DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 7. února 2025

Recenze/review - EREB ALTOR - Hälsingemörker (2025)


EREB ALTOR - Hälsingemörker
CD 2025, Hammerheart Records

for english please scroll down

Všechno je pomíjivé. Veškerá bolest a strach, které nás ubíjejí. Zastavil jsem se. Kolem mě všichni někam spěchali, zahledění do svých obrazovek. Ve tvářích měli výrazy uštvaných zvířat. Věděl jsem, kam musím jít. Zahodil jsem vše zbytečné, oprostil se od okovů a zmizel jsem v lesích. Daleko na sever, na široké pláně, na hory, které se dotýkají nebe, k řekám, které jsou plné ryb a na louky, na kterých kvete radost. Nekonečný koloběh života a smrti, šelma lovící právě svoji kořist. Přesně tyto pocity ve mě probouzí nové album švédských EREB ALTOR.

Epický doom metal, vikingský black metal, je vlastně jedno, jak jejich hudbu nazýváte. Důležité, alespoň tedy pro mě, obyčejného fanouška, jsou spíše měnící se nálady. Majestátnost, vznešenost se zde potkává se zemitostí a syrovostí. Už jste někdy plavali v horském jezeře? Sledovali jste dravce jak krouží mezi korunami stromů? Potom víte, o čem píšu a o čem je nové album. 

Když se potom setmí a vy o samotě sledujete oheň, začnou ožívat staré legendy a příběhy. Poslech se mi osvědčil opravdu hlavně, když jsem se toulal po lesích (samozřejmě u nás v Čechách, ale myšlenkami jsem byl daleko na severu). Švédi mají svůj jasný a zřetelný rukopis, ihned je poznáte mezi ostatními. Dokáží být ostří a divocí, nespoutaní i naléhaví. V klidných pasážích lze vystopovat tolik typickou melancholii a v těch rychlejších zase zvláštní neklid. Povedl se zvuk, obal, všechny formální věci jsou v naprostém pořádku. Pokud máte rádi staré dobré BATHORY, ale i třeba ISOLE, PRIMORDAL, FALKENBACH, MOONSORROW, budete určitě spokojeni i s novou deskou "Hälsingemörker". A tak se zase jednou hrozně rád toulám, čtu si staré spisy, utíkám do tmy nebo jen tak ležím a vnímám každý tón, každou notu. Určitě to znáte. Jako asi každý starý fanoušek metalu poslouchám hlavně jeden styl (u mě je to death metal). Jsou ale kapely, které mě dokáží vytrhnout z mojí komfortní zóny. Seděl jsem zase jednou u přehrávače, neustále znovu a znovu mačkal play a byl jsem mimo město, mimo tenhle svět. Stal jsem se součástí hudby, probodla mě jako rituální nůž. Vůbec mi nevadilo, že jsem několikrát zemřel a vykrvácel do sněhu. Je to skvělá nahrávka po všech stránkách a lze ji doporučit nejen těm, co mají tenhle styl rádi, ale i všem ostatním, kteří dokáží ocenit dobrou muziku. A teď už mě prosím nechte, venku pomalu svítá. Musím se zase vydat na cestu. Tohle album si beru samozřejmě s sebou. Majestátní, mocný, divoký a naléhavý vikingský black doom metal! Studený vítr ze severu, který se vám dostane do kostí! 


Asphyx says:

Everything is ephemeral. All the pain and fear that kill us. I stopped. Around me, everyone was rushing around, staring at their screens. They had the looks of angry animals on their faces. I knew where I had to go. I threw away everything that was useless, unshackled myself and disappeared into the woods. Far to the north, to the wide plains, to the mountains that touch the sky, to the rivers that are full of fish and to the meadows where joy blooms. An endless cycle of life and death, a beast hunting its prey. These are exactly the feelings that the new album by Swedish EREB ALTOR awakens in me.

Epic doom metal, Viking black metal, it doesn't really matter what you call their music. The important thing, at least for me, an ordinary fan, is rather the changing moods. Majesty, grandeur meets earthiness and rawness here. Have you ever swum in a mountain lake? Have you watched raptors circling among the treetops? Then you know what I write about and what the new album is about. 


Then, when it gets dark and you are alone watching the fire, old legends and stories start to come to life. Listening to them was really useful for me, especially when I was wandering in the woods (of course, in my home country of Bohemia, but my mind was far north). The Swedes have their clear and distinct handwriting, you can immediately recognize them among the others. They can be sharp and fierce, unbridled and insistent. In the calm passages one can trace so much typical melancholy and in the faster ones a strange restlessness. The sound, the cover, all formal things are in perfect order. If you like good old BATHORY, but also ISOLE, PRIMORDAL, FALKENBACH, MOONSORROW, you will definitely be satisfied with the new album "Hälsingemörker". And so once again I love to wander around, read old writings, escape into the dark or just lie there and feel every note, every note. I'm sure you know it. Like probably every old metal fan, I listen mainly to one style (for me it's death metal). But there are bands that can take me out of my comfort zone. I was sitting in front of the player once again, pressing play over and over again, and I was out of town, out of this world. I became part of the music, it stabbed me like a ritual knife. I didn't mind at all that I died and bled to death several times in the snow. It's a great record in every way and can be recommended not only to those who like this style, but to everyone else who can appreciate good music. And now please leave me alone, it's slowly dawning outside. I have to go on the road again. I'm taking this album with me, of course. Majestic, powerful, fierce and urgent Viking black doom metal! A cold wind from the north that gets into your bones!


TRACKLIST
01. Valkyrian Fate
02. Hälsingemörker
03. Ättestupan
04. Vi Är Mörkret
05. Träldom
06. The Waves, The Sky and the Pyre
07. The Last Step
08. Midvinter (Deluxe Edition Bonustrack)
09. Skogsrået (Deluxe Edition Bonustrack)
10. The Lake of Blood (Deluxe Edition Bonustrack)

LINE-UP
Tord - Drums
Ragnar - Guitars & Vocals
Björn - Bass & Vocals
Mats - Vocals & Guitars


KNIŽNÍ TIPY - Sukuby - Edward Lee (2023)


Sukuby - Edward Lee
2023, Carcosa

Jedna moje stará tetička, která si prošla koncentrákem, uměla vždycky dobře vyprávět. Byla to moc chytrá žena, ne, nebál bych se napsat moudrá. I když díky pokusům, co na ní dělali, nemohla mít děti, tak měla celý život ráda mládí a i do pozdního věku si zachovala velmi zdravý pohled na svět. Chodíval jsem za ní i v době, když už byla dávno upoutána na lůžko. Pokaždé jsem přišel, koupil jí její oblíbené pivo. Nikdy si nestěžovala, i když musela mít hrozné bolesti. Usmívala se a povídala. Jednou, pamatuji si, že byl podzim a k sychravému počasí se to tak nějak hodilo, mi vyprávěla o démonech. O tom, jak je viděla v očích některých lidí, v koncentráku, ale i běžně na ulici. Myslel jsem si, že už ji nemoc ochromila natolik, že není schopná reálně uvažovat. Jenže jsem se mýlil. Měla mysl čistou jako horské jezero. Vyprávěla mi i o místech, která navštívila. Prováděly se na nich pradávné rituály.

Všechno jsem vypustil na dlouhé roky z hlavy, s tím, že i když povídala všechno moje tetička velmi uvěřitelně, přeci jen, byla to stará žena, která si hodně vytrpěla. Bral jsem to tak, že se její mysl brání další bolesti. Že už se ztrácí ve snech. Myslel jsem si to. Až do doby, než jsem si přečetl Sukuby od Edwarda Leeho. Jsem založením spíše technický typ, potřebuji mít věci podložené, logické. Mě jen tak nenachytáte, jsem skeptický a často se směju všem pomýleným. Všechny ty placaté země, mýty o očkování, mě nechávají chladným. Ale s démony je to přeci jen trošku jiné. Možná jsme tak v minulosti označovali lidi s duševními poruchami, netuším. Co vím ale jistě, tak je to, že zlí lidé existují. Viděl jsem je na vlastní oči, s některými se i bohužel setkal. Možná byste byli překvapeni, koho všeho během dne potkáváte. Jaká má temná tajemství. Stačilo by prohledat historii jejich prohlížečů. Pro začátek. 

Ann Slavikovou navštěvují ve snech démoni, má s nimi dlouhé sexuální orgie. Všude je krev a bolest. Autor je velmi sugestivní, uvěřitelný, hltal jsem každé slovo. Je to hodně syrové, ošklivé, mokvající, je to marast. Četl jsem zase jedním dechem a nemohl se odtrhnout. Většinou mi takové to přehnané, zbytečné násilí vadí, ale zde je spíše prostředkem. Zkuste kolem sebe po několika kapitolách zhasnout všechna světla. Ano, i ta venku na ulici. Zahalte město do mlhy a vydejte se za tmy do lesa. Až se dostanete na místo, poznáte to sami. Autor používá všechny hororové propriety a zachází s nim velmi zkušeně a citlivě. Atmosféra je budována postupně, zlo je všude přítomné a napětí by se dalo krájet. Noční můry vás nakonec vždycky vrátí  do dětství, na místa, která vás stejně nejvíc ovlivnila. Stane se to i Ann, která musela vyhledat psychiatra. Z nedaleké léčebny mezitím utečou dva chovanci. 

A vy najednou všemu věříte. Stejně jako moje tetička, která si prošla hrozným peklem války. Obětujte téhle knize alespoň dvě noci a pochopíte ji. Přes den možná, stejně jako většina  hororů, neobstojí. Nebo ano? Za mě rozhodně. Starodávná společnost, která se stále schází a provádí rituály. Neříká vám to něco? Takových lidí stále existují stovky. Stačí si občas přečíst zprávy o sektách a celý příběh Sukuby není zase tolik neuvěřitelný. Stále to máme v sobě, prastaré pudy, jsme šelmami a obětmi. Když nás ohlodáte od mnohdy falešné humanity, tak jsou z nás jenom trošku chytřejší zvířata, alespoň z některých. Při čtení je nutné si to uvědomit. Nedávno jsem šel zase do lesa a vydal se trošku jiným směrem. Našel jsem pár kamenů, vyskládaných do podivného kruhu. Dočetl jsem se potom, že zde bylo pohřebiště. Nějak jsem místo vnímal tentokrát tak nějak jinak. Jakoby mě bolelo něco uvnitř mě. 

Moje tetička umřela před několika lety. Mrzí mě, že mi nestihla říct úplně všechno. Její život by vydal na román. Jak stárnu, tak nechápu, jak mohla zůstat stále tak pozitivní. Po tom, co si prožila je to až neuvěřitelné. Musela být, ta malá drobná žena, neskutečně silná. Sukuby jsou velmi zvrhlá, brutální kniha. Fakt by mě zajímalo, co by na ní moje tetička řekla. Možná by se jen usmála nebo taky ne. Už to nezjistím. Co ale vím je, že bych vám tuhle knížku doporučil. Je pro silné povahy, ale to vy určitě jste. Přeji příjemné světlo, málo démonů v životě a zase za týden. Děkuji moc za pozornost. 

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Právničce Ann Slavikové se zdají děsivé sny s temným sexuálním nábojem. Vrací se v nich do minulosti: na svět přivádí svou dceru Melanii a zároveň je středem pozornosti záhadných postav v pláštích, které si chlípně pohrávají s jejím tělem… V současné realitě slaví Ann úspěchy v práci, s dnes již sedmnáctiletou Melanií a svým partnerem básníkem Martinem plánuje výlet do Paříže. Jenže radostná očekávání jí kalí ona opakující se noční můra, která ji nakonec dožene k návštěvě psychiatra… a minulost o sobě dá vědět i tím, že zmatenou Ann nečekaně přivolá do jejího rodného městečka Lockwoodu, ztraceného kdesi v lesích, v hájemství vidláků a podivného matriarchálního společenství.

Souběžně s tímto vším se v končinách nedaleko Lockwoodu chce dostat na svobodu dvojice nebezpečných chovanců léčebny pro choromyslné. Jakou má jejich urputná snaha souvislost s Ann? A jak se vším souvisí blížící se rovnodennost a fakt, že v noci na vše shlíží narůžovělý měsíc?


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 6. února 2025

Recenze/review - GUTS - Nightmare Fuel (2025)


GUTS - Nightmare Fuel
CD 2025, Vargheist Records

for english please scroll down

Chodím touhle temnou ulicí každý den. Znám každé zákoutí, každé okno, které už ráno svítí. Dnes ale bylo něco jinak. Ve stínu se někdo ukrýval. A držel v ruce nůž. Hlavou mi probleskla spousta nápadů, jak se bránit, co udělat. Jenže jsem stál jako uhranutý, jako zvíře, čekající na porážku. Nechal jsem se podříznout a tak nějak podvědomě jsem věděl, že odcházím do světa za oponou smířený se svým životem. Nakonec jsem se do říše pravého death metalu těšil. Současný svět mi připadal až příliš divný. Jako bych byl také stínem, který sleduje, všechnu tu bolest a strach, které jsou všude kolem. 

O finských GUTS jsem  již jednou psal. Bylo to u příležitosti vydání jejich předchozího alba "Decay" v roce 2023 (pokud máte chuť, tak si recenzi přečtěte, je odkazována dole pod článkem). Pánové nadále pokračují ve své undergroundové death metalové cestě. Atmosféra novinky mi připomíná temnou ulici, kterou jsem chodil každé ráno tolik let. 


Pánové nadále ctí tradice staré finské školy. Přidávají samozřejmě velké množství svých nápadů a invence. Skladby jsou napsány takovým tím prašivým způsobem, riffy jsou ostré a temné, vokál připomíná právě probuzenou hladovou bestii. Pokaždé, když nové album "Nightmare Fuel" poslouchám, tak má sto chutí vzít do rukou lopatu a jít vykopat vlastní hrob. Pokud jste fanoušky klasických hororů nahraných na VHS a pokaždé, když jste nějaký film zhlédli jste se neustále ohlíželi za sebe, potom jste zde správně. Atmosféra nové nahrávky je totiž velmi podobná. Navíc si kapela dala velký pozor na zvuk, který je nejen masivní a prašivý, ale také dobře čitelný. Perfektní je i obal, jehož autorem je Timon Kokott, který mě samozřejmě inspiroval k napsání úvodu dnešní recenze. V závěru je to vlastně jednoduché. Kapely si vybírám podle toho, jestli mě baví jejich hudbu poslouchat. A GUTS do mě ihned zasekli svůj dráp. A už mě nepustili. Novinka má v sobě totiž něco morbidně přitažlivého, něco, co vás pohřbí zaživa. Přesně takhle to má být, přesně takhle to mám rád. Hezky postaru, krvavě, opravdově a uvěřitelně. Finové museli načerpat inspiraci v tom nejhlubším podzemí. V místech, kam jednou přejdete, hned potom, co potkáte svoji smrt v tiché temné uličce. Nelze jinak, než vám nové album doporučit. Má v sobě totiž vše potřebné pro to, abyste shnili zaživa. Tohle jsou přesně ozvěny ze záhrobí, které jsou podle mého gusta. Poslouchejte pořádně nahlas! Hnilobně mrtvolný, surový a mokvající death metalový horor, který se stal krutou realitou! Ostrý nůž od krve, který vám bude zabodnutý přímo do vnitřností! 

Asphyx says:

I walk down this dark street every day. I know every nook and cranny, every window that's already lit up in the morning. But today was different. Someone was hiding in the shadows. And he was holding a knife. I had a lot of ideas in my head about how to defend myself, what to do. But I stood like a bewitched animal waiting to be slaughtered. I let myself be cut, and somehow, subconsciously, I knew I was going to the world beyond the curtain, reconciled to my life. In the end, I was looking forward to the realm of true death metal. The current world seemed too strange to me. Like I was also a shadow watching all the pain and fear that was all around. 

I've already written about Finnish GUTS once. It was on the occasion of the release of their previous album "Decay" in 2023 (if you feel like reading the review, it's linked at the bottom of the article). The gentlemen continue their underground death metal journey. The atmosphere of the new release reminds me of the dark street I walked every morning for so many years. 

The gentlemen continue to honour the traditions of the old Finnish school. Of course, they add a great deal of their own ideas and inventiveness. The songs are written in that scabrous way, the riffs are sharp and dark, the vocals remind of a just awakened hungry beast. Every time I listen to the new album "Nightmare Fuel" I have a hundred urges to pick up a shovel and go dig my own grave. If you're a fan of classic horror films recorded on VHS and you've constantly looked behind you every time you've watched a movie, then you've come to the right place. In fact, the atmosphere of the new recording is very similar. Moreover, the band has taken great care with the sound, which is not only massive and dusty, but also easy to hear. The cover art is also perfect, designed by Timon Kokott, which of course inspired me to write the introduction of today's review. In the end, it's actually simple. I choose bands based on whether I enjoy listening to their music. And GUTS immediately stuck their claw into me. And they never let go. There's something morbidly appealing about the new stuff, something that will bury you alive. That's how it's supposed to be, that's how I like it. Old-fashioned, bloody, real and believable. The Finns must have been inspired by the deepest underground. The places you go once you meet your death in a quiet, dark alley. I can't help but recommend the new album. It has everything you need to rot alive. This is exactly the kind of echoes from beyond the grave that I like. Listen really loud! A rottingly dead, raw and oozing death metal horror that has become a cruel reality! A sharp knife of blood that will be stabbed right into your guts!



Recenze/review - GUTS - Decay (2023):

tracklist:
01. Mortar 
02. 571 
03. Devoured By Insects 
04. Ravenous Leech 
05. Viper 
06. Echoes Of Desolation 
07. Escapism 
08. Vessel For Parasites 
09. Transient Eden 
10. BNST 
11. Nightmare Fuel

Recenze/review - SAOR - Amidst the Ruins (2025)


SAOR - Amidst the Ruins
CD 2025, Season of Mist

for english please scroll down

Srdce mi tluče silněji než dřív. Stává se mi to čím dál tím častěji. Zavírám za sebou dveře a utíkám pryč. Před civilizací, před řevem aut, před cinkáním tramvajím, před obrazovkami, které nás jednou sežerou. Máme za domem les, hluboký a temný a tak se vydávám po pěšinách, po kterých chodí jenom zvěř. Představuji si, že jsem ve Skotsku, že jsem právě vylezl na horu a dívám se do kraje. Přemýšlím o životě i o smrti. Právě jsem dočetl další skvělou knihu a potřebuji všechno vstřebat. A tak jsem zase jednou vystoupil ze své komfortní zóny a začal poslouchat muziku, která nebývá příliš častým hostem v mém přehrávači.

Procházím jednotlivá alba SAOR a připadám si, jako bych přesně rozuměl tomu, co nám chce Andy Marshall sdělit. Skotská historie, příroda, poezie, nekonečné pláně. Život i smrt, jsou chvíle, kdy je potřeba se zastavit a jen tak být, existovat. Nechávám se unášet na zpěněných vlnách řeky beznaděje. Umírám a znovu se rodím. A u toho poslouchám "Amidst the Ruins".


Definovat hudbu je zde poměrně těžké. Základem je melodický, atmosférický black metal, vkládány jsou potom folklórní prvky. Vytvářena je zde velmi podmanivá, záhadná a nebál bych se napsat magická atmosféra. Určitě jste někdy potkali krvavou mlhu v horách. Do kostí i do podvědomí se vám dostane chlad a obejme vás jako pavučiny. Mraky jsou zase jednou nízko a mě napadá snad jen lehké přirovnání ke kapelám jako AGALLOCH, WOLVES ON THE THRONE ROOM, WINTERFYLLETH. Přiznám se bez mučení, nerad se vracím domů, do zavřeného pokoje. Raději nechávám svoji fantazii, aby se vznášela, aby létala, aby padala dolů do hlubiny. Občas se topím, dusím se, abych se nakonec vždycky vynořil a nasál do plic ledový vzduch. Ve skladbách je takový zvláštní neklid, starodávná bolest předků, síla přírody, strach i tajemno, ale hlavně vznešenost, majestátnost, nahrubo nasekaná, neotesaná energie, kterou můžete načerpat opravdu jenom o samotě v lesích a na loukách. Není nutné diskutovat o zvuku, ani o motivu na obalu, vše je v nejlepším pořádku. Pokud jste fanoušci podobných záležitostí, budete nadmíru spokojeni. Pokud nejste, stejně nové album "Amidst the Ruins" zkuste. Je totiž vynikající. A to vám říkám jako člověk, co šel náhodou okolo, co má rád vysoké hory, co se rád toulá přírodou. Někdy je dobré se zastavit v časoprostoru a jen tak poslouchat, usmívat se, jen tak být. Srdce mi tluče silněji než dřív. Stává se mi to čím dál tím častěji. Zavírám za sebou dveře a utíkám pryč. Před civilizací, před řevem aut, před cinkáním tramvajím, před obrazovkami, které nás jednou sežerou. Máme za domem les, hluboký a temný a tak se vydávám po pěšinách, po kterých chodí jenom zvěř. Atmosférický, melodický black metal, síla divoké a nespoutané přírody! Staré legendy znovu ožívají! 

Asphyx says:

My heart is beating harder than before. It's happening to me more and more often. I close the door behind me and run away. From civilization, from the roar of the cars, from the jingle of the trams, from the screens that will one day eat us. We have a forest behind our house, deep and dark, and so I follow the paths where only animals walk. I imagine I'm in Scotland, that I've just climbed a mountain and I'm looking out over the countryside. I think about life and death. I've just finished another great book and I need to take it all in. So I stepped out of my comfort zone once again and started listening to music that is not a very frequent guest on my player.

I scroll through each SAOR album and feel like I understand exactly what Andy Marshall is trying to tell us. Scottish history, nature, poetry, endless plains. Life and death, there are times to stop and just be, to exist. I let myself drift on the foamy waves of a river of despair. I die and am born again. And I listen to "Amidst the Ruins".


Defining music here is quite difficult. The base is melodic, atmospheric black metal, then folklore elements are inserted. The atmosphere created here is very captivating, mysterious and I wouldn't be afraid to write magical. I'm sure you've met a bloody fog in the mountains. A chill gets into your bones and subconscious and embraces you like cobwebs. The clouds are low once again and I can only think of slight comparisons to bands like AGALLOCH, WOLVES ON THE THRONE ROOM, WINTERFYLLETH. I admit without torture, I don't like going home to a closed room. I prefer to let my imagination soar, to fly, to fall down into the depths. Sometimes I drown, suffocate, only to emerge at the end and suck icy air into my lungs. There's a strange restlessness in the songs, an ancient ancestral pain, the power of nature, fear and mystery, but most of all a grandeur, a majesty, a rough-hewn, uncut energy that you can only really pick up alone in the woods and meadows. There is no need to discuss the sound or the motif on the cover, everything is in the best order. If you are a fan of this kind of thing, you will be extremely satisfied. If you are not, give the new album "Amidst the Ruins" a try anyway. It's excellent. And I'm telling you this as a person who happened to walk by, who likes high mountains, who likes to wander in nature. Sometimes it's good to stop in space-time and just listen, smile, just be. My heart beats harder than it used to. It's happening to me more and more often. I close the door behind me and run away. From civilization, from the roar of the cars, from the jingle of the trams, from the screens that will one day eat us. We have a forest behind our house, deep and dark, and so I follow the paths where only animals walk. Atmospheric, melodic black metal, the power of wild and unbridled nature! Old legends come alive again!



Tracklist:
1. Amidst the Ruins (12:41)
2. Echoes of the Ancient Land (11:41)
3. Glen of Sorrow (12:05)
4. The Sylvan Embrace (8:19)
5. Rebirth (14:10)

Line-up:
Andy Marshall - All Composition, Writing & Instrumentation



středa 5. února 2025

Recenze/review - HORSE BUTCHER - Horse Butcher (2024)


HORSE BUTCHER - Horse Butcher
EP 2024, Sentient Ruin Laboratories

for english please scroll down

O starých bestiích toho bylo napsáno již mnoho. O jejich touze zabíjet, o mrtvolách, které se válejí jako nějaké loutky ve smradlavých jeskyních. O bolesti a utrpení obětí, které nikdy nenajdou klid. Tentokrát je to ale přeci jen trošku jiné. Zachována je krutost a hniloba, ale přidávány jsou další různé temné prvky. Jakoby se tahle zrůda inspirovala u svých předků a dohnala vše k naprosté dokonalosti.

HORSE BUTCHER jsou gore death/black grindová kapela z Washingtonu, která moc dobře ví, jak se zabíjí hudbou. Při poslechu si připadám jako na starých, dávno opuštěných jatkách. V klecích tu ale nejsou nebohá zvířata, ale lidé, kteří jsou ze své podstaty zlí a udělali něco hnusného. Tahle hudba se vám dostane pod kůži a rozdrtí vás na prach.


Je to jízda od začátku do konce. Zběsilá a šílená. Směřuje, jak jinak, přímo do pekla. Už jste někdy navštívili galerii smrti? Viděli jste těla, instalovaná do různých podivných, nedůstojných a mnohdy i bizarně směšných pozic? Pokud ano, potom jste zde správně. Hraje se zde pro vás i pro všechny fanoušky třeba takových CARCASS, IMPETIGO, ARCHGOAT, PISSGRAVE, DISGORGE. Pánové na to jdou opravdově, s ničím se moc nepářou, jsou nekompromisní a řežou přímo do živého. Povedl se zvuk a co se týká ohavného obalu, tak ten tak nějak k tomuto stylu patří. Asi jako rakev k nebožtíkovi. U odrůdy této hudby platí, více než kde jinde, že musí být zahraný od srdce, opravdově, musíte mu věřit. Nutno rovnou dodat, že se to těmto šíleným maniakům povedlo na výbornou. HORSE BUTCHER o sobě dali vědět pořádně hlasitě a jsem zvědavý, jak bude znít dlouhohrající album. Snad na něj nebudeme čekat příliš dlouho. Letošní stejnojmenné EP je totiž velmi zdařilou ochutnávkou zahnívajícího masa. Skladby jsou ostré, surové, násilné a mají v sobě spoustu temné a chladné energie. Představte si kovový studený stůl, na něm leží vaše nebohé tělo. Nad vámi se sklánějí usměvaví patologové. Nevadí jim, že ještě trošku žijete. Užívají si svoji práci, svoje řemeslo, stejně jako tahle smečka rozzuřených bestií. Když se kolem sebe rozhlédnete, v současném podivném světě, tak je určitě i kolem vás spousta lidí, kteří mají dvě tváře. Nevenek se usmívají a působí velmi mile. Jenže mají ve sklepě děsivá svědectví. Pokud je potkáte, pusťte jim tuhle nahrávku přímo do ksichtu, zničí je, stáhne jim kůži z těla a odhalí jejich pravou tvář. Surová, krutá, maniakální, krvavá a zahnívající gore death/black grindová jízda přímo do pekla! Bestie se probudila a touží po čerstvé krvi!

Asphyx says:

Much has been written about the old beasts. About their desire to kill, about the corpses lying like puppets in stinking caves. The pain and suffering of victims who never find peace. But this time it's a little different. The cruelty and rottenness is retained, but various other dark elements are added. It's as if this monster took inspiration from its ancestors and brought everything to perfection.

HORSE BUTCHER are a gore death/black grind band from Washington, D.C. who know very well how to kill with music. Listening to them makes me feel like I'm in an old, long-abandoned slaughterhouse. But it's not poor animals in cages here, it's people who are inherently evil and have done something nasty. This music gets under your skin and crushes you to dust.


It's a ride from start to finish. Frantic and crazy. It's heading, as it were, straight to hell. Have you ever visited the gallery of death? Have you seen the bodies installed in various strange, undignified and often bizarrely ridiculous positions? If so, you've come to the right place. Played here for you and all the fans of the likes of CARCASS, IMPETIGO, ARCHGOAT, PISSGRAVE, DISGORGE. The gentlemen get real, they don't mess with anything too much, they are uncompromising and cut right to the chase. The sound is great and as for the hideous cover art, it kind of belongs to this style. It's like a coffin for a dead man. With the variety of this music, more than anywhere else, it has to be played from the heart, genuinely, you have to believe it. It must be added that these mad maniacs have done it perfectly. HORSE BUTCHER have made their presence known and I'm curious to see what the full-length album will sound like. Hopefully we won't have to wait too long for it. This year's eponymous EP is a very successful taste of rotting meat. The songs are sharp, raw, violent and have a lot of dark and cold energy to them. Imagine a cold metal table with your poor body lying on it. Smiling pathologists bending over you. They don't mind that you're still alive. They're enjoying their work, their craft, just like this pack of angry beasts. If you look around you, in today's strange world, I'm sure there are plenty of people around you who have two faces. They're not smiling and they look very nice. But they've got some terrifying testimonies in their basement. If you meet them, play this tape in their face, it will destroy them, skin them and reveal their true colors. A raw, brutal, maniacal, bloody and rotting gore death/black grind ride straight to hell! The beast has awoken and is thirsting for fresh blood!


tracklist:
01. Pathogenic Attenuation 
02. Paraphilic Dystocia 
03. Unnecessary Amputation 
04. Penduncular Hallucinosis 
05. Compressed Cylinder of Brain Matter 
06. Sterilant Abuse

band:
Seth Hover: drums
Zach Wise: guitar, vocals
Joe O'Malley: bass


Recenze/review - MISANTHROPY - The Ever​-​Crushing Weight of Stagnance (2024)


MISANTHROPY - The Ever​-​Crushing Weight of Stagnance
CD 2024, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Historie násilí je stejně dlouhá jako lidstvo samo. Stále je uvnitř nás krvelačná šelma, která se objeví pokaždé, když to nejmíň čekáte. Rádi se díváme na děsivé horory, veřejné popravy, pořád nás fascinují sérioví vrazi. Na povrchu se tváříme, že všechny kolem sebe milujeme, na tváři máme falešné úsměvy a někde v podvědomí bychom raději zabíjeli. Nebo ne? Otázek na toto téma je hodně a začaly mě z nějakého důvodu napadat při poslechu nové desky MISANTHROPY z Chicaga. 

V závěru je to možná jednoduché. Potřebujeme svůj mozek restartovat, v dnešním podivném světě šílených informací. Co je lež a co pravda? Ví to ještě vůbec někdo? Raději si pouštím stále dokola "The Ever​-​Crushing Weight of Stagnance" a užívám si progresivní death metal v jeho naléhavé a brutální podobě. Zpočátku je to, jak už tomu bývá, náročný poslech. Ale časem, když vylezou na povrch veškeré nuance, stává se ze společných setkání doslova návyková záležitost. 


Složité, komplikované riffy, divoké melodie, vokál, který je surový. Skladby se valí kupředu jako lavina, je tu spousta odboček, různých výjezdů. Temných koutů, které zůstávají zpočátku ukryté ve stínu. Povedl se zvuk, který je masivní a dobře čitelný, stylový je i obal (Artwork by Pedro Sena). Myslím si, že fanoušek žánru se bude spokojeně usmívat a podupávat si nohou do rytmu. Pokud máte rádi kapely jako ORIGIN, ARCHSPIRE, ULCERATE, FLESHGORE, GORGUTS, ATHETIST, potom je pro vás tohle album doslova povinností. Sešla se zde totiž parta muzikantů, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Zároveň, a to se mi opravdu hodně líbí, nepřevážila technická preludia nad jasnou strukturou songů. Zkrátka a dobře, jako starému metalovému psovi se mi líbí, že si tahle smečka zachovala i jakousi živočišnost, nadšení, touhu ničit hudbou. Určitě to nebude záležitost pro každého, to se rozumí samo sebou, ale pokud se vám tahle odrůda death metalu líbí, myslím si, že budete určitě spokojeni. I já, který se pohybuje přeci jen v trošku jiných vodách, se budu rád k nové desce vracet. Tak nějak si myslím, že podobná hudba se zde bude jednou hrát, až zvítězí naplno vztek nad zdravým rozumem. Ale nepředbíhejme, zatím vše alespoň trošku funguje a tak si můžete užít spoustu nových melodií, které pocházejí snad odněkud z vesmíru, z jiné dimenze. Historie násilí je stejně dlouhá jako lidstvo samo. Stále je uvnitř nás krvelačná šelma, která se objeví pokaždé, když to nejmíň čekáte. Rádi se díváme na děsivé horory, veřejné popravy, pořád nás fascinují sérioví vrazi. Pokud potřebuje vaše mysl také propláchnout kyselinou, měl bych pro vás řešení. Syrový, technický progresivní death metal, který se vám dostane do podvědomí! 

Asphyx says:

The history of violence is as long as humanity itself. There is still a bloodthirsty beast inside us that appears whenever you least expect it. We love to watch horrific horror movies, public executions, we're still fascinated by serial killers. On the surface we pretend to love everyone around us, we have fake smiles on our faces and somewhere in our subconscious we would rather kill. Wouldn't we? There are a lot of questions on this topic and for some reason they started to come to me while listening to the new album from Chicago's MISANTHROPY.

In the end, maybe it's simple. We need to reboot our brains, in today's weird world of crazy information. What's a lie and what's the truth? Does anyone even know anymore? I prefer to play "The Ever-Crushing Weight of Stagnation" over and over again and enjoy progressive death metal in its urgent and brutal form. At first, as it happens, it's a challenging listen. But over time, when all the nuances come to the surface, it becomes a literally addictive affair.


Complex, intricate riffs, wild melodies, vocals that are raw. The songs roll forward like an avalanche, there are lots of digressions, different exits. Dark corners that remain hidden in the shadows at first. The sound is solid and clear, the cover artwork (Artwork by Pedro Sena) is stylish. I think a fan of the genre will smile with satisfaction and stomp their feet to the beat. If you like bands like ORIGIN, ARCHSPIRE, ULCERATE, FLESHGORE, GORGUTS, ATHETIST, then this album is literally a must for you. Because a bunch of musicians who know very well what and how they want to play have gathered here. At the same time, and I really like this a lot, the technical preludes did not prevail over the clear structure of the songs. In short, as an old metal dog, I like that this pack has also retained a kind of animalism, enthusiasm, desire to destroy with music. It's definitely not going to be a thing for everyone, that goes without saying, but if you like this variety of death metal, I think you'll be satisfied. Even I, who is in slightly different waters, will be happy to come back to the new album. Somehow I think that similar music will be played here one day, when anger wins over common sense. But let's not get ahead of ourselves, so far everything is working at least a little bit and you can enjoy a lot of new tunes that come from somewhere in the universe, from another dimension. The history of violence is as long as humanity itself. There's still a bloodthirsty beast inside us that appears when you least expect it. We like to watch horrific horror movies, public executions, we're still fascinated by serial killers. If your mind also needs an acid flush, I have a solution for you. Raw, technical progressive death metal that will get into your subconscious!



Track listing -
1. Of Sulking And The Wrathful
2. The All-Devouring
3. A Cure For The Pestilence
4. Condemned To A Nameless Tomb
5. Descent
6. Sepulcher
7. Consumed By The Abyss

Line up -
Kevin Kovalsky - Guitar and Vocals
Paul Reszczynski - Drums
José Valles - Guitar
Mark Bojkewycz - Fretless Bass

Artwork by Pedro Sena - Lordigan (Analepsy, Cognitive, Extermination Dismemberment)


úterý 4. února 2025

Recenze/review - FLESHBORE - Painted Paradise (2025)


FLESHBORE - Painted Paradise
CD 2025, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Stačilo jenom pár okamžiků a tvoje tělo se sesunulo na zem jako bezvládná loutka. Zdávalo se ti to dlouho dopředu. Tvoje vlastní smrt. Šílený střelec s osobními problémy, které neuměl vyřešit sám. Přesná střela od člověka, kterého celý život šikanovali. Nikdy si ho neviděl, neznáš ho. Byl si jenom ve špatný čas na špatném místě. Poslední tvoje myšlenky na tomto světě se týkaly nových technologií. Umíme zabíjet mnoha novými způsoby. Na FLESHBORE z Indiany se mi hned od začátku líbí, jak kombinují klasické death metalové postupy s těmi novými. 

Výsledkem je album, které je zajímavé již od prvního setkání. Pro mě osobně to bylo tsunami, syrový masakr a také velké překvapení. Druhý dlouhohrající počin je opět velmi propracovaný, technický, ale také živočišný a nekompromisní. Líbí se mi, jak tahle smečka ke smrtícímu kovu přistupuje. Opravdově, reálně, upřímně. Existuje tisíc způsobů, jak můžete zemřít. Tihle maniaci zvolili ty nejkrutější. 


V současné době, kdy se může stát celebritou kdejaký sériový vrah, přicházejí FLESHBORE s materiálem, který vám vystřelí mozek z hlavy. Hrají technický death metal způsobem, který se mi líbí. Najdeme zde spoustu komplikovaných, náročných pasáží, časté změny tempa, ostrý vokál i drsné bicí, ale nezapomíná se ani na jasné a zřetelné melodie. Nové album "Painted Paradise" se tak velmi dobře poslouchá. Má v sobě tlak i energii, takový ten heavy efekt, který mám u kapel tolik rád. Co se týká zvuku (Jackson Ward - Mixing and Mastering), tak ten se také povedl. Je masivní, ostrý, ale zároveň divoký a opravdový. Motiv na obalu (Mark Erskine - Art) znázorňuje samotné nebe a ráj, kolem kterého se stahují mračna. Alespoň tak jej vnímám já. Nová nahrávka je zkrátka propracovaným dílem, které je silné nejen ve svých základech, ale hlavně v detailech. Je sice pravda, že tahle odrůda smrtícího kovu není zase tolik častým hostem v mém přehrávači, ale když už dostanu chuť, tak mě jako jedni z prvních napadnou FLESHBORE. Pokud máte rádi kapely jako ARCHSPIRE, ALLEGAEON, PSYCROPTIC, NECROPHAGIST, DECAPITATED, SPAWN OF POSSESION, OBSCURA, REVOCATION, CRYPTOPSY, určitě ochutnejte. Myslím si, že budete spokojeni stejně jako já. Tahle deska má v sobě totiž něco neklidného, přitažlivého, co mě stále nutí se vracet a rvát si ji pod tlakem do hlavy. Stačilo jenom pár okamžiků a moje tělo se sesunulo na zem jako bezvládná loutka. Zdávalo se mi to dlouho dopředu. Moje vlastní smrt. Technický, propracovaný death metal s příchutí zkažené krve, který vás roztrhá zevnitř! Shoříte na popel! 

Asphyx says:

It only took a few moments for your body to slump to the ground like a lifeless puppet. You dreamt it long ago. Your own death. A crazy shooter with personal problems he couldn't solve on his own. An accurate shot from a man who'd been bullied all his life. You never saw him, you don't know him. You were just in the wrong place at the wrong time. Your last thoughts in this world were about new technology. We can kill in many new ways. What I like about Indiana's FLESHBORE right from the start is how they combine classic death metal techniques with new ones. 

The result is an album that is interesting from the very first encounter. For me personally it was a tsunami, a raw carnage and also a big surprise. The second full-length is again very sophisticated, technical, but also animalistic and uncompromising. I like the way this pack approaches the deadly metal. Real, real, honest. There are a thousand ways you can die. These maniacs have chosen the cruelest. 


In this day and age, when any serial killer can become a celebrity, FLESHBORE has come up with material that will blow your mind. They play technical death metal in a way that I like. There are a lot of complicated, difficult passages, frequent tempo changes, sharp vocals and harsh drums, but they don't forget about clear and distinct melodies. The new album "Painted Paradise" is so easy to listen to. It has both pressure and energy, that heavy effect I like so much in bands. As far as the sound (Jackson Ward - Mixing and Mastering) is concerned, it is also good. It's massive, sharp, but at the same time wild and real. The motif on the cover (Mark Erskine - Art) depicts the sky itself and paradise with clouds gathering around it. At least that's how I perceive it. In short, the new recording is a sophisticated work that is strong not only in its foundations, but especially in its details. Admittedly, this variety of death metal is not that frequent a guest in my player, but when I get the urge, FLESHBORE is one of the first to come to mind. If you like bands like ARCHSPIRE, ALLEGAEON, PSYCROPTIC, NECROPHAGIST, DECAPITATED, SPAWN OF POSSESSION, OBSCURA, REVOCATION, CRYPTOPSY, be sure to give them a taste. I think you will be as satisfied as I am. Because this record has something restless, appealing about it that keeps me coming back and ripping into it under pressure. It only took a few moments for my body to slump to the floor like a lifeless puppet. I dreamt it long before. My own death. Technical, sophisticated death metal with a taste of bad blood that will tear you up from the inside! You'll burn to ashes!



Track Listing:
1.Setting Sun
2.The World
3.Target Fixation
4.Wandering Twilight
5.Inadequate
6.The Ancient Knowledge
7.Painted Paradise
8.Laplace's Game

Lineup:
Michael McGinley - Guitar
Michael O’Hara - Vocals
Cole Chavez - Guitar
Cole Daniels (Demon King) - Bass

Other Personnel:
Robin Stone (Evilyn, Norse) - Session Drums
Jackson Ward - Mixing and Mastering
Mark Erskine - Art


Recenze/review - WULDORGAST - Cold Light (2024)


WULDORGAST - Cold Light
CD 2024, Iron Bonehead Productions

for english please scroll down

Myslím si, že nastal čas. Venku je sychravo, mraky jsou černé jako vaše svědomí. Mezi stromy lze zahlédnout žhavé oči. Jsou plné nenávisti. Připojíš se ke smečce a staneš se její součástí. Lovci a jejich oběti, pradávná síla, kterou máme všichni uloženi hluboko v podvědomí. Mám rád black metal, který je ohlodaný na kost, který jde až na samou podstatu stylu. Líbí se mi chlad a temnota, s chutí se znovu a znovu nechávám zavírat do své rakve.

WULDORGAST je novou kapelou dvou zkušených muzikantů, kteří se sešli, aby nadále šířili víru v absolutní tmu. Dělají to pomocí hudby, která svoji největší slávu zažila v devadesátých letech minulého století. Přesto nebo právě proto, je v ní obsaženo velké množství opravdové, reálné a kruté síly a energie. Bude vám prokousnuta tepna a vykrvácíte osamoceni kousek od cesty. 


"Cold Light" je surovým, ostrým a zároveň chladně melodickým albem. Je v něm obsaženo vše, co potřebuji k poctivému poslechu i k reálným pohřbům do země. Stylově lze nahrávku přirovnat k tomu, co kdysi dělaly kapely typu DARKTHRONE, CARPATHIAN FOREST, TANGORODRIM, THESYRE, TORKA, GRAUPEL. Zkrátka a dobře, pokud dáváte přednost opravdovému, reálnému black metalu, před současnou umělou produkcí, potom jste zde správně. Pánové hrají postaru, opravdově, můžete jim věřit každý tón, notu i melodii. Alespoň takto vnímám jejich novou nahrávku já, starý metalový pes. Možná to bude tím, že se můj vkus formoval v době, ke které se chce tahle prokletá kapela také vracet. Samozřejmě, do devadesátých let minulého století. Zmínit musím i povedený, záhrobní a velmi studený zvuk, který se mi ihned zadřel pod kůži. O obalu také netřeba diskutovat, je také stylový a v pořádku. Můžete se tak soustředit na to hlavní, na mrtvolnou, mrazivě podmanivou hudbu, která když se vám dostane do žil, tak vám způsobí zástavu srdce. Je prostým faktem, že mě poslední roky současný podivný svět moc nebaví. Raději se zavírám do své kobky, abych tam poslouchal čím dál častěji podobné kapely, jako jsou WULDORGAST. Jedná se sice o debut, ale perfektně zahraný, se vším, co k téhle hudbě patří. Kreslím na zeď další krvavé symboly, modlím se v obráceném gardu a obracím všechny kříže směrem dolů. Myslím si, že nastal čas. Venku je sychravo, mraky jsou černé jako vaše svědomí. Mezi stromy lze zahlédnout žhavé oči. Jsou plné nenávisti. Špinavý, mrazivý, divoký, opravdový a reálný black metal, který vás navěky prokleje! Temnota se zde potkává s nahrubo nasekaným zlem!

Asphyx says:

I think it's time. It's drizzly outside, the clouds are as black as your conscience. Hot eyes can be seen among the trees. They are full of hate. You join the pack and become part of it. The hunters and their victims, an ancient power we all have stored deep in our subconscious. I like black metal that's gnawed to the bone, that goes to the heart of the style. I like the coldness and the darkness, I'm happy to have my coffin closed again and again.

WULDORGAST is the new band of two seasoned musicians who have come together to continue to spread the belief in absolute darkness. They do this through music that saw its greatest glory in the 1990s. Yet, or perhaps because of it, there is a great deal of real, real and fierce power and energy contained within it. You'll be chewed through an artery and bleed out alone a little ways down the road.


"Cold Light" is a raw, sharp and at the same time coldly melodic album. It contains everything I need for an honest listen and a real burying in the ground. Stylistically, the record can be compared to what bands like DARKTHRONE, CARPATHIAN FOREST, TANGORODRIM, THESYRE, TORKA, GRAUPEL used to do. In short, if you prefer real, real black metal to the current artificial production, then you've come to the right place. The gentlemen play old-fashioned, real, you can trust them with every note, every note and every melody. At least this is how I, an old metal dog, perceive their new record. Maybe it's because my tastes were formed in the era this damn band wants to return to as well. To the 1990s, of course. I must also mention the hilarious, funereal and very cold sound that immediately got under my skin. The cover artwork is also needless to discuss, it's stylish and okay too. So you can concentrate on the main thing, the deadpan, chillingly captivating music that when it gets into your veins will cause your heart to stop. It's a simple fact that I'm not really into the current weird world of late. I prefer to shut myself in my dungeon to listen to more and more bands like WULDORGAST. This is a debut, but a perfectly played one, with everything that goes with this music. I draw more bloody symbols on the wall, pray in reverse, and turn all the crosses upside down. I think it's time. It's drizzly outside, the clouds are as black as your conscience. Hot eyes can be seen among the trees. They are full of hate. Dirty, frosty, fierce, authentic and real black metal that will damn you forever! Darkness meets coarsely chopped evil!



tracklist:
1. Obscured In Shadows
2. Natural Life Is Eternal Battle
3. Cold Light Of Reason
4. Labyrinth Of Control
5. Cipher To Eternity
6. Dawn Of The Black Sun



pondělí 3. února 2025

Recenze/review - SARKASM - Carnival Of Atrocities (2025)


SARKASM - Carnival Of Atrocities
CD 2025, Xtreem Music

for english please scroll down

Ve vzduchu je již několik let cítit strach. Lidé se spolu už vůbec nescházejí, nespí spolu. Zahleděni do obrazovek, uvězněni ve vlastních představách nechali stroje, aby za nás začaly přemýšlet. Apokalypsa přišla pomalu, plíživě. Nejdříve vymřela skoro všechna zvířata a všem to bylo, ostatně jako vždycky, úplně jedno. Iluze a prázdná slova dávno zvítězili nad realitou. Přestaly se rodit děti a dodnes nikdo neví, kdo byl první. Kdo porušil přikázání nezabiješ? Ulice jsou plné mrtvých a ti, co přežili, mají v očích vztek a nenávist. Ne, to není žádná dystopie, ani děsivý sen, ale krutá, ošklivá a hnusná pravda. 

Již při prvním setkání s novou deskou kanadských death thrash metalových veteránů, jsem si vzpomněl na staré dobré autory sci-fi z osmdesátých let minulého století. Je až neuvěřitelné, kolik z toho, co předpovídali, se splnilo. Trošku mě to děsí, ale hlavní je tu samozřejmě hudba, která je opět velmi propracovaná, technická, zahraná s ohněm v srdci a touhou ničit. Jedná se o záležitost pro všechny, kteří rádi u hudby přemýšlejí. Zároveň v sobě má nové album živočišnost, takový ten drive a sílu, které mám u extrémního metalu tolik rád. SARKASM jsou ve skvělé formě, to vám klidně podepíšu vlastní krví. 


O povedeném návratovém albu "As Empires Decay", i starých demonahrávkách z devadesátých let jsem psal (odkaz je uveden dole pod článkem). SARKASM jedou dál, postupně se vyvíjejí a letos nám předkládají desku, která zní zajímavě, neotřele. Kapela opravdu působí, jako znovuzrozená. Jednotlivé skladby jsou velmi dobře napsané, mají jasný cíl, gradují, motivy se vzájemně prolínají, nahrávka mi připomíná živý, samostatný organismus. Jasně, že jsem od začátku chycený a neznám nic lepšího, než procházky po našem průmyslovém městě. V některých částech to již vypadá, že apokalypsa začala. Hudba mi proudí mozkem, usazuje se postupně v žilách, stává se mojí součástí. Má v sobě drive a sílu, takový ten heavy efekt. Povedl se zvuk (producer Maxime Lacroix (Gastrorrexis etc) and  mastering Dan Swanö) i obal, ale to se u podobných zkušených veteránů předpokládá. Pokud se vám líbí kapely jako GORGUTS, OBLIVEON, DEATH, PESTILENCE, ABSORBED, BELIEVER, potom jste zde správně. Vlastně by se také dalo napsat, že Kanaďané vydali v podstatě dokonalou desku po všech stránkách. Je velmi dobře napsaná, donutila mě přemýšlet, rozdrásala moji fantazii doslova do krve. Potkává se na ní taková ta tradiční, klasická poctivost, s lehkostí, svěžestí a progresivitou. To vše zabalené způsobem, který je návykový. Dovedu si představit, že bude hrát "Carnival Of Atrocities" všude v ulicích, až začne hořet celý náš svět. Ulice jsou plné mrtvých a ti, co přežili, mají v očích vztek a nenávist. Ne, to není žádná dystopie, ani děsivý sen, ale krutá, ošklivá a hnusná pravda. Technický, propracovaný thrash death metal, po kterém zůstává jenom spálená země! Shoříte v plamenech vlastní nenávisti!

Asphyx says:

Fear has been in the air for several years. People don't see each other anymore, they don't sleep together. Staring at screens, trapped in our own imaginations, we let the machines do the thinking for us. The apocalypse came slowly, creeping in. First, almost all the animals died out, and no one cared, as they always did. Illusion and empty words had long since triumphed over reality. Babies stopped being born, and to this day no one knows who was first. Who broke the commandment of thou shalt not kill? The streets are full of the dead and the survivors have anger and hatred in their eyes. No, this is not a dystopia or a horrible dream, but the cruel, ugly, and nasty truth. 

The very first time I encountered the new album from the Canadian death thrash metal veterans, I was reminded of the good old science fiction writers of the 1980s. It's amazing how much of what they predicted has come true. It scares me a bit, but the main thing here is of course the music, which is again very sophisticated, technical, played with fire in the heart and a desire to destroy. This is an affair for those who like to think with music. At the same time, the new album has an animalistic quality to it, the kind of drive and power that I like so much in extreme metal. SARKASM are in great shape, I'll sign it with my own blood. 


I wrote about the hilarious comeback album "As Empires Decay", and the old demos from the nineties (link is below the article). SARKASM are moving on, gradually evolving, and this year they present us with a record that sounds interesting and fresh. The band really seems to be reborn. The individual songs are very well written, they have a clear goal, they graduate, the motifs intertwine, the record reminds me of a living, independent organism. Clearly, I'm hooked from the start and I know nothing better than walking around our industrial city. In some parts, it already feels like the apocalypse has begun. Music flows through my brain, settling gradually in my veins, becoming part of me. It has drive and power, a kind of heavy effect. The sound (producer Maxime Lacroix (Gastrorrexis etc) and mastering Dan Swanö) and the cover artwork are good, but that's to be expected with such seasoned veterans. If you like bands like GORGUTS, OBLIVEON, DEATH, PESTILENCE, ABSORBED, BELIEVER, then you've come to the right place. Actually, one could also write that the Canadians have released an essentially perfect record in every aspect. It's very well written, it made me think, it tore my imagination literally to blood. It meets that traditional, classic honesty with lightness, freshness and progressiveness. All wrapped up in a way that is addictive. I imagine "Carnival Of Atrocities" will be playing in the streets everywhere when our whole world is on fire. The streets are filled with the dead and the survivors have rage and hatred in their eyes. No, this is not a dystopia, nor a horrific dream, but the cruel, ugly and nasty truth. Technical, sophisticated thrash death metal that leaves nothing but scorched earth! You will burn in the flames of your own hatred!



Recenze/review - SARKASM - As Empires Decay (2023):


tracklist:
I Am Chaos
Murmurs from the Void
Echoes of Hyperion
Disintegrate
Cold Empty Rooms
Hateful, Spiteful, Vengeful
Ex Umbris
Dead Weight

Line-up:
Bruno Bernier - Vocals
François Dubuc - Guitars
Yves Parent - Guitars
Dave Bouchard - Bass
Simon Thibodeau - Drums



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine