DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

čtvrtek 22. září 2022

Interview - MONASTERY - A massive, powerful and dark, apocalyptic death metal tsunami!


Interview with death metal band from Hungary - MONASTERY.

Translated Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Ave MONASTERY! Greetings to the Hungarian underground. I hope everything is fine with you. It should be because this year you have released a fourth full-length album in your band's career. I have to admit it has literally blown my mind. It is dark, energic and as if it cuts by the sharp edge of the knife. I can hear from the record you did a really good job and you added a big portion of the talent, too. How do you perceive the new album in comparison to the previous one? Where did you want to move and in what are these two records different?

Greetings to you and the readers! In 1992, we made the first Hungarian death metal record, which was officially released. In accordance with the age, the material was considered pioneering in Hungary, and the same can be said about the album that followed. This was the ancient era of the Monastery, followed by a longer hiatus. Since many years have passed between the old and the new records, there is quite a big difference in terms of technical and instrumental knowledge, but I think the commitment can be heard on all our records! On the new record, we continue the old school death metal traditions!


“Divine Damnation“ includes all attributes of good death metal. For me personally, it represents the record, which I really like to listen to. How did you produce it? How look the writing process of new material in the case of MONASTERY?

I'm so glad you think so. It is typical of the Monastery's current operation that we write the songs together. In most cases, the two guitarists come with riffs and themes, and together we put them into final form. Our lyricist is a Hungarian guy living in England, Lajos Diószegi "Dixi".

Who is signed for mixing and mastering? I have to confirm that the sound literally kills. It keeps making me turn up the volume on the hi-fi tower. You've got a sound that's harsh, raw and dark and animalistic at the same time. What studio did you record in and how did it all work?

The recordings were made in a studio in Sopron /MD studio/ a very good friend of ours was the producer, who by the way is the lead singer and guitarist of a first line band, the band's name is Moby Dick. We were able to work together very well, he has similar musical tastes. His name is Tamás Schmiedl.


An important part and a kind of extra bonus for fans today is the physical CD. You self-published it, and it has a corpsy cover art. Who is the author? Do I explain well the picture when I would think it is a body in a considerable state of decay? How did you choose the motif and how does it relate to the music at the record?

The album is published by HAMMERWORLD RECORDINGS, one of the largest Hungarian metal labels. By the way, it is also the Hungarian publisher of a European-level newspaper, which also only deals with metal. The CD disc was distributed in a very serious number of /8000 / pieces, which is a serious achievement in this genre. The cover tries to reflect human passing, from the beginning to the passing away, the graphic was created by a Hungarian tattoo artist.


I have been wandering the underground for over thirty years and I still go to Hungary for music with certainty. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I like your bands a lot and I monitor your scene carefully. Maybe I envy you a little, because we only have a few death metal bands that are worth it. How do you perceive your scene, fans, labels?

I think the online space helps a lot at the moment, because it is easier to reach the fans, but it is much more difficult to motivate the fans to come to a concert. Back in the 90s, many more people went to parties, even on weekdays. Today it is more difficult. I think the underground in Hungary has narrowed down quite a bit, there are fewer clubs and festivals where metal is also present. We are not complaining, we are currently working on opening in other countries as well. We heard /and experienced/ that there are enthusiastic underground fans in the Czech Republic! The same can be said about the publishers, and it's no secret that we want to publish the next album with a major European label.


It is true that you were among the first bands at this year's Symbolic Festival in the Czech Republic and I had to get up very early. But I definitely don’t regret it. I was very excited. It's true that death metal suits a smaller, club stages, but it was still great concert. How did you feel during the playing there, how did you enjoy the festival and what could you say about our fans?

We had a great time, and ours was probably one of the most popular concerts on Saturday. The teams were very good, high-quality, and everything was flexible and organized! All our respect goes to the enthusiastic audience, they were fantastic, and a huge thank you to the organizer for the invitation and the crew's attitude!!! We made friends, and exchange concerts with bands were also organized!


You play devastating death metal influenced by, among other things, the American school. Today, the band can't avoid comparisons, but I would like to know how the idea to start MONASTERY was born, who was and is your metal idol? Where do you want to move your band? Are you attracted to large foreign festivals, for example, are you willing to go on tour with a more famous band?

Our absolute favorites are Bolt Thrower, Napalm Death, Entombed, Slayer, among the current ones Vader, Decapitated, Belphegor, Corpsegrinder.... By the way, we constantly give concerts, approx. We have 65 concerts, and we are also present at quite a few festivals in Croatia and Hungary. A spring tour with a serious big-name band is planned, it is being organized. Anyway, we would also welcome the help of Czech organizers, we would love to go to your country for concerts several times!


When I started my website six years ago, I had a vision that I would try to support bands that are not so much popular, or they are lost in underground. To let the world knows about them. I think I'm doing quite well, at least according to the responses. How do you approach the promotion of your music? Do you rely upon the label or do you send the CDs for various reviews by yourself? For example, I buy albums that I really enjoy. What about you? Are you also fans who often support your colleagues? Do you go to concerts?

Yes, of course we support each other in the domestic underground, we maintain a very good relationship with all domestic teams. We also have webzines, they are often promoted here at home. The underground really needs supporters like you, because even with an interview like this, you help us a lot! Anyway, I personally am a CD and vinyl collector, I diligently buy the band's stuff!


On the one hand, today the new band has a lot of opportunities to make themselves more known, but on the other hand, there are a huge number of groups and the fans are getting lost in this big metal sea. A lot of people just download mp3s from the internet and instead of to visit the concert they prefer to spit poisonous saliva on Facebook. How do modern technologies affect you as MONASTERY? What do you think about downloading music, google metalists, streaming music, etc.?

Unfortunately, we also currently need online media interfaces, without which we could not exist. Despite this, we trust that traditional audio carriers will remain, that has its real charm. Of course, we are also on the portals, facebook, spotify, youtube, this need is bad, but we use it to promote our music! Many young people get to know music from their armchairs, they find it difficult to go to concerts, and this can be seen in the composition of the age group at the parties...


I like to ask the musicians what death metal means to them. How would they define it, whether it is more the philosophy and lifestyle thing for them or "just" relaxation? What does it mean for you? How do you perceive and experience it?

Of course, it can also be called a way of life, you can't do this just as a pastime with such enthusiasm and dedication. Everyone is serious, and friendship keeps us together anyway, and our singer is my big boy. Fortunately, we also receive quite serious support from our families. For us, death metal as music is an expression of our feelings, sometimes anger, sometimes stabilization!

Finally, a classic but important question. What is MONASTERY planning in the upcoming months? Where can we see you at the stage and when will you visit the Czech and Slovak Republics again?

After the above-mentioned festival, a Slovakian organizer contacted us, and it looks like we will work together. On September 9th we will perform in Zvolen, and on November 26th we will perform in Poprád. We really want to find a connection in the Czech Republic too!


Thank you so much for the interview. I wish a lot of success to the new album and let the number of your fans expand as much as possible. I will look forward to seeing you somewhere live again. I wish you a lot of success both musically and personally. I'm going to push " Divine Damnation" into my head again!

We also thank you very much for the opportunity and thank your readers for reading the interview!!!!

Rozhovor - MONASTERY - Masivní, mocné a temné, apokalyptické death metalové tsunami!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Maďarska - MONASTERY.

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Ave MONASTERY! Zdravím do maďarského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos čtvrté skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší prvotinou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Zdravím tebe i čtenáře! V roce 1992 jsme natočili první maďarskou deathmetalovou desku, která byla oficiálně vydána. V souladu s dobou byl tento materiál v Maďarsku považován za průkopnický a totéž lze říci i o albu, které následovalo. To byla dávná éra MONASTERY, po níž následovala delší pauza. Vzhledem k tomu, že mezi starými a novými deskami uplynulo mnoho let, je mezi nimi poměrně velký rozdíl, co se týče technických a instrumentálních dovedností, ale myslím, že nasazení je slyšet na všech našich deskách! Na nové desce pokračujeme v tradici staré školy death metalu!


„Divine Damnation“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál MONASTERY?

Jsem moc rád, že si to myslíš. Pro současné fungování MONASTERY je typické, že skladby píšeme společně. Ve většině případů přicházejí oba kytaristé s riffy a motivy a společně je dáváme do finální podoby. Naším textařem je Maďar žijící v Anglii, Lajos Diószegi "Dixi".

Kdo je podepsán pod mixem a masteringem? Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Máte zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Nahrávání probíhalo ve studiu v Soproni /MD studio/, producentem byl náš velmi dobrý kamarád, který je mimochodem zpěvákem a kytaristou jedné kapely, která se jmenuje MOBY DICK. Velmi dobře se nám spolupracovalo, má podobný hudební vkus. Jmenuje se Tamás Schmiedl.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste si jej vydali sami a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Vysvětluji si to dobře, že se jedná o tělo ve značném stavu rozkladu? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Album vychází u HAMMERWORLD RECORDINGS, jednoho z největších maďarských metalových vydavatelství. Mimochodem, je to také maďarský vydavatel novin evropské úrovně, které se také zabývají pouze metalem. CD byla distribuována ve velmi seriózním počtu /8000/ kusů, což je v tomto žánru vážně úspěch. Obal se snaží reflektovat lidské míjení, od počátku až po odchod, grafiku vytvořil maďarský tatér.


Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Maďarska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Myslím, že online prostor v současnosti hodně pomáhá, protože je snazší oslovit fanoušky, ale je mnohem těžší motivovat fanoušky, aby přišli na koncert. V devadesátých letech chodilo na akce mnohem více lidí a to i ve všední dny. Dnes je to obtížnější. Myslím, že se underground v Maďarsku dost zúžil, je méně klubů a festivalů, kde je i metal. Nestěžujeme si, v současné době pracujeme na možnosti zahrát si i v jiných zemích. Slyšeli jsme /a zažili/, že i v České republice jsou nadšení fanoušci undergroundu! To samé se dá říct o vydavatelstvích a není žádným tajemstvím, že chceme příští album vydat u velkého evropského labelu.


Je pravdou, že jste na letošním Symbolic festivalu u nás v Čechách hráli mezi prvními a já si musel přivstat, ale rozhodně toho nelituji. Byl jsem doslova nadšený. Je jasné, že death metalu sluší více menší, klubové pódium, ale i tak to bylo skvělé. Jak se vám u nás hrálo, jak sis festival užil a co říkáš na naše fanoušky?

Skvěle jsme se bavili a náš koncert byl pravděpodobně jedním z nejoblíbenějších sobotních koncertů. Kapely byly skvělé, kvalitní a vše bylo flexibilní a organizované! Veškerý náš respekt patří nadšenému publiku, bylo fantastické a obrovský dík patří pořadateli za pozvání a přístup crew!!! Navázali jsme nová přátelství a domluvili i výměnné koncerty s kapelami!


Hrajete devastující death metal ovlivněný mimo jiné i americkou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit MONASTERY, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Mezi naše absolutní favority patří Bolt Thrower, Napalm Death, Entombed, Slayer, ze současných Vader, Decapitated, Belphegor, Corpsegrinder..... Mimochodem, neustále koncertujeme, máme za sebou cca 65 koncertů, také se účastníme poměrně dost festivalů v Chorvatsku a Maďarsku. Plánujeme jarní turné s kapelou zvučného jména, na jehož organizaci se pracuje. Každopádně bychom uvítali i pomoc českých pořadatelů, rádi bychom do vaší země zavítali na koncerty!


Když jsem před šesti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Ano, samozřejmě se na domácí undergroundové scéně vzájemně podporujeme, se všemi místními kapelami udržujeme velmi dobré vztahy. Máme také webziny, které se tady u nás často propagují. Underground opravdu potřebuje takové nadšence, jako jsi ty, protože i takovým rozhovorem nám hodně pomáháš! Každopádně já osobně jsem sběratel cédéček a vinylů, poctivě kupuji věci kapel!


Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako MONASTERY ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Bohužel v současné době potřebujeme také online mediální rozhraní, bez kterých bychom nemohli existovat. Přesto věříme, že tradiční hudební nosiče zůstanou zachovány, ty mají skutečné své kouzlo. Samozřejmě jsme i na portálech, facebooku, spotify, youtube, tato nutnost je špatná, ale využíváme ji k propagaci naší hudby! Mnoho mladých lidí poznává hudbu z gauče, jít na koncert je jim zatěžko, což je vidět i na složení věkové skupiny na akcích...


S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Samozřejmě se to dá nazvat i způsobem života, s takovým nadšením a nasazením se tomu nedá věnovat jen jako zábavě. Každý to myslí vážně a přátelství nás drží pohromadě a náš zpěvák je můj nejlepší přítel. Naštěstí se nám dostává i docela solidní podpory od našich rodin. Death metal jako hudba je pro nás vyjádřením našich pocitů, někdy vzteku, jindy stability!

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají MONASTERY v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy navštívíte zase Českou a Slovenskou republiku

Po výše zmíněném festivalu nás kontaktoval slovenský organizátor a vypadá to, že budeme spolupracovat. 9. září vystoupíme ve Zvolenu a 26. listopadu v Popradu. Moc bychom chtěli najít kontakty i v České republice!


Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit zase někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Divine Damnation“ zase narvat do hlavy!

Také velmi děkujeme za příležitost a děkujeme vašim čtenářům za přečtení rozhovoru!!!!.

středa 21. září 2022

Recenze/review - CINIS - Lies That Comfort Me (2022)


CINIS - Lies That Comfort Me
CD 2022, Selfmadegod Records

for english please scroll down

Každý den chodím kolem staré opuštěné haly. Říká se, že v ní straší. Bývá ještě tma a slýchávám podivné zvuky. Rezavé stroje, které pomalu ožívají. Lidstvo už dávno splnilo svoji funkci a postupně se samo zničilo. Apokalypsa je otázkou několika let. Stačí se rozhlédnout kolem sebe. Rozumím jejich chladné řeči. Touží po krvi. Zabíjení začne s prvním tónem. Poplach a potom už jenom strach a utrpení. Začíná nová epocha, nový temný svět. 

A hrát nám k tomu budou polští CINIS. Kapela, která umí surový, syrový death metal s třaskavým a výbušným nábojem. Ostré riffy, morbidní vokál, neklid a chlad. Tohle všechno v jejich skladbách naleznete. Plus spoustu vzteku, nakumulované bolesti a strachu. Lidský druh se dávno ztratil ve své pýše. Restart bude brzy následovat. Masakr!


Během poslechu tohoto skvělého alba mám stále neodbytný pocit, že se mi hlava rozletí na tisíc kousků. Skladby zní, jako kdyby mě někdo mlátil kladivem přímo do obličeje. Zlomená čelist, masivní, hutný a absolutně devastující zvuk. K tomu obal, který přesně znázorňuje pocity spousty jedinců našeho druhu. Žijeme příběhy z temných sci-fi z osmdesátých let. Máme špičkové technologie a uvnitř jsme stále ti staří dobří barbaři. Přidávám neustále hlasitost, užívám si jednotlivé melodie, toužím po další dávce ostrých melodií. CINIS umí napsat skvělé propracované songy, motivy jsou dobře zapamatovatelné. Proti produkci, ani celkovému provedení nemám žádných námitek. Hudba připomíná nejvíc tsunami, které smete vše živé z povrchu zemského. Zlo spí hluboko v každém z nás. Poláci jej vytáhli, vylouhovali v kyselině a pohřbili zaživa. Pokud máte rádi kapely jako MORBID ANGEL, DEICIDE, CANNIBAL CORPSE, neváhejte ani chvilku. "Lies That Comfort Me" vám vypálí cejch přímo do vnitřností, do lebky. Připadám si jako v lavině z kamení, kostí a starých vzpomínek. Rozsekán na kusy, znovu složen a zotročen, poslouchám dál. K téhle nahrávce se budu rád a často vracet. Je totiž přesnou definicí toho, co mám na smrtícím kovu tolik rád. Je rozžhaveným železem velmi vysoké kvality. Je brokovnicí, která vám vystřelí mozek z hlavy. Surová, temná a zničující death metalová apokalypsa! 


Asphyx says:

I walk past the old abandoned hall every day. They say it's haunted. It's still dark and I hear strange noises. Rusting machines that slowly come to life. Humanity has long since fulfilled its function and gradually destroyed itself. The apocalypse is a matter of years away. Just look around you. I understand their cold speech. They're out for blood. The killing will begin with the first note. Alarm and then only fear and suffering. A new era begins a new dark world.

And playing for us will be Polish CINIS. A band that knows raw, raw death metal with a crackling and explosive charge. Sharp riffs, morbid vocals, restlessness, and coldness. You can find all this in their songs. Plus a lot of anger, accumulated pain, and fear. The human species has long since lost its pride. A reboot will soon follow. Massacre!


While listening to this great album, I still have the insistent feeling that my head is going to explode into a thousand pieces. The songs sound like someone is hitting me in the face with a hammer. Jaw-breaking, massive, dense, and absolutely devastating sound. Plus a cover that accurately represents the feelings of many individuals of our species. We're living out stories from the dark science fiction of the 1980s. We're high tech and we're still the same old barbarians on the inside. I keep turning up the volume, enjoying each tune, craving another dose of crisp melodies. CINIS can write great sophisticated songs, the themes are easy to remember. I have no complaints about the production or the overall performance. The music is most reminiscent of a tsunami that wipes everything living off the face of the earth. Evil sleeps deep within each of us. The Poles pulled it out, leached it in acid, and buried it alive. If you like bands like MORBID ANGEL, DEICIDE, CANNIBAL CORPSE, don't hesitate a moment. "Lies That Comfort Me" will burn a mark right into your guts, into your skull. I feel like I'm in an avalanche of rocks, bones, and old memories. Cut to pieces, reassembled and enslaved, I keep listening. I'll return to this recording often and gladly. For it is the very definition of what I love so much about death metal. It is red-hot iron of very high quality. It's a shotgun that will blow your brains out. A raw, dark, and devastating death metal apocalypse!





Tracklist:
01. Witness
02. Maladies
03. Confirmation Bias
04. Aegis
05. Cutie
06. Life Distribution
07. Inundation
08. Lorem Ipsum
09. Assembly

--LINE-UP--
Lech Fiedorczyk – voc./bass
Lukasz Bielemuk – guitar
Maciej Jakoniuk – guitar
Konrad Zubrzycki - drums



úterý 20. září 2022

Recenze/review - UNBOUNDED TERROR - Echoes of Despair (2022)


UNBOUNDED TERROR - Echoes of Despair
CD 2022, Xtreem Music

for english please scroll down

Tělo, uzavřené a pohřbené dlouhé roky v dřevěné rakvi, pro mě bylo velkým překvapením. Při exhumaci vypadalo stále čerstvé. Srdce probodnuté kůlem, tajemné symboly. Vyděsil jsem se, když ke mě promluvilo. Proklelo mě navěky, amen. Jsem odsouzený žít navždy v temnotě, bez světla, bez slitování. V hrobě jsem našel i nové album španělských démonů UNBOURNED TERROR

Kapelu sleduji od jejich počátků. Vždy stáli na správně straně. V hlubokém podzemí, ve kterém čerpali inspiraci. Novinka "Echoes of Despair" je surovým a chladným odkazem ze starých pohřebišť. Z míst, kde se pohřbívalo zásadně do země a zombie každou noc provádí tajemné rituály. Vítejte v plesnivých katakombách!


UNBOUNDED TERROR exhumují hroby se zručností mistrů, kteří moc dobře znají svoje morbidní řemeslo. Skladby zahnívají podobným způsobem, jako tvorba třeba takových BENEDICTION, BOLT THROWER, IMMOLATION, MALEVOLENT CREATION. Nové album mi připadá oproti předchozí tvorbě více melodické. Jako bych se procházel v krvavé mlze. Po zvukové stránce je vše v nejlepším pořádku. Album je náležitě syrové a čitelné. Z riffů odkapává zmrzlá voda a vy si tak můžete vychutnat hudbu, která zní jen v těch nejlepších márnicích. Španělé hrají od srdce, opravdově, s černou jiskrou v oku. Nadšení pro poslední věci člověka, spousta zajímavých momentů, drtivý účinek. O to zde jde především. Už se těším, až se setmí a vydám se na svoji každodenní cestu. Mám s sebou lopatu i rýč, bez nich to nejde. Najdu si nějaký starý hrob a až jej vykopu, budu přemýšlet, jaký život mělo uložené tělo, jakým způsobem zemřelo. "Echoes of Despair" mi bude hrát do uší a atmosféra bude hodně pochmurná. Přesně takové nálady umí hudbou znázornit jenom dobré smečky. UNBOUNDED TERROR patří již od devadesátých let mezi ně. Troufám si tvrdit, že nová nahrávka se povedla po všech stránkách. Pálí a žhne a zároveň vás ochladí na bod mrazu. Přijměte prosím pozvání do záhadného a magického světa stínů! Old school death metal par excellence!


Asphyx says:

The body, sealed and buried for years in a wooden coffin, was a great surprise to me. When it was exhumed, it still looked fresh. A heart pierced with a stake, mysterious symbols. I was frightened when it spoke to me. It cursed me forever, amen. I am doomed to live forever in darkness, without light, without mercy. In the grave, I also found the new album by Spanish demons, UNBOURNED TERROR.

I've been following the band since the beginning. They've always been on the right side. In the deep underground, where they drew their inspiration. The new album "Echoes of Despair" is a raw and cold reference to the old burial grounds. A place where burial was principally in the ground and zombies performed mysterious rituals every night. Welcome to the moldy catacombs!


UNBOUNDED TERROR exhumes graves with the skill of masters who know their morbid craft all too well. The songs rot similarly to the work of the likes of BENEDICTION, BOLT THROWER, IMMOLATION, and MALEVOLENT CREATION. I find the new album more melodic compared to their previous work. It's like walking in a bloody fog. Sound-wise everything is in the best order. The album is properly raw and clear. Frozen water drips off the riffs and you can enjoy music that only sounds in the best morgues. The Spaniards play from the heart, for real, with a black sparkle in their eye. Enthusiasm for the last things of man, lots of interesting moments, overwhelming effect. That's what it's all about. I can't wait for it to get dark and go about my daily journey. I've got my shovel and spade with me, can't do without them. I'll find an old grave and when I dig it, I'll wonder what kind of life the body that was buried had, how it died. "Echoes of Despair" will play in my ears and the atmosphere will be very somber. That's the kind of mood only good bands can portray with music. UNBOUNDED TERROR has been one of them since the 90s. I dare to say that the new record is a success in every aspect. It burns and glows and at the same time chills you to the bone. Please accept the invitation to the mysterious and magical world of shadows! Old school death metal par excellence!

Recenze/review - UNBOUNDED TERROR - Faith in Chaos (2020):
https://www.deadlystormzine.com/2020/01/recenzereview-unbounded-terror-faith-in.html


Tracklist:
01. Organic Waste
02. Rotting Myself
03. Echoes Of Despair
04. Liar's Punisher
05. Hypocrite Ignored
06. They Are Not (What They Claim To Be)
07. Desolation Inside Of Me
08. Falling Into The Void
09. Devil's Church
10. Hungry For Your Hate
11. Somethings Rotting In Humanity



A few questions - interview with black death metal band from Finland - BLOOD CHALICE.


A few questions - interview with black death metal band from Finland - BLOOD CHALICE.

Answered H.V., thank you!

Recenze/review - BLOOD CHALICE - The Blasphemous Psalms of Cannibalism (2022):
https://www.deadlystormzine.com/2022/09/recenzereview-blood-chalice-blasphemous.html

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

H.V: Hello. We are Blood Chalice from Finland and we play uncompromised Black metal.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

H.V: The Blasphemous Psalms of Cannibalism was recorded during the winter 2021-2022. Album was recorded by studio live fashion. Meaning that all the instruments were recorded at the same time. This way we managed to get the same feeling as playing live. Teemu Heinola recorded, mixed and mastered the album and V.P was mainly on charge of the production. After The first album it was clear to us we wanted more raw sound than on the first album, and I think the album sounds just the way it was suppose to sound.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

H.V: We do not concern ourselves with such things. That's labels job.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

H.V: On this album P.H is on charge of the lyrics. Although I made some lyrics to The Rise of Iconoclast but trusted P.H to finnish them. Lyrics swirl around worship, blasphemy and hate.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

H.V: I created the logo back in the day when we started. Album cover was once again conjured by PahaPasi and Layout was made by SG.7. We take turns on managing our social network. Though we do not really care about it too much - I suppose it's a necessary evil.


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

H.V: After The first album it was clear that we wanted to change the label. As the previous label did not meet with our expectations. We appreciate the collobration but it was time to move on. As Werewolf Records was intrested on us it was an easy choice to join with them. We are more than pleased so far.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

H.V: For me it has always been Beherit. VP.L is probably the biggest Conqueror and Revenge maniac in the world. Of course Blasphemy, Archgoat, Proclamation and Black witchery plays a big role on our music too. Not mention all the other music too - not just Black metal.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

H.V: We didn't need to.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

H.V: Hard to say for sure, but I suppose somewhere around 50? It's always nice to play outside of Finland but then again this years Steelfest was really good.


What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

H.V: We have some plans about touring but nothing is confirmed yet. For now we have few shows on Finland coming up. Other than playing live - we don't plan toi much. The music comes out naturally when the time is right.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

H.V: Best way to contact us is by the email.

Thanx for the interview.

H.V: Thank you.

Recenze/review - BLOOD CHALICE - The Blasphemous Psalms of Cannibalism (2022):


https://www.werewolf.fi/ 


------------------------------------------------------------------------------------------------------

pondělí 19. září 2022

Recenze/review - BLOODBATH - Survival of the Sickest (2022)


BLOODBATH - Survival of the Sickest
CD 2022, Napalm Records

for english please scroll down

Jsou hřbitovy, na které se vždy rád vracím. Naleznu na nich totiž hrobky, které stojí za to navštívit. Ta s nápisem BLOODBATH je legendou, místem, které určovalo kdysi směr. Severský chlad, praskání rakví, studená země, do které nás všechny jednou pohřbí. Typické melodie a také Nick Holmes, který svým hlasem opět dokazuje, že je mistr ve svém oboru. 

Když poslouchám novou hudbu od podobných smeček, bývám zpočátku opatrný. A musím rovnou přiznat, že mě "Survival of the Sickest" při prvních setkáních příliš nebavilo. To se ale změnilo venku, když jsem šel ráno kolem hřbitova. Najednou jsem měl pocit, že mi muzika proniká přímo do krve. Našlapoval jsem opatrně, abych nevyrušil přízraky. Moje trpělivost byla odměněna. Tohle album zabíjí na potkání. Je v něm totiž vše, co mám na švédském death metalu a BLOODBATH rád. Krutá, syrová a surová smrt. 


Zvuk, obal, produkce, všechno je v absolutním pořádku. Riffy jsou krásně čitelné, ostré, zajímavé. Motivy skladeb doslova pálí, žhnou a chladí zároveň. Jsem starý fanoušek a jako takový jsem nadmíru spokojený. BLOODBATH jsou navíc kapelou, která dokáže přitáhnout k reproduktorům i širší obecenstvo. Jejich jméno je navěky zapsáno v Knize mrtvých a novinka jim rozhodně ostudu neudělá. Naopak, zní uvěřitelně. Obsahuje v sobě pořádnou porci temné energie. Troufám si tvrdit, že do téhle hrobky se budu rád a často vracet. Kapela se drží toho, co umí nejlépe. Syrových a surových melodií, atmosféry plné blasfemie. Pokaždé, když vstoupím do podzemí, přejede mi mráz po zádech. A o tom death metal vždycky býval a vždycky bude. O ošklivých emocích, o strachu a tajemnu. "Survival of the Sickest" je učebnicovým příkladem toho, jak by se to mělo dělat. Nahrávka staví na poctivých základech, které pánové kdysi pomáhali tvořit. Přidávány jsou navíc kousky nahrubo nasekaného zmrzlého masa. Netuším, co přijde potom, až zemřeme. Ale vím, že BLOODBATH nám umožnili s novou deskou nahlédnout na druhou stranu. A dělají to s nadšením, odhodláním a elegancí. Jsou hřbitovy, na které se vždy rád vracím. Naleznu na nich totiž hrobky, které stojí za to navštívit. Tu s nápisem BLOODBATH jsem nesměl vynechat. Death metal chladný jako zmrzlá krev!


Asphyx says:

There are cemeteries I always like to return to. I find tombs worth visiting. The one with the inscription BLOODBATH is a legend, a place that once set a course. The Nordic chill, the crack of coffins, the cold ground we'll all be buried in one day. Typical melodies and also Nick Holmes, who proves once again with his voice that he is a master in his field.

When I listen to new music from similar packs, I tend to be cautious at first. And I have to admit right away that I wasn't too keen on "Survival of the Sickest" the first time I heard it. But that changed outside when I walked by the cemetery this morning. Suddenly I felt like the music was getting into my blood. I tread carefully so as not to disturb the ghosts. My patience was rewarded. This album kills on sight. It has everything I love about Swedish death metal and BLOODBATH. Cruel, raw, and brutal death.


The sound, the packaging, the production, everything is absolutely fine. The riffs are beautifully legible, crisp, and interesting. The motifs of the tracks burn, glow and cool at the same time. I'm an old fan and as such I'm extremely satisfied. Moreover, BLOODBATH is a band that can draw a wider audience to the speakers. Their name is forever written in the Book of the Dead and the new release certainly won't put them to shame. On the contrary, it sounds believable. It contains a good dose of dark energy. I dare say I'll be returning to this tomb often. The band sticks to what they do best. Raw and raw melodies, atmosphere full of blasphemy. Every time I enter the underground, I get a chill down my spine. And that's what death metal has always been and will always be about. About ugly emotions, about fear and mystery. "Survival of the Sickest" is a textbook example of how it should be done. The record builds on the honest foundations that the gentlemen once helped create. Added in are extra chunks of coarsely chopped frozen meat. I have no idea what comes after we die. But I do know that BLOODBATH has given us a glimpse of the other side with their new record. And they do it with passion, determination, and elegance. There are cemeteries I always like to return to. Because I find tombs worth visiting. I couldn't miss the one with the BLOODBATH inscription. Death metal is as cold as frozen blood!




Tracklist:
01. Zombie Inferno
02. Putrefying Corpse
03. Dead Parade
04. Malignant Maggot Therapy
05. Carved
06. Born Infernal
07. To Die
08. Affliction Of Extinction
09. Tales Of Melting Flesh
10. Environcide
11. No God Before Me



neděle 18. září 2022

Recenze/review - VRENTH - Succumb to Chaos (2022)


VRENTH - Succumb to Chaos
CD 2022, Rotted Life Records

for english please scroll down

Krvavá stopa, zápach smrti. Další mrtvé tělo, další prokousnuté hrdlo. Ztraceni v temných uličkách, čekáme na bestii ze starých mýtů. Přímo před očima nám ožívají rituály, které jsou plné násilí, zla a tmy. Jako death metal, který hrají američtí VRENTH. Kapela, která letos znovu vylezla ze smradlavých močálů, aby nám předložila album, u kterého praskají víka od rakví.

Hudba na mě působí jako nějaká tajemná modlitba pro vyvolávání temných sil. Rouhání, hniloba, pach rozkládajících se těl. Z některých z nás se staly bestie, toužící po krvi. Mám rád smrtící kov z devadesátých let. A VRENTH jej hrají výborně. Poctivě, se šíleným pohledem. "Succumb to Chaos" je jako jed, který vám pronikne do žil. Zemřete v hrozných křečích!


"Succumb to Chaos" na mě působí jako ozvěny z toho nejhlubšího podzemí. Ze starých katakomb, ze kterých kdysi vzešly kapely jako DISMA, INCANTATION, IMPRECATION, FUNEBRARUM, DEMIGOD, DEAD CONGREGATION, DEMIGOD, BRUTALITY. VRENTH mají v sobě navíc talent a pořádnou porci vzteku. Zvuk i obal jsou poctivé, zajímavé a maniakální. Přesně tak to mám nejraději. K albu se stále vracím, připadám si jako archeolog, který odkrývá jednotlivé vrstvy. Další prašivé kosti, další prostřelené lebky. Hromadné hroby vydávají další svědectví. Stejně jako "Succumb to Chaos". Nahrávka, která mi vypálila do kůže cejch. Krvavá stopa, zápach smrti. Další mrtvé tělo, další prokousnuté hrdlo. Ztraceni v temných uličkách, čekáme na bestii ze starých mýtů. Teď už znám její jméno - VRENTH. Šílení démoni ze starých časů, z pohřebišť, kde byly pochováváni pouze prokletí. Poslech mi připomíná exhumaci dávno opuštěného hrobu, ve kterém je pohřbena spousta děsivých vzpomínek. Pánové sice nepřinášejí do záhrobí nic nového, ale hrají poctivě, od srdce. Bylo mi velkou ctí, navštívit s nimi temné ulice Hádovy říše, projít se v nekonečných močálech nicoty. Existuje už jenom tma, špína a hnis. A smrtící kov, který mě přikoval ke zdi. Výborně! Hnilobný death metal ze smradlavých bažin!


Asphyx says:

The blood trail, the smell of death. Another dead body, another bitten throat. Lost in the dark alleys, waiting for the beast from the old myths. Rituals come to life right before our eyes, full of violence, evil and darkness. Like the death metal played by the American VRENTH, a band that has once again emerged from the stinking swamps this year to present us with an album that cracks coffin lids.

The music strikes me as some kind of mysterious prayer to invoke dark forces. Blasphemy, rot, the smell of decomposing bodies. Some of us have become beasts, out for blood. I like the death metal of the '90s. And VRENTH play it well. Honestly, with a crazy look. "Succumb to Chaos" is like a poison that gets into your veins. You'll die in terrible convulsions!


"Succumb to Chaos" strikes me as echoes from the deepest underground. From the old catacombs from which bands like DISMA, INCANTATION, IMPRECATION, FUNEBRARUM, DEMIGOD, DEAD CONGREGATION, DEMIGOD, BRUTALITY once emerged. VRENTH have extra talent and a good portion of rage. The sound and cover art are honest, interesting and manic. That's how I like it best. I keep coming back to the album, feeling like an archaeologist uncovering the layers. More scabby bones, more shot skulls. The mass graves give further testimony. Just like "Succumb to Chaos". A record that burned a mark into my skin. The trail of blood, the smell of death. Another dead body, another bitten throat. Lost in the dark alleys, waiting for the beast from the old myths. Now I know its name - VRENTH. The mad demons of old, from the burial grounds where only the damned were buried. Listening to them reminds me of exhuming a long-abandoned grave, where many terrifying memories are buried. The gentlemen may not bring anything new to the grave, but they play honestly, from the heart. It was a great honour to visit the dark streets of Hades with them, to walk in the endless swamps of nothingness. There is only darkness, filth and pus. And the deadly metal that chained me to the wall. Well done! Rotten death metal from the stinking swamps!


Tracklist:
01. Omnipresence (Mors Certa/Hora Incerta)
02. Demise In Hollow Suffering
03. Curse Of The Living And Of The Dead
04. Integrum Tenebrae
05. Succumb To Chaos
06. An Eternal Impious War
07. Contempus Mundi
08. The End As A Shadow

Vrenth is:
Mike Nelson – Vocals
Christian LaRocca – Lead Guitar, Backing Vocals
Bob Babcock – Lead Guitar
Steve Shrapnelson – Bass
Charlie Koryn – Drums



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý šedesátý devátý - Ztraceni v metalovém ráji


Příběh tří stý šedesátý devátý - Ztraceni v metalovém ráji

Mám hroznou radost, že na můj nápad kývla. Dělám si možná falešné naděje, ale zrovna teď to vypadá, že jsem v čele pelotonu. Sice mě hodně trápí, že se mnou ještě nespala, ale zrovna jí jsem to ochotný odpustit. Jsme jak dva spiklenci, když na sebe čekáme kousek od koleje v malém lesíku. Domluvili jsme se včera, aby Lenka nevěděla. Chtěli jsme být sami a s ní to moc nejde. Navíc je oplzlá takovým tím nechutným způsobem, který sice spousta chlapů ve svých vlhkých snech obdivuje, ale mě šlo už přeci jen o něco jiného. Jasný, někdo nedospěje nikdy, ale já musím, chci. Hrozně mi na ní záleželo. Vlastně by se dalo říct, že jsem momentálně žil jen pro ní. Šla opatrně a pořád se ohlížela. Nechápal jsem. Pak se rozběhla. Co se děje? Dělej, zdrháme. V poklusu mi řekne, že jí Lenka odhalila. Koukám, právě zažíváme akční film. Pelášíme uličkama, držíme směr k nádraží. A máme štěstí. Zrovna jeden na Prahu jede.

Udýchaní najdeme kupé a otevřeme okno. Nějaká babička nám děsně sprostě nadává, ale nemá šanci. Na nástupišti běží Lenka a řve na nás, že jsme kurvy. Nechápu, ale já už nepobírám víc věcí. Lidi kolem nechápu. Vyrůstal jsem na sídlišti, mezi dělníky a všichni dřeli do úmoru. Levný chlast a o víkendu na chatu. Chtěl jsem něco jiného, cítil jsem šanci. Změnit koloběh života. Otočit kormidlem. Plakát na koncert Paradise Lost jsem viděl vylepený v metru v Praze. Před dvěma týdny. To jsem ji začal přemlouvat. Nakonec řekla ano, ale s tím, že to všechno zaonačíme jako výlet na vánoční trhy. Má v Brně strýčka, u kterého přespíme, abychom to neměli druhý den tak daleko. Projdeme se městem, dáme pivko, pokecáme. Její rodiče nic neví a strýc musel slíbit, že jim nic neřekne. Dodrží slovo, dodnes to nikdo z rodiny neví. Jen my tři. Tedy plus teta, ale ta už na tom tenkrát byla hrozně špatně psychicky. Brzy zemřela. Ale to je jiný příběh. Zatím větráme v kupé a dokonce už můžeme, protože bábrdle vystoupila už v Rokycanech. Super.

Venku mrzne, krajina je místy bílá a na polích spousta zvěře. Bavíme se o tom, jak máme rádi kančí - se zelím a nebo se šípkovou, jak zajíce, bažanta. Připadá nám to děsně vtipný. Hrozně se mi pořád omlouvá, že nestihla udělat svačinu. Jen mávnu rukou a vyndám rum. Dáš si? Nejdřív se upejpá, ale cesta je dlouhá. Nakonec se odváže a super je, že mi začne o sobě vyprávět. Holka z malého města Tábor, podobně jako já. Máme toho tolik společného. Jen když zabrousíme na jejího kluka, mění téma. Je to pořád moc citlivý. Prý o vánocích mu to řekne. No nevím, není to úplně nejlepší dárek. Ale on je děsně hodnej, nechci mu fakt ublížit. Takže to znamená, že spolu chodíme, zkusím to ze srandy. Neodpoví. Změním raději téma. A o čem asi tak můžu já mluvit? O metalu samozřejmě. Trošku se vytahuju, co jsem zažil a viděl za kapely, co zrovna poslouchám. Mám nějaká CD v brašně nebo v křivákovi, tak ji dávám poslechnout. Mám ale pocit, že se jí death metal moc nelíbí. Vnímá hudbu trošku jinak než já. Ale to myslím všechny ženský.

Jsem hrozně rád, že nejedu zase sám. Ony jsou sice ty osamocené výlety také dobré, ale nic se nevyrovná tomu, když jedete se svojí holkou. Na hlaváku v Praze ji chytnu za ruku, aby všichni věděli, že patří ke mě. Máme asi hodinu, to jsou dvě piva. Taky párek kousek vedle v bufetu. Zůstane jí v koutku úst hořčice, řeknu jí to a když si ji utírá kapesníkem, tak je to ta nejkrásnější ženská na světě. Řeknu jí to a ona se zastydí, ve starých knihách by se napsalo, že se slečna rděla. Je nám fajn, jen dlouho ve vlaku na Brno stojíme. Bolí nás nohy a na nádraží na nás čeká strýček. Na parkovišti policejní auto. Ano, dělá šéfa jednoho nejmenovaného oddělení. Je to klasický bodrý Moravák. Ihned si sedneme do noty. Pořád mě plácá po zádech, pak mi ukáže sbírku zbraní a vůbec mi přijde, jako bych hned patřil do rodiny. Taky nám představí svoji novou milenku. S manželkou se momentálně rozvádí. Je to mladá holka a tak je hned velká sranda. 

Spíme každý v jiném pokoji, aby se jako neřeklo, ale vcelku opilý strýček na mě spiklenecky mrkne, že když nedodržím slib, tak to nikomu neřekne. Jenže já jsem tak utahanej, že usnu jako kotě. Vstáváme stejně brzy. Včera jsme si ještě koupili lístky a tak vyrážíme. Igelitka plná piv a rumu, abychom vydrželi. Ukážu ti, jak jsme vždycky cestovali my! Na hranicích nás kontrolují. Ona je blondýnka němčinářka a německy umí od čtvrté třídy základní školy. Talent na jazyky. Tentokrát se celník jen mile usměje. Výhoda cestování s pěknými ženami. Jsme ve Vídni. Sníh se snáší na tiché ulice. Je poměrně brzy a já lituju, tentokrát fakt jo, že sebou neberu foťák. Nějak mě to nikdy nenapadne. Někde bych ho ztratil a ono taky, fotit na film koncert není žádná sranda, já spíš nějaký krajinky nebo děvčata. Nabídnu to samozřejmě i blondýnce a i když vidím, že jí to lichotí, tak zatím odmítá. Ale já jí přemluvím. Zrovna teď se fakt cítím hrozně silnej v kramflecích.

Máme okopírovanou mapu Vídně, ale vlastně ani není potřeba. Ona mezi střední a vejškou chvilku studovala nějakou průvodcovckou školu v Budějovicích a Vídeň byla jejich teritoriem, kam jezdili. Je to děsná výhoda, protože najednou nejsem jen mladý vyplašený cizinec z Čech, ale připadám si dospělejší. Obejdeme všechny zásadní památky, dáme si i schnitzel, kávu i štrůdl, to musí bejt. Po obědě se jde na trhy, kde nakupuje pro své rodiče. Pak se omluví a koupí nějakou drobnost svému klukovi. Spolu si dáme jen klobásu, není zase tolik peněz a už si to štrádujeme ke klubu. Paradise Lost zná, už rok a něco, je venku Draconian Times. Možná z tebe, z rockerky nakonec metalistku udělám. Směju se a ona mi místo toho cituje několik textů z alba. Zkrátka umí věci, který já se asi nikdy nenaučím. U vstupu se na nás umívá děsně velkej chlap. Je to divný, protože jinak jsou Rakušáci docela nudný. Přemýšlím, jestli jsem zde už byl, ale nakonec asi ne. Vejde se sem něco kolem sto lidí. Tak akorát. 

Koncert je komorní, já čekal velkej kulturní dům, ale to jsem z plakátu nepochopil. Od začátku do konce je to jeden velkej sen. Mlhavej, smutnej a pochmurnej. Zároveň krásnej. Jako podzimní listí. Těch barev, odstínů, proséváme mezi prsty prach. Všechny tři kapely jsou perfektní - první jde na řadu ANATHEMA, pak MY DYING BRIDE a na závěr PARADISE LOST. Sestava, které jsem si tenkrát možná ani tolik nevážil. Chvílemi jsem se dokonce ani příliš nesoustředil, protože momentálně byla středobodem mého vesmíru ona. Díval jsem se na ní. Jak má rozpuštěné vlasy, jak je mimo, jak se vlní v bocích. Jak skoro pláče a zároveň se usmívá. Hrozně ji chci, protože je jako bohyně, jako džínová víla. Jakoby se do ní promítly všechny mé předchozí dívky. Laskavost, dobrota, ale třeba i mateřství. Navíc, jako nezanedbatelný bonus je děsná samice. Mává hlavou a já se postupně přidávám. Mezi songy je ticho. Tleskáme sami. Někdy křičíme. Emoce z nás musí ven. Neopakovatelné. Je to spíš mše, obřad, obětování. A všechno zažíváme spolu. A jak známo, společný prožitek je stonásobně lepší.

Jdu a koupím ji tričko. Jím pak 14 dní jen paštiky a tvrdej chleba, ale musím. Má děsnou radost a já si myslím, že je ta pravá chvíle ji políbit. A taky že jo. Máme pusu jeden pro druhého, svíjíme se v dozvucích z koncertu. Sen, ano, možná je to jenom sen a já nechci, aby někdy skončil. Chci se vedle ní probouzet, snídat i večeřet, nosit ji na rukou, chránit jako květinku, bojovat o ni. Hergot, kde je ten její kluk, zrovna teď bych ho rozpůlil vedví. Pomalu se uklidníme, po dvanácté nás vyženou a my máme spoustu hodin, než nám pojede vlak. Zítřek nebo vlastně už dnešek bude jen o cestování. Nějak to ale nevnímáme. Máme jeden druhého a kolem nás je krásně nasvícená Vídeň. Jsem hrozně rád, že jsem ji přemluvil. Procházíme se a na jednom menším náměstí hraje u stánku rádio. Nějaký dechovky, ale k atmosféře vánoc to patří. Hele, oni mají otevřeno. Svařák nebo punč, to už si nepamatuju, ale vím, že tam prodával opilý Čech. A hned odkud jsme a kolik máme dětí a vůbec si myslí (nejen on), že k sobě patříme, že jsme dvojice. Necháme ho v tom a zpíváme skoro až do rána český písničky. Musíme asi hodně řvát, protože pak jede kolem policie a my se smíchem loučíme. Ještě nám chvilka zbývá.

Je tam takový park, bokem, zapadlý, dokonce jsme ho po letech vůbec nemohli najít. Všechno je zmrzlé a pod lampou se do sebe zakousneme. Je to spontánní, je to v nás. Skoro se neovládneme. Musíme se jít projít. Abych to vůbec rozchodil. Vyprávíme si a já nechci, aby to skončilo. Co kdybychom tu zůstali? Utečeme! Budeš tu učit a já klidně makat rukama někde - kdekoliv. Usadíme se v malé vesničce, postavím baráček. Kupa dětí a koncerty tu mají super, ne? Myslím si, vím to, že dva lidi patří k sobě od momentu, kdy spolu začnou snít. My začali ve Vídni, na koncertě naší kapely. Ano, Paradise Lost a jejich kolegové, ta jejich britská definice smutku a jakási magičnost, atmosféra předvánoční Vídně a první společné zážitky, tohle všechno z nás udělalo nakonec dvojici. Já a ona, zatím takhle, ale už jsme věděli, že pokud jeden z nás něco nepokazí, že budeme spolu. Přemýšlím o tom, protože nemůžu spát.  Nejde to.

Dívám se až do Budějovic na její oddechující tvář. Tak klidná, tak roztomilá a zároveň z ní cítím velkou sílu. To teď momentálně potřebuju nejvíc. V některých momentech mi připomíná mojí babičku. Povahově určitě. Je to vlastně zvláštní, podivné a značně neobvyklé, že se potkají dva lidé jen tak. Náhodou. Nebo je to osud? Nevím. Jistý jsem si ale s tím, že už bych si nějaký aspoň malý kus štěstí zasloužil. Připadali jsme si jako ztracení v metalovém ráji. Dojedeme do Plzně, omačkaní a nevyspalí. Přesto si dáme v bufetu snídani nebo spíš oběd a já navíc pivo, abych zachoval dekórum. Odvedu ji na pokoj a ještě než otevřu dveře, tak vyletí Lenka. A že ji serem, že tohle se nedělá, plánovat něco bez ní. Pak má hysterák, který ukončí tím, že si musí jít někam zašukat. Rozloučíme se s blondýnkou a když jdu k sobě, tak si pobrukuji: 

"The fire is gone, a time to search and then replaceI'll never know just how the blind can lead the way

They search for faith, it shows the way...it leads the way
The distant smile, banished denial, no more denial

Are you the one who tries to send me to the grave
I cannot know who deals resent who deals the pain

Weak search for faith
A path to take, you tread in vain". - song Shades of God.

A vůbec mi nedojde, že si zničehonic pamatuji text. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER