DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 5. února 2025

Recenze/review - HORSE BUTCHER - Horse Butcher (2024)


HORSE BUTCHER - Horse Butcher
EP 2024, Sentient Ruin Laboratories

for english please scroll down

O starých bestiích toho bylo napsáno již mnoho. O jejich touze zabíjet, o mrtvolách, které se válejí jako nějaké loutky ve smradlavých jeskyních. O bolesti a utrpení obětí, které nikdy nenajdou klid. Tentokrát je to ale přeci jen trošku jiné. Zachována je krutost a hniloba, ale přidávány jsou další různé temné prvky. Jakoby se tahle zrůda inspirovala u svých předků a dohnala vše k naprosté dokonalosti.

HORSE BUTCHER jsou gore death/black grindová kapela z Washingtonu, která moc dobře ví, jak se zabíjí hudbou. Při poslechu si připadám jako na starých, dávno opuštěných jatkách. V klecích tu ale nejsou nebohá zvířata, ale lidé, kteří jsou ze své podstaty zlí a udělali něco hnusného. Tahle hudba se vám dostane pod kůži a rozdrtí vás na prach.


Je to jízda od začátku do konce. Zběsilá a šílená. Směřuje, jak jinak, přímo do pekla. Už jste někdy navštívili galerii smrti? Viděli jste těla, instalovaná do různých podivných, nedůstojných a mnohdy i bizarně směšných pozic? Pokud ano, potom jste zde správně. Hraje se zde pro vás i pro všechny fanoušky třeba takových CARCASS, IMPETIGO, ARCHGOAT, PISSGRAVE, DISGORGE. Pánové na to jdou opravdově, s ničím se moc nepářou, jsou nekompromisní a řežou přímo do živého. Povedl se zvuk a co se týká ohavného obalu, tak ten tak nějak k tomuto stylu patří. Asi jako rakev k nebožtíkovi. U odrůdy této hudby platí, více než kde jinde, že musí být zahraný od srdce, opravdově, musíte mu věřit. Nutno rovnou dodat, že se to těmto šíleným maniakům povedlo na výbornou. HORSE BUTCHER o sobě dali vědět pořádně hlasitě a jsem zvědavý, jak bude znít dlouhohrající album. Snad na něj nebudeme čekat příliš dlouho. Letošní stejnojmenné EP je totiž velmi zdařilou ochutnávkou zahnívajícího masa. Skladby jsou ostré, surové, násilné a mají v sobě spoustu temné a chladné energie. Představte si kovový studený stůl, na něm leží vaše nebohé tělo. Nad vámi se sklánějí usměvaví patologové. Nevadí jim, že ještě trošku žijete. Užívají si svoji práci, svoje řemeslo, stejně jako tahle smečka rozzuřených bestií. Když se kolem sebe rozhlédnete, v současném podivném světě, tak je určitě i kolem vás spousta lidí, kteří mají dvě tváře. Nevenek se usmívají a působí velmi mile. Jenže mají ve sklepě děsivá svědectví. Pokud je potkáte, pusťte jim tuhle nahrávku přímo do ksichtu, zničí je, stáhne jim kůži z těla a odhalí jejich pravou tvář. Surová, krutá, maniakální, krvavá a zahnívající gore death/black grindová jízda přímo do pekla! Bestie se probudila a touží po čerstvé krvi!

Asphyx says:

Much has been written about the old beasts. About their desire to kill, about the corpses lying like puppets in stinking caves. The pain and suffering of victims who never find peace. But this time it's a little different. The cruelty and rottenness is retained, but various other dark elements are added. It's as if this monster took inspiration from its ancestors and brought everything to perfection.

HORSE BUTCHER are a gore death/black grind band from Washington, D.C. who know very well how to kill with music. Listening to them makes me feel like I'm in an old, long-abandoned slaughterhouse. But it's not poor animals in cages here, it's people who are inherently evil and have done something nasty. This music gets under your skin and crushes you to dust.


It's a ride from start to finish. Frantic and crazy. It's heading, as it were, straight to hell. Have you ever visited the gallery of death? Have you seen the bodies installed in various strange, undignified and often bizarrely ridiculous positions? If so, you've come to the right place. Played here for you and all the fans of the likes of CARCASS, IMPETIGO, ARCHGOAT, PISSGRAVE, DISGORGE. The gentlemen get real, they don't mess with anything too much, they are uncompromising and cut right to the chase. The sound is great and as for the hideous cover art, it kind of belongs to this style. It's like a coffin for a dead man. With the variety of this music, more than anywhere else, it has to be played from the heart, genuinely, you have to believe it. It must be added that these mad maniacs have done it perfectly. HORSE BUTCHER have made their presence known and I'm curious to see what the full-length album will sound like. Hopefully we won't have to wait too long for it. This year's eponymous EP is a very successful taste of rotting meat. The songs are sharp, raw, violent and have a lot of dark and cold energy to them. Imagine a cold metal table with your poor body lying on it. Smiling pathologists bending over you. They don't mind that you're still alive. They're enjoying their work, their craft, just like this pack of angry beasts. If you look around you, in today's strange world, I'm sure there are plenty of people around you who have two faces. They're not smiling and they look very nice. But they've got some terrifying testimonies in their basement. If you meet them, play this tape in their face, it will destroy them, skin them and reveal their true colors. A raw, brutal, maniacal, bloody and rotting gore death/black grind ride straight to hell! The beast has awoken and is thirsting for fresh blood!


tracklist:
01. Pathogenic Attenuation 
02. Paraphilic Dystocia 
03. Unnecessary Amputation 
04. Penduncular Hallucinosis 
05. Compressed Cylinder of Brain Matter 
06. Sterilant Abuse

band:
Seth Hover: drums
Zach Wise: guitar, vocals
Joe O'Malley: bass


Recenze/review - MISANTHROPY - The Ever​-​Crushing Weight of Stagnance (2024)


MISANTHROPY - The Ever​-​Crushing Weight of Stagnance
CD 2024, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Historie násilí je stejně dlouhá jako lidstvo samo. Stále je uvnitř nás krvelačná šelma, která se objeví pokaždé, když to nejmíň čekáte. Rádi se díváme na děsivé horory, veřejné popravy, pořád nás fascinují sérioví vrazi. Na povrchu se tváříme, že všechny kolem sebe milujeme, na tváři máme falešné úsměvy a někde v podvědomí bychom raději zabíjeli. Nebo ne? Otázek na toto téma je hodně a začaly mě z nějakého důvodu napadat při poslechu nové desky MISANTHROPY z Chicaga. 

V závěru je to možná jednoduché. Potřebujeme svůj mozek restartovat, v dnešním podivném světě šílených informací. Co je lež a co pravda? Ví to ještě vůbec někdo? Raději si pouštím stále dokola "The Ever​-​Crushing Weight of Stagnance" a užívám si progresivní death metal v jeho naléhavé a brutální podobě. Zpočátku je to, jak už tomu bývá, náročný poslech. Ale časem, když vylezou na povrch veškeré nuance, stává se ze společných setkání doslova návyková záležitost. 


Složité, komplikované riffy, divoké melodie, vokál, který je surový. Skladby se valí kupředu jako lavina, je tu spousta odboček, různých výjezdů. Temných koutů, které zůstávají zpočátku ukryté ve stínu. Povedl se zvuk, který je masivní a dobře čitelný, stylový je i obal (Artwork by Pedro Sena). Myslím si, že fanoušek žánru se bude spokojeně usmívat a podupávat si nohou do rytmu. Pokud máte rádi kapely jako ORIGIN, ARCHSPIRE, ULCERATE, FLESHGORE, GORGUTS, ATHETIST, potom je pro vás tohle album doslova povinností. Sešla se zde totiž parta muzikantů, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Zároveň, a to se mi opravdu hodně líbí, nepřevážila technická preludia nad jasnou strukturou songů. Zkrátka a dobře, jako starému metalovému psovi se mi líbí, že si tahle smečka zachovala i jakousi živočišnost, nadšení, touhu ničit hudbou. Určitě to nebude záležitost pro každého, to se rozumí samo sebou, ale pokud se vám tahle odrůda death metalu líbí, myslím si, že budete určitě spokojeni. I já, který se pohybuje přeci jen v trošku jiných vodách, se budu rád k nové desce vracet. Tak nějak si myslím, že podobná hudba se zde bude jednou hrát, až zvítězí naplno vztek nad zdravým rozumem. Ale nepředbíhejme, zatím vše alespoň trošku funguje a tak si můžete užít spoustu nových melodií, které pocházejí snad odněkud z vesmíru, z jiné dimenze. Historie násilí je stejně dlouhá jako lidstvo samo. Stále je uvnitř nás krvelačná šelma, která se objeví pokaždé, když to nejmíň čekáte. Rádi se díváme na děsivé horory, veřejné popravy, pořád nás fascinují sérioví vrazi. Pokud potřebuje vaše mysl také propláchnout kyselinou, měl bych pro vás řešení. Syrový, technický progresivní death metal, který se vám dostane do podvědomí! 

Asphyx says:

The history of violence is as long as humanity itself. There is still a bloodthirsty beast inside us that appears whenever you least expect it. We love to watch horrific horror movies, public executions, we're still fascinated by serial killers. On the surface we pretend to love everyone around us, we have fake smiles on our faces and somewhere in our subconscious we would rather kill. Wouldn't we? There are a lot of questions on this topic and for some reason they started to come to me while listening to the new album from Chicago's MISANTHROPY.

In the end, maybe it's simple. We need to reboot our brains, in today's weird world of crazy information. What's a lie and what's the truth? Does anyone even know anymore? I prefer to play "The Ever-Crushing Weight of Stagnation" over and over again and enjoy progressive death metal in its urgent and brutal form. At first, as it happens, it's a challenging listen. But over time, when all the nuances come to the surface, it becomes a literally addictive affair.


Complex, intricate riffs, wild melodies, vocals that are raw. The songs roll forward like an avalanche, there are lots of digressions, different exits. Dark corners that remain hidden in the shadows at first. The sound is solid and clear, the cover artwork (Artwork by Pedro Sena) is stylish. I think a fan of the genre will smile with satisfaction and stomp their feet to the beat. If you like bands like ORIGIN, ARCHSPIRE, ULCERATE, FLESHGORE, GORGUTS, ATHETIST, then this album is literally a must for you. Because a bunch of musicians who know very well what and how they want to play have gathered here. At the same time, and I really like this a lot, the technical preludes did not prevail over the clear structure of the songs. In short, as an old metal dog, I like that this pack has also retained a kind of animalism, enthusiasm, desire to destroy with music. It's definitely not going to be a thing for everyone, that goes without saying, but if you like this variety of death metal, I think you'll be satisfied. Even I, who is in slightly different waters, will be happy to come back to the new album. Somehow I think that similar music will be played here one day, when anger wins over common sense. But let's not get ahead of ourselves, so far everything is working at least a little bit and you can enjoy a lot of new tunes that come from somewhere in the universe, from another dimension. The history of violence is as long as humanity itself. There's still a bloodthirsty beast inside us that appears when you least expect it. We like to watch horrific horror movies, public executions, we're still fascinated by serial killers. If your mind also needs an acid flush, I have a solution for you. Raw, technical progressive death metal that will get into your subconscious!



Track listing -
1. Of Sulking And The Wrathful
2. The All-Devouring
3. A Cure For The Pestilence
4. Condemned To A Nameless Tomb
5. Descent
6. Sepulcher
7. Consumed By The Abyss

Line up -
Kevin Kovalsky - Guitar and Vocals
Paul Reszczynski - Drums
José Valles - Guitar
Mark Bojkewycz - Fretless Bass

Artwork by Pedro Sena - Lordigan (Analepsy, Cognitive, Extermination Dismemberment)


úterý 4. února 2025

Recenze/review - FLESHBORE - Painted Paradise (2025)


FLESHBORE - Painted Paradise
CD 2025, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Stačilo jenom pár okamžiků a tvoje tělo se sesunulo na zem jako bezvládná loutka. Zdávalo se ti to dlouho dopředu. Tvoje vlastní smrt. Šílený střelec s osobními problémy, které neuměl vyřešit sám. Přesná střela od člověka, kterého celý život šikanovali. Nikdy si ho neviděl, neznáš ho. Byl si jenom ve špatný čas na špatném místě. Poslední tvoje myšlenky na tomto světě se týkaly nových technologií. Umíme zabíjet mnoha novými způsoby. Na FLESHBORE z Indiany se mi hned od začátku líbí, jak kombinují klasické death metalové postupy s těmi novými. 

Výsledkem je album, které je zajímavé již od prvního setkání. Pro mě osobně to bylo tsunami, syrový masakr a také velké překvapení. Druhý dlouhohrající počin je opět velmi propracovaný, technický, ale také živočišný a nekompromisní. Líbí se mi, jak tahle smečka ke smrtícímu kovu přistupuje. Opravdově, reálně, upřímně. Existuje tisíc způsobů, jak můžete zemřít. Tihle maniaci zvolili ty nejkrutější. 


V současné době, kdy se může stát celebritou kdejaký sériový vrah, přicházejí FLESHBORE s materiálem, který vám vystřelí mozek z hlavy. Hrají technický death metal způsobem, který se mi líbí. Najdeme zde spoustu komplikovaných, náročných pasáží, časté změny tempa, ostrý vokál i drsné bicí, ale nezapomíná se ani na jasné a zřetelné melodie. Nové album "Painted Paradise" se tak velmi dobře poslouchá. Má v sobě tlak i energii, takový ten heavy efekt, který mám u kapel tolik rád. Co se týká zvuku (Jackson Ward - Mixing and Mastering), tak ten se také povedl. Je masivní, ostrý, ale zároveň divoký a opravdový. Motiv na obalu (Mark Erskine - Art) znázorňuje samotné nebe a ráj, kolem kterého se stahují mračna. Alespoň tak jej vnímám já. Nová nahrávka je zkrátka propracovaným dílem, které je silné nejen ve svých základech, ale hlavně v detailech. Je sice pravda, že tahle odrůda smrtícího kovu není zase tolik častým hostem v mém přehrávači, ale když už dostanu chuť, tak mě jako jedni z prvních napadnou FLESHBORE. Pokud máte rádi kapely jako ARCHSPIRE, ALLEGAEON, PSYCROPTIC, NECROPHAGIST, DECAPITATED, SPAWN OF POSSESION, OBSCURA, REVOCATION, CRYPTOPSY, určitě ochutnejte. Myslím si, že budete spokojeni stejně jako já. Tahle deska má v sobě totiž něco neklidného, přitažlivého, co mě stále nutí se vracet a rvát si ji pod tlakem do hlavy. Stačilo jenom pár okamžiků a moje tělo se sesunulo na zem jako bezvládná loutka. Zdávalo se mi to dlouho dopředu. Moje vlastní smrt. Technický, propracovaný death metal s příchutí zkažené krve, který vás roztrhá zevnitř! Shoříte na popel! 

Asphyx says:

It only took a few moments for your body to slump to the ground like a lifeless puppet. You dreamt it long ago. Your own death. A crazy shooter with personal problems he couldn't solve on his own. An accurate shot from a man who'd been bullied all his life. You never saw him, you don't know him. You were just in the wrong place at the wrong time. Your last thoughts in this world were about new technology. We can kill in many new ways. What I like about Indiana's FLESHBORE right from the start is how they combine classic death metal techniques with new ones. 

The result is an album that is interesting from the very first encounter. For me personally it was a tsunami, a raw carnage and also a big surprise. The second full-length is again very sophisticated, technical, but also animalistic and uncompromising. I like the way this pack approaches the deadly metal. Real, real, honest. There are a thousand ways you can die. These maniacs have chosen the cruelest. 


In this day and age, when any serial killer can become a celebrity, FLESHBORE has come up with material that will blow your mind. They play technical death metal in a way that I like. There are a lot of complicated, difficult passages, frequent tempo changes, sharp vocals and harsh drums, but they don't forget about clear and distinct melodies. The new album "Painted Paradise" is so easy to listen to. It has both pressure and energy, that heavy effect I like so much in bands. As far as the sound (Jackson Ward - Mixing and Mastering) is concerned, it is also good. It's massive, sharp, but at the same time wild and real. The motif on the cover (Mark Erskine - Art) depicts the sky itself and paradise with clouds gathering around it. At least that's how I perceive it. In short, the new recording is a sophisticated work that is strong not only in its foundations, but especially in its details. Admittedly, this variety of death metal is not that frequent a guest in my player, but when I get the urge, FLESHBORE is one of the first to come to mind. If you like bands like ARCHSPIRE, ALLEGAEON, PSYCROPTIC, NECROPHAGIST, DECAPITATED, SPAWN OF POSSESSION, OBSCURA, REVOCATION, CRYPTOPSY, be sure to give them a taste. I think you will be as satisfied as I am. Because this record has something restless, appealing about it that keeps me coming back and ripping into it under pressure. It only took a few moments for my body to slump to the floor like a lifeless puppet. I dreamt it long before. My own death. Technical, sophisticated death metal with a taste of bad blood that will tear you up from the inside! You'll burn to ashes!



Track Listing:
1.Setting Sun
2.The World
3.Target Fixation
4.Wandering Twilight
5.Inadequate
6.The Ancient Knowledge
7.Painted Paradise
8.Laplace's Game

Lineup:
Michael McGinley - Guitar
Michael O’Hara - Vocals
Cole Chavez - Guitar
Cole Daniels (Demon King) - Bass

Other Personnel:
Robin Stone (Evilyn, Norse) - Session Drums
Jackson Ward - Mixing and Mastering
Mark Erskine - Art


Recenze/review - WULDORGAST - Cold Light (2024)


WULDORGAST - Cold Light
CD 2024, Iron Bonehead Productions

for english please scroll down

Myslím si, že nastal čas. Venku je sychravo, mraky jsou černé jako vaše svědomí. Mezi stromy lze zahlédnout žhavé oči. Jsou plné nenávisti. Připojíš se ke smečce a staneš se její součástí. Lovci a jejich oběti, pradávná síla, kterou máme všichni uloženi hluboko v podvědomí. Mám rád black metal, který je ohlodaný na kost, který jde až na samou podstatu stylu. Líbí se mi chlad a temnota, s chutí se znovu a znovu nechávám zavírat do své rakve.

WULDORGAST je novou kapelou dvou zkušených muzikantů, kteří se sešli, aby nadále šířili víru v absolutní tmu. Dělají to pomocí hudby, která svoji největší slávu zažila v devadesátých letech minulého století. Přesto nebo právě proto, je v ní obsaženo velké množství opravdové, reálné a kruté síly a energie. Bude vám prokousnuta tepna a vykrvácíte osamoceni kousek od cesty. 


"Cold Light" je surovým, ostrým a zároveň chladně melodickým albem. Je v něm obsaženo vše, co potřebuji k poctivému poslechu i k reálným pohřbům do země. Stylově lze nahrávku přirovnat k tomu, co kdysi dělaly kapely typu DARKTHRONE, CARPATHIAN FOREST, TANGORODRIM, THESYRE, TORKA, GRAUPEL. Zkrátka a dobře, pokud dáváte přednost opravdovému, reálnému black metalu, před současnou umělou produkcí, potom jste zde správně. Pánové hrají postaru, opravdově, můžete jim věřit každý tón, notu i melodii. Alespoň takto vnímám jejich novou nahrávku já, starý metalový pes. Možná to bude tím, že se můj vkus formoval v době, ke které se chce tahle prokletá kapela také vracet. Samozřejmě, do devadesátých let minulého století. Zmínit musím i povedený, záhrobní a velmi studený zvuk, který se mi ihned zadřel pod kůži. O obalu také netřeba diskutovat, je také stylový a v pořádku. Můžete se tak soustředit na to hlavní, na mrtvolnou, mrazivě podmanivou hudbu, která když se vám dostane do žil, tak vám způsobí zástavu srdce. Je prostým faktem, že mě poslední roky současný podivný svět moc nebaví. Raději se zavírám do své kobky, abych tam poslouchal čím dál častěji podobné kapely, jako jsou WULDORGAST. Jedná se sice o debut, ale perfektně zahraný, se vším, co k téhle hudbě patří. Kreslím na zeď další krvavé symboly, modlím se v obráceném gardu a obracím všechny kříže směrem dolů. Myslím si, že nastal čas. Venku je sychravo, mraky jsou černé jako vaše svědomí. Mezi stromy lze zahlédnout žhavé oči. Jsou plné nenávisti. Špinavý, mrazivý, divoký, opravdový a reálný black metal, který vás navěky prokleje! Temnota se zde potkává s nahrubo nasekaným zlem!

Asphyx says:

I think it's time. It's drizzly outside, the clouds are as black as your conscience. Hot eyes can be seen among the trees. They are full of hate. You join the pack and become part of it. The hunters and their victims, an ancient power we all have stored deep in our subconscious. I like black metal that's gnawed to the bone, that goes to the heart of the style. I like the coldness and the darkness, I'm happy to have my coffin closed again and again.

WULDORGAST is the new band of two seasoned musicians who have come together to continue to spread the belief in absolute darkness. They do this through music that saw its greatest glory in the 1990s. Yet, or perhaps because of it, there is a great deal of real, real and fierce power and energy contained within it. You'll be chewed through an artery and bleed out alone a little ways down the road.


"Cold Light" is a raw, sharp and at the same time coldly melodic album. It contains everything I need for an honest listen and a real burying in the ground. Stylistically, the record can be compared to what bands like DARKTHRONE, CARPATHIAN FOREST, TANGORODRIM, THESYRE, TORKA, GRAUPEL used to do. In short, if you prefer real, real black metal to the current artificial production, then you've come to the right place. The gentlemen play old-fashioned, real, you can trust them with every note, every note and every melody. At least this is how I, an old metal dog, perceive their new record. Maybe it's because my tastes were formed in the era this damn band wants to return to as well. To the 1990s, of course. I must also mention the hilarious, funereal and very cold sound that immediately got under my skin. The cover artwork is also needless to discuss, it's stylish and okay too. So you can concentrate on the main thing, the deadpan, chillingly captivating music that when it gets into your veins will cause your heart to stop. It's a simple fact that I'm not really into the current weird world of late. I prefer to shut myself in my dungeon to listen to more and more bands like WULDORGAST. This is a debut, but a perfectly played one, with everything that goes with this music. I draw more bloody symbols on the wall, pray in reverse, and turn all the crosses upside down. I think it's time. It's drizzly outside, the clouds are as black as your conscience. Hot eyes can be seen among the trees. They are full of hate. Dirty, frosty, fierce, authentic and real black metal that will damn you forever! Darkness meets coarsely chopped evil!



tracklist:
1. Obscured In Shadows
2. Natural Life Is Eternal Battle
3. Cold Light Of Reason
4. Labyrinth Of Control
5. Cipher To Eternity
6. Dawn Of The Black Sun



pondělí 3. února 2025

Recenze/review - SARKASM - Carnival Of Atrocities (2025)


SARKASM - Carnival Of Atrocities
CD 2025, Xtreem Music

for english please scroll down

Ve vzduchu je již několik let cítit strach. Lidé se spolu už vůbec nescházejí, nespí spolu. Zahleděni do obrazovek, uvězněni ve vlastních představách nechali stroje, aby za nás začaly přemýšlet. Apokalypsa přišla pomalu, plíživě. Nejdříve vymřela skoro všechna zvířata a všem to bylo, ostatně jako vždycky, úplně jedno. Iluze a prázdná slova dávno zvítězili nad realitou. Přestaly se rodit děti a dodnes nikdo neví, kdo byl první. Kdo porušil přikázání nezabiješ? Ulice jsou plné mrtvých a ti, co přežili, mají v očích vztek a nenávist. Ne, to není žádná dystopie, ani děsivý sen, ale krutá, ošklivá a hnusná pravda. 

Již při prvním setkání s novou deskou kanadských death thrash metalových veteránů, jsem si vzpomněl na staré dobré autory sci-fi z osmdesátých let minulého století. Je až neuvěřitelné, kolik z toho, co předpovídali, se splnilo. Trošku mě to děsí, ale hlavní je tu samozřejmě hudba, která je opět velmi propracovaná, technická, zahraná s ohněm v srdci a touhou ničit. Jedná se o záležitost pro všechny, kteří rádi u hudby přemýšlejí. Zároveň v sobě má nové album živočišnost, takový ten drive a sílu, které mám u extrémního metalu tolik rád. SARKASM jsou ve skvělé formě, to vám klidně podepíšu vlastní krví. 


O povedeném návratovém albu "As Empires Decay", i starých demonahrávkách z devadesátých let jsem psal (odkaz je uveden dole pod článkem). SARKASM jedou dál, postupně se vyvíjejí a letos nám předkládají desku, která zní zajímavě, neotřele. Kapela opravdu působí, jako znovuzrozená. Jednotlivé skladby jsou velmi dobře napsané, mají jasný cíl, gradují, motivy se vzájemně prolínají, nahrávka mi připomíná živý, samostatný organismus. Jasně, že jsem od začátku chycený a neznám nic lepšího, než procházky po našem průmyslovém městě. V některých částech to již vypadá, že apokalypsa začala. Hudba mi proudí mozkem, usazuje se postupně v žilách, stává se mojí součástí. Má v sobě drive a sílu, takový ten heavy efekt. Povedl se zvuk (producer Maxime Lacroix (Gastrorrexis etc) and  mastering Dan Swanö) i obal, ale to se u podobných zkušených veteránů předpokládá. Pokud se vám líbí kapely jako GORGUTS, OBLIVEON, DEATH, PESTILENCE, ABSORBED, BELIEVER, potom jste zde správně. Vlastně by se také dalo napsat, že Kanaďané vydali v podstatě dokonalou desku po všech stránkách. Je velmi dobře napsaná, donutila mě přemýšlet, rozdrásala moji fantazii doslova do krve. Potkává se na ní taková ta tradiční, klasická poctivost, s lehkostí, svěžestí a progresivitou. To vše zabalené způsobem, který je návykový. Dovedu si představit, že bude hrát "Carnival Of Atrocities" všude v ulicích, až začne hořet celý náš svět. Ulice jsou plné mrtvých a ti, co přežili, mají v očích vztek a nenávist. Ne, to není žádná dystopie, ani děsivý sen, ale krutá, ošklivá a hnusná pravda. Technický, propracovaný thrash death metal, po kterém zůstává jenom spálená země! Shoříte v plamenech vlastní nenávisti!

Asphyx says:

Fear has been in the air for several years. People don't see each other anymore, they don't sleep together. Staring at screens, trapped in our own imaginations, we let the machines do the thinking for us. The apocalypse came slowly, creeping in. First, almost all the animals died out, and no one cared, as they always did. Illusion and empty words had long since triumphed over reality. Babies stopped being born, and to this day no one knows who was first. Who broke the commandment of thou shalt not kill? The streets are full of the dead and the survivors have anger and hatred in their eyes. No, this is not a dystopia or a horrible dream, but the cruel, ugly, and nasty truth. 

The very first time I encountered the new album from the Canadian death thrash metal veterans, I was reminded of the good old science fiction writers of the 1980s. It's amazing how much of what they predicted has come true. It scares me a bit, but the main thing here is of course the music, which is again very sophisticated, technical, played with fire in the heart and a desire to destroy. This is an affair for those who like to think with music. At the same time, the new album has an animalistic quality to it, the kind of drive and power that I like so much in extreme metal. SARKASM are in great shape, I'll sign it with my own blood. 


I wrote about the hilarious comeback album "As Empires Decay", and the old demos from the nineties (link is below the article). SARKASM are moving on, gradually evolving, and this year they present us with a record that sounds interesting and fresh. The band really seems to be reborn. The individual songs are very well written, they have a clear goal, they graduate, the motifs intertwine, the record reminds me of a living, independent organism. Clearly, I'm hooked from the start and I know nothing better than walking around our industrial city. In some parts, it already feels like the apocalypse has begun. Music flows through my brain, settling gradually in my veins, becoming part of me. It has drive and power, a kind of heavy effect. The sound (producer Maxime Lacroix (Gastrorrexis etc) and mastering Dan Swanö) and the cover artwork are good, but that's to be expected with such seasoned veterans. If you like bands like GORGUTS, OBLIVEON, DEATH, PESTILENCE, ABSORBED, BELIEVER, then you've come to the right place. Actually, one could also write that the Canadians have released an essentially perfect record in every aspect. It's very well written, it made me think, it tore my imagination literally to blood. It meets that traditional, classic honesty with lightness, freshness and progressiveness. All wrapped up in a way that is addictive. I imagine "Carnival Of Atrocities" will be playing in the streets everywhere when our whole world is on fire. The streets are filled with the dead and the survivors have rage and hatred in their eyes. No, this is not a dystopia, nor a horrific dream, but the cruel, ugly and nasty truth. Technical, sophisticated thrash death metal that leaves nothing but scorched earth! You will burn in the flames of your own hatred!



Recenze/review - SARKASM - As Empires Decay (2023):


tracklist:
I Am Chaos
Murmurs from the Void
Echoes of Hyperion
Disintegrate
Cold Empty Rooms
Hateful, Spiteful, Vengeful
Ex Umbris
Dead Weight

Line-up:
Bruno Bernier - Vocals
François Dubuc - Guitars
Yves Parent - Guitars
Dave Bouchard - Bass
Simon Thibodeau - Drums



Recenze/review - PILLAR OF LIGHT - Caldera (2024)


PILLAR OF LIGHT - Caldera
CD 2024, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Určitě znáte ty momenty, kdy na vás začne pomalu padat splín. Vyhledáváte temný stín, sedáváte na chladných místech a máte neodbytný pocit, že vás něco drásá zevnitř. Vnitřnosti v jednom ohni, bolest hlavy, rozbité zrcadlo. Jako byste se brodili po kolena v těžkém bahně, byli stahováni dolů, do bažiny. Nepomáhají léky, ani terapie. Děsí vás zvuky, světlo, připadáte si jako prokletí. Kdo to nezažil, ať hodí kamenem. Nevím jak vám, ale mě v podobných momentech pomáhá hudba. PILLAR OF LIGHT ze Detroitu jsem začal poslouchat jednoho mlhavého rána, když jsem šel do práce.

Kolem mě stály, jako nějaké divné svědomí, tiché budovy továren. Moji duši sevřel smutek a naplno jsem si vychutnával sludge doom metal v zajímavé a neotřelé podobě. Naléhavost, ano, to je první slovo, které mě napadlo. Z nebe začal padat černý déšť. Zbývali snad už jen oběšenci na stromech. Samota je stav duše, to jednou napsal nějaký moudrý člověk. Je prostou pravdou že nové album "Caldera" si nejvíce vychutnám sám, odstřižen od současného podivného světa. 


Vždycky se mi líbila protiváha světla a tmy. To jemné balancování na hraně. Co je vlastně dobro a co už je zlé? Mám rád muziku, která ve mě dokáže probudit nějaké emoce, nabije mě energií. V případě PILLAR OF LIGHT se jedná o velmi pochmurnou záležitost. Přesto, i když vám to možná přijde divné, zde cítím, vnímám pozitivní energii. Naději, která jak známo vždycky umírá jako poslední. Co se týká formálních věcí jako jsou zvuk, obal, celkové provedení i produkce, vše je v absolutním pořádku. Pokud chcete, abych k někomu hudbu téhle smečky přirovnal, napsal bych jména jako CULT OF LUNA, AMENRA, GOD´S TOWER, NEUROSIS. Samozřejmě, kapela se snaží přijít s vlastními nápady a invencí. Musím rovnou dodat, že se jim to daří na výbornou. Pokud vám bude jednou připadat zase svět jako místo, na kterém nechcete žít, dejte si několikrát po sobě tohle album do přehrávače. Vaše mysl se uklidní a možní začnete zpívat spolu s kapelou texty, které v sobě mají hloubku. Doporučuji k bližšímu prostudování. Ne, kapela vám nedá rozhřešení, ale rozhodně se u téhle hudby uklidníte. Bude to chvilku trvat, pravděpodobně vás to bude hodně bolet, ale nakonec dojdete do konce. Pamatujte ale na to, že i cesta může být někdy cílem. Dovedu si představit malý klub někde na periferii města, šedivý a začouzený. Na pódiu stojí tahle kapela a vy si naplno vychutnáváte veškeré emoce, tenzi, která k vám ztéká. Nezbývá nic jiného, než vám nové album doporučit. Určitě znáte ty momenty, kdy na vás začne pomalu padat splín. Vyhledáváte temný stín, sedáváte na chladných místech a máte neodbytný pocit, že vás něco drásá zevnitř. Naléhavý, bolestivý doom sludge metal, po okraj narvaný bolestí, smutkem, melancholií i tmou! Naděje zemřela ve světle času! Nebo ne? 

Asphyx says:

I'm sure you know those moments when the full moon starts to slowly fall on you. You seek out the dark shadows, sit in cold places and have the insistent feeling that something is tugging at you from within. Guts on fire, a headache, a broken mirror. It's as if you're wading knee-deep in heavy mud, being pulled down into a swamp. Medication doesn't help, nor does therapy. You're frightened by the sounds, the light, you feel cursed. Anyone who hasn't experienced it should throw a stone. I don't know about you, but music helps me in moments like this. I started listening to Detroit's PILLAR OF LIGHT one foggy morning on my way to work.

Around me, like some strange conscience, stood the silent buildings of factories. Sadness gripped my soul and I fully enjoyed sludge doom metal in an interesting and novel form. Urgency, yes, that's the first word that came to mind. Black rain began to fall from the sky. All that was left were the hanged men in the trees. Loneliness is a state of mind, a wise man once wrote. It's a simple truth that I enjoy the new album "Caldera" most alone, cut off from the strange world of today.


I've always liked the juxtaposition of light and dark. That delicate balancing on the edge. What is good and what is evil anymore? I like music that can awaken some emotion in me, energize me. In the case of PILLAR OF LIGHT it is a very gloomy affair. Yet, even though it may seem strange to you, I feel, I perceive positive energy here. Hope, which, as we know, always dies last. As far as formal things like sound, cover, overall performance and production are concerned, everything is absolutely fine. If you want me to compare the music of this pack to someone, I would write names like CULT OF LUNA, AMENRA, GOD'S TOWER, NEUROSIS. Of course, the band tries to come up with their own ideas and inventiveness. I have to add right away that they are doing it very well. If one day the world will seem like a place you don't want to live in again, put this album in your player several times in a row. Your mind will calm down and you might start singing along with the band with lyrics that have depth to them. I recommend a closer study. No, the band won't give you absolution, but you will definitely calm down with this music. It will take a while, and it will probably hurt a lot, but eventually you'll get to the end. But remember, sometimes the journey can be the destination. I can imagine a small club somewhere on the outskirts of town, grey and dingy. There's this band on stage, and you're fully enjoying all the emotions, the tension that's flowing towards you. I have no choice but to recommend the new album to you. I'm sure you know those moments when the full moon starts to slowly fall on you. You seek out the dark shadows, you sit in cold places and you have the insistent feeling that something is tearing you up inside. Urgent, painful doom sludge metal, filled to the brim with pain, sadness, melancholy and darkness! Hope died in the light of time! Hasn't it?



Track Listing -
1.Wolf To Man
2.Leaving
3.Spared
4.Eden
5.Infernal Gaze
6.Unseeing
7.Certain End

Line up -
Aaron Whitfield - Vocals, Lyrics, Synths
Alex Kennedy - Guitars, Synths
Scott Christie - Guitars
James Obenour - Bass
Eric Scobie - Drums

Artwork by Mariusz Lewandowski


neděle 2. února 2025

Recenze/review - PYRE - Where Obscurity Sways (2025)


PYRE - Where Obscurity Sways
CD 2025, Osmose Production

for english please scroll down

Těžko se mi dýchá a každou chvíli mi praskne hlava. Už nemůžu dál. Stokrát jsem padl až na dno a pokaždé se zvedl a kráčel hrdě dál. Jenže teď už to nejde. Bolest mě pálí zevnitř, z vnitřností, v mozku a hlavně myšlenkách. Říká se, že špatné svědomí vás vždycky nakonec dožene. Jsem našeptávačem, jsem tichým stínem v záhrobí, který dokáže nasát veškeré vaše zlé myšlenky. Jsem stoupencem pekla, jsem démonem, ve kterého se jednou také proměníte. O death metalových PYRE jsem psal již několikrát, máme i společný rozhovor. Odkazy najdete dole pod dnešním článkem.

Jedná se o kapelu, kterou si s sebou beru pokaždé, když chci prozkoumat další temné kouty v záhrobí. Procházíme se nahrubo nasekanou tmou a do kostí se nám pomalu dostává nekonečný chlad. Potkáváme prokleté duše, které navěky bloudí mezi naším a oním světem. Pánové jsou velmi dobrými průvodci podsvětím. Jejich death metal je prašivý, surový i mrazivý, stejně jako atmosféra na tradičních pohřbech do země. Vítejte v márnici, ze které není úniku. 



Kapela je nadále volně inspirována smečkami jako ENTOMBED, GRAVE, ASPHYX, PESTILENCE, MORGOTH, BOLT THOWER, DEATH, POSSESSED, samozřejmě s tím, že jsou přidávány vlastní nápady a invence. Old school death metal je zde pevným základem, na kterém jsou vystavěny další zajímavé konstrukce. Prašivý zvuk, obal s motivem démona, kterého můžete potkat i ve svých děsivých snech, skvělá produkce, ale hlavně vlastní rukopis, tohle všechno dělá z PYRE velmi uvěřitelnou, ryzí a skvěle poslouchatelnou muziku. Nejsou to ale jenom formální věci, bez kterých to samozřejmě nejde, ale hlavně schopnost napsat bolestivý, masivní a zcela zničující motiv. Ostré riffy se zde potkávají s mrazivým chladem čerstvě exhumovaných hrobů. Pokud máte tento mrtvolný styl rádi, pokud je vám nejlépe v dávno opuštěných katakombách a pokud vám přijde současný svět divný a prokletý, potom jste zde správně. V textech potom naleznete klasická témata o smrti, morbiditě i gore záležitostech. Zkrátka a dobře, bylo splněno vše potřebné pro to, abych byl já, starý hrobník nadmíru spokojen. "Where Obscurity Sways" se ihned stala jednou z mých nejposlouchanějších nahrávek a už teď vím, že to tak ještě nějakou dobu zůstane. Svět kolem nás možná často hoří v plamenech, ale na PYRE je spolehnutí. Doporučuji podávat spolu se shnilými kusy masa a nejlépe na víku od rakve. Těžko se mi dýchá a každou chvíli mi praskne hlava. Už nemůžu dál. Stokrát jsem padl až na dno a pokaždé se zvedl a kráčel hrdě dál. Udělám to i tentokrát. Smrtící kov nesmí nikdy zemřít! Dokud budou hrát podobné smečky, tak o to strach nemám. Shnilou krví nasáklý, mokvající a plesnivý death metal z těch nejtemnějších koutů záhrobí! Démoni si jednou přijdou i pro vás! 


Asphyx says:

It's hard to breathe and my head is about to explode. I can't go on. I've fallen to the bottom a hundred times and each time I've picked myself up and walked proudly on. But now I can't. The pain is burning me from the inside, from my guts, in my brain and especially in my thoughts. They say a bad conscience always catches up with you in the end. I'm a whisperer, I'm a silent shadow in the beyond that can suck in all your evil thoughts. I'm a follower of hell, I'm the demon you'll turn into one day. I've written about death metal PYRE several times, we've even had an interview together. You can find the link below today's article.

This is the band I take with me every time I want to explore more dark corners in the beyond. We walk through the coarsely chopped darkness, and an endless chill slowly gets into our bones. We meet the cursed souls that forever wander between our world and the next. Gentlemen are very good guides to the underworld. Their death metal is dusty, raw and chilling, just like the atmosphere at traditional funerals into the ground. Welcome to the morgue from which there is no escape. 


The band continues to be loosely inspired by such bands as ENTOMBED, GRAVE, ASPHYX, PESTILENCE, MORGOTH, BOLT THOWER, DEATH, POSSESSED, of course with the addition of their own ideas and inventions. Old school death metal is here a solid foundation on which other interesting constructions are built. The dusty sound, the cover with the motif of a demon you can meet even in your scary dreams, the great production, but most of all their own handwriting, all this makes PYRE a very believable, pure and great listening music. But it's not just the formal stuff, which of course you can't do without, but more importantly the ability to write a painful, massive and utterly devastating theme. Here, sharp riffs meet the chilling coldness of freshly exhumed graves. If you like this deadpan style, if you're most comfortable in long-abandoned catacombs, and if you find the contemporary world strange and cursed, then you've come to the right place. In the lyrics, then, you'll find classic themes of death, morbidity and gore. In short, everything needed to make me, an old undertaker, supremely satisfied has been met. "Where Obscurity Sways" immediately became one of my most listened to records and I already know it will stay that way for a while. The world may often burn in flames around us, but PYRE can be counted on. I recommend serving it alongside rotten cuts of meat and preferably on a coffin lid. I find it hard to breathe and my head is about to explode. I can't take it anymore. I've fallen to the bottom a hundred times and each time I've picked myself up and walked proudly on. I'll do it again this time. The death metal must never die! As long as packs like this keep playing, I'm not worried. Rotten, blood-soaked, swollen and moldy death metal from the darkest corners of the beyond! The demons will come for you one day!



about PYRE on DEADLY STORM ZINE:







tracklist:
1. Where Obscurity Sways
2. From The Stygian Depths
3. Domains Of The Nameless Rites
4. Wandering…
5. Murderous Transcendence
6. Writhing Souls
7. Chanting Ancient Incantations
8. Pestilential Fumes
9. Descending…
10. Prognostic Of The Apocalypse

PYRE is: 
Dym Nox - vocals, bass 
Roman Rotten - guitars, backing vocals 
Fred Obsinner - guitars 
Oleg Malleus - drums



Recenze/review - LUDRA - Hysterie Doby (2024)


LUDRA - Hysterie Doby
CD 2024, Neurotoxin Records

for english please scroll down

Špinavé ulice, tma a blikající lampy, pod kterými někdo zvrací včerejší den. Všichni jsou již dávno mrtví, pomyslíš si, když jedeš s ostatními do práce. Jsme otroci doby, jsme vyděšení z ranních zpráv. Jenom vraždy, násilí a válka. Politici se dál usmívají a slibují lepší život a ty nemáš peníze na pohřeb vlastní matky. Sníš na sociálních sítích o lepším světě, aby ti nakonec zbyly jenom oči pro pláč.

Kdysi dávno, na začátku devadesátých let minulého století, jsem šel poprvé s davem do továrny. Tehdy ještě jako student. Se sluchátky na uších, s metalovými a punkovými kapelami ve walkmanovi. Když se ohlédnu za sebe, tak se toho kolem mě příliš nezměnilo. Máme sice lepší technologie (i na zabíjení), ale v jádru jsme zůstali stále stejní. Bohužel nebo bohudík. Těžko říct. Poslední roky to moc pozitivně nevidím. A s obsahovou stránkou nové desky lovosických grinderů LUDRA se tudíž plně shoduji. Většinou mě české texty spíše ruší, ale tentokrát si říkám - jasně, to je přesně ono. A tak zase jedu ráno do práce a ulice jsou špinavé. Je tma a pod lampami někdo zvrací včerejší den. 


Říkám si zaplať Satan za to, že se pánové (jinak také muzikanti, kteří působili nebo působí v kapelách jako DPK, SMASHING DUMPLINGS, INCARNATE) vydali surovou grindovou cestou a ne tou většinou hloupě veselou a taneční. Naopak, zde je všechno ohlodané na kost, na dřeň. Ostré riffy se zde potkávají s rychlými bicími a vokálem, ve kterém je vztek všech, co tráví většinu svého času ve smogu a kyselých deštích. O kapele jsem se dozvěděl klasickým, starým způsobem. Vystupovala u nás ve městě a ihned si mě získala na svoji stranu. Neznal jsem dopředu ani notu, ale již po několika skladbách jsem věděl, že tohle je přesně odrůda grindcore, kterou mám rád. LUDRA se zkrátka a dobře inspirovala ve Velké Británii, Finsku i Švédsku. Pokud máte rádi kapely jako ROTTING SOUND, CARCASS, NASUM, NAPALM DEATH, EXHUMED, je tohle divoké a šílené album určené i pro vás. Osobně se mi potom líbí taková ta až punková neurvalost, neučesanost, které jsou patrné po celou dobu poslechu. Jednotlivé songy jsou ostré jako hřeby, které jednou zatlučou i do tvé rakve. Budete nasáklí jedovatými plyny, budete se potácet ve špinavých stokách, v kanálech, ve kterých končí všechno zbytečné. Tuhle recenzi píšu v pátek a abych pravdu řekl, tak jediné, co mi kazí zážitek z poslechu "Hysterie Doby" je to, že nemůžu EP pustit do ksichtu všem hajzlům, co jsem dneska potkal. Pokud žiješ v krásném městě plném růžových jednorožců a miluješ romantické filmy, tak není tahle hudba pro tebe. Pokud ale každý den ráno vstáváš brzy ráno mezi šedivé domy, potom si zde správně. Špinavé ulice, tma a blikající lampy, pod kterými někdo zvrací včerejší den. Všichni jsou již dávno mrtví. Nebo ne? Masakrující, syrový a zahnívající grindcore s příchutí špíny a nenávisti! Trepanace lebky! 


Asphyx says:

Dirty streets, darkness and flickering lamps under which someone is vomiting yesterday. They're all long dead, you think as you drive to work with the others. We're slaves of the times, we're terrified of the morning news. Only murder, violence and war. Politicians keep smiling and promising a better life and you have no money to bury your own mother. You dream on social media of a better world, only to be left with eyes to cry in the end.

Once upon a time, in the early 1990s, I went to a factory for the first time with a crowd. I was a student then. With headphones on, metal and punk bands on my Walkman. Looking back, not much has changed around me. We may have better technology (even for killing), but at the core, we're still the same. Unfortunately or unfortunately. It's hard to say. I don't see much positive in the last few years. And therefore I fully agree with the content of the new LUDRA grinder board. Usually Czech lyrics disturb me, but this time I think - yeah, that's exactly it. And so I go to work in the morning and the streets are dirty. It's dark and someone is vomiting yesterday's day under the lampposts. 


I say pay Satan for the fact that the gentlemen (otherwise also musicians who were or are in bands like DPK, SMASHING DUMPLINGS, INCARNATE) went the raw grind route and not the mostly stupidly happy and danceable one. On the contrary, here everything is gnawed to the bone, to the marrow. Sharp riffs meet fast drums and vocals that contain the rage of everyone who spends most of their time in smog and acid rain. I found out about the band the classic old fashioned way. She performed in my town and immediately won me over. I didn't know a note beforehand, but after just a few songs I knew this was exactly the variety of grindcore I like. LUDRA was inspired by the UK, Finland and Sweden in a nutshell. If you like bands like ROTTING SOUND, CARCASS, NASUM, NAPALM DEATH, EXHUMED, this wild and crazy album is for you too. Personally, then, I like the almost punk-like rawness, the unkemptness that is evident throughout the listening experience. The individual songs are sharp as nails, which will one day hammer into your coffin. You will be soaked in poisonous gases, you will stagger in dirty sewers, in the sewers where everything useless ends up. I'm writing this review on Friday, and to be honest, the only thing that ruins my experience listening to "Hysterie Doby" is that I can't let the EP get in the face of all the assholes I've met today. If you live in a beautiful city full of pink unicorns and love romantic movies, this music is not for you. But if you get up early every morning amongst the grey houses, then you're right here. Dirty streets, darkness, and flickering lamps under which someone is vomiting up yesterday's day. They're all long dead. Aren't they? Massacring, raw and rotting grindcore with a taste of filth and hate! Trepanation of the skull!



tracklist:
01. Utrum 
02. Kenotaf 
03. Monument 
04. Zenit 
05. Ludra 
06. Katarze 
07. Uroboros 
08. Šrám 
09. Smršť 
10. Bratrstvo 
11. Vize 
12. Koroner


PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý devadesátý čtvrtý - Exorcista


Příběh čtyř stý devadesátý čtvrtý - Exorcista

Sedím na chalupě na lavičce a dívám se občas do zeleného. Už mě bolí oči. Ještě chvilku a začnou se prodlužovat stíny. Nad Ještědem se honí mraky a soused zespoda říkal, že bude lejt jako z konve. Zatím to nevypadá, ale je pravda, že vlaštovky z protější stodoly létají příliš nízko. Čtu si Exorcistu, protože jsme byli nedávno na Vymítači ďábla ve filmovém klubu v Plzni. Pořád si nosím některé obrazy v sobě. Hned druhý den jsem zašel do knihkupectví a zakoupil si jeden výtisk. V knize je přeci jen více zla a temnoty. Jsem tu sám, blondýnka má nějakou velkou oslavu v Táboře a veškerou práci mám hotovou. Když obracím jednotlivé stránky, tak se mi klepou ruce. Sekal jsem dříví, ale nejvíc mě dostal živý plot. Nebyly tehdy křovinořezy a tak jsem velkými nůžkami, s napřaženýma rukama, vlál na štaflích. Zaslechnu divný nářek. Nebo se mi to jenom zdá?

Ne, zase. Pes nastraží uši. Začne štěkat. Jdu si pro něco k pití a rozsvítím si v kuchyni světlo, abych viděl. Zavřu okno, aby dovnitř nevletěli komáři i netopýři, kteří je každou chvíli začnou lovit. Jsem ve stavu absolutního soustředění, nevnímám svět kolem sebe. Další zavrčení, asi nějaká myš nebo rejsek. Má to v genech. Přemýšlím, jestli opravdu existuje ďábel a zlo. Vzpomenu si na svého otce, u kterého jsem někdy viděl v očích opravdovou temnotu. Říkal věci, které by nikdy nikdo dětem ani své ženě říkat neměl. Pamatuji si to celý život. Někdy ve snech stále vídávám dvě postavy, jak se hádají v kuchyni. Zamlžené neprůhledným sklem. Vidím jen obrysy, létající ruce. Slyším pláč. Jako puberťák to nedokážu pochopit. Teprve až po letech najdu dole ve sklepě lahve toho nejlevnějšího alkoholu. Je mi smutno, když čtu některé stránky a tak nějak pořád omlouvám, co otec dělal. Třeba byl prokletý, přesouvám jeho zodpovědnost a činy na jiné bytosti. Jenže to není pravda. Nechával na povrch vylézt pradávné pudy, nedokázal se ovládat. Zajímavé je, že jsem největší zlo vídával ve chvílích, kdy byl střízlivý. To dokázal hodně ranit. 

To je opravdu pláč, nastražím uši. Pojď, řeknu psovi a nechám ho, aby hledal. Panebože, co to je? Nejdříve si myslím, že je to prasklý strom, ty dokáží naříkat hodně podobně, ale zvuk mě vede níž, ke křoví za cestou. Přelezu. Sem vozíme listí, trávu a větve, kterých se potřebujeme zbavit. Pomoc. Zavzlyká znovu. Nejdřív si myslím, že je to sražená srna, to se zde občas stává, ale pak spatřím blonďaté vlasy. Do prdele. Je to sousedka z horní chalupy, celá zmáčená, špinavá a zmlácená. Má obličej plný modřin a asi zlomenou ruku. Proboha, vezmu ji do náručí, nesu ji do chalupy a pes kolem skáče, jakoby si chtěl hrát. Položím ji v kuchyni na gauč, dojdu pro vodu. Co se stalo? Nejdřív ji vůbec nerozumím, klepe se zimou, tak přinesu deku a starý spacák. Nechám ji chvilku v klidu. Uvařím čaj, nemáš hlad? Zavrtí hlavou a já si všimnu potrhaných věcí. Hele, tohle je vážný, doběhnu pro pomoc, ale musím do hospody. Jedině tam mají telefon. Chytne mě za ruku, nechoď, bojím se. Nechám ti tu psa. 

Běžím tmou a kolem se míhají stíny. Některé lampy jsou rozbité a kolem mě tančí démoni. Vezmu to horem, provléknu se vedle hřbitova a mám pocit, že vidím spoustu přízraků. Mám o ní strach, známe se dlouhé roky, hrávali jsme si spolu jako děti. Nebyla sice tou, která si se mnou hrála na doktory, i když jsem samozřejmě v určitém věku chtěl, ale měli jsme se tak nějak přátelsky rádi. Pokud to tedy mezi klukem a holkou jde. Přiběhnu do hospody, celý udýchaný a blekotám překotně. Co se stalo, zvedne se jeden kamarád, který vyrostl v obra. Dřevorubec, s hodným srdcem. Navenek vypadá jako ňouma, ale je to muž činu. Zaběhnu pro auto, měl jsem jen dvě piva. Vezmeme ji do nemocnice. Bude to rychlejší než sanita. Někdo mi dá do ruky rum. Napij se, uklidní tě to. Vzpomenu si na skelný pohled svého otce, nejdřív odmítnu, ale je toho na mě moc. Nakonec přijmu. Jedeme tmou. Na louce u chalupy potkáme toho hajzla, co jí to udělal. Takovej floutek, co vypadá jak houžvička. Chudák. Tluče na dveře,  jakoby je chtěl rozbít. Ty hazjle, zařve obr a srazí ho jednou ranou k zemi. Plivne na něj a dodá, že si to ještě vyřídí. Vezmu ji do náručí a odnesu do auta. Sednu si k ní. Vyskočí k nám pes a lísá se k ní. Pořád pláče.

Doktor je nevrlý, sestřička nepříjemná. Asi spali a mysleli si, že budou mít klidnou směnu. Nicméně, zafačuje ruku, ošetří podlitiny a několik tržných ran. Není to tak hrozné, ale stejně. Neznásilnil mě, slyším přes dveře. Protože lékař se ptá nahlas a opakovaně. Musí to být hrozně ponižující. Máš doma někoho? Ne, jsou všichni v Praze. Vyrazila jsem si jenom se svým klukem. Nebo vlastně, s bývalým...potřebuje se vymluvit. Nechám jí. Nemám na chlapy štěstí, pokaždé narazím na debila. Tenhle vypadal tak mile, nosil mi květiny, byl okouzlující, má dobrou práci a je úspěšný. Dokonce chodí do kostela. Je silně věřící. Vůbec nevím, co se s ním stalo. Byl jak zvíře, jako nějaká šelma. Dojedeme k chalupě a po násilníkovi nikde ani stopa. To nech na nás, řekne mi kamarád a já už raději nechci nic vědět. Už jsem to jednou zažil, když si vzali do pařátů chlapa, co jednomu z nich mlátil ségru. Polámali mu všechny žebra. Je to drsnej kraj. Nechám vše osudu a jen poděkuji za odvoz. To je samozřejmost vole, ale příště platíš v hospodě pivo. Usměju se a jsem rád, za jeho přímočarost, za to, že nekecá a jedná. Takových lidí moc není.

A co s tebou, zeptám se jí. Má smutný úsměv a protože neumím ani vařit, tak jí nabídnu lunch meat. Chvilku si povídáme o starých časech, pak otevřu rum a ona mluví o své zlé matce. Tvoje máma? Ta dáma z Prahy, co chodí i po lesích jako madam, co se neustále usmívá a neřekne sprosté slovo. Vážené osoby. To je navenek, uvnitř je shnilá, mluví dál. Už od malička mě mlátila, když mi nechutnalo jídlo, když se si vzala tričko, které se podle ní nehodilo k sukni. Když jsem měla dvojku na vysvědčení, když jsem se moc usmívala. Říkala mi děvko, ty malá hnusná děvko. Tahala mě za vlasy, nadávala mi a neustále popisovala moje tělo. Klepe se, zažila toho tolik, že té bolesti je na několik životů. Vždycky na mě působili jako hrozný slušňáci. Pan doktor a paní doktorová. Co na to otec? Dělal, že nic nevidí, teď už stárne a je jenom smutný a nechá tu harpyji, aby ho ovládala. Jak může být někdo takový, přemýšlím a znovu si vzpomenu na otce. Sedíme tam, uprostřed bouřky, která právě přišla a otevíráme svoje smutný duše jeden druhému. Nejhorší vždycky bylo, když jsem něco dokázala, byla první ve škole, když se mi povedl závod a měla jsem radost. Ona pak přišla a sundala mě. Nikdy jsem pro ní nebyla dost dobrá. 

Prvního kluka mi odehnala. Když jsem přišla a nebyla panna, tak to nějak zjistila a přede všemi, na rodinné oslavě, o mě mluvila jako o kurvě. Smála se mi, že myslím jen na jedno, že jsem nečistá, chápeš, to, jak někdo může tohle říkat o vlastní dceři. Najednou jsem věděl, jak ďábel vypadá. Secvaklo mi to v hlavě. Je v nás, uložený hluboko, ale přesto doutnající, našeptávající. Ovládá naše pudy. Každý umíme ubližovat. Jde jen o míru, o to, jak ho necháme, aby nás pohltil. Dej si ještě jednoho panáka. Půjdeme spát. Hele, jsem tu pár dní, pokoj je volný, vyspím se dole. A neměj strach, mám tu psa, podrbu ho za ušima. Jdu ho ještě vyvenčit a mezi stromy vidím další přízraky. Prší. Usnu jako zabitý a protože toho na mě bylo moc, tak ležím docela dlouho. Když vstanu, tak v kuchyni voní snídaně. Usmívá se. Hergot holka, ty by ses mohla vdávat. Podívá se na mě zase smutně, jako raněné zvíře a jen přikývne. Můžu to ještě zůstat? Zítra přijedou naši a já nemám sílu na to, jim o všem říct. Klidně. Jen musíme dojít koupit něco k jídlu. Tak jo. Zamknu a když jdeme kolem zastávky, tak tam sedí ten zasranej hajzl. Je pomlácenej, jako kdyby spadl do drtičky. Dobře mu tak, chci mu ještě přidat, vykopat ho, pustit na něj psa. Chtěl bych ho praštit něčím po hlavě, rozsekat mu ksicht, ale ona mě chytne za ruku. Ne, zůstaň u mě. Tak na něj aspoň zakřičím a jdeme na druhou stranu.

Nakoupíme dva bágly, jeden si dám na záda, druhý na břicho a vezmeme to kolem kostela ve Smržovce. Pozdravíme kněze, který zrovna stříhá keř u dveří. Dá se s námi do řeči. Je to chytrej chlap a tak chvilku zůstaneme. Už jsem se s ním párkrát bavil. Když my kdysi bylo blbě, když jsem byl na dně a umřela mi Kačenka, tak jsem s ním často mluvil. Nikdy mě o bohu a odpuštění nepřesvědčil. Myslím si, že zlo by mělo být vždycky potrestáno. A tady, na zemi, v našem životě. Jinak si budou hajzlové dovolovat dál. Chápu rodiče obětí, kteří se chtějí podívat na popravu vraha. Nevěřím na nebe, peklo jsem ale už viděl. V očích svého otce, v tom debilovi, co moji sousedku málem přizabil. Mluvíme o tom a kněz má hrozně smutné oči. Na některé mé argumenty neumí odpovědět. Potom mi řekne, že ale když odpustíme něco zlého a ošklivého, tak se tím i pomalu uklidňujeme, pomalu se zbavujeme myšlenek na pomstu, na to aby nás pohltila a zničila. Jak jsem psal, je to chytrej chlap a pokecám s ním vždycky rád. Příště si rozebereme Exorcistu, ano? Jen se usměje a popřeje nám hezký den. A já si najednou uvědomím, jak se mám dobře. Otec sice za nic moc nestál, ale pořád mám mámu, bráchu, svoji blondýnku, svůj malej svět plnej skvělejch kamarádů, muziky a knih. Řeknu to sousedce a ona přikývne. Ty máš aspoň někoho. Já jsem sama.

Kdo nezažil to co my (u mě samozřejmě v o hodně menší míře, než u ní), nepochopí to. Děti by měly vyrůstat v pohodě a klidu. Měly by se smát. Měly by mít na co vzpomínat. Kurva, tenhle svět je někdy fakt ošklivý místo, řeknu jí a ona se na mě dívá tak nějak zvláštně. Hlavně neudělej nějakou blbost, budu chodit každej den kolem venčit psa. Neber to jako kontrolu, ale kdyby něco, přijď. Já tu budu stejně jenom sekat dříví, poslouchat muziku a číst si. Nepřišla a nepřišla už vlastně nikdy. Párkrát u nás byla na kafi. Ale pokaždé u sebe měla kluka, kterej byl divnej. Nebylo to ono. Měla zkrátka vkus na surovce. Já tohle nikdy nepochopil. Kolem je tolik hodnejch kluků, který stačí jen popostrčit. Vrátili jsem se do chalupy, ona se sbalila a odešla za svojí rodinou. Já si sedl zase před chalupu a knihu jsem dočetl. Exorcista je skvěle napsaným příběhem. Je o zlu v nás, o ďáblovi, který nás ovládá. Hodně jsem o tom přemýšlel a dodnes, když potkám někoho s temným pohledem, tak si na tuhle knížku vzpomenu. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine