Sainte-Marthe, Paris), with a cover (Jakub Rebelka) that will make you look and think about it for a long time. Formally, everything is basically perfect and there can be no objections. But the main thing, as always, is the music, and at first it flowed around me like a mysterious river. Gradually, it got into my blood, into my subconscious, and finally transformed me into its own image. I like it when bands can stir emotions in me, when I fly, when my imagination works at 100%. The French are not only very good musicians, but they can also write songs that are an opus, an echo, an elusive shadow. In fact, one could also write that more than anywhere else, it is better to listen than to write any words. They are of course not enough, they can never express all the power, the dark and cold energy. They are stories full of sadness and hope, they are gloomy poems from other worlds. You will visit the darkest corners of H.P. Lovercraft's mind. You will be bound by webs of powerful melodies. You'll experience unsettling moments of majesty, but also earthy passages of wrenching intensity. THE GREAT OLD ONES caught me in their net and never let go. I may be locked in my cold dungeon, but my soul is flying free outside. Post black metal stories full of darkness, pain, gut wrenching moments and intense cold that will get into your scary dreams! The darkness of the universe becomes a cruel bloody reality!




Tracklist:
1. Me, the Dreamer (10:55)
2. Those from Ulthar (9:10)
3. In the Mouth of Madness (7:11)
4. Under the Sign of Koth (8:46)
5. The Gathering (1:19)
6. Leng (15:00)
7. Astral Void (End of the Dream) (8:54)
8. Second Rendez-Vous (Bonus Track Box & Vinyl) (11:32)
Total runtime: 1:12:49

Line-up:
Benjamin Guerry - Guitars, Vocals
Aurélien Edouard - Guitars
Hugo Bernart - Guitars
Gregory Vouillat - Bass
Julian Deana - Drums

Recording Studio:
Recorded at Studio Sainte-Marthe, Paris, France

Production Credits:
Produced, Mixed & Mastered by Francis Caste at Studio Sainte-Marthe, Paris, France



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý devadesátý třetí - Písecké podivnosti


Příběh čtyř stý devadesátý třetí - Písecké podivnosti

Byl jsem zase jednou celej zpruzelej. Cítil jsem, že mě nemají moc rádi. Ani učitelé, ani spolužáci. Bylo na mě vidět, že mě škola nebaví. Taky jsem se poměrně úspěšně stranil kolektivu. Byli to pro mě kluci a holky, o dva roky mladší. Připadali mi naivní. Já měl za sebou několik krásných i smutných vztahů, zažil jsem nekonečnou řadu akcí, chlastaček, koncertů. Chodil jsem do hospody s máničkama, hudbu mi nosil starý dobrý Sabath a zažil jsem i smrt své dívky. Připadal jsem si oproti svým kolegům hrozně starý a jejich problémy, jak zaručeně sbalit holku a jak zařídit, aby mi dala, mi přišly děsně naivní a divné. Špatný bylo, že všichni co za něco stáli odešli. Vrátili se do svých domovů a zůstali jim jenom zážitky na celý život. Já bojoval sám a řeknu vám, že nemít blondýnku, asi bych se na to taky vybodl. S ní to bylo vždycky hrozně na pohodu a byla spousta legrace a krásných věcí, které vám může dát jenom milující žena, ale chyběl kamarád. Venca byl daleko a vídali jsme se jen když jsem vyrazil na chalupu do Jizerek.

V Plzni jsem si i na koncertech připadal jako stín. Chodil jsem převážně přes týden, protože víkendy jsme trávili na cestách. Nekonečné kilometry vlakem, brigády, práce na pozemcích a kolem chalupy. Bylo toho hodně, dodnes se divím, že jsme neuměli říci ne. S batohy plnými jídla z domova jsem se kolem dvanácté v noci vraceli do Plzně. Ruka v ruce, sprcha na koleji a málo spánku. Hrozně moc málo. Většinou mi to trvalo tak do středy, než jsem se trošku srovnal. Snažil jsem se hodně sportovat, to je věc, o které moc nepíšu, ale já se hýbu celý život. Asi by byla nuda, psát o tom, jak každý den od základky vstanu, dám si rozcvičku. Jak chodím běhat a plavat. Jak mám vlastní činky a ještě pořád chodím do lesa bojovat v rámci karate a kickboxu. Každého spíše zajímá, jak a kde jsem se opil. Nápad zajet do Písku nebyl z mé hlavy. Blondýnka měla svoji táborskou partu, kterou jsem jí tak trošku záviděl. Ono jim to vydrželo dodnes, ale přátelé, tenkrát byli v nejlepší síle. Ostatně, já také. Jako asi všude se různě střídalo, kdo s kým chodí. 

Já byl vlastně vetřelec, který jim odloudil od kamaráda jeho dívku, se kterou chodil dlouhé roky. Byl o trošku starší, hokejista, už si vydělával. Takovej blondýn, fešák. U tchána a tchýně jsem to měl dobrý, stačilo několik návštěv, tohle by mi šlo, ale v partě pořád byli lidi, co mě moc nemuseli. On byl děsnej kliďas, flegmouš, se kterým tedy dle mého byla nuda, ale já jsem zaujatej. Zažili spolu spoustu věcí, výlet do Francie na lodích třeba. Já měl prachy tak akorát na školu, na CD a knihy. Jasně, na pivo zbývalo, díky brigádám jsem vydělával docela dost, ale na normálně pracujícího jsem samozřejmě neměl. Už při příjezdu bylo jasné, že bude celý večer podivný. Jedna kamarádka chodila s klukem z Písku. Jeho rodiče měli pekárnu na náměstí a byl to takovej divočák. U nich jsme měli spát. Tohle byla písecká větev party, která mě nemusela. Byl jsem vetřelec, debil, floutek a spoustu dalšího. Aspoň jim nevadily dlouhý vlasy a metalový triko, jako mým spolužákům a učitelům. 

Moc jsem se netěšil, ve vlaku se asi tvářil smutně, protože mě blondýnka pořád objímala. Sem tam někdo prohodil nějakou trapnou hlášku, kterou myslel dobře, ale já se moc nebavil. Vlastně toho na mě bylo zase nějak moc. Chtěl jsem se opít. Pomalu jsem na tom pracoval už v kupé, kdy jsem měl s sebou několik lahváčů a potom lahev rumu. Setkání na nádraží proběhlo ještě docela dobře. Už jsem se s ním viděl, jen jsme si kývli na pozdrav. Pokusil jsem se říct něco veselého, ale on jen koukal, jak když nadloubou volovi. Držel jsem se. Posadili nás v hospodě naproti sobě, což bylo zvláštní. Jak jsem měl upito, tak jsem řádil. Pomalu jsem si na svoji stranu získal většinu přítomných. Až na jednu holku a kluka, plus samozřejmě bývalého. Vlastně jsem se hodně snažil a byl asi hodně naivní. On byl v pohodě, ale jeho kamarád ne. Shodou okolností pan pekař. Pokaždé, když jsem něco řekl, tak zamumlal jedovaté kecy. Nejdřív jsem ho ignoroval, ale potom řekl něco hnusného o mojí mámě. Někde se doslechl, že otec chlastal, dodnes nevím, kdo to vynesl. Zvedl jsem se a řekl mu od plic, aby držel hubu.

Uklidnili nás, ale trvalo jim to. Šel jsem se vydýchat ven, blondýnka přišla za mnou. Objala mě a pohladila. Bylo vlastně super, že jsme vyrazili z hospody do takovýho sálu, ve kterém měly hrát večer nějaké kapely. Přiznám se, že si nepamatuji skoro nic. Vím jen, že jsem šel několikrát ven, vyzvracel se a potom se vrátil zpátky. Taky jsem potkal v chodbě u hajzlů pana pekaře, kterej do mě strčil. Padnul jsem na hlavu a bolelo to. Zvedl jsem se chtěl mu rozbít držku. Byl to takovej ten malej obtloustlej vzteklej psík. Ti bývají nejhorší. Paradoxně nás roztrhl bývalej. Vlastně mě přemluvil, abych ho nepřizabil. Udělal jsem dobrej skutek, ale také jsme měli utrum s přespáním. Mělo se totiž spát za pecí, jak se říkalo malému kumbálu v pekárně. Neměli jsem kam jít. A tak jsem si uraženě sedl na náměstí na lavičku a asi jsem usnul, protože najednou mě někdo budí a hladí a laská. Ono se právě vždycky ukáže, jaký je vztah, když je ouzko. Když nemáte kde spát, když je vám blbě, když jste na místě, na kterým jste asi neměli být. Nejhorší není, že nemáme kde hlavu složit, ale že budeme mít hlad. Je to široko daleko jediná pekárna. A otevírají brzy. Musel jsem se smát. Ona i v této chvíli myslí na to, abychom se měli co nejlépe. Jsi opravdová žena, praktická a zároveň chytrá. Mumlám do ticha a ona mi řekne, že něco vymyslíme.

A tak se o mě, v té podivné noci, v krásném Písku, postará. Najde nám tichý kout, kde není tolik špíny. Lehne si vedle mě a přitulí se, protože jak známo, tak i když je přes den teplo, v noci se nám dostává do kostí chlad. Pomalinku střízlivím, svítá. Máme hlad, velký hlad. Koukám se ulicí do dálky a napadne mě jedna věc. Hele, támhle v dálce jsou pole. Třeba tam bude něco k jídlu. Vypadá to blízko, ale zdání klame. Jdeme skoro hodinu. Kukuřice a zelí. Vtipkujeme, že dáme polní pich (a přitom provozujeme jenom pych, protože na nějaký muchlování nemáme vůbec náladu). Ale najíme se. A usmíváme se u toho. To byl ale zase blbej nápad, co? Jet na akci, na který je můj bejvalej, říká mi a já jen mávnu rukou. On je v pohodě, ale pekař je magor. No to jo, ona se s ním stejně chce kamarádka rozejít. Je agresivní i na ní. A tak tam sedíme, uprostřed polí a ničeho, špinaví a utahaní, oba se zbytkem alkoholu v krvi. Bez peněz, protože jsem včera někde ztratil peněženku, co mám na akce a nevíme, co bude dál. Znáte takový ty momenty v pohádkách, když potkáte kouzelnou babičku? My ji taky potkali. Jela kolem do práce na kole. Zemědělci neznají víkendy, to vám je doufám jasné. A prý, co nám tady kradete kukuřici a zelí. Nahlásím vás na výbor (výbory už nebyly, ale jí bylo snad osmdesát, tam měla nárok nejít s dobou).

Udělám jeden ze svých pověstných smutných kukučů, omluvím se a ona na mě chvilku kouká. Asi bych si nedal ani korunu, potkat se takhle v polích, ale paní je zaplať všichni svatí, jiného názoru. Je to pořád divné, ale vezme nás do malého domku na kraji Písku. Dá nám chleba a nějakej salám. Najíme se, poděkujeme a máme na chvilku vystaráno. Co kamarádi, nepomohli by? Byli jsme mladí a trošku jsme to nedopočítali. Když jsme se vrátili na náměstí, nebyl tam už nikdo, jenom vzteklý pekař za pultem, který nás samozřejmě poslal do prdele. Všichni jeli ranním vlakem domů. Měli jsme zase jednou smůlu v patách. Nevím, jestli jste někdy stopovali z Písku na Plzeň, ale není to žádnej med. V neděli ráno nikdo tenkrát nikam nejezdil. Ještě nedělali sedláci nájezdy na supermarkety, tou dobou stavěli první v Plzni. A tak jsme museli sedět na korbách traktorů, v áviích, ve kterých to drkotalo a dokonce nám zastavil i trambus, který jel někam k Plzni na stavbu. Vlastně jsme měli nakonec štěstí. Osprchujeme se na koleji, dáme si starý chleba a sádlo, co tam zbylo z minulého týdne. Zalezeme si do postele a blondýnka si lehne na můj hrudník. Poslouchá jak dýchám a pak mi řekne, že si nakonec vybrala mě, protože se mnou se rozhodně nudit nebude. Písecké podivnosti jsou toho jasným potvrzením. 

Už mě na tyhle akce, kde byl bejvalej, nezvali. Ale do hospody jsme, pokaždé, když jsme přijeli do Tábora, zašli. Bývala tam sranda. Od té doby, co malý zuřivý pekař dostal kopačky, ještě větší. Vlastně dodnes pořádně nevím, proč jsem nad bejvalým vyhrál. Ze zábavy se nedá žít. On si pak našel nějakou velkou sportovkyni, se kterou je dodnes. Pořád někde běhají, měří si tep a jí jenom zdravě. Vypadají spokojeně. Dokonce, když se takhle na ulici potkáme, tak na Písek i s chutí zavzpomínáme. Je zase pondělí a jdu do školy. Sám, přes pole, na kterém roste zrovna zelí. Vzpomenu si na sobotní ráno a musím se smát. Přijdu na univerzitu a všichni mi připadají zachmuření. Kráčejí chodbami a já se zase jednou cítím úplně mimo. Zalezu si do kouta a vytáhnu starého dobrého Asimova. Čtu si i pod lavicí, když sedím na přednášce. Jedna spolužačka mi potom řekne, že mě viděla. Nevím, co ji na to mám odpovědět, tak se jen usměju. Nějak nevím, co bych jí řekl. Moje myšlenky totiž létají úplně někde jinde. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 25. ledna 2025

Report, photos, video - DISTASTE, BRUTALLY DECEASED, LUDRA - Divadlo pod Lampou, Plzeň - pátek 24. 1. 2025

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:
https://www.rajce.idnes.cz/jakubasphyx/album/distaste-brutally-deceased-ludra-divadlo-pod-lampou-plzen-patek-

Tento report se celý zrodil v choré mysli autora a podoba zmiňovaných postav s reálnými je zcela náhodná. Příběh je inspirován událostmi, které se opravdu staly. 

Chtěl bych být metalista z Wishe a mít triko Sabaton. Jednoho takového znám a tak trošku mu závidím. Chodí jich na koncerty stovky, mají tam moc hezký holky a pijou jenom ochucená piva. Slyšel jsem, že prý poslední dva měsíce letí hřebíčkový. Udělal bych si kérku s vikingským vzorem a nechal si narůst plnovous jako Krakonoš. Měl kamarády, co makají jako baristé nebo v barber shopu. Musí to být fajn. A nebo bych si nechal udělat retro džíny v elastickém stylu, narval je na sebe, zašel bych na trvalou a knírek by byl mým poznávacím znamením. Pařil bych na kapely, co hrají znovu vylouhované retro, způsobem, který mě nebaví. A taky bych měl spoustu kamarádek, co jsou hezký. Jenže to já ne, pořád si nedám říct. Prokletý kdysi death metalem, stále se snažím držet prapor hrdě vztyčený. Ještě doplním, myslím tím teď ten opravdový, surový smrtící kov, co jej hrají třeba právě BRUTALLY DECEASED, na které jsem v pátek vyrazil. 


Žlába a jeho věrní nám vytvořili takovou velmi milou a pro místní, co nejsou metalisté z Wishe, zásadní lednovou tradici. Již několik let po sobě nám sem vozí do Plzně kapely, co tu normálně nehrají. Rakouští brutal death grindoví DISTASTE sice nejsou zrovna smečkou, kterou bych protáčel každý den ve svém přehrávači, ale poslechl jsem si ukázky dopředu a těšil se několik týdnů, abych splnil milou společenskou povinnost. Mám to sice teď rozlítané jako asi každý, kdo má mládí v prdeli a do důchodu daleko, ale to nic neměnilo na tom, že jsem napsal Gorovi email s jednoduchým textem. Jdeš? Odpověď byla kladná a tak jsem, moji milí přátelé, opět po měsíci vylezl ze své nory a oblečen jako starý, dávno přežitý poddruh metalisty v křiváku a martenech, jsem se nejdříve vydal do hospody U Ševců. Jakmile jsem sešel po schodech, na mé tváři se rozhostil úsměv připomínající vrata. Pivo jako křen, společnost, která sršela vtipem. No řekněte, co si víc můžu vlastně přát? Bylo to opět milé, příjemné a řehotal jsem se, až mi břich nadskakoval. Čas, ta neúprosná svině, se ale neúprosně a nekompromisně sunul kupředu. Chytré hodinky, které o nás ví víc, než vlastní matky, nás nesměle upozornily, že musíme jít. Rozevlátí a rozzáření, odtrženi od současného podivného světa a tak trošku zakonzervováni v nostalgických myšlenkách, jsme se vydali vstříc novým dobrodružstvím.

Tedy, další pivo, setkání s kamarády, se známými. Vtipné průpovídky, ale i pár smutných sdělení. O nemocech a smrti, jak dlouho to ještě potáhneme? Ptám se někdy, když vidím šeď a stříbro ve vlasech fanoušků, jako jsem já a mí spolubojovníci. Dost ale bylo vzpomínáni, na pódium leze první kapela. V Divadle pod Lampou bylo vždycky fajn a nejinak tomu bylo i ten památný lednový den.


LUDRA - death grindcore z Lovosic, nasáklý smogem a kyselými dešti. Pánové hráli od srdce, takovým tím uvěřitelným způsobem. Jednalo se o stylovku, která musela udělat dobře na zkažené duši každému, kdo má tento styl rád. Byl to masakr? Prosím pěkně byl. Osobně jsem si kapelu užil a proti jejich vivisekci nemám žádných námitek. Dobré to bylo. Amen!




BRUTALLY DECEASED - dobrý den, my jsme vám přivezli náklaďák plný kosti, hnisu, smradu, rozkládajících se kostí a také surového death metalu. Na téhle smečce se mi vždycky líbilo, že nastoupí na pódium, narve to do nás pod tlakem a odejde středem. Stalo se to i v pátek. Musím opět potvrdit, že je kapela stále, i přes poměrně časté změny v sestavě, ve velmi dobré formě. Řezalo to, pálilo to, hnilo to zevnitř. Švédsko se zde opět potkalo s Floridou a nejedno srdce opravdového death metalového fanouška bylo sevřeno chladem. Mám to takhle rád a proto dávám deset z deseti. Tahle smečka je na velmi dobré cestě se stát postupně legendou. Alespoň, co se týká žánru zvaného smrtící kov. Divoký, šílený masakr, který nám přelámal všechny kosti v těle! Hello, we brought you a truck full of bones, pus, stench, decomposing bones and also raw death metal. The thing I always liked about this pack is that they get on stage, shove it up our asses under pressure and walk off center. It happened again on Friday. I have to confirm once again that the band is still, despite quite frequent line-up changes, in very good shape. It was cutting, it was burning, it was rotting from the inside. Sweden met Florida again and many a heart of a true death metal fan was gripped with coldness. I like it that way and that's why I give it ten out of ten. This pack is well on their way to becoming legends over time. At least as far as the genre called death metal is concerned. A wild, crazy massacre that broke every bone in our bodies! 






DISTASTE - každý, alespoň trošku osvícený fanoušek ví, že tahle kapela je složena ze samých zkušených muzikantů. Rakušané k nám přijeli, aby nás rozemleli na prach svým surovým grindcore brutal death metalem. Sypu si popel na hlavu, že neposlouchám jejich hudbu i doma. Naživo to totiž bylo zcela zabijácké. Připadal jsem si jako v nějakém hororovém filmu, ve kterém vás honí v katakombách démon s tváří vašeho "oblíbeného" politika. Spadl jsem do mlýnu na maso, byly mi vytrženy vnitřnosti a provedena lobotomie. A to všechno, prosím pěkně, pomocí ostrých riffů, divokých bicích a krutého vokálu. Odcházel jsem spokojen? Jasně že ano. Navíc jsem měl mozek propláchnutý kyselinou a myšlenky konečně srovnané. Na počátku byl chaos a potom DISTASTE. Velmi povedená trepanace lebky! Every, at least a little enlightened fan knows that this band is composed of experienced musicians. The Austrians came here to grind us to dust with their raw grindcore brutal death metal. I'm kicking myself for not listening to their music at home. Live it was absolutely killer. I felt like I was in some horror movie where you are chased in the catacombs by a demon with the face of your "favorite" politician. I fell into a meat grinder, had my guts ripped out and was lobotomized. And all this, please, with the help of sharp riffs, ferocious drums and harsh vocals. Did I leave satisfied? Of course I was. Plus, my brain had been flushed with acid and my thoughts were finally in order. There was chaos at the beginning and then DISTASTE. A very hilarious skull trepanation!

 






Návštěvnost byla tak akorát, organizace bez připomínek, stejně tak jako zvuk. Zkrátka a dobře, po formálních stránce to byl velmi vydařený večer. Navíc jsem potkal spoustu známých. A to prosím v reálu, naživo, z masa a kostí. Žádné imaginární zprávy. Za mě tedy velká spokojenost. 

Hrdý na to, že to ještě všechno zvládnu, asi jako každý čerstvý padesátník, si dám ještě jedno pivo. Srkám jej hezky bokem a sleduji cvrkot kolem mě. Někdo je na plech, jiný už nepije nebo nemůže. Mám rád komunitu lidí kolem death metalu a grindcore. Oni sice někteří vypadají děsivě, ale když je necháte mluvit, tak zjistíte, že jsou to hrozně milí lidé. Copak o to, já to vím celý svůj život, ale co vy? Soudíte lidi podle vzhledu? Mě třeba nevadí žádná odrůda metalisty. Ať si každý poslouchá a vypadá jak chce. Když nebude šířit blbou náladu, nebude na mě machrovat a nutit mě, abych poslouchal Sabaton, jsem s každým v pohodě. Jdu na MHD a umírám touhou po spánku. Když si to vezmu kolem a kolem, tak vlastně ani moc nechci, aby se něco měnilo. Takhle mi to vyhovuje. Na podobné akce chodí jen stejně prokletí jako já a je to tak správně. U takto vznešených, filozofických úvah usínám spánkem všech spravedlivých. Mějte se hezky, užívejte života i hudby, dokud to jde a děkuji vám za pozornost!


Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook:

Interview - ONIROPHAGUS - Freezing, dark and thrilling doom death metal that will take you to the depths!


Interview with doom death metal band from Spain - ONIROPHAGUS.

Answered Eduardo Jiménez Castro (Paingrinder - vocals), thank you!

Recenze/review - ONIROPHAGUS - Revelations From the Void (2025):

Ave ONIROPHAGUS! Hello to the Catalan underground. I hope all is well with you. It should be, you have the third long-playing great album of your career this year. I have to admit, it literally drove me up the wall. It's dark, it's energetic, it cuts with a knife edge. It's very telling that you've done a great job and a great deal of talent too. How do you feel about the new record in relation to your debut? Where did you want to go and how do you think the recordings are different?

Hi Jakub. First of all, thank you very much for the interview. We have been following your webzine for years. We are glad you liked our latest work. A lot has happened since Defiler Of Hope, our first EP, and I think that with the passing of time you can notice a certain evolution in our compositions. We remain faithful to our style, but it is true that we have been incorporating new elements and the songs are much more complex than in our beginnings. This is partly due to the fact that the band is completely reformed. The three founders are still in it, but Obszen (Guitar), Sir Bellum (Guitar) and Chaos Reaver (Bass) have been incorporated and much of Revelations from the void is thanks to them.

RFTV is a return to our roots, much more Death Metal than Endarkenment, but at the same time something fresh and new. In the vocals I have experimented with several new registers that give more life to the album. We have also squeezed the three guitars to the maximum and then the mastering by Jaime Gómez Arellano.


"Revelations From the Void" contains all the attributes of good death and doom metal. For me personally, it is a record that I love to come back to. How was it made? How do you compose new material ONIROPHAGUS?

We compose on a rhythmic base and little by little we form the song. Sometimes we improvise on that base in the rehearsal room and interesting things come out.

What we always have clear is that the last song of the album has to be long, containing absolutely everything and above all an epic ending that keeps the listener in suspense. That's the best way for an album to be remembered!

Another idea that we had clear in the composition of the album, is that it should go from less to more. It is a concept album that tells a story, and as in the movies, the pace should be accelerated until it reaches its climax.

Who is signed for recording and mastering? I have to confirm that the sound literally kills. It still makes me turn up the volume on the hi-fi tower. You have a sound that is harsh, raw and at the same time dark and animalistic. How was it working with you? What studio did you record in and how did everything go?

The recording was done at Moontower Studios by Javi Félez, an old friend who is responsible for all our recordings.

But this time the mastering was by Jaime Gómez Arellano, a real beast in charge of mastering bands like Behemoth, Grave Miasma, Primordial and many more.

Javi has known us for many years and knew how a Death Doom album should sound. At first he was going to master it himself, but Javi advised us to talk to Jaime for the mastering.

The result is explosive, we have never sounded so fucking good.


An integral part and kind of an extra bonus for fans today is the CD. You released it on the Personal Records label and it comes with a demonic cover. The author is Paolo Ricardi. How did you choose the motif and how does it relate to the music on the release?

Paolo is one of our favorite artists and we wanted to work with him for our latest work.

We wanted him to paint our vision of the Onirophagus, that cosmic beast that feeds on our dreams. Our idea of the Onirophagus was perfect for him, as he tends to use a lot of vortexes with eyes and teeth.

He asked us a couple of questions about the sketch and the paint color, and little by little he was sending us pictures of the process.

We are very happy to have worked with him. One of the best artists of our time and a really cool Heavy Metal fan.

I've been roaming the underworld for over thirty years and I actually go to Spain for music just in case. I think we have similar moods and tastes when it comes to metal. I like your bands a lot (DECAPITATED CHRIST, GRAVEYARD are great!) and I follow your scene very closely. Maybe I'm even a bit envious of you, we only have a few death metal bands in our country that are worth it. What do you explain that death metal is so successful in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?

It's funny that you name Decapitated Christ, because I'm the former singer of the band, since I recorded four albums with them, haha.

The Spanish underground is in great health these days, for example bands like Balmog, Lóstregos, Estertor (my other Thrash Death band), Nuclear Revenge, Osserp, Jade, etc. Here in Spain there is a lot of fanaticism for extreme metal, but only at underground level, since the big festivals in our country are more focused on traditional Metal.

Luckily lately there are some underground extreme metal associations that organize extreme metal festivals like Black Templar, Blood Covenant, Necesse Mori or Fortalessa and also annual Extreme Metal Fairs.

But as I say, it is more at the underground level, where I think it should stay. Let's be few but good.


You play doom death metal influenced by the old school. Nowadays a band can't really avoid comparisons, but I would like to know how the idea to start ONIROPHAGUS came about, who was and is your role model and where you want to take your band? Are you tempted by big festivals abroad, for example, are you willing to go on tour with a more famous pack?

Onirophagus was born in 2011 with the idea of doing a tribute to bands like old My Dying Bride, Anathema, Paradise Lost, etc. Something new but without losing that old school essence.

The old influences are always there, but we are a band that loves to buy new music and discover new bands. From those bands we also learn and see possibilities to incorporate current stuff into our compositions. For example the darkness of Venenum in their evil riffs, Krypts, Chaotian, also inspire our music.

We would love to play some big festival, but we are more comfortable in an underground circuit or festivals like Party San. But we never rule out an offer to tour with some cool band.

When I started my site seven years ago, I had a vision of trying to support bands that I thought weren't as visible. Let the world know about them. I think I've been pretty successful, at least by the response. How do you approach promotion? Do you leave it up to the label or do you send out CDs yourself for various reviews? I buy albums that I really enjoy, for example. How are you? Are you also a fan who likes to support your colleagues often? Do you go to concerts? Do you party?

We have been following Deadly Storm for years, and we love what you do and the support you give us for underground metal!

Personal Records is doing a great job of promotion and we are reaching media outlets all over the world, but unfortunately promotions don't reach everywhere and we always try on our own to send out cds to try to reach other places. That also helps the band and the label, the further you go the more exposure you get.

I am a big buyer of music, both vinyl and CD. Every month I buy a lot of records, both underground bands and more mainstream bands. The last vinyls I bought were Cancer's Death Shall Rise, Therion's Of Darkness and Blood Incantation's latest album.

Of course, we go to concerts a lot. Luckily in Barcelona every week you can find an Underground concert of any style, that's why we know a lot of people, because we are always partying.


On the one hand, bands today have a lot of opportunities to make their presence known, but on the other hand, there are a huge number of bands and fans get lost in them. A lot of people just download mp3s from the internet and instead of going to a gig they spit venomous spittle on Facebook. How does modern technology affect you as ONIROPHAGUS? What do you think about downloading music, google metal, streaming music etc.?

Unfortunately not everybody is like us. People who support bands and buy material.

Social networks are a double-edged sword. If you don't have networks, you don't exist, you are nobody, but nevertheless anyone can download your music and do with it what they want.

I don't see bad that they download our album, but if you really like what you hear, buy it later, support the band and go to a fucking concert!

I like to ask musicians what death/doom metal means to them. How would they define it, is it more of a philosophy and lifestyle for them or "just" relaxation. What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

For me Death/Doom is a liberation. Something that unties you from reality and conveys many kinds of feelings.

It's a music where you can express pain, despair but also beauty.

That's why I consider it a liberation, because thanks to Onirophagus I can express all the darkness we have inside and turn it into music.

 

Finally, a classic but important question. What are ONIROPHAGUS planning in the coming months? Where can we see you in concert and when will you visit the Czech Republic?

Next January 25th we will present the album in an underground festival, the Kanya. And we intend to do a mini tour in Spain.

I would love to play in Czech Republic as it is a country I love. I've been 5 times in Praha and of course in Kutna Hora.

If you know of any promoter, recommend them to take us there so we can have some beers and Goulash!

Thank you very much for the interview. I wish not only the new album a lot of success and may the ranks of your fans expand as much as possible. I'll be looking forward to seeing you live somewhere and may you do well both musically and on a personal level. I'm gonna go shove "Revelations From the Void" in my head again!

Thank you very much Jakub, for your unconditional support to the underground and for your words with our new work.

I hope that in the not too distant future we can meet and have those beers.

Recenze/review - ONIROPHAGUS - Revelations From the Void (2025):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - ONIROPHAGUS - Mrazivý, temný a drásavý doom death metal, který vás strhne do hlubiny!


Rozhovor s doom death metalovou skupinou ze Španělska - ONIROPHAGUS.

Odpovídal Eduardo Jiménez Castro (Paingrinder - zpěv), děkujeme!

Recenze/review - ONIROPHAGUS - Revelations From the Void (2025):

Ave ONIROPHAGUS! Zdravím do katalánského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos třetí dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší prvotinou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Ahoj Jakube. Především ti moc děkuji za rozhovor. Váš webzine sledujeme již několik let. Jsme rádi, že se vám naše poslední práce líbila. Od Defiler Of Hope, našeho prvního EP, se toho hodně událo a myslím, že s odstupem času je v našich skladbách patrný určitý vývoj. Zůstáváme věrní našemu stylu, ale je pravda, že do něj začleňujeme nové prvky a písně jsou mnohem komplexnější než v našich začátcích. Částečně je to dáno tím, že se kapela kompletně zreformovala. Zůstali v ní tři zakladatelé, ale začlenili se do ní Obszen (kytara), Sir Bellum (kytara) a Chaos Reaver (basa) a velká část Revelations from the void vznikla právě díky nim.

RFTV je návrat ke kořenům, mnohem více deathmetalový než Endarkenment, ale zároveň něco nového a svěžího. Ve vokálech jsem experimentoval s několika novými rejstříky, které albu dodávají více života. Také jsme maximálně vyždímali tři kytary a pak mastering, který provedl Jaime Gómez Arellano.


„Revelations From the Void“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death a doom metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál ONIROPHAGUS?

Skládáme na rytmickém základě a postupně tvoříme píseň. Někdy na tomto základu ve zkušebně improvizujeme a vznikají zajímavé věci.

Vždycky máme jasno v tom, že poslední píseň alba musí být dlouhá, musí obsahovat úplně všechno a hlavně epický závěr, který posluchače udrží v napětí. To je nejlepší způsob, jak si album zapamatovat!

Další myšlenka, kterou jsme měli při skládání alba jasnou, je, že by mělo jít od méně k více. Je to koncepční album, které vypráví příběh, a stejně jako ve filmech by se mělo tempo zrychlovat, dokud nedosáhne svého vyvrcholení.

Kdo je podepsán pod nahráváním a masteringem? Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Máte zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám spolupracovalo? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Nahrávání probíhalo ve studiu Moontower Studios u Javiho Féleze, našeho starého přítele, který je zodpovědný za všechny naše nahrávky.

Tentokrát se však o mastering postaral Jaime Gómez Arellano, skutečná bestie, která má na starosti mastering kapel jako Behemoth, Grave Miasma, Primordial a mnoha dalších.

Javi nás zná už mnoho let a věděl, jak má znít album Death Doomu. Nejdřív ho chtěl masterovat sám, ale Javi nám poradil, abychom se na mastering obrátili na Jaimeho.

Výsledek je výbušný, nikdy jsme nezněli tak kurevsky dobře.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u labelu Personal Records a je opatřeno démonickým obalem. Autorem je Paolo Ricardi. Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Paolo je jedním z našich oblíbených umělců a my jsme s ním chtěli spolupracovat na naší nejnovější práci.

Chtěli jsme, aby namaloval naši vizi Onirofága, té vesmírné bestie, která se živí našimi sny. Naše představa Onirofága pro něj byla ideální, protože má tendenci používat hodně vírů s očima a zuby.

Zeptal se nás na pár otázek ohledně náčrtu a barvy a postupně nám posílal obrázky z procesu.

Jsme velmi rádi, že jsme s ním mohli spolupracovat. Jeden z nejlepších umělců současnosti a opravdu skvělý fanoušek heavy metalu.

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Španělska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád (DECAPITATED CHRIST, GRAVEYARD jsou výborní!) a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Je vtipné, že jmenuješ Decapitated Christ, protože já jsem bývalý zpěvák této kapely, protože jsem s nimi nahrál čtyři alba, haha.

Španělský underground je v současnosti ve skvělé kondici, například kapely jako Balmog, Lóstregos, Estertor (moje další thrash deathová kapela), Nuclear Revenge, Osserp, Jade atd. Tady ve Španělsku panuje velký fanatismus pro extrémní metal, ale jen na úrovni undergroundu, protože velké festivaly u nás jsou zaměřené spíš na tradiční metal.

Naštěstí v poslední době existuje několik undergroundových extrémně metalových sdružení, která pořádají extrémně metalové festivaly jako Black Templar, Blood Covenant, Necesse Mori nebo Fortalessa a také každoroční extrémně metalové akce.

Ale jak říkám, je to spíš na úrovni undergroundu, kde by to podle mě mělo zůstat. Ať je nás málo, ale ať je to dobré.


Hrajete doom death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit ONIROPHAGUS, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Onirophagus vznikli v roce 2011 s myšlenkou vzdát hold kapelám jako My Dying Bride, Anathema, Paradise Lost atd. Něco nového, ale bez ztráty té oldschoolové podstaty.

Staré vlivy tam vždycky jsou, ale my jsme kapela, která ráda kupuje novou hudbu a objevuje nové kapely. Od těch kapel se také učíme a vidíme možnosti, jak do našich skladeb zakomponovat aktuální věci. Například temnota Venenum v jejich ďábelských riffech, Krypts, Chaotian, také inspirují naši hudbu.

Rádi bychom si zahráli na nějakém velkém festivalu, ale víc nám vyhovuje undergroundový okruh nebo festivaly jako Party San. Nikdy ale nevylučujeme nabídku na turné s nějakou skvělou kapelou.

Když jsem před sedmi lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Deadly Storm sledujeme už léta a jsme rádi za to, co děláte, a za podporu, kterou nám poskytujete pro undergroundový metal!

Personal Records odvádí skvělou práci v propagaci a dostáváme se do médií po celém světě, ale bohužel propagace nedosáhne všude a my se vždy snažíme na vlastní pěst rozesílat CD, abychom se pokusili dostat do dalších míst. To taky pomáhá kapele i vydavatelství, čím dál se dostanete, tím víc se zviditelníte.

Jsem velký kupec hudby, a to jak vinylů, tak CD. Každý měsíc si koupím spoustu desek, a to jak undergroundových kapel, tak i těch mainstreamovějších. Poslední vinyly, které jsem si koupil, byly Death Shall Rise od Cancer, Of Darkness od Therion a poslední album Blood Incantation.

Samozřejmě hodně chodíme na koncerty. V Barceloně naštěstí každý týden najdeš nějaký undergroundový koncert jakéhokoli stylu, proto se s hodně lidmi známe, protože pořád paříme.


Na jednou stranu má dnes kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo návštěvy koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako ONIROPHAGUS ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Bohužel ne všichni jsou jako my. Lidé, kteří podporují kapely a kupují si materiál.

Sociální sítě jsou dvousečná zbraň. Pokud sítě nemáte, neexistujete, jste nikdo, ale přesto si vaši hudbu může kdokoli stáhnout a dělat si s ní, co chce.

Nevidím špatně, že si stahují naše album, ale pokud se vám opravdu líbí, co slyšíte, kupte si ho později, podpořte kapelu a jděte na zasraný koncert!

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death/doom metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Death/Doom je pro mě osvobozením. Něco, co vás odpoutává od reality a přináší mnoho druhů pocitů.

Je to hudba, ve které můžete vyjádřit bolest, zoufalství, ale i krásu.

Proto ji považuji za osvobození, protože díky Onirophagus mohu vyjádřit všechnu temnotu, kterou v sobě máme, a proměnit ji v hudbu.

 

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají ONIROPHAGUS v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy navštívíte Českou republiku?

Příští rok 25. ledna představíme album na undergroundovém festivalu Kanya. A máme v úmyslu udělat mini turné po Španělsku.

Rád bych si zahrál v České republice, protože je to země, kterou mám rád. Byl jsem pětkrát v Praze a samozřejmě v Kutné Hoře.

Jestli víte o nějakém promotérovi, doporučte mu, aby nás tam vzal, abychom si mohli dát pivo a guláš!

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Revelations From the Void“ zase narvat do hlavy!

Děkujeme ti, Jakube, za tvou bezvýhradnou podporu undergroundu a za tvá slova k naší nové práci.

Doufám, že se v nepříliš vzdálené budoucnosti budeme moci setkat a dát si ta piva.

Recenze/review - ONIROPHAGUS - Revelations From the Void (2025):

pátek 24. ledna 2025

Recenze/review - SACRIFICE - Volume Six (2025)


SACRIFICE - Volume Six
CD 2025, High Roller Records, Cursed Blessings Records

for english please scroll down

Probuzen nočními můrami, opět sestupuji dolů, do podzemí. Vchod jsem našel už kdysi dávno, v dobách svého mládí, když jsem se s thrash metalem setkal poprvé. Chodívali jsme tenkrát po městě, s kazeťákem na zádech, v džínových kalhotách, s holkama, co byly opravdu hezké. Dost ale bylo nostalgie, je tu nové album SACRIFICE, to si zaslouží malou oslavu. Zdravím všechny nemrtvé a jsem rád, že zase jednou vylézají ze svých rakví. První noc jen tak sedím, jako za starých dobrých časů a nechávám si zasekávat do hlavy ostré riffy, vokál rozzuřené šelmy a zničující bicí.

Druhý den jsem jak kdybych vypil spoustu piv. Přesto znovu zapínám play a užívám si propracované, divoké a šílené melodie. Kanaďané působí jako politi mrtvou vodou. Je obdivuhodně, že kapela, kterou lze považovat za legendu a mohla by nahrávat jen desky z povinnosti, tak je stále schopná vydat album, které vám nakope zadek. Pánové přišli po dlouhých šestnácti letech s materiálem, u kterého shoříte na popel. 

Jestli jsem měl nějaké přání, tak se mi právě splnilo. SACRIFICE jsou sice veteráni, kteří nemusí nikomu nic dokazovat, přesto nahráli desku, která tepe, žhne a pálí. Je ostrá jako břitva, zajímavá, se spoustou neotřelých pasáží. U podobných nahrávek vždycky říkám, že mám sto chutí vzít do rukou kladivo a jít zbourat nejbližší zeď. Ve skladbách je totiž přesně to, co mám na thrash metalu rád. Neurvalost, rebelie, tlak a síla, touha ničit a zabíjet hudbou. Navíc, tahle smečka měla vždycky svůj vlastní rukopis, poznali jste ji podle několika prvních tónů. Zkrátka a dobře, tančíme všichni. Já, nemrtví, i všichni démoni, kteří kývají souhlasně hlavou do rytmu. Možná se budu rouhat, ale většina současných thrashových velikánů mě moc nebaví, ale u SACRIFICE je to něco jiného. Jakoby mi někdo zatloukal do hlavy rezavé hřeby. Ano, přesně ty, které budou jednou i v mé rakvi. Chci odletět do Toronta, skočit si na koncertě z pódia, chci se točit v mosh-pitu. Na kanadských psech je totiž skvělé, že jsou opravdoví, uvěřitelní, reální. Tohle je muzika, která je ohlodaná na kost. Nezbývá mi nic jiného, než doporučit všem, kteří mají rádi starý thrash metal, zahraný stále s krvavou jiskrou v oku. Již třetí den jsem věděl, že k téhle nahrávce, která má mimochodem parádní zvuk i obal, se budu rád a často vracet. Pokaždé, když ji totiž slyším, tak mám touhu roztrhnout imaginární řetězy, kterými jsme všichni spoutáni. Probuzen nočními můrami, opět sestupuji dolů, do podzemí. Zdravím všechny nemrtvé a jsem rád, že zase jednou vylézají ze svých rakví. Rychlý, agresivní, melodický thrash metal od legendy, která působí jako politá mrtvou vodou! Album, které vás roztrhá na kusy!



Asphyx says:

Awakened by nightmares, I descend again, into the underground. I found the entrance a long time ago, in the days of my youth, when I first encountered thrash metal. We used to walk around town then, with a tape recorder on our backs, in denim pants, with girls who were really pretty. But enough nostalgia, there's a new SACRIFICE album, it deserves a little celebration. I salute all the undead and I'm glad they're coming out of their coffins once again. The first night I just sit back like the good old days and let the sharp riffs, the vocals of the angry beast and the devastating drums get stuck in my head.

The next day, it's like I've had a lot of beers. Still, I put it on play again and enjoy the elaborate, wild and crazy melodies. The Canadians seem to be dead in the water. It's admirable that a band that could be considered a legend and could only make records out of obligation is still able to put out an album that will kick your ass. After sixteen long years, the gentlemen have come up with material that will burn you to ashes. 

If I had a wish, it just came true. SACRIFICE are veterans who don't have to prove anything to anyone, yet they have recorded a record that throbs, glows and burns. It's razor-sharp, interesting, with lots of fresh passages. I always say with records like this that I feel like taking a hammer in my hands and going to break down the nearest wall. The songs are exactly what I like about thrash metal. The violence, the rebellion, the pressure and the power, the desire to destroy and kill with music. Moreover, this pack has always had its own signature, you could recognize it by the first few notes. In short, we all dance. Me, the undead, and all the demons nodding their heads in agreement to the rhythm. I may be blaspheming, but I'm not a fan of most of the current thrash greats, but with SACRIFICE it's a different story. It's like someone is hammering rusty nails into my head. Yes, exactly the ones that will be in my coffin one day. I want to fly to Toronto, I want to jump off the stage at a show, I want to spin in a mosh pit. Because the great thing about Canadian dogs is that they're real, believable, real. This is music that's gnawed to the bone. I have no choice but to recommend it to anyone who likes old thrash metal, played with a bloody sparkle in their eye all the time. By the third day I knew that I will be coming back to this record, which by the way has a great sound and cover, very often. Because every time I hear it, I have the desire to break the imaginary chains we are all bound by. Awakened by nightmares, I descend again, into the underground. I greet all the undead and I'm glad they're coming out of their coffins once more. Fast, aggressive, melodic thrash metal from a legend that feels like dead water poured on it! An album that will tear you apart!


TRACKLIST
01. Comatose
02. Antidote of Poison
03. Missile
04. Underneath Millenia
05. Your Hunger for War
06. Incoming Mass Extinction
07. Lunar Eclipse
08. Explode
09. Black Hashish
10. We Will Not Survive
11. Trapped in a World (Feat. Brian Taylor)

LINE-UP
Rob Urbinati - Guitars, Vocals
Joe Rico - Guitars
Scott Watts - Bass
Gus Pynn - Drums

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine