DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 3. srpna 2025

Recenze/review - HATRED INHERIT - Void (2025)


HATRED INHERIT - Void
CD 2025, Satanath Records

for english please scroll down

Ve vzduchu je cítit něco nechutného, mrtvolného. Je sychravo a mlha nás objímá jako chladná milenka. Včera jsem našel další tělo. Ve značném stádiu rozkladu. Ohlodané od zvěře, s vyklovanýma očima. Přesto jsem cítil, vnímal, že se mnou chce rozmlouvat. Pomstít se za všechnu tu bolest, která jí byla způsobena. Někde se tu kolem toulá lidská bestie. Tichý šepot ze stínu, záblesk nože, strach a nenávist. Kdo bude další obětí? Nálada je pochmurná, těžká. Mraky se dotýkají země a atmosféra místa i času je velmi podobná té, jakou má letošní druhé dlouhohrající album německých tmářů HATRED INHERIT. 

Jestli jsem to dobře pochopil, tak se kapela potýká s personálními problémy na postu zpěváka. Tentokrát se své morbidní role ujal Frederico a musím rovnou napsat, že odvedl perfektní práce. Album mě ihned zasáhlo přímo na solar plexus. Je po okraj narvané vztekem, nenávistí, tmou i nahrubo nasekaným zlem. Opravdu si při poslechu představuji, že se procházím temnými ulicemi, ve kterých někde číhá sériový vrah. 


Pokud budete poslouchat pozorně, tak zjistíte že se pánové volně inspirovali u kapel jako jsou MALEVOLENT CREATION, MORBID ANGEL, DECAPITATED. Potkáte zde ale i lehké black metalové vlivy. To vše zabalené v parádním masivním a řezajícím zvuku (Stipe - recording, mastering, mixing). Již při prvních společných setkáních jsem marně hledal, co mi na desce chybí. Nic jsem nenašel. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají v sobě drive i sílu, takový ten pradávný tlak a naštvanost, který umí jenom dobré smečky. Rád a často jsem se zavíral do svého pokoje a neustále přidával hlasitost. Ostré riffy mě řezaly až do morku kostí, bicí mi vystřelily mozek z hlavy a již zmiňovaný vokál je nasáklý hnisavými chorobami. Album "Void" se velmi dobře poslouchá, připomíná mi útok rozzuřených prašivých psů. Kapela se s ničím moc nepáře, ale nezapomíná ani na to, že by měly zaznít zapamatovatelné melodie. Vše je špinavé, mokvající, uvěřitelné a reálné. Pokud sestoupíte dolů, do podzemí a podíváte se na hnusnou stoku, která teče i pod vaším městem, určitě má slova pochopíte. Od téhle skupiny žádné rozhřešení nedostanete. Mezi lidmi zůstalo už jenom zlo a nenávist. Člověk se stal člověku vlkem. Jakoby před námi znovu ožívaly brutální obrazy ze Starého zákona. HATRED INHERIT mě pohřbili zaživa, spálili na popel, abych nakonec povstal silnější než kdy dřív. O smrtícím kovu píšu již dlouhé roky a stále rád objevuji nové kapely, které za to umí pořádně vzít. Německé tmáře vám mohu jenom doporučit. Jejich nové album hoří zevnitř a roztrhá vás na kusy. Ve vzduchu je cítit něco nechutného, mrtvolného. Je sychravo a mlha nás objímá jako chladná milenka. Včera jsem našel další tělo. Ve značném stádiu rozkladu. Ohlodané od zvěře, s vyklovanýma očima. Přesto jsem cítil, vnímal, že se mnou chce rozmlouvat. Pomstít se za všechnu tu bolest, která jí byla způsobena. Někde se tu kolem toulá lidská bestie. Tichý šepot ze stínu, záblesk nože, strach a nenávist. Kdo bude další obětí? Vy? Nebo já? Morbidní, surový, hnilobou nasáklý death metal, po kterém zůstává hluboká krvavá stopa! Absolutní zlo! 

Asphyx says:

There is something disgusting, something dead in the air. It is damp and the fog envelops us like a cold lover. Yesterday I found another body. It was in an advanced state of decomposition. Gnawed by animals, its eyes pecked out. Yet I felt, sensed, that it wanted to talk to me. To avenge all the pain that had been inflicted on it. Somewhere around here, a human beast is roaming. A quiet whisper from the shadows, a flash of a knife, fear and hatred. Who will be the next victim? The mood is gloomy, heavy. The clouds touch the ground and the atmosphere of the place and time is very similar to that of this year's second full-length album by German dark metal band HATRED INHERIT. 

If I understand correctly, the band is struggling with personnel problems in the position of singer. This time, Frederico took on the morbid role, and I must say right away that he did a perfect job. The album immediately hit me right in the solar plexus. It is filled to the brim with anger, hatred, darkness, and roughly chopped evil. When I listen to it, I really imagine myself walking through dark streets where a serial killer is lurking somewhere.


If you listen carefully, you will notice that the band members were loosely inspired by bands such as MALEVOLENT CREATION, MORBID ANGEL, and DECAPITATED. However, you will also encounter slight black metal influences. All of this is wrapped up in a superb, massive, and cutting sound (Stipe – recording, mastering, mixing). Even during our first meetings, I searched in vain for what was missing from the album. I found nothing. The songs are very well written, they have drive and power, that ancient pressure and anger that only good packs can deliver. I liked to lock myself in my room and constantly turn up the volume. The sharp riffs cut me to the bone, the drums blew my brains out, and the aforementioned vocals are soaked in festering diseases. The album "Void" is very easy to listen to, reminding me of an attack by angry mangy dogs. The band doesn't mess around, but they don't forget to include memorable melodies. Everything is dirty, oozing, believable, and real. If you go down into the underground and look at the filthy sewer that flows beneath your city, you will surely understand my words. You won't get any absolution from this group. Only evil and hatred remain among people. Man has become a wolf to man. It's as if the brutal images from the Old Testament are coming back to life before our eyes. HATRED INHERIT buried me alive, burned me to ashes, so that I could rise stronger than ever before. I have been writing about death metal for many years and I still enjoy discovering new bands that really know how to rock. I can only recommend these German darklings. Their new album burns from within and tears you to pieces. There is something disgusting, corpse-like in the air. It is damp and the fog embraces us like a cold lover. Yesterday I found another body. In an advanced state of decomposition. Gnawed by animals, with its eyes pecked out. Yet I felt, I sensed, that it wanted to talk to me. To avenge all the pain that had been caused to it. Somewhere around here, a human beast is roaming. A quiet whisper from the shadows, a flash of a knife, fear and hatred. Who will be the next victim? You? Or me? Morbid, raw, rot-soaked death metal that leaves a deep bloody trail! Absolute evil!


tracklist:
01. Shrine 
02. Feeding The Abyss 
03. Violated 
04. Deathmarch 
05. New Gods 
06. Fading From Within 
07. Hatred (Instrumental) 
08. Weak

band:
Kai - Drums
Stipe - Guitars
Nils Stadtmann - Bass
Neander - Guitars

Frederico - vocals



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý třicátý - Snílek nebo naiva


Příběh pětistý třicátý - Snílek nebo naiva

Chodil jsem raději po schodech. Výtah byl jednak dost často obsazený, ale hlavně jsem v něm potkával lidi, které jsem vidět nechtěl. Konečně poslední patro a už se těším na vzduch. U dveří zahlédnu krásný zadek. Otočím se a zjistím, že patří i k hezkému obličeji. Nedá mi to a usměju se. Ona také. Hlavou mi proběhne tisíce věcí, co bych s ní mohl dělat. Pokud by chtěla. Sny mají tu výhodu, že si je můžete přizpůsobit, jak chcete. Taky hledáš brigádu? Zeptá se mě velmi příjemným hlasem. A hodí u toho vlasy, pročísne si je, jak to dělávají děvčata, které o sobě vědí, že jsou pěkné. Nejdřív začnu koktat, ale postupně se uklidním. Mám přece vážný vztah, dýchej zhluboka. Má kudrnaté vlasy a dodá ještě, že by to nemuselo být špatné. A tak, aniž bych vlastně věděl jak, získám další z brigád, na které poznám spoustu nového. Ostatně jako vždycky. 

Makal jsem v továrnách, na poště, v zemědělství. Tahal jsem maso na jatkách, uklízel v nemocnici. Peněz bylo málo a tak jsem bral, co bylo. Nakládal jsem na nádraží vagóny, úpěl jsem v prachu a zimě, ale to zná asi každý student. Jmenovala se Marie a dala si se mnou schůzku. Blondýnka na ní trošku žárlila a než jsem odešel, tak mě normálně zmermomocnila. Jakoby chtěla, abych neměl roupy. Uklidnil jsem ji, i když je fakt, že v noci předtím se moje nová kamarádka přišla podívat ve snu i k nám do ložnice. Achjo. Toho pokušení kolem je tolik. Povídá mi o sobě. Jedeme tramvají a ona má na sobě takový ošuntělý kabát. Žije sama s mámou a pochází ze staré židovské rodiny. Řekne mi tolik osobních věcí, že se až červenám. Asi bych měl popřemýšlet o dráze psychologa. Pak se ale otřepu v představě, kolik bych musel každý den vyslechnout bolesti. Říkám ti, nikdo mě pořád nechce...dodá a kolem mě se jako zvonky rozezní její smích. Vystoupíme na konečné na Lochotíně a vydáme se mezi panelové domy. Venku je šedo a vlezlo. Dala bych si něco na zahřátí.

Přijme nás taková hodně oplácaná paní, rázná, ale dobrotivá. Nejdřív budete dělat spolu, ale pak každý sám. Jsme v domově přestárlých. Na konečné stanici života. A hned od začátku uklízíme, převlíkáme postele, rozvážíme jídlo a takovej ten hnusnej čaj, který se podává snad všude. Někteří jen tak postávají, jiní mají zatemnělý pohled. Sem tam někdo pláče, ale většina je ráda, že nás vidí. Snažím se být pozorný, jsem vychovaný tak, abych měl úctu ke stáří. Všechny moje babičky a tetičky, dědové i strejdové, jsou solidní, milí a chytří lidé. Tak nějak ještě nechápu, že zestárnout můžou i hajzlové. O přestávce mi Maruška vypráví, jak ji dědové plácají po zadku, jak mají kecy, ale většina je milých. Akorát tamhle vzadu je jeden a ten je vyloženě hnusnej. Nechce k němu chodit a tak, z vrozeného gentlemanství navrhnu, že tenhle pokoj vezmu za ní. Ale až od zítra, dnes máme hotovo. Na kolej jedeme zase spolu a když dorazím, musím se osprchovat. Cítím z kůže takový ten nasládlý puch, co bývá v důchoďácích. To je pach smrti, vtipkuje blondýnka. Moc veselé to ani není. 

Jakou si měl noc? Já skoro vůbec nespala. On mi totiž ten dědek řekl spoustu ošklivých věcí. Snažím se jí vysvětlit, že nemusí mít strach, že to vezmu za ní a že je to prostě stáří. Oni někteří už ani neví, o čem mluví. Změníme řeč a povídáme si o škole. Chtěla by jednou, na nějaké vesnické škole učit a mít i kupu vlastních dětí. Kývám hlavou a představuji si ty malý kluky, jak jsou z ní nadšený. Takovou učitelku jsem nikdy neměl. Já měl jen starý, naštvaný báby, co na nás pořád jen řvaly. To já taky. Přivítá nás mladá sestřička, co má službu a otevře nám kumbál. Sem si dejte věci a hurá do toho. Pokoj divného dědy si nechávám na konec. Mám vytřeno, uklizeno, prohodil jsem se staříky spoustu milých slov. Spousta z nich se ztrácí ve vzpomínkách, sní o starých časech. Nechávám je, býval jsem kdysi, i po tom všem, co jsem prožil, stále snílek i naiva. Za chvilku mě to ale mělo přijít. Zaklepu a ozve se nervózní prosím, vstupte.

Oproti ostatním vypadá o dost mladší, je upravený. A ihned mi začne nadávat. Nejdřív si myslím, že je to jen starý chlap, co byl zvyklý celý život rozkazovat a semlelo ho stáří. Jenže je to celé jinak. Ono mu tu pořád myslí. A ty oči. Jakoby mě sledoval had, jakoby věděl, co si myslím. Sedni si, říkali nám, že si s námi budete povídat. Je mi to nepříjemný, ale sednu si. Vytáhne nějaký tlustý sešit a podá mi ho. Hrdě, možná spíš pyšně. Co studuješ? Odpovím, že strojárnu. Tam jsem měl taky spoustu kamarádů. Nejdřív mi to nedochází, ale postupně, jak si čtu první stránky, mi začíná být zle od žaludku. Předtucha, ta stará kurva, mě opět nezklamala. Jeho kronika, deník, začíná za války. Popisuje tam, jak se dal k Němcům, koho všeho nabonzoval, kolik za to dostal peněz a jaké měl výhody. Ale to přece nebylo správné, koktám mezi větami, které čtu nahlas. Okřikne mě a já nevím proč, ale poslechnu ho. Jsem tak šokovaný, že dočtu několik kapitol. Tak zase zítra, teď vypadni, nemám na tebe náladu.

Vylezu ven a málem zakopnu o snad stoletou stařenku. Vyděsil tě viď, řekne mi hrozně mile. Přikývnu, pořád jsem jak v jiné dimenzi. Odvezeš mě prosím, poprosí a je laskavá jako babička z pohádky. Řeknu ano a najednou jsem v pokoji plném fotek. To je můj bratr, on se s manželem znal. Byli kamarádi a byli jsme taková veselá parta. To víš, mládí, tanec, já jsem hrozně ráda tancovala. Ukáže mi fotku, na které je fakt kočka. Řeknu jí to a ona se zasní. Povídá o tom, jak se seznámili, jaký to bylo krásný a jak začala válka. Musela nosit žlutou hvězdu, ukrývat se a ten hajzl vedle z pokoje je nahlásil. Každý den, když ho potkám na chodbě, tak mě zabolí u srdce. Já byla totálně nasazená, brácha a manžel šli rovnou do plynu. A to mu prošlo? Co soudy, spravedlnost? Ptám se do ticha a snažím se být vnímavý a citlivý, protože stařenka pláče. Poděkuji ji za čaj, co mi nabídla i společnost. Stavím se i zítra.

A tak se přede mnou začaly odehrávat dva příběhy naší země. Stařenka, která se pořád usmívala, která si prošla různými lágry, která díky tomu nikdy neměla děti, která trpěla za pravdu a které se nikdy nedostalo satisfakce. Přes chodbu zase nácek, co se samozřejmě po nástupu komunistů přidal k nim a donášel a ubližoval dál. Měl barák, několik manželek a potomků. Sice ho nikdo neměl rád a i když ho asi nehlodalo svědomí, celej život se mu promítl do ksichtu. Vypadal jako zrůda, jako bestie. Asi tušíte, za kým jsme chodili raději. Marie pro ní byla najednou jako vnučka, kterou nikdy neměla. Míval jsem slzy na krajíčku, když jsem je viděl, jak si vyprávějí, jak je stará paní milá a hodná. Drtil jsem zuby, když jsem musel zajít přes chodbu, do pokoje hnusného hada. Nevydržel jsem to, nešlo to a řekl jsem mu od plic, co si o něm myslím. Někdy si říkám, jaká je škoda, že nebyl odsouzen, že nešel do vězení. Ulevilo se mi. Chvilku se na mě díval a pak se rozesmál. Jsi snílek a naiva, svět je jinej, je zlej a přežívají jenom ti silní. Poslal jsem ho do prdele. A utekl ke stařence. 

Nácek a estébák si na mě samozřejmě stěžoval. Ale nebylo mu to nic platné. Ostatní staříci a stařenky nás měli rádi. Ta naše o mě navíc moc hezky vyprávěla. Nějak jsem nechápal, jak lidé, co si toho tolik vytrpěli, jsou ve stáří hezcí a milí, jak nejsou zlomení, jak si váží každého paprsku slunce, každého dobrého člověka, momentu, které hltají plnými doušky. Brigáda to byla špatně placená, ale dala mi toho do života hrozně moc. Druhý den jsem koupil bonboniéru a zašel za starou paní. Kdybyste viděli její radost. Pro většinu to byla konečná stanice a obdivuji personál, který zde pracuje. Možná jsem byl snílek a naiva a moc jsem to prožíval, ale těch emocí a zážitků bylo opravdu hodně. Za hajzlem jsme od té doby chodili spolu. Uklidili jsme, udělali, co měli, ale nemluvili jsme na něj. On měl spoustu hnusných a jedovatých keců, spoustu oplzlostí, ale srali jsme na něj. Moc na boží mlýny nevěřím, v jeho případě měl hnít někde v pekle a ne si užívat stáří s veškerým servisem, ale myslím si, že pro něj byla trest samota. Vlastní děti za ním nikdy nepřišly. 

Přesto naši stařenku přežil. Už jsem na brigádu nějaký čas nechodil, naskytla se mi další továrna, kde o hodně lépe platili, ale Marie se v téhle bohulibé činnosti našla. Jednou jsme seděli na pokoji a ochutnávali si hlavy, když zaťukala. Řekla jenom, jestli bych nešel s ní. Nevěděl jsem proč, ale cestou jsem pochopil. Nejeli jsme od LDN, ale rovnou do nemocnice. Nejdřív nás nechtěli pustit dovnitř, nebyli jsme příbuzní, ale nakonec, na přímluvu jedné mladé sestřičky, jsme stařenku navštívili. Všechny ty lágry, bolest a utrpení se podepsaly na jejím zdraví. Ne tak na mysli a na tváři. Když nás uviděla, usmála se. Chvilku jsme se povídali. Za pár dní zemřela. Když jsem se to dozvěděl, nevím proč, ale byl jsem hrozně moc rád, že jsem snílek a naiva. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 2. srpna 2025

Interview - HEXEKRATION RITES - A bloody death ritual! Dirty black death metal that will damn you forever!


Interview with black death metal band from France - HEXEKRATION RITES.

Answered H.R. Arkyon (Songwriter, live guitarist & vocalist), thank you!

Recenze/review - HEXEKRATION RITES - Misanthropic Path of Carnal Deliverance (2025):

Ave HEXEKRATION RITES! On April 25th, 2025 you released your first full-length album "Misanthropic Path of Carnal Deliverance" on Godz ov War Productions. As the title suggests, it is a blast of honest black metal, death metal. When you left the studio, what were your feelings? Please introduce the fans a little bit to the new album.

H.R. Arkyon (Songwriter, live guitarist & vocalist): Hi Jakub ! When we left the studio we were happy to finally be done with the recording. Since the 2 songs released on the “Gathering the disciples” EP were supposed to be part of the album we recorded something like 1 hour of music. However we left the studio with a strange feeling for several reasons. First, I was still not satisfied with my vocals because my voice was not at its best and unstable during the recording process. Second, the mix was acceptable at the time but it did not fully meet my expectations. In the meantime, we were also looking for a label that could support our ambitions. All these things lead to a long wait but we took advantage of it to make crucial decisions : The vocals were fully rerecorded and the mix was reworked from scratch. This explains why the album was released in 2025 while the initial recording session took place in… 2022! However it was worth it since, as of today, we are fully pleased with the final result and with this new collaboration with GODZ OV WAR.


You are a band made up of experienced musicians who know exactly what they want to play and how they want to play it. How did HEXEKRATION RITES come into being? I'm guessing a good pub and a lot of beer. Who first came up with the idea to play death/black metal? Please take us through the history of the band.

H.R. Arkyon: It all started with my idea of what a black metal album should be, filled with solid riffs and a martial and triumphant aggressiveness. Right now, too many bands are missing these essential points. Sometimes there are too many dissonances / melodic parts and everything sounds flat, sometimes the people who create the music are totally harmless on stage (and/or in real life), sometimes the album mix is formatted to please everyone’s ears … and sometimes it’s all of this. Black metal lost itself into a degenerative form of harmless musical genre : Even worst, our scene is claimed by some people that don’t even understand the nature or the essence of Black Metal. The scene is filled with social media dramas, cancellations and the will to include everyone. This is ridiculous. To me, black metal should be a source of inspiration : it should inspire me in my ability to push myself out of my own physical, psychological and spiritual limits, and this inspiration comes from one thing, hatred. This is why I created HEXEKRATION RITES : I want to go back to this primal essence of black metal, not only through the music, but also through its spirituality. Hatred is the key of power, hatred is the trigger of self emancipation, and over all the main source of inspiration for the band’s music and lyrics, and this is what I want to offer : a hate ritual.

I'll admit that your news made me sit on my ass. What I really like about you guys is that you are not only orthodox and real, but you don't forget about cold and dark melodies. Who is the composer of the music and how do you compose and create new HEXEKRATION RITES songs?

H.R. Arkyon: The process is simple, I first write and record demo tracks on my own. Then, I present those to the band in order to adjust / modify the weak points. Then a selection is made between all the material to select the strongest songs and sacrifice the rest to keep the very best. Finally, when everything is validated we begin the studio process.


What really caught my attention on the new album is the very raw and "dusty" sound. Where did you record the album, mix it, who is signed under production?

H.R. Arkyon: The mix was done by Arnhwald (Deathcode Society, Glaciation, Ecclesia…) with the instruction to make a massive sound that smells like sulfur. The goal was not to please everyone's ears but to translate all the hate and aggressiveness of our music. It required to make a stance on how the album was recorded and the mix was done but the result was worth it.

I was also interested in the album cover. If I understand it correctly, there are medieval weapons on it as a symbol of power. The cover is simple, a bit mysterious, but it fits the music perfectly. What exactly is this theme supposed to express? Who is the author? How did you get together and why him?

H.R. Arkyon: The artwork concept is mine and the actual art was made by Chris Moyen. The vertical axis represents the anchoring of our body-soul-spirit trinity, shown as the 3 arrows, to the mortal plane. That trinity needs to be transcend and unified to be reborned through darkness and hence reach illumination, shown as the torch. The horizontal axis symbolizes, through the choice of this athame (the flail) and its symmetrical representation, the sacrifices that must be done to take this path and the risks inherent to accomplish this ritual. In a nutshell this heraldic composition symbolizes the ritual that echoes the album title “Misanthropic path of carnal deliverance”. This is the path that must be taken, the inner fight and the sacrifices you must accept to overcome the human condition, its mortal fate and its weakness : in other words, to achieve immortality.


What are the lyrics on "Misanthropic Path of Carnal Deliverance" about? Who is the author and where did you get the inspiration for them? Is it from books, old writings or movies?

H.R. Arkyon: The lyrics address the path taken by someone wishing to perform this ritual. This is a narrative at the first or the third person, but also the figurative tale that one can use to find inspiration for its own transcendence quest. I wrote these in a very spontaneous way, while listening and listening to the songs, words emerge from the void of my mind like sparks of clairvoyance. Then these words become sentences I am using to weave this tale with the music as my needle and the rhythm thread.

I can't help but ask. You play a style of metal that's extreme. You live in France. How are black death metal bands perceived by the general public? Do you have any problems with that? Do you get any space on TV, in the newspapers? How is life in your country influenced by Christianity, religions in general?

H.R. Arkyon: France is filled with many amazing bands, historical ones that are more or less active but also most recent ones that are touring and releasing albums. However the French scene encounters the same issues as others, we are all facing two major issues that I already mentioned before : all these fake and post black metal bands as well as the way internet warriors are exploiting our scene with their social and political agendas. At the same time France, unlike nordic countries, has never been a “rock” country so we still are an underground scene the normies cannot understand… and this is perfect since the underground is where we belong. But all this makes it difficult for black metal bands to perform on stage, we are even facing many cancellations because of sweaty pigs from twitter whose speeches scare venues and city councils… and if you add to this the crazy prices to rent venues for bookers… To answer your question about religion France is a secular country so we are not really impacted by Christianity (except for very rare and minor political occurences), and even if the islamization of our country is growing this is not, for now, an issue in strictly musical terms.


HEXEKRATION RITES have only been on the scene for a while. How far do you want to go? Big festivals, long tours? Are you just a project or a regular band that will work classically? After all, each of you must have a lot of commitments at work and with your families.

H.R. Arkyon: The goal is clearly to perform at festivals. I also think that touring is mandatory to communicate in a more intimate way with the public in smaller venues. Indeed we all have a normal job and a life beside music so it’s not easy to leave everything for several weeks during the year.

Looking back in history, how do you see the differences between now and your beginnings (as musicians)? Everything has changed - technology, sound, recording studios, we have the internet, downloading music. How have these changes affected the way the band operates? Have you had to adapt a lot?

H.R. Arkyon: Over the last three decades, technology made it easier for non professional musicians to make music, to record and to distribute their art and it’s a blessing but also a curse. It’s a blessing because it allows many underground bands to come to life ; I myself grew up with this phenomenon (I am 38) so I obviously took advantage of it. But it’s also a curse because now the scene is more about quantity than quality. In addition to this the black and the death metal genre don’t really evolve anymore so we are flooded with countless bands releasing countless albums that are most of the time insignificant and identical (the only originality is their visual concept, yes that’s where we are right now…). These bands are pushed in a frenetic way by labels and influencers (youtube etc) that are as insignificant and identical. And you know what is the worst in this? It works ! Today every copycat band can have a recording well produced (meaning a “good” mix) that will convince mainstream ears. Speaking of mix, another dark side is that everyone is using the same gear, the same VST presets, etc, so everyone has the same modern kind of sound. Consequently, if you want to embrace a more underground approach, you run the risk of losing visibility... but we just don't care because it would means denature the essence of our musical genre : We have to push our limits in different way, musically, the sound we are using, but also on stage or in our lives… To sum up we must get back to the roots and the authenticity of these extreme scenes. And that’s what I try to do with the band.

 

How are you doing with gigs? Do you like to play and play often? And are you more comfortable with big festivals or small clubs? What about promoting the new album, are you planning a tour?

To me, live gigs must be the carnal materialization of a musical recording: it's not just a question of being able to play it on stage, but also of physically embodying all the energy of the music itself. So to me it’s very important to play live because this is the moment where you can literally be your own music and finally release all the energy that you have accumulated into an extra-sensorial explosion. And this last point is all too often disappointing because many bands seem to play live as if they were in a rehearsal, and this is not something I’m seeking for. So yes of course we like to play gigs, and no matter the size ; every stage has its own atmosphere, and it can be as great to play in front of hundreds of people in an open air as playing in a very small (but intimate) venue with a few people. For instance, a France and Belgium tour with our diabolical friends from MALHKEBRE to promote the album just ended last june, and we had a blast in all sorts of venues because what matters is not the quantity of gigs we play but the quality of the public, bands, venue, etc.

I have the feeling lately that when it comes to extreme styles, it's really alive in France. Especially death and black metal bands are great! I've been coming to review the new record, doing interviews and I feel like your scene is very strong. But that's my perspective as someone who lives outside France. What is your opinion? What about gigs, promoters, clubs, extreme metal music shops?

H.R. Arkyon: As already said earlier France has very good active bands (Ritualization, Venefixion, Necroblood, Destruction Ritual, Sépulcre, Malhkebre…) but it became very complicated to perform live in a regular way without dealing with managers and bookers. As said before, France is not really a rock country, venues are expensive and all the coolest metal shops closed many years ago (just like many underground venues). Thankfully we still have good distros.

 

What are HEXEKRATION RITES planning in the next few months? If you have something to say and would like to say something to fans, labels, promoters, here is the space...

H.R. Arkyon: Now that the album is out and alive we are working on the next one, and its writing has already started ! We are also looking for gigs and festivals to play at, so you can contact us at hexekrationrites@gmail.com.

Thank you very much for the interview and I wish not only the new album great sales. May your concerts be sold out. I'll be looking forward to one of them. I wish you all the best in your personal lives as well. May the power be with you! HEXEKRATION RITES FOREVER!

H.R. Arkyon: Thank you Jakub for this interview, and for your dedication to the scene with Deadly Storm Zine!

Recenze/review - HEXEKRATION RITES - Misanthropic Path of Carnal Deliverance (2025):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - HEXEKRATION RITES - Krvavý rituál smrti! Špinavý black death metal, který vás navěky prokleje!


Rozhovor s black death metalovou skupinou z Francie - HEXEKRATION RITES.

Odpovídal H.R. Arkyon (skladatel, live kytarista & zpěvák), děkujeme!

Recenze/review - HEXEKRATION RITES - Misanthropic Path of Carnal Deliverance (2025):

Ave HEXEKRATION RITES! 25. dubna 2025 vám vyšlo u Godz ov War Productions vaše první dlouhohrající album „Misanthropic Path of Carnal Deliverance“. Jak už sám název napovídá, jedná se o smršť poctivého blacku, death metalu. Když jste šli ze studia, jaké jste měli pocity? Představ prosím fanouškům trošku nové album.

H.R. Arkyon (skladatel, kytarista a zpěvák): Ahoj Jakube! Když jsme opouštěli studio, byli jsme rádi, že jsme konečně dokončili nahrávání. Jelikož dvě skladby vydané na EP „Gathering the disciples“ měly být součástí alba, nahráli jsme asi hodinu hudby. Ze studia jsme však odešli s podivným pocitem, a to z několika důvodů. Za prvé, stále jsem nebyl spokojený se svým zpěvem, protože můj hlas nebyl během nahrávání v nejlepší kondici a byl nestabilní. Za druhé, mix byl v té době přijatelný, ale zcela nesplňoval moje očekávání. Mezitím jsme také hledali vydavatelství, které by podpořilo naše ambice. Všechny tyto věci vedly k dlouhému čekání, ale my jsme toho využili k přijetí zásadních rozhodnutí: vokály byly kompletně přezpívány a mix byl přepracován od základu. To vysvětluje, proč album vyšlo v roce 2025, zatímco původní nahrávací session se konala v roce... 2022! Stálo to však za to, protože dnes jsme s konečným výsledkem a s touto novou spoluprací s GODZ OV WAR plně spokojeni.


Jste kapela, složená ze samých zkušených muzikantů, kteří přesně vědí, co a jak chtějí hrát. Jak vlastně vznikli HEXEKRATION RITES? Tipuji si nějakou dobrou hospodu a spoustu piva. Kdo přišel jako první s nápadem hrát death/black metal? Proveď nás prosím historií kapely.

H.R. Arkyon: Všechno to začalo mou představou o tom, jaké by mělo být black metalové album – plné pevných riffů a bojovné, triumfální agresivity. V současné době příliš mnoho kapel postrádá tyto základní prvky. Někdy je v hudbě příliš mnoho disonancí / melodických pasáží a vše zní ploše, jindy jsou lidé, kteří hudbu tvoří, na pódiu (a/nebo v reálném životě) naprosto neškodní, jindy je mix alba formátován tak, aby potěšil uši všech… a někdy je to všechno dohromady. Black metal se ztratil v degenerativní formě neškodného hudebního žánru: Ještě horší je, že naši scénu ovládli lidé, kteří ani nechápou podstatu a esenci black metalu. Scéna je plná dramat na sociálních médiích, rušení koncertů a snahy zahrnout všechny. To je směšné. Pro mě by black metal měl být zdrojem inspirace: měl by mě inspirovat v mé schopnosti překonávat své fyzické, psychické a duchovní limity, a tato inspirace pochází z jedné věci, z nenávisti. Proto jsem vytvořil HEXEKRATION RITES: chci se vrátit k této prvotní podstatě black metalu, a to nejen prostřednictvím hudby, ale také prostřednictvím jeho spirituality. Nenávist je klíčem k moci, nenávist je spouštěčem sebeosvobození a především hlavním zdrojem inspirace pro hudbu a texty kapely, a to je to, co chci nabídnout: rituál nenávisti.

Přiznám se, že mě vaše novinka posadila na zadek. Mně se na vás hrozně líbí, že jste nejen ortodoxní a opravdoví, ale nezapomínáte ani na studené a temné melodie. Kdo je autorem hudby a jak skládají a tvoří nové skladby HEXEKRATION RITES?

H.R. Arkyon: Proces je jednoduchý, nejprve sám napíšu a nahraji demo nahrávky. Poté je předložím kapele, aby se upravily/změnily slabé stránky. Následně se z celého materiálu vyberou nejsilnější skladby a zbytek se obětuje, aby zůstalo jen to nejlepší. Až je vše schváleno, začneme s nahráváním ve studiu.


Na novince mě zaujal opravdu hodně syrový a „prašivý“ zvuk. Kde jste desku nahrávali, mixovali, kdo je podepsán pod produkcí?

H.R. Arkyon: Mixování provedl Arnhwald (Deathcode Society, Glaciation, Ecclesia…) s pokynem vytvořit mohutný zvuk, který voní sírou. Cílem nebylo potěšit uši všech, ale přenést veškerou nenávist a agresivitu naší hudby. Vyžadovalo to zaujmout stanovisko k tomu, jak bylo album nahráno a jak bylo mixováno, ale výsledek stál za to.

Zaujal mě i obal desky. Jestli to dobře chápu, tak jsou na něm středověké zbraně jako symbol síly. Cover je jednoduchý, trošku tajemný, ale perfektně se hodí k hudbě. Co má tento námět přesně vyjadřovat? Kdo je autorem? Jak jste se dali dohromady a proč právě on?

H.R. Arkyon: Koncept uměleckého díla je můj a samotné dílo vytvořil Chris Moyen. Svislá osa představuje ukotvení naší trojice tělo-duše-duch, znázorněné třemi šipkami, na smrtelné rovině. Tato trojice musí být překonána a sjednocena, aby se mohla zrodit znovu skrze temnotu a dosáhnout tak osvícení, znázorněného pochodní. Vodorovná osa symbolizuje prostřednictvím volby tohoto athame (cepu) a jeho symetrického znázornění oběti, které je třeba přinést, aby bylo možné se vydat touto cestou, a rizika spojená s provedením tohoto rituálu. Stručně řečeno, tato heraldická kompozice symbolizuje rituál, který odráží název alba „Misanthropic path of carnal deliverance” (Misantropická cesta tělesného osvobození). Je to cesta, kterou je třeba se vydat, vnitřní boj a oběti, které musíte přijmout, abyste překonali lidskou podstatu, její smrtelný osud a slabost: jinými slovy, abyste dosáhli nesmrtelnosti.


O čem jsou texty na „Misanthropic Path of Carnal Deliverance“? Kdo je jejich autorem a kde jste pro ně brali inspiraci? Je to z knih, starých spisů nebo z filmů?

H.R. Arkyon: Texty pojednávají o cestě, kterou se vydává někdo, kdo chce provést tento rituál. Jedná se o vyprávění v první nebo třetí osobě, ale také o obrazné příběhy, které mohou sloužit jako inspirace pro vlastní hledání transcendence. Napsal jsem je velmi spontánně, zatímco jsem pracoval a poslouchal písně, slova se vynořovala z prázdnoty mé mysli jako jiskry jasnozřivosti. Pak se tato slova stala větami, které používám k utkání tohoto příběhu s hudbou jako jehlou a rytmem jako nití.

Nedá mi to a musím se zeptat. Hrajete metalový styl, který je extrémní. Žijete ve Francii. Jak jsou black death metalové metalové kapely vnímány běžnou veřejností? Nemáte s tím nějaké problémy? Dostanete prostor třeba v televizi, v novinách? Jak je vůbec život ve vaší zemi ovlivněn křesťanstvím, náboženstvími?

H.R. Arkyon: Francie je plná mnoha úžasných kapel, historických, které jsou více či méně aktivní, ale také těch nejnovějších, které koncertují a vydávají alba. Francouzská scéna však čelí stejným problémům jako ostatní, všichni se potýkáme se dvěma hlavními problémy, které jsem již zmínil: všemi těmi falešnými a post-black metalovými kapelami a také způsobem, jakým internetoví bojovníci využívají naši scénu pro své sociální a politické agendy. Zároveň Francie, na rozdíl od severských zemí, nikdy nebyla „rockovou“ zemí, takže jsme stále undergroundovou scénou, kterou normální lidé nemohou pochopit… a to je perfektní, protože underground je místo, kam patříme. Ale to vše ztěžuje black metalovým kapelám vystupování na pódiu, dokonce čelíme mnoha zrušením koncertů kvůli potícím se prasatům z Twitteru, jejichž projevy děsí provozovatele koncertních sálů a městské rady… a k tomu přidejte šílené ceny za pronájem sálů pro pořadatele… Abych odpověděl na tvoji otázku ohledně náboženství, Francie je sekulární země, takže nás křesťanství nijak zvlášť neovlivňuje (kromě velmi vzácných a nevýznamných politických událostí), a i když islamizace naší země roste, prozatím to není problém z čistě hudebního hlediska.


HEXEKRATION RITES jsou na scéně teprve chvíli. Kam až se chcete posunout? Na velké festivaly, na dlouhé turné? Jste jenom projektem nebo regulérní kapelou, která bude klasicky fungovat? Přeci jen, každý z vás má určitě spoustu závazků v práci i rodinách.

H.R. Arkyon: Cílem je samozřejmě vystupovat na festivalech. Také si myslím, že turné je nezbytné, aby bylo možné komunikovat s publikem v menších sálech mnohem osobněji. Všichni máme kromě hudby také normální práci a život, takže není snadné vše na několik týdnů v roce opustit.

Když se podíváme do historie, jak vnímáte rozdíly mezi současností a vašimi začátky (jako muzikanti)? Změnilo se všechno – technologie, zvuk, nahrávací studia, máme internet, stahování hudby. Jak se tyto změny promítly do fungování kapely? Museli jste se hodně přizpůsobit?

H.R. Arkyon: Během posledních tří desetiletí technologie usnadnila neprofesionálním hudebníkům tvorbu hudby, nahrávání a distribuci jejich umění, což je požehnání, ale také prokletí. Je to požehnání, protože umožňuje vznik mnoha undergroundových kapel; já sám jsem s tímto fenoménem vyrůstal (je mi 38), takže jsem toho samozřejmě využil. Ale je to také prokletí, protože nyní je scéna více o kvantitě než o kvalitě. Kromě toho se žánry black a death metal již příliš nevyvíjejí, takže jsme zaplavováni nespočtem kapel, které vydávají nespočet alb, která jsou většinou bezvýznamná a identická (jedinou originalitou je jejich vizuální koncept, ano, tak to teď je...). Tyto kapely jsou freneticky propagovány vydavatelstvími a influencery (youtube atd.), kteří jsou stejně bezvýznamní a identičtí. A víte, co je na tom nejhorší? Funguje to! Dnes může každá kopírující kapela mít dobře produkovanou nahrávku (tj. „dobrý“ mix), která přesvědčí mainstreamové posluchače. Když už mluvíme o mixu, další temnou stránkou je, že všichni používají stejné vybavení, stejné VST presety atd., takže všichni mají stejný moderní zvuk. V důsledku toho, pokud chcete přijmout více undergroundový přístup, riskujete, že ztratíte viditelnost... ale nám to je jedno, protože by to znamenalo zkreslení podstaty našeho hudebního žánru: Musíme posouvat své hranice jiným způsobem, hudebně, zvukem, který používáme, ale také na pódiu nebo v našich životech... Shrnuto, musíme se vrátit ke kořenům a autentičnosti těchto extrémních scén. A to se snažím dělat s kapelou.

 

Jak jste na tom s koncerty? Hrajete rádi a často? A vyhovují vám více velké festivaly nebo malé kluby? A co propagace nového alba, nechystáte turné?

Pro mě musí být živá vystoupení tělesným zhmotněním hudební nahrávky: nejde jen o to, umět ji zahrát na pódiu, ale také fyzicky ztělesnit veškerou energii samotné hudby. Proto je pro mě velmi důležité hrát naživo, protože to je moment, kdy se můžete doslova stát svou vlastní hudbou a konečně uvolnit veškerou energii, kterou jste nashromáždili, v mimořádnou smyslovou explozi. A tento poslední bod je až příliš často zklamáním, protože mnoho kapel hraje naživo, jako by byly na zkoušce, a to není něco, co hledám. Takže ano, samozřejmě rádi hrajeme koncerty, a to bez ohledu na jejich velikost; každé pódium má svou vlastní atmosféru a může být stejně skvělé hrát před stovkami lidí pod širým nebem jako hrát v malém (ale intimním) klubu před několika lidmi. Například turné po Francii a Belgii s našimi ďábelskými přáteli z MALHKEBRE na podporu alba skončilo právě v červnu a my jsme si užili spoustu zábavy na všech možných místech, protože nezáleží na množství koncertů, které hrajeme, ale na kvalitě publika, kapel, místa atd.

Mám poslední dobou pocit, že co se týká extrémních stylů, tak to u vás ve Francii opravdu žije. Obzvlášť death a black metalové kapely jsou skvělé! Chodí mi na recenzi nové desky, dělám rozhovory a mám pocit, že je vaše scéna velmi silná. To je ale můj pohled člověka, který žije mimo Francii. Jaký je váš názor? Co třeba koncerty, promotéři, kluby, obchody s extrémní metalovou hudbou?

H.R. Arkyon: Jak již bylo řečeno, Francie má velmi dobré aktivní kapely (Ritualization, Venefixion, Necroblood, Destruction Ritual, Sépulcre, Malhkebre…), ale stalo se velmi komplikované pravidelně koncertovat bez pomoci manažerů a agentů. Jak již bylo řečeno, Francie není zrovna rocková země, koncertní sály jsou drahé a všechny nejzajímavější metalové obchody zavřely před mnoha lety (stejně jako mnoho undergroundových klubů). Naštěstí máme stále dobré distribuce.

 

Co chystají HEXEKRATION RITES v nejbližších měsících? Pokud máš něco na srdci a chtěl bys něco vzkázat fanouškům, labelům, promotérům, zde je prostor…

H.R. Arkyon: Nyní, když je album venku a živé, pracujeme na dalším a jeho psaní již začalo! Hledáme také koncerty a festivaly, na kterých bychom mohli hrát, takže nás můžete kontaktovat na hexekrationrites@gmail.com.

Děkuji moc za rozhovor a přeji nejen novému albu skvělou prodejnost. Ať jsou vaše koncerty vyprodané. Budu se na některém z nich moc těšit. Přeji vám vše dobré i v osobních životech. Ať vás provází síla! HEXEKRATION RITES FOREVER!

H.R. Arkyon: Děkuji ti, Jakube, za tento rozhovor a za tvou oddanost scéně s Deadly Storm Zine!

Recenze/review - HEXEKRATION RITES - Misanthropic Path of Carnal Deliverance (2025):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 1. srpna 2025

Recenze/review - WARMOON LORD - Sancrosanct Demonopathy (2025)


WARMOON LORD - Sancrosanct Demonopathy
CD 2025, Werewolf Records

for english please scroll down

Říkal jsem, že měli všechno zapálit. Aby bylo zlo zničeno. Aby se rozpadlo na popel. Neposlechli mě a teď se bojí v temných chodbách, chvějí se strachem. Vrátil se. Kdysi dávno prokletý mnich, s krvavým pohledem. Vstal z hrobu, aby dál páchal násilí a rouhal se Bohu, kterému kdysi slíbil věrnost. Po stěnách stéká hnis a nemrtví šeptají děsivá svědectví. Zavřený ve staré kobce, poslouchám nové album finských tmářů WARMOON LORD. Finské black metalové kapely, která dokáže svojí hudbou znázornit absolutní tmu a chlad. 

Kapela se zrodila v roce 2019 v samotném pekle a má na svém kontě již dvě předešlá dlouhohrající alba. Jedná se o muzikanty, kteří jsou naplno oddáni základním myšlenkám tradičního, klasického black metalu. Ten nadále rozvíjejí a přidávají shnilé kousky vlastní invence. 


Oltář je připraven a postavy v kápích odříkávají obrácenou modlitbu. Sem, do starého prokletého chrámu, hned vedle pohřebiště prokletých, tahle hudba patří a zde vynikne nejvíce. Ostré riffy, jedovatý vokál, syrové bicí, dostanete všechno, co je potřeba pro další z uvěřitelných morbidních zážitků. Skladby v sobě obsahují velké množství zla, prudkého jedu. Líbí se mi pochmurná atmosféra celé nahrávky, takový ten zvláštní neklid, chcete-li. Pánové nám vyprávějí svoje děsivé příběhy a dělají to velmi uvěřitelně. Pokaždé, když si album pustím, tak najednou nejsem ve svém pokoji, ale toulám se podsvětím a nahlížím do kobek, ve kterých leží mrtvoly. Už dávno vím, že některé spí jen zdánlivě. Tahle hudba je dokáže probudit, donutit je, aby vstaly a začaly znovu toužit po čerstvé krvi. Opravdu, mohu vám jen potvrdit, že se jedná o velmi dobře zahranou záležitost, která je chladná zvenku, ale uvnitř hoří jasným plamenem. WARMOON LORD jsou vyslanci samotného pekla. Satanismus, nihilistické představy, okultismus, naleznete zde vše potřebné pro to, abyste si nahrávku opravdu užili. V tomto stylu si opravdu hodně vybírám a "Sancrosanct Demonopathy" se na dlouhý čas stalo mým průvodcem podsvětím. Melodie se mi zadřely hluboko pod kůži a zůstanou tam navždy. Jako krvavá stigmata. Říkal jsem, že měli všechno zapálit. Aby bylo zlo zničeno. Aby se rozpadlo na popel. Neposlechli mě a teď se bojí v temných chodbách, chvějí se strachem. Vrátil se. Kdysi dávno prokletý mnich, s krvavým pohledem. Syrový, chladný black metal, který vás navždy prokleje! Pradávný rituál plný rouhání, satanismu a mrtvých duší!  

Asphyx says:

I said they should have burned everything. So that evil would be destroyed. So that it would crumble to ashes. They didn't listen to me, and now they cower in dark corridors, trembling with fear. He has returned. The long-ago cursed monk, with his bloodshot eyes. He rose from the grave to continue his violence and blaspheme against God, to whom he once pledged his allegiance. Pus drips down the walls and the undead whisper terrifying testimonies. Locked in an old dungeon, I listen to the new album by Finnish dark masters WARMOON LORD. A Finnish black metal band that can portray absolute darkness and coldness with their music. 

The band was born in 2019 in hell itself and already has two previous full-length albums to its credit. These are musicians who are fully committed to the basic ideas of traditional, classic black metal. They continue to develop it and add rotten pieces of their own invention.


The altar is ready and figures in hoods recite a reverse prayer. Here, in the old cursed temple, right next to the burial ground of the damned, this music belongs and stands out the most. Sharp riffs, venomous vocals, raw drums - you get everything you need for another believable morbid experience. The songs contain a great deal of evil, of fierce poison. I like the gloomy atmosphere of the entire recording, that strange uneasiness, if you will. The gentlemen tell us their terrifying stories, and they do so very believably. Every time I play the album, I am suddenly no longer in my room, but wandering through the underworld, peering into dungeons where corpses lie. I have known for a long time that some of them are only pretending to sleep. This music can wake them up, force them to get up and start craving fresh blood again. Truly, I can only confirm that this is a very well-played affair, cold on the outside but burning with a bright flame on the inside. WARMOON LORD are emissaries from hell itself. Satanism, nihilistic ideas, occultism - you'll find everything you need here to really enjoy the recording. I am very selective in this style, and "Sancrosanct Demonopathy" has become my guide to the underworld for a long time. The melodies have gotten deep under my skin and will remain there forever. Like bloody stigmata. I said they should have set everything on fire. So that evil would be destroyed. So that it would crumble to ashes. They didn't listen to me, and now they cower in dark corridors, trembling with fear. He has returned. The once-cursed monk with the bloody gaze. Raw, cold black metal that will curse you forever! An ancient ritual full of blasphemy, Satanism, and dead souls!


Tracklist:
1. Warpoems & Tragedies
2. Invoking the Retribution Eidolon
3. A Hungering Yoke
4. Tartaros Offering
5. Uncreation’s Dragon
6. His Enigmatic Ways
7. Daemonic Supremacy Enthroned
8. Torch of Magickal Arte



KNIŽNÍ TIPY - Vlk v pasti - John Connolly (2017)


Vlk v pasti - John Connolly
2017, BB art

Kdysi dávno jsme bydleli s manželkou kousek od Plzně v malé vesničce. Moje milá dodělala školu, začala chodit do práce a neměla už nárok na kolej. Náš první podnájem byl prázdný byt v bytovce, uprostřed ničeho. Místní byli divní, nebavili se s námi, v hospodě na nás měli blbé a zlé kecy. Nikdy jsme nikomu nic neudělali, jen jsme chtěli mít klid. V obchodě před námi schovávali jídlo a partička potetovaných vězňů s děsivými obličeji, kteří se tam měli začleňovat znovu do společnosti, naháněla strach. Chodil jsem pro svoji holku na zastávku. Pro jistotu. Báby o ní mluvily jako o děvce z města. Připadali jsme si tam jako vetřelci a nemohli uvěřit tomu, že něco takového vůbec existuje. Jenže to byla hnusná realita. Vydrželi jsme tam jenom rok.

Z knížky Vlk v pasti jsem měl úplně stejný pocit. Izolované městečko, lidské oběti, stará sekta, která všechno ovládá. Je to děsivé od začátku od konce. Jedná se o detektivku, ale připomíná možná více horor. Osobně jsem se bál rád. Kniha je totiž velmi dobře, poutavě, zajímavě napsána. Hlavní postavy jsou mi sympatické a chytil jsem se vlastně ihned, i když se jedná už o dvanáctý díl série. Měl jsem dovolenou a před pár týdny  jsme jeli zrovna skrz vesnici, kde jsem málem zemřel na zápal plic. Polil mě zvláštní studený pot. Jakoby se mě dotkla mrtvola a na povrch vylezly všechny ty hnusné vzpomínky. Na návsi bývala telefonní budka. Chodili jsme tam o víkendu volat domů. Problém byl, že to místní nějak zjistili a chodili nám hovory blokovat. Takže ono městečko v knize není zase tak nereálné. Včetně záhad a podivného krutého společenství, které jej ovládá. 

Ehm, čtu si zase na chalupě pod kaštanem. Před chvílí byla bouřka, která přišla od Ještědu. Musel jsem si otřít lavičku. Vzduch by měl být dávno čistý, ale není. Pořád je divně dusno. Musím si neustále otírat nos, aby mi neklouzaly brýle. Pojď se najíst, volá na mě žena. Vzpomínáš si, jak jsme bydleli v prvním podnájmu? Nechce na to vzpomínat, jenže já to mám stále v hlavě. Takhle knížka se mnou dělá divy. Připadám si jako na nějaké misi, na které objevuji nové autory. Znáte to, Levné knihy, Knihobot, vždycky hledám, co mě zaujme. Šel jsem po obalu a pak mě praštilo do očí téma. Nečtu si dopředu recenze, to nedělám ani u hudby. Každý máme svůj názor, vnímáme odlišně a líbí se nám něco jiného. Bereme hudbu a knížky po svém. Já mám rád tajemno, napětí, když musím přemýšlet, jak se bude děj dále ubírat. Tobě nechutná? Vytrhne mě z myšlenek moje žena. Nějak jsem se ztratil ve vzpomínkách, je to moc dobré, odpovím a ona se mi směje jako pokaždé, když jsem pohlceným čtenářem. 

Mám dovolenou a tak se touláme po kopcích, povídáme si, zkrátka odpočíváme. Myslím si, že letos si to fakt zasloužíme. Hlavně tedy moje milá, zažila si toho opravdu hodně. Když se vrátíme do chalupy, jde si číst dovnitř. Já zůstávám venku, nevyženou mě ani komáři, kteří se všichni slétli z dalekého okolí, aby ochutnali moji krev. Sednu si pod okno, zavřu jej, aby nenalétali dovnitř a sleduji červánky nad Ještědem. Ještě mi chybí pár stránek, hergot, dnes to už ale nestihnu, klíží se mi oči, jsem utahaný a vůbec nevím z čeho. Jakmile člověk naruší běžný stereotyp, tak je tělo zmatené a neví chvíli, co si má počít. Nechám to na ráno, stejně vždycky vstávám dřív. I stane se. Opláchnu si obličej ledovou vodou z hor a sednu si do křesla. Manželka ještě oddychuje. Stejně ji to sluší, když spí. Chvilku se na ní dívám, ale pak už musím. Do jednoho malého městečka, kde se dějí hrozné věci. Vyšetřuji. 

Charlie Parker je trošku svéráz, ale to máme rádi, ne? Já ano. Budu si muset sehnat další díly, řeknu ženě, když ji předávám knihu k přečtení. Vždycky se naschvál tvářím tajemně, aby byla zvědavá. Jsem moc rád, že máme velmi podobný vkus. Dávám si den odpočinek a pak sahám znovu do batohu pro novou knihu. Ještě, že mám zásobu. Stejně je to zvláštní. Jak člověk stárne a kolem se mění svět, tak jsou pro mě tyhle chvíle asi nejkrásnější. Odpočinu si nejvíc opravdu s knihou, s malým reprákem a poctivou muzikou. Mám tu švédské Eternal Darkness a jejich doom death metal se k mému čtení hodí asi nejvíce. Sedím venku na lavičce a dlouho se dívám do zeleného. Uklidňuje mě zpěv ptáků kolem a přemýšlím nad tím, kolik takových zkažených měst a vesnic asi je? Děkuji vám za pozornost, užívejte léto a mějte se co nejlépe. 

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Městečku Prosperous se daří, i když ostatní trpí. Jeho obyvatelé jsou bohatší než ostatní, budoucnost jejich dětí se zdá zajištěná. Důsledně se straní všech lidí přicházejících zvenčí a své vlastní chrání. Středobodem společenství je středověký kostelík ozdobený pohanskými výjevy, který sem byl zakladateli Prosperous před staletími dopraven kámen po kameni ze severovýchodní Anglie. Zdá se, že šlo o členy tehdy pronásledované sekty. Smrt portlandského bezdomovce a nevysvětlené zmizení jeho dcery však ke komunitě obrátí pozornost neústupného soukromého detektiva Charlieho Parkera. Ten je pro své nepřátele opravdu nebezpečný, protože nezná soucit a žene ho touha po pomstě. Jenže místní společenství mainského městečka patří k nejkrutějším protivníkům, na jaké dosud narazil. Buď zabijí oni jeho, nebo nepřežije nikdo z nich.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 31. července 2025

Recenze/review - PLASMODULATED - An Ocean ov Putrid, Stinky, Vile, Disgusting Hell (2025)


PLASMODULATED - An Ocean ov Putrid, Stinky, Vile, Disgusting Hell
CD 2025, Personal Records / Gurgling Gore / Dawnbreed Records

for english please scroll down

Je vedro k zalknutí a nad močálem se vznáší pach rozkládajících se těl. Chata uprostřed ničeho, s klecemi plnými budoucích obětí. Aligátoři čekající netrpělivě na svoji dávku. Starý chlápek se vydával na lov celý svůj život. S milým úsměvem na tváři a touhou zabíjet v srdci. Florida vydala další ze svých děsivých svědectví. Někde v těchto místech se musela nahrávat i debutová nahrávka amerických maniaků PLASMODULATED.

Hnilobný smrtící kov, ušpiněný ostrým thrash metalem. Tak lze popsat základ téhle hudby. Přidávány jsou potom další morbidní vlivy, surové pasáže, ale i špinavé chladné melodie. Je vám asi zcela jasné, že jako první mě zaujala temná a prašivá atmosféra celé nahrávky. 


Kapela byla původně jednočlenným projektem Myka Colbyho. Postupně se přidali další muzikanti, aby dali vzniknout monstru, které hraje s pradávnou krvavou jiskrou v oku. Předkládaný death metal je ve své podstatě starý a ohavný, zahraný s elegancí mistrů v oboru. Slyším zde lehké odkazy na DEMILICH, na tradiční floridskou školu, kterou mají samozřejmě pánové dávno v genetické výbavě, ale třeba i lehké vlivy VOIVOD. Výsledný koktejl je nejen zajímavý a drásavý, ale zároveň se opravdu velmi dobře poslouchá. Pamatujete si na klasické horory z osmdesátých let? Tak nálady jsou na novém albu "An Ocean ov Putrid, Stinky, Vile, Disgusting Hell" velmi podobné. Jako bych byl opravdu někde v lese, kde se pevnina setkává se špinavou řekou, hned vedle močálů a sledoval, jak se starý maniak s krvelačnou radostí vydává znovu na lov. Ve skladbách je takový ten pověstný drive, "primitivní" síla, morbidní nádech, který mám u tradičního smrtícího kovu tolik rád. Je v nich drive, mají v sobě takový ten těžko popsatelný heavy efekt. Troufám si tvrdit, že tahle nahrávka by neměla chybět ve sbírce žádného opravdového posluchače. Zmínit musím i velmi povedený zvuk (John Howard - mixing, mastering) a samozřejmě stylový motiv na obalu, pod kterým je podepsán GruesomeGraphx. Zkrátka a dobře, tahle kapela umí napsat muziku, která řeže tou správnou stranou nože. Při poslechu vám začne odpadávat maso od kostí a začnete hnít zevnitř. Je vedro k zalknutí a nad močálem se vznáší pach rozkládajících se těl. Chata uprostřed ničeho, s klecemi plnými budoucích obětí. Aligátoři čekající netrpělivě na svoji dávku. Starý chlápek se vydával na lov celý svůj život. S milým úsměvem na tváři a touhou zabíjet v srdci. Florida vydala další ze svých děsivých svědectví. Morbidní, surový, zkaženou krví nasáklý death metal! Drásavý hororový zážitek pro všechny pravověrné! 

Asphyx says:

It is sweltering hot and the smell of decomposing bodies hovers over the swamp. A hut in the middle of nowhere, with cages full of future victims. Alligators waiting impatiently for their fix. An old guy who's been hunting all his life. With a nice smile on his face and a desire to kill in his heart. Florida has given another of its horrifying testimonies. Somewhere in these parts, the debut record of American maniacs PLASMODULATED must have been recorded.

Rotten death metal, stained with sharp thrash metal. That's how you can describe the basis of this music. More morbid influences are then added, raw passages, but also dirty cold melodies. It is probably quite clear to you that the first thing that caught my attention was the dark and dusty atmosphere of the whole record.


The band was originally a one-man project of Myk Colby. Gradually, other musicians have joined in to create a monster that plays with an ancient bloody sparkle in its eye. The death metal on display is inherently old and vile, played with the elegance of masters in the field. I can hear light references to DEMILICH, to the traditional Florida school, which of course the gentlemen have long had in their genetic makeup, but perhaps also light VOIVOD influences. The resulting cocktail is not only interesting and poignant, but also very listenable indeed. Remember the classic horror films of the 80s? Well the moods are very similar on the new album "An Ocean ov Putrid, Stinky, Vile, Disgusting Hell". It's like I'm really somewhere in the woods where the land meets the dirty river, right next to the swamps, watching an old maniac go hunting again with bloodthirsty glee. There's that proverbial drive in the songs, the "primitive" power, the morbid touch that I love so much in traditional death metal. There is drive in them, they have that hard to describe heavy effect. I dare say that this recording should not be missing in the collection of any real listener. I have to mention the very nice sound (John Howard - mixing, mastering) and of course the stylish motif on the cover, signed by GruesomeGraphx. In short, this band knows how to write music that cuts with the right side of the knife. Listening to it, the flesh will fall off your bones and you'll start to rot from the inside. It's sweltering hot and the smell of decomposing bodies hovers over the swamp. A hut in the middle of nowhere, with cages full of future victims. Alligators waiting impatiently for their fix. An old guy who's been hunting all his life. With a kind smile on his face and a desire to kill in his heart. Florida has given another of its horrifying testimonies. Morbid, raw, blood-soaked death metal! A beautiful horror experience for all true believers!



Tracklisting
1. Enveloping Effluvium
2. Gelatinous Mutation Ov Brewed Origin
3. Such Rapid Sphacelation
4. Excess Virulent Seepage
5. Entering The Gastral Realm (Pt.1 – Parasitic Mutant From Beyond)
6. Entering The Gastral Realm (Pt. 2 – Ingurgitation Simulation)
7. The Final Fuckening
8. Drowning In Sputum
9. Trapped In The Plasmovoid
10. An Ocean Ov Putrid, Stinky, Vile, Disgusting Hell

band:
Myk Colby - Guitars, Vocals, Synthesizers
Carlos Salas - Bass
Jonathan Griffin - Drums, Vocals
Josh Goldner - Guitars (lead), Vocals



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine