DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 21. října 2025

Rozhovor - PYROMANCER - Temný a syrový black death metalový obřad! Železo ukované z těch nejkvalitnějších pekelných surovin!

Rozhovor s black death metalovou skupinou z USA - PYROMANCER.

Odpovídali Master of Graveyard Torment (bicí, zpěv) a Conqueror Horus (kytara, zpěv), thank you!

Recenze/review - PYROMANCER - Absolute Dominion by Fire (2025):

Ave PYROMANCER! Zdravím do podsvětí. Poslouchám vaši novou desku „Absolute Dominion by Fire“ a musím říct, že na mě má doslova magický účinek. Působí jako nějaká zlá, ošklivá a temná mantra. Jak album vznikalo a jaké z něj máš pocity? Už jste hráli nějaké songy naživo? Co na ně říkali fanoušci a jakou máte zpětnou vazbu?

Master of Graveyard Torment – Jsme tu už dlouho, ale nakonec jsme se rozhodli, že se pustíme do nahrávání LP. Bylo na čase, abychom se vyjádřili. Několik skladeb z alba hrajem na koncertech už roky. Zpětná vazba je zatím velmi pozitivní. Těšíme se, až se dostaneme ven a rozšíříme zlo.

Conqueror Horus – Po vydání dema jsme byli po dlouhou dobu stále více zaneprázdněni našimi dalšími projekty. Nakonec jsme se ale rozhodli, že je čas uvolnit tento výraz a veškerý materiál, který jsme měli připravený a pomalu psali v pozadí. Pravidelně hrajeme skladby z nové desky a některé z nich jsou přepracované z dema a posledního EP. Zatím jsou ohlasy pozitivní.


Mimo PYROMANCER hrajete každý i v jiných kapelách (Altars of Suffering, Apochryphal Revelation, Catacomba, Master's Curse, Rotting Kingdom, atd.). Kdo vlastně skládá hudbu pro PYROMANCER? Je to Anton? Liší se nějak přístup a způsob vzniku nových skladeb pro PYROMANCER a ostatní kapely?

Master of Graveyard Torment – Písně jsou výsledkem spolupráce, nápady jsou rozděleny zhruba 50/50. Vše je velmi chaotické, nejlepší materiál vzniká velmi rychle. Stanovíme záměr skladby, protože každá píseň musí mít svůj vlastní jedinečný soubor vlivů. Odtud se jednotlivé části obvykle spojují zcela přirozeně. Pokud to působí nuceně nebo vyžaduje příliš mnoho přemýšlení, do tohoto projektu nepatří.

Conqueror Horus – Naše skladby vynikají, když jsou psány na hranici a s velkou mírou volnosti. Většina materiálu začíná tímto způsobem, ale poté jej dále vylepšujeme. Já se starám o kytary, Master Of Graveyard Torment o perkuse. Oba se věnujeme vokálům a podle potřeby navrhujeme aranžmá. Estetika a filozofie jsou zcela spojením našich myšlenek.

Neskutečně si užívám zvuk „Absolute Dominion by Fire“! Tolik temnoty, tolik špíny, zla a chladu! Kde jste album nahrávali? A jak probíhalo samotné nahrávání? Mluvili jste hodně do zvuku?

Master of Graveyard Torment – Bicí jsme nahráli v mé zkušebně v podzemí, pak jsme jeli k zvukaři domů, kde jsme nahrávku dokončili. Nahrávání proběhlo velmi dobře, zejména s ohledem na to, že jsme se soustředili na syrovější zvuk, který vyžaduje více úsilí než typická moderní nahrávka extrémního metalu. Bylo důležité dosáhnout dobré rovnováhy mezi špinavostí a čistotou. Jsme ovlivněni staršími kapelami, které vznikly ještě předtím, než se všude začala používat jednotná, plastová produkce, takže bylo důležité tento přístup zohlednit, ale také se v případě potřeby nechat unést moderními nástroji.

Conqueror Horus – Rozhodli jsme se nahrávat záměrně v skromném prostředí. Předchozí EP jsme nahrávali v profesionálním studiu a nebyli jsme tak spokojeni se zvukem, konkrétně u skladby Pyromancer. Někteří umělci to možná preferují, ale my máme pocit, že náš zvuk se hodí mnohem lépe k chladnějšímu, syrovějšímu a primitivnějšímu přístupu. Rozhodně jsme dlouho zvažovali, jakým způsobem chceme tuto desku nahrát a jaká bude celková věrnost zvuku. Možná to není pro každého, ale má to nepopiratelný šarm, který by se jinak ztratil, kdybychom se vydali více „profesionální“ cestou. Také jsme záměrně spolupracovali s technikem z našeho okolí, který se specializuje na nahrávky v garážové kvalitě a hodně pracuje s magnetofonovými pásky atd. Ve skutečnosti byly všechny rytmické kytary a perkuse nahrány na analogový magnetofonový pás v jediném záběru. Myslím, že to rozhodně tvoří velkou část autenticity a temné podstaty této desky.


Kdo je autorem motivu na obalu? Jak se vám spolupracovalo a co má vlastně motiv znázorňovat? Umělec, který jej maloval, dokáže opravdu přesně vyjádřit temnotu. Jak jste obal vybírali a jak jste se dali dohromady?

Master of Graveyard Torment – tuto volbu jsem nechal na Conqueror Horusovi a jsem s jeho rozhodnutím velmi spokojen. Obraz rozhodně odráží oheň a temnotu, které v sobě obsahuje.

Conqueror Horus – Tento obrázek se jmenuje „The Volcano At Night“ (Sopka v noci) a pochází z konce 19. století. Jeho autorem je Jules Tavernier. Chvíli jsem hledal, než jsem se nakonec rozhodl, že je to ten správný obrázek. V mnoha ohledech mi připomínal Bathoryho „The Return“, ale v mnohem pekelnějším vulkanickém pojetí. Pro nás perfektní!

V popisu vaší kapely na se píše, že vaše texty jsou o smrti, rouhání a zkáze. Kde pro ně berete inspiraci? A kdo je autorem? Čerpáte ze starých knih? Nebo z filmů?

Master of Graveyard Torment – Stejně jako většina ostatních aspektů kapely, je to 50/50. Naším zaměřením a tématem je samozřejmě oheň a černá magie. Inspirace může pocházet z mnoha věcí, ale začíná hněvem, znechucením a arogancí. Hlavním zdrojem inspirace jsou různé druhy okultismu a RPG, ale své místo mají i velmi pozemské záležitosti. Realita je mnohem násilnější a ponuřejší než jakákoli fantazie.

Conqueror Horus – Všechny naše texty píšeme sami a jsou přímo inspirovány všemi druhy temných úvah a ohavných událostí na pozemské rovině, stejně jako našimi okultními zájmy, které se spojují, aby vytvořily tento výraz. Tento projekt je křtěn ohněm. Opravdu není prostor pro nic jiného.


Poslední roky jsou USA plné skvělých death metalových kapel. Jste ale velká země. Vy pocházíte z Kentucky. Jaký je váš underground, co labely, podpora fanoušků? A co třeba koncerty, kolik tak chodí lidí? Máš i nějaké další skvělé kapely, které mi můžeš ze svého okolí doporučit?

Master of Graveyard Torment – Naše scéna je malá, ale oddaná. Před deseti lety měla velký rozmach, ale klíčové osobnosti se musely na nějakou dobu stáhnout. Doufáme, že se nám podaří vést a vrátit do regionu více násilí a zla. Společně s živými hudebníky se v současné době podílíme na většině black/death metalových aktivit v našem státě. Mezi regionálními favority patří Valdrin, Paimon Gate a Process of Suffocation.

Conqueror Horus – Kromě nás dvou a našich přidružených projektů není v naší oblasti moc old school evil metalu. Jak již bylo řečeno, KY scéna je relativně malá, ale existuje několik oddaných fanoušků, kteří ji podporují a podporovali po celá léta. Snažíme se nehrát tak často lokálně a nejsilnější reakce publika zaznamenáváme, když vyrazíme na koncerty do jiných oblastí. Z dalších regionálních kapel bych zmínil Valdrin, Purulency, Flesher a Nogothula.

Jak jsou na tom PYROMANCER s koncerty? Vím, že se vše soustředí hlavně do velkých měst, ale nechystáte s kapelou nějaké turné, kde byste nám nové album představili? Co nějaký velký festival, neláká vás?

Master of Graveyard Torment – Jsem velmi uzavřený člověk a vůbec mě nebaví společenská stránka koncertování. Raději bych naše živé vystoupení omezil na jednorázové akce nebo maximálně 2–3 koncerty najednou. Hrát naživo je pro nás skvělé, ale jen v přiměřené míře. Jsme otevřeni festivalům a speciálním koncertům, samozřejmě v závislosti na okolnostech.

Conqueror Horus – Jsem asi ten společenštější z nás dvou, ale velká turné nás příliš nelákají. Malé jednorázové koncerty a speciální vystoupení jsou více náš styl, ale perfektně naplánované mini turné by bylo možné. Osobně bych rád zkusil tento projekt v budoucnu rozšířit do jiné země a obecně do dalších oblastí.


Poslouchám „Absolute Dominion by Fire“ stále dokola a připadám si, jako bych byl zavřený někde hluboko pod zemí. Ve staré plesnivé kobce. Deska je pochmurná, má v sobě spoustu black i death metalových nálad. Hudba je o předávání emocí. Když třeba zkoušíte dohromady, jak se do podobných stavů dostáváte? Kdy přichází inspirace?

Master of Graveyard Torment – Hněv je pro tuto kapelu především palivem. Conqueror Horus a já sdílíme podobné opovržení vůči našim bližním a to je v našich vystoupeních rozhodně slyšet. Alkohol samozřejmě také působí jako urychlovač ohně. Naše aktivity jsou kvůli nárokům našich dalších kapel velmi sporadické, ale když se sejdeme, vše plyne bez námahy. Oheň, síla a zuřivost.

Conqueror Horus – Řekl bych, že náš každodenní život a dřina existence jsou palivem pro velkou část naší nenávisti a hněvu, které vkládáme do tohoto projektu. Tento projekt je kopancem do tváře celé povrchní kultury obecně. To je asi samozřejmé.


Mě na death a black metalu vždy fascinovala temnota a chlad. Surovost. Co znamená tento styl pro tebe? Proč sis vybral právě death/black metal? Jak bys jej definoval a jak jej vnímáš ty, jako muzikant?

Master of Graveyard Torment – Black/Death je pro mě osobně celoživotním koníčkem. Zlý metal ve mně vyvolává určitý pocit, který oslovuje mou duši jako nic jiného. Od té doby, co jsem v 12 letech poprvé slyšel tyto extrémní kapely, jsem se neustále snažil najít další a další. Black a death metal jsou podle mě poslední skutečnou baštou kreativity v hudbě, kromě ambientu a noisu. Jsme tu, abychom konali ďáblovo dílo, a když toto téma v metalu chybí, ve většině případů ztrácím zájem.

Conqueror Horus – Souhlasím, že vám to dává pocit, který se nedá s ničím jiným srovnat, a v mnoha ohledech to není něco, co bychom mohli vyjádřit pouhými slovy. Když hraji a poslouchám tento typ hudby, mám pocit temné hrdosti a odloučení od všeho ostatního, co je považováno za přijatelné nebo konvenční. Celkově bych řekl, že pro mě je to duchovní zážitek, který mi umožňuje prozkoumávat temné myšlenky a vysmívat se tomu, co nenávidím. Tímto druhem umění také mohu prožívat svou osobní mytologii.

Nezbytná otázka na konec. Co chystají PYROMANCER v nejbližších měsících? Na co se mohou fanoušci těšit? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor…

Master of Graveyard Torment – Hrajeme sérii lokálních koncertů s naší novou živou sestavou. Doufáme, že najdeme čas na skládání dalších skladeb, ale to se stane, až to bude správný čas. Hail Lucifer.

Conqueror Horus – V dohledné budoucnosti budeme hibernovat, ale vrátíme se, až budeme mít víc kouzel k seslání… možná po zimě.

Děkuji moc za rozhovor. Jdu si „Absolute Dominion by Fire“ znovu pustit. Venku je sychravo a zima. Ideální počasí pro poslech PYROMANCER! Přeji albu co největší prodeje a vyprodané koncerty. Budu se těšit, až vás uvidím někde naživo. Ať se vám daří i v soukromí!

Recenze/review - PYROMANCER - Absolute Dominion by Fire (2025):

pondělí 20. října 2025

Recenze/review - DETERIOROT - Awakening (2025)


DETERIOROT - Awakening
CD 2025, Xtreem Music

for english please scroll down

Vykradači hrobů se vrátili. Uprostřed noci se nejdříve procházeli mezi náhrobky a naslouchali šepotu nemrtvých. Hledali nějaký opuštěný hrob, který by mohli znesvětit. Tentokrát se ale mýlili. Zohavená mrtvola během exhumace procitla a šla jim po krku. Jakoby z podzemí vylezla pradávná krvelačná bestie. V mlhavém ránu jste potom mohli najít jenom kruté stopy po jejím řádění. Na hromadu vyskládaná těla, maso odtrhané od kostí. Démon je zpět, neslo se jinak klidným a tichým hřbitovem.

Vrátil jsem se do márnice a poslechl si novou nahrávku od amerických veteránů DETERIOROT. Tahle smečka vždycky moc dobře věděla, o čem jsou záhrobní rituály  a jak probíhá exhumace starých plesnivých hrobů. Hnilobě a totálnímu rozkladu tkání je podřízeno všechno. Jednotlivé nápady jejich mokvajícího death metalu jsou jako rezavé hřeby, které jednou budou zatlučeny i do vaší rakve. 


I letos tihle gentlemani působí jako vyslanci temnoty. Riffy jsou ostré, nasáklé zkaženou krví, bicí zabíjejí a vokál zní jako řev raněné šelmy. Po formální stránce je vše v nejlepším pořádku. O zvuk bylo velmi dobře postaráno, stejně jako o motiv na obalu. Fanoušci plesnivých katakomb se tak mohou soustředit na hudbu samotnou. DETERIOROT patří mezi klasické, tradiční death metalové nihilisty. Umně kombinují atmosféru prokletých pohřebišť s nahrubo nasekanou tmou a chladem. Pokud jste rádi a často ve společnosti kapel jako OBITUARY, CIANIDE, INCANTATION, AUTOPSY, ENTOMBED, FUNEBRARUM, DISMA, BOLT THROWER, potom si můžete být jistí, že novinka "Awakening" bude mít čestné místo i ve vaší sbírce morbidních záležitostí. Tohle je album, které smrdí jako dlouho uleželá mršina. Je opravdové, reálné, autentické, zahrané s touhou po čerstvé krvi. Kývám se spokojeně do rytmu, jsem starým hrobníkem, kterého nová nahrávka doslova uhranula. Stala se mým stínem, krvelačným démonem, čekajícím, až mi bude moci prokousnout hrdlo. Kapela znovu jasně potvrzuje svůj status legendy a mě nezbývá, než vám jejich nové skladby doporučit. Mají v sobě něco neklidného, něco zlého a ošklivého. Jsou jako přízraky, které právě vylezli z hrobů. Spoutali mě, mučili, zavřeli do studené kobky. Nechali mě shnít a pohřbili mě zaživa. Našli mě až letos. Vykradači hrobů se vrátili. Uprostřed noci se nejdříve procházeli mezi náhrobky a naslouchali šepotu nemrtvých. Hledali nějaký opuštěný hrob, který by mohli znesvětit. Hnisavý, mokvající, prašivý, death metalový hrob, který právě vydal další ze svých děsivých svědectví! Temná a chladná exhumace! 

Asphyx says:

The grave robbers have returned. In the middle of the night, they first walked among the gravestones and listened to the whispers of the undead. They were looking for an abandoned grave to desecrate. But this time they were wrong. The mutilated corpse awoke during the exhumation and went after them. It was as if an ancient bloodthirsty beast had emerged from the underground. In the foggy morning, all you could find were the cruel traces of its rampage. Bodies piled up, flesh torn from bones. The demon is back, echoed through the otherwise peaceful and quiet cemetery.

I returned to the morgue and listened to the new recording by American veterans DETERIOROT. This pack has always known very well what otherworldly rituals are all about and how the exhumation of old, moldy graves takes place. Everything is subject to decay and total tissue decomposition. The individual ideas of their oozing death metal are like rusty nails that will one day be hammered into your coffin. 


This year, these gentlemen once again act as emissaries of darkness. The riffs are sharp, soaked in corrupt blood, the drums are killer, and the vocals sound like the roar of a wounded beast. Formally, everything is in perfect order. The sound has been very well taken care of, as has the cover art. Fans of moldy catacombs can thus focus on the music itself. DETERIOROT are among the classic, traditional death metal nihilists. They skillfully combine the atmosphere of cursed graveyards with roughly chopped darkness and cold. If you like and often listen to bands such as OBITUARY, CIANIDE, INCANTATION, AUTOPSY, ENTOMBED, FUNEBRARUM, DISMA, and BOLT THROWER, then you can be sure that the new album "Awakening" will have a place of honor in your collection of morbid items. This is an album that stinks like a long-rotting carcass. It is real, authentic, played with a thirst for fresh blood. I nod contentedly to the rhythm, I am an old gravedigger who has been literally spellbound by the new recording. It has become my shadow, a bloodthirsty demon waiting to bite through my throat. The band once again clearly confirms its legendary status, and I have no choice but to recommend their new songs to you. There is something restless about them, something evil and ugly. They are like ghosts that have just climbed out of their graves. They bound me, tortured me, locked me in a cold dungeon. They left me to rot and buried me alive. They found me only this year. The grave robbers have returned. In the middle of the night, they first walked among the gravestones and listened to the whispers of the undead. They were looking for an abandoned grave to desecrate. A festering, oozing, mangy, death metal grave that had just released another of its terrifying testimonies! A dark and cold exhumation!



Recenze/review - DETERIOROT - The Rebirth (2023):


tracklist:
01 Awakening
02 The Flame
03 In Battle to Survive
04 Horrors in an Everlasting Nightmare
05 A Ghost in the Mirror
06 Deliver Us From Fiction
07 Haunting Images From a Past Life
08 Programmed By Fear
09 Winter Moon
10 In Silence
11 To Sleep

Line-up:
Paul Zavaleta - Vocals/Guitar
James Goetz - Drums
Travis Meredith - Bass
Arthur Reid - Guitars




Recenze/review - SLOOW - Sloow (2025)


SLOOW - Sloow
CD 2025, vlastní vydání

for english please scroll down

Padl si na chladnou zem a poslední, co jsi ve svém nebohém životě viděl, byla mozek tvého kamaráda, který vytékal ven. Slibovali ti vítězství, krásný život. Ve jménu víry jdi a zabíjej. Místo toho ses brodil ve špíně a bahně, viděl si umírat tisíce nevinných. Bolest, kterou si cítil, se přenese na několik dalších generací. Slepě si věřil a s úsměvem na rtech si pochodoval na smrt. Nesl si hrdě vztyčený prapor s obrazem dávno mrtvé modly. Je to stále stejné, lidé se nikdy nepoučí.

Rakouské SLOOW jsem si pro sebe objevil víceméně náhodou při jedné z mých nekonečných toulek podsvětím. Poslechl jsem si ukázky a bavily mě. Nastal proces poznávání. Kapela má na svém kontě ještě dvě další nahrávky, které vám doporučuji si pořídit. Stojí rozhodně za to. Stylově se jedná o surový, prašivý death metal, který může být klidně chladným soundtrackem k další ze zbytečných válek. 


Začíná to vždycky pomalu, postupně. Kněz s temnými myšlenkami a jedovatým úsměvem na tváři ti nasadí do hlavy spoustu pochybností. Jenom on a jeho víra ti dá rozhřešení. Potom jsi už jen ovládaný na dálku. Stane se z tebe slepá ovce jdoucí na prážku. SLOOW jsou přesně tím druhem kapely, která řeže do živého. Jejich hudba je opravdová, reálná, poctivá, autentická ze své podstaty. Jedná se o starý death metal s vlastním rukopisem a výrazem. Pokud jste vyrůstali na undergroundových kapelách z devadesátých let minulého století, potom neváhejte ani chvilku. Dostanete pořádnou porci syrového, již notně zahnívajícího masa. Rakušané jsou jako smečka prašivých psů, která vás roztrhá na kusy. Novinka je nekompromisním útokem z temnoty, je opatřena potřebně špinavým a hrubým zvukem, má stylový obal, zároveň v sobě obsahuje spoustu zajímavých a neotřelých nápadů. SLOOW nejsou sice smečkou, která by do záhrobí přinášela něco novátorského a převratného, ale jejich nové stejnojmenné album rozhodně není jen dobře odvedeným řemeslem. Nahrávka má v sobě něco navíc, takový ten drive a temnou sílu, touhu ničit, zabíjet hudbou. Pak je tu ještě jedna, pro mě asi nejvíc rozhodující věc. Mě zkrátka a dobře baví nová deska poslouchat, rád se k ní vracím a rvu si ji do hlavy pod tlakem. Pokud jste na tom stejně jako já, potom vám doporučuji otočit volume doprava a uslyšíte sami. Tohle album se valí kupředu jako ocelový tank! Temný a surový death metal, který vás přenese přímo do zákopů! 


Asphyx says:

You fell onto the cold ground, and the last thing you saw in your poor life was your friend's brain spilling out. They promised you victory, a beautiful life. In the name of faith, go and kill. Instead, you waded through dirt and mud, watching thousands of innocent people die. The pain you felt will be passed on to several generations to come. You believed blindly and marched to your death with a smile on your lips. You proudly carried a flag with the image of a long-dead idol. It's always the same, people never learn.

I discovered the Austrian band SLOOW more or less by accident during one of my endless wanderings through the underworld. I listened to some samples and enjoyed them. The process of getting to know them began. The band has two other recordings to their credit, which I recommend you get. They are definitely worth it. Stylistically, it's raw, mangy death metal that could easily be the cold soundtrack to another pointless war. 

It always starts slowly, gradually. A priest with dark thoughts and a poisonous smile on his face fills your head with doubts. Only he and his faith can give you absolution. Then you are controlled from afar. You become a blind sheep walking to the slaughter. SLOOW are exactly the kind of band that cuts to the quick. Their music is real, honest, genuine, authentic in its essence. It's old-school death metal with its own signature and expression. If you grew up on underground bands from the nineties, then don't hesitate for a moment. You'll get a hefty serving of raw, already rotting meat. The Austrians are like a pack of mangy dogs that will tear you to pieces. The new album is an uncompromising attack from the darkness, with the necessary dirty and rough sound, stylish cover art, and lots of interesting and original ideas. SLOOW may not be a band that brings anything innovative or revolutionary to the table, but their new self-titled album is definitely more than just a job well done. The recording has something extra, a kind of drive and dark power, a desire to destroy, to kill with music. Then there's one more thing, which for me is probably the most decisive factor. I simply enjoy listening to the new album, I like to come back to it and blast it in my head under pressure. If you feel the same way, then I recommend turning up the volume and hearing for yourself. This album rolls forward like a steel tank! Dark and raw death metal that will transport you straight to the trenches! 


tracklist:
01. Blood And Death 
02. Submarine Commandments 
03. The Road To Glory 
04. Convoy Of Death 
05. Verge Of Crucifixion 
06. Needle On The Loose 
07. Bloodgrave 
08. Prepare Ye! 
09. Poseidon Falls 
10. The Real War 
11. Humiliating Defeat

neděle 19. října 2025

Recenze/review - THAUMATURGY - Pestilential Hymns (2025)


THAUMATURGY - Pestilential Hymns
CD 2025, Memento Mori

for english please scroll down

Chodil jsem okolo dlouhé roky a pokaždé jsem měl takový divný pocit. Jakoby se mi ve vnitřnostech usadilo něco zlého. Možná jsem zahlédl ve tmě i krvelačný pohled. Legendy vyprávěly o hnusné bestii, která spí hluboko v jeskyni. Nedalo mi to, mám rád temnotu a surový death metal. Již u vchodu jsem našel hromadu vybělených kostí. Poházené jako nějaké bezcenné loutky. Pach smrti a rozkládajícího se masa. Potom těžký vzduch prořízl první ostrý riff. Najednou jsem věděl, že jsem zde správně. Tohle je přesně hudba, která koluje i v mých žilách.

THAUMATURGY jsou z Kansasu a hrají hnilobou a zkaženou krví nasáklý starý prašivý death metal v jeho hnusné ortodoxní formě. Přidávají ale i spoustu svých neotřelých nápadů. Máme tak opět (kapela má na svém kontě ještě jednou dlouhohrající album a EP, které se určitě také poslechněte) co do činění se smrtícím kovem, který musel být nahráván hluboko v podzemí, ve staré chladné jeskyni. 

Za povedený považuji zvuk (Loïc F. mastering), který je hnisavě masivní, chladný a surový. Líbí se mi i motiv na obalu, který krásně morbidně doplňuje muziku samotnou. Hlavní je ale jako vždy muzika samotná a je volně inspirována kapelami jako PESTILENCE, SINISTER, MORBID ANGEL, INCANTATION, KRYPTS, GRAVE MIASMA, GROTESQUE, NECROPHOBIC, CRUCIAMANTUM, DISMA, CIANIDE. To ale zase není tolik důležité. Pro mě osobně je hlavní to, že mě baví novinku poslouchat, rád se k ní vracím a užívám si ji. Je totiž plná morbidních nápadů a podmanivě tajemné atmosféry. Navíc, a to dokáži vždy ocenit, se jedná o velmi uvěřitelný, reálný, opravdový a autentický morbidní zážitek. Připadám si při každém setkání spíše jako na nějakém pradávném rituálu pro vyvolávání temných sil. Většina motivů opravdu jakoby nebyla ani z našeho světa. Kapela na to jde ostře, nekompromisně, má dar znázornit těkavé nálady posledních chvilek před smrtí, ale nezapomíná ani na chlad a temnotu. Album "Pestilential Hymns" jsem vždy poslouchal jako celek a doporučuji to i vám. Tak nejvíce vynikla jeho síla. Mraky byly zase jednou velmi nízko. Měly barvu černé krve a ve vzduchu bylo cítit napětí jako před bouřkou. Chodil jsem okolo dlouhé roky a pokaždé jsem měl takový divný pocit. Jakoby se mi ve vnitřnostech usadilo něco zlého. Možná jsem zahlédl ve tmě i krvelačný pohled. Legendy vyprávěly o hnusné bestii, která spí hluboko v jeskyni. Tahle nahrávka má v sobě velkou energii a dokázala ji znovu probudit. Mokvající, shnilý, prašivý death metal ze starých pohřebišť! Temnota a chlad prokletých hrobů! 


Asphyx says:

I walked around for years and always had this weird feeling. Like something evil had settled in my guts. Maybe I even saw a bloodthirsty gaze in the dark. Legends told of a hideous beast sleeping deep in the cave. I couldn't resist; I love darkness and raw death metal. At the entrance, I found a pile of bleached bones. Scattered like worthless puppets. The smell of death and decaying flesh. Then the heavy air was pierced by the first sharp riff. Suddenly, I knew I was in the right place. This is exactly the music that flows through my veins.

THAUMATURGY are from Kansas and play rotten, decaying, blood-soaked old death metal in its ugly orthodox form. But they also add a lot of their own original ideas. So once again (the band has another full-length album and an EP to their credit, which you should definitely check out) we are dealing with deadly metal that must have been recorded deep underground, in an old cold cave. 


I consider the sound (mastered by Loïc F.) to be successful, as it is purulent, massive, cold, and raw. I also like the cover art, which beautifully and morbidly complements the music itself. As always, however, the main thing is the music itself, which is loosely inspired by bands such as PESTILENCE, SINISTER, MORBID ANGEL, INCANTATION, KRYPTS, GRAVE MIASMA, GROTESQUE, NECROPHOBIC, CRUCIAMANTUM, DISMA, and CIANIDE. But that's not so important. For me personally, the main thing is that I enjoy listening to the new album, I like to come back to it and enjoy it. It is full of morbid ideas and a captivatingly mysterious atmosphere. Moreover, and I always appreciate this, it is a very credible, real, genuine, and authentic morbid experience. Every time I listen to it, I feel like I'm participating in some ancient ritual to summon dark forces. Most of the motifs really seem like they're not even from our world. The band goes at it hard, uncompromisingly, with a gift for depicting the volatile moods of the last moments before death, but without forgetting the cold and darkness. I always listened to the album "Pestilential Hymns" as a whole, and I recommend you do the same. That's how its power stood out the most. The clouds were very low again. They were the color of black blood, and there was tension in the air like before a storm. I walked around for many years and always had a strange feeling. It was as if something evil had settled in my guts. Maybe I even saw a bloodthirsty gaze in the darkness. Legends told of a hideous beast sleeping deep in the cave. This recording has great energy and managed to awaken it again. Oozing, rotten, mangy death metal from ancient burial grounds! The darkness and cold of cursed graves!



tracklist:
1. Neuroticism Triumphant
2. The Oncologist's Hymn
3. The Shadow Approaches
4. Plague Ritual
5. Awaken Ares
6. Entropic Hegemony
7. An Ignominious End
8. Forced March



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý čtyřicátý první - Bílé šelmy ve tmě


Příběh pětistý čtyřicátý první - Bílé šelmy ve tmě

Pátek jsme s blondýnkou ve škole zapekli. Měl jsem jen nějaké cvičení a u mé milé ve škole rekonstruovali. Vyrazili jsme ve čtvrtek večer a na chalupu jsme se dostali hodně pozdě. Byla nám hodně zima, ale přitulili jsme se k sobě a šeptali jsme si slova o tom, jak se máme rádi, jak tomu musíme dát čas a místnost se vytopí. Nestalo se tak. Protože venku foukalo jak v zimě a i když hlásili hezké počasí, tak jim to nějak nevyšlo. Zabalili jsme se tedy do spacáků, do dek, přitáhli jsme postel blíže ke kamnům a drkotali jsme zubama. Udělám ti čaj a zbylo tu trošku rumu. Klepou se nám ruce, když srkáme teplou tekutinu. Musím na záchod, nezhasínej, řekne mi ještě, ale když se vrátí, jsem už jako dřevo. Spím až do rána, v kuse. A kamna samozřejmě vyhasnou. Marně hledáme něco k snědku, nakonec zvítězí májka a tvrdý chleba. Nevadí nám to, jsme mladí a to člověk ledacos zkousne. Pravdou také je, že je moje budoucí žena silná a klidná osobnost, kterou jen tak něco nerozhází. Jaké máme na dnes vlastně plány, zamumlám před chalupou, když kouříme a pijeme hořké kafe.

Napadne mě výlet do Liberce, do zoo. Nejdřív se na to moc netváří, ale když slíbím, že pak zajdeme na oběd a na pivo, tak kývne. Vyrazíme vlastně skoro hned. Jen s malým batůžkem. Jdeme po hřebenech do Jablonce, vysvitne slunce a na kamenech se vyhřívají zmije. Našlapujeme tedy opatrně a neděláme hluk. Když sejdeme dolů, do města, tak se nám uleví. Musíme ještě kus, mezi domy, kolem autobusáku, až k zastávce tramvaje. Už jsme nějaký čas nejeli a tak jsme trošku zmatení. Změnili tarify a ceny a paní v budce je neskutečně nepříjemná. Naštvu se, mám sto chutí ji za to chování vytáhnout skrz plexisklo a dát jí pár facek. Samozřejmě to neudělám, ale ulevím si, to zase jo. Proč se někteří neumí chovat? Pořád nad tím přemýšlím. Asi záviděla mládí. Nasedneme do tramvaje a drkotáme až do Liberce. Cestou, kousek před Vratislavicemi se zděsíme cikánského, totálně vybydleného domu. Nahaté děti, pupkatí fotříci a ženský tu žijou v neskutečným bordelu. To je hrozný, pronesu nahlas a několik dalších cestujících se přidá. 

Vystoupíme dole ve městě, jdeme kolem nákupního střediska, které tu tenkrát stávalo. Pak do kopce, kolem radnice, až se ztratíme mezi vilami. Nakonec, i když tu nejdu poprvé, nás zachrání tramvaj. Jede až ke vchodu do zoo. Jsme tam za pár minut. Dojdeme si na záchod a ve mě se probudí starý koníček. Býval jsem chlapec, co si vystřihoval z časopisu ABC fotky zvířat, z encyklopedií si o nich vypisoval informace a uměl i latinské názvy. Obdivuju potom celý den svoji milou, které jsem u každé klece přednesl dlouhý sloh o tom, odkud zvíře je, co jí, jak se chová a spoustu další informací, které ji asi moc nezajímaly. Nedala to ale vůbec najevo. Byl jsem totiž ve svém živlu a asi jsem ji strhl s sebou. Mě fauna i flora vždycky fascinovaly a je velká škoda, že jsem nemohl studovat  nějaký obor, kde bych se vyřádil. Místo toho počítám nějaké stroje a o kterých nevím vůbec nic. Kolikrát si je ani nedovedu představit. A hlavně mě vůbec nezajímají. Dojdeme ke slonům, sledujeme ta majestátní zvířata a já se musím držet, protože je tu nějaká rodinka, která o nich neví vůbec nic. Pan otec si vymýšlí, aby vypadal chytrej. Táto, ty si tak šikovný. Blondýnka mi zaryje nehty do dlaně. Hlavně klid.

Stejně mi to vrtá hlavou, jak to, že si někdo dokáže takhle vymýšlet. Když něco nevím, tak to přiznám ne? Ale asi jde o ego, nevím. Dali jsme si párek v rohlíku a došli si zase na záchod. Další nepříjemná bába. Kecy a kecy, nervozita jak z hlubokého socialismu. Říká se tomu přednasranost. Někteří lidé takoví jsou. Mám pro tebe překvapení. Už si někdy viděla bílé tygry? Nezná, neví o tom, že je to vlastně genetická vada a že v přírodě by nepřežila ani den, protože by byla vidět. Ale to nevadí, všechno jí řeknu. To jako fakt existuje? Ano, moje milá, ano. Jsou krásní, divní, ale nádherní. Vstoupíme do haly, vyfotíme se s hlavami žiraf. Potom někdo zhasne. Tápeme, asi vypadl proud. Ze tmy se ozve řev hladové šelmy. Zkus zapnout blesk, řeknu svojí holce. Udělá to a osvítí mě. Mám od té doby fotku, kdy stojím a dělám drápy a tvářím se drsně. Na sobě křiváka a za mnou bílý tygr ve skoku. Ještě, že je za sklem. Uff, leknu se. Chvilku čekáme, někdo dole nadává, tygři řvou a nakonec se rozsvítí.  

Vy jste nás ale vyděsila, řekne blondýnka ošetřovatelce v khaki tričku. Usměje se na nás a že prý se nám nemůže nic stát, že to sklo je tvrzený. Dáme se do řeči a protože máme ten den štěstí, tak nás vezme na krmení. Je mezi námi jen jedna mříž a vidíme oba tygry, jak žerou čtvrtku krávy. Odtrhávají maso od kostí. Jsou to miláčci, řekne nám a potom vypráví o tom, jakou kdo má povahu. Je vidět, že má zvířata opravdu ráda, je na tom jako já. Dělá sice poměrně špatně placenou práci, ale baví jí to. A protože si všimne, že mám na sobě metalové triko Vader, zabrousí i na kapely. Jak chodí v Liberci do jednoho klubu a že dneska jsou tu Debustrol. Neznám moc lidí, mám raději zvířata, pojďte se mnou? Blondýnka se trošku cuká, ona nemá moc Debustrol kvůli textům ráda, ale nakonec se nechá přemluvit. Počkejte na mě před vchodem, jen se osprchuji a přijdu. Hned po zavíračce. Kývneme na souhlas a jdeme na další zvířata. 

Mají tu lachtany, kterým říká nějaký pán tuleni. Kam si chodil na základku, chce se mi na něj zařvat, ale zase to neudělám a nechám jej, aby zanesl další chaos do hlav svých dětí. Panebože, to je hrozný. Naše mise pokračuje a když se dostaneme k papouškům, jsem zase ve svém živlu. Mívali jsme korelu, která nám pak uletěla. Chytrej, řekl bych až vyčůranej pták. Mám zase nabito a pak už raději končím. Nechci blondýnku unudit. Jenže ona, když jdeme dál, tak se sama ptá a mě vám to dělá takovou radost, že jsem k nezastavení. Dopoledne, oběd i odpoledne nám uteče jako voda. Počkáme fakt na ni, napadne mě, že bychom jako utekli, ale takoví my nejsme, vychovávali nás jinak. Ono taky, když vám někdo zprostředkuje takový skvělý zážitek, pro mě osobně na celý život, tak jsem mu zavázáni. Oba tygři byli ze Švédska a myslím si, že jeden se jmenoval Columbus, druhé jméno jsem už ale bohužel zapomněl.

Přijde a vypadá tak nějak jinak. Lépe, upraveněji, víc sexy. Je na ní vidět, že je ráda, že nás vidí, že jsme neutekli. Povídá nám o tom, jaké je to těžké chodit na muziku sama. Jak já tě chápu holka, přidám se se svojí troškou do mlýna. Notujeme si vlastně všichni dohromady. V našich slovech je nadšení lidí, co mají podobné koníčky, co milují zvířata, co jdou do všeho srdcem. Zalezeme někam do malé hospody, do sklepa. Chodím sem kvůli tomu, že je tu klid. Jinak mě pořád někdo otravuje. Byla zkrátka typem, co na něj letí pánové v letech. Občas, když zabrousí na rodinu, na vztahy, tak jí posmutní obličej. Mívala chlapce, láska jako trám. Zabil se na motorce. Je na ní vidět, že jí to stále ještě hodně bolí. Ale dost smutku, dnes se bude slavit. A tak zase jednou do sebe láduji jedno za druhým, moje milá mě brzdí, ale zároveň je ráda, že vtipkuji a zvednu jí i naší nové známé náladu. Už je čas, řekne najednou, když se vrátím ze záchodu. Zaplatím za všechny, to se tak kdysi dělávalo a jdeme do klubu.

Ona je to spíš sokolovna, matně vzpomínám, že jsem tu už někdy byl, ale nemůžu si vzpomenout. Bylo to s první nebo druhou partou? Nebo jsem tu byl sám, při jedné z mých spanilých jízd? Netuším. Už se mi to všechno plete. Nedělám si žádnou statistiku a hlavně nemám nikoho, kdo by mi se vzpomínáním pomohl. Už tu hraje nějaká kapela, která je jedním slovem hrozná. Pánové s pupky se tu pokouší o heavík. Odfrknu si a jdu raději pro pivo. Co to jako má být? Zeptám se nějakého kluka ve frontě a on mi dá málem do držky. Nějaké místní hvězdy. Přijde mi to jako fandit fotbalovému mužstvu, které neumí hrát, sere na to a ještě je uražené, že je nikdo nechce podporovat. Inu, častý jev na vsích, ale Liberec je přeci město, ne? Je tu děsná fronta a než přinesu pivo, tak nejen že se vystřídají kapely (ta druhá je snad ještě horší), ale také musím rozehnat chumel chlapců, co se přišli seznámit s mojí dívkou a slečnou od tygrů. Nejdřív něco pyskují, chtějí mě zmlátit, prsí se, ale když vidí, že jsou tu holky fakt se mnou, tak se stáhnou. A mě se uleví. 

Byl si můj tygr, pošeptá mi moje holka do ucha a stáhne se dozadu. My jdeme rovnou do kotle. Stanou se z nás opravdové šelmy. Celé vystoupení je velmi divoké, surové, je to thrash metal přesně jak jej má nejraději. Kluci to do nás nasázejí pod tlakem a já si říkám, jaká je škoda, že nezpívají anglicky a že to nezkusili venku za hranicemi. Padám na záda, zvedám se, mlátím hlavou, házím tygří dívku nad hlavu. Usmíváme se, jsme po okraj narvaní adrenalinem. Je to masakr, který se nám zadře hluboko do hlavy. Cítím sílu, která se mi dostává do uší, vlévá se do žil, pomalu, postupně, stávám se součástí muziky. Nechci aby to skončilo. Řvu do tmy. Jsem opravdu silnej, jako nějaký pravěký zvíře. Potom, když dohrají poslední song a několikrát přidávají, tak ze sebe dostanu všechno. Klepou se mi ruce, když se objímáme, když dostávám zase celou sadu pusinek na tvář i na pusu. Bylo to skvělý, říká mi a já jen spokojeně kývám hlavou. Už hodně dlouho jsem nezažil takhle skvěle zahraný koncert. Fakt masakr!

Vydrží s námi až do rána, do první tramvaje. Loučíme se dlouho, nechce se nám pryč. Slíbíme si a nikdy to nedodržíme, že se setkáme, že si napíšeme, že spolu zajdeme na pivo, na koncert nebo se jen tak potkáme. Netuším, kam tuhle dívku od tygrů zavál vítr. Jestli má rodinu, jestli pořád poslouchá metal. Vzpomněl jsem si na ní zrovna včera, když jsme se vrátili ze zoo v Plzni. Rodinky postávaly před klecemi a vedly úplně stejně špatné řeči. Tur nebo bizon, koza nebo ovce, všechno jim bylo jedno. My si to přesto užili, jen když jsme šli kolem tygrů (v Plzni jsou ti ussurijští), musel jsem se najednou zastavit. Pamatuješ si, jak jsme jednou potkali bílé šelmy ve tmě? To už je tak dávno...


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 18. října 2025

Recenze/review - DEMIURGON - Miasmatic Deathless Chamber (2025)


DEMIURGON - Miasmatic Deathless Chamber
CD 2025, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Těla spálená na popel. Nářek a bolest. Utrpení. Celý svět jakoby byl zahalený do černého mraku. Země je v plamenech. Stará sopka o sobě dala zase jednou vědět. Popáleniny třetího stupně vám může způsobit i nové album italských maniaků DEMIURGON. Tvorbu téhle divoké a nespoutané smečky sleduji již od jejich počátků. Pokud máte zájem, můžete si u nás na stránkách přečíst i recenze na předchozí počiny, případně se podívat i na report z mého rodného města (odkazy naleznete dole pod tímto článkem). 

Pánové z Itálie pokračují ve své morbidní cestě. Ta je lemovaná hromadami zahnívajících mrtvol. Pokud máte rádi smrtící kov v jeho surovější, maniakálnější podobě, potom jste zde správně. Žádné kompromisy, žádné slitování, jenom přímé útoky z toho nejhlubšího podzemí. Klasické postupy se zde potkávají s technickými, zajímavými pasážemi. Výsledný jedovatý koktejl na mě opravdu působí jako žhavá láva, která vyvěrá nejen ze sopky, ale i z temných zákoutí tohoto alba. Novinka mě opět smetla z povrchu zemského. 


Pánové moc dobře vědí, jak vytvořit mrtvolnou atmosféru. Dali si pozor i na to, aby měli masivní, ostře řezající a syrový zvuk. Po formální stránce je vše v absolutním pořádku. Hodně se mi líbí i motiv na obalu (Artwork by Giannis Nakos / Remedy Art Design). Při poslechu se tak mohu v klidu soustředit na muziku samotnou. Album je po okraj doslova narvané zajímavými nápady. Jsem moc rád, že si kapela stále uchovala takovou tu staroškolskou poctivost. Je to smečka rozzuřených šelem, které dlouho hladověly a teď touží po čerstvém mase. Nutno rovnou dodat, že letos je jejich lov opravdu úspěšný. Pokud rádi navštěvujete opuštěná jatka, patologické sály a staré márnice, potom jste zde správně. Novinka bude určitě v soukromých sbírkách všech maniaků, kteří mají rádi kapely typu SUFFOCATION, IMMOLATION, DEEDS OF FLESH, ORIGIN, HATE ETERNAL, HIDEOUS DIVINITY, UNMERCIFUL. Zkrátka a dobře, tohle je nářez, který vám vystřelí mozek z hlavy. Muzika, u které se budete cítit jako ve staré studené mučírně. Způsobů, jak zabít člověka, je velké množství. Tahle smrt přichází středem, jde se tu rovnou na věc. Skladby v sobě obsahují potřebné velké množství tlaku, špíny a temné energie. "Miasmatic Deathless Chamber" považuji za velmi, nejen stylové, povedené album po všech stránkách. Je velmi dobře, zajímavě napsané a složené. Každé společné setkání si vyloženě užívám. Těla spálená na popel. Nářek a bolest. Utrpení. Celý svět jakoby byl zahalený do černého mraku. Země je v plamenech. Brutální, syrové, ostré a temné death metalové album, které vás spálí na popel! Technika se zde potkává se surovostí ve velmi morbidním poměru!

Asphyx says:

Bodies burned to ashes. Wailing and pain. Suffering. The whole world seems to be shrouded in a black cloud. The earth is on fire. The old volcano has made itself known once again. The new album by Italian maniacs DEMIURGON can also cause third-degree burns. I have been following the work of this wild and unrestrained pack since their beginnings. If you are interested, you can read reviews of their previous works on our website, or check out the report from my hometown (links can be found below this article). 

The gentlemen from Italy continue on their morbid journey, lined with piles of rotting corpses. If you like death metal in its rawest, most maniacal form, then you've come to the right place. No compromises, no mercy, just direct attacks from the deepest underground. Classic approaches meet technical, interesting passages here. The resulting poisonous cocktail really strikes me as hot lava erupting not only from a volcano, but also from the dark corners of this album. The new release has once again swept me off my feet. 


The gentlemen know very well how to create a dead atmosphere. They also made sure to have a massive, sharp, and raw sound. Formally, everything is absolutely fine. I also really like the cover art (Artwork by Giannis Nakos / Remedy Art Design). When listening, I can calmly focus on the music itself. The album is literally packed to the brim with interesting ideas. I am very glad that the band has retained its old-school honesty. They are a pack of rabid beasts that have been starving for a long time and now crave fresh meat. It must be said that this year their hunt has been truly successful. If you like visiting abandoned slaughterhouses, pathology rooms, and old morgues, then you've come to the right place. The new album will definitely be in the private collections of all maniacs who like bands such as SUFFOCATION, IMMOLATION, DEEDS OF FLESH, ORIGIN, HATE ETERNAL, HIDEOUS DIVINITY, and UNMERCIFUL. In short, this is a blast that will blow your mind. Music that will make you feel like you're in an old cold torture chamber. There are many ways to kill a person. This death comes straight to the point. The songs contain the necessary amount of pressure, dirt, and dark energy. I consider "Miasmatic Deathless Chamber" to be a very successful album in every way, not just in terms of style. It is very well written and composed in an interesting way. I thoroughly enjoy every encounter with it. Bodies burned to ashes. Wailing and pain. Suffering. The whole world seems to be shrouded in a black cloud. The earth is on fire. A brutal, raw, sharp, and dark death metal album that will burn you to ashes! Technique meets rawness in a very morbid ratio!



about DEMIURGON on DEADLY STORM ZINE:






Track Listing -
1. Worldwide Grave
2. The Era of Defiance
3. Aspiring to Omnipotence
4. Miasmatic Deathless Chamber
5. Flashforward to the End
6. Throne of Derangement
7. Apoptosi

Line up:
Stefano Borciani - Voice
Emanuele Otani - Guitars
Dani Benincasa - Guitars
Riccardo Benedini - Bass
Riccardo Valent - Drums

Artwork by Giannis Nakos / Remedy Art Design


pátek 17. října 2025

Recenze/review - CARACH ANGREN - The Cult of Kariba (2025)


CARACH ANGREN - The Cult of Kariba
CD 2025, Season of Mist

for english please scroll down

Do očí jsem se ti nikdy nedokázal dívat příliš dlouho. Bylo v nich totiž něco zvráceného, zlého, děsivého. Stačilo, abych tě spatřil, jak stojíš ve stínu a mrazilo mě v zádech. Bál jsem se tvého hlasu, pohybů, pokaždé, když ses vkradla mezi mé noční můry, bolelo mě u srdce i ve vnitřnostech. Připadal jsem si jako otrávený jedem, umíral jsem a znovu se rodil v krutých křečích. Probuzen uprostřed noci jsem potom zažíval ještě horší realitu. Vždycky jsem měl rád hudbu, která je inspirovaná horory. Holandské CARACH ANGREN určitě všichni znáte. Jedná se o symfonickou black metalovou kapelu, která pokaždé, když začne hrát u mě v pokoji, venku začne z černých mraků padat krvavý déšť.

Tentokrát se kapela inspirovala starými básněmi, divadelními hrami. Vystupuje v nich Bílá paní ze Schinveldu a hlavně Kariba, travička a čarodějnice. Pokud máte rádi temný folklór, okultní symboliku a hororově podmanivou atmosféru, potom jste zde správně. Pohodlně se usaďte, zhasněte všechna světla a nechte se obejmout krvavou tmou. 


Symfonický black metal není zrovna styl, který by příliš často hrál v mém přehrávači, jenže CARACH ANGREN se mi dostali do hlavy. Novinka má v sobě cosi magického, záhadného, tajemného. Možná to jsou témata textů, ostrý a dobře čitelný zvuk, možná je to i motiv na obalu (takhle nějak si Karibu opravdu představuji). Nevím, poslouchám hudbu hlavně srdcem a tady si připadám jako chycený do sítí. Líbí se mi rukopis kapely, jednotlivé nápady, skvěle zpracované vokály, grafika, ale hlavně - nové EP mě opravdu baví poslouchat. Rád se k němu vracím hlavně ve chvílích, když je venku ještě tma a přízraky se toulají ulicemi. Ne, najednou nejdu jako každý den ráno do práce, ale v hlavě se mi odehrávají starodávné příběhy, užívám si atmosféru a když potkám nějaký přízrak, tak moc dobře vím, odkud přichází. Líbí se mi i určitý neklid, černá energie, chcete-li, které je na novince opět velké množství. "The Cult of Kariba" je volným pokračováním věcí minulých, ale také nahrávkou, která drásá zevnitř. Je samozřejmě nutné, abyste měli bohatou fantazii a náležitě morbidní vkus. Tohle je hudba pro všechny, kteří dokáží rozeznat tisíce odstínů tmavých barev. Ano, CARACH ANGREN jsou jako temní prokletí malíři, kteří pomocí své hudby nanášejí na celkový obraz pestrou paletu depresivních a nihilistických nálad. Připadám si jako na návštěvě dávno zapomenutého archívu, ve kterém pátrám po starých děsivých činech. Nálada je velmi pochmurná, napínavá a strašidelná. Hlavní pro mě ale je, že kapele věřím každý tón, notu, úder bicích i pasáže upletené ze smyčců. Monumentální, mocné a děsivé symfonické black metalové dílo! Kariba stojí ve stínu a dívá se i na vás! 

Asphyx says:

I could never look into your eyes for too long. There was something twisted, evil, terrifying in them. Just seeing you standing in the shadows was enough to send a chill down my spine. I was afraid of your voice, your movements, every time you crept into my nightmares, my heart and guts ached. I felt like I was poisoned, dying and being reborn in cruel convulsions. Waking up in the middle of the night, I experienced an even worse reality. I've always liked music inspired by horror movies. I'm sure you all know the Dutch band CARACH ANGREN. They are a symphonic black metal band, and every time they start playing in my room, bloody rain begins to fall from the black clouds outside.

This time, the band was inspired by old poems and plays. They feature the White Lady of Schinveld and, most notably, Kariba, a poisoner and witch. If you like dark folklore, occult symbolism, and a captivating horror atmosphere, then you've come to the right place. Sit back, turn off all the lights, and let yourself be enveloped by bloody darkness. 


Symphonic black metal isn't exactly a style that plays very often on my player, but CARACH ANGREN got into my head. There's something magical, mysterious, and enigmatic about their new album. Maybe it's the themes of the lyrics, the sharp and clear sound, or maybe it's the cover art (this is how I imagine Karibu). I don't know, I listen to music mainly with my heart, and here I feel like I'm caught in a web. I like the band's style, the individual ideas, the superbly crafted vocals, the graphics, but most of all, I really enjoy listening to the new EP. I like to come back to it, especially when it's still dark outside and ghosts are roaming the streets. No, I'm not suddenly going to work every morning like everyone else, but ancient stories are playing out in my head, I'm enjoying the atmosphere, and when I meet a ghost, I know very well where it comes from. I also like a certain restlessness, black energy, if you will, which is again abundant on the new album. "The Cult of Kariba" is a loose continuation of things past, but also a recording that tears you apart from the inside. Of course, you need to have a rich imagination and appropriately morbid taste. This is music for anyone who can discern thousands of shades of dark colors. Yes, CARACH ANGREN are like dark, cursed painters who use their music to apply a colorful palette of depressive and nihilistic moods to the overall picture. I feel like I'm visiting a long-forgotten archive, searching for old, terrifying deeds. The mood is very gloomy, suspenseful, and scary. But the main thing for me is that I believe every tone, note, drum beat, and string passage of the band. A monumental, powerful, and terrifying symphonic black metal work! Kariba stands in the shadows and watches you too!




Tracklist:
1. A Malevolent Force Stirs (1:16)
2. Draw Blood (5:18)
3. The Resurrection of Kariba (4:45)
4. Ik Kom Uit Het Graf (4:51)
5. Venomous 1666 (4:37)

Production Credits:
Main compositions by Ardek.
Pre-production, orchestral arrangements and keyboards by Ardek.
Vocals by Seregor, recorded at Tidal Wave Studio, Germany.
Backing vocals by Ardek.
Drums performed by Gabe Seeber, recorded at Mayhemeness Recording Studio.
Bass guitar, drums written by Ardek.
Guitars tracks 2,3 written by Seregor.
Guitars tracks 4,5 written by Ardek.
Lyrics tracks 1, 2, 5 by Ardek.
Lyrics track 3 by Ardek & Seregor.
Lyrics track 4 by Seregor.
All guitars and bass guitar performed and recorded by Patrick Damiani at Tidal Wave Studio, Germany.
Mixed & Mastered by Patrick Damiani at Tidal Wave Studio, Germany.
Vinyl Mastered by Robert Schmidt, 24-96 Mastering, Germany.

Guest Musicians:
Solo violin tracks 2, 5 performed and recorded by Nikos Mavridis.
Voice overs done by Tim Wells.
Wolf howl track 3 by Frodo Wijers.

Lyrics proofreading done by Sylvy Notermans.



KNIŽNÍ TIPY - Umění zmizet - Sarah Pekkanen (2025)


Umění zmizet - Sarah Pekkanen
2025, Vendeta

Někdy vyplují na povrch věci, o kterých byste raději nevěděli. Sedíme s mámou na chalupě v horách a prohlížíme si staré zažloutlé fotky příbuzných. Porodila 13 dětí a přežily jen dvě. Válka. Utržená noha. Vrátilo se jich jen pár. Pátráme v minulosti a čteme si ve starých kronikách. Odhalujeme příběhy plné bolesti, strachu, ale i radosti a lásky, věrnosti. Někdy jsem překvapený, občas i šokovaný. Venku se zatáhlo a jdu si číst. Přivezl jsem si z Plzně do Jizerek další knihu od pro mě nové autorky a jsem hodně zvědavý, jestli mě bude bavit. Jsem letos ochutnávačem, rád objevuji neznámé spisovatele. Umění zmizet se mi ihned prolne se starými fotkami. Co nevíme o svých rodičích? Tohle je zvláštní a velmi niterné téma. Ihned se začtu a vůbec nevnímám stařenku, která mi řekne, že jde spát. Makali jsme celý den, brzy bude podzim a to je na chalupě vždycky práce jako na kostele.

Máme to tu rád, ten klid, přírodu, samotu. Rád se sem vracím, kousek pod rozhlednu Černá studnice. Baví mě se jen tak procházet, nechávat v sobě knížky, aby ve mě postupně dozrály. Poslouchám teď doom metal v podání mistrů PARADISE LOST a NOVEMBERS DOOM, obě kapely vydaly skvělá nová alba a krásně se mi hodí ke čtení. Ten klid, majestátnost kopců, magie lesních cest, napětí, když uslyším z lesa štěkání srnců, jekot ptáků nebo krásné ticho, když se predátoři vydají na lov. Kniha je velmi dobře napsána. Opravdu si ji užívám. Úvod je sice trošku spletitější, náročnější na pochopení, ale není to nic zase tak děsně náročného. Potom se děj rozjede na plné obrátky a já doslova hltám každou větu, každou sloku. Netopím, přesto se objeví můra a začne třepotat křídly kolem lampičky. Měl bych jít spát. Ještě jednu kapitolu? Nebo raději dvě. Ve snech potom vidím své předky, kteří se stali součástí přírody. 

Čtení pro mě vždycky bylo, je a bude skoro až nábožnou událostí. Mám své rituály, jako čištění brýlí, přesné nastavení křesla. Kdyby mě někdo viděl, myslel by si, že jsem autista. Ale za ty roky, co si čtu, mám rád své jisté, je to pro mě relax, odpočinek, spolu s hudbou se jedná o jedny z krás tohoto světa, které k smrti miluji. Máme práce nad hlavu, snažím se stařenku odehnat od těžkých věcí, někdy mě trošku štve, jak už tomu u starých dam bývá. Ta zarputilost. Ale jsem hodný syn, pracuji sice podle svého, ale nehádám se, sám tuším, že možná jednou budu stejný. Ptám se, a co ty, čtu teď jednu knížku, nemáš přede mnou nějaké tajemství? Usměje se a pak se jen tak zahledí do dálky. Narodil jsem se jí, když jí bylo sedmnáct. Celé odpoledne vzpomíná. Na otce, na moje první kroky. Vlastně jsem měl krásné dětství, ale o to šílenější pubertu. Přemýšlím nad tím, když si po obědě i po večeři čtu. Zajímavé, vždycky jsem měl rád knížky, které ve mě dokáží probudit emoce a donutí mě přemýšlet. A co vy a vaše máma? Řekla vám úplně všechno? 

Ten důvod, proč máma hlavní hrdinky musí zmizet, je děsivý. Šílený. Uměli byste být neviditelní? Zvládli byste to psychicky? Hodně mi to vrtalo hlavou. Člověk by musel opustit telefony, počítače, stát se stínem. Nevím, musí to být hrozné a autorka to popisuje tak autenticky, uvěřitelně, že to snad doopravdy zažila. Snad ne, ale nápad je to skvělý a provedení ještě lepší. Najednou jsem měl, po přečtení několika dalších kapitol, hroznou chuť být sám. Nějak mě to dostalo. Vydal jsem se, i když pršelo, do kopců. Kolem Samot, po pěšinách po kterých nikdo nechodí, jenom zvěř. Nasával jsem vlhkost mokřadů, toulal se až do setmění. Když jsem scházel dolů k chalupě, zahlédl jsem několik stínů. Mohli by to být moji předci? Otřepu se, vrátím se do reality a nechám sousedovic psa, aby mě přivítal hlasitým štěkotem. Musím knížku dočíst, nepůjdu spát, dokud ji nedám! Řeknu si a stane se tak. Je už fakt pozdě a zítra brzy vstávám, musím zpět do Plzně.

Loučíme se se stařenkou a nechávám ji samotnou. Mívám pokaždé takový zvláštní pocit smutku. Dívám se z okna autobusu i vlaku. Mám dočteno a všechno ve mě nadále rezonuje. Doma dám knihu na hromadu těch, které ještě nečetla manželka a dcera a když se mě zeptají, jak bylo, tak jim vyprávím o práci, o předcích, o Umění zmizet. Záměrně se snažím do knižních tipů vybírat autory, o kterých jinde nepíší. Mám to podobně nastavené, jako u kapel. Tentokrát mi bylo po přečtení téhle knihy tak nějak smutno. Příběh má takovou zvláštní náladu, která byla ještě navíc umocněna sychravými horami, počasím a podzimem, který už o sobě dal vědět. Přeji vám čisté světlo, dobrou náladu a ať se vám daří. Moje díky vám se také neomrzí. Umění zmizet opravdu stojí za přečtení. Zeptejte se pak i své mámy. Možná budete překvapeni. 

-----------------------------------------------------------------------------------------------------
Catherine Sterlingová žije v domnění, že svou matku dobře zná. Ruth Sterlingová je tichá, pracovitá žena, která žije jen pro svou dceru. Celý život jsou to jen ony dvě proti celému světu. Teď se ale Catherine rozhodla, že roztáhne svá křídla, odstěhuje se a začne budovat kariéru. A Ruth je odhodlaná udělat všechno pro to, aby jí v tom zabránila.

Ruth Sterlingová se domnívá, že svou dceru dobře zná. Catherine by se jí nikdy nevzepřela a nikdy by nezapochybovala o její minulosti či rodině. Když se však v Rutině pečlivě zkonstruovaném životním příběhu začnou objevovat trhliny, matka i dcera se začnou zaplétat do pavučiny lží.

Pravda o Rutině minulosti totiž nesmí vyjít najevo. K jejich častému stěhování ji vedly velmi dobré důvody, stejně jako k tomu, že byla celou tu dobu připravená kdykoliv beze stopy zmizet.

Jenže nebezpečí se blíží. Souvisí nějak s Rutinou minulostí? Nebo by se měla obávat spíše temných zákoutí duše vlastní dcery?


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 16. října 2025

Recenze/review - CORONER - Dissonance Theory (2025)


CORONER - Dissonance Theory
CD 2025, Century Media Records

for english please scroll down

Když se dívám kolem sebe a roky ubíhají, tak zjišťuji, že se lidé příliš nemění. Možná máme nové technologie, možná jsme dál, co se týká nepodstatných věcí, ale v základu jsme stále stejní. Pořád ničíme planetu, stále válčíme, krmíme se jedy a věříme falešným prorokům. Tupý zástup lidí stále pochoduje na smrt. Thrash metal jsem kdysi začal poslouchat kvůli tomu, že jsem se chtěl vymanit, vystoupit z davu. Byla to rebelie, pochopitelná mladistvá touha po změně. Oblíbil jsem si tenkrát i kapelu CORONER ze Švýcarska. Dodnes si jednou za čas vytáhnu jejich alba a přehrávám je při mých soukromých seancích.

Svět se mezi tím spojil ve všemocnou síť a umíme se lépe zabíjet na dálku. Umělá inteligence je mnohdy chytřejší než někteří z nás. Poctivá muzika ale stále zůstává. Zrovna tahle smečka, na rozdíl od mnohých jiných, si stále zachovává status legendy, která nejen že má na svém kontě zásadní stylové nahrávky, ale i jejich nová tvorba má v sobě stále oheň a vášeň. Pánové jsou zpět a působí stejně jako kdysi. Jejich nezaměnitelný a originální rukopis je pořád patrný, posouvají se ale dál, dopředu, do dosud neprobádaných dimenzí. Novinka mě baví úplně stejně jako jejich dávné nahrávky. Návrat po 32 letech se vydařil na výbornou. 


Napíšu to rovnou, z některých pasáží mě doslova mrazí v kostech. CORONER nejen, že i letos objevují nová temná zákoutí, ale stále umí napsat skladby, ve kterých se potkává technika se syrovostí ve vzájemně (nebál bych se napsat) magickém poměru. Jednotlivé motivy na mě fungují, zadírají se mi postupně do podvědomí. Zůstávají tam, nutí mě přemýšlet nad jako vždy promyšlenými a propracovanými texty, nad pasážemi, které v sobě mají velké množství tlaku a energie. Líbí se mi, že pánové lehce experimentují, jsou progresivní, ale dělají to zajímavým a dobře poslouchatelným způsobem. Jejich přístup, talent a celkový dojem na mě působí velmi podobným způsobem, jako práce, kterou odvádějí mí oblíbení VOIVOD. Jen je zde ještě více patrná temnota a chlad. Toulám se tímhle podivným světem a roky, které mi příroda, bůh a nebo osud nadělili, ubývají. Jsem tak rád za podobná skvělá alba, jako je "Dissonance Theory". Už jenom ten zvuk (Jens Bogren - mixing, mastering), motiv na obalu (Stefan Thanneur) dávají jasně na vědomí, že alespoň pro mě, je novinka jasným kandidátem na jedno z nejlepších alb letošního roku. Tohle je, dámy a pánové, návrat ve velkém stylu. Vše sedí perfektně na svých místech, skladby mají drive, takový ten heavy efekt, jsou tajemné a je v nich obsažena veškerá temnota vesmíru. Jakoby kapela vzala veškeré své zkušenosti, smíchala je dohromady a přidala do nich nové, neotřelé ingredience. Jestliže mě jejich první nahrávky provázely mým mládím a vlastně i celým životem, jejich letošní pokračování je velmi důstojným nástupcem. Když se dívám kolem sebe a roky ubíhají, tak zjišťuji, že se lidé příliš nemění. Možná máme nové technologie, možná jsme dál, co se týká nepodstatných věcí, ale v základu jsme stále stejní. Pořád ničíme planetu, stále válčíme, krmíme se jedy a věříme falešným prorokům. Pokaždé, když budu chtít vystoupit bokem, narvu si nové album do hlavy. Vám to doporučuji také. Novinka má v sobě totiž všechno, co mám na hudbě rád. Propracovaný, temný a chladný thrash metal, který vás vezme na výlet do jiných dimenzí! Skvělé návratové album, zahrané s elegancí a vášní starých mistrů! 

Asphyx says:

When I look around me and see the years passing by, I realize that people don't change much. Maybe we have new technologies, maybe we've progressed in terms of trivial things, but fundamentally we're still the same. We're still destroying the planet, still waging war, feeding ourselves poison, and believing false prophets. A mindless crowd of people is still marching toward death. I started listening to thrash metal because I wanted to break free, to stand out from the crowd. It was rebellion, an understandable youthful desire for change. At that time, I also became fond of the band CORONER from Switzerland. To this day, I still pull out their albums from time to time and play them during my private sessions.

In the meantime, the world has connected into an all-powerful network, and we have become better at killing each other from a distance. Artificial intelligence is often smarter than some of us. But honest music still remains. Unlike many others, this band still retains its legendary status, not only because of its seminal recordings, but also because its new work still has fire and passion. The gentlemen are back and sound just like they used to. Their unmistakable and original style is still evident, but they are moving forward, into unexplored dimensions. I enjoy the new album just as much as their old recordings. Their comeback after 32 years has been a great success.


I'll say it straight out: some passages literally send shivers down my spine. Not only does CORONER continue to explore new dark corners this year, but they still know how to write songs in which technique meets rawness in a (I wouldn't be afraid to say) magical ratio. The individual motifs work for me, gradually burrowing into my subconscious. They remain there, forcing me to think about the lyrics, which are as always well thought out and elaborate, and about passages that contain a great deal of pressure and energy. I like that the guys experiment a little, that they are progressive, but they do it in an interesting and listenable way. Their approach, talent, and overall impression on me are very similar to the work of my favorite band, VOIVOD. Only here, the darkness and coldness are even more apparent. I wander through this strange world, and the years that nature, God, or fate have given me are dwindling. I am so glad for great albums like "Dissonance Theory". The sound alone (Jens Bogren - mixing, mastering) and the cover art (Stefan Thanneur) make it clear that, at least for me, this new release is a clear candidate for one of the best albums of the year. This, ladies and gentlemen, is a comeback in grand style. Everything fits perfectly into place, the songs have drive, that heavy effect, they are mysterious and contain all the darkness of the universe. It's as if the band took all their experience, mixed it together and added new, fresh ingredients. If their first recordings accompanied me through my youth and, in fact, my entire life, this year's follow-up is a very worthy successor. When I look around me and see the years passing, I realize that people don't change much. Maybe we have new technologies, maybe we've progressed in terms of trivial things, but at our core, we're still the same. We are still destroying the planet, still waging war, feeding ourselves poisons, and believing false prophets. Every time I want to step aside, I'll put the new album in my head. I recommend you do the same. The new album has everything I love about music. Sophisticated, dark, and cold thrash metal that takes you on a trip to other dimensions! A great comeback album, played with the elegance and passion of the old masters!



Tracklist:
1. Oxymoron (00:58)
2. Consequence (06:15)
3. Sacrificial Lamb (06:02)
4. Cirsium Bound (05:29)
5. Symmetry (03:58)
6. The Law (05:00)
7. Transparent Eye (05:16)
8. Trinity (05:41)
9. Renewal (05:21)
10. Prolonging (03:13)

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine