DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 14. března 2026

Rozhovor - MUERTISSIMA - Syrové, propracované death metalové album, kolem kterého se vznáší magická a krvavá aura temnoty!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Francie - MUERTISSIMA.

Recenze/review - MUERTISSIMA - Prophecy (2026):

Ave MUERTISSIMA! Právě poslouchám vaši novinku „Prophecy“ a říkám si, že takhle nějak bude znít hudba, kterou budou hrát při konci světa. Myslím, že se vám povedl opravdu mistrovský kousek. Jaké jsou tvoje pocity z novinky? Máš už nějaké zpětné vazby od fanoušků? Hráli jste už nové skladby naživo? A jak fungují?

El Pradosaure:

Moc děkuji!!!

Zatím jsme dostali jen opravdu pozitivní ohlasy. A když jsme nové písně zahráli naživo a viděli, jak je publikum přijalo, ano, můžeme říct, že jsme uspěli!!!

Když jste pohlceni tvůrčím procesem, nikdy není snadné vědět, jak budou písně přijaty. A upřímně řečeno, to není určující faktor ve způsobu, jakým skládáme, protože umění přesahuje individuální vkus.

Vidět, jak moc se naše hudba těší takové oblibě, nás ale rozhodně hřeje u srdce.

François (basa): Moc děkuji za „takhle bude znít hudba na konci světa“: pro Prophecy jsme nemohli dostat lepší kompliment!!!!

Jak právě řekl El Pradosaure, dostali jsme jen pozitivní ohlasy, buď na živá vystoupení, která jsme dosud odehráli, nebo i na nové album.


Jak vlastně vznikají nové skladby pro MUERTISSIMA? Jste tradiční kapelou, která se zavře do zkušebny a tam skládá nebo využíváte v dnešní době tolik oblíbený internet a posíláte si nápady emailem? Zajímá mě samotný tvůrčí proces.

El Pradosaure:

Co se týče tvůrčího procesu, jsem to já, kdo ho iniciuje. Nejdřív nahraji solidní základ písně jen s kytarou a špatně naprogramovanou bicí stopou, abych jí dodal nějakou podstatu (haha). Pak pošlu tuto první verzi klukům a pracujeme na ní společně, dokud si každý nenajde své místo.

Nickolathor: Používáme obojí. Existuje základ, který inicioval El Pradosaure, a po něm následují pracovní sezení ve dvojicích s Gévaudanem, protože jsou sousedé. Po každém sezení nám posílají své nové nápady přes internet, protože s Françoisem bydlíme mnohem dál. Každý pracuje sám na sobě a zároveň komunikuje s ostatními, takže když se setkáme na zkouškách, písně jsou téměř ve finální verzi.

Gévaudan: Pořád věci upravuji… To docela rád dělám, hahaha

Samostatnou kapitolou jsou u MUERTISSIMA texty. O čem pojednávají na novém albu a kde jsi pro ně bral inspiraci? Na „Prophecy“ perfektně sedí k muzice. Co bylo dřív, muzika nebo texty?

Gévaudan: Hudba byla první. Samostatně jsem napsal sérii textů a pak jsem je doplnil vhodnými písněmi. Někdy jsem musel určité verše přepsat, aby zapadly do struktury. Některé z nich jsou ve skutečnosti silně inspirovány kapelami jako Disfear nebo G/Z//R. Většinou všechno začíná určitým rytmickým vzorem a pak k němu přidám slova.


Musím se přiznat, že cover pro „Prophecy“ je vynikající – sedne perfektně k hudbě! Jde z něj doslova strach. Jak jste obal vybírali a proč jste zvolili zrovna Matthiase Bonhoureho (Macchabée Artworks)? Slyšel třeba dopředu nové skladby pro inspiraci? Jestli se nepletu, tak s vámi hrával na kytaru?

El Pradosaure:
Ano, Matthias byl prvním hlavním kytaristou MUERTISSIMA. Když se mu narodilo první dítě, kapelu opustil. Bylo to rozhodnutí, které učinil už dávno předtím, řekl mi, že chce založit rodinu a že se to nakonec stane neslučitelným s účastí v kapele.

Je důležité vědět, že Mat tvoří veškerou vizuální stránku kapely. Na spolupráci s ním miluji to, že jsme velmi blízcí přátelé a skvěle si rozumíme. Když jsem mu vysvětlil svou vizi pro tento obal, okamžitě pochopil, kam chci s ním směřovat, a když mi ukázal první návrhy, neměl jsem téměř co měnit.

A ano, Mat dokázal sledovat celý tvůrčí proces a vývoj alba. Je to někdo, komu slepě důvěřuji, a jeho názor je pro mě často velmi cenný.

Skvělý je zvuk celé nahrávky. Je temný, studený a ostrý zároveň. V jakém studiu jste album nahrávali? Mluvili jste jako kapela do výsledného zvuku, masteringu?

El Pradosaure:
Nahrávání kytary a basy jsme si dělali sami.

Bicí, zpěv a akustické kytary jsme nahrávali ve studiu Lower Tones Place. Je to studio nedaleko od našeho bydliště a zvukař Edgar odvádí skvělou práci.

Na mixování a masteringu jsme spolupracovali s Nikom HK ve studiu Vamacara. Niko má bohaté zkušenosti a spolupracoval se známými kapelami, jako je Loudblast, abychom jmenovali jen některé. Jeho vize a zkušenosti nám opravdu pomohly vylepšit náš zvuk a dosáhnout síly, kterou jsme hledali. S jeho prací jsme naprosto spokojeni.

Nickolathor: S Edgarem jsme si dali čas na nalezení zvuku, který jsme chtěli pro bicí na tomto albu, což bylo opravdu příjemné, protože v dnešní době je možnost věnovat čas detailům skutečným luxusem! Za tím vším je Nikomův mix fantastický, každý nástroj je na svém místě, silný s nádechem modernity, daleko za hranice toho, co jsme si dokázali představit.


Nové album vyšlo u německých Fetzner Death Records. Proč jste si vybrali právě tento label a jak jste s jeho prací spokojeni?

François: Měl jsem to štěstí, že moje druhá kapela Tragos podepsala smlouvu s Fetzner Death Records pár týdnů před Muertissimou.

Vzhledem k tomu, že spolupráce s Alexandrem (šéfem FDR) byla velmi snadná a produktivní, přišlo mi přirozené poslat mu naše demo... líbilo se mu to a podepsal s námi smlouvu!!!!

Historie kapely se datuje do roku 2017. Jak vůbec vznikl nápad založit MUERTISSIMA? Kdo byl vaším vzorem? Zavzpomínej pro nás prosím a proveď nás historií kapely!

El Pradosaure:
MUERTISSIMA je moje dítě. Už nějakou dobu jsem si přál založit vlastní kapelu s vlastními skladbami a především jsem chtěl mít kontrolu nad tím, s kým budu dělat hudbu, a hrát s lidmi, se kterými si opravdu rozumím. Cílem bylo také prožít dobrodružství, kde si každý užije to své.

Navzdory tomu jsme měli pár změn v sestavě, ale dnes je tým naprosto dokonalý. Když vidím skvělou chemii v kapele, úžasné okamžiky, které sdílíme na cestách při hraní koncertů, smích během zkoušek, říkám si, že si žiju svůj sen.


Na vaší kapele je hrozně vidět, jak vás vaše muzika baví. Máte nějaký cíl, kterého byste chtěli dosáhnout? Pro někoho to je slavné vydavatelství, jiný si chce třeba zahrát na velkém festivalu.

El Pradosaure:

Když hrajeme společně, vzniká taková nevysvětlitelná symbióza, kterou můžete cítit jen při tvorbě hudby s lidmi, kterých si hluboce vážíte, a tento pocit je jeden z nejlepších na světě.

Co se týče cílů MUERTISSIMA, ty zůstávají celkově poměrně skromné: naším cílem je pouze ovládnout svět.

François: Mým hlavním cílem zůstává hraní na velkých pódiích s velkým publikem!!!!

Gévaudan: Taky!

Nickolathor: Je jasné, že rádi hrajeme společně, a myslím, že je to na pódiu vidět. Mezi publikem panuje nakažlivá dobrá nálada a sdílení těchto okamžiků s ním je úžasné, protože pro mě je to samotná podstata toho, proč tohle všechno děláme. Dělat hudbu ve studiu nedává smysl, pokud není určena ke sdílení s ostatními. Takže ano, chceme i nadále představovat naši hudbu stále více lidem a hrát na stále větších a větších pódiích. Muertissima jako hlavní hvězda Wackenu by byl dobrý cíl, že? Ha ha ha.

Někteří z členů MUERTISSIMA působí i v jiných kapelách. Jste zkušení muzikanti a mě by zajímalo, kdo má u vás v kapele hlavní slovo? Kdo řekne, jak bude skladba znít a vypadat?

El Pradosaure:

Mám na starosti umělecké směřování kapely. Z vlastní zkušenosti vím, že jsem byl v kapelách, kde se každý snažil o všem rozhodovat, a byl to chaos; prostě to nefungovalo.

Nicméně si dávám za cíl neustále se s kluky radit o tom, co budeme dělat, a ujistit se, že všichni souhlasí, protože je opravdu důležité, aby všichni byli na stejné vlně s tím, co společně budujeme.

 

Jaké to vlastně je, hrát death metal ve Francii? Chodí u vás lidi na koncerty? Podporují vás, kupují CD? Když třeba uspořádáte nějakou akci, kolik přijde lidí?

El Pradosaure:

Hrát death metal ve Francii je opravdová radost, i když musíme uznat, že místa, která nám umožňují vystupovat na pódiu, jsou bohužel stále vzácnější.

Ve Francii je velmi velká komunita metalových fanoušků a na každém z našich koncertů se setkáváme se slušným davem. A co je nejdůležitější, vidíme, že si lidé, když hrajeme, opravdu užívají.

Počet návštěvníků opravdu závisí na městech a místech, kde vystupujeme, ale v průměru jsou místa plná asi ze tří čtvrtin. Je vždycky radost komunikovat s fanoušky u stánku s merchem po našich koncertech, protože ano, francouzští metaloví fanoušci podporují kapely nákupem jejich merchandisu.

François: Francouzská hudební scéna je často podceňována, i když je plná skrytých pokladů.

Nickolathor: Ve Francii death metalová scéna existuje, i když není tak velká jako například ve Skandinávii. Francouzský death metal je mezinárodně uznávaný díky Gojiře, Benighted, Gorod a dalším a tato proslulost má dopad i na menší kapely ve Francii, protože publikum je velmi znalé, náročné a dychtivé objevit další klenot. Takže když je kapela populární, fanoušci ji neváhají podpořit.


Death metal je náročný koníček a ještě těžší životní styl. Co znamená pro tebe? Co tě na něm nejvíc baví a jak jej vnímáš? Jak si se k němu vlastně dostal?

El Pradosaure:

Death metal je skutečně velmi náročný životní styl. Pro mě je první věc, kterou ráno udělám, když se probudím, vyřídit si záležitosti kapely a je to i poslední věc, kterou dělám před spaním.

Celý svůj život jsem si zorganizoval kolem kapely. Mám práci, která mi umožňuje být flexibilní při rezervaci koncertů a také mi poskytuje dovednosti, které jsou pro kapelu užitečné. Nemám manželku ani děti a každý den pracuji na vylepšování svého nástroje. Abych se udržel v kondici na koncerty a zvládl turné, hodně cvičím.

François: Death metal mi koluje v žilách od dospívání. Nedokážu si představit život bez death metalu. Když mi bylo 14, bavil mě Slayer, Sepultura, Metallica atd. ... pak mi jeden dobrý kamarád půjčil kazetu s Butchered at Birth ... a to bylo vše, věděl jsem, v tu chvíli přesně o čem bude můj život.

Gévaudan: No, já jsem spíš sludge typ, pokud se mě ptáte. Ale když jsem byl mladší, poslouchal jsem hodně death metalu. Před více než dvěma desetiletími jsem měl death metalovou kapelu, která mi zanechala hořkou vzpomínku, a myslím, že to je důvod, proč jsem před vstupem do Muertissimy moc death metalu nedělal.

Nickolathor: Když hrajete death metal, víte, že to vyžaduje disciplínu a obrovskou investici; nedostanete se tam náhodou. „Sex, drogy a rock 'n' roll“ se vůbec nemísí s extrémním metalem. Přesně to se mi na tomto stylu líbí, tohle neustálé hledání rovnováhy mezi silou, rychlostí, technickou stránkou a muzikálností.

Tuhle otázku dávám záměrně všem kapelám, aby si udělali trošku propagaci do budoucna. Prozraď nám prosím, co chystají MUERTISSIMA v nejbližší době? Na co se můžeme těšit? Pokud máš něco na srdci a chtěl bys to vzkázat fanouškům, labelům, promotérům, tak zde je prostor…

El Pradosaure:

Do budoucna plánujeme dobýt tento svět… a všechny ostatní MOUHAHAHA!!!!
… Promiňte, dnes ráno jsem si dal moc kávy…

V blízké budoucnosti mnoho koncertů a festivalů. Pak, až budeme mít pocit, že je ten správný čas se zase zavřít do studia, napíšeme nové album.

Děkuji moc za rozhovor a přeji MUERTISSIMA spoustu prodaných nosičů a samé vyprodané sály. Ať se vám daří i v osobním životě. Budu se těšit na další death metalovou apokalypsu!

Recenze/review - MUERTISSIMA - Prophecy (2026):


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 13. března 2026

Recenze/review - TEUTONIC SLAUGHTER - Cheap Food (2026)


TEUTONIC SLAUGHTER - Cheap Food
CD 2026, Iron Shield Records

for english please scroll down

Byla si veselá, mladá a měla si celý svůj život před sebou. Jen si se ocitla ve špatný čas na špatném místě. Démoni, převlečení za zlé lidi, navštěvují náš svět odnepaměti. Stávají ve stínu, šeptají děsivé modlitby a věří v ďábla. Zůstává po nich jenom smutek, bolest a utrpení. Měli by být zavřeni v domech šílenství nebo popraveni, ale místo toho je jim věnována veškerá péče. Jsou s nimi dělány rozhovory, psány o nich knihy a natáčeny filmy. Pozůstalým zbydou nakonec vždycky jenom oči pro pláč.

Intro nové nahrávky německých TEUTONIC SLAUGHTER je inspirováno děsivým a šíleným reálným příběhem, ze kterého dodnes mrazí v zádech. Mě po letech nezbývá nic jiného, než si znovu obléct džínovou vestu a zavzpomínat na dobu, kdy jsem se svými kamarády řval veškerou nespravedlnost do tmy. O vzteku, o frustraci, o agresi a šílenství thrash metal vždycky býval a novinka od těchto maniaků to jenom potvrzuje. Je divoká, ryzí, ohlodaná na kost, opravdová a autentická. K minulému albu jsem měl lehké výhrady, ale tentokrát jsem spokojen po všech stránkách. 

Kdysi dávno, na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století, jsem byl pravověrný thrasher. Jinou muziku jsem dlouho neuznával a dodnes ji mám zakódovanou v genech. Pravdou sice je, že dnes už zvedám hlavu, jako starý prašivý pes, jenom v případě, když mě nějaká novinka opravdu zaujme. A s "Cheap Food" se mi to stalo. Jakoby se mi do žil znovu vlila pradávná energie a tlak. Cítím, vnímám všemi póry svého těla, takový ten heavy efekt, touhu ničit, řezat do živého. Moc dobře vím, že se poslední roky vzedmula nová vlna thrash metalových kapel, ale na rovinu, moc dobrých jich nepřinesla. TEUTONIC SLAUGHTER, založeni již v roce 2011, ale patří mezi vyvolené. Píšu to často a tentokrát to musím také zmínit. Tahle smečka hraje srdcem a je to hodně znát. Jasně, že lze v jejich tvorbě vystopovat styčné body se smečkami jako DARKNESS, VENOM, CYKLONE, KREATOR, SODOM. To ale není v závěru vůbec důležité. Hlavní je, alespoň pro moji maličkost, že na mě má novinka doslova magický účinek. Řvu do tmy, bouchám do stolu v divokých rytmech. Mám zrovna zlomenou nohu, ale to mi vůbec nevadí, abych se pokoušel s berlemi o mosh-pitové kreace. Nové album bychom v dobách mého mládí, kdy jsme se nekonečné hodiny toulali po sídlišti mezi panelovými domy, označili jako za kurva dobré. Nevím, takhle desku vnímám a poslouchám. Pevně věřím, že ani já, ani nikdo z mých blízkých, se nikdy neocitne ve špatný čas na špatném místě. Nezbývá mi nic jiného, než nahrávku doporučit všem pravověrným. Řeže totiž opravdu tou správnou stranou nože. Agresivní, syrový, divoký a nespoutaný thrash metal, který je ukovaný z té nejkvalitnější oceli! Mosh-pit!


Asphyx says:

You were cheerful, young, and had your whole life ahead of you. You just happened to be in the wrong place at the wrong time. Demons, disguised as evil people, have been visiting our world since time immemorial. They stand in the shadows, whispering terrifying prayers and believing in the devil. All that remains after them is sadness, pain, and suffering. They should be locked up in insane asylums or executed, but instead they are given all the care they need. They are interviewed, books are written about them, and films are made about them. In the end, all that is left for the bereaved are tears.

The intro to the new album by German band TEUTONIC SLAUGHTER is inspired by a terrifying and insane true story that still sends shivers down my spine. Years later, all I can do is put on my denim vest again and reminisce about the days when my friends and I used to scream about injustice into the darkness. Thrash metal has always been about anger, frustration, aggression, and madness, and the new album from these maniacs only confirms that. It's wild, pure, stripped down to the bone, real, and authentic. I had some minor reservations about the last album, but this time I'm satisfied in every way. 


A long time ago, at the turn of the 1980s and 1990s, I was a true thrasher. For a long time, I didn't recognize any other music, and to this day, it's encoded in my genes. The truth is that today, I only raise my head like an old mangy dog when something new really catches my attention. And that's what happened with "Cheap Food". It was as if ancient energy and pressure were poured into my veins again. I feel, I perceive with every pore of my body, that heavy effect, the desire to destroy, to cut into the flesh. I know very well that a new wave of thrash metal bands has emerged in recent years, but to be honest, it hasn't brought many good ones. TEUTONIC SLAUGHTER, founded in 2011, is one of the chosen ones. I write this often, and I have to mention it this time as well. This pack plays with their hearts, and it shows. Sure, you can find similarities in their work with bands like DARKNESS, VENOM, CYKLONE, KREATOR, and SODOM. But in the end, that's not important at all. The main thing, at least for me, is that this new release has a literally magical effect on me. I scream into the darkness, banging on the table in wild rhythms. I have a broken leg at the moment, but that doesn't stop me from trying to mosh pit with my crutches. In my youth, when we spent endless hours wandering around the housing estate between prefabricated buildings, we would have described the new album as fucking good. I don't know, that's how I perceive and listen to this record. I firmly believe that neither I nor any of my loved ones will ever find ourselves in the wrong place at the wrong time. I have no choice but to recommend this recording to all true believers. It really cuts with the right side of the knife. Aggressive, raw, wild, and unrestrained thrash metal forged from the highest quality steel! Mosh pit!


Recenze/review - TEUTONIC SLAUGHTER - Puppeteer of Death (2018):
https://www.deadlystormzine.com/2018/08/recenzereview-teutonic-slaughter.html


Tracklist:
1. Intro 
2. Hostage
3. Cheap Food 
4. Redistribution 
5. Witches Rock 'n' Roll 
6. Eviscerating Surgery 
7. Fight the Reaper 
8. Give em Hell 

KNIŽNÍ TIPY - Muž s prstenem - Jan-Erik Fjell (2026)


Muž s prstenem - Jan-Erik Fjell
2026, Vendeta

Nejhorší na tom, že si zlomíte nohu, není bolest a imobilita. Nejhorší je, že si začnete připadat zranitelní. Jdete třeba do dveří, nasedáte do auta nebo se chcete jen napít a kýváte se na berlích jako mátoha. Samozřejmě, pak je tu ještě samota, na kterou jsem si třeba já velmi těžko zvykal. Doma na home office si práci přeci jen uspořádáte podle sebe a uděláte ji rychleji. Odpoledne pak, utaháni jako kdybyste opravdu do továrny šli, ulehávám ke knize a přemýšlím, proč mi kosti srůstají tak pomalu. Proč někdo nevymyslel nějaký zlepšovák, který by moje utrpení aspoň trošku zmírnil. V závěru je všechno o trpělivosti, kterou tedy zrovna neoplývám. S nohou nahoře si čtu, tentokrát zbrusu novou knihu od mého oblíbeného spisovatele Jana-Erika Fjelleho. Zase se mi ihned všechno spojilo v jedno, hlavní hrdina příběhu, Anton Brekke je nejen bývalým policistou, ale zároveň pracuje v nemocnici.

Jsem tak na klinice v Plzni, pajdám tam prvorepublikovými chodbami obrovského monstra a všechno mi to připomíná nemocnici v Norsku, kde brutálně zabijí sestřičku. Moje fantazie pracuje na plné obrátky a knihu mám tak zadřenou pod kůží, že když mi milá slečna v bílém pomáhá vylézt na rentgenový stůl, tak ji málem varuji, aby si dávala pozor, protože je dost dobře možné, že v okolí řádí sériový vrah. Knihy pro mě byly spolu s hudbou vždy způsobem, jak pomocí nich přežít těžké chvíle. Jedná se sice jen o zlomenou nohu, ale abych pravdu řekl, tak je to pro mě poměrně nová zkušenost. Kdysi dávno na civilní službě jsem měl sice přeražený palec na noze, ale mohl jsem aspoň došlápnout na patu. Tenkrát jsem si volno, které jsem díky tomu měl, docela užíval. Byl jsem mladý a plný energie. Teď je mi 51 a je pro mě návštěva lékaře poměrně slušným fyzickým výkonem. 

S tím ale asi nic nenadělám. V noze mi zrovna divně cuká, občas se objeví bolest jako čert. Nikdy bych nevěřil, že se mi něco takového stane. Jsem zranitelný a bezbranný, co když ten pán, co pořád chodí kolem našeho domu a divně se na mě díval, když jsem se pokoušel strčit klíč do zámku, má také nekalé úmysly. Ne, brácho, možná už ti z toho všeho hrabe. Seber se, jsi kus velkého chlapa, bránil bych se i s berlemi. Pak mi mezi nohy vběhne pes. On vám nic neudělá. Jasně, jen mě sejme. Jsem rád, že dolezu domů, musím si na několik minut sednout, teprve potom se převléknu do domácího, konečně si přečtu zprávu od skvělého pana doktora a pokouším se vyluštit, kam jsme se po kontrole vlastně posunuli. Jdu si bodnout injekci proti trombóze, znovu usedám ke knížce a musím říct, že mě úplně pohltila. Muž s prstenem je detektivka přesně podle mého gusta. Napínavá, syrová, temná, velmi čtivá. 

Netuším, jestli za to mohou prášky nebo jen to, že vstávám velmi brzy. Snažím se o podobný rytmus, jako bych chodil do práce. Zapínám počítač a opravdu celý den pracuji. Noha mě ke konci směny bolí a tak se pokaždé natáhnu s knihou do postele. Otevřu ji na poslední přečtené stránce a pak celé odpoledne bojuji se spánkem. Proberu se až večer, dám ještě pár kapitol a pak se mi zase začnou klížit oči. Nikdy bych nevěřil, jak mi budou chybět obyčejné věci jako procházka v lese, plavání v bazénu nebo jen prostá chůze. Chce to trpělivost, říká mi sestřička, když mi dělá novou sádru. Vidí na mě, že jí moc nemám. Sice všechno srůstá jak má, ale občas se přistihnu, že jen tak sedím, jsem mimo a koukám se do zdi. Promítám si na ní příběh Muže s prstenem a jsem tak nějak podivné smutný. Asi mě opravdu tíží samota. Vyloženě se těším, až přijdou všichni ze školy a prohodí se mnou pár slov. 

Jan-Erik Fjell píše velmi poutavě, napínavě. Přesně jak to mám rád. Jedná se o další z výletů do temných zákoutí lidské mysli. Navíc, naordinoval jsem si k četbě poslech nových SHADOWSPAWN a tak nějak mi všechno sedlo příjemně dohromady. Knížku jsem si opravdu užil, navíc na ní byla menší akce, takže za mě velká spokojenost po všech stránkách. Jenom pokaždé, když se dopajdám na kontrolu, tak se nemůžu zbavit dojmu, že se po těch chladných a nehostinných chodbách velké kliniky toulá někdo, kdo myslí jenom na vraždu. Uff, když na to pomyslím, tak jsem se oklepal mrazem. Tak to vidíte, jak se mi dostala knížka do hlavy. Moc vám děkuji za pozornost. Jdu číst dál. Jednou z mála výhod toho, když se zraníte, tak je čas i na knihy, které vám dlouhou dobu leží na hromadě. Držte se a zase za týden. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Říká se, že nadpoloviční většinu vražd žen spáchá jejich partner. V případě nezvykle brutální vraždy sestřičky z nemocnice v Kalnes ale všechno nasvědčuje tomu, že partner je v tom tentokrát nevinně a v okolí řádí sériový vrah. Na světlo postupem času vyplývají další skutečnosti, které ukazují na dávný, dosud nevyřešený případ mladé studentky ve vzdálené Voldě – je mezi nimi ale skutečná spojitost, nebo se jedná jen o slepou uličku?

Bývalý policista Anton Brekke má navíc úplně jiné starosti – snaží se udržet si práci v nemocnici a nepropadnout své staré hráčské vášni. Když ho jeho bývalý parťák přijde požádat o radu, nemá žádnou motivaci se do případu zapojovat. To se ovšem změní, když zemře jedna z jeho pacientek. Že by i její smrt souvisela s vraždami, které vyšetřuje Magnus Torp?

Při rozkrývání starých tajemství se ale může snadno stát, že bývalí kolegové narazí na protivníka, na kterého jejich síly stačit nebudou.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 12. března 2026

Recenze/review - POSSESSION - The Mother of Darkness (2026)


POSSESSION - The Mother of Darkness
CD 2026, Iron Bonehead Productions

for english please scroll down

Všichni věřili jejich slovům odpuštění, lásky a dobroty. Měli ale i svoji druhou, o hodně děsivější tvář. Padlí kněží nejen, že ubližovali, trýznili a mučili nevinné, ale také pořádali černé, krvavé mše pro vyvolávání temných sil. Oběti pocházeli z řad jejich oveček. Nevinní, bázliví lidé. Zničili jim jejich životy. Pokud přežili. V kostele, kde se tato zvěrstva odehrávala, je stále otištěna do zdí bolest a nekonečné utrpení. Prokletí muži církve se bránili tím, že chtěli poznat naprostou temnotu a zlo. Oběti se musely přestěhovat, věřící jejich slovům nikdy neuvěřili.

Smutné je, že podobné příběhy nejsou jenom historií sahající někam do středověku, ale stávají se i v současnosti. Vzpomeňme jen na chudáka Anneliese ze sousedního Bavorska, která se podrobila velkému exorcismu. POSSESSION tento děsivý příběh, známý i z filmového Vymítače ďábla, uchopili po svém a pomocí syrového a chladného black death metalu nám vyprávějí svoji krutou verzi. 


Když nové album poslouchám, tak mě jako první napadají slova jako chlad, zkažená krev, bolest, nenávist, naprostá tma, utrpení. Pokaždé, když jdu kolem místního kostela, tak si představuji, jak se vaří svěcená voda, jak jsou kříže obráceny směrem dolů a jak konečně všichni prozřeli ze slepé víry v jediného všemohoucího Boha. Líbí se mi rukopis kapely, způsob, jakým POSSESSION dokáží navodit absolutně magickou, uhrančivou a morbidní atmosféru. Ne, najednou nechodím středověkými ulicemi našeho města, ale jsem součástí středověké i současné inkvizice. Je vám asi jasné, na jaké straně stojím. Užívám si mrazivý, ostrý a velmi dobře čitelný zvuk. Moje slabost pro černobílé motivy na obalech je již všeobecně známá a Chris Moyen opět odvedl perfektní práci. Hlavní je nakonec ale jako vždycky hudba samotná a ta mi připadá jedovatá, záhadná, opravdová, ryzí, uvěřitelná a autentická. Pánové se volně inspirovali u starých norských a švédských black metalových kapel a přidali smrtelnou surovost. Nejsem najednou ve svém pokoji, ale někde daleko, ve sklepení starého prokletého kostela a čekám ve své cele na smrt. Byl jsem prohlášen za kacíře, protože jsem věřil v přírodu a sebe samotného. Církev nám sice přinesla spoustu dobrého, ale má na svém kontě i spoustu krvavých hříchů. Bohužel, jak jsem již psal v úvodu, nejsou to jenom historické události, ale i hnusná realita současnosti. Anneliese utýrali ve jménu víry, zabili ji a usmívali se u toho. Přitom byl ďábel přítomen v soudcích a kněžích. Až budete mít zase jednou pocit, že je zla kolem vás příliš a svět bude hořet v plamenech, pusťte si znovu "The Mother of Darkness". Je totiž nastaveným zrcadlem všem prokletým. Syrový, mrazivý black death metalový obřad pro vyvolávání temných sil! Pohltí vás nahrubo nasekané zlo a absolutní tma!


Asphyx says:

Everyone believed their words of forgiveness, love, and kindness. But they also had another, much more terrifying side to them. Fallen priests not only hurt, tormented, and tortured innocent people, but also held black, bloody masses to summon dark forces. The victims came from among their flock. Innocent, fearful people. They destroyed their lives. If they survived. In the church where these atrocities took place, pain and endless suffering are still imprinted on the walls. The cursed men of the church defended themselves by saying that they wanted to know absolute darkness and evil. The victims had to move away, and the faithful never believed their words.

Sadly, such stories are not just history dating back to the Middle Ages, but are still happening today. Let us just remember poor Anneliese from neighboring Bavaria, who underwent a major exorcism. POSSESSION took this terrifying story, also known from the movie The Exorcist, and told their cruel version of it using raw and cold black death metal. 


When I listen to the new album, the first words that come to mind are coldness, rotten blood, pain, hatred, utter darkness, suffering. Every time I walk past the local church, I imagine holy water being boiled, crosses turned upside down, and everyone finally waking up from their blind faith in the one almighty God. I like the band's style, the way POSSESSION manages to create an absolutely magical, mesmerizing, and morbid atmosphere. No, suddenly I'm not walking through the medieval streets of our city, but I'm part of both the medieval and contemporary inquisition. You probably know which side I'm on. I enjoy the chilling, sharp, and very clear sound. My weakness for black-and-white motifs on covers is well known, and Chris Moyen has once again done a perfect job. In the end, however, as always, the main thing is the music itself, and I find it poisonous, mysterious, real, pure, believable, and authentic. The gentlemen were loosely inspired by old Norwegian and Swedish black metal bands and added a deadly rawness. Suddenly, I am no longer in my room, but somewhere far away, in the basement of an old cursed church, waiting for death in my cell. I was declared a heretic because I believed in nature and myself. The church has brought us many good things, but it also has many bloody sins to its name. Unfortunately, as I wrote in the introduction, these are not just historical events, but also the ugly reality of the present. Anneliese was tortured in the name of faith, killed, and they smiled while doing it. Yet the devil was present in the judges and priests. When you feel that there is too much evil around you and the world is burning in flames, listen to "The Mother of Darkness" again. It is a mirror held up to all the damned. A raw, freezing black death metal ritual for summoning dark forces! You will be engulfed by roughly chopped evil and absolute darkness!


Recenze/review - POSSESSION - Exorkizein (2017):


tracklist:
1. Intro
2. The Black Chapel 
3. Graveside Prayer 
4. The Wild Hunt (Let Them Run) 
5. Exhulted Hearts 
6. Outro 
7. Cry-Shrine-Die 
8. The Mother of Darkness 
9. Latrodectus Tela 
10. Young Blood Ritual 
11. Outro 

Recenze/review - LEAD INJECTOR - Witching Attack (2026)


LEAD INJECTOR - Witching Attack
CD 2026, High Roller Records

for english please scroll down

Včera jsme s partou popíjeli mezi panelovými domy u nás na sídlišti. Kdosi přinesl novou kazetu jedné kapely. Kýval jsem spokojeně hlavou, když ji někdo vložil do přehrávače a začal pařit jako o závod. Mlátili jsme hlavami do betonových zdí, pořádali soukromé mosh-pity mezi továrními zdmi průmyslového města. Holky byly krásný a pivo teklo proudem. Oblečen v džínové vestě, která byla poseta nášivkami našich hrdinů, jsem byl jeden z mnoha. Potom jsem se z toho krásného snu, který se opravdu kdysi reálně stával se železnou pravidelností, probudil a byl jsem zase ten starej fotr, co pořád píše o muzice, kterou má rád.

Němečtí LEAD INJECTIOR mě vrátili po časové ose zpět, někam na konec osmdesátých let minulého století, když jsem s thrash metalem začal koketovat. Byla to pro mě doba mládí, síly, divokých večírků, lásek a spousty kamarádství. Tenkrát jsme žili za železnou oponou a socialismus nás dusil všude, ve škole, v práci. Možná i díky tomu jsem se stal pravověrným, metalistou tělem i duší. Nové album téhle smečky ve mě probudilo spoustu vzpomínek. 


Jasně, nejsem hloupý a moc dobře vím, že se podobných kapel poslední roky všude vyrojilo jako krys v kanálech, ale aspoň si můžete vybírat. Pro mě osobně platí několik pravidel, která ctím od mládí. Kapela musí odvést dobrou práci, co se týká formálních věcí, jako je zvuk a motiv na obalu. Jinak to nejde, nebudu přeci poslouchat něco, co mi trhá uši. LEAD INJECTOR si dali na všechno moc velký pozor a odvedli skvělou práci. Přesto, to by bylo málo, co myslíte? Skladby v sobě musí mít drive, sílu, takovou tu prašivou energii, tlak a hlavně dobré nápady, které se dobře poslouchají. Zde pánové z mých oblíbených Drážďan opět bodují. Dokonce bych řekl, že díky tomu, že jsou v kapele mladí muzikanti, že se jim povedlo nakopat zadky o hodně slavnějším smečkám, které jsou již mnohdy jen stínem starých časů. Pokud máte rádi skupiny typu ONLSLAUGHT, EXHUMER, EXCITER, EXORCIST, RIGOR MORTIS, ale i třeba i staré dobré VENOM nebo moje oblíbené a kultovní DARKNESS, potom vám doporučuji prázdný pokoj, volume pořádně doprava, lahev oblíbené značky piva a myslím, že budete zasaženi do živého stejně jako já. Moc dobře vím, že pánové nevymýšlejí nic nového, ani převratného, ale novinka pro mě není jen obyčejným řemeslem. Naopak, hudba zde hoří zevnitř, má v sobě potřebný heavy efekt a navíc se album opravdu velmi dobře poslouchá. Najednou je mi jedno, že jsem solidní pán v letech, rvu si "Witching Attack" pod tlakem do hlavy a znovu přísahám na metal jako takový. Až půjdu s těmi, co přežili tenhle divný svět, zase jednou na pivo, tak jim tuhle desku doporučím. Hraje se tu totiž od srdce, brácho, tohle musíš slyšet. Surový, nahrubo nasekaný black thrash metal s krvavou aurou, který řeže do živého! 


Asphyx says:

Yesterday, my friends and I were drinking between the apartment buildings in our housing estate. Someone brought a new cassette tape by a band. I nodded my head contentedly when someone put it in the player and started partying like crazy. We banged our heads against the concrete walls and organized private mosh pits between the factory walls of the industrial city. The girls were beautiful and the beer flowed freely. Dressed in a denim vest covered with patches of our heroes, I was one of many. Then I woke up from that beautiful dream, which used to happen with iron regularity, and I was back to being the old dad who keeps writing about the music he loves.

The German band LEAD INJECTIOR took me back in time, somewhere to the end of the 1980s, when I first started flirting with thrash metal. For me, it was a time of youth, strength, wild parties, love, and lots of friendship. Back then, we lived behind the Iron Curtain, and socialism suffocated us everywhere, at school, at work. Perhaps that's why I became a true metalhead, body and soul. The new album by this band brought back a lot of memories. 


Sure, I'm not stupid, and I know very well that bands like this have been popping up everywhere like rats in the sewers in recent years, but at least you have a choice. For me personally, there are a few rules that I've followed since my youth. The band has to do a good job in terms of formalities, such as sound and cover art. Otherwise, it's not possible; I'm not going to listen to something that hurts my ears. LEAD INJECTOR paid close attention to everything and did a great job. Still, that wouldn't be enough, would it? The songs must have drive, power, that raw energy, pressure, and, above all, good ideas that are easy to listen to. Here, the gentlemen from my favorite Dresden once again score points. I would even say that thanks to the fact that there are young musicians in the band, they managed to kick the asses of much more famous bands, which are often just a shadow of their former selves. If you like bands such as ONLSLAUGHT, EXHUMER, EXCITER, EXORCIST, RIGOR MORTIS, but also the good old VENOM or my favorite and cult DARKNESS, then I recommend an empty room, volume turned all the way up, a bottle of your favorite beer, and I think you'll be as blown away as I am. I know very well that these gentlemen aren't coming up with anything new or revolutionary, but for me, this new release isn't just ordinary craftsmanship. On the contrary, the music burns from within, has the necessary heavy effect, and on top of that, the album is really very enjoyable to listen to. Suddenly, I don't care that I'm a solid gentleman of a certain age, I'm blasting "Witching Attack" into my head and swearing by metal as such once again. When I go for a beer with those who have survived this strange world, I will recommend this album to them. It's played from the heart, bro, you have to hear this. Raw, roughly chopped black thrash metal with a bloody aura that cuts to the quick!


TRACKLIST
01. Siege Upon Heaven
02. Sacrifice This Bitch
03. Evil Executioner
04. Witching Attack
05. Chains
06. Angel Destructor
07. Pest Thrash
08. M.C.C.I.
09. Infinite Force
10. Nuclear Antichrist

LINE-UP
Jason – Guitar
Leo – Bass, Vocals
Justus – Drums

středa 11. března 2026

Recenze/review - COSCRADH - Carving the Causeway to the Otherworld (2026)


COSCRADH - Carving the Causeway to the Otherworld
CD 2026, 20 Buck Spin

for english please scroll down

Lidská historie je protkaná násilím. Jakoby v nás bylo něco zlého, špatného, zničujícího, co nás neustále nutí ubližovat ostatním, vyvolávat války, hnusné intriky, lhát a nenávidět. Možná to máme uložené pudově někde hluboko uvnitř. Stačí jen příležitost a všechno zlo vypluje na hladinu, jako utopenec, ležící dlouhé roky u dna. Existují kapely, které když poslouchám, tak mám neodbytný pocit, že nám nastavují zrcadlo. Našim zkaženým duším. Pojďme se spolu s irskými black death metalovými maniaky COSCRADH ponořit do říše naprosté tmy, špíny, hnisu a zla.

Pánové z Dublinu mají na svém kontě několik EP, jednu demonahrávku, kompilaci a letošní druhé dlouhohrající album. Nutno rovnou dodat, že pro pochopení jejich hudby je dobré si nastudovat i ostatní nahrávky. Rozhodně stojí za to. Jsou hnisavým mementem zkaženého lidského rodu. Pánové působí i v jiných smečkách a jedná se o zkušené muzikanty, kteří moc dobře ví, co a jak chtějí hrát. Nahrubo nasekaný black death metal, kolem kterého se vznáší krvavá aura.



Pokud bychom měli nějak tvorbu irských tmářů definovat, určitě bychom museli zmínit kapely jako PORTAL, MALTHUSIAN, INCANTATION, IMMOLATION, LVCIFYRE, GRAVE MIASMA, DISMA, PORTAL, MITOCHONDRION, GRAVE UPHEAVAL, UMPETIOUS RITUAL, DEATH SPELL OMEGA, TEITANBLOOD. Pánové hrají podobnou odrůdu kruté smrti a přidávají do hudby svůj vlastní výraz, spoustu nápadů a invence. Album pro mě bylo (a tak je to v nejlepším pořádku) zpočátku poměrně nepřístupné, složité, nebál bych se napsat, že v určitých momentech i nepříjemné. Nenechte se ale odradit, jednotlivé nuance vyžadují jednak určitou porci morbidní fantazie a také čas, aby jednotlivé motivy uzrály. Pánové vám nedají nic zadarmo, budete muset být při poslechu velmi pozorní a vnímaví. Co se týká formálních věcí, jako je zvuk a motiv na obalu, tak obojí považuji za velmi povedené. Můžete se tak v klidu soustředit na hudbu samotnou. Ta je nejdřív, jak jsem již zmiňoval, nepřístupná, ale po nějakém čase začnete objevovat jednotlivé, velmi zdařilé motivy a nuance. Těch odstínů, laděných do černé, šedé a krvavé barvy, je opravdu mnoho. Irové vám nabídnou pestrou paletu shnilého, mokvajícího masa a je jen na vás, jak budete jejich muziku vnímat. Za sebe mohu napsat, že mě po nějaké době nové album "Carving the Causeway to the Otherworld" doslova proklelo. Bylo jako jedovatý had, který mě uhranul, sledoval každý můj pohyb, aby mě nakonec uštknul a já zemřel v šílených a velmi bolestivých křečích. COSCRADH letos vydali album, které obstojí ve všech bodech obhajoby. Je jako zlá mantra, kterou když budete spolu s kapelou opakovat, tak se stanete navěky prokletými. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají v sobě potřebný drive, sílu, pradávnou touhu ničit a zároveň v sobě obsahují nahrubo nasekané kusy naprosté tmy. Temný a uhrančivý black death metal, který vás strhne do děsivé hlubiny zvrácených lidských myšlenek! Budete navěky prokleti a spáleni na popel!


Asphyx says:

Human history is interwoven with violence. It is as if there is something evil, bad, and destructive within us that constantly compels us to hurt others, provoke wars, engage in nasty intrigues, lie, and hate. Perhaps it is stored somewhere deep inside us as an instinct. All it takes is an opportunity and all the evil rises to the surface, like a drowned man lying at the bottom for many years. There are bands that, when I listen to them, give me the nagging feeling that they are holding up a mirror to us. To our corrupt souls. Let's dive into the realm of utter darkness, filth, pus, and evil with Irish black death metal maniacs COSCRADH.

The gentlemen from Dublin have several EPs, one demo recording, a compilation, and this year's second full-length album to their credit. It should be noted that in order to understand their music, it is a good idea to study their other recordings as well. It is definitely worth it. They are a festering memento of the corrupt human race. The gentlemen are also active in other bands and are experienced musicians who know very well what and how they want to play. Roughly chopped black death metal with a bloody aura floating around it.


If we were to define the work of Irish dark metal bands, we would definitely have to mention bands such as PORTAL, MALTHUSIAN, INCANTATION, IMMOLATION, LVCIFYRE, GRAVE MIASMA, DISMA, PORTAL, MITOCHONDRION, GRAVE UPHEAVAL, UMPETIOUS RITUAL, DEATH SPELL OMEGA, and TEITANBLOOD. These gentlemen play a similar variety of brutal death metal and add their own expression, lots of ideas, and inventiveness to their music. For me, the album was (and that's perfectly fine) initially quite inaccessible, complex, and I wouldn't be afraid to say that at certain moments even unpleasant. But don't be discouraged, the individual nuances require a certain amount of morbid imagination and also time for the individual motifs to mature. These gentlemen won't give you anything for free, you'll have to be very attentive and perceptive when listening. As for formal aspects such as the sound and the cover art, I consider both to be very well done. This allows you to concentrate on the music itself. As I mentioned, it is inaccessible at first, but after a while you will begin to discover individual, very successful motifs and nuances. There are many shades of black, gray, and blood red. The Irish offer you a colorful palette of rotten, oozing flesh, and it's up to you how you perceive their music. For myself, I can say that after a while, the new album "Carving the Causeway to the Otherworld" literally cursed me. It was like a poisonous snake that bewitched me, watched my every move, and finally bit me, and I died in crazy and very painful convulsions. COSCRADH released an album this year that stands up to all points of defense. It's like an evil mantra that, if you repeat it along with the band, will curse you forever. The songs are very well written, they have the necessary drive, power, and ancient desire to destroy, and at the same time they contain roughly chopped pieces of utter darkness. Dark and mesmerizing black death metal that will drag you into the terrifying depths of perverted human thoughts! You will be cursed forever and burned to ashes!


Tracklist:
01. Five Fifths Awaken 
02. Carving The Causeway To The Otherworld 
03. Adhradh Dé Ghoac 
04. Caesar's Revelation (Hibernia L. VI V. XIV Ad XVI Et XXIV) 
05. The Calling 
06. Scythe Of Saturn 
07. Badhah's Shadows 08. Opening The Gates To Styx, Nix, Kerberos And Hydra

úterý 10. března 2026

Interview - IN AETERNUM - A dark and cold black death metal ritual that will curse you forever!


Interview with black death metal band from Sweden - IN AETERNUM.

Answered David "Impious" Larsson (guitars, vocals), thank you!

Recenze/review - IN AETERNUM - ...Of Death and Fire (2026):

Ave IN AETERNUM! Greetings to the Swedish underground. I hope everything is going well for you. It should be, since you have another great album under your belt this year. I must admit that it literally pinned me to the wall. It's dark, energetic, cutting like a sharp knife. It's very clear that you've done a great job and that you have a lot of talent. How do you perceive the new album in relation to your previous recordings? Where did you want to go with it and how do you think the recordings are different?

David: The new album is like doing a debut album all over again. We had that same feeling when we were working on it and when it was finished. So much energy and excitement. Doing an album 20 years after the last one we really had to step up and do our best to not dissapoint ourselves. Honestly it was really easy working on these songs. It was something that needed to be done. We are really happy about all aspects of the album and I would rate this one as our best album together with our debut album. All albums are good so don’t get me wrong on this one. It’s just that for the first time in many years I’ve actually been listening to our album quite alot. We had alot to prove with this album after all these years. We didn’t want to come back and do a mediocre album or a soft album. From the feedback we have got from magazines and fans I can say with pride that we have done the right thing.


"...Of Death and Fire" has all the attributes of good black and death metal. For me personally, it's an album I love to come back to. How did it come about? How does IN AETERNUM compose new material?

David: Happy to hear that from you. We just went for it, if the riffs sounded good we recorded them and started building songs from there. We had some really heavy stuff recorded and we weren’t too sure about using it, but we kept working on it and the results can be heard in songs like Spirits Of The Dead and To Those Who Have Rode On for example. Nothing was off limits pretty much. Also on this album Daniel wrote the majority of the music, having him back in the band was what was needed. He’s a great guitar player.

I found out that Gord Olson is responsible for the mixing and mastering. I have to admit that the sound is literally killer. It keeps making me turn up the volume on my hi-fi system. Gord created a sound that is cruel, raw, dark, and animalistic at the same time. How was it working with him and why did you choose him? In which studio did you record and how did everything go?

David: The recording was done in both Daniels homestudio where we did all guitars and bass plus the vocals. Perra recorded drums at Studio Cave. After that was done we sent all the files over to Gord to be mixed and mastered. A bit different working with someone on the other side of the pond. In the end it turned out great soundwise, and Gord was easy to work with. The reason we choose him was that Perra worked with him on his solo album. I can agree with you that you always want to turn up the volume, the sound is perfect for it.


Sometimes I feel that black and death metal forget about the lyrics. What are the lyrics on "...Of Death and Fire" about? Where did you find inspiration for them?

David: The whole album concept is death. There are some historical stuff that has inspired us as well as spiritual stuff. For the most part we write from our inner self. To put it simple, the album is a hymn to death itself.

An integral part and a kind of bonus for fans today is the CD. You released it on Soulseller Records and it has a macabre cover. Who is the author? Am I right in thinking that it represents the entrance to hell? How did you choose the motif and how does it relate to the music on the new album?

David: Belial NecroArts made the cover, he’s a portugese guy with great skills. I had some ides and he took that and added some of his stuff into the cover artwork. It was important to have a cover with a central figure that would represent the theme of the album, in this case death. The hourglass is running out for all of us, faster than you think. When your time is up the grim reaper will be there to greet you welcome.


I've been wandering around the underworld for over thirty years, and I go to Sweden for music because I know I'll find what I'm looking for. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I really like your bands and follow your scene closely. Maybe I'm even a little jealous of you, because we only have a few death metal bands that are worth listening to. How do you explain the fact that black and death metal are so successful in your country? How do you perceive your scene, fans, and labels?

David: I have no idea really, Sweden have always had a big music scene in all different styles. Since the 70‘s there has always been bands making heavy music, November is an old band that had a very doomy style. They sang in swedish. Then came the 80‘s and Bathory came out and just changed everything, and after that it kind of exploded with bands. One reason is that we have always had youth centers where you could borrow instruments and play, rehearsal rooms was everywhere, all connected to youth centers and community stuff. So if you wanted to play it was damn easy to do so. I’m 50 now and those places in my town are still there to help kids with a place to rehearse. It’s great to see that. Just the local scene where I live is growing and it’s really big, it’s the same all over the country. I love meeting fans and talk to them.

You play devastating death metal influenced by black metal. Nowadays, bands can't avoid comparisons, but I'd be interested to know how the idea to form IN AETERNUM came about, who your role models were and are, and where you want to take your band next. Are you tempted by any big international festivals, or do you want to tour with a more famous band?

David: I used to play in a death metal band called Adversary that me and a friend started early 1990. When that fell apart in 1992 I started up Behemoth that was more black metal inspired, did two demos and then changed name to In Aeternum when the vocalist quit. Talking about role models is hard, but we were inspired by loads of bands back then, guess we still are. Morbid Angel, Celtic Frost, Slayer, Possessed, Bathory, Dissection to name a few. Right now we are trying to put together a set list for future live gigs. We want to play as much as possible under the right circumstances. Going over to South America would be a cool thing to do. We also would like to do festivals in Europe and spread our music. Touring wise we are up for it if anything good comes our way.


IN AETERNUM can rightly be considered a legend. In the end, only David "Impious" Larsson remained from the original lineup. Was it difficult to find new musicians? From an outsider's perspective, it seems to me that in Sweden, given the population, every other citizen plays extreme metal. But how do you choose the right ones? How did you get together with the current lineup?

David: Yeah I’m the only one left from day one. Perra have been with us on drums for 23 years so he’s not new in any way. Daniel had his first run with the band between 2001 and 2006, then he came back in 2024. The bass player we had was with us from 2005 until 2025. Apart from me there have only been 3 other guitar players since we started releasing albums, and only 3 bass players. There’s lots of good musicians but it can be hard to find the ones that you click with on a personal level. When we got together with Daniel it was cheer luck. We met at a festival called Nordfest in his hometown in October 2024. Him and I started talking about 2025 and that it would mark 20 years since our last album. One thing lead to another and we decided to try and make new music. Exactly one year later we had the album recorded, mixed and ready.

Can you remind us how IN AETERNUM got together in 1994? If I'm not mistaken, you were originally called BEHEMOTH? When did you start playing an instrument, what was your first gig like, and which band did you worship and see live for the first time? I'm curious, what was it like in Sweden in the nineties?

David: After the vocalist left I decided to change the band name and get some new members. I recruited the old Sorcery guitarist as well as their drummer Paul. Paul would later on switch to guitar when we got Jocke on drums around 1997. Paul was originally a guitar player so he wanted to play guitar. Personally I started learning to play guitar when I was around 12 years old. When I started my first band we were called Haunted, this was 1989, so I guess The Haunted should give us some free stuff now, hahahahaha. Then in 1990 we changed name to Adversary and I switched to playing bass. After that I started up Behemoth and picked up the guitar again and also started singing in the band. I did my very first gig with Adversary in the summer of 1990. In 1990 there was a festival in my town where bands like Merciless, Entombed, Mezzrow and Count Raven played, those were the first bands I saw live as a 14 year old kid. I remember buying the debut album directly from the Entombed guys and was blown away by it. I also bought Morbid Angels debut there and that one changed everything, damn what an album that is still to this day. The music scene in the 90‘s was pretty small. Lots of gigs at youth centers and such places and also bigger gigs in the mayor cities like Stockholm. In Fagersta a smaller town there was loads of gigs back then, and they also had the Bergslagsrocken Festival. Seen many good bands in Fagersta.


When I interview some older bands, some of them complain about how times have changed. Fans, labels, promoters—everything is different. We have new technologies, recording in studios is different, there's the internet, social networks. How has all this affected you as a musician?

David: In a way it has changed for the better being a band. It’s easier to get your music out to people and connect with everyone. At the same time I can miss the days where you send a band money for a demo hoping it came forward, just waiting for the demo to arrive in your mailbox. But all in all I think it’s much better now.

I like to ask musicians what death/black metal means to them. How would they define it, is it more of a philosophy and lifestyle for them or "just" relaxation. What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

David: I’ve devoted my life to metal music since I was six years old. So it’s a lifestyle to me. I simply can’t live without it. I love listening to new albums and reading the lyrics while doing so. Looking at the layout and feeling the product in my hands. I buy records all the time, spotify is good for when I’m driving my car. At home I need the physical product.

 

Finally, a classic but important question. What does IN AETERNUM have planned for the coming months? Where can we see you in concert? What about a tour for the new album? If you have something on your mind and would like to say it to your fans, labels, promoters, here's your chance...

David: We have been asked to play at Nordfest Festival in Sundsvall Sweden this year, apart from that nothing is certain yet. For next year we will play Brainchrusher Festival in Germany. So all you out there who wants to see us live, contact your local promotor or festival and demand that they book us. Thanks for buying our stuff and liking our new album. Hail the metal of Death.

Thank you very much for the interview. I wish you every success with the new album and hope that your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live again and wish you all the best, both musically and personally. I'm going to listen to "...Of Death and Fire" again!

David: Thank you as well, hope to see you out there somewhere.

Recenze/review - IN AETERNUM - ...Of Death and Fire (2026):

Recenze/review - IN AETERNUM - The Blasphemy Returns (2016):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine