DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 15. března 2025

Interview - COSMOPHAGE - Dead, rotten, raw death metal that will brutally tear you apart!


Interview with death metal band from Brazil - COSMOPHAGE.

Answered Matheus Alpino (guitars), thank you!

Recenze/review - COSMOPHAGE - Sidereal Malignancy (2025):

Ave COSMOPHAGE! Greetings to Brazil. I hope all is well with you. I was really looking forward to your new release "Sidereal Malignancy", already the previews sounded great. And when the EP reached me, it literally tore me apart. How did the new album come about?

Greetings Deadly Storm! This is Matheus, Cosmophage’s rhythm guitarist and we’re glad to hear that you enjoyed our debut EP.

Well, Sidereal Malignancy is the 1st release of our band and it contains all the first songs we composed. Two of the tracks were actually composed during the pandemic, before the band started its activities, and were reworked to fit the band’s style (Devourment of the Ur-Plagued and Decaying Entropy). But for Sidereal Malignancy, truth be told, there was no grand plan, these are just the songs we were able to compose as we were figuring out what we wanted to do with our music. One thing that helped is that most of us were already playing together as Utterance for a few years before starting Cosmophage so we had some experience and some solid ideas of what we wanted to do. With the pandemic we had to stop playing for two years and in those two years we ended Utterance and started Cosmophage. It was something of a new band, new style, same people deal.


I have to say that I was literally torn apart by the sound of the new album. It's dense, massive, dark and at the same time as cold as a dead man's hand. That's how I like it! The sound is by Diogo Dantas. With what feelings did you go into the studio and how did you manage to achieve such killer material?

Diogo is our vocalist and he was the latest member to join the band. After he joined, as we were tired of waiting for other people to help us record the EP, Diogo suggested he could try recording us himself (which he had already done for a previous project of his) and we accepted. The recording process went smoothly but it was crude and involved several sessions of Diogo bringing his computer to my house so me and Vinicius could track our strings. Roberto had some sessions of bringing his guitar to Diogo’s house to track his solo guitars. Then Diogo borrowed a nice mic from a friend of his to record the vocals and Manoel recorded the drums on the house of a friend of ours that owns a nice drumkit and lives close by. After that we did several sessions of mixing to achieve the final mix. At the end of the process we had twenty different mixes we had gone through as we learned to mix and what sound we wanted.

So, funnily enough, we never really went into an actual professional music studio. We recorded it all by ourselves with amateur equipment and learning as we go. We didn’t have much experience recording before, even Diogo didn’t, but we were happy with the results. I believe that in a city like Brasília that doesn’t have a lot of people qualified to record actual Death Metal, for underground niche artists like ourselves, it might be better to record and mix your music yourself then trying to explain to someone that doesn’t have experience with underground metal what Death Metal is “supposed“ to sound like. We didn’t have the technical prowess to record ourselves in the best manner but we at least had the interest to learn whatever we could to make it sound better instead of just hastily doing a generic recording sound for a paycheck which is what we would have gotten in a professional studio here in Brasília. With that being said I want to mention that it was impressive to see how much Diogo learned about recording in such a short time. The joys of youth!

I always take the recordings as a whole and you didn't just underestimate the sound but also the cover. Mariana Bergo is a great painter. How did you guys get together and how did the cover come together? Did you have any requirements or did you choose from already prepared paintings? And how did the collaboration work?

Mariana is my wife, she’s a tatto artist, illustrator and painter. She knows our band like the palm of her hand and she had already done the artwork for Utterance’s EP, Conflagration, so we knew from the get-go she was gonna be the artist for Sidereal Malignancy as well. One funny thing is that this art wasn’t made specifically for Cosmophage, this was the art she created to compete in an art contest held by Demilich. If I remember correctly they wanted to find an artwork to use for the merch of their new tour at the time. She didn’t win the contest but we won our cover art. Mariana is the best artist I know and she has my complete faith to do whatever she wants in our album covers. She knows the songs, the lyrics, and what our band is about. She’s in the process of sketching the art for our first full length album as I type this!


The lyrics are an integral part of the album. Did you choose traditional style themes like death and suffering or not? What are the lyrics on "Sidereal Malignancy" about, who is the author? Where did you get the inspiration for them?

The lyrics are written by me. Cosmophage’s lyrics are an attempt to balance the gruesome and violent nature of traditional Death Metal lyricism with esoteric/occult themes that stem from a hefty dose of cosmic horror. Lovecraft, Chambers, Machen and Ligotti and some brazilian poets like Cruz e Souza and Augusto dos Anjos are some of the main literary influences that inspire my lyrics. Nevertheless, all of our lyrics thus far, contain some sort of dimensional travel or astral projection that opens the way to a different plane of existence in which varied manners of horror and death are witnessed.

What about the concerts? How is the situation with them in Brazil at the moment? Are the clubs working? Do fans go to concerts or do they just sit in front of the internet anymore? I need a club, beer, girls!

The scene in our city, Brasília, is pretty lively at the moment. There are plenty of concerts from local bands. I’d say there are concerts to go to every weekend but there are not many Death Metal bands. Our city has a big tradition with Thrash Metal and Hardcore Punk so most of the underground concerts features these styles of music. We have done our fair share of gigs here sharing the stage most of the times with local Thrash Metal bands like Axion, Transtorno Nuclear or Evil Corpse but sometimes with other Death Metal bands like our brothers of Burial Temple. I wouldn’t say these concerts are packed with fans but most of them have a fair share of people, I’d guess the underground concerts here have usually around 100 people showing up. Enough people to play with dignity. We are hoping to see more Death Metal bands cropping up here so we can try to organize some concerts with a 100% Death Metal theme.


What about the underground scene in general? Is it alive in Brazil? You're from Brasília, it's a big city, do you meet somewhere for death metal? If I visit the city, where should I go to a gig? What about the fans? Do they support the bands?

The underground scene is always alive in Brazil. The country is big, we have a big population and a lot of big cities with a lot of metal fans. In Brasília, if you want to meet other people that enjoy Death Metal there is one bar we usually go to called Barkowski. The owner is a huge metal fan and the place is crowded with people from all walks of the underground every night, be it Black Metal fans, Death Metal fans, Thrash Metal fans, Punks and etc.

There is not one place to go to a gig that is guaranteed to be hosting an event every weekend. Since the scene here is mantained by the bands themselves and by amateur productors the places where gigs happen are constantly changing up. One thing to keep in mind is that Brasília is very big geographically speaking and the way it was urbanized is like a lot of smaller cities connected by highways and they’re mostly far away from each other. So if you make a concert in one side of Brasília, it’s usually hard to reach for the other side of the Federal District.

The fans are very supportive (we sold all our brazilian Sidereal Malignancy Cds in one day!) but I fear their numbers are slowly dwindling with the newer generations of fans being smaller. I hope to be proven wrong as I believe the underground metal scene is one of the few authentic displays of human culture that will not be replaced by some internet bullshit.

Do you have any dreams with the band? Do you have a good name in the underground, but do you want to move up? I mean, are you tempted to maybe tour with a big name, play a big festival, release another record on a well-known label? What dreams and vision does COSMOPHAGE have?

Having a Death Metal band while being from a poor country like Brazil is financially tough. It’s a lot of time we could be devoting to building ourselves financially that goes into the band so we’re not gonna deny an opportunity to make it easier on us.

We already are supremely satisfied with the label that has accepted us into their ranks (Me Saco Un Ojo) but we would definitely like to play in big festivals and to have the means to tour the world playing our music. But the core vision of COSMOPHAGE is purely related to our music: we want to play the Death Metal that we want to hear and we will not compromise on that. We’d stop playing altogether before playing a style of Death Metal that we don’t believe in.


What does death metal mean to you? Why did you choose this style? How did you get into it and what musicians were your role models when you started? Do you see metal "just" as music or is it also a lifestyle for you? Feel free to look at this page philosophically.

For me, metal is not just music. It’s more of a lifestyle for sure. But I do want to point out that the lifestyle only keeps making sense for me because I still enjoy the music a lot, the music has to be good and authentic, always, or else the lifestyle becomes false.

To me Death Metal is the best of both worlds. Death Metal is an artistical craving in the sense that it is an appropriate response to a world in which violence, death, decay and rot is the norm. But Death Metal is also my favorite genre of music. I like how complex and groovy it can get, I like how physical the experience of listening to a live Death Metal act is and most of all how brutal and dense it is. So Death Metal is both a crutch to navigate this cursed planet and a source of musical pleasure to me.

I became a metal fan when I was 9 years old and listened to Iron Maiden for the first time... from there I got into almost all styles of metal (which I fully enjoy to this day). Death Metal was the final consequence of that whole trajectory. I tend to believe Death Metal is the final frontier of that lineage of traditional metal in which Heavy Metal influenced Thrash Metal that influenced Death Metal. While Black Metal for example, in opposition to that, was an act of rebellion against traditional metal, Death Metal kept that fire burning.

(Don’t get me wrong though, I’m a huge Black Metal fan. Black Metal was my first passion even before Death Metal...)



Do you have any bands in your area that you would recommend. What do you go to see in the clubs in Brazil?

There are a lot of fun bands in the vicinity but to keep it short I’ll recommend Primitive Death, Burial Temple and Axion. These bands are from talented people that are doing their best to make quality music.

Most of us currently live far away from the usual concert venues so we unfortunately don’t go to many concerts these days. We played a lot of gigs in 2024 so sharing the stage with other bands was our main opportunity to keep updated with the other bands.

What can we look forward to from COSMOPHAGE in the coming months?

We’re in the process of writing our first full length album to be released later this year through Me Saco un Ojo and Memento Mori. Writing the new record is our only focus right now since we’re not even accepting gigs to stay focused on the record.

Thank you very much for the interview. I'm going to listen to the new "Sidereal Malignancy" again. It's great! Good luck and I hope to meet you at a gig somewhere soon and have a beer together!

Recenze/review - COSMOPHAGE - Sidereal Malignancy (2025):




---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - COSMOPHAGE - Mrtvolný, hnilobný, surový death metal, který vás brutálně rozerve na kusy!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Brazílie - COSMOPHAGE.

Odpovídal Matheus Alpino (kytara), děkujeme!

Recenze/review - COSMOPHAGE - Sidereal Malignancy (2025):

Ave COSMOPHAGE! Zdravím do Brazílie. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Na vaši novinku „Sidereal Malignancy“ jsem se neskutečně těšil, už ukázky zněly skvěle. A když se ke mně EP dostalo, doslova mě roztrhalo na kusy. Jak novinka vznikala?

Zdravím vás, Deadly storm zine! Tady je Matheus, rytmický kytarista Cosmophage, a jsme rádi, že se vám naše debutové EP líbilo.

No, Sidereal Malignancy je první deska naší kapely a obsahuje všechny první skladby, které jsme složili. Dvě ze skladeb byly ve skutečnosti složeny během pandemie, tedy ještě před zahájením činnosti kapely, a byly přepracovány tak, aby odpovídaly stylu kapely (Devourment of the Ur-Plagued a Decaying Entropy). Ale pro Sidereal Malignancy, popravdě řečeno, neexistoval žádný velký plán, jsou to prostě skladby, které jsme byli schopni složit, když jsme zjišťovali, co chceme s naší hudbou dělat. Jedna věc nám pomohla, že většina z nás už několik let před založením Cosmophage hrála společně jako Utterance, takže jsme měli nějaké zkušenosti a pevné představy o tom, co chceme dělat. Kvůli pandemii jsme museli na dva roky přestat hrát a během těch dvou let jsme ukončili Utterance a založili Cosmophage. Bylo to něco jako nová kapela, nový styl, stejní lidé.


Musím říct, že u novinky mě doslova rozsekal zvuk. Je hutný, masivní, temný a zároveň studený jako ruka mrtvoly. Přesně takhle to mám rád! Pod soundem je podepsán Diogo Dantas. S jakými pocity jste šli do studia a jak se vám povedlo docílit tak zabijácký materiál?

Diogo je naším zpěvákem a stal se posledním členem kapely. Po jeho příchodu, když už nás nebavilo čekat na další lidi, kteří by nám pomohli nahrát EP, Diogo navrhl, že by nás mohl zkusit nahrát sám (což už udělal pro svůj předchozí projekt), a my jsme souhlasili. Nahrávání probíhalo hladce, ale bylo hrubé a zahrnovalo několik sezení, kdy Diogo přinesl svůj počítač ke mně domů, abychom s Viniciusem mohli natočit naše smyčce. Roberto absolvoval několik sezení, kdy nosil svou kytaru k Diogovi domů, aby mohl trackovat své sólové kytary. Pak si Diogo půjčil pěkný mikrofon od svého kamaráda, aby nahrál vokály, a Manoel nahrál bicí u našeho kamaráda, který vlastní pěknou bicí soupravu a bydlí nedaleko. Poté jsme provedli několik sezení mixu, abychom dosáhli finální podoby. Na konci procesu jsme měli dvacet různých mixů, kterými jsme prošli, jak jsme se učili míchat a jaký zvuk jsme chtěli.

Takže jsme kupodivu nikdy nešli do skutečného profesionálního hudebního studia. Všechno jsme si nahrávali sami s amatérským vybavením a učili se za pochodu. S nahráváním jsme předtím neměli moc zkušeností, dokonce ani Diogo ne, ale s výsledky jsme byli spokojení. Věřím, že ve městě, jako je Brasília, kde není moc lidí kvalifikovaných pro nahrávání skutečného death metalu, je pro undergroundové výklenkové umělce, jako jsme my, možná lepší nahrát a smíchat si hudbu sami než se snažit vysvětlit někomu, kdo nemá s undergroundovým metalem zkušenosti, jak má death metal „znít“. Neměli jsme technickou zdatnost, abychom se sami nahráli co nejlépe, ale měli jsme alespoň zájem naučit se cokoli, aby to znělo lépe, místo abychom jen narychlo udělali generický zvuk nahrávky za výplatu, což bychom dostali v profesionálním studiu tady v Brasílii. K tomu bych chtěl podotknout, že bylo působivé vidět, kolik se toho Diogo za tak krátkou dobu naučil o nahrávání. Radosti mládí!

Vždy beru nahrávky jako celek a vy jste nepodcenili jenom zvuk, ale i obal. Mariana Bergo je skvělá malířka. Jak jste se dali dohromady a jak obal vznikal? Měli jste nějaké požadavky nebo jste vybírali z již připravených obrazů? A jak probíhala spolupráce?

Mariana je moje žena, je tatérka, ilustrátorka a malířka. Naši kapelu zná jako své boty a už dělala grafiku pro EP Utterance, Conflagration, takže jsme od začátku věděli, že bude výtvarnicí i pro Sidereal Malignancy. Vtipné na tom je, že tenhle art nebyl vytvořen speciálně pro Cosmophage, byl to art, který vytvořila, aby mohla soutěžit v umělecké soutěži pořádané Demilichem. Pokud si dobře vzpomínám, chtěli najít umělecké dílo, které by použili pro merch svého tehdejšího nového turné. Soutěž nevyhrála, ale my jsme vyhráli náš obal. Mariana je nejlepší umělkyně, jakou znám, a má mou naprostou důvěru, aby si na obalech našich alb dělala, co chce. Zná naše písničky, texty a ví, o čem naše kapela je. Právě teď, když píšu tyto řádky, dělá náčrtky obalu našeho prvního řadového alba!


Nedílnou součástí desky jsou i texty. Zvolili jste tradiční stylová témata jako smrt a utrpení nebo ne? O čem jsou texty na „Sidereal Malignancy“, kdo je jejich autorem? Kde jste pro ně brali inspiraci?

Texty jsem napsal já. Texty Cosmophage se snaží vyvážit hrůznou a násilnou povahu tradiční deathmetalové lyriky s esoterickými/okultními tématy, která vycházejí z pořádné dávky kosmického hororu. Lovecraft, Chambers, Machen a Ligotti a někteří brazilští básníci jako Cruz e Souza a Augusto dos Anjos jsou jedněmi z hlavních literárních vlivů, které inspirují mé texty. Nicméně všechny naše dosavadní texty obsahují nějaký druh dimenzionálního cestování nebo astrální projekce, které otevírají cestu do jiné roviny existence, v níž jsme svědky nejrůznějších způsobů hrůzy a smrti.

A co koncerty? Jak je to s nimi momentálně v Brazílii? Fungují kluby? Chodí fanoušci na koncerty nebo už jenom sedí u internetu? Já potřebuji klub, pivo, holky!

V našem městě Brasília je v současné době velmi živo. Koná se tu spousta koncertů místních kapel. Řekl bych, že na koncerty se dá chodit každý víkend, ale deathmetalových kapel je málo. V našem městě má velkou tradici Thrash Metal a Hardcore Punk, takže na většině undergroundových koncertů se objevují právě tyto hudební styly. Máme za sebou slušnou řádku koncertů, na kterých jsme sdíleli pódium většinou s místními thrashmetalovými kapelami jako Axion, Transtorno Nuclear nebo Evil Corpse, ale někdy i s jinými deathmetalovými kapelami, jako jsou naši bratři z Burial Temple. Neřekl bych, že jsou tyto koncerty plné fanoušků, ale na většině z nich se sejde slušný počet lidí, tipoval bych, že na zdejší undergroundové koncerty přijde obvykle kolem stovky lidí. Dost lidí na to, aby se dalo důstojně hrát. Doufáme, že se tu objeví více deathmetalových kapel, takže se můžeme pokusit uspořádat nějaké koncerty se stoprocentně deathmetalovou tematikou.


A co undergroundová scéna u vás všeobecně? Žije to v Brazílii? Jste z Brasílie, to je velké město, scházíte se třeba někde na death metal? Kdybych město navštívil, kam bych měl zajít na koncert? A co fanoušci? Podporují kapely?

Undergroundová scéna je v Brazílii stále živá. Země je velká, máme hodně obyvatel a spoustu velkých měst se spoustou metalových fanoušků. V Brasílii, pokud se chcete setkat s dalšími lidmi, kteří mají rádi death metal, je jeden bar, kam obvykle chodíme, jmenuje se Barkowski. Majitel je velký metalový fanoušek a každý večer je tam plno lidí ze všech oblastí undergroundu, ať už jsou to fanoušci black metalu, death metalu, thrash metalu, punku atd.

Neexistuje jediné místo, kam by se dalo jít na koncert, kde by se zaručeně každý víkend konala nějaká akce. Jelikož zdejší scénu udržují samotné kapely a amatérští producenti, místa, kde se koncerty konají, se neustále mění. Je třeba mít na paměti, že Brasília je z geografického hlediska velmi velká a způsob její urbanizace připomíná spoustu menších měst spojených dálnicemi, která jsou většinou od sebe vzdálená. Takže pokud si uděláte koncert na jedné straně Brasílie, je většinou těžké se dostat na druhou stranu federálního distriktu.

Fanoušci nás velmi podporují (za jeden den jsme prodali všechna naše brazilská cédéčka Sidereal Malignancy!), ale obávám se, že jejich počet pomalu klesá s tím, jak ubývá nových generací fanoušků. Doufám, že se ukáže, že se mýlím, protože věřím, že undergroundová metalová scéna je jedním z mála autentických projevů lidské kultury, který nebude nahrazen nějakou internetovou sračkou.

Máte s kapelou nějaké sny? V undergroundu máte dobré jméno, ale chcete se posunout někam výš? Myslím tím, láká vás třeba turné s nějakým velkým jménem, zahrát si na velkém festivalu, vydat další desku u známého labelu? Jaké sny a vizi mají COSMOPHAGE?

Mít deathmetalovou kapelu a zároveň pocházet z chudé země, jako je Brazílie, je finančně náročné. Je to spousta času, který bychom mohli věnovat finančnímu budování, který jde do kapely, takže si neodepřeme příležitost, abychom si to ulehčili.

Už teď jsme nadmíru spokojení s vydavatelstvím, které nás přijalo do svých řad (Me Saco Un Ojo), ale určitě bychom chtěli hrát na velkých festivalech a mít prostředky na to, abychom mohli cestovat po světě a hrát naši hudbu. Ale základní vize COSMOPHAGE se týká čistě naší hudby: chceme hrát death metal, který slyšíme a máme rádi, a v tom nebudeme dělat kompromisy. Než abychom hráli styl death metalu, kterému nevěříme, raději přestaneme hrát úplně.


Co pro tebe znamená death metal? Proč sis zvolil zrovna tento styl? Jak ses k němu dostal a jací muzikanti byli tvým vzorem, když si začínal? Vnímáš metal „jen“ jako hudbu nebo je pro tebe i životním stylem? Klidně se můžeš na tuto stránku podívat i filozoficky.

Metal pro mě není jen hudba. Je to spíš životní styl. Ale chci zdůraznit, že životní styl pro mě má stále smysl jen proto, že mě hudba pořád hodně baví, hudba musí být dobrá a autentická, vždycky, jinak se životní styl stává falešným.

Death metal je pro mě to nejlepší z obou světů. Death metal je umělecká touha v tom smyslu, že je adekvátní reakcí na svět, v němž je násilí, smrt, rozklad a hniloba normou. Ale Death Metal je také můj nejoblíbenější hudební žánr. Líbí se mi, jak komplexní a groovy dokáže být, líbí se mi, jak fyzický je zážitek z poslechu živého deathmetalového vystoupení, a hlavně jak je brutální a hutný. Takže death metal je pro mě jak berlička, jak se pohybovat po této prokleté planetě, tak zdroj hudebního potěšení.

Metalovým fanouškem jsem se stal, když mi bylo devět let a poprvé jsem si poslechl Iron Maiden... od té doby jsem se dostal téměř ke všem metalovým stylům (které si naplno užívám dodnes). Death metal byl konečným důsledkem celé této dráhy. Přikláním se k názoru, že death metal je poslední hranicí té linie tradičního metalu, v níž heavy metal ovlivnil thrash metal, který ovlivnil death metal. Zatímco například Black Metal byl v opozici k tomu aktem vzpoury proti tradičnímu metalu, Death Metal tento oheň udržoval.

(Nechápejte mě však špatně, jsem velkým fanouškem black metalu. Black metal byl mou první vášní ještě před death metalem...).


Máte ve svém okolí nějakou kapelu, kterou bys nám doporučil. Na co se chodí v klubech v Brazíli?

V okolí je spousta zábavných kapel, ale abych to zkrátil, doporučím Primitive Death, Burial Temple a Axion. Tyto kapely jsou od talentovaných lidí, kteří se snaží dělat kvalitní hudbu.

Většina z nás v současné době žije daleko od obvyklých koncertních míst, takže v dnešní době bohužel moc koncertů nenavštěvujeme. V roce 2024 jsme odehráli spoustu koncertů, takže sdílení pódia s ostatními kapelami pro nás bylo hlavní příležitostí, jak se udržet v obraze s ostatními kapelami.

Na co se můžeme od COSMOPHAGE těšit v nejbližších měsících?

Právě píšeme naše první dlouhohrající album, které vyjde ještě letos u Me Saco un Ojo a Memento Mori. Psaní nové desky je teď naším jediným cílem, protože ani nepřijímáme koncerty, abychom se mohli soustředit na nahrávání.

Děkuji moc za rozhovor. Jdu si novinku „Sidereal Malignancy“ znovu pustit. Je totiž skvělá! Ať se vám daří a doufám, že se brzy potkáme někde na koncertě a dáme si spolu pivo!

Recenze/review - COSMOPHAGE - Sidereal Malignancy (2025):




---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 14. března 2025

Report, pohotos, video - POWER FROM HELL, LUCIFERICON - club Modrá Vopice, Praha - 13. 3. 2025

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

Už jsem to nějaký čas cítil v kostech. Měl bych poděkovat všem padlým bohům. Zapálit svíce za to, že vše dopadlo dobře. Moc o svých soukromých věcech nepíšu, ale věřte mi, že poslední půlrok byl završením tří let, které byly velmi náročné. Ne, ze mě si dělat srandu, že jsem šedivý, nemůžete. Snažil jsem se být silný, stát manželce po boku a všechno s ní vydržet. Povedlo se. Zázraky se dějí a moderní lékařská věda dokáže divy. Jsem moc rád, že jsem nezůstal na všechno sám. Já potřebuji pro psaní klid, zázemí, jistotu, svůj kout, kam se můžu vracet. Vím moc dobře, že píšu postaru, vyrůstal jsem v době, kdy se to tak dělalo. Nejsem jako fanoušci s placatými čepicemi, co nezažili tištěné časopisy. Možná působím už jako Metuzalix, jako fosílie, co se občas moc vykecává, nesleduje moderní trendy a je určitě zkostnatělý. Jiný nebudu, ale to vy už dávno víte...

Jsem jako starý dinosaurus, jako ten, který plánuje koncerty dlouho dopředu, protože se vždycky připije a druhý den má kocovinu, bolí ho celé tělo a nadává si, proč se už na to nevybodne. Nojo, ale když ono to nejde. Když nemůžu a nikam se dlouho nedostanu, začnou mi koncerty chybět. Hodně si vybírám a LUCIFERICON jsem ještě neviděl. POWER FROM HELL také ne a protože mám obě kapely moc rád, nahlásil jsem si v pátek volno, koupil si vstupenku i jízdenky na vlak a někdy kolem čtvrté odpoledne jsem již do sebe ládoval jedno pivo za druhým (tentokrát s Jardou na Čerňáku, kterému tímto děkuji za skvělou společnost, byla to paráda!). Jasně, už to není jako kdysi, když nás jezdívalo na metal třeba padesát, ale zvykl jsem si. A vlastně to i chápu. Každý máme spoustu povinností, všechno se zdražilo, už jsme víc unavení. Zatím to ale jde. Možná mi už je padesát, ale takhle před koncertem jsem pořád ten vtipný mladík s jiskrou v oku. Aspoň si to myslím. Moc nežeru sám sebe, nemám takovej ten současnej, do sebe zahleděnej, feeling ze sociálních sítí, ale pořád dobrý. 

A tak jsem se zase jednou snažil zastavit otáčení zeměkoule, zpomalit konec starých časů. Všechno se mění, ale jsou jistoty, kterých je možné se chytit. Mí kamarádi i kamarádky, kterým tímto moc děkuji. Mám tyhle rozplavby před koncerty moc rád, vždycky se ujistím, že nejsem na světě se svým pohledem na život sám, že jsou pořád někde dobré duše, které se umí usmívat. Díky vám jsem překonal spoustu překážek. Pokecáme, dopijeme a jdeme pomalu do klubu. Nebyl jsem tu již poměrně dlouho, ale vím, že bude vše v pořádku. A také je, přivítejte ztraceného syna domů. Pro mě je tahle dřevěná kůlna chrám se spoustou skvělých vzpomínek. Spoustu jsem si jich měl doplnit i tenhle večer. Mám náladu tak akorát, jsem blahosklonný a těším se na první rituál.


LUCIFERICON - jestli někdo umí svojí hudbou znázornit absolutní tmu, krvavou mlhu a pomalou smrt na oltáři, tak jsou to právě tihle Nizozemci. Ocitl jsem se mimo klub i naši dimenzi. Byl jsem na starém hřbitově, v hrobce padlého kněze. Zrovna jsme s kapelou exhumovali jeho rakev. Tohle byla přesná definice toho, co mám na death metalu tolik rád. Síla se zde potkávala s absolutní tmou, s takovým tím jedovatým zlem, které čeká ve stínu, aby vám prokouslo hrdlo. Pánové hráli velmi přesvědčivě a povedlo se jim mě vtáhnout do jejich nečisté hry. Pro mě osobně se jednalo o takový ten druh vystoupení, u kterého jsem se stal morbidním básníkem. Navíc jsem si splnil sen. Mám s kapelou i rozhovor a potvrdil jsem si tak i naživo, že tahle smečka, když se vydá na lov, tak po ní zůstává pěkně dlouhá krvavá stopa. Netuším, jestli jste si někdy četli ve starých okultních knihách, ale tenhle koncert měl v sobě úplně stejnou děsivou auru. Pod pódiem jsem byl já, doslova uhranutý, i zástup nemrtvých, kteří se kývali spokojeně do rytmu. Vynikající temný a zlovolný obřad!

 




If anyone can depict absolute darkness, bloody fog and slow death on the altar with their music, it is these Dutchmen. I found myself outside the club and our dimension. I was in an old cemetery, in the tomb of a fallen priest. We were just exhuming his coffin with the band. This was the very definition of what I love about death metal. Power meets absolute darkness, the kind of poisonous evil that waits in the shadows to bite your throat. The gentlemen played very convincingly and managed to draw me into their dirty game. For me personally, it was the kind of performance that made me a morbid poet. Moreover, I had fulfilled a dream. I got to interview the band as well, and it confirmed for me live that this pack, when they go hunting, leaves a pretty long trail of blood. I don't know if you've ever read about it in old occult books, but this show had the same eerie aura about it. There was me under the stage, literally mesmerized, and a crowd of undead swaying contentedly to the beat. A deliciously dark and sinister ceremony!

POWER FROM HELL - zákon akce a reakce funguje na sto procent. U těchto brazilských psů tomu tak alespoň bylo. Představte si hrobku, ve které dlouhé roky spí prokletí. Jednoho dne, léta páně 2025, ve čtvrtek 13. března, se rozhodli vrátit na svět, aby nás spálili na popel. Brazilcům se to povedlo na výbornou. Kombinace starosvětského blacku, thrashe, speedu, na mě fungovala od začátku do konce. Jestliže mi cestou na koncert hlavou vířila spousta vzpomínek, tak přibyly další. Tohle bylo jako se nechat zavřít spolu s VENOM, BULLDOZER, SODOM a VULCANO do starých plesnivých katakomb. Pánové mají metal v krvi a bylo to hodně znát. Vystoupení totiž působilo opravdově, upřímně, řezalo a bylo zahrané od srdce. Víka od rakví nadskakovala a kosti praskaly tlakem. Jednalo se o velmi přesvědčivý a skvěle zahraný výlet do časů, kdy se hudba posílala poštou na kazetách. Moc nevím, co dodat, zážitek to byl totiž nepřenositelný. Měl jsem pocit, že mě muzika řeže hluboko ve vnitřnostech i v hlavě. Absolutní black/thrash/speed metalové tsunami! 





The law of action and reaction works 100%. At least it was so with these Brazilian dogs. Imagine a tomb where a curse has been sleeping for years. One day, in the summer of our Lord 2025, on Thursday, March 13, they decided to return to the world to burn us to ashes. The Brazilians have succeeded admirably. The combination of old world black rock, thrash, speed, worked for me from start to finish. If I had a lot of memories swirling around in my head on the way to the concert, more were added. This was like being locked in the moldy old catacombs with VENOM, BULLDOZER, SODOM and VULCANO. The gentlemen have metal in their blood and it was very evident. The performance felt real, sincere, cutting and was played from the heart. The coffin lids were bouncing and the bones were cracking with pressure. It was a very convincing and well played trip back to the days when music was sent by post on cassette tapes. I don't really know what to add, for the experience was non-transferable. I felt like the music was cutting deep into my guts and head. An absolute black/thrash/speed metal tsunami! 

Zvuk byl v pořádku, organizace také a co se týká návštěvnosti, tak začínám mít pocit, že chodím už jen na koncerty, na které přijde něco kolem 30 - 40 lidí. No co, aspoň nebyly fronty na pivo. 

To už je konec? Ptám se a pomalu se vracím z temnoty na zem do reality. Dám si ještě pivo a potom nasadím automat. Musím se nějak dostat na tramvaj, sednout na vlak, usnout, probudit se v Plzni a také chytit noční MHD. I když jsem sportovec celý svůj život a má fyzička je považována lékaři za velmi dobrou, takhle po padesátce je to docela výzva. Držím tempo, přemlouvám hlavu, aby neusnula. Jsem robot, co spustil program se souřadnicemi směrem přímo domů, do postele. Jsem moc rád, že jsem se přemluvil, abych vyrazil. Mám spoustu nových zážitků, budoucích vzpomínek. A také pocit, že nepatřím do starého železa. Navíc jsem moc rád, že jsem poděkoval všem padlým bohům a zapálil svíce za život. Jdu spát. Už fakt nemůžu. Moc vám děkuji za dlouhodobou přízeň. Bez vaší podpory by to nešlo. Každý, kdo hraje na nějaký nástroj, maluje obrazy nebo píše, to musí pro někoho dělat. Já mám to štěstí, že mí čtenáři jsou nejen věrní, ale je na ně i spoleh (navíc je vás čím dál tím víc). Načerpal jsem spoustu energie a síly do dalších dní! Díky moc všem za to! 


about bands on DEADLY STORM ZINE:

POWER FROM HELL:



LUCIFERICON:





Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook:

Recenze/review - GENOCIDAL RITES - Genocidal Upheaval of Subservient Abrahamic Law (2025)


GENOCIDAL RITES - Genocidal Upheaval of Subservient Abrahamic Law
CD 2025, Hells Headbangers

for english please scroll down

Některé tváře prokletých jsou zohavené tak, že jsou k nepoznání. Podle prvotního ohledání šlo zjistit, že za svého života prováděli spoustu temných a krvavých rituálů. Odsouzeni k dlouhému umírání, zavřeni ve starých katakombách, letos povstali, aby se pomstili za všechny křivdy. GENOCIDAL RITES jsou black metalovou četou zkušených válečníků. Jedná se o vyslance samotného pekla, kteří se rozhodli nás letos spálit na popel svým prvním dlouhohrajícím albem.

Je to ostrý, nekompromisní útok, po okraj narvaný zlostí, hnilobou, nihilismem a zkaženým masem. Nic pro slabé povahy, nic pro tupý dav věřících, kteří se stále modlí k dávno padlým modlám. Je to divoká hudba, surová, je to ostrá mačeta, kterou vás kapela zaživa vyvrhne. Zapalte ohně, válka s nebem opět začíná. 


Pokud bychom zapátrali ve starých archívech a snažili se najít kapely, kterými se GENOCIDAL RITES volně inspirovali, museli bychom zmínit smečky jako PROCLAMATION, BLACK WITCHERY, ARCHGOAT, BLASPHEMY, GENOCIDAL UPHEAVAL, případně REPULSION, GOAT VULVA, BLOOD, CARNAGE. Pokud se rádi a často procházíte po hřbitovech a stále hledáte vstup do záhrobí, potom jste zde správně. Pánové vás vezmou na výlet bez konce. Uvidíte zohavená těla prokletých, setkáte se s vlastními démony, zažijete prvotní chaos, nihilismus, potkáte pradávná božstva, abyste se nakonec utopili ve špinavé stoce. Prosévám mezi prsty prach předků, kteří se kdysi dávno protivili Bohu i slepé víře. Užívám si tenhle surový black metal, zavírám se do chladné cely a zjišťuji, že pro poslech opravdu potřebuji ticho, chlad a absolutní tmu. Smrt je hodně blízko, kostely zase jednou hoří spravedlivým ohněm. Kříže jsou obráceny směrem dolů a svěcená voda se vaří nenávistí. O zvuku, obalu a dalších formálních věcech, není nutné diskutovat - vše je v absolutním pořádku a vy se tak můžete soustředit na mrtvolně zahnívající atmosféru celého alba. Některé tváře prokletých jsou zohavené tak, že jsou k nepoznání. Podle prvotního ohledání šlo zjistit, že ze svého života prováděli spoustu temných a krvavých rituálů. Odsouzeni k dlouhému umírání, zavřeni ve starých katakombách, letos povstali, aby se pomstili za všechny křivdy. Jak jsem již psal na začátku, je to ostrá, nekompromisní nahrávka, po okraj narvaná zlostí, hnilobou, nihilismem a zkaženým masem. Berte a nebo nechte být! Bestiální, blasfemické, antihumánní, okultní, nihilistické a barbarské black metalové album, které vás strhne do absolutní tmy! 


Asphyx says:

Some of the faces of the damned are disfigured beyond recognition. Initial examination revealed that they performed many dark and bloody rituals during their lifetime. Condemned to a long death, locked in the old catacombs, they rose this year to avenge all wrongs. GENOCIDAL RITES are a black metal squad of seasoned warriors. They are emissaries of hell itself, who decided to burn us to ashes this year with their first full-length album.

It's a sharp, uncompromising attack, packed to the brim with anger, rot, nihilism and corrupted flesh. Nothing for the faint of heart, nothing for the dull crowd of believers who still pray to long fallen idols. It's savage music, it's raw, it's a sharp machete that the band will eviscerate you alive with. Light the fires, the war with heaven begins again. 


If we were to dig into the old archives and try to find bands that GENOCIDAL RITES freely inspired, we would have to mention bands like PROCLAMATION, BLACK WITCHERY, ARCHGOAT, BLASPHEMY, GENOCIDAL UPHEAVAL, or REPULSION, GOAT VULVA, BLOOD, CARNAGE. If you like and often walk through cemeteries and are still looking for the entrance to the beyond, then you are here. The gentlemen will take you on a journey without end. You will see the mutilated bodies of the damned, encounter your own demons, experience primal chaos, nihilism, meet ancient deities, only to drown in a filthy sewer at the end. I sift through the dust of ancestors who long ago opposed God and blind faith. I'm enjoying this raw black metal, locking myself in a cold cell and finding that I really need silence, coldness and absolute darkness to listen. Death is very near, the churches are burning with righteous fire once again. The crosses are turned upside down and the holy water boils with hatred. There's no need to discuss the sound, the cover art and other formal things - everything is absolutely fine, so you can concentrate on the dead rotting atmosphere of the whole album. Some of the faces of the damned are disfigured beyond recognition. From an initial inspection, you could tell that they performed a lot of dark and bloody rituals from their lives. Condemned to a long death, locked in the old catacombs, they rose this year to avenge all wrongs. As I wrote at the beginning, this is a stark, uncompromising record, packed to the brim with anger, rot, nihilism and corrupted flesh. Take it or leave it! A bestial, blasphemous, anti-human, occult, nihilistic and barbaric black metal album that will plunge you into absolute darkness!


tracklist:
01. Phase 1: Extermination
02. Genocidal Upheaval of Subservient Abhrahamic Law
03. Severed Heads of the Spiritual Rat King
04. Ritualistic Invocation of Blaspheric Annihilation
05. IX Gods / IX Graves
06. NGAA Incarnate
07. Death Howls From the Abyssal Sepulchres
08. Nuclear Desecration at the Gates of Mekka
09. Order of the Most Profane
10. Ceremonial Beheading the Sons of Abraham
11. Necrotic Hellhounds of an Atomic Future



KNIŽNÍ TIPY - Šedá zóna - Jan-Erik Fjell (2025)


Šedá zóna - Jan-Erik Fjell
2025, Omega

Pokaždé, když jedu na chalupu do Jizerek, tak se moje mysl pomalu uklidní. Naladím se na úplně jiný styl života. Ovlivněný momentálním stavem přírody, se procházím po loukách a lesích. Ještě je tu sníh a v noci pěkně mrzlo. Vzduch je chladný a v kamnech plápolá oheň. Kousek za chalupou jsme našli roztrhanou srnu. Toulavý pes nebo vlk? Lidé jsou zde mlčenliví a staré křivdy nejsou nikdy zapomenuty. Ne, není to norský venkov, je to jen české pohraničí, ale zrovna čtu novou knihu od Jana-Erika Fjella a jsem rád, že jsem na horách. V nížině sice začíná jaro, ale tady jakoby se zima ještě nechtěla vzdát. Sedám si ke kamnům a zakousnutý do příběhu nevnímám, když na mě máma mluví. Jsem tu zase na návštěvě, před několika dny bylo stařence sedmdesát let. Popíjíme pivo a po chvilce knížku odložím. Není to slušné číst si, když je taková sláva.

Raději počkám další den do vlaku, nasadím sluchátka a nechám daleko od sebe neustále nadávající lidi. Máme to asi v povaze, jako národ, jako jedinci, kteří jsou neustále nespokojení. Nepřítele si vždycky najdeme. Mezi lidmi je tolik zla, tolik ukryté temnoty. Máme tu všechno, co potřebujeme, aby byla detektivka dobrá. Kdysi odsouzeného vraha, podivnou historii a novou vraždu, které je potřeba přijít na kloub. Mnul jsme si vousy a představoval si, že kouřím dýmku. Je v tom cosi anglického, říkám si, když čtu další a další řádky. Taková ta klasika, co mám tolik rád. Sonda do hlubiny lidského podvědomí. Vlak náhle zastavil, uprostřed polí. Nějaký chudák spáchal sebevraždu. Zvědavci vybíhají krvelačně ven. Se zdviženými telefony se snaží zachytit záběr, nad kterým se snad doma ukájejí. Netuším, proč to dělají, osobně se snažím spíše podobným obrázkům vyhýbat. Stačí mi kniha. Mezi cestujícími to vře. Je jim jedno, že byl někdo tak nešťastný, oni přece nestihnou svůj oblíbený seriál. Já to tak nenechám, volají na ředitelství Českých drah, kde samozřejmě o víkendu nikdo není.  A tak aspoň, aby ukojili svůj vztek, píšou na sociální sítě. 

Jsem klidný, ještě nasáklý severem. Viděl jsem sníh i staré zadumané tváře starousedlíků, kteří kývají hlavou a říkají něco o tom, že jaro ještě nepřijde. Ještě je brzy, ptáci se nevrátili. Zakrojí si špek a otřou si ruce do vaťáku. Dívám se z okna vlaku, sleduji pány a dámy v uniformách i dva zřízence, kteří sbírají kusy těla po lehce zasněžené ornici. Lidé jsou už tak otrlí, že nikdo nezvrací, nikdo se nediví, že je mezi námi cosi zkaženého. Možná naše mysl, otupělá neustálými ataky a šoky. Přemýšlím nad tím a raději se vydávám znovu na cestu, abych vyšetřil jednu podivnou vraždu. Je mi tu, v knize lépe, než v realitě. Možná je to jenom únik, záchranná brzda mého mozku, netuším. Třeba ale zafungoval pud sebezáchovy. Svět je poslední roky nějaký divný, lidi neuvažují jasně, vidím to každý den kolem sebe. Takový ten vztek, to dřív nepamatuji. Je to moje první setkání s autorem. Nějak poslední dobou rád objevuji nová jména a musím rovnou dodat, že jsem hodně spokojený. Přesně můj styl, říkám si, když se vlak konečně rozjede. 

Bývalý kriminalista se opil a utopil. Něco tu ale smrdí a Antonovi vrtá v hlavě spousta nesrovnalostí. Pouští se do pátrání na vlastní pěst. Seděl jsem v pozici nadšeného čtenáře a nepouštěl se do nadávání s ostatními. No a co, tak vlak nejede. Stalo se neštěstí, co s tím jako chcete dělat? Chce se mi řvát, ale místo toho obrátím další stránku a nepouštím se do rozhovoru s naproti mě sedící paní. Raději přidám hlasitost ve sluchátkách. Nejlepší vynález za poslední roky. Odhlučnění okolí. Užívám si to, i když máme zpoždění, i když mám hlad, nenavazují mi další spoje a vůbec bych měl nadávat a nadávat. Neudělám to, mám totiž knihu a ta má na mě až terapeutický účinek. Jsem na dobré cestě se stát starým jezevcem, který bude raději ve společnosti knih, než lidí. Záleží na situaci a konkrétních jedincích. Zatím si to nechci připustit, ale znáte to.

Co dodat na závěr? Jsem velmi mile překvapen. Mám rád, když se můžu začíst, když mě knížka chytne za pačesy a pustí mě až na konci. Nevnímal jsem zase jednou svět kolem mě a objevil jsem si pro sebe další jméno. To se samozřejmě počítá. Líbí se mi styl, jakým Jan-Erik Fjell píše. Šedá zóna je poutavou knížkou, dobrým detektivním příběhem, který rozhodně stojí za přečtení. Záleží snad jenom na tom, abyste byli naladěni na stejnou vlnu jako já. Jak jsem již mnohokrát psal, mám rád takové ty klasické, tradiční příběhy, s dobrou zápletkou. Odpočívám zkrátka nejvíc při sportu, u muziky a jak jinak, u knih. A když je k tomu kolem mě ještě pomalu se probouzející příroda, neznám nic lepšího. Mějte se krásně, přeji vám klidnou mysl a dobré světlo. Děkuji za pozornost. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Na první pohled se zdá, že se bývalý kriminalista Harald Uteng opil a utopil. Co ho ale vedlo k tomu, že jen krátce před smrtí souhlasil s účastí v populárním true crime podcastu, když celý život nesnášel média a novináře? Anton Brekke se jako jediný odmítá smířit se závěrem, že šlo o pouhou nehodu, a do pátrání se pouští na vlastní pěst. Jediným vodítkem je však starý případ, o němž měl podcast pojednávat, a tak se Anton musí vrátit do vesnice, kde v začátcích u policie vyšetřoval s Haraldem svou první vraždu.

Tehdy se důkazy zdály nezpochybnitelné a vrah byl rychle nalezen a odsouzen, teď po letech ale na světlo vyplouvají podrobnosti, které naznačují, že všechno mohlo být jinak. Mladý Anton tehdy od zkušenějšího Haralda okoukal lehce neortodoxní přístup k policejní práci – a nastává čas zjistit, jestli se v šedé zóně mezi legálním postupem a podvodem zvládne pohybovat stejně dobře jako on.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 13. března 2025

Recenze/review - CRYPTUAL - Convulsing Above The Ground (2025)


CRYPTUAL - Convulsing Above The Ground
EP 2025, Iron Fortress Records

for english please scroll down

Kdysi dávno byla tak krásná. Určitou svěžest si zachovala i po smrti, ale je pravdou, že si čas vyžádal své. Zbyly jenom kosti potažené kůží, opředené silnými pavučinami. Leží tu v otevřené rakvi, přesně tak, jak si ji opustil. S nožem, zabodnutým do břicha. Měla to být jenom napínavá hra, která se  změnila v děsivý horor. Stále tě navštěvuje ve tvých snech, stala se noční můrou, tichým svědectvím. 

Jsou kapely, které dokáží probudit démony. Na CRYPTUAL z Milwaukee, Wisconsinu jsem narazil víceméně náhodou. Zase jsem se probudil uprostřed noci a nade mnou stála samotná dáma s kosou. Držela v rukou nové EP "Convulsing Above The Ground" a usmívala se. Stejně jako já věděla, že se hraje hlavně pro ní. A také pro všechny prokleté. Tohle je death metal, u kterého shnijete zaživa. 


Poslouchám a píšu už jenom o kapelách, které mě něčím zaujmou. Musí hrát od srdce, opravdově. A když lze ve skladbách ještě vystopovat takovou tu klasickou, prašivou patinu z devadesátých let minulého století, tím lépe. Poslouchat "Convulsing Above The Ground" je jako návštěva staré, dávno opuštěné hrobky. Chvilka napětí, co se ukrývá za rezavou bránou. Musíte odstranit několik vrstev prachu, abyste objevili hrob. V každém se ukrývá jiný příběh. Často o bolesti a utrpení, o strachu, o násilí. Mrtví se mnou rozmlouvají, když si rvu nové EP do hlavy. Zůstává po něm dlouhá krvavá stopa. Přesně takhle to mám rád! Ostře, prašivě, nekompromisně. Mám rád i zvuk, který se kapele opravdu povedl. Je masivní, špinavý a shnilý, jako ruka dobře uleželé mrtvoly. Jasně, že se jedná o muziku, která zde v různých podobách byla již mnohokrát. Dnes se srovnání s jinými nevyhnete. Nevadí mi to. Pro mě je hlavní energie, pradávná touha ničit, takový ten drive, nadšení pro záhrobní věci, chcete-li. Tohle všechno pánové umí a vy si tak můžete vychutnat pravé, reálné a temné ozvěny z toho nejhlubšího záhrobí. Kdysi dávno byla tak krásná. Určitou svěžest si zachovala i po smrti, ale je pravdou, že si čas vyžádal své. Zbyly jenom kosti potažené kůží, opředené silnými pavučinami. Leží tu v otevřené rakvi, přesně tak, jak si ji opustil. S nožem, zabodnutým do břicha. Měla to být jenom napínavá hra, která se  změnila v děsivý horor. CRYPTUAL moc dobře vědí, co chtějí hrát a dělají to na výbornou. Potvrdí vám to každý zkušený hrobník. Nelze jinak, než vám novinku doporučit. Hnilobou nasáklý, prašivý death metal ze starých hrobů, po kterém zůstává špinavá krvavá stopa!


Asphyx says:

Once upon a time, she was so beautiful. She retained a certain freshness even after her death, but it is true that time has taken its toll. All that's left are skin-covered bones covered in thick webs. She lies here in an open coffin, just as you left her. With a knife stuck in his stomach. It was supposed to be a thrilling game that turned into a horrifying horror. It still visits you in your dreams, has become a nightmare, a silent witness.

There are bands that can awaken demons. I came across CRYPTUAL from Milwaukee, Wisconsin, more or less by accident. I woke up in the middle of the night with a lone lady standing over me with a scythe. She was holding the new EP "Convulsing Above The Ground" and smiling. Like me, she knew it was being played especially for her. And also for all the damned. This is death metal that will rot you alive.


I only listen and write about bands that catch my attention. They have to play from the heart, for real. And if you can still trace that classic, dusty patina from the 1990s in the songs, all the better. Listening to "Convulsing Above The Ground" is like visiting an old, long-abandoned tomb. A moment of suspense as to what lies behind the rusty gates. You must remove several layers of dust to discover the tomb. Each one hides a different story. Often about pain and suffering, about fear, about violence. The dead talk to me as I rip a new EP into my head. It leaves a long trail of blood. That's how I like it! Sharp, dirty, uncompromising. I also like the sound, which the band has done really well. It's massive, dirty and rotten, like the hand of a well-laid corpse. Clearly, this is music that has been here in various forms many times before. You can't avoid comparisons with others today. I don't mind. For me the main thing is the energy, the ancient desire to destroy, the drive, the enthusiasm for things beyond the grave, if you like. The gentlemen can do all this and you can enjoy the true, real and dark echoes from the deepest beyond. Once upon a time, it was so beautiful. It retains a certain freshness even in death, but it's true that time has taken its toll. All that's left are bones covered in skin and thick cobwebs. She lies here in an open coffin, just as you left her. With a knife stuck in his stomach. It was supposed to be a thrilling game that turned into a horrifying horror. CRYPTUAL know very well what they want to play and they do it well. Any experienced grave digger will tell you that. I can't recommend the novelty to you. Rot-soaked, dusty death metal from old graves that leaves a dirty trail of blood!


tracklist:
01. A Painful Grace 
02. Muted Liturgy 
03. Never Born Again 
04. Rotten Inside 
05. Self-Inflicted 
06. The Walls Melt 
07. Thrall

band:
Jason Ellis - Vocals
Brad O'Malley - Drums
Kevin Stenseth - Guitars
Tony Capodilupo - Guitars
Jimmy Palmer - Bass



TWITTER