DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 24. září 2022

Rozhovor - FLESHROT - Morbidní, prašivá, zkažená death metalová krev!

Rozhovor s death metalovou skupinou z USA - FLESHROT.

Odpovídal Phil (kytara, zpěv), děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - FLESHROT - Unburied Corpse (2022):

Ave FLESHROT! Nikde jsem s vámi nenašel žádný rozhovor v češtině. Poprosím tě tedy nejdřív, abys čtenářům, kteří vás ještě neznají, představil kapelu. Můžeš klidně začít úplně od začátku a provést nás celou historií FLESHROT.

Nazdar! Děkujeme za zájem o rozhovor. Fleshrot jsme založili v roce 2019 v Lubbocku v Texasu. Kapelu jsem původně založil já (Phil) a Tanner. Brzy poté se k nám na basu přidal AB a o něco později Casey na druhou kytaru.


Letos jste vydali stále čerstvou novinku „Unburied Corpse“. Opět se jedná o temný, drsný a poctivý death metal. Přistupovali jste k nahrávání jinak než minule nebo jste zvolili ověřené postupy?

Nahrávali jsme v podstatě stejným způsobem jako vždycky, jen s tím rozdílem, že jsme to poslali Danovi Lowndesovi do Resonance Sound Studios, aby to smíchal a Gregovi Chandlerovi do Priory Recordings, aby to zmasteroval. Jsou to šíleně dobří chlápci a my jsme byli fanoušci jejich kapel už předtím, než jsme s nimi začali spolupracovat, takže je to vždycky radost. Nahrávání alba nám ale zabralo nějaký čas, protože jsme opravdu chtěli vydat tu nejlepší desku, jakou jsme mohli. Hodně jsme toho měnili a přehrávali, ale nakonec jsme spokojení.

Nová deska mi přijde o nějaký řád komplikovanější, zpočátku možná méně přístupná, zároveň ale neskutečně temná a zlá. Byl to záměr? Jak vlastně album vznikalo a jakým způsobem jste skládali muziku?

Ano, bylo to velmi záměrné. Při psaní desky jsme opravdu našli náš zvuk a to, co jsme chtěli. Chtěli jsme, aby muzika byla těžká, ale zároveň chytlavá. Hnusná a zlá, ale pořád konzumovatelná. Všechny skladby jsem napsal já, nebo já a Tanner v naší zkušebně. Napsali jsme spoustu skladeb, které se nakonec na desku nedostaly. Rozhodli jsme se, že ji uděláme rychle, krátce a věcně. Žádné blbé mezihry nebo něco podobného. Prostě čistá brutalita bez výplně. Album jsme nahrávali tady s přáteli, většinou v mé zkušebně, které říkám Márnice.


Mám „Unburied Corpse“ ve svém MP3 přehrávači a musím říct, že jsem jím doslova pohlcen. Nejsou to jen skvělé nápady, ale i zvuk, který je jedním slovem devastující. Sedím třeba v tramvaji a najednou se přistihnu, že si podupávám nohou. Mám sto chutí začít pařit. Nebýt už pán v letech, asi bych to i udělal. Kde jste desku nahrávali a kdo je podepsán pod masteringem?

To je úžasné a přesně to bychom chtěli, aby se dělo, když nás někdo poslouchá. Jak už jsem zmínil v předchozí otázce, všechno jsme nahrávali tady s našimi přáteli Duncanem a Jonahem. Poslali jsme to Danu Lowndesovi, aby to smíchal a Greg Chandler to zmasteroval.

Kdo je autorem textů na „Unburied Corpse“? A o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?

Všechny texty na album jsem napsal já. Chtěl jsem, aby každá skladba byla jen dalším zachycením hrůzy. Vždycky jsem rád psal texty, takže jsem chtěl, aby skladby vyzněly v tomto duchu. Každá skladba je o jiném vrahovi a různých technikách, které používá k zabíjení a mučení. Hodně inspirace jsem samozřejmě čerpal z hororů, ale také z komiksů Spawn a z věcí, které jsem viděl ve zprávách, v reálném životě.


Kdo je podepsán pod obalem novinky „Unburied Corpse“? Jeho práce se mi hodně líbí. Jak jste vůbec motiv na obal vybírali?

Brad Moore vytvořil britskou verzi a Chamber Realm americkou verzi. Verze pro USA měla být oficiální grafikou, ale narazili jsme na problémy, jak ji dát dohromady, tak jsme se rozhodli vyzkoušet dvě různé verze. U Bradovy grafiky jsme chtěli něco jednoduchého, ale působivého, co by opravdu vystihlo atmosféru alba. Obě díla svým způsobem desku opravdu doplňují a jsme nadšení, že máme obě.

Když se ještě podíváme do začátku…Co bylo vlastně tím prvním impulsem, že jste dali dohromady kapelu? A proč zrovna death metal? Není to zrovna styl, který by vám získal velkou „slávu“.

S Tannerem jsme založili kapelu, abychom hráli death metal a to je vše. Nějakou dobu jsme o tom mluvili a nakonec jsme se do toho pustili. Byla to skvělá zkušenost být s ním v kapele a psát tuhle muziku společně. Naším jediným cílem bylo psát sračky, které se nám líbí. Původně jsme byli ovlivněni Undergangem, Anatomií, Witch Vomit a dalšími moderními kapelami, ale pořád jsme tam chtěli nasypat i nějaké ty Cannibal Corpse a Suffocation vibrace. Nesnažíme se na tom zbohatnout, takže budeme vždycky hrát to, co chceme.


Pocházíte z Texasu a hrajete extrémní death metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak funguje v Texasu death metalová scéna? Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás slyším jen samé skvělé smečky. Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?

Scéna v Texasu je a vždy byla neuvěřitelná. Máme štěstí, že jsme její součástí. V Lubbocku jsme ale docela daleko od větších kapel a koncertů, takže tu nemáme tolik skvělých koncertů. Obvykle musíme jet šest a více hodin, abychom si zahráli. Ale užíváme si to, rádi vyjedeme z města a vidíme se s přáteli z celého okolí. V texaské metalové a hardcorové scéně se pohybuji už půlku života a je to tu opravdu výjimečné. Lidé jsou hrdí na to, co dělají a tvrdě makají. Koncerty jsou vždycky kurevsky ujetý. Plné sály a zábava se spoustou energie. Nejraději hrajeme na malých komorních koncertech bez pódia, kde máme všechny přímo před očima a skvěle se bavíme.

Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni jak americkou death metalovou školou, tak i starými evropskými kapelami. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní death metal devadesátých let nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na FLESHROT největší vliv.

Jsem velkým fanouškem devadesátých let a asi nejvíc inspirace čerpám z desek a demáčů z té doby. Autopsy na nás mají velký vliv. Při psaní jsem hodně poslouchal EP a dema Abhorrence. Z novějších kapel se nám líbí třeba Cerebral Rot, Undergang, Witch Vomit, Innumerable Forms, Fetid, Phantasmagore, Faceless, Burial atd. Je spousta skvělých novějších kapel, které si zaslouží uznání. Myslím, že death metal je teď nejlepší, jaký kdy byl, i když většinou poslouchám spíš starší věci.


Co vlastně vy a koncerty obecně? Jste kapelou, která jezdí po koncertech, co to jenom jde nebo si hodně vybíráte? Máte nějaký sen, třeba skupinu, se kterou byste chtěli vyrazit na turné nebo festival, město, kde byste chtěli vystupovat?

Hrajeme, když můžeme. Máme rodiny a děti a také práce na plný úvazek, takže si velmi pečlivě vybíráme, kde budeme hrát, protože nemáme možnost hrát pořád, jako to dělají některé kapely, takže když můžeme, většinou si všechno zajistíme sami a vybereme si kapely, které s námi zahrají. Naším snem a vlastně jediným cílem za celou dobu je zahrát si v Evropě a to se nám snad brzy splní. Rádi bychom si jednou zahráli s našimi přáteli z Phantasmagore, ale opravdu jsme ochotni zahrát si s kýmkoli.

Jdu si vaši novou desku „Unburied Corpse“ znovu pustit. Musím říct, že pro mě osobně se jedná v podstatě dokonalé death metalové dílo. Totální inferno. Přeji vám, aby se nahrávce dařilo, aby se dostala k co největšímu počtu fanoušků. Zaslouží si to. Přeji vám vše nejlepší i v osobním životě. Ať se vám daří a poslední slova jsou tvoje. Pokud chceš něco vzkázat fanouškům, labelům, promotérům, máš prostor. Děkuji za rozhovor a už teď se těším, až vás uvidím někdy naživo!

Děkujeme, že jsi nás požádal o rozhovor! Opravdu jsem si ho užil a děkuji za milá slova o albu. Chtěl bych pozdravit Seana z Desert Wastelands a Jesuse z Saco Un Ojo. Děkujeme všem našim fanouškům za to, že si desku koupili a podpořili ji. Doufáme, že pro vás všechny budeme mít brzy další hudbu a doufáme, že se někdy objevíme ve vašem městě, abychom pro vás mohli zahrát naživo.

Recenze/review - FLESHROT - Unburied Corpse (2022):





------------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 23. září 2022

Recenze/review - HELLFUCK - Diabolic Slaughter (2022)


HELLFUCK - Diabolic Slaughter
CD 2022, Godz Ov War Productions

for english please scroll down

Chodím kolem hřbitovní zdi každý den. Už dávno jsem si zvykl na šramot kostí, na výkřiky nemrtvých. Pokaždé se těším na podzim, když padne mlha a svět budete zase o nějaký řád temnější. Poslouchám muziku, abych si připomněl, že i já jsem smrtelný. Tentokrát jsem zvolil polské maniaky HELLFUCK. Stačilo pár prvních riffů, abych se ocitl v době svého mládí. V časech, kdy se pohřbívalo hlavně do země.

Hrubý a surový thrash metal s notnou příměsí blacku. Navíc od muzikantů, kteří perfektně rozumí svému řemeslu. V čele téhle smečky démonů totiž nestojí nikdo jiný, než Skullripper, který působí také ve skvělých AZARATH a EMBRIONAL. Šel jsem tedy na jistotu a mé černé domněnky byly potvrzeny -  jedná se přesně o ten druh masakru, u kterého nadskakují víka od rakví.


HELLFUCK porcují maso v rytmu třeba takových SODOM, SLAYER, KREATOR, PROTECTOR, v temných pasážích pak AURA NOIR, WARFIST, HELLHAMMER, NIFELHEIM, DESTROYER 666 a spousty dalších prokletých. To ale není zase tolik důležité. Hlavní je, že se jedná o stylovou lahůdku pro všechny gurmány. Hudba zde sice není ničím převratná, ani výjimečná, ale deska se poslouchá tak nějak sama. Doporučuji k nově otevřenému pivu i rakvi. "Diabolic Slaughter" jsem si nejvíc užíval ráno cestou do práce, když jsem potřeboval vlít trošku energie do žil. A nebo v pátek, když jsem byl unavený a mým nejlepším společníkem byli kamarádi ze starých časů a lahev něčeho dobrého. Poláci vás vezmou na výlet do staré márnice, kde tančí jen ty nejkrásnější zombie. Jsou cestovateli v čase, kterým se povedlo vyvolat ducha dávno mrtvých předků. Džínové bundy poseté nášivkami, vlasy do půl zad. Temnota a prach, pod pódiem je velký mosh-pit. Přesně takhle to mám rád, přesně takhle se mi to líbí. Bouchám pěstí do stolu a mám sto chutí rozmlátit kladivem televizi, počítač i telefon. Stejně jsou všude jenom lži. Pravda se ukrývá jenom v hudbě a na ulici. Přidávám hlasitost až na hranu bolesti. Ano, přiznávám se bez mučení, tahle deska mě hodně baví. Doma, v práci, i na hřbitově. Masakr v márnici! Black thrash metalový útok ze záhrobí!


Asphyx says:

I walk by the cemetery wall every day. I got used to the crunch of bones, the screams of the undead. I always look forward to autumn, when the fog falls and the world is an order of magnitude darker. I listen to music to remind myself that I, too, am mortal. This time I've chosen Polish maniacs HELLFUCK. The first few riffs were enough to take me back to the time of my youth. A time when burying was mostly in the ground.

Rough and raw thrash metal with a little bit of black metal. And from musicians who understand their craft perfectly. At the head of this band of demons is none other than Skullripper, who is also in the great AZARATH and EMBRIONAL. So I went for the safe bet and my black assumptions were confirmed - this is exactly the kind of carnage that makes coffin lids pop.


HELLFUCK butchers the flesh to the rhythm of such as SODOM, SLAYER, KREATOR, PROTECTOR, and in the darker passages AURA NOIR, WARFIST, HELLHAMMER, NIFELHEIM, DESTROYER 666 and a lot of other cursed ones. But that's not so important. The main thing is that this is a stylish treat for all gourmets. The music here is not anything groundbreaking or exceptional, but the album kind of listens to itself. I recommend it with a newly opened beer and a coffin. I enjoyed "Diabolic Slaughter" the most on my morning commute to work when I needed a little energy in my veins. Or on Fridays when I was tired and my best companions were friends from the old days and a bottle of something good. The Poles take you on a trip to an old morgue where only the most beautiful zombies dance. They are time travellers who have managed to summon the spirit of long-dead ancestors. Denim jackets covered in patches, half-back hair. Dark and dusty, with a big mosh-pit under the stage. That's the way I like it. I'm pounding my fist on the table and I'm ready to smash the TV, the computer and the phone with a hammer. It's all lies everywhere anyway. The truth is only in the music and on the street. I turn the volume up to the edge of pain. Yes, I confess without torture, I'm enjoying this record a lot. At home, at work, in the cemetery. Massacre in the morgue! Black thrash metal assault from beyond the grave!


Tracklist:
01. Religious Scum
02. War Obsession
03. Reigning in Hell
04. Angel's Disgrace
05. God in Flames
06. Time to Suicide
07. Church - Pigsty of Nations
08. H.M.S.T.O.P.S
09. The Vampiric Oath 10. Despise the Priest

Line-up:
Skullripper - Guitar, Vocals
Nelek - Guitar 
Armagog - Bass
Darek Mlody - Drums


KNIŽNÍ TIPY - Pavučina snů - Stephen King (2001)


Pavučina snů - Stephen King
2001 (2002), Beta-Dobrovský, Knižní klub

Zrovna přivezli další tělo. Přistávající vrtulník, který neznamenal nic jiného, než další bolest a utrpení. Nebyl jsem na to ještě zvyklý, sloužil jsem na civilní službě v nemocnici teprve druhý týden. Byl to pro mě šok, temnota. Hodně mě to změnilo. Začal jsem si vážit obyčejných věcí. Třeba, že si zalezu odpoledne doma do kouta a budu si číst. Nejdřív jsem se nemohl soustředit, viděl jsem až příliš krve, ale nakonec mě Stephen King a jeho Pavučina snů chytla. Je totiž skvěle napsaná. Se spoustou nápadů. Zajímavá i napínavá. Nechala mě na chvilku zapomenout. Na krev, na bouračky, na vyděšené pohledy lidí, kteří mají šílený strach. A ano, umíralo se. Poměrně často. Někdy jsem chodil zvracet ven, na čerstvý vzduch. Svět nebyl zrovna spravedlivé místo k žití. Ani ke smrti.

Měl jsem za sebou již spoustu Kingových knih, ale Pavučina snů ve mě zůstala tak nějak víc otisknutá. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem byl na civilní službě nebo tím, že je opravdu parádní, ale to je vlastně jedno. Když totiž smícháte UFO, telepatii a čtenářům notoricky známé město Derry, musí z toho vzniknout další symfonie. S touhle knihou dle mého zažívá King jeden ze svých vrcholů. Mám jej rád pro jeho řemeslnou zručnost, perfektní popis postav, ale hlavně proto, že je úžasným vypravěčem. A pro mě navždy autorem, který mi pomohl přežít. Abych se nezbláznil. Kamarádi, kteří šli na vojnu, jenom chlastali, lovili místní dívky a vyprávěli jak se nudí, jakej je to vopruz. Já vozil utržené ruce, asistoval při operacích hlavy. Představoval jsem si, že je to jenom zlý sen, ze kterého se jednou probudím. Jsem na podobné věci moc citlivý a vnímavý. Pomalu jsem si sice "zvykl", ale byly chvíle, kdy mi bylo hodně těžko. Ale nebudu vás tím zatěžovat.

Ne, film se mi nelíbí a nepovedl se. Ale kniha je přesnou definicí toho, co mám na čtení rád. Neuvěřitelná fantazie, silný příběh, spousta zajímavých momentů. Dodnes jsem nepochopil, proč je King řazen mezi "brak". Ale to asi jen intelektuálové nedokáží pochopit, že čtení by mělo také bavit. Poprvé jsem knihu četl v období, kdy to se mnou moje milá neměla vůbec lehké. Moc jsem nemluvil, klepaly se mi ruce a budil jsem se ze spaní. Připadal jsem si jako houba, která nasává všechno špatné a časem se rozpadne na tisíc kousků. Moc jsem v té době nepil, ani neposlouchal muziku. Nešlo to. Chodili jsme do přírody a četl jsem si. Zbytečné mi připadalo jídlo. Třeba maso jsem nedokázal pozřít. Vytvořil jsem si svůj svět, daleko od všeho zlého. Byl vystavěný z knih. Byla ale jedna první, která celé tohle šílenství začala. Pavučina snů. Chtěl jsem být v lovecké chatě ve vánici. Nebo raději ne? 

V Pavučině snů se dotkl King sci-fi. A udělal to způsobem sobě vlastním. Stal se pro mě nejen autorem děsivých příběhů, ale i spisovatelem, který perfektně píše i jiné odnože. Kniha měla 600 stran a přečetl jsem ji ihned dvakrát. Zůstala ve mě, jako krvavá rýha. Pálila mě a uklidňovala zároveň. A když jsem se k ní vrátil po letech, bylo to jako obřad. Přijímal jsem knihu znova a vzpomínal. Nedokázal jsem se tomu ubránit. Vyprávěl jsem o tom manželce a ona mi říkala, že si schválně Pavučinu snů také přečte. Neznala ji a myslím si, že nás tahle knížka ještě víc spojila dohromady. Má v sobě totiž něco magického. Ano, dlouho jsem hledal to správné slovo a myslím, že magická je opravdu nejlepší. Ale je také prostým faktem, že k ní mám osobní vztah. Tak by to mělo být, nemám pravdu?

Dokonce, když byly děti malé, tak jsem jim některé děsivější pasáže vyprávěl na chalupě. Když byl kolem sníh. Zaklepal soused a dodnes si úryvky textu moji milí pamatují. Je to vlastně zvláštní. Knížky jsou pro mě tak trošku něco jako droga. Když mi je smutno, když mi připadá svět divný nebo zažiju něco ošklivého v práci, tak se k nim uchyluji čím dál tím častěji. Hledám v nich klid a většinou jej i nacházím. Zajímavé co? Napínavé příběhy, které zklidní moji mysl. Je to vlastně paradox, který pochopí jen čtenáři. Troufám si tvrdit, že Pavučina snů patří k jedněm z mých nejoblíbenějších knížek. Možná je to kvůli tomu, kdy a jak jsem ji četl a nebo možná kvůli tomu, jak je skvělá. Alespoň pro mě. 

Tak to by byl můj dnešní tip pro vás. Je pátek, víkend za dveřmi. Doporučuji dlouhou procházku v lesích (koukat do zeleného je pro mě už dávno povinnost) a pak...schválně, co myslíte. Jasně, křeslo, lampička, tichý kout a třeba zrovna Pavučina snů. Mějte se co nejlépe a děkuji za pozornost.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Kdysi dávno se v prokletém městě Derry (dějišti klasických románů To a Nespavost) spojili čtyři kluci a odhodlali se ke statečnému činu. K činu, jenž je všechny změnil způsobem, který nikdy nebudou schopní pochopit. Teď, o pětadvacet let později, jsou z kluků dospělí muži, každý se svým vlastním životem a vlastními starostmi. Ale vzájemné pouto přetrvalo.
Každou loveckou sezónu se čtveřice znovu schází v lesích severního Maine. Letos do jejich chaty zabloudí dezorientovaný cizinec, který mumlá cosi o světlech na obloze. A jeho nesrozumitelné blouznění se brzy ukáže až nepříjemně blízké pravdě. Zanedlouho jsou čtyři přátelé vtaženi do děsivého souboje se stvořením z jiného světa. Jejich jediná naděje na přežití leží ve společné minulosti - a v pavučině snů...

------------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 22. září 2022

Recenze/review - MONASTERY - Divine Damnation (2022)


MONASTERY - Divine Damnation
CD 2022, HAMMERWORLD RECORDINGS

for english please scroll down

Zlo se ukrývá někde hluboko uvnitř. V hlavě i ve shnilém břiše. Snaha ovládnout, zničit, ponížit. Kus bestie je v každém z nás, ale většina ji dokáže zkrotit. Jsou ale jedinci, kteří jsou stále na lovu. Přicházejí z temnoty. Plni špíny a hnisu. Nechceš se s nimi setkat, přesto pomalu ovládají tenhle svět. Stačí si přečíst zprávy. Apokalypsa už dávno začala. Pracujeme na ní pomalu, ale jistě. Umíráme zaživa. Pochodujeme na smrt. A ještě se u toho usmíváme. 

Bojovat proti bestiím se dá různými způsoby. Slovem i silou, ale já mám stejně nejraději hudbu. Takovou, která si mě postupně podmaní, získá na svoji stranu. Mám rád energii a sílu, čerpám ji, nasávám. Pro další boj s přízraky. Dovolte mi, abych vám představil maďarské MONASTERY. Kapelu, která hraje syrový, surový death metal. A umí jej na výbornou! Jen pro zajímavost, poprvé jsem se s nimi setkal až letos na festivalu SYMBOLIC. Hrají od roku 1989, měli několik přestávek. Letos přicházejí s novou deskou "Divine Damnation", u které se probouzí démoni!


Kapela nám jasně a zřetelně ukazuje, jak se mají skládat silné melodie. Ano, na skvělých, zajímavých riffech je jejich hudba postavena. Nejsou to ale jenom ony, přidávány jsou i tma, chlad, síla a tlak. Výsledný koktejl vám rozdrásá obličej do krve. MONASTERY dokáží vytvořit atmosféru podobnou blízké smrti. Mám při poslechu pocit, že se setkávám s bestiemi. Díváme se do obličeje a já cítím jejich zkažený dech. Za chvíli mi prokousnou hrdlo a stanu se jedním z nich. Pochválit musím zvuk i obal, ale hlavně spoustu zajímavých nápadů. "Divine Damnation" se stalo na dlouhou dobu mým společníkem a také koutem, oázou, do které jsem se mohl schovat před současným divným světem. Skladby ve mě evokovaly touhu vzít do rukou kladivo a zničit všechny obrazovky. Přelámat kosti na prach. Lámat a roztrhat. V rychlých momentech připomíná deska setkání se smečkou pitbulů, v melodických zase tanec na ledovém ostří rezavého nože. Zlo se ukrývá někde hluboko uvnitř. V hlavě i ve shnilém břiše. Snaha ovládnout, zničit, ponížit. Kus bestie je v každém z nás, ale většina ji dokáže zkrotit. Jsou ale jedinci, kteří jsou stále na lovu. Přicházejí z temnoty. Plni špíny a hnisu. Musíme je zničit! Jako prostředek se sama nabízí nahrávka "Divine Damnation". Je totiž nejen poctivým zabijáckým řemeslem, ale i muzikou, která musí potěšit každého, kdo má rád starý smrtící kov. Masivní, mocné a temné, apokalyptické death metalové tsunami!


Asphyx says:

Evil hides somewhere deep inside. In the head and in the rotten belly. To control, to destroy, to humiliate. There's a piece of the beast in all of us, but most of us can control it. But there are individuals who are still on the hunt. They come from the darkness. Full of filth and pus. You don't want to meet them, yet they're slowly taking over this world. Just read the news. The apocalypse has already begun. We're working on it slowly but surely. We're dying alive. We're marching to our deaths. And smiling while we're doing it.

There are many ways to fight the beasts. Words and force, but I like music best. The kind of music that gradually conquers me, takes me over. I like energy and power, I draw it, I suck it in. For the next fight with the ghosts. Let me introduce you to Hungarian MONASTERY. A band that plays rough, raw death metal. And they do it well! Just for the record, I first met them at SYMBOLIC festival this year. They've been playing since 1989, they've had a few breaks. This year they come with a new album "Divine Damnation", with which demons are awakening!


The band shows us clearly and distinctly how to compose strong melodies. Yes, their music is built on great, interesting riffs. But it's not just them, darkness, coldness, power and pressure are added as well. The resulting cocktail will rip your face to shreds. MONASTERY can create an atmosphere akin to near death. Listening to them, I feel like I'm meeting beasts. We look into each other's faces and I can smell their foul breath. Soon they will bite my throat and I will become one of them. I have to praise the sound and the cover, but most of all a lot of interesting ideas. "Divine Damnation" became my companion for a long time and also a corner, an oasis where I could hide from the current strange world. The songs evoked in me the desire to take a hammer in my hands and destroy all the screens. To break bones into dust. To break and tear. In the fast moments, the record reminds of an encounter with a group of pit-bulls, in the melodic ones, a dance on the icy blade of a rusty knife. Evil hides somewhere deep inside. In the head and in the rotten belly. To control, to destroy, to humiliate. There's a piece of the beast in all of us, but most of us can control it. But there are individuals who are still on the hunt. They come from the darkness. Full of filth and pus. We must destroy them! "Divine Damnation" offers itself as a means. For it is not only honest killer craft, but music that must please anyone who loves the old death metal. A massive, powerful and dark, apocalyptic death metal tsunami!


Tracklist:
01. Intro (00:26)
02. Decomposition Of Human Brain (03:47)
03. Hereditary Pestilence (04:02)
04. Divine Damnation (02:59)
05. Catatonic Schizophrenia (03:34)
06. Age Of Shit (03:06)
07. Bleed (04:10)
08. Fakemockracy (02:51)
09. Anatomy Of Insanity (04:35)
10. The End Is The Beginning (Outro) (01:24)


Interview - MONASTERY - A massive, powerful and dark, apocalyptic death metal tsunami!


Interview with death metal band from Hungary - MONASTERY.

Translated Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Ave MONASTERY! Greetings to the Hungarian underground. I hope everything is fine with you. It should be because this year you have released a fourth full-length album in your band's career. I have to admit it has literally blown my mind. It is dark, energic and as if it cuts by the sharp edge of the knife. I can hear from the record you did a really good job and you added a big portion of the talent, too. How do you perceive the new album in comparison to the previous one? Where did you want to move and in what are these two records different?

Greetings to you and the readers! In 1992, we made the first Hungarian death metal record, which was officially released. In accordance with the age, the material was considered pioneering in Hungary, and the same can be said about the album that followed. This was the ancient era of the Monastery, followed by a longer hiatus. Since many years have passed between the old and the new records, there is quite a big difference in terms of technical and instrumental knowledge, but I think the commitment can be heard on all our records! On the new record, we continue the old school death metal traditions!


“Divine Damnation“ includes all attributes of good death metal. For me personally, it represents the record, which I really like to listen to. How did you produce it? How look the writing process of new material in the case of MONASTERY?

I'm so glad you think so. It is typical of the Monastery's current operation that we write the songs together. In most cases, the two guitarists come with riffs and themes, and together we put them into final form. Our lyricist is a Hungarian guy living in England, Lajos Diószegi "Dixi".

Who is signed for mixing and mastering? I have to confirm that the sound literally kills. It keeps making me turn up the volume on the hi-fi tower. You've got a sound that's harsh, raw and dark and animalistic at the same time. What studio did you record in and how did it all work?

The recordings were made in a studio in Sopron /MD studio/ a very good friend of ours was the producer, who by the way is the lead singer and guitarist of a first line band, the band's name is Moby Dick. We were able to work together very well, he has similar musical tastes. His name is Tamás Schmiedl.


An important part and a kind of extra bonus for fans today is the physical CD. You self-published it, and it has a corpsy cover art. Who is the author? Do I explain well the picture when I would think it is a body in a considerable state of decay? How did you choose the motif and how does it relate to the music at the record?

The album is published by HAMMERWORLD RECORDINGS, one of the largest Hungarian metal labels. By the way, it is also the Hungarian publisher of a European-level newspaper, which also only deals with metal. The CD disc was distributed in a very serious number of /8000 / pieces, which is a serious achievement in this genre. The cover tries to reflect human passing, from the beginning to the passing away, the graphic was created by a Hungarian tattoo artist.


I have been wandering the underground for over thirty years and I still go to Hungary for music with certainty. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I like your bands a lot and I monitor your scene carefully. Maybe I envy you a little, because we only have a few death metal bands that are worth it. How do you perceive your scene, fans, labels?

I think the online space helps a lot at the moment, because it is easier to reach the fans, but it is much more difficult to motivate the fans to come to a concert. Back in the 90s, many more people went to parties, even on weekdays. Today it is more difficult. I think the underground in Hungary has narrowed down quite a bit, there are fewer clubs and festivals where metal is also present. We are not complaining, we are currently working on opening in other countries as well. We heard /and experienced/ that there are enthusiastic underground fans in the Czech Republic! The same can be said about the publishers, and it's no secret that we want to publish the next album with a major European label.


It is true that you were among the first bands at this year's Symbolic Festival in the Czech Republic and I had to get up very early. But I definitely don’t regret it. I was very excited. It's true that death metal suits a smaller, club stages, but it was still great concert. How did you feel during the playing there, how did you enjoy the festival and what could you say about our fans?

We had a great time, and ours was probably one of the most popular concerts on Saturday. The teams were very good, high-quality, and everything was flexible and organized! All our respect goes to the enthusiastic audience, they were fantastic, and a huge thank you to the organizer for the invitation and the crew's attitude!!! We made friends, and exchange concerts with bands were also organized!


You play devastating death metal influenced by, among other things, the American school. Today, the band can't avoid comparisons, but I would like to know how the idea to start MONASTERY was born, who was and is your metal idol? Where do you want to move your band? Are you attracted to large foreign festivals, for example, are you willing to go on tour with a more famous band?

Our absolute favorites are Bolt Thrower, Napalm Death, Entombed, Slayer, among the current ones Vader, Decapitated, Belphegor, Corpsegrinder.... By the way, we constantly give concerts, approx. We have 65 concerts, and we are also present at quite a few festivals in Croatia and Hungary. A spring tour with a serious big-name band is planned, it is being organized. Anyway, we would also welcome the help of Czech organizers, we would love to go to your country for concerts several times!


When I started my website six years ago, I had a vision that I would try to support bands that are not so much popular, or they are lost in underground. To let the world knows about them. I think I'm doing quite well, at least according to the responses. How do you approach the promotion of your music? Do you rely upon the label or do you send the CDs for various reviews by yourself? For example, I buy albums that I really enjoy. What about you? Are you also fans who often support your colleagues? Do you go to concerts?

Yes, of course we support each other in the domestic underground, we maintain a very good relationship with all domestic teams. We also have webzines, they are often promoted here at home. The underground really needs supporters like you, because even with an interview like this, you help us a lot! Anyway, I personally am a CD and vinyl collector, I diligently buy the band's stuff!


On the one hand, today the new band has a lot of opportunities to make themselves more known, but on the other hand, there are a huge number of groups and the fans are getting lost in this big metal sea. A lot of people just download mp3s from the internet and instead of to visit the concert they prefer to spit poisonous saliva on Facebook. How do modern technologies affect you as MONASTERY? What do you think about downloading music, google metalists, streaming music, etc.?

Unfortunately, we also currently need online media interfaces, without which we could not exist. Despite this, we trust that traditional audio carriers will remain, that has its real charm. Of course, we are also on the portals, facebook, spotify, youtube, this need is bad, but we use it to promote our music! Many young people get to know music from their armchairs, they find it difficult to go to concerts, and this can be seen in the composition of the age group at the parties...


I like to ask the musicians what death metal means to them. How would they define it, whether it is more the philosophy and lifestyle thing for them or "just" relaxation? What does it mean for you? How do you perceive and experience it?

Of course, it can also be called a way of life, you can't do this just as a pastime with such enthusiasm and dedication. Everyone is serious, and friendship keeps us together anyway, and our singer is my big boy. Fortunately, we also receive quite serious support from our families. For us, death metal as music is an expression of our feelings, sometimes anger, sometimes stabilization!

Finally, a classic but important question. What is MONASTERY planning in the upcoming months? Where can we see you at the stage and when will you visit the Czech and Slovak Republics again?

After the above-mentioned festival, a Slovakian organizer contacted us, and it looks like we will work together. On September 9th we will perform in Zvolen, and on November 26th we will perform in Poprád. We really want to find a connection in the Czech Republic too!


Thank you so much for the interview. I wish a lot of success to the new album and let the number of your fans expand as much as possible. I will look forward to seeing you somewhere live again. I wish you a lot of success both musically and personally. I'm going to push " Divine Damnation" into my head again!

We also thank you very much for the opportunity and thank your readers for reading the interview!!!!

Rozhovor - MONASTERY - Masivní, mocné a temné, apokalyptické death metalové tsunami!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Maďarska - MONASTERY.

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Ave MONASTERY! Zdravím do maďarského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos čtvrté skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší prvotinou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Zdravím tebe i čtenáře! V roce 1992 jsme natočili první maďarskou deathmetalovou desku, která byla oficiálně vydána. V souladu s dobou byl tento materiál v Maďarsku považován za průkopnický a totéž lze říci i o albu, které následovalo. To byla dávná éra MONASTERY, po níž následovala delší pauza. Vzhledem k tomu, že mezi starými a novými deskami uplynulo mnoho let, je mezi nimi poměrně velký rozdíl, co se týče technických a instrumentálních dovedností, ale myslím, že nasazení je slyšet na všech našich deskách! Na nové desce pokračujeme v tradici staré školy death metalu!


„Divine Damnation“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál MONASTERY?

Jsem moc rád, že si to myslíš. Pro současné fungování MONASTERY je typické, že skladby píšeme společně. Ve většině případů přicházejí oba kytaristé s riffy a motivy a společně je dáváme do finální podoby. Naším textařem je Maďar žijící v Anglii, Lajos Diószegi "Dixi".

Kdo je podepsán pod mixem a masteringem? Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Máte zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Nahrávání probíhalo ve studiu v Soproni /MD studio/, producentem byl náš velmi dobrý kamarád, který je mimochodem zpěvákem a kytaristou jedné kapely, která se jmenuje MOBY DICK. Velmi dobře se nám spolupracovalo, má podobný hudební vkus. Jmenuje se Tamás Schmiedl.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste si jej vydali sami a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Vysvětluji si to dobře, že se jedná o tělo ve značném stavu rozkladu? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Album vychází u HAMMERWORLD RECORDINGS, jednoho z největších maďarských metalových vydavatelství. Mimochodem, je to také maďarský vydavatel novin evropské úrovně, které se také zabývají pouze metalem. CD byla distribuována ve velmi seriózním počtu /8000/ kusů, což je v tomto žánru vážně úspěch. Obal se snaží reflektovat lidské míjení, od počátku až po odchod, grafiku vytvořil maďarský tatér.


Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Maďarska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Myslím, že online prostor v současnosti hodně pomáhá, protože je snazší oslovit fanoušky, ale je mnohem těžší motivovat fanoušky, aby přišli na koncert. V devadesátých letech chodilo na akce mnohem více lidí a to i ve všední dny. Dnes je to obtížnější. Myslím, že se underground v Maďarsku dost zúžil, je méně klubů a festivalů, kde je i metal. Nestěžujeme si, v současné době pracujeme na možnosti zahrát si i v jiných zemích. Slyšeli jsme /a zažili/, že i v České republice jsou nadšení fanoušci undergroundu! To samé se dá říct o vydavatelstvích a není žádným tajemstvím, že chceme příští album vydat u velkého evropského labelu.


Je pravdou, že jste na letošním Symbolic festivalu u nás v Čechách hráli mezi prvními a já si musel přivstat, ale rozhodně toho nelituji. Byl jsem doslova nadšený. Je jasné, že death metalu sluší více menší, klubové pódium, ale i tak to bylo skvělé. Jak se vám u nás hrálo, jak sis festival užil a co říkáš na naše fanoušky?

Skvěle jsme se bavili a náš koncert byl pravděpodobně jedním z nejoblíbenějších sobotních koncertů. Kapely byly skvělé, kvalitní a vše bylo flexibilní a organizované! Veškerý náš respekt patří nadšenému publiku, bylo fantastické a obrovský dík patří pořadateli za pozvání a přístup crew!!! Navázali jsme nová přátelství a domluvili i výměnné koncerty s kapelami!


Hrajete devastující death metal ovlivněný mimo jiné i americkou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit MONASTERY, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Mezi naše absolutní favority patří Bolt Thrower, Napalm Death, Entombed, Slayer, ze současných Vader, Decapitated, Belphegor, Corpsegrinder..... Mimochodem, neustále koncertujeme, máme za sebou cca 65 koncertů, také se účastníme poměrně dost festivalů v Chorvatsku a Maďarsku. Plánujeme jarní turné s kapelou zvučného jména, na jehož organizaci se pracuje. Každopádně bychom uvítali i pomoc českých pořadatelů, rádi bychom do vaší země zavítali na koncerty!


Když jsem před šesti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Ano, samozřejmě se na domácí undergroundové scéně vzájemně podporujeme, se všemi místními kapelami udržujeme velmi dobré vztahy. Máme také webziny, které se tady u nás často propagují. Underground opravdu potřebuje takové nadšence, jako jsi ty, protože i takovým rozhovorem nám hodně pomáháš! Každopádně já osobně jsem sběratel cédéček a vinylů, poctivě kupuji věci kapel!


Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako MONASTERY ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Bohužel v současné době potřebujeme také online mediální rozhraní, bez kterých bychom nemohli existovat. Přesto věříme, že tradiční hudební nosiče zůstanou zachovány, ty mají skutečné své kouzlo. Samozřejmě jsme i na portálech, facebooku, spotify, youtube, tato nutnost je špatná, ale využíváme ji k propagaci naší hudby! Mnoho mladých lidí poznává hudbu z gauče, jít na koncert je jim zatěžko, což je vidět i na složení věkové skupiny na akcích...


S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Samozřejmě se to dá nazvat i způsobem života, s takovým nadšením a nasazením se tomu nedá věnovat jen jako zábavě. Každý to myslí vážně a přátelství nás drží pohromadě a náš zpěvák je můj nejlepší přítel. Naštěstí se nám dostává i docela solidní podpory od našich rodin. Death metal jako hudba je pro nás vyjádřením našich pocitů, někdy vzteku, jindy stability!

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají MONASTERY v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy navštívíte zase Českou a Slovenskou republiku

Po výše zmíněném festivalu nás kontaktoval slovenský organizátor a vypadá to, že budeme spolupracovat. 9. září vystoupíme ve Zvolenu a 26. listopadu v Popradu. Moc bychom chtěli najít kontakty i v České republice!


Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit zase někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Divine Damnation“ zase narvat do hlavy!

Také velmi děkujeme za příležitost a děkujeme vašim čtenářům za přečtení rozhovoru!!!!.

středa 21. září 2022

Recenze/review - CINIS - Lies That Comfort Me (2022)


CINIS - Lies That Comfort Me
CD 2022, Selfmadegod Records

for english please scroll down

Každý den chodím kolem staré opuštěné haly. Říká se, že v ní straší. Bývá ještě tma a slýchávám podivné zvuky. Rezavé stroje, které pomalu ožívají. Lidstvo už dávno splnilo svoji funkci a postupně se samo zničilo. Apokalypsa je otázkou několika let. Stačí se rozhlédnout kolem sebe. Rozumím jejich chladné řeči. Touží po krvi. Zabíjení začne s prvním tónem. Poplach a potom už jenom strach a utrpení. Začíná nová epocha, nový temný svět. 

A hrát nám k tomu budou polští CINIS. Kapela, která umí surový, syrový death metal s třaskavým a výbušným nábojem. Ostré riffy, morbidní vokál, neklid a chlad. Tohle všechno v jejich skladbách naleznete. Plus spoustu vzteku, nakumulované bolesti a strachu. Lidský druh se dávno ztratil ve své pýše. Restart bude brzy následovat. Masakr!


Během poslechu tohoto skvělého alba mám stále neodbytný pocit, že se mi hlava rozletí na tisíc kousků. Skladby zní, jako kdyby mě někdo mlátil kladivem přímo do obličeje. Zlomená čelist, masivní, hutný a absolutně devastující zvuk. K tomu obal, který přesně znázorňuje pocity spousty jedinců našeho druhu. Žijeme příběhy z temných sci-fi z osmdesátých let. Máme špičkové technologie a uvnitř jsme stále ti staří dobří barbaři. Přidávám neustále hlasitost, užívám si jednotlivé melodie, toužím po další dávce ostrých melodií. CINIS umí napsat skvělé propracované songy, motivy jsou dobře zapamatovatelné. Proti produkci, ani celkovému provedení nemám žádných námitek. Hudba připomíná nejvíc tsunami, které smete vše živé z povrchu zemského. Zlo spí hluboko v každém z nás. Poláci jej vytáhli, vylouhovali v kyselině a pohřbili zaživa. Pokud máte rádi kapely jako MORBID ANGEL, DEICIDE, CANNIBAL CORPSE, neváhejte ani chvilku. "Lies That Comfort Me" vám vypálí cejch přímo do vnitřností, do lebky. Připadám si jako v lavině z kamení, kostí a starých vzpomínek. Rozsekán na kusy, znovu složen a zotročen, poslouchám dál. K téhle nahrávce se budu rád a často vracet. Je totiž přesnou definicí toho, co mám na smrtícím kovu tolik rád. Je rozžhaveným železem velmi vysoké kvality. Je brokovnicí, která vám vystřelí mozek z hlavy. Surová, temná a zničující death metalová apokalypsa! 


Asphyx says:

I walk past the old abandoned hall every day. They say it's haunted. It's still dark and I hear strange noises. Rusting machines that slowly come to life. Humanity has long since fulfilled its function and gradually destroyed itself. The apocalypse is a matter of years away. Just look around you. I understand their cold speech. They're out for blood. The killing will begin with the first note. Alarm and then only fear and suffering. A new era begins a new dark world.

And playing for us will be Polish CINIS. A band that knows raw, raw death metal with a crackling and explosive charge. Sharp riffs, morbid vocals, restlessness, and coldness. You can find all this in their songs. Plus a lot of anger, accumulated pain, and fear. The human species has long since lost its pride. A reboot will soon follow. Massacre!


While listening to this great album, I still have the insistent feeling that my head is going to explode into a thousand pieces. The songs sound like someone is hitting me in the face with a hammer. Jaw-breaking, massive, dense, and absolutely devastating sound. Plus a cover that accurately represents the feelings of many individuals of our species. We're living out stories from the dark science fiction of the 1980s. We're high tech and we're still the same old barbarians on the inside. I keep turning up the volume, enjoying each tune, craving another dose of crisp melodies. CINIS can write great sophisticated songs, the themes are easy to remember. I have no complaints about the production or the overall performance. The music is most reminiscent of a tsunami that wipes everything living off the face of the earth. Evil sleeps deep within each of us. The Poles pulled it out, leached it in acid, and buried it alive. If you like bands like MORBID ANGEL, DEICIDE, CANNIBAL CORPSE, don't hesitate a moment. "Lies That Comfort Me" will burn a mark right into your guts, into your skull. I feel like I'm in an avalanche of rocks, bones, and old memories. Cut to pieces, reassembled and enslaved, I keep listening. I'll return to this recording often and gladly. For it is the very definition of what I love so much about death metal. It is red-hot iron of very high quality. It's a shotgun that will blow your brains out. A raw, dark, and devastating death metal apocalypse!





Tracklist:
01. Witness
02. Maladies
03. Confirmation Bias
04. Aegis
05. Cutie
06. Life Distribution
07. Inundation
08. Lorem Ipsum
09. Assembly

--LINE-UP--
Lech Fiedorczyk – voc./bass
Lukasz Bielemuk – guitar
Maciej Jakoniuk – guitar
Konrad Zubrzycki - drums



úterý 20. září 2022

Recenze/review - UNBOUNDED TERROR - Echoes of Despair (2022)


UNBOUNDED TERROR - Echoes of Despair
CD 2022, Xtreem Music

for english please scroll down

Tělo, uzavřené a pohřbené dlouhé roky v dřevěné rakvi, pro mě bylo velkým překvapením. Při exhumaci vypadalo stále čerstvé. Srdce probodnuté kůlem, tajemné symboly. Vyděsil jsem se, když ke mě promluvilo. Proklelo mě navěky, amen. Jsem odsouzený žít navždy v temnotě, bez světla, bez slitování. V hrobě jsem našel i nové album španělských démonů UNBOURNED TERROR

Kapelu sleduji od jejich počátků. Vždy stáli na správně straně. V hlubokém podzemí, ve kterém čerpali inspiraci. Novinka "Echoes of Despair" je surovým a chladným odkazem ze starých pohřebišť. Z míst, kde se pohřbívalo zásadně do země a zombie každou noc provádí tajemné rituály. Vítejte v plesnivých katakombách!


UNBOUNDED TERROR exhumují hroby se zručností mistrů, kteří moc dobře znají svoje morbidní řemeslo. Skladby zahnívají podobným způsobem, jako tvorba třeba takových BENEDICTION, BOLT THROWER, IMMOLATION, MALEVOLENT CREATION. Nové album mi připadá oproti předchozí tvorbě více melodické. Jako bych se procházel v krvavé mlze. Po zvukové stránce je vše v nejlepším pořádku. Album je náležitě syrové a čitelné. Z riffů odkapává zmrzlá voda a vy si tak můžete vychutnat hudbu, která zní jen v těch nejlepších márnicích. Španělé hrají od srdce, opravdově, s černou jiskrou v oku. Nadšení pro poslední věci člověka, spousta zajímavých momentů, drtivý účinek. O to zde jde především. Už se těším, až se setmí a vydám se na svoji každodenní cestu. Mám s sebou lopatu i rýč, bez nich to nejde. Najdu si nějaký starý hrob a až jej vykopu, budu přemýšlet, jaký život mělo uložené tělo, jakým způsobem zemřelo. "Echoes of Despair" mi bude hrát do uší a atmosféra bude hodně pochmurná. Přesně takové nálady umí hudbou znázornit jenom dobré smečky. UNBOUNDED TERROR patří již od devadesátých let mezi ně. Troufám si tvrdit, že nová nahrávka se povedla po všech stránkách. Pálí a žhne a zároveň vás ochladí na bod mrazu. Přijměte prosím pozvání do záhadného a magického světa stínů! Old school death metal par excellence!


Asphyx says:

The body, sealed and buried for years in a wooden coffin, was a great surprise to me. When it was exhumed, it still looked fresh. A heart pierced with a stake, mysterious symbols. I was frightened when it spoke to me. It cursed me forever, amen. I am doomed to live forever in darkness, without light, without mercy. In the grave, I also found the new album by Spanish demons, UNBOURNED TERROR.

I've been following the band since the beginning. They've always been on the right side. In the deep underground, where they drew their inspiration. The new album "Echoes of Despair" is a raw and cold reference to the old burial grounds. A place where burial was principally in the ground and zombies performed mysterious rituals every night. Welcome to the moldy catacombs!


UNBOUNDED TERROR exhumes graves with the skill of masters who know their morbid craft all too well. The songs rot similarly to the work of the likes of BENEDICTION, BOLT THROWER, IMMOLATION, and MALEVOLENT CREATION. I find the new album more melodic compared to their previous work. It's like walking in a bloody fog. Sound-wise everything is in the best order. The album is properly raw and clear. Frozen water drips off the riffs and you can enjoy music that only sounds in the best morgues. The Spaniards play from the heart, for real, with a black sparkle in their eye. Enthusiasm for the last things of man, lots of interesting moments, overwhelming effect. That's what it's all about. I can't wait for it to get dark and go about my daily journey. I've got my shovel and spade with me, can't do without them. I'll find an old grave and when I dig it, I'll wonder what kind of life the body that was buried had, how it died. "Echoes of Despair" will play in my ears and the atmosphere will be very somber. That's the kind of mood only good bands can portray with music. UNBOUNDED TERROR has been one of them since the 90s. I dare to say that the new record is a success in every aspect. It burns and glows and at the same time chills you to the bone. Please accept the invitation to the mysterious and magical world of shadows! Old school death metal par excellence!

Recenze/review - UNBOUNDED TERROR - Faith in Chaos (2020):
https://www.deadlystormzine.com/2020/01/recenzereview-unbounded-terror-faith-in.html


Tracklist:
01. Organic Waste
02. Rotting Myself
03. Echoes Of Despair
04. Liar's Punisher
05. Hypocrite Ignored
06. They Are Not (What They Claim To Be)
07. Desolation Inside Of Me
08. Falling Into The Void
09. Devil's Church
10. Hungry For Your Hate
11. Somethings Rotting In Humanity



TWITTER